Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) všichni jsou už v Mexiku!
Napsal: 03. 05. 2018, 23:43
Ahoj, jmenuji se Lukáš! Není na mě nic zvláštního; je mi třiadvacet, čtvrtým rokem studuji v německém Frankfurtu nad Mohanem, rád létám a cestuji, miluji smažák a nenávidím pivo.
Jedinou vadou na kráse v mém životě je fakt, že jsem se dost lehkovážně zamiloval do dvou žen (které o sobě nemají doufám ani tušení). Přestože ani jedna z nich nemluví česky, budeme tu z bezpečnostních důvodů používat pseudonymy. Mé první přítelkyni budeme říkat Elisa, té druhé zase Karin. Se svou první ženou jsem dva roky, je to Němka, žijeme spolu v krásném bytě na frankfurtské Berger Strasse. Je o dva roky starší, než já, pracuje jako bioložka, umí vařit a ráda se mnou poznává svět. Díky mě objevila kouzlo klubu Miles and More, zjistila, že Singapore Airlines jsou nejlepší aerolika na světě a Emirates jen naleštěná bída s nadprůměrným marketingem.
Má druhá přítelkyně pochází z Rakouska, je o dva měsíce mladší, vařit neumí a o Emirates si myslí to samé, co Elisa. Karin je veliká světačka. Seznámili jsme se minulý rok ve Frankfurtu, kde byla na stáži u Lufthansy (je to ortodoxní Luftfanynka! Mou častou kritiku Lufthansy špatně snáší. Naštěstí není Němka, takže jí nebere příliš vážně). Poté se v rámci studijí odstěhovala na pět měsíců do Milána, nyní žije v irském Dublinu. Radši už ani nebudu počítat, kolik tajných cest do Itálie a Irska jsem minulý rok podnikl. Takto vypadají mé vztahy ve zkratce. Možná by se hodilo ještě dodat, že zatímco Rakušanka prozatím trénuje pouze můj podpis, Elisa už vymýšlí jména pro naše budoucí děti a svatební dekoraci.
Říká se, že srdci neporučíš. Sice si uvědomuji, že jsem tak trochu v prdeli, ale zatím mi momentální stav vyhovuje. Komplikace však každoročně nastávají při plánování dovolené. Dalo by se říct, že v letadle sedím skoro každý týden - buď s Elisou přes víkend objevujeme krásy starého kontinentu (nebo uspokojujeme její duši návštěvou Bruselu či Londýna - obě města jsem miloval, po stopadesátě návštěvě mám toho tak trochu dost), anebo letím za slečnou číslo dvě. Dovolená je však něco jiného! Dovolená je delší časový úsek strávený daleko od domova. Během dovolené odpočíváte, válíte se, žerete jak dobytkové, sice poznáváte, ale snažíte se držet dále od velkých měst, protože je vám v ten okamžik tak trochu jedno jak vypadáte. Ale jak se vlastně plánuje taková dvojitá dovolená? Dovolená combo, dvojitý nášup, double trouble... protože pozorný čtenář moc dobře pochopil, že já musím dovolenou absolvovat vždy dvakrát.
V prosinci jsme s Elisou začali přemýšlet, kam se v roce 2018 vydáme (krom obligátního Londýna, Bruselu a dalších evropských skoků). Po zhlédnutí několika dokumentů má drahá rozhodla, že na jaře poletíme do JAR, na podzim si opět tradičně střihneme New York a v zimě zamíříme do Hongkongu, kde také oslavíme Vánoce. Já za svůj život navštívil 58 států (pokud mě nesežere lev, za týden to bude 59 - nebo pokud něco nepraskne a já neskončím rozštvrcen v hrnci na guláš), ve výše zmíněních zemích jsem už několikrát byl, ale Kazachstán nebo Namibii se mi bohužel prosadit nepovedlo. Úspěch doma zaznamenalo pouze Chile, ale docela podstatně se rozcházelo s naším rozpočtem. Po celkové kalkulaci nám vyšlo, že květen je na JAR ideální (i když trochu chladnější).
Afriku miluji. Sice si o tamní populaci myslím své, ale to se v německé společnosti říkat nesluší. Dovolená v Africe je vždy nádherná. Minulý rok jsem s Elisou strávil tři krásné týdny v úchvatném Maroku. Přestože je terorizmus hlavním vývozním artiklem této severoafrické monarchie, za návštěvu ta země prostě stojí. Ráno usnete ve stanu na Sahaře, odpoledne projíždíte zelenými horami a večer usínáte například ve Fezu. Čtyřicet stupňů v rozpálené Marakeši, příjemný vítr v Casablance na pobřeží Atlantiku. Taková Keňa nebo Tanzánie také stojí za návštěvu. Alžírsko je neobjevený ráj. Ale co teprve JAR... nejkrásnější země na této planetě. Dokonce se říká, že když Bůh rozděloval krásu, dvě třetiny dal do jihu Afriky, třetinu pak do zbytku světa... No dobrá, přestaňme snít a pragmaticky se vrhněme na organizaci. Volám tedy své druhé ženě, že od 8.5. se asi dvacet dní neuvidíme. Jedu totiž 'jakoby navštívit rodiče do Prahy a mám zkoušky'. A kdyby mě chtěla potěšit zcela spontánní návštěvou v Praze, vydávám se na tajnou misi do Afghánistánu, mám plané neštovice, ebolu a bůhví co ještě. Prostě nejsem k dispozici. Ve skutečnosti ale plánuji dvoutýdenní cestu po JAR se svou oficiální přítelkyní (uznanou institutem TÜV). Nejprve nás čeká let se South African Airways z Frankfurtu do JNB, následuje tříhodinnový pobyt na letišti, dále let do CPT. V Kapském Městě strávíme čtyři dny, pronajímáme si vůz, po slavné Garden Route se vydáváme do resortu Knysia, dále Port Elizabeth, let s Mango Airlines zpět do Johannesburgu, safari, NP, Kruger, Swazijsko (nebo jak si teď ta země vlastně říká), Durban, a odlet zpět do Spolkové republiky přes JNB. To jsem prosím naplánoval sám, proto se celou dovolenou budu třást, aby všechno z organizačního hlediska klapalo.
Jenže! Shodou okolností končí Karin semestr v Dublinu uprostřed tohoto měsíce, tedy nejlepší čas na to, abychom začali plánovat i náš trip. Naše společná kritéria jsou; slunce, pláž, 'romantika' (odborně se tomu říká SSS turismus, romantika se tu pochopitelně skrývá prod jiným výrazem). Ona si dále přeje, aby v dané lokalitě nebyli žádní Němci, Rakušané a Italové (za semestr v Miláně má prý už dost). Já měl dříve podobné požadavky, ale únik před ruskými turisty je dnes takřka nemožný. Ostatně i Čechy potkáte zrovna tam, kde to nejméně očekáváte.
Já hlasuji pro Mauritius. Sice je mi blbý se zase vracet směrem na jih Afriky, ale navštívit tento ostrov je můj odvěký sen. Ale nevejde se do rozpočtu. Keňu zamítáme kvůli vysoké koncentraci Italů na kilometr čtverečný. Na Bali je moc Australanů, na Reunionu moc Francouzů, na Maledivách je nuda a na Madagaskar jsem teď až příliš línej.
Vlastně jsme zjistili, že oba nemáme rádi lidi. Když ale během naší elektronické konverzace došlo na téma Mexiko, přestal jsem se vymlouvat na příliš velký výskyt Francouze obecného na Reunionu a začal opravdu houževnatě rakouské přítelkyni vysvětlovat, že dívat se dva týdny na obézní těla do ruda spálených Američanů/Kanaďanů se mi vážně nechce. Nechci ani poslouchat křik nevychovaných amerických dětí skákajících do bazénu, či pozorovat pizzou přežírající se snow birds ze severu kontinentu. Nějak mě ani nerajcovala myšlenka dálkového letu s Eurowings z Kolína. Ale co? Oba jsem chudí studenti, nemáme na výběr, ber to co je, v Kongu umírají děti ve válce a ty si budeš vymýšlet. Z finančních důvodů proto vyhrává Mexico. Přímý let z CGN do CUN a devět nocí v hotelu pro dospělé v oblasti Akumal nás vychází na necelé 3000EUR. Odlet? Cca dvanáct hodin po mém návratu z JAR do Německa. V překladu to znamená ranní přílet z Afriky, Elise řeknu; 'jedu navštívit rodiče, Schatzi' (nikdy neoslovujte svou drahou jménem, jinak se prokecnete), honem na vlak do Kolína a k večeu hurá do Mexika. Na skladbu cestujících se obvzlášť těším. Bůh mě ochraňuj!
Summa summarum, v blízké budoucnosti (čas pádí, čas letí) můžete očekávat příspěvek z mých dvou vzrušujících cest... pokud mě nesežere lev. Zatím se mějte krásně, přeji vám mnoho bezpečných letů a skvělých zážitků na cestách.
Jedinou vadou na kráse v mém životě je fakt, že jsem se dost lehkovážně zamiloval do dvou žen (které o sobě nemají doufám ani tušení). Přestože ani jedna z nich nemluví česky, budeme tu z bezpečnostních důvodů používat pseudonymy. Mé první přítelkyni budeme říkat Elisa, té druhé zase Karin. Se svou první ženou jsem dva roky, je to Němka, žijeme spolu v krásném bytě na frankfurtské Berger Strasse. Je o dva roky starší, než já, pracuje jako bioložka, umí vařit a ráda se mnou poznává svět. Díky mě objevila kouzlo klubu Miles and More, zjistila, že Singapore Airlines jsou nejlepší aerolika na světě a Emirates jen naleštěná bída s nadprůměrným marketingem.
Má druhá přítelkyně pochází z Rakouska, je o dva měsíce mladší, vařit neumí a o Emirates si myslí to samé, co Elisa. Karin je veliká světačka. Seznámili jsme se minulý rok ve Frankfurtu, kde byla na stáži u Lufthansy (je to ortodoxní Luftfanynka! Mou častou kritiku Lufthansy špatně snáší. Naštěstí není Němka, takže jí nebere příliš vážně). Poté se v rámci studijí odstěhovala na pět měsíců do Milána, nyní žije v irském Dublinu. Radši už ani nebudu počítat, kolik tajných cest do Itálie a Irska jsem minulý rok podnikl. Takto vypadají mé vztahy ve zkratce. Možná by se hodilo ještě dodat, že zatímco Rakušanka prozatím trénuje pouze můj podpis, Elisa už vymýšlí jména pro naše budoucí děti a svatební dekoraci.
Říká se, že srdci neporučíš. Sice si uvědomuji, že jsem tak trochu v prdeli, ale zatím mi momentální stav vyhovuje. Komplikace však každoročně nastávají při plánování dovolené. Dalo by se říct, že v letadle sedím skoro každý týden - buď s Elisou přes víkend objevujeme krásy starého kontinentu (nebo uspokojujeme její duši návštěvou Bruselu či Londýna - obě města jsem miloval, po stopadesátě návštěvě mám toho tak trochu dost), anebo letím za slečnou číslo dvě. Dovolená je však něco jiného! Dovolená je delší časový úsek strávený daleko od domova. Během dovolené odpočíváte, válíte se, žerete jak dobytkové, sice poznáváte, ale snažíte se držet dále od velkých měst, protože je vám v ten okamžik tak trochu jedno jak vypadáte. Ale jak se vlastně plánuje taková dvojitá dovolená? Dovolená combo, dvojitý nášup, double trouble... protože pozorný čtenář moc dobře pochopil, že já musím dovolenou absolvovat vždy dvakrát.
V prosinci jsme s Elisou začali přemýšlet, kam se v roce 2018 vydáme (krom obligátního Londýna, Bruselu a dalších evropských skoků). Po zhlédnutí několika dokumentů má drahá rozhodla, že na jaře poletíme do JAR, na podzim si opět tradičně střihneme New York a v zimě zamíříme do Hongkongu, kde také oslavíme Vánoce. Já za svůj život navštívil 58 států (pokud mě nesežere lev, za týden to bude 59 - nebo pokud něco nepraskne a já neskončím rozštvrcen v hrnci na guláš), ve výše zmíněních zemích jsem už několikrát byl, ale Kazachstán nebo Namibii se mi bohužel prosadit nepovedlo. Úspěch doma zaznamenalo pouze Chile, ale docela podstatně se rozcházelo s naším rozpočtem. Po celkové kalkulaci nám vyšlo, že květen je na JAR ideální (i když trochu chladnější).
Afriku miluji. Sice si o tamní populaci myslím své, ale to se v německé společnosti říkat nesluší. Dovolená v Africe je vždy nádherná. Minulý rok jsem s Elisou strávil tři krásné týdny v úchvatném Maroku. Přestože je terorizmus hlavním vývozním artiklem této severoafrické monarchie, za návštěvu ta země prostě stojí. Ráno usnete ve stanu na Sahaře, odpoledne projíždíte zelenými horami a večer usínáte například ve Fezu. Čtyřicet stupňů v rozpálené Marakeši, příjemný vítr v Casablance na pobřeží Atlantiku. Taková Keňa nebo Tanzánie také stojí za návštěvu. Alžírsko je neobjevený ráj. Ale co teprve JAR... nejkrásnější země na této planetě. Dokonce se říká, že když Bůh rozděloval krásu, dvě třetiny dal do jihu Afriky, třetinu pak do zbytku světa... No dobrá, přestaňme snít a pragmaticky se vrhněme na organizaci. Volám tedy své druhé ženě, že od 8.5. se asi dvacet dní neuvidíme. Jedu totiž 'jakoby navštívit rodiče do Prahy a mám zkoušky'. A kdyby mě chtěla potěšit zcela spontánní návštěvou v Praze, vydávám se na tajnou misi do Afghánistánu, mám plané neštovice, ebolu a bůhví co ještě. Prostě nejsem k dispozici. Ve skutečnosti ale plánuji dvoutýdenní cestu po JAR se svou oficiální přítelkyní (uznanou institutem TÜV). Nejprve nás čeká let se South African Airways z Frankfurtu do JNB, následuje tříhodinnový pobyt na letišti, dále let do CPT. V Kapském Městě strávíme čtyři dny, pronajímáme si vůz, po slavné Garden Route se vydáváme do resortu Knysia, dále Port Elizabeth, let s Mango Airlines zpět do Johannesburgu, safari, NP, Kruger, Swazijsko (nebo jak si teď ta země vlastně říká), Durban, a odlet zpět do Spolkové republiky přes JNB. To jsem prosím naplánoval sám, proto se celou dovolenou budu třást, aby všechno z organizačního hlediska klapalo.
Jenže! Shodou okolností končí Karin semestr v Dublinu uprostřed tohoto měsíce, tedy nejlepší čas na to, abychom začali plánovat i náš trip. Naše společná kritéria jsou; slunce, pláž, 'romantika' (odborně se tomu říká SSS turismus, romantika se tu pochopitelně skrývá prod jiným výrazem). Ona si dále přeje, aby v dané lokalitě nebyli žádní Němci, Rakušané a Italové (za semestr v Miláně má prý už dost). Já měl dříve podobné požadavky, ale únik před ruskými turisty je dnes takřka nemožný. Ostatně i Čechy potkáte zrovna tam, kde to nejméně očekáváte.
Já hlasuji pro Mauritius. Sice je mi blbý se zase vracet směrem na jih Afriky, ale navštívit tento ostrov je můj odvěký sen. Ale nevejde se do rozpočtu. Keňu zamítáme kvůli vysoké koncentraci Italů na kilometr čtverečný. Na Bali je moc Australanů, na Reunionu moc Francouzů, na Maledivách je nuda a na Madagaskar jsem teď až příliš línej.
Vlastně jsme zjistili, že oba nemáme rádi lidi. Když ale během naší elektronické konverzace došlo na téma Mexiko, přestal jsem se vymlouvat na příliš velký výskyt Francouze obecného na Reunionu a začal opravdu houževnatě rakouské přítelkyni vysvětlovat, že dívat se dva týdny na obézní těla do ruda spálených Američanů/Kanaďanů se mi vážně nechce. Nechci ani poslouchat křik nevychovaných amerických dětí skákajících do bazénu, či pozorovat pizzou přežírající se snow birds ze severu kontinentu. Nějak mě ani nerajcovala myšlenka dálkového letu s Eurowings z Kolína. Ale co? Oba jsem chudí studenti, nemáme na výběr, ber to co je, v Kongu umírají děti ve válce a ty si budeš vymýšlet. Z finančních důvodů proto vyhrává Mexico. Přímý let z CGN do CUN a devět nocí v hotelu pro dospělé v oblasti Akumal nás vychází na necelé 3000EUR. Odlet? Cca dvanáct hodin po mém návratu z JAR do Německa. V překladu to znamená ranní přílet z Afriky, Elise řeknu; 'jedu navštívit rodiče, Schatzi' (nikdy neoslovujte svou drahou jménem, jinak se prokecnete), honem na vlak do Kolína a k večeu hurá do Mexika. Na skladbu cestujících se obvzlášť těším. Bůh mě ochraňuj!
Summa summarum, v blízké budoucnosti (čas pádí, čas letí) můžete očekávat příspěvek z mých dvou vzrušujících cest... pokud mě nesežere lev. Zatím se mějte krásně, přeji vám mnoho bezpečných letů a skvělých zážitků na cestách.