S dětmi na Lanzarote
S dětmi na Lanzarote
Ahoj, zdejší fórum už nějakou dobu sleduji, ale zatím jsem neměl čím přispět. To teď chci napravit, sice letecky to není moc zajímavé, ale snad se to někomu bude líbit cestovatelsky. Samotná cesta proběhla loni na podzim, ale ke zveřejnění jsem to připravil až teď.
V roce 2017 (protože ve 2016 jsme vynechali) opět plánujeme návštěvu u moře. Vzhledem ke třem dětem je kvůli ubytování trochu složitější naplánovat dovolenou, ale i tak se dá vybrat. Větší problém máme s termínem, celá rodina se letos o prázdninách sejdeme jen na začátku prázdnin, pak už vždycky někdo nemůže. Dovolenou tedy plánujeme na poslední týden v červnu až první týden v červenci. Uvažujeme o nějakém last minute zájezdu, v úvahu připadá Řecko a Bulharsko. Od půlky června to sleduji pravidelně, občas se objeví zajímavá nabídka. Když už se nám skoro daří vybrat, dostává mladší dcera horečku a hledání dovolené se přerušuje. Koncem června už je v pořádku, ale ceny zájezdů vyskočily o pár tisíc na osobu nahoru. A dát 60000 Kč za dovolenou v Bulharsku se mi nechce. Rozhodujeme se tedy posunout dovolenou až na konec září (dřív nemůžeme). Tím se ale také mění místo dovolené, zaměřuji se na Kanárské ostrovy, hlavně na ten pro mne nejlákavější (jedinečný), Lanzarote. A podaří se mi najít letenky z Budapešti s Wizzair na pro nás perfektní termín 20.-28.září za zhruba 3000Kč. Rychle prověřím dostupnost ubytování a pak kupuju letenky pro 5 osob s jedním odbavených zavazadlem. Následuje výběr ubytování. Vzhledem k tomu, že budeme mít k dispozici auto po celou dobu pobytu, nás limituje jen blízkost slušné pláže a jižní nebo jihovýchodní strana ostrova (kvůli vlnám). Nakonec volíme ubytování v malém městečku Arrieta. Po prostudování internetových fór zamluvím auto u společnosti Cicar, auta jsou plně pojištěná a hlavně nabízí půjčení až tří autosedaček pro děti zdarma, což u jiných společností může být dražší než samotné půjčovné. Ještě kupuji parkování na letišti v Budapešti a můžeme se těšit na září.
Nastává den odletu, z Brna vyjíždíme před šestou hodinou ranní a přes Bratislavu míříme na Budapešť. Na letiště se dostáváme kolem půl desáté, máme malý problém se závorou na parkoviště, nechce nás pustit. Stejný problém již řeší na místě posádka ze Slovenska, po krátké konzultaci s infolinkou se závora zvedá a pouští nás dovnitř. V odletové hale je hodně lidí, nedaří se nám najít žádné volné místo, ale pak se to trochu vyprázdní a tak se usazujeme ve druhém patře. Dojdu odbavit kufr a pak při čekání si jen tak prohlížím doklady a při té příležitosti zjišťuji, že mám týden propadlý řidičák. Hmm, super, žena si ten svůj ani nebrala, neřídí. Mám docela obavy, co bude s půjčením auta, bez něj se nikam nedostaneme. Ale nemá smysl to řešit, teď už s tím nic nenaděláme. Procházíme bezpečnostní kontrolou, bezpečák je nejprve překvapen, že nikdo z nás nemá žádné tekutiny ani kosmetiku (vše je v odbaveném kufru), potom si vybírají jednu z našich tašek (moji) na kontrolu a dělají test na výbušniny. No, s žádnými jsem si nehrál, tak v pohodě .
Kupujeme nějaké pití do letadla a jdeme ke gatu. Musíme až na konec terminálu, pak scházíme o patro níž, Wizzair tu má na ploše velký stan. Tady se řadíme do fronty mezi ostatní cestující, odkud jsme ale vzápětí díky dětem přeposláni do prioritní fronty. Po projití chvilku čekáme, než nás pustí na letištní plochu, pěšky přecházíme pár desítek metrů vymezeným koridorem až skoro k letadlu, kde opět chvilku vyčkáváme, než nás pustí přímo do letadla.
Jako jedni z prvních usedáme na sedadla v deváté řadě, děti zabírají všechna tři sedadla vlevo, já se ženou dvě vpravo (místo u okénka je obsazeno). Toto rozsazení si vyžádaly naše děti, ne že bychom se jich chtěli zbavit . Let je skoro plný, několik volných míst se tu ale našlo. Odlet je na čas. Mladší dcera (7 let) se trochu bojí, ale ta starší (11 let) ji drží za ruku a tak to v pohodě zvládnou. Po vzletu se děti zabaví sami, mají knížky a různé pracovní sešity, vydrželo jim to skoro celou cestu. Servis je samozřejmě jen placený, pár lidí si něco koupilo, ale moc velké prodeje nebyly. Kolem 17h jsme u Lanzarote, letadlo provede finální pravotočivou zatáčku a míří od jihu k letišti. Z levé strany je krásně vidět Lanzarote.
Za chvilku už přelétáme nad pláží Playa Honda (sem se chci také vydat) a přistáváme na dráze.
Po přistání jdeme do terminálu, asi 15 minut čekáme na zavazadla, náš kufr naštěstí přijíždí mezi prvními. Přecházíme ke stánku společnosti Cicar, přede mnou jsou 2 lidí, ale na řadu se dostávám během minuty. Překládám vytištěnou objednávku a pas, po chvilce jsem vyzván k předložení řidičáku. Ten si pracovnice autopůjčovny okopíruje, datum platnosti ji nezajímá. Docela mi spadl kámen ze srdce . Před letištěm jsou sice k dispozici i sedmimístné taxi, takže odvoz do Arriety by nebyl problém, ale na moc výletů bychom se nepodívali. Z připravené hromádky podsedáků dostáváme tři kousky, přebírám klíče a dostávám popis, jak najdu auto a jak se dostanu při odletu zpátky. Auto je přesně to, co jsme si objednali, 5-ti dveřový Ford Focus. Chvilka napětí, když se mi ho nedaří nastartovat, ale pak si všimnu, že jsem použil klíče od vlastního auta. S těmi správnými je to v pořádku a vyrážíme na první cestu po Lanzarote. Ta vede k benzínce, protože v nádrži je benzínu jen na asi 80km. Po natankování už míříme k hlavnímu městu nakoupit nějaké jídlo a hlavně pití, voda z kohoutku se pít nedá.
Pak už vyrážíme na cestu k ubytování, z Arrecife je to asi 20 km. Cestou se kocháme krajinou, je fantastická, všude jsou nějaké sopky. Hnědá barva krajiny je zvláštní, ale moc se nám tu líbí. Po pár minutách cesty jsme v Arrietě a parkujeme před domem. Vyzvedávám klíče ze schránky a jdeme se ubytovat. Dnes už toho moc neuděláme, dáváme si večeři a děti si jdou lehnout. My si ještě dáme na terase láhev vína, ale pak už jdeme také spát, byl to celkem dlouhý den.
Další den po snídani vyrážíme rovnou na pláž, je to asi 300 metrů. Jsme tu mezi prvními, místa je tu spoustu.
Užíváme si oceánu, voda je parádní, teplota naprosto dostačující. Na oběd se vracíme na apartmán, po něm vyrážíme na první výlet, do Cueva de los Verdes. Je to jen pár minut cesty autem.
Cueva de los Verdes (Zelená jeskyně) je vlastně lávový tunel, který vznikl při erupci sopky před 300 lety. Láva protékala údolím do oceánu, jak vršek lávy chládl, tak se postupně vytvořil tunel, kterým stále tekla žhavá láva. Celý tunel má přibližně 7 km, Zelená jeskyně zabírá asi 2 km. Na konci je rozhlehlá dutina, ve které se pořádají i koncerty. Celá prohlídka trvá asi hodinu. Uvnitř nejsou samozřejmě žádné krápníky, ale i tak je jeskyně zajímavá. V některých místech je i pěkně barevná díky různému složení jednotlivých vrstev. Na konci je dokonce i malý koncertní sál a podzemní jezírko.
Nyní máme namířeno se trochu vykoupat, jedeme dál na sever, před městem Orzola se nachází pěkná plážička u písečných dun - Caleton Blanco. Na pláži jsou postavené malé ohrádky z kamenů jako ochrana před větrem. Teď je příliv, část jich je zatopená.
V písku jsou dost ostré kameny, chtělo by to boty do vody. Ale kousek dál se nám daří najít bezproblémový vstup do vody, jdeme se tedy osvěžit. Hloubka vody je malá, tak do pasu, ale je to tu moc pěkné. Voda je tu hodně teplá, od sluníčka je krásně vyhřátá. Zhruba po hodině toto pěkné místo opuštíme a vracíme se zpátky na jih.
Ještě máme v plánu další jeskyni, Jameos del Agua. Z malé restaurace sestupujeme do veliké jeskyně, kterou celou zabírá jezírko, v němž žijí unikátní bílí slepí krabi. Chvilku je pozorujeme a pak podél stěn jeskyně přecházíme dál. Je tu docela dost vody, takže cesta je zatopená a musíme se trochu brodit. Na druhém konci je něco jako taneční parket a nad ním zase restaurace. Ve vrchní části je vybudováno krásné tropické jezero s palmou. Tady zůstáváme hodně dlouho, hlavně holkám se jezírko moc líbí. V budovách kolem jeskyně je umístěno muzeum, kde je spusta názorných informací k vulkánům, model Kanárských ostrovů a další.
Další den máme v plánu velký výlet na jižní část ostrova, hlavním cílem je návštěva národního parku Timanfaya. Protože tam bývají docela velké fronty na vstup, snažíme se vyrazit co nejdříve.
Na místě jsme krátce po desáté, dole u vjezdu kupuji vstupenky a pak jedeme po silnici na horní parkoviště. Před ním musíme asi 10 minut počkat, než se uvolní místo, ale za chvilku už parkujeme. Je docela chladno a fouká silný vítr. Trochu jsme podcenili teplotu, děti nemají mikiny a je jim chladno, bereme tedy z auta velký chlupatý ručník a všechny děti se do něj balí, aby jim bylo teplo. Po parku se nedá jezdit autem, musí se přestoupit do autobusu (je v ceně vstupenky).
Cesta parkem je náročná, autobus se proplétá úzkými cestami těsně kolem bloků lávy a na vybraných místech se zajímavým výhledem zastavuje. Krajina je úžasná, kráterů sopek je tu opravdu hodně, stojí to za to.
Po zhruba 40 minutách se vracíme zpátky na parkoviště a jdeme se porozhlédnout po okolí. Nejprve se jdeme podívat na gejzír, jeden ze zaměstnanců nalije do díry v zemi kbelík vody a po chvilce ze země vyrazí několikametrový gejzír vody a páry.
Pak přecházíme dovnitř, děti se trochu zahřívají u opékání masa nad proudem horkého vzduchu z podzemí. Venku se pak ještě podíváme, jak se sopečným teplem zapálí oheň.
Pod parkem je pak u velkého parkoviště atrakce jízda na velbloudech.
Teď máme v plánu El Golfo, zelené jezírko. Nejprve se chceme dojít podívat přímo k němu, mířím tedy na jižní parkoviště. Bohužel parkoviště je uzavřené, k jezírku se již nedá dostat. Pokračujeme tedy kousek dál, je tam podobné, ale menší jezírko. U něj se na nějakou dobu zastavujeme, je tu krásně. Opodál je pláž s nádherným černým pískem, který je příjemně rozehřátý. V písku se vyskytuje docela velké množství olivínů. Jsou tu celkem velké vlny, na koupání to není.
My se ale vracíme k El Golfo, na vyhlídku nad jezírkem. Tady parkoviště funguje, pak se dá jít po cestě až nad zelené jezírko. Dost tu fouká, ale je tu nádherný výhled, jak na jezírko, tak na oceán.
Nyní máme namířeno kousek na jih, k útesům Los Hervideros. Za chvilku už parkujeme na velkém parkovišti a jdeme se podívat na nádherný útes, omývaný oceánem. Trochu tu fouká a tak se děti po chvilce vrací do auta, my ale pokračujeme dál a útes si celý prolezeme. Dá se sestoupit i do jeho útrob, kde je vidět rozbouřený oceán.
Po prohlídce pokračujeme dál, už míříme zpátky směrem na hlavní město, ale děláme ještě jednu krátkou zajížďku. Jedeme se podívat na typickou lanzarotskou kamennou zahrádku, ve které se pěstuje vinná réva.
Pak už přijíždíme do Arriety a jdeme na pláž. Oproti naší včerejší ranní návštěvě nás čeká překvapení v podobě přílivu, téměř celá pláž je pod vodou. Navíc jsou docela velké vlny, ve vodě je spousta surfařů. Ale i tak se nám tu moc líbí, děti si užívají dovádění ve vlnách.
V roce 2017 (protože ve 2016 jsme vynechali) opět plánujeme návštěvu u moře. Vzhledem ke třem dětem je kvůli ubytování trochu složitější naplánovat dovolenou, ale i tak se dá vybrat. Větší problém máme s termínem, celá rodina se letos o prázdninách sejdeme jen na začátku prázdnin, pak už vždycky někdo nemůže. Dovolenou tedy plánujeme na poslední týden v červnu až první týden v červenci. Uvažujeme o nějakém last minute zájezdu, v úvahu připadá Řecko a Bulharsko. Od půlky června to sleduji pravidelně, občas se objeví zajímavá nabídka. Když už se nám skoro daří vybrat, dostává mladší dcera horečku a hledání dovolené se přerušuje. Koncem června už je v pořádku, ale ceny zájezdů vyskočily o pár tisíc na osobu nahoru. A dát 60000 Kč za dovolenou v Bulharsku se mi nechce. Rozhodujeme se tedy posunout dovolenou až na konec září (dřív nemůžeme). Tím se ale také mění místo dovolené, zaměřuji se na Kanárské ostrovy, hlavně na ten pro mne nejlákavější (jedinečný), Lanzarote. A podaří se mi najít letenky z Budapešti s Wizzair na pro nás perfektní termín 20.-28.září za zhruba 3000Kč. Rychle prověřím dostupnost ubytování a pak kupuju letenky pro 5 osob s jedním odbavených zavazadlem. Následuje výběr ubytování. Vzhledem k tomu, že budeme mít k dispozici auto po celou dobu pobytu, nás limituje jen blízkost slušné pláže a jižní nebo jihovýchodní strana ostrova (kvůli vlnám). Nakonec volíme ubytování v malém městečku Arrieta. Po prostudování internetových fór zamluvím auto u společnosti Cicar, auta jsou plně pojištěná a hlavně nabízí půjčení až tří autosedaček pro děti zdarma, což u jiných společností může být dražší než samotné půjčovné. Ještě kupuji parkování na letišti v Budapešti a můžeme se těšit na září.
Nastává den odletu, z Brna vyjíždíme před šestou hodinou ranní a přes Bratislavu míříme na Budapešť. Na letiště se dostáváme kolem půl desáté, máme malý problém se závorou na parkoviště, nechce nás pustit. Stejný problém již řeší na místě posádka ze Slovenska, po krátké konzultaci s infolinkou se závora zvedá a pouští nás dovnitř. V odletové hale je hodně lidí, nedaří se nám najít žádné volné místo, ale pak se to trochu vyprázdní a tak se usazujeme ve druhém patře. Dojdu odbavit kufr a pak při čekání si jen tak prohlížím doklady a při té příležitosti zjišťuji, že mám týden propadlý řidičák. Hmm, super, žena si ten svůj ani nebrala, neřídí. Mám docela obavy, co bude s půjčením auta, bez něj se nikam nedostaneme. Ale nemá smysl to řešit, teď už s tím nic nenaděláme. Procházíme bezpečnostní kontrolou, bezpečák je nejprve překvapen, že nikdo z nás nemá žádné tekutiny ani kosmetiku (vše je v odbaveném kufru), potom si vybírají jednu z našich tašek (moji) na kontrolu a dělají test na výbušniny. No, s žádnými jsem si nehrál, tak v pohodě .
Kupujeme nějaké pití do letadla a jdeme ke gatu. Musíme až na konec terminálu, pak scházíme o patro níž, Wizzair tu má na ploše velký stan. Tady se řadíme do fronty mezi ostatní cestující, odkud jsme ale vzápětí díky dětem přeposláni do prioritní fronty. Po projití chvilku čekáme, než nás pustí na letištní plochu, pěšky přecházíme pár desítek metrů vymezeným koridorem až skoro k letadlu, kde opět chvilku vyčkáváme, než nás pustí přímo do letadla.
Jako jedni z prvních usedáme na sedadla v deváté řadě, děti zabírají všechna tři sedadla vlevo, já se ženou dvě vpravo (místo u okénka je obsazeno). Toto rozsazení si vyžádaly naše děti, ne že bychom se jich chtěli zbavit . Let je skoro plný, několik volných míst se tu ale našlo. Odlet je na čas. Mladší dcera (7 let) se trochu bojí, ale ta starší (11 let) ji drží za ruku a tak to v pohodě zvládnou. Po vzletu se děti zabaví sami, mají knížky a různé pracovní sešity, vydrželo jim to skoro celou cestu. Servis je samozřejmě jen placený, pár lidí si něco koupilo, ale moc velké prodeje nebyly. Kolem 17h jsme u Lanzarote, letadlo provede finální pravotočivou zatáčku a míří od jihu k letišti. Z levé strany je krásně vidět Lanzarote.
Za chvilku už přelétáme nad pláží Playa Honda (sem se chci také vydat) a přistáváme na dráze.
Po přistání jdeme do terminálu, asi 15 minut čekáme na zavazadla, náš kufr naštěstí přijíždí mezi prvními. Přecházíme ke stánku společnosti Cicar, přede mnou jsou 2 lidí, ale na řadu se dostávám během minuty. Překládám vytištěnou objednávku a pas, po chvilce jsem vyzván k předložení řidičáku. Ten si pracovnice autopůjčovny okopíruje, datum platnosti ji nezajímá. Docela mi spadl kámen ze srdce . Před letištěm jsou sice k dispozici i sedmimístné taxi, takže odvoz do Arriety by nebyl problém, ale na moc výletů bychom se nepodívali. Z připravené hromádky podsedáků dostáváme tři kousky, přebírám klíče a dostávám popis, jak najdu auto a jak se dostanu při odletu zpátky. Auto je přesně to, co jsme si objednali, 5-ti dveřový Ford Focus. Chvilka napětí, když se mi ho nedaří nastartovat, ale pak si všimnu, že jsem použil klíče od vlastního auta. S těmi správnými je to v pořádku a vyrážíme na první cestu po Lanzarote. Ta vede k benzínce, protože v nádrži je benzínu jen na asi 80km. Po natankování už míříme k hlavnímu městu nakoupit nějaké jídlo a hlavně pití, voda z kohoutku se pít nedá.
Pak už vyrážíme na cestu k ubytování, z Arrecife je to asi 20 km. Cestou se kocháme krajinou, je fantastická, všude jsou nějaké sopky. Hnědá barva krajiny je zvláštní, ale moc se nám tu líbí. Po pár minutách cesty jsme v Arrietě a parkujeme před domem. Vyzvedávám klíče ze schránky a jdeme se ubytovat. Dnes už toho moc neuděláme, dáváme si večeři a děti si jdou lehnout. My si ještě dáme na terase láhev vína, ale pak už jdeme také spát, byl to celkem dlouhý den.
Další den po snídani vyrážíme rovnou na pláž, je to asi 300 metrů. Jsme tu mezi prvními, místa je tu spoustu.
Užíváme si oceánu, voda je parádní, teplota naprosto dostačující. Na oběd se vracíme na apartmán, po něm vyrážíme na první výlet, do Cueva de los Verdes. Je to jen pár minut cesty autem.
Cueva de los Verdes (Zelená jeskyně) je vlastně lávový tunel, který vznikl při erupci sopky před 300 lety. Láva protékala údolím do oceánu, jak vršek lávy chládl, tak se postupně vytvořil tunel, kterým stále tekla žhavá láva. Celý tunel má přibližně 7 km, Zelená jeskyně zabírá asi 2 km. Na konci je rozhlehlá dutina, ve které se pořádají i koncerty. Celá prohlídka trvá asi hodinu. Uvnitř nejsou samozřejmě žádné krápníky, ale i tak je jeskyně zajímavá. V některých místech je i pěkně barevná díky různému složení jednotlivých vrstev. Na konci je dokonce i malý koncertní sál a podzemní jezírko.
Nyní máme namířeno se trochu vykoupat, jedeme dál na sever, před městem Orzola se nachází pěkná plážička u písečných dun - Caleton Blanco. Na pláži jsou postavené malé ohrádky z kamenů jako ochrana před větrem. Teď je příliv, část jich je zatopená.
V písku jsou dost ostré kameny, chtělo by to boty do vody. Ale kousek dál se nám daří najít bezproblémový vstup do vody, jdeme se tedy osvěžit. Hloubka vody je malá, tak do pasu, ale je to tu moc pěkné. Voda je tu hodně teplá, od sluníčka je krásně vyhřátá. Zhruba po hodině toto pěkné místo opuštíme a vracíme se zpátky na jih.
Ještě máme v plánu další jeskyni, Jameos del Agua. Z malé restaurace sestupujeme do veliké jeskyně, kterou celou zabírá jezírko, v němž žijí unikátní bílí slepí krabi. Chvilku je pozorujeme a pak podél stěn jeskyně přecházíme dál. Je tu docela dost vody, takže cesta je zatopená a musíme se trochu brodit. Na druhém konci je něco jako taneční parket a nad ním zase restaurace. Ve vrchní části je vybudováno krásné tropické jezero s palmou. Tady zůstáváme hodně dlouho, hlavně holkám se jezírko moc líbí. V budovách kolem jeskyně je umístěno muzeum, kde je spusta názorných informací k vulkánům, model Kanárských ostrovů a další.
Další den máme v plánu velký výlet na jižní část ostrova, hlavním cílem je návštěva národního parku Timanfaya. Protože tam bývají docela velké fronty na vstup, snažíme se vyrazit co nejdříve.
Na místě jsme krátce po desáté, dole u vjezdu kupuji vstupenky a pak jedeme po silnici na horní parkoviště. Před ním musíme asi 10 minut počkat, než se uvolní místo, ale za chvilku už parkujeme. Je docela chladno a fouká silný vítr. Trochu jsme podcenili teplotu, děti nemají mikiny a je jim chladno, bereme tedy z auta velký chlupatý ručník a všechny děti se do něj balí, aby jim bylo teplo. Po parku se nedá jezdit autem, musí se přestoupit do autobusu (je v ceně vstupenky).
Cesta parkem je náročná, autobus se proplétá úzkými cestami těsně kolem bloků lávy a na vybraných místech se zajímavým výhledem zastavuje. Krajina je úžasná, kráterů sopek je tu opravdu hodně, stojí to za to.
Po zhruba 40 minutách se vracíme zpátky na parkoviště a jdeme se porozhlédnout po okolí. Nejprve se jdeme podívat na gejzír, jeden ze zaměstnanců nalije do díry v zemi kbelík vody a po chvilce ze země vyrazí několikametrový gejzír vody a páry.
Pak přecházíme dovnitř, děti se trochu zahřívají u opékání masa nad proudem horkého vzduchu z podzemí. Venku se pak ještě podíváme, jak se sopečným teplem zapálí oheň.
Pod parkem je pak u velkého parkoviště atrakce jízda na velbloudech.
Teď máme v plánu El Golfo, zelené jezírko. Nejprve se chceme dojít podívat přímo k němu, mířím tedy na jižní parkoviště. Bohužel parkoviště je uzavřené, k jezírku se již nedá dostat. Pokračujeme tedy kousek dál, je tam podobné, ale menší jezírko. U něj se na nějakou dobu zastavujeme, je tu krásně. Opodál je pláž s nádherným černým pískem, který je příjemně rozehřátý. V písku se vyskytuje docela velké množství olivínů. Jsou tu celkem velké vlny, na koupání to není.
My se ale vracíme k El Golfo, na vyhlídku nad jezírkem. Tady parkoviště funguje, pak se dá jít po cestě až nad zelené jezírko. Dost tu fouká, ale je tu nádherný výhled, jak na jezírko, tak na oceán.
Nyní máme namířeno kousek na jih, k útesům Los Hervideros. Za chvilku už parkujeme na velkém parkovišti a jdeme se podívat na nádherný útes, omývaný oceánem. Trochu tu fouká a tak se děti po chvilce vrací do auta, my ale pokračujeme dál a útes si celý prolezeme. Dá se sestoupit i do jeho útrob, kde je vidět rozbouřený oceán.
Po prohlídce pokračujeme dál, už míříme zpátky směrem na hlavní město, ale děláme ještě jednu krátkou zajížďku. Jedeme se podívat na typickou lanzarotskou kamennou zahrádku, ve které se pěstuje vinná réva.
Pak už přijíždíme do Arriety a jdeme na pláž. Oproti naší včerejší ranní návštěvě nás čeká překvapení v podobě přílivu, téměř celá pláž je pod vodou. Navíc jsou docela velké vlny, ve vodě je spousta surfařů. Ale i tak se nám tu moc líbí, děti si užívají dovádění ve vlnách.
Naposledy upravil(a) Odi dne 30. 06. 2018, 17:40, celkem upraveno 1 x.
pokračování
Další den ráno je zataženo, původně plánovaná vyhlídka Mirador del Rio nemá smysl, rozhodujeme se místo toho vyrazit do nedaleké Kaktusové zahrady.
Tuto zahradu, stejně jako velkou část turistických atrakcí na ostrově, projektoval Césare Manrique. Uvnitř je přes 1400 druhů kaktusů. Kromě nich tu jsou i rybníčky, restaurace a větrný mlýn, ze kterého je krásný výhled na celou zahradu i na okolní kopce. V zahradě jsme strávili asi hodinu a půl.
Po obědě vyrážíme směrem na hlavní město, máme v plánu navštívit pláž Playa Honda, která se táhne podél letiště a dá se z ní pozorovat přistávající letadla. Parkujeme kousek od konce přistávací dráhy v Puerto del Carmen, je to odtud blíž než z města Playa Honda. Již cestou podél oceánu pozorujeme přistávající letadla, přilétají zhruba každých deset minut a letí souběžně s pláží.
Přicházíme ke samotnému konci přistávací dráhy, od pláže ji odděluje jen plot. Ve vodě jsou umístěna na konstrukcích přistávací světla. Samotná pláž je ale plná kamenů, do vody se dost špatně leze, chtělo by to boty do vody. Při přistání nám letadlo letí těsně nad hlavou, je to zážitek, děti i já jsme nadšeni. Při startu už to tak zajímavé není, motory letadla ženou vzduch přes pláž, zvedají se mračna písku, hodně to bodá do těla.
Když si dostatečně užijeme pláže, vydáváme se na prohlídku Puerto del Carmen. Pláž na začátku je podobná té u letiště, ve vodě jsou kameny. Překvapilo nás, že se téměř nikdo nekoupal v oceánu, zato bazény přilehlých hotelů jsou přeplněné.
Ráno pátého dne se chystáme podívat na východ slunce, ale nějak se nám nepodařilo vstát . Venku je krásně, vyrážíme tedy na vyhlídku Mirador del Río. Cesta pomalu stoupá vzhůru, s přibývající výškou se ale začíná zvyšovat oblačnost. A úplně nahoře je taková mlha, že je vidět jen na pár kroků. Na vyhlídku tedy nemá smysl chodit.
Rozhodujeme se tedy zajet do nedalekého města Haría, kde je dům Manriqua Césara. Jedeme úžasnou vyhlídkovou cestou, když sjedeme trochu níž, tak je již výhled parádní. Když jsme se dostali opět na původní cestu, kterou jsme přijeli, zjišťujeme, že se mlha zvedla. Vracíme se tedy zase zpátky na parkoviště a vcházíme do Mirador del Río. Opět to tu navrhl Manrique César a je to poznat. Uvnitř se nachází kavárna, před ní je vyhlídková terasa a ve druhém patře obchod se suvenýry. A na střeše je ještě jedna vyhlídková terasa.
Po prohlíce jedeme do Haríi a parkujeme u domu Manriqua Césara. Jedná se o dům, ve kterém César bydlel, když zemřel. Dnes patří nadaci, které ho odkázal. Ve vnitřních prostorách se nesmí fotit, proč, to netuším. Ale prohlídka je zajímavá, hlavně mladší dceři se tu moc líbí.
Pokračujeme dál k Teguise, bývalému hlavnímu městu Lanzarote. Nad ním se na vrcholku sopky tyčí pevnost Santa Barbara, dřív město chránila. Nyní je v ní umístěno muzeum kanárských emigrantů.
Vracíme se na oběd a celé odpoledne si užíváme na pláži, tentokrát bez vln.
Ráno se opět nejdeme podívat na východ slunce, venku prší, nemá to cenu. Po snídani vyrážíme na druhou stranu ostrova, naším cílem je městečko Playa Blanca, kde se nachází pěkná pláž vhodná pro děti. Parkujeme kousek od pláže a po promenádě jdeme přes vyhlídku k pláži. Je tu zataženo, ale neprší, teplota vzduchu je 27 stupňů. Pláž je u uměle vytvořené laguny, ačkoli oceán je docela rozbouřený, na pláži nejsou žádné vlny, hladina je úplně nehybná. Ve vodě se prohání velká hejna ryb, některé jsou docela velké.
Je stále zataženo, ale koupání je parádní, není moc velký rozdíl mezi teplotou vody a vzduchu, je to příjemné. Dětem se z vody vůbec nechce. Po obědě pak začíná trochu pršet, tak se balíme a odcházíme k autu. Cestou se ještě na chvilku stavíme v přístavu a pak už se vracíme zpátky na sever. Ještě se na chvilku zastavujeme v Arrecife u pevnosti San Jose. Dovnitř tentokrát nejdeme, je tam muzeum výtvarného umění a děti jsou už docela unavené. Aspoň si pevnost obejdeme a jdeme se podívat do restaurace pod ní, kterou také navrhoval Manrique César.
Večer pak plánujeme, co dělat zítra. Pořád se mi nezdá, že dům Manriqua Césara, který jsme navštívili, byl ten, co jsem měl v plánu. A na internetu dohledávám, že domy měl dva, ten námi navštívený byl druhý. Ten první je opravdu kousek od hlavního města, jezdíme kousek od něj skoro každý den. Zítra se tam tedy vypravíme.
Ráno je opět zataženo a prší, ale za chvilku přestává. Dnes máme poslední celý den na Lanzarote, po snídani vyrážíme směrem k Arrecife a kolem půl jedenácté už parkujeme u domu Manriqua Césara, toho původního. Už zahrádka u domu je zajímavá, je plná typických lanzorotských minizahrádek z kamení, které ochraňují před větrem rostlinku, nejčastěji vinnou révu. Tady se může fotit bez omezení, přitom je toho tu k vidění daleko víc, než v Manriquově druhém domě. A spravuje to stejná nadace.
Dům se skládá z nadzemní a podzemní části. Nadzemní je celkem normální, má velká okna na lávové pole a sopku. Momentálně jsou zde umístěna různá umělecká díla od různých autorů. Podzemní část je ale o hodně zajímavější, je vybudována jako mezi sebou propojené jeskyně. Jsou zde tři obývací pokoje, koupelna, bazén, gril, jídelna. Ve dvou obývacích pokojích rostou uprostřed stromy, nahoře prochází dírou ve stropě. Všude roste hodně kaktusů i jiných rostlin. Celý dům je úžasný, ale na bydlení to asi jednoduché nebylo, chápu, že se později přestěhoval do již celkem běžného domu. Po prohlídce si ještě chvilku posedíme v zahradě pod pergolou.
Celé odpoledne pak strávíme na pláži, kde si užíváme oceánu.
Nastává poslední den na Lanzarote. Ráno se nám konečně podařilo jít podívat na východ slunce (byl v 7:45 ).
Naložíme všechny věci do auta a míříme do hlavního města. Tam jedeme do přístavu a parkujeme na placeném parkovišti (pro nás první a poslední placené parkoviště na Lanzarote). Jdeme se projít po nábřeží k pevnosti svatého Gabriela, která v minulosti sloužila jako ochrana před piráty. Jde se k ní po dlouhém molu, ze kterého je krásný výhled jak na pevnost, tak i na město. V pevnosti samotné je dnes archeologické muzeum, jeden z nejzajímavějších exponátů je mumie. Po prohlídce muzea se ještě jdeme rozhlédnout ze střechy pevnosti na město, vidět je i jediný mrakodrap na Lanzarote. Jediný je proto, že Manrique César prosadil zákon, že žádná nová stavba na ostrově nesmí být vyšší než než vzrostlá palma (to je maximálně tří patrová budova).
Po prohlídce se jdeme podívat do města, ale není moc zajímavé, oproti ostatním místům na ostrově. Jen objevujeme malý kus zeleného trávníků, je to ten největší, co jsme na ostrově viděli.
Teď už jen na oběd a po něm jedeme na letiště, vrátit auto. Vrácení trvalo asi půl minuty, jen jsem vrátil podsedáky a nahlásil číslo stání, kde jsem zaparkoval. Dopíjíme zásoby pití a jdeme odbavit kufr. Při security zase musím podstoupit test na výbušniny, ale jinak je to rychlé. Nakoupíme nějakou vodu do letadla a už je tu nástup na palubu. Máme řadu 24, děti vpravo, my vlevo, okénko je opět obsazené. Tentokrát nikde žádné volné místo nevidím, ale klidně tam nějaké být mohlo. Odlet je na čas, občerstvení samozřejmě jen placené. Cestu se snažíme prospat, přece jen je už dost pozdě a čeká nás ještě cesta z Budapešti do Brna. Děti po chvilce usínají a spí skoro celou dobu, jak jen to jde. Chvilku před půlnocí přistáváme v Budapešti, vyzvedáváme kufr, odcházíme k autu a vyrážíme na cestu. Následuje cesta po dálnici do Brna, kousek před slovenskými hranicemi ale už musím na chvilku zastavit a zavřít oči. Ve 4:45 dorážíme domů a jdeme spát.
Co říci závěrem? Dovolená se vydařila, děti byly nadšené a v roce 2018 nás čeká dovolená na dalším z kanárských ostrovů - Gran Canarii.
Tuto zahradu, stejně jako velkou část turistických atrakcí na ostrově, projektoval Césare Manrique. Uvnitř je přes 1400 druhů kaktusů. Kromě nich tu jsou i rybníčky, restaurace a větrný mlýn, ze kterého je krásný výhled na celou zahradu i na okolní kopce. V zahradě jsme strávili asi hodinu a půl.
Po obědě vyrážíme směrem na hlavní město, máme v plánu navštívit pláž Playa Honda, která se táhne podél letiště a dá se z ní pozorovat přistávající letadla. Parkujeme kousek od konce přistávací dráhy v Puerto del Carmen, je to odtud blíž než z města Playa Honda. Již cestou podél oceánu pozorujeme přistávající letadla, přilétají zhruba každých deset minut a letí souběžně s pláží.
Přicházíme ke samotnému konci přistávací dráhy, od pláže ji odděluje jen plot. Ve vodě jsou umístěna na konstrukcích přistávací světla. Samotná pláž je ale plná kamenů, do vody se dost špatně leze, chtělo by to boty do vody. Při přistání nám letadlo letí těsně nad hlavou, je to zážitek, děti i já jsme nadšeni. Při startu už to tak zajímavé není, motory letadla ženou vzduch přes pláž, zvedají se mračna písku, hodně to bodá do těla.
Když si dostatečně užijeme pláže, vydáváme se na prohlídku Puerto del Carmen. Pláž na začátku je podobná té u letiště, ve vodě jsou kameny. Překvapilo nás, že se téměř nikdo nekoupal v oceánu, zato bazény přilehlých hotelů jsou přeplněné.
Ráno pátého dne se chystáme podívat na východ slunce, ale nějak se nám nepodařilo vstát . Venku je krásně, vyrážíme tedy na vyhlídku Mirador del Río. Cesta pomalu stoupá vzhůru, s přibývající výškou se ale začíná zvyšovat oblačnost. A úplně nahoře je taková mlha, že je vidět jen na pár kroků. Na vyhlídku tedy nemá smysl chodit.
Rozhodujeme se tedy zajet do nedalekého města Haría, kde je dům Manriqua Césara. Jedeme úžasnou vyhlídkovou cestou, když sjedeme trochu níž, tak je již výhled parádní. Když jsme se dostali opět na původní cestu, kterou jsme přijeli, zjišťujeme, že se mlha zvedla. Vracíme se tedy zase zpátky na parkoviště a vcházíme do Mirador del Río. Opět to tu navrhl Manrique César a je to poznat. Uvnitř se nachází kavárna, před ní je vyhlídková terasa a ve druhém patře obchod se suvenýry. A na střeše je ještě jedna vyhlídková terasa.
Po prohlíce jedeme do Haríi a parkujeme u domu Manriqua Césara. Jedná se o dům, ve kterém César bydlel, když zemřel. Dnes patří nadaci, které ho odkázal. Ve vnitřních prostorách se nesmí fotit, proč, to netuším. Ale prohlídka je zajímavá, hlavně mladší dceři se tu moc líbí.
Pokračujeme dál k Teguise, bývalému hlavnímu městu Lanzarote. Nad ním se na vrcholku sopky tyčí pevnost Santa Barbara, dřív město chránila. Nyní je v ní umístěno muzeum kanárských emigrantů.
Vracíme se na oběd a celé odpoledne si užíváme na pláži, tentokrát bez vln.
Ráno se opět nejdeme podívat na východ slunce, venku prší, nemá to cenu. Po snídani vyrážíme na druhou stranu ostrova, naším cílem je městečko Playa Blanca, kde se nachází pěkná pláž vhodná pro děti. Parkujeme kousek od pláže a po promenádě jdeme přes vyhlídku k pláži. Je tu zataženo, ale neprší, teplota vzduchu je 27 stupňů. Pláž je u uměle vytvořené laguny, ačkoli oceán je docela rozbouřený, na pláži nejsou žádné vlny, hladina je úplně nehybná. Ve vodě se prohání velká hejna ryb, některé jsou docela velké.
Je stále zataženo, ale koupání je parádní, není moc velký rozdíl mezi teplotou vody a vzduchu, je to příjemné. Dětem se z vody vůbec nechce. Po obědě pak začíná trochu pršet, tak se balíme a odcházíme k autu. Cestou se ještě na chvilku stavíme v přístavu a pak už se vracíme zpátky na sever. Ještě se na chvilku zastavujeme v Arrecife u pevnosti San Jose. Dovnitř tentokrát nejdeme, je tam muzeum výtvarného umění a děti jsou už docela unavené. Aspoň si pevnost obejdeme a jdeme se podívat do restaurace pod ní, kterou také navrhoval Manrique César.
Večer pak plánujeme, co dělat zítra. Pořád se mi nezdá, že dům Manriqua Césara, který jsme navštívili, byl ten, co jsem měl v plánu. A na internetu dohledávám, že domy měl dva, ten námi navštívený byl druhý. Ten první je opravdu kousek od hlavního města, jezdíme kousek od něj skoro každý den. Zítra se tam tedy vypravíme.
Ráno je opět zataženo a prší, ale za chvilku přestává. Dnes máme poslední celý den na Lanzarote, po snídani vyrážíme směrem k Arrecife a kolem půl jedenácté už parkujeme u domu Manriqua Césara, toho původního. Už zahrádka u domu je zajímavá, je plná typických lanzorotských minizahrádek z kamení, které ochraňují před větrem rostlinku, nejčastěji vinnou révu. Tady se může fotit bez omezení, přitom je toho tu k vidění daleko víc, než v Manriquově druhém domě. A spravuje to stejná nadace.
Dům se skládá z nadzemní a podzemní části. Nadzemní je celkem normální, má velká okna na lávové pole a sopku. Momentálně jsou zde umístěna různá umělecká díla od různých autorů. Podzemní část je ale o hodně zajímavější, je vybudována jako mezi sebou propojené jeskyně. Jsou zde tři obývací pokoje, koupelna, bazén, gril, jídelna. Ve dvou obývacích pokojích rostou uprostřed stromy, nahoře prochází dírou ve stropě. Všude roste hodně kaktusů i jiných rostlin. Celý dům je úžasný, ale na bydlení to asi jednoduché nebylo, chápu, že se později přestěhoval do již celkem běžného domu. Po prohlídce si ještě chvilku posedíme v zahradě pod pergolou.
Celé odpoledne pak strávíme na pláži, kde si užíváme oceánu.
Nastává poslední den na Lanzarote. Ráno se nám konečně podařilo jít podívat na východ slunce (byl v 7:45 ).
Naložíme všechny věci do auta a míříme do hlavního města. Tam jedeme do přístavu a parkujeme na placeném parkovišti (pro nás první a poslední placené parkoviště na Lanzarote). Jdeme se projít po nábřeží k pevnosti svatého Gabriela, která v minulosti sloužila jako ochrana před piráty. Jde se k ní po dlouhém molu, ze kterého je krásný výhled jak na pevnost, tak i na město. V pevnosti samotné je dnes archeologické muzeum, jeden z nejzajímavějších exponátů je mumie. Po prohlídce muzea se ještě jdeme rozhlédnout ze střechy pevnosti na město, vidět je i jediný mrakodrap na Lanzarote. Jediný je proto, že Manrique César prosadil zákon, že žádná nová stavba na ostrově nesmí být vyšší než než vzrostlá palma (to je maximálně tří patrová budova).
Po prohlídce se jdeme podívat do města, ale není moc zajímavé, oproti ostatním místům na ostrově. Jen objevujeme malý kus zeleného trávníků, je to ten největší, co jsme na ostrově viděli.
Teď už jen na oběd a po něm jedeme na letiště, vrátit auto. Vrácení trvalo asi půl minuty, jen jsem vrátil podsedáky a nahlásil číslo stání, kde jsem zaparkoval. Dopíjíme zásoby pití a jdeme odbavit kufr. Při security zase musím podstoupit test na výbušniny, ale jinak je to rychlé. Nakoupíme nějakou vodu do letadla a už je tu nástup na palubu. Máme řadu 24, děti vpravo, my vlevo, okénko je opět obsazené. Tentokrát nikde žádné volné místo nevidím, ale klidně tam nějaké být mohlo. Odlet je na čas, občerstvení samozřejmě jen placené. Cestu se snažíme prospat, přece jen je už dost pozdě a čeká nás ještě cesta z Budapešti do Brna. Děti po chvilce usínají a spí skoro celou dobu, jak jen to jde. Chvilku před půlnocí přistáváme v Budapešti, vyzvedáváme kufr, odcházíme k autu a vyrážíme na cestu. Následuje cesta po dálnici do Brna, kousek před slovenskými hranicemi ale už musím na chvilku zastavit a zavřít oči. Ve 4:45 dorážíme domů a jdeme spát.
Co říci závěrem? Dovolená se vydařila, děti byly nadšené a v roce 2018 nás čeká dovolená na dalším z kanárských ostrovů - Gran Canarii.
- Přílohy
-
- H9255260.jpg (148.96 KiB) Zobrazeno 4315 x
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5916
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: S dětmi na Lanzarote
Díky za tak obsáhlý a krásný TR!
Dovolil bych si upřesnění - Gran hotel Arrecife je sice opravdu jedinou výškovou stavbou na ostrově, ale s těmi třemi party to už dnes bohužel není pravda - podívej se na tu fotku, vpravo od zmíněné výškové budovy stojí asi sedmipatrová stavba a podobně vysoký je hotel Beatriz v Costa Teguise.
Dovolil bych si upřesnění - Gran hotel Arrecife je sice opravdu jedinou výškovou stavbou na ostrově, ale s těmi třemi party to už dnes bohužel není pravda - podívej se na tu fotku, vpravo od zmíněné výškové budovy stojí asi sedmipatrová stavba a podobně vysoký je hotel Beatriz v Costa Teguise.
Re: S dětmi na Lanzarote
Taktéž díky za prima report, nicméně se zdráhám uvěřit, že jsi pro 2 dospělé a 3 děti potřeboval jen jeden kufr..... takhle doma balit neumíme. Apropos, mohl bys prozradit, jak jste to měli s ubytováním? Asi letos opět jako rodina 2+2 vyrazíme na Kanáry, tak abych případně měl srovnání s nabídkou cestovek..Díky moc dopředu!
Re: S dětmi na Lanzarote
Dík za hezké připomenutí,byl jsem tam v listopadu.K zelenému jezírku na El Golfo se dá dojít z druhé strany.Ale musím říct,že si o nic nepřišel.Bylo to,jako by ses díval na Prýgl(brněnská přehrada)zanesený sinicema.A když už si zmínil Césara Manrique(nevím jestli si pořadí ve jméně přehodil záměrně)tak určitě stojí za návštěvu jeho vila,kterou po nátáčení filmu Tajuplný ostrov na Lanzarote koupil Omar Sharif,kde však dlouho nepobyl,protože ji prohrál v kartách : http://www.lag-o-mar.com/museum/
Re: S dětmi na Lanzarote
Petr31 píše:Taktéž díky za prima report, nicméně se zdráhám uvěřit, že jsi pro 2 dospělé a 3 děti potřeboval jen jeden kufr..... takhle doma balit neumíme. Apropos, mohl bys prozradit, jak jste to měli s ubytováním? Asi letos opět jako rodina 2+2 vyrazíme na Kanáry, tak abych případně měl srovnání s nabídkou cestovek..Díky moc dopředu!
Opravdu jsme měli jen jeden kufr, ale samozřejmě každý měl svou příruční tašku .
Jinak ubytování jsme měli přes Airbnb, stejný apartmán byl nabízen i přes booking, ale Airbnb bylo levnější a se vstupní slevou za registraci to vyšlo na necelých 10 tisíc Kč. Byl to normální byt se dvěmi ložnicemi, obývákem s kuchyní, na střeše terasa s technickou místností.
tramin píše:Dík za hezké připomenutí,byl jsem tam v listopadu.K zelenému jezírku na El Golfo se dá dojít z druhé strany.Ale musím říct,že si o nic nepřišel.Bylo to,jako by ses díval na Prýgl(brněnská přehrada)zanesený sinicema.A když už si zmínil Césara Manrique(nevím jestli si pořadí ve jméně přehodil záměrně)tak určitě stojí za návštěvu jeho vila,kterou po nátáčení filmu Tajuplný ostrov na Lanzarote koupil Omar Sharif,kde však dlouho nepobyl,protože ji prohrál v kartách : http://www.lag-o-mar.com/museum/
O té cestě k jezírku z druhé strany vím, ale nedalo se tam nikde zaparkovat, na cestě byly postavené zábrany. Nás na tom jezírku hlavně lákaly olivíny, ale ty jsme si užily u toho druhého, menšího jezírka.
Ta vila vypadá parádně, škoda že jsem o tom nevěděl, snad příště .
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 167
- Registrován: 23. 02. 2011, 12:13
- Bydliště: Vyškov
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: S dětmi na Lanzarote
Díky za inspiraci, Lanzarote mám jako jeden z možných cílů pro podzimní dovolenku, bez dětí hned po Tenerife a Grand Cararii
Re: S dětmi na Lanzarote
Ten žlutý autobus v tom údolí, to je Student Agency / RegioJet?
Re: S dětmi na Lanzarote
@odi : vím,že jsou tam zátarasy.My jsme ale normálně parkovali před nima na krajnici.A neparkovali jsme tam sami...
Re: S dětmi na Lanzarote
@tramin: aha, myslel jsem, že tam byly ty zátarasy jen dočasně. Za nás tam neparkoval nikdo a já jsem si to tam netroufl nechat, ale nevadí, to druhé menší jezírko bylo podobné.