Víkendovým koupákem v Barceloně, na Mallorce i v Basileji
Napsal: 08. 08. 2018, 16:58
Část minus první - něco málo úvodem
Zdravím přátelé cestovatelé, po víc jak půlroční pauze, kdy bylo nutné všechny peníze směřovat do tolik potřebné přestavby mého kladenského bytu, jsem se v polovině června vydal na krátký letecký výlet a z tohoto výletu si Vám dovoluji přinést trip report.
Část nultá - plánování
Zadaní bylo jasné, druhý červnový víkend, někam k moři a aby to bylo zajímavé jak po letecké, tak po cestovatelské stránce. A jako nejlepší výsledek z tohoto zadání mi vyšla Barcelona. Začátkem května dostávám rozpis červnových směn, z něho zjišťuju, že onen červnový víkend mi začíná už ve čtvrtek v šet večer a v rychlosti koukám, kolik by u Vuelingu chtěli za večerní let do hlavního města Katalánska. A s úlevou zjišťuju, že jen 49 Euro.
V Barceloně se mi ale celý víkend zůstat nechce, tak hledám, kam dál. V pomyslném rozstřelu vítězí Mallorca nad Malagou, hlavně díky snadnější (a zajímavější) možnosti nedělního návratu domů. On když Vám Azair nabídne za nějakých 1200 korun cestu s dlouhým přestupem v Basileji, kde jsem ještě nebyl a navíc na prvním úseku operovanou Laudamotion, s kterou jsem pochopitelně ještě neletěl, není moc co řešit.
Ok, zbývalo najít ubytování a hlavně transfer z Barcelony na Mallorcu. Pankáčské sny o spaní někde pláži a nocování na trajektu mě naštěstí rychle přešly a tak v Barceloně na dvě noci volím nový AirhostelBCN, snadno dostupný z letiště metrem, vlakem i nočním autobusem, na Mallorce pak zjišťuju, že sice i touhle dobou jsou tam levné hostely a penziony, bohužel ale většinou dost daleko od pobřeží. Na pomoc tak přichází Airnb a v něm jakási Deisy (fakt se píše s "e"), jež za necelých 950 korun na noc nabízí malý pokoj ve svém bytě v širším centru Palma de Mallorcy. A vlastně proč ne?
U přesunu z Barcelony na Mallorcu moc toužím po Evropě, tedy po Air Europě, ale musím brát ohledy na svou peněženku. A tak mých 568 korun za ranní let končí u pana O´Learyho. A tím bylo hotovo.
Část první - půlnoc na El Pratu
O pár týdnů později pak trávím celý čtvrtek v Praze na letišti na T2, ale myšlenkama jsem stejně někde jinde. Sotva mám v šest padla, dávám rychlou trojmkombinaci sprcha/večeře/kafe a pak vzhůru přes "nové céčko", už jako cestující.
Bojím se zpoždění, ale nekoná se, alespoň ne na příletu. Odlet z gatu D2, za konkrétní místo odmítám v tomhle případě platit (stejně je tma), tak mně systém "trestá" uličkou 28C. Nastoupeno v čase odletu, ale deset minut se nic neděje, až pak kapitán letadla hlásí dalších dvacet minut čekání kvůli počasí. Vychází mu to přesně, v deset jdeme start.
Praha - Barcelona
čtvrtek, 7.6.2018 21:30 - 23:55
(odlet i přílet asi o půl hodiny později)
Vueling, A320
VY 8657, EC-MAH
LF: 100%
Ze svého místa těžko můžu sledovat kudy letíme a tak až později z Flightradaru zjišťuju, že nejspíš kvůli bouřkám připomíná zpočátku cesta obrácené písmeno "Z" a až někde nad rakouským Gmundenem nabírámé konečný, jihozápadní směr.
Je to moje první zkušenost s Vuelingem a užívám si to. Ta kombinace žluté a černé se povedla, sedačky jsou pohodlné, ve předu je cosi jako bussines třída (teď si nepamatuju, jak přesně se to u nich jmenuje), nabídka placeného občerstvení je plus minus stejná jako u jiných low-costů, potěší snad jen nabídka španělských piv, nad kterou chvíli váhám, ale nakonec usuzuji, že zítra někde ve stánku to bude za úplně jiný peníze.
Většinu spolucestujících tvoří mladí Španělé, kteří mají ale naštěstí daleko do hlučnosti svých italských vrstevníků, nehledě na to, že stejně záhy téměř všichni upadají do "polospánkového módu", jež přerušují jen občasné turbulence.
Kolem půlnoci zahajujeme klesání, sedět vpravo u okna, nejspíš mám krásný výhled na noční Barcelonu, takhle mi musí stačit pár světel. V 0:25 jsme na zemi, mezi kvantou letadel převážně Vuelingu.
Noční autobus N17, kterým se potřebuju dostat do hostelu, jezdí co dvacet minut a jeden právě odjel, ani nečekám, že se mi podaří stihnout hned ten další, tak procházku přes novotou vonící barcelonský terminál 1 beru vycházkovým tempem a na zastávku přicházím v době, kdy už i ten další spoj měl být pár minut na cestě.
O to víc mně pak překvapuje, že tu ještě je a dobírá další lidi. O tom, že si tu někde koupím celodenní jízdenku na barcelonskou MHD, na kterou budu moci jezdit celý další den, si mohu nechat jenom zdát, ale nějak se mi nechce hledáním příslušného automatu strávit dalších dvacet minut. Tak jednorázovou jízdenku za 2,20 Euro a pak už je to strašně jednoduché, 12 krátkých zastávek a za chvíli už vystupuju poblíž stanice metra Centric.
Také orientace v ulicích barcelonského předměstí je překvapivě jednoduchá a pár minut po jedné ranní se už nahlašuji na recepci hostelu AirhostelBCN. Na romantický výlet ve dvou bych sem rozhodně nejel, ale pro osamělého cestovatele toužícího po ubytování poblíž letiště, to bohatě stačí. Nedávno otevřený, moderně vybavený, postele na několika palandách, kdy každou postel lze zakrýt závěsem a vytvořit téměř dokonalou iluzi soukromí...jen usnout se mi trochu nedaří, ale za to tady rozhodně nemohou.
Zdravím přátelé cestovatelé, po víc jak půlroční pauze, kdy bylo nutné všechny peníze směřovat do tolik potřebné přestavby mého kladenského bytu, jsem se v polovině června vydal na krátký letecký výlet a z tohoto výletu si Vám dovoluji přinést trip report.
Část nultá - plánování
Zadaní bylo jasné, druhý červnový víkend, někam k moři a aby to bylo zajímavé jak po letecké, tak po cestovatelské stránce. A jako nejlepší výsledek z tohoto zadání mi vyšla Barcelona. Začátkem května dostávám rozpis červnových směn, z něho zjišťuju, že onen červnový víkend mi začíná už ve čtvrtek v šet večer a v rychlosti koukám, kolik by u Vuelingu chtěli za večerní let do hlavního města Katalánska. A s úlevou zjišťuju, že jen 49 Euro.
V Barceloně se mi ale celý víkend zůstat nechce, tak hledám, kam dál. V pomyslném rozstřelu vítězí Mallorca nad Malagou, hlavně díky snadnější (a zajímavější) možnosti nedělního návratu domů. On když Vám Azair nabídne za nějakých 1200 korun cestu s dlouhým přestupem v Basileji, kde jsem ještě nebyl a navíc na prvním úseku operovanou Laudamotion, s kterou jsem pochopitelně ještě neletěl, není moc co řešit.
Ok, zbývalo najít ubytování a hlavně transfer z Barcelony na Mallorcu. Pankáčské sny o spaní někde pláži a nocování na trajektu mě naštěstí rychle přešly a tak v Barceloně na dvě noci volím nový AirhostelBCN, snadno dostupný z letiště metrem, vlakem i nočním autobusem, na Mallorce pak zjišťuju, že sice i touhle dobou jsou tam levné hostely a penziony, bohužel ale většinou dost daleko od pobřeží. Na pomoc tak přichází Airnb a v něm jakási Deisy (fakt se píše s "e"), jež za necelých 950 korun na noc nabízí malý pokoj ve svém bytě v širším centru Palma de Mallorcy. A vlastně proč ne?
U přesunu z Barcelony na Mallorcu moc toužím po Evropě, tedy po Air Europě, ale musím brát ohledy na svou peněženku. A tak mých 568 korun za ranní let končí u pana O´Learyho. A tím bylo hotovo.
Část první - půlnoc na El Pratu
O pár týdnů později pak trávím celý čtvrtek v Praze na letišti na T2, ale myšlenkama jsem stejně někde jinde. Sotva mám v šest padla, dávám rychlou trojmkombinaci sprcha/večeře/kafe a pak vzhůru přes "nové céčko", už jako cestující.
Bojím se zpoždění, ale nekoná se, alespoň ne na příletu. Odlet z gatu D2, za konkrétní místo odmítám v tomhle případě platit (stejně je tma), tak mně systém "trestá" uličkou 28C. Nastoupeno v čase odletu, ale deset minut se nic neděje, až pak kapitán letadla hlásí dalších dvacet minut čekání kvůli počasí. Vychází mu to přesně, v deset jdeme start.
Praha - Barcelona
čtvrtek, 7.6.2018 21:30 - 23:55
(odlet i přílet asi o půl hodiny později)
Vueling, A320
VY 8657, EC-MAH
LF: 100%
Ze svého místa těžko můžu sledovat kudy letíme a tak až později z Flightradaru zjišťuju, že nejspíš kvůli bouřkám připomíná zpočátku cesta obrácené písmeno "Z" a až někde nad rakouským Gmundenem nabírámé konečný, jihozápadní směr.
Je to moje první zkušenost s Vuelingem a užívám si to. Ta kombinace žluté a černé se povedla, sedačky jsou pohodlné, ve předu je cosi jako bussines třída (teď si nepamatuju, jak přesně se to u nich jmenuje), nabídka placeného občerstvení je plus minus stejná jako u jiných low-costů, potěší snad jen nabídka španělských piv, nad kterou chvíli váhám, ale nakonec usuzuji, že zítra někde ve stánku to bude za úplně jiný peníze.
Většinu spolucestujících tvoří mladí Španělé, kteří mají ale naštěstí daleko do hlučnosti svých italských vrstevníků, nehledě na to, že stejně záhy téměř všichni upadají do "polospánkového módu", jež přerušují jen občasné turbulence.
Kolem půlnoci zahajujeme klesání, sedět vpravo u okna, nejspíš mám krásný výhled na noční Barcelonu, takhle mi musí stačit pár světel. V 0:25 jsme na zemi, mezi kvantou letadel převážně Vuelingu.
Noční autobus N17, kterým se potřebuju dostat do hostelu, jezdí co dvacet minut a jeden právě odjel, ani nečekám, že se mi podaří stihnout hned ten další, tak procházku přes novotou vonící barcelonský terminál 1 beru vycházkovým tempem a na zastávku přicházím v době, kdy už i ten další spoj měl být pár minut na cestě.
O to víc mně pak překvapuje, že tu ještě je a dobírá další lidi. O tom, že si tu někde koupím celodenní jízdenku na barcelonskou MHD, na kterou budu moci jezdit celý další den, si mohu nechat jenom zdát, ale nějak se mi nechce hledáním příslušného automatu strávit dalších dvacet minut. Tak jednorázovou jízdenku za 2,20 Euro a pak už je to strašně jednoduché, 12 krátkých zastávek a za chvíli už vystupuju poblíž stanice metra Centric.
Také orientace v ulicích barcelonského předměstí je překvapivě jednoduchá a pár minut po jedné ranní se už nahlašuji na recepci hostelu AirhostelBCN. Na romantický výlet ve dvou bych sem rozhodně nejel, ale pro osamělého cestovatele toužícího po ubytování poblíž letiště, to bohatě stačí. Nedávno otevřený, moderně vybavený, postele na několika palandách, kdy každou postel lze zakrýt závěsem a vytvořit téměř dokonalou iluzi soukromí...jen usnout se mi trochu nedaří, ale za to tady rozhodně nemohou.