Pro flašku olivového oleje přes Fort Erdoğan a pololegální EU hranici (PRG-SAW/ISL-ECN/LCA-ATH-PRG)
Napsal: 25. 11. 2018, 17:39
Pro flašku olivového oleje přes Fort Erdoğan a pololegální EU hranici
(PRG-SAW/ISL-ECN/LCA-ATH-PRG PC+TK+OA+A3)
9. listopadu 2018, Praha
Páteční večery mívám obvykle pracovní. Všichni v kanceláři jsou myšlenkami jinde a odcházejí, jakmile to jde, a já mám konečně klid a dobře se mi pracuje, navíc obvykle s myšlenkou toho, že si v sobotu můžu rozumně odpočinout.
I dnes sedím v práci dlouho. Venku hvízdá podzimní vítr, dávno je tma. A mně ta práce dnes nějak nejde.
Od té doby, co jsem začátkem roku změnil práci a omezily se mé možnosti cestovat, začínám být nervózní, když dva týdny nesednu do letadla. Jo, někam bych letěl. Aspoň na ten víkend. Zapínám Matrix, Azair a další. Jo, letenka na zítra bude drahá, ale nějak to přežiju. Tak do pěti tisíc bych se s nějakou pěknou destinací snad mohl vejít. Hmm, EIN, MXP, DUS, BCN, FCO, LON,... nuda. Všude jsem už buďto byl, nebo mě to nezajímá. V Evropě jsem orientován buďto na sever nebo na východ. S rozumným severem (rozumný = ne hlavní města, odkud je do neznámé přírody daleko) bych musel navýšit rozpočet na dvojnásobek. Ha, INV, to by mohlo být fajn, že by? Smůla, Azair neměl aktualizované ceny Easyjetu, které jsou ve skutečnosti úplně jinde.
Jelikož TK je aerolinka, se kterou mám nalítáno úplně nejvíc, přirozeně se zajímám o dění na novém letišti. Těch pár linek, co z něj od "otevření" lítá (ESB, ADB, AYT, GYD, ECN) není moc dobře napojitelných na rozumný výlet, takže jsem o tom doteď moc neuvažoval. Ale když nevyšly letenky na sever, napadá mě, co se zamyslet nad nějakou zajímavou víkendovkou a naroutovat tak, aby se mi podařilo podívat na Turecký Zázrak™?
Jako nejzajímavější destinace mi přijde GYD, tak ji tam zkouším hodit na neděli. Spíš tak ze zvědavosti, protože si uvědomuju, že vízum bych asi nevyřídil. Ale při vyhledávání ISL-GYD mi web TK nenachází nic - to je divné, létat by to mělo. Zkouším hledání letů ze všech istanbulských letišť, kde už mi to několik letů nachází, včetně toho jednoho z ISL... s poznámkou "sold out". Hmh. Zkouším i ostatní destinace, posun plus mínus pár dní... ale lety z ISL jsou kompletně vyprodané na celý víkend a část následujícího týdne.
Tak že bych to o týden odložil? Zkouším sobotu 16. listopadu, první zkusím linku ISL-ECN. Let je dostupný, za směšných 155 TRY. No krása. Ale z ECN se asi rozumně nedostanu domů.
Asi hodinu mi trvá vyzkoušet kombinace možných letů z ISL do všech dostupných destinací, jak tam, tak i různými cestami zpět. GYD z toho vypadává kvůli šileným oneway/openjaw cenám, ADB, AYT i ESB je vyprodané, takže zbývá ECN. Což je nepochybně zajímavá destinace, jen jsem byl přesvědčený, že spoj zpět bude složitý.
Ale není tomu tak. ISL-ECN lítá večer, a druhý den ráno je za solidních 95 EUR A3 z LCA do PRG. Tak to už je zajímavé. Jak se dostat do Istanbulu? Jediný oneway, co by mohl být za rozumnou cenu, čekám od PC. A taky se dočkám. PRG-SAW v pátek 14.00, poslední dvě místa po 59 GBP. Když už skoro sahám po kartě, napadá mě, že bych měl kouknout, jestli vzhledem k politické situaci není nějaký zásadnější problém s hraničním přechodem ze Severního Kypru na jih.
Jen co zadám dotaz na Google, vyskakuje na mě hromada varování. Před tím vůbec hranici ze severu přecházet (z pohledu svrchovaného Kypru nelegální vstup na území), nebo obzvláště nejšílenější variantou příletu na sever, odletu z jihu, kde děsivé příspěvky hrozí možností výslechů či uvěznění kyperskými autoritami, což úplně neodpovídá mé představě o pohodovém víkendu. A sakra, tak plán padá?
Ne... já už se na tohle začínal těšit. Tak to ještě jednou pročtu. V tu chvíli mi dochází, že bych asi měl zohlednit starý poznatek, že asi 80 % přispěvatelů na TripAdvisoru a další fórech nemá ponětí o tom, že na světě existují i držitelé jiných pasů než amerických.
Přestože i MZV upozorňuje na možnost komplikací při přechodu hranice, mezi spoustou dalších příspěvků na internetu panuje všeobecný konsensus, že jediný způsob, jak tento přechod bez problémů absolvovat, je... být vybaven EU pasem, protože za vstup na domovskou půdu (Kypr, tedy EU) s ním člověk nesmí být penalizován. Tak to bychom měli.
Letenky jsou koupené (4900 Kč) a ověřuju, že mi to vyšlo krásně - na PC letu jsou poslední místa za rozumnou cenu (pak poskakuje o 30 GBP nahoru), TK let z ISL je dostupný jen v sobotu (čtvrtek, pátek a neděle vyprodáno) a A3 let na pondělí je za dvojnásobek oproti neděli, kdy ho potřebuju.
Zvedám telefon a volám kámošovi Ondrovi, o kterém vím, že je to právě ten člověk, co je schopen podobnou cestu absolvovat. Poprvé jsme spolu letecky vyrazili do RIX, za měsíc a týden to bude akorát 10 let. Na křídlech OK s 2780Kč tarifem Click4Sky, budiž mu země lehká. Od té doby spolu občas někam vyrážíme, z cesty do Panamy sem i napsal report, kteří někteří z vás určitě pamatují. Prý zrovna sedí někde v hospodě, ale ať mu pošlu itin, že na to koukne. Tři minuty nato mi píše, že letí, ať mu to koupím. Provedu, dodělám práci už s podstatně větším elánem, a mířím do té hospody taky.
11. listopadu 2018, Praha
Neděle večer, vařím si jídlo, sahám do poličky pro olivový olej... a sakra, tři poslední kapky na dně. Na chvíli se zarazím, ale pak si uvědomím, že z této zdánlivě žalostné situace můžu těžit - hurá, teď už mám legitimní důvod, proč potřebuju nutně zaletět do Středomoří, který pochopí i mé okolí a nebude mě mít za blázna!
16. listopadu 2018, Praha/Istanbul
V práci beru půl dne volna, krátce po dvanácté hodině odcházím z kanceláře a o půl hodinky později se setkáváme s Ondrou na T1, kde máme dva úkoly. Zaprvé se zkusit sesadit (jelikož máme oddělené letenky, systém nás posadil na druhý konec letadla, pokud nechcem platit za místa). Na přepážce nás překvapuje dav a šílená fronta (o dva dny dříve jsem ve stejný čas kolem překážky PC šel a prázdno, holt v pátek je to jinak), takže jdem rovnou na druhý úkol. Tradici předodletového piva jsme v průběhu let nahradili přípitkem něčím slavnostnějším, ale jelikož Dom Pérignon ani Krug z nějakého důvodu v policích Billy nenacházíme, nezbyde nám než se spokojit s růžovou bohemkou, se kterou kráčíme o patro výše na terasu, kde se nám zrovna naskýtá výhled na čerstvě zaparkovaného drobečka od Emirates.
Check-in od PC zavírá hodinu před odletem, když ale jdeme okolo přepážky 50 min před, koukáme, že tam zrovna mají ještě posledního člověka, tak se jdem zeptat na přesazení. Místa vedle sebe už nejsou, ale dostáváme 1D a 2E, což je docela dobrý výsledek. V letadle pak s lidmi měním 1D za 2D.
Let 1: PC302 PRG-SAW 14.00-18.40 A320neo
Při odbavení na internetu se nechávám zlámat nabídkou jídla a objednávám menu s kuřecím řízkem. Jsou to totiž tři týdny, co jsem měl letět EBL-VIE(-PRG), s tím, že předcházející dva týdny jsem strávil s na kebabu s chlebem, a dát si za 14 EUR řízek s brambory přímo na palubě OS byla neodolatelná volba. Jenže letadlo mělo technickou poruchu, neodletělo ani z VIE a já byl přebookován na TK, kde jsem namísto toho dostal... kebab s rýží. Když nad tím přemýšlím, ve dnech, kdy podnikáme tuto víkendovku, mi přistává na účtu 400 EUR od OS, což by se vzhledem k tomu, že i ta částka relativně odpovídá...dalo volně interpretovat i tak, že tento výlet mám hrazen OS, a to se vyplatí.
S objednaným jídlem CC prochází hned, jakmile vypraví vozík, bohužel ve chvíli, kdy ucítíme odér smažené strouhanky, teprve registrujeme, že už je letuška s nimi o 10 řad dále, protože zjevně změna našich sedaček 50 minut před odletem už se zjevně do registru řízků na palubě nestihla promítnout. Dostáváme se k němu tedy až po dalších pěti minutách, berem k němu za pár EUR ještě víno. A záhy poznávám, jak se na mě projevuje, že jsem už pár let neletěl s FR a jemu podobnými, protože jinak by mě napadlo si "slevu až 30 % při objednání jídla předem" trochu ověřit a spočítat. Řízek na palubě stojí úplně stejně a tím, že jsme si ho zaplatili předem, už se na nás nevztahuje slevová cena menu + pití a víno kupujeme za plnou cenu (o 1 EUR dražší než kdybychom celé koupili až v letadle, a to jen kvůli tomu, že bereme dvě, jinak + 2 EUR/os). Whatever. Ale nebylo to vůbec špatné.
Na SAW prší, teplota kolem 12 stupňů.
Jelikož už jsme tak měli přílet večer, SAW je daleko (a nakonec jsme měli ještě půl hodiny zpoždění), jedeme předem objednaným shuttlem rovnou do hotelu hned naproti nádraží Sirkeci. Dojíždíme kolem půl deváté, po krátkém osvěžení okoukneme střechu hotelu a vyrážíme do města. Ani jeden z nás dneska pořádně nespal a zítra bychom chtěli vstát nějak rozumně, takže míříme akorát na večeři a hodinové posezení u dýmky.
Před zalehnutím jeden Efes z krámku před hotelem a hurá spát.
17. listopadu 2018, Istanbul, Lefkoşa, Nicosia, Larnaca
Na to, že nás čeká stěžejní den naší víkendovky, jsme ho ani nijak neplánovali. Cíl je se proletět z nového letiště a... zbytek už nějak dopadne.
Takže zbytek tvoříme až po snídani. Krátce po deváté vycházíme směrem k nedalekému Egyptskému bazaru, protože jsem usoudil, že by se hodilo dovézt domů nějaké sladkosti. Tady máme nakoupeno relativně rychle, a přemýšlíme co dál.
Jelikož jsme oba nezávisle na sobě už v Istanbulu byli několikrát, nevidíme smysl v tom se hnát po okolí Modré mešity. Na druhou stranu hotel na Sultanahmetu jsme brali záměrně - přece jen nám to tady přijde příjemné. A na to z něj teď jezdit někam daleko nemáme čas. Když nad tímto přemýšlíme, nedaleko nad námi se tyčí Süleymanova mešita. Shodujeme se, že jsme tam oba byli, ale ani nepamatujeme, jestli je z ní nějaký pěkný výhled - v mém případě proto, že tehdy byla průtrž mračen a do mešity jsem se běžel schovat.
Před přesunem na letiště máme ještě jeden bod, co si potřebujeme odškrtnout. Kdo četl můj report z Japonska, si možná pamatuje, že si potrpím na ochutnávku místního piva. Čili i tady hledáme (večer před) nějaký podnik, kde by se mohly vařit nějaké místní zajímavosti. I v Istanbulu nacházíme, ale bohužel většina je od historického centra dost vzdálena. Jediný relativně blízký se nachází kousek od paláce Dolmabahçe. Z místa, kde jsme, to vypadá, že bude nejsnazší sejít zpět ke Galatskému mostu a tam sednout na tramvaj, ale jelikož nerad chodím stejnou cestou tam i zpět, říkám si, že času máme dostatek, takže jdeme opačným směrem na jih. Bohužel tramvaj nám ujede před nosem, a klikatá cesta kolem Sultanahmetu je delší, než mě napadlo, tak zde všechnu časovou rezervu zabíjíme.
Dojíždíme na konečnou Kabataş, odtud pak ještě asi kilometr pod minimalistickými tureckými vlajkami.
Vytipovaný podnik s příhodným názvem Craft Beer Lab nacházíme a vypadá příjemně, bohužel výběr piv je relativně zklamáním. Recenze, které chválily Brewdoga na čepu, tímto sice nelhaly, ale ostatní je relativně nezajímavé. Nevím jestli je to trvalý stav nebo dnešní (ale lístek nevypadá denně aktualizovaný). Na druhou stranu podnik vypadá fakt příjemně, takže se nebráním mu při další návštěvě Istanbulu dát další šanci. Vybírám čtyři piva na ochutnávku a samostatně objednávám ještě jeden malý stout.
Ze Starbucksu přes ulici chytáme wifi a zkoušíme volat Uber, který tady k našemu překvapení funguje. Jak, netuším, protože po potvrzení naše objednané auto dle mapy stojí 5 minut na jednom místě (10 minut cesty odsud) a do toho mi do aplikace napíše úplně jiný řidič, kde jsme, že nás čeká (a nemůžu mu odpovědět), takže raději ruším komplet celou jízdu a mávám na projíždějící taxi, které s metrem nakonec i s dýškem stojí půlku ceny, co mi vyměřil Uber (dle metru 16 TRY, zaplaceno 20 TRY, Uber nacenil 39 TRY).
Co se dopravy na nové letiště ISL týče, prapůvodní plán byl vzít to busem (kterých už pár - ne úplně moc - jezdí) a tuto cestu vzít jako součást průzkumu. Jelikož jsem při objednávání transferu ze SAW udělal drobnou chybu a mailem kvůli tomu společnost kontaktoval, rovnou jsem připojil dotaz, jestli umí zařídit transfer na ISL, v té době měli na webu jen SAW a IST. Dostal jsem odpověď, že nám za sympatických 30 EUR zařídí soukromý transfer, a druhý den se tato možnost objevila i na jejich webu - akorát za tržní realitě bližších 60 EUR. Trochu jsme to prodiskutovali a hlavně vzhledem ke krátkému času v Istanbulu a tomu, že všechny busy jezdí buďto z Taksimu nebo dál severněji, přece jen využijem privátní transfer. Když na hotel přijíždíme kvůli zácpě 13.03, řidič už nás čeká. Vyzvedáváme batohy a jdem... do stejné dodávky jako nás vyzvedla ze SAW, pro cca 12 lidí. Takovýhle stroj na 50km transfer (kde zpátky jistojistě pojede prázdný) za 30 EUR nevypadá jako vůbec špatná cena.
K dopravní situaci v Istanbulu mám určitý respekt, takže počítám raději s hodinou a půl cesty, a to i nadále tak, abychom přijeli tři hodiny před odletem a měli čas si letiště prohlédnout. Nakonec jsme na letišti asi za 50 minut, což je krásné, ale hádám, že to lze přičítat mrtvé hodince krátce po poledni. Věřím, že večer by to klidně ta hodina a půl mohla být. Víc ale asi snad ne - je to sice pořádně daleko, ale jediný zádrhel je se dostat ze samotného centra. Po přejezdu silnice E80 vedoucí na druhý bosporský most vyjíždíme z města a pokračujeme po "mrtvém" úseku dálnice D20, který slouží jako spojka mezi centrem Istanbulu a novým severním obchvatem na dálnici Edirne-Ankara. Zjevně tento úsek bude brzo hlavní tepnou vedoucí na nové letiště, do té doby je to ale jen mrtvá šestiproudovka vedoucí mezi poli a lesy. Už na výjezdu z centra jsem si přesedl na přední sedačku a máme super řidiče, který aktivně přibržďuje kdykoli vidí, že vytahuju foťák.
Teď už je to rovně v podstatě jen na letiště (i když se stále dá sjet na O6 na Edirne či neodbočit na letiště a pokračovat po D20 na Saray).
Vystupujeme, platíme. Řidič nás vyhazuje horním patře, kde jsou obligátně odlety. Odbočku na přílety jsem nějak přehlédl, ale všiml jsem si odbočky na VIP terminál - která byla zatím zavřená.
Od parkoviště míříme rovnou pryč od terminálu - kouknout na staveniště, kterých je tu plno. Letiště se má dle současných zpráv uvádět do plného provozu 31. prosince. Stavař nejsem, ale na tohle jsem fakt zvědavý.
Hned na vstupu do terminálu procházíme lehkou bezpečnostní prohlídkou. Tuším, že je i na IST (nastupoval jsem jen párkrát, obvykle tranzituju), ale jinde v Evropě jsem ji asi neviděl. Procházíme do odletové haly, kde je fakt... prázdno. Dneska odsud letí celé dva lety.
Ač odletová hala působí relativně hotově (až na zvuky vrtaček, sbíječek a rozbrušovaček a v dálce a vypadávající osvětlení v rohu), najdou se místa, která se teprve staví, např. dedikovaná budka pro řešení denied boarding.
Prázdno, je to divný pocit. Ne že bych nikdy nebyl na prázdném letišti - stačí se po mnoha velkých letištích projít uprostřed noci, a bude tam podobný počet cestujících. Ale tady běhají desítky uklízeček, dělníků a především ozbrojených policajtů. Jen ti cestující tu chybí. A to je to, co je na tom tak divné.
(PRG-SAW/ISL-ECN/LCA-ATH-PRG PC+TK+OA+A3)
9. listopadu 2018, Praha
Páteční večery mívám obvykle pracovní. Všichni v kanceláři jsou myšlenkami jinde a odcházejí, jakmile to jde, a já mám konečně klid a dobře se mi pracuje, navíc obvykle s myšlenkou toho, že si v sobotu můžu rozumně odpočinout.
I dnes sedím v práci dlouho. Venku hvízdá podzimní vítr, dávno je tma. A mně ta práce dnes nějak nejde.
Od té doby, co jsem začátkem roku změnil práci a omezily se mé možnosti cestovat, začínám být nervózní, když dva týdny nesednu do letadla. Jo, někam bych letěl. Aspoň na ten víkend. Zapínám Matrix, Azair a další. Jo, letenka na zítra bude drahá, ale nějak to přežiju. Tak do pěti tisíc bych se s nějakou pěknou destinací snad mohl vejít. Hmm, EIN, MXP, DUS, BCN, FCO, LON,... nuda. Všude jsem už buďto byl, nebo mě to nezajímá. V Evropě jsem orientován buďto na sever nebo na východ. S rozumným severem (rozumný = ne hlavní města, odkud je do neznámé přírody daleko) bych musel navýšit rozpočet na dvojnásobek. Ha, INV, to by mohlo být fajn, že by? Smůla, Azair neměl aktualizované ceny Easyjetu, které jsou ve skutečnosti úplně jinde.
Jelikož TK je aerolinka, se kterou mám nalítáno úplně nejvíc, přirozeně se zajímám o dění na novém letišti. Těch pár linek, co z něj od "otevření" lítá (ESB, ADB, AYT, GYD, ECN) není moc dobře napojitelných na rozumný výlet, takže jsem o tom doteď moc neuvažoval. Ale když nevyšly letenky na sever, napadá mě, co se zamyslet nad nějakou zajímavou víkendovkou a naroutovat tak, aby se mi podařilo podívat na Turecký Zázrak™?
Jako nejzajímavější destinace mi přijde GYD, tak ji tam zkouším hodit na neděli. Spíš tak ze zvědavosti, protože si uvědomuju, že vízum bych asi nevyřídil. Ale při vyhledávání ISL-GYD mi web TK nenachází nic - to je divné, létat by to mělo. Zkouším hledání letů ze všech istanbulských letišť, kde už mi to několik letů nachází, včetně toho jednoho z ISL... s poznámkou "sold out". Hmh. Zkouším i ostatní destinace, posun plus mínus pár dní... ale lety z ISL jsou kompletně vyprodané na celý víkend a část následujícího týdne.
Tak že bych to o týden odložil? Zkouším sobotu 16. listopadu, první zkusím linku ISL-ECN. Let je dostupný, za směšných 155 TRY. No krása. Ale z ECN se asi rozumně nedostanu domů.
Asi hodinu mi trvá vyzkoušet kombinace možných letů z ISL do všech dostupných destinací, jak tam, tak i různými cestami zpět. GYD z toho vypadává kvůli šileným oneway/openjaw cenám, ADB, AYT i ESB je vyprodané, takže zbývá ECN. Což je nepochybně zajímavá destinace, jen jsem byl přesvědčený, že spoj zpět bude složitý.
Ale není tomu tak. ISL-ECN lítá večer, a druhý den ráno je za solidních 95 EUR A3 z LCA do PRG. Tak to už je zajímavé. Jak se dostat do Istanbulu? Jediný oneway, co by mohl být za rozumnou cenu, čekám od PC. A taky se dočkám. PRG-SAW v pátek 14.00, poslední dvě místa po 59 GBP. Když už skoro sahám po kartě, napadá mě, že bych měl kouknout, jestli vzhledem k politické situaci není nějaký zásadnější problém s hraničním přechodem ze Severního Kypru na jih.
Jen co zadám dotaz na Google, vyskakuje na mě hromada varování. Před tím vůbec hranici ze severu přecházet (z pohledu svrchovaného Kypru nelegální vstup na území), nebo obzvláště nejšílenější variantou příletu na sever, odletu z jihu, kde děsivé příspěvky hrozí možností výslechů či uvěznění kyperskými autoritami, což úplně neodpovídá mé představě o pohodovém víkendu. A sakra, tak plán padá?
Ne... já už se na tohle začínal těšit. Tak to ještě jednou pročtu. V tu chvíli mi dochází, že bych asi měl zohlednit starý poznatek, že asi 80 % přispěvatelů na TripAdvisoru a další fórech nemá ponětí o tom, že na světě existují i držitelé jiných pasů než amerických.
Přestože i MZV upozorňuje na možnost komplikací při přechodu hranice, mezi spoustou dalších příspěvků na internetu panuje všeobecný konsensus, že jediný způsob, jak tento přechod bez problémů absolvovat, je... být vybaven EU pasem, protože za vstup na domovskou půdu (Kypr, tedy EU) s ním člověk nesmí být penalizován. Tak to bychom měli.
Letenky jsou koupené (4900 Kč) a ověřuju, že mi to vyšlo krásně - na PC letu jsou poslední místa za rozumnou cenu (pak poskakuje o 30 GBP nahoru), TK let z ISL je dostupný jen v sobotu (čtvrtek, pátek a neděle vyprodáno) a A3 let na pondělí je za dvojnásobek oproti neděli, kdy ho potřebuju.
Zvedám telefon a volám kámošovi Ondrovi, o kterém vím, že je to právě ten člověk, co je schopen podobnou cestu absolvovat. Poprvé jsme spolu letecky vyrazili do RIX, za měsíc a týden to bude akorát 10 let. Na křídlech OK s 2780Kč tarifem Click4Sky, budiž mu země lehká. Od té doby spolu občas někam vyrážíme, z cesty do Panamy sem i napsal report, kteří někteří z vás určitě pamatují. Prý zrovna sedí někde v hospodě, ale ať mu pošlu itin, že na to koukne. Tři minuty nato mi píše, že letí, ať mu to koupím. Provedu, dodělám práci už s podstatně větším elánem, a mířím do té hospody taky.
11. listopadu 2018, Praha
Neděle večer, vařím si jídlo, sahám do poličky pro olivový olej... a sakra, tři poslední kapky na dně. Na chvíli se zarazím, ale pak si uvědomím, že z této zdánlivě žalostné situace můžu těžit - hurá, teď už mám legitimní důvod, proč potřebuju nutně zaletět do Středomoří, který pochopí i mé okolí a nebude mě mít za blázna!
16. listopadu 2018, Praha/Istanbul
V práci beru půl dne volna, krátce po dvanácté hodině odcházím z kanceláře a o půl hodinky později se setkáváme s Ondrou na T1, kde máme dva úkoly. Zaprvé se zkusit sesadit (jelikož máme oddělené letenky, systém nás posadil na druhý konec letadla, pokud nechcem platit za místa). Na přepážce nás překvapuje dav a šílená fronta (o dva dny dříve jsem ve stejný čas kolem překážky PC šel a prázdno, holt v pátek je to jinak), takže jdem rovnou na druhý úkol. Tradici předodletového piva jsme v průběhu let nahradili přípitkem něčím slavnostnějším, ale jelikož Dom Pérignon ani Krug z nějakého důvodu v policích Billy nenacházíme, nezbyde nám než se spokojit s růžovou bohemkou, se kterou kráčíme o patro výše na terasu, kde se nám zrovna naskýtá výhled na čerstvě zaparkovaného drobečka od Emirates.
Check-in od PC zavírá hodinu před odletem, když ale jdeme okolo přepážky 50 min před, koukáme, že tam zrovna mají ještě posledního člověka, tak se jdem zeptat na přesazení. Místa vedle sebe už nejsou, ale dostáváme 1D a 2E, což je docela dobrý výsledek. V letadle pak s lidmi měním 1D za 2D.
Let 1: PC302 PRG-SAW 14.00-18.40 A320neo
Při odbavení na internetu se nechávám zlámat nabídkou jídla a objednávám menu s kuřecím řízkem. Jsou to totiž tři týdny, co jsem měl letět EBL-VIE(-PRG), s tím, že předcházející dva týdny jsem strávil s na kebabu s chlebem, a dát si za 14 EUR řízek s brambory přímo na palubě OS byla neodolatelná volba. Jenže letadlo mělo technickou poruchu, neodletělo ani z VIE a já byl přebookován na TK, kde jsem namísto toho dostal... kebab s rýží. Když nad tím přemýšlím, ve dnech, kdy podnikáme tuto víkendovku, mi přistává na účtu 400 EUR od OS, což by se vzhledem k tomu, že i ta částka relativně odpovídá...dalo volně interpretovat i tak, že tento výlet mám hrazen OS, a to se vyplatí.
S objednaným jídlem CC prochází hned, jakmile vypraví vozík, bohužel ve chvíli, kdy ucítíme odér smažené strouhanky, teprve registrujeme, že už je letuška s nimi o 10 řad dále, protože zjevně změna našich sedaček 50 minut před odletem už se zjevně do registru řízků na palubě nestihla promítnout. Dostáváme se k němu tedy až po dalších pěti minutách, berem k němu za pár EUR ještě víno. A záhy poznávám, jak se na mě projevuje, že jsem už pár let neletěl s FR a jemu podobnými, protože jinak by mě napadlo si "slevu až 30 % při objednání jídla předem" trochu ověřit a spočítat. Řízek na palubě stojí úplně stejně a tím, že jsme si ho zaplatili předem, už se na nás nevztahuje slevová cena menu + pití a víno kupujeme za plnou cenu (o 1 EUR dražší než kdybychom celé koupili až v letadle, a to jen kvůli tomu, že bereme dvě, jinak + 2 EUR/os). Whatever. Ale nebylo to vůbec špatné.
Na SAW prší, teplota kolem 12 stupňů.
Jelikož už jsme tak měli přílet večer, SAW je daleko (a nakonec jsme měli ještě půl hodiny zpoždění), jedeme předem objednaným shuttlem rovnou do hotelu hned naproti nádraží Sirkeci. Dojíždíme kolem půl deváté, po krátkém osvěžení okoukneme střechu hotelu a vyrážíme do města. Ani jeden z nás dneska pořádně nespal a zítra bychom chtěli vstát nějak rozumně, takže míříme akorát na večeři a hodinové posezení u dýmky.
Před zalehnutím jeden Efes z krámku před hotelem a hurá spát.
17. listopadu 2018, Istanbul, Lefkoşa, Nicosia, Larnaca
Na to, že nás čeká stěžejní den naší víkendovky, jsme ho ani nijak neplánovali. Cíl je se proletět z nového letiště a... zbytek už nějak dopadne.
Takže zbytek tvoříme až po snídani. Krátce po deváté vycházíme směrem k nedalekému Egyptskému bazaru, protože jsem usoudil, že by se hodilo dovézt domů nějaké sladkosti. Tady máme nakoupeno relativně rychle, a přemýšlíme co dál.
Jelikož jsme oba nezávisle na sobě už v Istanbulu byli několikrát, nevidíme smysl v tom se hnát po okolí Modré mešity. Na druhou stranu hotel na Sultanahmetu jsme brali záměrně - přece jen nám to tady přijde příjemné. A na to z něj teď jezdit někam daleko nemáme čas. Když nad tímto přemýšlíme, nedaleko nad námi se tyčí Süleymanova mešita. Shodujeme se, že jsme tam oba byli, ale ani nepamatujeme, jestli je z ní nějaký pěkný výhled - v mém případě proto, že tehdy byla průtrž mračen a do mešity jsem se běžel schovat.
Před přesunem na letiště máme ještě jeden bod, co si potřebujeme odškrtnout. Kdo četl můj report z Japonska, si možná pamatuje, že si potrpím na ochutnávku místního piva. Čili i tady hledáme (večer před) nějaký podnik, kde by se mohly vařit nějaké místní zajímavosti. I v Istanbulu nacházíme, ale bohužel většina je od historického centra dost vzdálena. Jediný relativně blízký se nachází kousek od paláce Dolmabahçe. Z místa, kde jsme, to vypadá, že bude nejsnazší sejít zpět ke Galatskému mostu a tam sednout na tramvaj, ale jelikož nerad chodím stejnou cestou tam i zpět, říkám si, že času máme dostatek, takže jdeme opačným směrem na jih. Bohužel tramvaj nám ujede před nosem, a klikatá cesta kolem Sultanahmetu je delší, než mě napadlo, tak zde všechnu časovou rezervu zabíjíme.
Dojíždíme na konečnou Kabataş, odtud pak ještě asi kilometr pod minimalistickými tureckými vlajkami.
Vytipovaný podnik s příhodným názvem Craft Beer Lab nacházíme a vypadá příjemně, bohužel výběr piv je relativně zklamáním. Recenze, které chválily Brewdoga na čepu, tímto sice nelhaly, ale ostatní je relativně nezajímavé. Nevím jestli je to trvalý stav nebo dnešní (ale lístek nevypadá denně aktualizovaný). Na druhou stranu podnik vypadá fakt příjemně, takže se nebráním mu při další návštěvě Istanbulu dát další šanci. Vybírám čtyři piva na ochutnávku a samostatně objednávám ještě jeden malý stout.
Ze Starbucksu přes ulici chytáme wifi a zkoušíme volat Uber, který tady k našemu překvapení funguje. Jak, netuším, protože po potvrzení naše objednané auto dle mapy stojí 5 minut na jednom místě (10 minut cesty odsud) a do toho mi do aplikace napíše úplně jiný řidič, kde jsme, že nás čeká (a nemůžu mu odpovědět), takže raději ruším komplet celou jízdu a mávám na projíždějící taxi, které s metrem nakonec i s dýškem stojí půlku ceny, co mi vyměřil Uber (dle metru 16 TRY, zaplaceno 20 TRY, Uber nacenil 39 TRY).
Co se dopravy na nové letiště ISL týče, prapůvodní plán byl vzít to busem (kterých už pár - ne úplně moc - jezdí) a tuto cestu vzít jako součást průzkumu. Jelikož jsem při objednávání transferu ze SAW udělal drobnou chybu a mailem kvůli tomu společnost kontaktoval, rovnou jsem připojil dotaz, jestli umí zařídit transfer na ISL, v té době měli na webu jen SAW a IST. Dostal jsem odpověď, že nám za sympatických 30 EUR zařídí soukromý transfer, a druhý den se tato možnost objevila i na jejich webu - akorát za tržní realitě bližších 60 EUR. Trochu jsme to prodiskutovali a hlavně vzhledem ke krátkému času v Istanbulu a tomu, že všechny busy jezdí buďto z Taksimu nebo dál severněji, přece jen využijem privátní transfer. Když na hotel přijíždíme kvůli zácpě 13.03, řidič už nás čeká. Vyzvedáváme batohy a jdem... do stejné dodávky jako nás vyzvedla ze SAW, pro cca 12 lidí. Takovýhle stroj na 50km transfer (kde zpátky jistojistě pojede prázdný) za 30 EUR nevypadá jako vůbec špatná cena.
K dopravní situaci v Istanbulu mám určitý respekt, takže počítám raději s hodinou a půl cesty, a to i nadále tak, abychom přijeli tři hodiny před odletem a měli čas si letiště prohlédnout. Nakonec jsme na letišti asi za 50 minut, což je krásné, ale hádám, že to lze přičítat mrtvé hodince krátce po poledni. Věřím, že večer by to klidně ta hodina a půl mohla být. Víc ale asi snad ne - je to sice pořádně daleko, ale jediný zádrhel je se dostat ze samotného centra. Po přejezdu silnice E80 vedoucí na druhý bosporský most vyjíždíme z města a pokračujeme po "mrtvém" úseku dálnice D20, který slouží jako spojka mezi centrem Istanbulu a novým severním obchvatem na dálnici Edirne-Ankara. Zjevně tento úsek bude brzo hlavní tepnou vedoucí na nové letiště, do té doby je to ale jen mrtvá šestiproudovka vedoucí mezi poli a lesy. Už na výjezdu z centra jsem si přesedl na přední sedačku a máme super řidiče, který aktivně přibržďuje kdykoli vidí, že vytahuju foťák.
Teď už je to rovně v podstatě jen na letiště (i když se stále dá sjet na O6 na Edirne či neodbočit na letiště a pokračovat po D20 na Saray).
Vystupujeme, platíme. Řidič nás vyhazuje horním patře, kde jsou obligátně odlety. Odbočku na přílety jsem nějak přehlédl, ale všiml jsem si odbočky na VIP terminál - která byla zatím zavřená.
Od parkoviště míříme rovnou pryč od terminálu - kouknout na staveniště, kterých je tu plno. Letiště se má dle současných zpráv uvádět do plného provozu 31. prosince. Stavař nejsem, ale na tohle jsem fakt zvědavý.
Hned na vstupu do terminálu procházíme lehkou bezpečnostní prohlídkou. Tuším, že je i na IST (nastupoval jsem jen párkrát, obvykle tranzituju), ale jinde v Evropě jsem ji asi neviděl. Procházíme do odletové haly, kde je fakt... prázdno. Dneska odsud letí celé dva lety.
Ač odletová hala působí relativně hotově (až na zvuky vrtaček, sbíječek a rozbrušovaček a v dálce a vypadávající osvětlení v rohu), najdou se místa, která se teprve staví, např. dedikovaná budka pro řešení denied boarding.
Prázdno, je to divný pocit. Ne že bych nikdy nebyl na prázdném letišti - stačí se po mnoha velkých letištích projít uprostřed noci, a bude tam podobný počet cestujících. Ale tady běhají desítky uklízeček, dělníků a především ozbrojených policajtů. Jen ti cestující tu chybí. A to je to, co je na tom tak divné.