Třikrát do Kanady a pokaždé jinak (TR komplet)
Napsal: 17. 12. 2018, 00:01
Tento lehce netradiční trip report je už docela "outdated", ale jelikož se skládá z tří různých TATL cest, jeho sestavení mi zabralo delší čas, snad tedy promitene.
Na úvod začnu důvodem, proč zrovna Kanada, a proč třikrát během čtyř měsíců.
První cesta na přelomu ledna a února byla naplánována dva týdny před odletem. Ano, jednalo se o pracovní cestu, a ikdyž byl termín plus mínus daný delší dobu dopředu, nakonec se návštěva naší centrály v Silicon Valley upekla až na poslední chvíli. Kolegové preferovali lety VIE-LHR-SJC s BA, což mi přišlo jako dobrý nápad, než se trápit ve frontě na SFO (navíc dle jejich pozdějších vyjádření byl Dreamliner poloprázdný). Ale řekl jsem si, že bych mohl cestou zpět z Kalifornie ještě navštívit mého dobrého kamaráda, který už nějaký ten pátek žije v Kanadě, toho času v Torontu. Byl jsem omezen firemním rezervačním systémem, ale nakonec se mi podařilo najít variantu se *A, a to VIE-MUC-SFO/SFO-YYZ-VIE s téměř 24 hodinovým stop-overem v YYZ. Na pivo a pokec akorát.
Druhá cesta se konala na Velikonoce, tedy přelom březen/duben. Cílem bylo opět Toronto a tentokrát byla pointa v návštěvě zmiňovaného kamaráda na delší dobu. A mimojiné zajet na Niagara Falls a podívat se na CN tower, při jedné z těchto příležistostí navíc požádat o ruku moji dlouholetou přítelkyni. Jelikož se asi dva měsíce před svátečním termínem objevila dobrá cena za letenky BRQ-MUC-YUL-YTZ/YYZ-MUC-BRQ, nebylo co řešit. Konečně jsem si tak mohl vyzkoušel BMI linku BRQ-MUC a především třešničku na dortu v podobě Air Canada Express letu YUL-YTZ. Letiště Billy Bishop mě lákalo už dlouhou dobu a byl to takový splněný sen. Samozřejmě jsem dělal vše pro to, abych seděl napravo u okna, kvůli přiblížení na YTZ a výhledům na Toronto downtown, ale o tom napíšu dále.
Třetí a poslední cesta do Kanady byla paradoxně naplánována nejdříve a to už v srpnu 2017 jako výlet za rodinou. Sestra s rodinou totiž žije nedaleko Edmontonu (když říkám nedaleko, myslím tím místní uvažování nad vzdálenostmi, protože to je přes 200km, takže jako Praha-Brno. Ale oni si do Edmontonu jezdí například nakoupit do Ikei. Moc si nedokážu představit, že bych jel z Brna do Prahy kupovat nábytek). Ale zpět k letenkám. To léto jsem se zrovna bavil po skypu se sestrou a shodli jsme se, že na jaře za něma přijedeme. Potom mě zaujala nabídka Sky Teamu z Dublinu do západní Kanady za cca 280 euro. Termín květen 2018 se nakonec ukázal jako výborná volba, počasí totiž vyšlo skvěle. Zvolil jsem open-jaw variantu DUB-AMS-YYC-YVR/YEG-AMS-DUB. Z Vancouveru jsme si dali road trip nejprve do Kelowny, kde jsme se potkali s rodinou sestry, a přes Rockies dojeli až k nim domů. Týden po nákupu se objevil známý error s Air Canada z Paříže do Calgary za pár peněz, ale to zkrátka tento sport někdy přináší.
Část první: Zimní Kalifornie a Toronto
BRQ-VIE-MUC-SFO-YYZ-VIE-BRQ
Bohužel můj chlebodárce kupuje svým zaměstnancům pouze economy tarif (tedy až na vyjímky z top managementu). Takže za cenu přesahující $1000 jsem dva týdny před odletem dostal do emailu kombinovanou letenku napůl vystavenou LH a napůl AC. V rezervačním systému se rovnou dá vybrat i ubytování a půjčení auta. Hotel volím "company preferred" Marriott, který je docela blízko kancelářím. A hlavně ho nedávno náš korporát koupil, takže se tak nějak očekává, že ho budou zaměstnanci využívat jako primární volbu. Potom už jen objednám transfer z Brna na letiště a zpět, vyřídit Estu a je to.
VIE-MUC
Austrian Airlines A320 OE-LBZ (Star Alliance livery)
LH2329 (operated by OS)
26.01.2018 13:15-14:15 (LF 98%)
6A
Ráno v 9 mě před domem čeká pán v saku se superbem. K mému překvapení to vezme přes Bratislavu, ale časově to asi vyjde stejně, tak je to jedno. Před jedenáctou už jsem na check-inu, kde dostávám palubenky a odevzdávám můj carry-on, se kterým se mi nechce tahat. Zbývající chvíle do odletu si jdu zpříjemnit do Sky Lounge, kde mají celkem ucházející veg.kari a tradičně velmi dobrou buchtu.
Klasický krátký přískok do Německa nemá čím překvapit a tak tomu taky bylo. Potěšila *A livery a pivo v lahvi. Jinak není o čem moc psát, snad jen, že let byl na čas a uběhl poměrně rychle. V MUC o patro výš, přes pasovku, v duty free nákup single malt whiskey, ať je co pít po večerech na hotelu, a nějaké ty evropské sladkosti pro americké kolegy.
MUC-SFO
Lufthansa A340-600 DA-IHW
LH458
26.01.2018 16:15-19:15 (LF 90%)
31A
Nejednalo se o nejnižší knihovací třídu a tak jsem si alespoň mohl na tomto letu vybrat senzační first row místo hned za premium eco. Nakonec mi přišlo lepší než samotné PE, ten legroom byl jednoduše ohromující. Ani když jsem si natáhnul nohy, zdaleka jsem se nedotýkal sedadla přede mnou. Měl jsem window, jedinou vadou tak byl vedle sedící německý Manfred. Nebýt tam, tak si připadám skoro jako v C, teda až na to jídlo, to u LH stojí za starou belu. Ještě jedna dobrá věc na tomto sedadle je, že máte dvě IFE obrazovky.
Na LH A346 je super, že záchody jsou ve spodním patře. Člověk si protáhne nohy na schodech a je to dobré zpestření. Jinak tento dvanáctihodinový let je ubíjející, nad západní Kanadou už jsem byl v takové té náladě, kdy se mi nic nechce, spát nejde, filmy už nebaví, ale do přistání stále 2 až 3 hodiny. Nějak jsem to ale přežil a docela se těšil do hotelu. Ve statistikách bude let nově jako můj zatím nejdelší před LHR-SFO.
Na imigračním klasicky fronta, potom otázky typu, co tu jedu dělat, na jak dlouho, pro koho pracuji, co dělám, ale ani ne po minutě jsem byl vpuštěn. Kolegové si v SJC půjčili dvě auta (přiletěli o pár hodin dříve), a tak jsem si říkal, že nebudu už další auto rezervovat a do kanclu se budu vozit s něma. Před terminálem jsem čekal na můj Marriott shuttle, ale různých autobusů tam jezdí mraky a Marriottů je oblasti několik, takže než jsem se rozkoukal, tak mi ten můj proklouzl mezi prsty a musel jsem čekal až tu cestu otočí. Není to úplně blízko letiště, takže jsem nakonec čekal asi hodinu. Ikdyž už byla tma, alespoň bylo stále vcelku teplo. V hotelu jsem dostal pokoj s dvěma queen beds, takže jsem mohl každou noc střídat postel. To jsem ale neudělal, prostě jsem si jednu vybral.
O víkendu jsme podnikli týmový hiking v Purisima Creek Redwoods s následným zaslouženým burgerem v San Mateu. Na něděli připadla návštěva San Francisca. Udělali jsme klasické kolečko Coit tower, Pier 39, Golden Gate, Marin Headlands, Baker Beach, zakončené mojí oblíbenou Lands End Trail s výhledem na západ slunce. povedený den jsme zapili po večeři v BJ's vcelku dobrým pivkem. Pracovní týden utekl jako voda a byl čas chystat se na cestu zpět.
SFO-YYZ
Air Canada A320 C-FTJS
AC738
03.02.2018 12:20-20:08 (LF 98%)
26F
Byl to trochu teplotní šok, jelikož v San Franciscu bylo v sobotu při odletu klasicky krasný počasí, přes 20 stupňů, ostatně jako celý týden během mého pobytu. V Torontu ten den sněžilo a foukal mrazivý vítr.
Stroj na tomto letu byla 26 let stará A320ka, měl jsem smůlu, o týden později už na linku AC nasazovala pravidelně B767.
Air Canada dává v rámci Severní Ameriky jen pití, žaludek mi ale napovídal přikoupit krmení. Dal jsem si sushi, což byla chyba. Očekával jsem kvalitu alespoň jako v supermarketu, ale bylo to daleko horší.
Výstup na YYZ vcelku rychlý, za 10 minut jsem byl z letadla za imigračním (narozdíl od obří US/CA fronty byla international téměř prázdná), což zprvu sice potěšilo, ale potom jsem stejně čekal 45 minut u pásu na bágl (vezl jsem si nedopitou lahev whiskey, jelikož jsme většinou chodili do hospody nebo popíjeli plechy na hotelu). V hale už na mě čekal Radek, sedli jsme na UP Express a vystoupili ve stanici Bloor. Na stejnojmenné ulici jsme našli fajn hospodu, venku už byla dávno tma a teplota nepříjemně klesala. Dali jsme ochutnávku pivek a ciderů (tzv. flight) a k tomu místní specialitu "chicken butter poutine". Taková zajímavá fúze kanadské a indické kuchyně. Chutnalo mi to, navíc už jsem měl pořádný hlad. Následně jsme se Uberem přesunuli do centra, kousek od Dundas Square je totiž Radkův apartmán. Ještě máme klasický nápad zastavit se na 'jedno' do sportbaru, do kvartýru se tak dostáváme až po druhé ranní.
Další den se počasí moc nezlepšilo. Skočili jsme na výborný nedělní brunch do typické snídaňové restaurace jménem Cora. Dal jsem si trochu zvláštní kanadskou klasiku, lívance s ovocem, slaninou a vejcem "over easy", to vše zalité javorovým sirupem.
Odpoledne jsme prošli nejzajímavější místní atrakce včetně obřího nákupního centra, které se díky podzemnímu a nadzemnímu systému podchodů a nadchodů rozkládá prakticky přes celé centrum. Člověk se tak může dostat např. z Dundas sq. až k Union Station suchou nohou.
YYZ-VIE
Austrian Airlines B767-300 OE-LAW
OS72
04.02.2018 18:10-08:50 (LF 75%)
34K
Online check-in mi web Austrianu odmítal provést, asi vzhledem k faktu, že byla letenka vystavena AC. Letiště to jistí.
Až na tu zimu je Toronto opravdu fajn. Před rozloučením s Radkem ještě ochutnávka místních pivek na Union Station v hodpodě zvané UP Stairs, umístěné nad nástupitěm letištního UP Expressu. Pohodlná cesta sfouknuta za 25 minut. Terminál pro *A je v nedělním odpoledním ospalém režimu. Ženská na checkinu se mi při otázce na upgrade vysmála, a window prý už není. Tak jsem si aspoň řekl o sedadlo v uličce, když je to noční let.
Po nalodění se docela dlouho sedělo v letadle, aniž byl ohlášen "boarding complete". Asi se na někoho čeká. Po chvíli přišla letuška, že jestli vedle mě někdo sedí. Říkam, že ne. Za dalších 10 minut přiběhl týpek, takový ten jižanský italiano typ, co si ihned po usednutí stihnul vyřídit asi čtyři hovory na telefonu. Jdu za letuškou, jestli si můžu sednout do prázdné přední řady s extra legroomem. Prý ne, musel bych zaplatit 70 ojro. To samé platí i pro jejich premium eco, kde bude prý jídlo stejné s eco. Na to jí odvětím, že to mi za to nestojí. Ale dodává, že flight není full, tak si můžu jít sednout kamkoliv jinam. Šel jsem dozadu, kde bylo volný dvojsedadlo u okna - super! A jako bonus přede mnou neobsazený sedadlo. Takže jsem nakonec velmi spokojen a můžu se krásně rozvalovat. Pseudo PE nakonec zůstala zcela prázdná.
Když jsme se konečně odpoutali od stojánky, kapitán ohlásil asi půl hodiny čekání na de-icing. S hodinovou sekerou jsme se odlepili od země. IFE téměř totožné s LH, hlavně co se obsahu týká. Tentokrát jsem stihnul rovnou tři filmy, jelikož se mi nechtělo spát. Jídlo mi šmakovalo o mnoho více než v LH, dokonce bych řekl, že bylo jedno z top, co jsem v eco okusil.
Přistání na VIE nakonec 20 minut dříve, krásný výhled na centrum potěšil. Výstup byl bleskový, posovka nápodobně, bagáž narozdíl od YYZ vyjela snad za 5 minut. V land-side area už čekal řidič s cedulkou a jelikož po cestě do Brna (tentokrát přes Mikulov) nebyla žádná komplikace, udělal jsem si nový rekord - od výstupu z letadla u dveří domu za skvělé dvě hodiny.
Na úvod začnu důvodem, proč zrovna Kanada, a proč třikrát během čtyř měsíců.
První cesta na přelomu ledna a února byla naplánována dva týdny před odletem. Ano, jednalo se o pracovní cestu, a ikdyž byl termín plus mínus daný delší dobu dopředu, nakonec se návštěva naší centrály v Silicon Valley upekla až na poslední chvíli. Kolegové preferovali lety VIE-LHR-SJC s BA, což mi přišlo jako dobrý nápad, než se trápit ve frontě na SFO (navíc dle jejich pozdějších vyjádření byl Dreamliner poloprázdný). Ale řekl jsem si, že bych mohl cestou zpět z Kalifornie ještě navštívit mého dobrého kamaráda, který už nějaký ten pátek žije v Kanadě, toho času v Torontu. Byl jsem omezen firemním rezervačním systémem, ale nakonec se mi podařilo najít variantu se *A, a to VIE-MUC-SFO/SFO-YYZ-VIE s téměř 24 hodinovým stop-overem v YYZ. Na pivo a pokec akorát.
Druhá cesta se konala na Velikonoce, tedy přelom březen/duben. Cílem bylo opět Toronto a tentokrát byla pointa v návštěvě zmiňovaného kamaráda na delší dobu. A mimojiné zajet na Niagara Falls a podívat se na CN tower, při jedné z těchto příležistostí navíc požádat o ruku moji dlouholetou přítelkyni. Jelikož se asi dva měsíce před svátečním termínem objevila dobrá cena za letenky BRQ-MUC-YUL-YTZ/YYZ-MUC-BRQ, nebylo co řešit. Konečně jsem si tak mohl vyzkoušel BMI linku BRQ-MUC a především třešničku na dortu v podobě Air Canada Express letu YUL-YTZ. Letiště Billy Bishop mě lákalo už dlouhou dobu a byl to takový splněný sen. Samozřejmě jsem dělal vše pro to, abych seděl napravo u okna, kvůli přiblížení na YTZ a výhledům na Toronto downtown, ale o tom napíšu dále.
Třetí a poslední cesta do Kanady byla paradoxně naplánována nejdříve a to už v srpnu 2017 jako výlet za rodinou. Sestra s rodinou totiž žije nedaleko Edmontonu (když říkám nedaleko, myslím tím místní uvažování nad vzdálenostmi, protože to je přes 200km, takže jako Praha-Brno. Ale oni si do Edmontonu jezdí například nakoupit do Ikei. Moc si nedokážu představit, že bych jel z Brna do Prahy kupovat nábytek). Ale zpět k letenkám. To léto jsem se zrovna bavil po skypu se sestrou a shodli jsme se, že na jaře za něma přijedeme. Potom mě zaujala nabídka Sky Teamu z Dublinu do západní Kanady za cca 280 euro. Termín květen 2018 se nakonec ukázal jako výborná volba, počasí totiž vyšlo skvěle. Zvolil jsem open-jaw variantu DUB-AMS-YYC-YVR/YEG-AMS-DUB. Z Vancouveru jsme si dali road trip nejprve do Kelowny, kde jsme se potkali s rodinou sestry, a přes Rockies dojeli až k nim domů. Týden po nákupu se objevil známý error s Air Canada z Paříže do Calgary za pár peněz, ale to zkrátka tento sport někdy přináší.
Část první: Zimní Kalifornie a Toronto
BRQ-VIE-MUC-SFO-YYZ-VIE-BRQ
Bohužel můj chlebodárce kupuje svým zaměstnancům pouze economy tarif (tedy až na vyjímky z top managementu). Takže za cenu přesahující $1000 jsem dva týdny před odletem dostal do emailu kombinovanou letenku napůl vystavenou LH a napůl AC. V rezervačním systému se rovnou dá vybrat i ubytování a půjčení auta. Hotel volím "company preferred" Marriott, který je docela blízko kancelářím. A hlavně ho nedávno náš korporát koupil, takže se tak nějak očekává, že ho budou zaměstnanci využívat jako primární volbu. Potom už jen objednám transfer z Brna na letiště a zpět, vyřídit Estu a je to.
VIE-MUC
Austrian Airlines A320 OE-LBZ (Star Alliance livery)
LH2329 (operated by OS)
26.01.2018 13:15-14:15 (LF 98%)
6A
Ráno v 9 mě před domem čeká pán v saku se superbem. K mému překvapení to vezme přes Bratislavu, ale časově to asi vyjde stejně, tak je to jedno. Před jedenáctou už jsem na check-inu, kde dostávám palubenky a odevzdávám můj carry-on, se kterým se mi nechce tahat. Zbývající chvíle do odletu si jdu zpříjemnit do Sky Lounge, kde mají celkem ucházející veg.kari a tradičně velmi dobrou buchtu.
Klasický krátký přískok do Německa nemá čím překvapit a tak tomu taky bylo. Potěšila *A livery a pivo v lahvi. Jinak není o čem moc psát, snad jen, že let byl na čas a uběhl poměrně rychle. V MUC o patro výš, přes pasovku, v duty free nákup single malt whiskey, ať je co pít po večerech na hotelu, a nějaké ty evropské sladkosti pro americké kolegy.
MUC-SFO
Lufthansa A340-600 DA-IHW
LH458
26.01.2018 16:15-19:15 (LF 90%)
31A
Nejednalo se o nejnižší knihovací třídu a tak jsem si alespoň mohl na tomto letu vybrat senzační first row místo hned za premium eco. Nakonec mi přišlo lepší než samotné PE, ten legroom byl jednoduše ohromující. Ani když jsem si natáhnul nohy, zdaleka jsem se nedotýkal sedadla přede mnou. Měl jsem window, jedinou vadou tak byl vedle sedící německý Manfred. Nebýt tam, tak si připadám skoro jako v C, teda až na to jídlo, to u LH stojí za starou belu. Ještě jedna dobrá věc na tomto sedadle je, že máte dvě IFE obrazovky.
Na LH A346 je super, že záchody jsou ve spodním patře. Člověk si protáhne nohy na schodech a je to dobré zpestření. Jinak tento dvanáctihodinový let je ubíjející, nad západní Kanadou už jsem byl v takové té náladě, kdy se mi nic nechce, spát nejde, filmy už nebaví, ale do přistání stále 2 až 3 hodiny. Nějak jsem to ale přežil a docela se těšil do hotelu. Ve statistikách bude let nově jako můj zatím nejdelší před LHR-SFO.
Na imigračním klasicky fronta, potom otázky typu, co tu jedu dělat, na jak dlouho, pro koho pracuji, co dělám, ale ani ne po minutě jsem byl vpuštěn. Kolegové si v SJC půjčili dvě auta (přiletěli o pár hodin dříve), a tak jsem si říkal, že nebudu už další auto rezervovat a do kanclu se budu vozit s něma. Před terminálem jsem čekal na můj Marriott shuttle, ale různých autobusů tam jezdí mraky a Marriottů je oblasti několik, takže než jsem se rozkoukal, tak mi ten můj proklouzl mezi prsty a musel jsem čekal až tu cestu otočí. Není to úplně blízko letiště, takže jsem nakonec čekal asi hodinu. Ikdyž už byla tma, alespoň bylo stále vcelku teplo. V hotelu jsem dostal pokoj s dvěma queen beds, takže jsem mohl každou noc střídat postel. To jsem ale neudělal, prostě jsem si jednu vybral.
O víkendu jsme podnikli týmový hiking v Purisima Creek Redwoods s následným zaslouženým burgerem v San Mateu. Na něděli připadla návštěva San Francisca. Udělali jsme klasické kolečko Coit tower, Pier 39, Golden Gate, Marin Headlands, Baker Beach, zakončené mojí oblíbenou Lands End Trail s výhledem na západ slunce. povedený den jsme zapili po večeři v BJ's vcelku dobrým pivkem. Pracovní týden utekl jako voda a byl čas chystat se na cestu zpět.
SFO-YYZ
Air Canada A320 C-FTJS
AC738
03.02.2018 12:20-20:08 (LF 98%)
26F
Byl to trochu teplotní šok, jelikož v San Franciscu bylo v sobotu při odletu klasicky krasný počasí, přes 20 stupňů, ostatně jako celý týden během mého pobytu. V Torontu ten den sněžilo a foukal mrazivý vítr.
Stroj na tomto letu byla 26 let stará A320ka, měl jsem smůlu, o týden později už na linku AC nasazovala pravidelně B767.
Air Canada dává v rámci Severní Ameriky jen pití, žaludek mi ale napovídal přikoupit krmení. Dal jsem si sushi, což byla chyba. Očekával jsem kvalitu alespoň jako v supermarketu, ale bylo to daleko horší.
Výstup na YYZ vcelku rychlý, za 10 minut jsem byl z letadla za imigračním (narozdíl od obří US/CA fronty byla international téměř prázdná), což zprvu sice potěšilo, ale potom jsem stejně čekal 45 minut u pásu na bágl (vezl jsem si nedopitou lahev whiskey, jelikož jsme většinou chodili do hospody nebo popíjeli plechy na hotelu). V hale už na mě čekal Radek, sedli jsme na UP Express a vystoupili ve stanici Bloor. Na stejnojmenné ulici jsme našli fajn hospodu, venku už byla dávno tma a teplota nepříjemně klesala. Dali jsme ochutnávku pivek a ciderů (tzv. flight) a k tomu místní specialitu "chicken butter poutine". Taková zajímavá fúze kanadské a indické kuchyně. Chutnalo mi to, navíc už jsem měl pořádný hlad. Následně jsme se Uberem přesunuli do centra, kousek od Dundas Square je totiž Radkův apartmán. Ještě máme klasický nápad zastavit se na 'jedno' do sportbaru, do kvartýru se tak dostáváme až po druhé ranní.
Další den se počasí moc nezlepšilo. Skočili jsme na výborný nedělní brunch do typické snídaňové restaurace jménem Cora. Dal jsem si trochu zvláštní kanadskou klasiku, lívance s ovocem, slaninou a vejcem "over easy", to vše zalité javorovým sirupem.
Odpoledne jsme prošli nejzajímavější místní atrakce včetně obřího nákupního centra, které se díky podzemnímu a nadzemnímu systému podchodů a nadchodů rozkládá prakticky přes celé centrum. Člověk se tak může dostat např. z Dundas sq. až k Union Station suchou nohou.
YYZ-VIE
Austrian Airlines B767-300 OE-LAW
OS72
04.02.2018 18:10-08:50 (LF 75%)
34K
Online check-in mi web Austrianu odmítal provést, asi vzhledem k faktu, že byla letenka vystavena AC. Letiště to jistí.
Až na tu zimu je Toronto opravdu fajn. Před rozloučením s Radkem ještě ochutnávka místních pivek na Union Station v hodpodě zvané UP Stairs, umístěné nad nástupitěm letištního UP Expressu. Pohodlná cesta sfouknuta za 25 minut. Terminál pro *A je v nedělním odpoledním ospalém režimu. Ženská na checkinu se mi při otázce na upgrade vysmála, a window prý už není. Tak jsem si aspoň řekl o sedadlo v uličce, když je to noční let.
Po nalodění se docela dlouho sedělo v letadle, aniž byl ohlášen "boarding complete". Asi se na někoho čeká. Po chvíli přišla letuška, že jestli vedle mě někdo sedí. Říkam, že ne. Za dalších 10 minut přiběhl týpek, takový ten jižanský italiano typ, co si ihned po usednutí stihnul vyřídit asi čtyři hovory na telefonu. Jdu za letuškou, jestli si můžu sednout do prázdné přední řady s extra legroomem. Prý ne, musel bych zaplatit 70 ojro. To samé platí i pro jejich premium eco, kde bude prý jídlo stejné s eco. Na to jí odvětím, že to mi za to nestojí. Ale dodává, že flight není full, tak si můžu jít sednout kamkoliv jinam. Šel jsem dozadu, kde bylo volný dvojsedadlo u okna - super! A jako bonus přede mnou neobsazený sedadlo. Takže jsem nakonec velmi spokojen a můžu se krásně rozvalovat. Pseudo PE nakonec zůstala zcela prázdná.
Když jsme se konečně odpoutali od stojánky, kapitán ohlásil asi půl hodiny čekání na de-icing. S hodinovou sekerou jsme se odlepili od země. IFE téměř totožné s LH, hlavně co se obsahu týká. Tentokrát jsem stihnul rovnou tři filmy, jelikož se mi nechtělo spát. Jídlo mi šmakovalo o mnoho více než v LH, dokonce bych řekl, že bylo jedno z top, co jsem v eco okusil.
Přistání na VIE nakonec 20 minut dříve, krásný výhled na centrum potěšil. Výstup byl bleskový, posovka nápodobně, bagáž narozdíl od YYZ vyjela snad za 5 minut. V land-side area už čekal řidič s cedulkou a jelikož po cestě do Brna (tentokrát přes Mikulov) nebyla žádná komplikace, udělal jsem si nový rekord - od výstupu z letadla u dveří domu za skvělé dvě hodiny.