Asijský trip
Napsal: 06. 08. 2019, 13:27
Rok se s rokem sešel a nastal čas opět vyrazit s naší partou (čti já + přítelkyně + její kámošky - celkem 5 lidí) na poznávačku za hranice naší malé zemičky. Původní plán byl Srí Lanka z čehož po událostech na Velikonoce sešlo. Nakonec padla volba na Thajsko. Thajsko mimo sezónu. Thajsko v obdobní dešťů. To nám teda alespoň všichni tvrdili. Nízká cena multi-city letenky u Emirates nás nakonec zavedla i na poznávačku mimo Thajsko.
Routing: PRG-DXB-HKG-BKK / KBV-DMK / BKK-DXB-VIE
Společnosti: Emirates (5x), Thai Lion Air (1x)
Letadla: B777-300ER (3x), A380-800 (2x), B737-900ER (1x)
První část cesty jsem svěřil Českým drahám. Přeci jenom nechat se vést autem z hranice se Slovenskem až do Prahy není nic po čem normální lidé touží. Po příjemných 6 hodinách jsme se dostavili na PRG, kde jsme čekali na zbytek spolucestujících. Po setkání celé party jsem koupili bohemku a dovolené začala.
LEG 1-1 PRG-DXB EK138
Emirates Boeing 777-300ER, A6-EBC
Sedadla jsem jako správný šetřílek nekupoval a čekal jsem co na mě zbude při online check-inu. Při té příležitosti šlo zvolit sedadla na celou první část cesty (PRG-DXB-HKG-BKK). Pro tento let jsem zvolil řady 19 a 20, Sedadla AB a ABC v sekci F, což je přední část kabiny za business kde je jen 5 řad (17-21). Boarding proběhl hladce, naše sekce šla až poslední. Interiér economy byl nejstarší, který lze v 777 od Emirates potkat. Obrazovky byly ve formátu 4:3 a konektory pro sluchátka na rukojetích. Pustil jsem si nejnovější dostupnou marvelovku a čekal na servis. Přibližně hodinu po vzletu se podávala večeře - zvolil jsem hovězí a bylo dost dobré. Děvčata si večeři taky pochvalovala. Zbytek cesty jsem v polospánku sledoval další marvelovky. Po přistání nám pilot oznámil super informaci - Vítejte na DXB, je 5:15 a venkovní teplota je příjemných 35°C. Z letadla jsme odcházeli mezi prvními jelikož se odchází přes business předními dveřmi.
Boeing 777-300ER čekající na cestu z PRG do DXB
Letiště jsme proběhli jedna dvě, zavazadla jsem nechal odbavit až do BKK jelikož mezi lety bylo vždy méně než 24 hodin, takže o starost méně. A teď přišlo největší překvapení celé zastávky v Dubaji. V pátek ráno (což je v Dubaji prý víkend) nejede metro, takže nám nezbývalo nic jiného, než se nechat do města hodit taxíkem. Je to celkem zážitek se pohybovat po dubajských širokých silnicích (8 pruhů proč ne) více méně sám. Jako správní baťůžkáři jsme jeli obhlédnout Burj Khalifa a jeho okolí, načež jsme zjistili, že v Dubaji se venku prostě nedá být. Aspoň v létě ne. Zachránil nás Dubai Mall. Další překvapení čekalo vevnitř - kluziště. Nechápu, ale budiž. Po důkladné procházce v obchoďáku jsme se vydali směr Marina s nápadem, že se trochu ochladíme ve vodě u pláže. Chyba. Písek měl milion stupňů a voda asi o dva méně. Chvíli jsme poleželi na dokonale zelené trávě a následně jsme se metrem projeli zase zpátky přes celé město, tentokrát až na letiště. Já jsem ocenil jízdu metrem (další MHD v dalším městě - check), děvčata hlavně klimatizaci. Při příjezdu na letiště jsem se podíval na teplotu v průběhu dne v Dubaji - bylo až 46°C ve stínu. Krása.
Terminál 3 na DXB je slušně vybavený, tudíž jsme vyhledali sprchy a následně se dali na cestu k našemu gatu. Odletová tabule nám naznačila, že to bude dlouhá procházka - 24 minut. Na polovinu cesty jsme využili terminálové taxíky, což nám cestu zkrátilo o 15 minut. Při příchodu na gate jsem zřel náš vehikl na další část cesty, který byl již přistavený u nástupních mostů.
LEG 1-2 DXB-HKG EK386
EmiratesBoeing 777-300ER, A6-EGS
Opět tripleseven. Opět stejná místa. Opět celou noc v letadle. Tentokrát však novější interiér a IFE s větší obrazovkou. Posádka usměvavá, večeře opět dobrá. Zapnul jsem další marvelovky a celou noc více méně prospal. Po osmi hodinách jsme ostře změnili směr a udělali 180° otočku nad Hongkongem a pilot ladně přistál na dráze. Po 20 minutách popojíždění jsme zastavili u našeho gatu a vydali se směr imigrační a dále do města. Na imigračním byla paní velmi překvapená, že v Hongkongu nikde nebydlím. Na to jsem opáčil, že je to jen čekačka mezi lety a chceme se projít městem. Byl jsem hned propuštěn s přáním hezkého pobytu ať všechno stihneme. Rychle jsem koupil lístky na metro do města a vydali jsme se směr stanice Hongkong.
Dvoupatrová "šalina"
Holky, Hongkong a bývalé letiště
Oproti Dubaji příjemná změna. Nejenom že všude byly kopce, ale dokonce na nich rostla i vegetace a to dost hojně. Při výstupu z metra v centru přišel další šok z počasí - bylo pod mrakem, příjemných 35°C ale neuvěřitelná vlhkost. Moje triko se ze suchého stavu do stavu "miss mokré tričko" dostalo během pěti minut. Prošli jsme ostrovní část města a následně se vydali přes záliv pomocí Star Ferry na pevninskou část. Město je to krásné, čisté, organizované, místní kuchyně je taky dobrá - to všechno vede k myšlence, že je dost škoda toho, co se tam teď děje. Po celém dni jsme se stejným vlakem vydali opět na letiště. Z okna byla vidět přistávající letadla - německá A380, B747 i hromada B747F a další a další, jedno za druhým. Bylo to vlastně poprvé, co jsem viděl naživo B747. Na letišti přišlo nepříjemné překvapení - mimo lounge nejsou na HKG žádné sprchy. Škoda.
Na večerní let jsem se těšil. HKG-BKK je část trasy do Dubaje, kterou operuje Emirates s A380. To byl pro mě jeden z cílů tohoto tripu - pro děvčata ne, ty chtěla hlavně moře a moře a jídlo a moře.
Už na nás čeká.
LEG 1-3 HKG-BKK EK385
Emirates Airbus A380-800, A6-EVB
Když jsem se dostal na gate, obr už čekal. Nádhera. Následující segment byl oproti ostatním dost krátký, necelé tři hodiny ve vzduchu. Tato A380 byla v konfiguraci s economy i na upperdecku. Zvolil jsem řady 49 a 50, opět sedadla AB a ABC. Tyto dvě řady jsou na lowerdecku v prvním segmentu hned u přepážky. Segmentů vévodí schodiště a řada 50 má prodloužené místo na nohy - dost dobrá zpráva pokud měříte téměř dva metry jak já. Po delším popojíždění po letišti jsem se dostali do vzduchu, rychle proběhl servis opět výborného jídla a já, opět u marvelovky, jsem prospal většinu cesty. Kolem půlnoci thajského času jsem přistáli na relativně novém bangkokském letišti - BKK. Naše A380 dostala pro její mezipřistání snad ten nejvzdálenější gate od imigračního. Takže noční procházka jak víno. Na imigračním to byl asi největší opruz co jsem zažil. Nekonečné čekání - úředníci lustrovali hlavně čínské spolucestující a asi dost důkladně. Tři lidé v řadě před námi strávili u přepážky dohromady pěkných 40 minut a u ostatních přepážek to bylo podobné. Na STN jsem sice zažil čekání stejné dlouhé jako tady (1:15), ale s tím rozdílem, že tam to jelo, jeden za druhým a všechny přepážky obsazené. Tady? Fakt slimáčí tempo.
Po imigrační anabázi jsme vyzvedli zavazadla (po 3 dnech) z toho nejvzdálenějšího (jak jinak) pásu. Překvapení bylo, že moje krosna byla celá od písku (i vevnitř) a vevnitř byla roztrhaná krabička o roztoku na čočky. Budiž. Koupil jsem dvě simkarty pro spojení se světem (každá 350 Kč/měsíc, 15 GB data). Bylo půl druhé nad ránem, ubytování máme až na další noc a co teď? Našli jsme slušná místa na sedačko/lehátkách a zbytek noci jsme po částech prospali.
Ráno jsme vyměnili peníze - doporučuji vyměnit až u vstupu do metra - kurz byl o 3 THB za dolar lepší a blížil se středu. Následně jsem koupil žetony na metro (fakt žetony) a vydali jsme se do města. Tím začal nás dvoutýdenní trip po Thajsku.
Thajsko
Nádhera, nádhera a nádhera. První zastávka Bangkok, druhá Prachuap Khiri Khan, další Ko Samui a nakonec Ao Nang a Ko Hong. Zásadně jsme jedli pouze tam kde místní a nejlépe jen ze stánků na ulici. Nejlepší na to byl Prachuap Khiri Khan a místní trhy, na Ko Samui jsme našli místňáky, kteří vařili vedle obchodu pod přístřeškem, místo stěny byl ostnatý drát a neustále při vaření sledovali fotbal. Jeden večer nám vařil Hazard, Makelelé a Ronaldinho Celkově kompletní útrata v Thajsku byla nižší než cena letenky u Emirates. Průměrně nás noc vyšla 200 Kč (bookoval jsem těsně před příjezdem a ani jednou jsme nebyli v hostelu, jednou jsme měli dva domky a bazén ) Po thajsku jsme se pohybovali vlakem (2x), trajektem (2x), autobusem (1x) a hromadnou dopravou (autobusy, tuktuky, pickupy a podobně).
Co se týče počasí, pršelo třikrát. Jednou v noci, jednou asi dvě minuty a jednou 4 minuty. Toť vše. Využili jsme kompletně čas mezi dvě bouřkami.
Bangkok
Naše lokomotiva pro cestu Thajskem
Bangkokské nádraží
Trocha jídla, každá špejle stála 7 Kč
Pláž na ostrově Ko Hong
Zlatá hora v Bangkoku
LEG 2 KBV-DMK
Thai Lion Air Boeing 737-900ER, HS-LVI
Trochu neplánovaně jsme koupil letenky na zpáteční cestu z Krabi do Bangkoku. Původně jsem chtěl jet nočním vlakem, ale po zjištění, že cesta by nám zabrala nějakých 15 hodin a stála víc než letenka, jsem koupil 5 letenek u thajské odnože Lion Air. Zavazadla se kupují po kilogramu, takže jsem mohl každému koupit reálnou hmotnost - co kilogram, to přibližně 25 Kč. Místenka vyšla na směšných 42 Kč. Ráno jsme se domluveným "vanem" dostali na letiště, odbavili zavazadla a prošli kontrolou. Byl to můj 20. let - první domácí let a první let 737 ve verzi 900ER. Taky to bylo poprvé, co jsem svoje jméno slyšel v letištním rozhlase. Kamarádka si nechala v odbaveném zavazadle powerbanku, takže jsme musel zpět, vytáhnout powerbanku z krosny a opět přes kontrolu ke gatu. Letiště v Krabi je naštěstí jedno z těch menších - dva miniterminály, 7 stojánek, dva nástupní mosty a odbaví přes 4 miliony cestujích ročně - většinu z Číny. To je ale fakt, který Krabi a jeho okolí moc neprospívá.
Boarding byl zážitek sám o sobě. 737-900ER má u Thai Lion Air 39 řad a boardovalo se jen předními dveřmi. Povolené příruční zavazadlo je menší než klasické (40x30x20) a hmotnostně do 7 kg. To však nebránilo místním si vzít např. 3 kufry!!!, krosnu a dvě igelitky, průhlednou krabici plnou masa!! a krosnu k tomu. A teď největší sranda - Thain Lion Air má ještě o jeden palec méně místa než Ryanair. Takže jsem se zasekl mezi sedadla, dal si sluchátka 1:15 jen seděl bez pohybu. Ale pořád lepší než ten vlak
737-900ER Thai Lion Air
Místo pro nohy - spíš nic než moc
Letadlo letělo na bývalé mezinárodní, následně uzavřené a opět otevřené bangkokské letiště DMK. Letiště je to perfektní, protože jakožto bývalé mezinárodní letiště má všechny gaty s nástupními mosty, je neuvěřitelně prostorné, má dostatek pásů na zavazadla a dokonce už i celkem slušné napojení na město pomocí autobusů za 50 THB (35 Kč). Do centra je to +- půlhodinka, ale záleží na dopravě. Čekaly nás poslední necelé dva dny v Bangkoku, takže jsme zavazadla ihned hodili na hotel a vydali se na místní streetfood.
LEG 3-1 BKK-DXB
Emirates Airbus A380-800, A6-EVA
Poslední část cesty. BKK jsem zatím znal jen z příletu. Z příletové části jsem jeli hned do podzemí a na metro, takže jsem byl teď fakt zaskočený, jak je letiště obrovské. Wow. Odbavovací hala je obrovská, fakt obrovská. Po jízdě dlouhým eskalátorem se dá dostat na platformu pro sledování, provozu. Není z ní vidět ani na jednu ranvej, ve tmě se leskne sklo a ještě ve výhledu brání nosník konstrukce střechy. Ale lepší jak nic. Z vyhlídky jsem viděl čekající 747-400 od izraelských El Al - je to jeden z jejich posledních 3 kusů - a pár dalších widebody (A330 Koren Air, B767 Austrian, Turkish, ...). Na letišti jsme byli již před půlnocí, protože pak se tam už nedá moc dostat. Náš let byl naplánovaný až na 3:30, ale čas na letišti plynul dost rychle. Je zajímavé, kolik má Emirates letů z Bangkoku - A380 v 1:35 (pokračování letu z HKG), B77W ve 2:30 a A380 ve 3:30. Za chvíli už jsme odevzdávali zavazadla, vzali si palubní vstupenky a hybaj přes kontrolu ke gatu. Kontrola byla asi úplně nejrychlejší co jsem zažil. Nikdo tam nebyl kromě nás. Jediné překvapení - povinně se sundávají boty. Následoval procházka ke gatu, kde už naše A380 čekala. Tentokrát se boardovalo 3 mosty takže to byla velká rychlovka.
Místa jsem vzdal v řadě 50, čili u ABC přepážky a EF dvě přes uličku, kde je ještě řada 51. Na cestě se podávala až snídaně, takže většina z nás se hned uložila ke spánku. Já jsem zapnul film a čekal až přiletíme do tropické bouřky, která se hnala na Thajsko. Toho jsem se dočkal po hodině cesty. Házelo to celkem dost, za okny byly neustále vidět záblesky a trvalo to tak 20 minut. Pak jsem se dal na spánek a nechal se vzbudit až na snídani. Omeleta s párkem, bramborem a fazolemi. Mňamka.
Ten pohled se neomrzí
Celke slušné parkoviště.
V Dubaji jsem přistávali kolem 7 ranní, bylo pod mrakem a příjemných 38°C.
LEG 3-2 DXB-VIE
Emirates Boeing 777-300ER, A6-EQP
Město nám stačilo na cestě tam, takže jsme proběhli transferdesk a obsadili místa u gatu B29 a na střídačku hráli Uno, jedli a debatovali nad uplynulou dovolenou. Náš let odlétal z B31 v 15:55. Mnohahodinové čekání uběhlo fakt rychle a už tu byl čas na boarding. Tady už čeština a slovenština zaznívala o dost častěji. Po chvíli už jsme seděli v letadle - a opět to byl Boeing 777-300ER, tentokrát však s úplně novým interiérem, který na rozdíl od ostatních B777 u Emirates má jen obrazovky v sedadlech, nemá "gamepad", zásuvka je jen jedna na trojici míst a monitor IFE má navíc USB-C konektor. Tento nejnovější interiér však přišel o "hvězdnou oblohu" a má jen bílý strop.
Stroj na cestu do Vídně. Třetí 777, třetí verze interiéru.
Nejnovětší IFE/ice v emírské 777-300ER
Tuto cestu jsem strávil sledováním dokumentu Apollo 11 a poslechem Pink Floyd. Nová sedadla mi přišla ještě o trošku pohodlnější než v ostatní 777. Tentokrát jsem seděli v řadách 20 a 21, jelikož jsem vzal místa až u přepážky v sekci F, ne o řadu dopředu jak minule. Let proběhl v pohodě a opět se servisem dost dobrého jídla (opět jsem zvolil beef). Ve Vídni jsme přistáli o 20 minut dřív, vyzvedli zavazadla na pásu a všichni jsme se vydali zpátky domů - děvčata do Čech, já s přítelkyní na Moravu.
Další den už jsem pokukoval po dalších letenkách.
Pokud jste dočetli až sem, tak díky.
EDIT: Dneska dodělávám fotky, tak pak přidám odkaz.
Routing: PRG-DXB-HKG-BKK / KBV-DMK / BKK-DXB-VIE
Společnosti: Emirates (5x), Thai Lion Air (1x)
Letadla: B777-300ER (3x), A380-800 (2x), B737-900ER (1x)
První část cesty jsem svěřil Českým drahám. Přeci jenom nechat se vést autem z hranice se Slovenskem až do Prahy není nic po čem normální lidé touží. Po příjemných 6 hodinách jsme se dostavili na PRG, kde jsme čekali na zbytek spolucestujících. Po setkání celé party jsem koupili bohemku a dovolené začala.
LEG 1-1 PRG-DXB EK138
Emirates Boeing 777-300ER, A6-EBC
Sedadla jsem jako správný šetřílek nekupoval a čekal jsem co na mě zbude při online check-inu. Při té příležitosti šlo zvolit sedadla na celou první část cesty (PRG-DXB-HKG-BKK). Pro tento let jsem zvolil řady 19 a 20, Sedadla AB a ABC v sekci F, což je přední část kabiny za business kde je jen 5 řad (17-21). Boarding proběhl hladce, naše sekce šla až poslední. Interiér economy byl nejstarší, který lze v 777 od Emirates potkat. Obrazovky byly ve formátu 4:3 a konektory pro sluchátka na rukojetích. Pustil jsem si nejnovější dostupnou marvelovku a čekal na servis. Přibližně hodinu po vzletu se podávala večeře - zvolil jsem hovězí a bylo dost dobré. Děvčata si večeři taky pochvalovala. Zbytek cesty jsem v polospánku sledoval další marvelovky. Po přistání nám pilot oznámil super informaci - Vítejte na DXB, je 5:15 a venkovní teplota je příjemných 35°C. Z letadla jsme odcházeli mezi prvními jelikož se odchází přes business předními dveřmi.
Boeing 777-300ER čekající na cestu z PRG do DXB
Letiště jsme proběhli jedna dvě, zavazadla jsem nechal odbavit až do BKK jelikož mezi lety bylo vždy méně než 24 hodin, takže o starost méně. A teď přišlo největší překvapení celé zastávky v Dubaji. V pátek ráno (což je v Dubaji prý víkend) nejede metro, takže nám nezbývalo nic jiného, než se nechat do města hodit taxíkem. Je to celkem zážitek se pohybovat po dubajských širokých silnicích (8 pruhů proč ne) více méně sám. Jako správní baťůžkáři jsme jeli obhlédnout Burj Khalifa a jeho okolí, načež jsme zjistili, že v Dubaji se venku prostě nedá být. Aspoň v létě ne. Zachránil nás Dubai Mall. Další překvapení čekalo vevnitř - kluziště. Nechápu, ale budiž. Po důkladné procházce v obchoďáku jsme se vydali směr Marina s nápadem, že se trochu ochladíme ve vodě u pláže. Chyba. Písek měl milion stupňů a voda asi o dva méně. Chvíli jsme poleželi na dokonale zelené trávě a následně jsme se metrem projeli zase zpátky přes celé město, tentokrát až na letiště. Já jsem ocenil jízdu metrem (další MHD v dalším městě - check), děvčata hlavně klimatizaci. Při příjezdu na letiště jsem se podíval na teplotu v průběhu dne v Dubaji - bylo až 46°C ve stínu. Krása.
Terminál 3 na DXB je slušně vybavený, tudíž jsme vyhledali sprchy a následně se dali na cestu k našemu gatu. Odletová tabule nám naznačila, že to bude dlouhá procházka - 24 minut. Na polovinu cesty jsme využili terminálové taxíky, což nám cestu zkrátilo o 15 minut. Při příchodu na gate jsem zřel náš vehikl na další část cesty, který byl již přistavený u nástupních mostů.
LEG 1-2 DXB-HKG EK386
EmiratesBoeing 777-300ER, A6-EGS
Opět tripleseven. Opět stejná místa. Opět celou noc v letadle. Tentokrát však novější interiér a IFE s větší obrazovkou. Posádka usměvavá, večeře opět dobrá. Zapnul jsem další marvelovky a celou noc více méně prospal. Po osmi hodinách jsme ostře změnili směr a udělali 180° otočku nad Hongkongem a pilot ladně přistál na dráze. Po 20 minutách popojíždění jsme zastavili u našeho gatu a vydali se směr imigrační a dále do města. Na imigračním byla paní velmi překvapená, že v Hongkongu nikde nebydlím. Na to jsem opáčil, že je to jen čekačka mezi lety a chceme se projít městem. Byl jsem hned propuštěn s přáním hezkého pobytu ať všechno stihneme. Rychle jsem koupil lístky na metro do města a vydali jsme se směr stanice Hongkong.
Dvoupatrová "šalina"
Holky, Hongkong a bývalé letiště
Oproti Dubaji příjemná změna. Nejenom že všude byly kopce, ale dokonce na nich rostla i vegetace a to dost hojně. Při výstupu z metra v centru přišel další šok z počasí - bylo pod mrakem, příjemných 35°C ale neuvěřitelná vlhkost. Moje triko se ze suchého stavu do stavu "miss mokré tričko" dostalo během pěti minut. Prošli jsme ostrovní část města a následně se vydali přes záliv pomocí Star Ferry na pevninskou část. Město je to krásné, čisté, organizované, místní kuchyně je taky dobrá - to všechno vede k myšlence, že je dost škoda toho, co se tam teď děje. Po celém dni jsme se stejným vlakem vydali opět na letiště. Z okna byla vidět přistávající letadla - německá A380, B747 i hromada B747F a další a další, jedno za druhým. Bylo to vlastně poprvé, co jsem viděl naživo B747. Na letišti přišlo nepříjemné překvapení - mimo lounge nejsou na HKG žádné sprchy. Škoda.
Na večerní let jsem se těšil. HKG-BKK je část trasy do Dubaje, kterou operuje Emirates s A380. To byl pro mě jeden z cílů tohoto tripu - pro děvčata ne, ty chtěla hlavně moře a moře a jídlo a moře.
Už na nás čeká.
LEG 1-3 HKG-BKK EK385
Emirates Airbus A380-800, A6-EVB
Když jsem se dostal na gate, obr už čekal. Nádhera. Následující segment byl oproti ostatním dost krátký, necelé tři hodiny ve vzduchu. Tato A380 byla v konfiguraci s economy i na upperdecku. Zvolil jsem řady 49 a 50, opět sedadla AB a ABC. Tyto dvě řady jsou na lowerdecku v prvním segmentu hned u přepážky. Segmentů vévodí schodiště a řada 50 má prodloužené místo na nohy - dost dobrá zpráva pokud měříte téměř dva metry jak já. Po delším popojíždění po letišti jsem se dostali do vzduchu, rychle proběhl servis opět výborného jídla a já, opět u marvelovky, jsem prospal většinu cesty. Kolem půlnoci thajského času jsem přistáli na relativně novém bangkokském letišti - BKK. Naše A380 dostala pro její mezipřistání snad ten nejvzdálenější gate od imigračního. Takže noční procházka jak víno. Na imigračním to byl asi největší opruz co jsem zažil. Nekonečné čekání - úředníci lustrovali hlavně čínské spolucestující a asi dost důkladně. Tři lidé v řadě před námi strávili u přepážky dohromady pěkných 40 minut a u ostatních přepážek to bylo podobné. Na STN jsem sice zažil čekání stejné dlouhé jako tady (1:15), ale s tím rozdílem, že tam to jelo, jeden za druhým a všechny přepážky obsazené. Tady? Fakt slimáčí tempo.
Po imigrační anabázi jsme vyzvedli zavazadla (po 3 dnech) z toho nejvzdálenějšího (jak jinak) pásu. Překvapení bylo, že moje krosna byla celá od písku (i vevnitř) a vevnitř byla roztrhaná krabička o roztoku na čočky. Budiž. Koupil jsem dvě simkarty pro spojení se světem (každá 350 Kč/měsíc, 15 GB data). Bylo půl druhé nad ránem, ubytování máme až na další noc a co teď? Našli jsme slušná místa na sedačko/lehátkách a zbytek noci jsme po částech prospali.
Ráno jsme vyměnili peníze - doporučuji vyměnit až u vstupu do metra - kurz byl o 3 THB za dolar lepší a blížil se středu. Následně jsem koupil žetony na metro (fakt žetony) a vydali jsme se do města. Tím začal nás dvoutýdenní trip po Thajsku.
Thajsko
Nádhera, nádhera a nádhera. První zastávka Bangkok, druhá Prachuap Khiri Khan, další Ko Samui a nakonec Ao Nang a Ko Hong. Zásadně jsme jedli pouze tam kde místní a nejlépe jen ze stánků na ulici. Nejlepší na to byl Prachuap Khiri Khan a místní trhy, na Ko Samui jsme našli místňáky, kteří vařili vedle obchodu pod přístřeškem, místo stěny byl ostnatý drát a neustále při vaření sledovali fotbal. Jeden večer nám vařil Hazard, Makelelé a Ronaldinho Celkově kompletní útrata v Thajsku byla nižší než cena letenky u Emirates. Průměrně nás noc vyšla 200 Kč (bookoval jsem těsně před příjezdem a ani jednou jsme nebyli v hostelu, jednou jsme měli dva domky a bazén ) Po thajsku jsme se pohybovali vlakem (2x), trajektem (2x), autobusem (1x) a hromadnou dopravou (autobusy, tuktuky, pickupy a podobně).
Co se týče počasí, pršelo třikrát. Jednou v noci, jednou asi dvě minuty a jednou 4 minuty. Toť vše. Využili jsme kompletně čas mezi dvě bouřkami.
Bangkok
Naše lokomotiva pro cestu Thajskem
Bangkokské nádraží
Trocha jídla, každá špejle stála 7 Kč
Pláž na ostrově Ko Hong
Zlatá hora v Bangkoku
LEG 2 KBV-DMK
Thai Lion Air Boeing 737-900ER, HS-LVI
Trochu neplánovaně jsme koupil letenky na zpáteční cestu z Krabi do Bangkoku. Původně jsem chtěl jet nočním vlakem, ale po zjištění, že cesta by nám zabrala nějakých 15 hodin a stála víc než letenka, jsem koupil 5 letenek u thajské odnože Lion Air. Zavazadla se kupují po kilogramu, takže jsem mohl každému koupit reálnou hmotnost - co kilogram, to přibližně 25 Kč. Místenka vyšla na směšných 42 Kč. Ráno jsme se domluveným "vanem" dostali na letiště, odbavili zavazadla a prošli kontrolou. Byl to můj 20. let - první domácí let a první let 737 ve verzi 900ER. Taky to bylo poprvé, co jsem svoje jméno slyšel v letištním rozhlase. Kamarádka si nechala v odbaveném zavazadle powerbanku, takže jsme musel zpět, vytáhnout powerbanku z krosny a opět přes kontrolu ke gatu. Letiště v Krabi je naštěstí jedno z těch menších - dva miniterminály, 7 stojánek, dva nástupní mosty a odbaví přes 4 miliony cestujích ročně - většinu z Číny. To je ale fakt, který Krabi a jeho okolí moc neprospívá.
Boarding byl zážitek sám o sobě. 737-900ER má u Thai Lion Air 39 řad a boardovalo se jen předními dveřmi. Povolené příruční zavazadlo je menší než klasické (40x30x20) a hmotnostně do 7 kg. To však nebránilo místním si vzít např. 3 kufry!!!, krosnu a dvě igelitky, průhlednou krabici plnou masa!! a krosnu k tomu. A teď největší sranda - Thain Lion Air má ještě o jeden palec méně místa než Ryanair. Takže jsem se zasekl mezi sedadla, dal si sluchátka 1:15 jen seděl bez pohybu. Ale pořád lepší než ten vlak
737-900ER Thai Lion Air
Místo pro nohy - spíš nic než moc
Letadlo letělo na bývalé mezinárodní, následně uzavřené a opět otevřené bangkokské letiště DMK. Letiště je to perfektní, protože jakožto bývalé mezinárodní letiště má všechny gaty s nástupními mosty, je neuvěřitelně prostorné, má dostatek pásů na zavazadla a dokonce už i celkem slušné napojení na město pomocí autobusů za 50 THB (35 Kč). Do centra je to +- půlhodinka, ale záleží na dopravě. Čekaly nás poslední necelé dva dny v Bangkoku, takže jsme zavazadla ihned hodili na hotel a vydali se na místní streetfood.
LEG 3-1 BKK-DXB
Emirates Airbus A380-800, A6-EVA
Poslední část cesty. BKK jsem zatím znal jen z příletu. Z příletové části jsem jeli hned do podzemí a na metro, takže jsem byl teď fakt zaskočený, jak je letiště obrovské. Wow. Odbavovací hala je obrovská, fakt obrovská. Po jízdě dlouhým eskalátorem se dá dostat na platformu pro sledování, provozu. Není z ní vidět ani na jednu ranvej, ve tmě se leskne sklo a ještě ve výhledu brání nosník konstrukce střechy. Ale lepší jak nic. Z vyhlídky jsem viděl čekající 747-400 od izraelských El Al - je to jeden z jejich posledních 3 kusů - a pár dalších widebody (A330 Koren Air, B767 Austrian, Turkish, ...). Na letišti jsme byli již před půlnocí, protože pak se tam už nedá moc dostat. Náš let byl naplánovaný až na 3:30, ale čas na letišti plynul dost rychle. Je zajímavé, kolik má Emirates letů z Bangkoku - A380 v 1:35 (pokračování letu z HKG), B77W ve 2:30 a A380 ve 3:30. Za chvíli už jsme odevzdávali zavazadla, vzali si palubní vstupenky a hybaj přes kontrolu ke gatu. Kontrola byla asi úplně nejrychlejší co jsem zažil. Nikdo tam nebyl kromě nás. Jediné překvapení - povinně se sundávají boty. Následoval procházka ke gatu, kde už naše A380 čekala. Tentokrát se boardovalo 3 mosty takže to byla velká rychlovka.
Místa jsem vzdal v řadě 50, čili u ABC přepážky a EF dvě přes uličku, kde je ještě řada 51. Na cestě se podávala až snídaně, takže většina z nás se hned uložila ke spánku. Já jsem zapnul film a čekal až přiletíme do tropické bouřky, která se hnala na Thajsko. Toho jsem se dočkal po hodině cesty. Házelo to celkem dost, za okny byly neustále vidět záblesky a trvalo to tak 20 minut. Pak jsem se dal na spánek a nechal se vzbudit až na snídani. Omeleta s párkem, bramborem a fazolemi. Mňamka.
Ten pohled se neomrzí
Celke slušné parkoviště.
V Dubaji jsem přistávali kolem 7 ranní, bylo pod mrakem a příjemných 38°C.
LEG 3-2 DXB-VIE
Emirates Boeing 777-300ER, A6-EQP
Město nám stačilo na cestě tam, takže jsme proběhli transferdesk a obsadili místa u gatu B29 a na střídačku hráli Uno, jedli a debatovali nad uplynulou dovolenou. Náš let odlétal z B31 v 15:55. Mnohahodinové čekání uběhlo fakt rychle a už tu byl čas na boarding. Tady už čeština a slovenština zaznívala o dost častěji. Po chvíli už jsme seděli v letadle - a opět to byl Boeing 777-300ER, tentokrát však s úplně novým interiérem, který na rozdíl od ostatních B777 u Emirates má jen obrazovky v sedadlech, nemá "gamepad", zásuvka je jen jedna na trojici míst a monitor IFE má navíc USB-C konektor. Tento nejnovější interiér však přišel o "hvězdnou oblohu" a má jen bílý strop.
Stroj na cestu do Vídně. Třetí 777, třetí verze interiéru.
Nejnovětší IFE/ice v emírské 777-300ER
Tuto cestu jsem strávil sledováním dokumentu Apollo 11 a poslechem Pink Floyd. Nová sedadla mi přišla ještě o trošku pohodlnější než v ostatní 777. Tentokrát jsem seděli v řadách 20 a 21, jelikož jsem vzal místa až u přepážky v sekci F, ne o řadu dopředu jak minule. Let proběhl v pohodě a opět se servisem dost dobrého jídla (opět jsem zvolil beef). Ve Vídni jsme přistáli o 20 minut dřív, vyzvedli zavazadla na pásu a všichni jsme se vydali zpátky domů - děvčata do Čech, já s přítelkyní na Moravu.
Další den už jsem pokukoval po dalších letenkách.
Pokud jste dočetli až sem, tak díky.
EDIT: Dneska dodělávám fotky, tak pak přidám odkaz.