21.2.2019
JU 500
A330
7:20 – 11:30
Load factor: 90 % v C
Víno faktor: jedna horizontální degustace srbských vín
Pro fanoušky pohyblivých obrázků: https://youtu.be/R8_gsqCquF8
Je pár dní před štědrým dnem a na akčněletenkových fórech se objevuje tarifní ekvivalent bílého jednorožce. Letenky z Prahy (!) do NYC přes Bělehrad v business class za 13 tis. korun (!!). Dlouho se nerozmýšlím a za pár minut mám v emailu letenky na jeden prodloužený únorový víkend. V New Yorku jsem byl za posledních pět let čtyřikrát, ale za ty prachy…
Dalo se dokonce vybírat jestli chce člověk letět v A330, kterou mají Srbové pronajatou od své Etihadí matky a nebo ve stejném letadle s interiérem a nátěrem Etihad zapůjčeném Srbům na pár týdnů po dobu odstávky jejich jediného stroje. Nakonec jsem vzal srbskou variantu, protože mě lákala raritní konfigurace 1-1-1. Při volbě místa máte dvě možnosti, buď si vyberete sedačku s výhledem do zdi nebo na cestujícího sedícího naproti vám. Stejnou konfiguraci najdete snad už jen u Novozélanďanů nebo u Virginu.
Ve středu večer odlétám z Prahy do Bělehradu. Hotel si musím zaplatit sám, k akčnímu tarifu se dopravcem hrazený hotel nevztahuje. V pět hodin budíček a ve čtvrt na šest už vcházím do letištní haly. Bezpečnostní kontrola je blesková a tak si to můžu zamířit ještě na hodinu do salonku.
Snídaňová nabídka příliš neohromí. Pár druhů plněného pečiva a k tomu kafe z automatu. Je pět ráno a na alkohol zatím nemám pomyšlení. Snad to zachrání jídlo v letadle. Boarding time je už hodinu před odletem v 6:20. Jelikož v salonku moc dalšího k vidění, snězení nebo vypití není zamířím na gate. Tam skutečně už hodinu před plánovaným odletem zahájí boarding a já mám příležitost se na palubu podívat jako první.
U dveří mě srdečně přivítá letuška a doprovodí mě až k mému sedadlu 5K. Na sedadle je připraven polštár, deka a tištěné menu. Chvíli po nástupu je nabídnut welcome drink (voda, džus nebo prosecco) a v plastu zabalený vlhčený ubrousek.
Air Serbia po vzoru Etihad nabízí dine on demand. Ještě před startem se mě tak letuška ptá, co bych si přál snídat – z možností „vejce benedikt“, „koláč se sýrem a rajčaty“ a „vegetariánská poppara“ vybírám to první a protože jsem se v salonku nenajedl, souhlasím se servírováním hned po vzletu. Od dráhy se odlepíme na čas a podle všeho mě bude dnes čekat ve vzduchu deset hodin.
Je sice sedm ráno, ale druhou skleničku prosecca k teplým oříškům rozhodně neodmítnu. Kvalitou šumivé víno bohužel nijak nevyniká – sladká chuť přebíjí vše ostatní.
Snídaně se servíruje přímo na ubrus, v plátěném ubrousku je zabaleno hned několik sad kovových příborů. Všimněte si také hezkých mističek na máslo a džem, zde se zkrátka nedá absolutně nic vytknout. Začínáme nejprve řeckým jogurtem s jahodami a pak už přede mne přistávají moje první vejce benedikt ve vzduchu. Vaječné jídlo v letadle skoro vždycky bývá tragické, zde ale výsledkem hodnotím jako zdařilý.
Spokojeně nasnídaný se pouštím do prozkoumávání srbského zábavního systému. Obrazovka je dostatečně velká a pohodlně se na ni kouká ze všech poloh, které sedadlo nabízí. Obsah je bohužel velmi omezený – pár aktuálních amerických filmů. Za jeden let jsem zkouknul prakticky všechno co by mě zajímalo. Let zpět byl naštěstí přes noc a prospal jsem ho, jinak bych si už nevybral. Mrzí mě rovněž, že ze srbských filmů nebyl žádný s anglickými titulky. IFE je tak zdaleka nejslabším článkem letu.
Naopak nejlepších výsledků dosahuje Air Serbia v cateringu. Pro blaho reportu zkouším postupně téměř všechny nabízené snacky – hovězí tortillu (moc dobrá), variaci sýrů (perfektní) i sušenky (dobré, ale chutnají trochu uměle). Před každým jídlem letuška s úsměvem přinese čistý ubrus i nové příbory. Žádné servírování na tácech, vše přímo na plátno.
Samotnou kapitolou je víno. Po rozpačitém začátku a příliš sladkém proseccu jsem si spravil chuť přechutnáním všech nabízených tichých vín (vyjma růžového). Ve vinné kartě jsou zastoupeni výhradně srbští vinaři, což hodnotím velmi pozitivně. Mám rád, když se v servisu aerolinky objevují národní speciality. Z bílých vřele doporučuji barikované chardonnay z vinařství Radovanović, z červených nejvíce zaujal hutný Shiraz od Rogana.
Rozhodně nemám co vytknout palubnímu servisu. Dvě letušky, které se o přední kabinu staraly byly stejně pozorné a milé, jako byly krásné (hodně). Předpokládám, že business class kabina jediného dálkového stroje je nejvyšší metou, které lze v kariéře u Air Serbia dosáhnout.
Celkově hodnotím především soft produkt jako velmi povedený. Air Serbia se na této konkrétní lince může vřele srovnávat se západoevropskou konkurencí. Zajímalo by mě srovnání s další aerolinkou, která má jen jednu linku s A330, myslím, že se jmenují SmartWings...