- SAM_2104.JPG (165.16 KiB) Zobrazeno 1572 x
Hlavní cíl, který si kladu pro tento report, je nebýt tak ukecaný jako u předchozích reportů
Uvidíme, do jaké míry se mi to povede. S Ondrou, který figuruje ve větší části mých předchozích reportů (díky podobné zálibě v tyto bizarní akce) se potkáváme začátkem léta a předkládá mi návrh, jestli neskočíme v září na výlet. PRG-EWR-PTY-CUR/SXM-EWR-PRG. Krásných 10500 Kč, přelet CUR-SXM vypadá cca na 4500. Nechávám si projít hlavou, pak to kupujeme. Do SXM se z důvodů, které na tomto fóru není třeba vysvětlovat, chystáme oba dlouho, a CUR protože prostě proč ne? Docela hezký letový řád, odlet pátek ráno, přílet přespříští pondělí v 8 ráno, krásně maximalizované víkendy i noc před návratem do práce. Celodenní stop v EWR po cestě zpět by asi někomu mohl vadit, my ho vítáme jako zpestření, jediná vada na kráse je nocleh v PTY. A to, že musím vyřídit drahé a lehce otravné americké vízum, ale stejně by to časem přišlo a teď mám na dalších 9 let (co mi platí pas) pokoj.
Ondra si bere na starost letenku UA, já zajištění přeletů. Přímý let CUR-SXM s Winairem vychází na cca 4500, ale pochopitelně se začínáme zamýšlet, jestli by ta trasa něčím nešla obzvláštnit. Osvědčuje se nám Matrix, který zvládá vymyslet pestré kombinace, které jsou jsou překapivě bookovatelné (jen to chtělo je naházet do GDS manuálně). S Matrixem si teda pár dní ve volném čase hraju, až docházíme k závěrečné kombinaci. Trvalo to, protože jsme řešili dilema, jestli vzít „ekonomickou“ variantu s dvouhodinovým přímým letem ATRkem, anebo se rozšoupnout, „když už tam jsme“ a obskákat více ostrovů - což není vůbec levné. Spoustu letů mezi ostrovy lítá 1x denně či méně, v ne úplně vždy dobře navazující a funkční časy, takže je to pořádný tetris poskládat něco, kde nestrávíme půlku času na čtyřhodinových přestupech (které zaberou prakticky celý den, ale zároveň z daného místa nic neuvidíme). Nakonec ale opravdu volíme variantu island hoppingu. Kromě toho „když už tu jsme...“ se přidává ještě lehce podpůrný argument, že zjišťujeme, že v letence Winairu není zahrnuta odletová taxa z Curacaa (u většiny společností je). Což je tisícovka navíc. No a náš island hopping pak stojí „už jen dvojnásobek“.
Výsledná varianta je CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM. S tím, že na Curacau nám vychází tři noci (dva dny a dva půldny), na Trinidadu dvě noci (půlden + celý den), na Barbadosu jeden den od rána do večera (bez noclehu), na Martiniku jen technický stop a na Guadeloupe pro změnu zase jen nocleh bez čehokoli jiného. Sv. Martin máme pak na den a půl, jeden nocleh. Nechtěli jsme SXM až takto osekat, ale byla to jediná varianta, co vyšla zároveň zajímavě, zároveň rozumně a ještě přijatelně „levně“ - něco málo přes 11000 Kč. Tedy víc než letenka z Evropy.
- Mapka
- gcmap.jpg (114.35 KiB) Zobrazeno 1572 x
6. 9. 2019, UA187 PRG-EWR 10.10-13.30, Boeing 767-300 (N641UA)
V 8 ráno sraz na letišti, hurá na přepážku vyzvednout vstupenky do muzea, a pak šup na do salonku...ne? Ne. Rozhlížím se, jestli logo UA uvidím u MasterCard nebo u Menzies, načež točím doprava. U přepážky nás rychle otáčí, UA platí salonek jen pax v businessu, na držitele aliančních zlatých karet kašle. No, všechno je jednou poprvé. Odebíráme se tedy hladoví do doposud neprobádaných temných koutů letiště jménem Restaurace Praha a investujeme do míchaných vajíček s párkem. Připravené čerstvě, ale to nevadí, protože stíhají spolehlivě vychladnout během toho, co čekáme ve frontě, než paní u pokladny konečně zvládne zmatené černošce po-ma-lu česky vysvětlit, že jí nedává dost peněz, a následně, když už se dostaneme na řadu, vyposlechneme naříkání na téma, že sem chodí samí lidi, se kterými se z nějakého záhadného důvodu vůbec nedá mluvit. Na rozdíl od předchozí zákaznice nám aspoň netyká.
Tak jdem kouknout, co nám sem UA poslala. Zánovní kousek doručený 18. 4. 1991. Vlastně zcela nejstarší B767, kterým UA létá. Vlastně páté nejstarší letadlo v celé aktivní flotile UA čítající 776 kusů. Hezké!
- N641UA
- SAM_1363.jpg (154.64 KiB) Zobrazeno 1572 x
Hned po nástupu začínám váhat, jestli ten kousek papíru z odbavovací přepážky, co třímám v ruce, byla skutečně vstupenka do muzea nebo spíše poukaz na kryoterapii. Sice jsem ji nikdy neabsolvoval, ale zhruba takhle nějak si to představuju. Jsem zvyklý létat v kraťasech a sandálech, dnes jsem v dlouhém, přesto hned po dosednutí rozbaluju a aplikuju deku.
- UA, AA - člověk by skoro neuhádl, že je v Praze
- SAM_1370.jpg (153.35 KiB) Zobrazeno 1572 x
Kryokomora je plná sotva ze dvou třetin, dokonce ještě asi celých 15 sekund po hlášení „boarding completed“ se ještě dají zabrat dvousedačky.
- Interiér ale navzdory věku letadla vypadá místy solidně renovovaně, za IFE by se nemusely stydět ani mnohé neamerické aerolinky. Proč běží ke všemu titulky v němčině, mi zůstává záhadou.
- SAM_1371.JPG (158.65 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Takhle by měl vypadat každý odlet z PRG :)
- SAM_1374.jpg (141.14 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Tohle jsem asi ještě nikde neviděl... slyšet na kanálu ale nic není.
- SAM_1379.JPG (203.75 KiB) Zobrazeno 1572 x
„Fólks,“ začíná každé hlášení vysmátého kapitána. Celá posádka si mě získává příjemnou neformálností, velký rozdíl oproti strojenosti, na kterou jsem zvyklý od jiných aerolinek. Jak taky ze svých předsudků čekám, průměrný věk posádky je prakticky stejný jako u ME3. Tedy silně korelující s trojnásobkem stáří letadla. Což není kritika, jen nezvyk. Zvládají svoji práci naprosto parádně.
- První občerstvení přichází rychle.
- SAM_1382.JPG (183.18 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Nejsem zkušený vinař, ale přišlo mi to docela pitelné.
- SAM_1387.jpg (83.53 KiB) Zobrazeno 1572 x
Ani na jídlo nečekáme dlouho. Z předních řad slyšíme, že výběr je „chicken or vegetarian“. Sedíme ale v jedné z posledních řad, takže se dá tušit, že tato otázka možná ani nezazní. Částečně... kuřete zbývá poslední porce, kterou si bere Ondra. Pod „vegetarian“ v letadle si představím rozvařenou zeleninu, ale naštěstí se mýlím - přichází dobrá čočka s cizrnou a rýží, nemůžu si stěžovat. K tomu kuskus se zeleninou, bulka a solené máslo, na jehož testování roztíratelnosti jsem se rozhodl vykašlat. Chybí tomu jen dezert... ten se ukazuje ve druhé várce. O čtvrt hodiny později dochází kelímek dobré zmrzliny. K pití zdarma nealko, pivo a víno. Za tvrdý alkohol či koktejly se platí.
- Oběd
- SAM_1390.JPG (192.48 KiB) Zobrazeno 1572 x
Při dalším servisu s pitím zaslechneme komunikaci mezi letuškami, kdy jedna shání pivo. Letuška stojící nad námi hrábne do vozíku a pivo podává a polohlasem do okolí poznamenává, že je vše vypito a zbývá jí ve vozíku ještě jedno - poslední v letadle. A to je sotva hodinu a půl po odletu. Máme sice rozpité víno, ale po zaslechnutí této poznámky nám nedá než skočit po neopakovatelné příležitosti a o poslední kousek se přihlásit - a vyplácí se, dokonce je to ale - čímž se UA stává první aerolinkou, kde jsem viděl zajímavější pivo než nudné univerzální ležáky. Palec nahoru.
- Po obědě
- SAM_1395.JPG (156.33 KiB) Zobrazeno 1572 x
Zhruba čtvrt hodinky po jídle se shodujeme, že skočím do galley ještě pro dva kalíšky vína, dokecáme a půjdem spát - alespoň já toho předchozí noc moc nenaspal. Letuška v galley sáhne do přihrádky a rozlívá ze dna flašky jeden kelímek červeného - poznamenává, že je to poslední víno, co v economy zbylo, vše se vypilo. Něco mi říká, že tahle linka nebyla úplně dimenzována pro české cestující.
Před zdřímnutím si ještě skočím vyčistit zuby. Stojím frontu před WC a mimoděk si všímám letušky otevírající vaničku s kuřetem, které před hodinou došlo.
Po pár hodinách mě probouzí hluk projíždějícího vozíku. Zcela konkrétně cinkání lahví vína umístěných na vozíku. K pití podávají nějakou drobnost, hlad ani žízeň nemám, takže se převalím na druhý bok a spím dál.
Za chvíli se budím znovu. Tentokrát se o to zasloužil zvuk otevírání plechovky piva, kterou si objednal někdo v řadě přede mnou.
Vidím, že pokud za něco musím UA opravdu pochválit, je to bleskové zásobování letadla i během letu nad oceánem!
- Přistání na EWR
- SAM_1401.JPG (206.82 KiB) Zobrazeno 1572 x
Počasí při přistání je nic moc. Za mírného třepání prolétáme vysokou vrstvu mraků a sedáme do šedi. Tam, kde by měl být Manhattan, se rýsují nejasné obrysy. Z letadla vystupujeme poslední, současně s námi vychází kapitán. Z kokpitu vychází s příručním kufříkem v jedné ruce a s kytarou v druhé. Asi je v Praze dost nuda.
Závěrem? Paráda, nečekal bych, že mě let v economy u americké aerolinky nějak překvapí, natož pozitivně. Jídlo dobré, pití taky, posádka super... snad jen tu teplotu kabiny bych vytknul. Ale byl to fakt příjemný let a klidně bych to bral znova.
- Přestup na EWR
- SAM_1405.jpg (117.72 KiB) Zobrazeno 1572 x
Na EWR jsem poprvé. Vše probíhá hladce, imigrační kiosk však Ondru pouští, mě však vybírá a posílá do dlouhé fronty na proklepnutí. Pak už to jde, zavazadla na nás čekají, přeodbavení na druhý let je záležitostí sekundy, popojedeme na sousední terminál a během přestupu, který má papírově 2 h 19 min se, ač trochu ve spěchu, stíháme ještě i v salonku United Club najíst. Čeká nás totiž pětihodinový hladolet do Panamy. Salonek je přeplněný a dlouho hledáme místo, ale podaří se. Ve bufetovém pultu je brokolicový krém, hummus, chlebové placky, čedar, trochu zeleniny a jako sladká tečka brownies či cookies. Za mě dobré.
- Výhled ze salonku
- SAM_1409.JPG (331.03 KiB) Zobrazeno 1572 x
6. 9. 2019, UA1021 EWR-PTY 15.49-20.05, Boeing 737 NG (N76523)
Jestli mě něco překvapí už při nástupu do letadla, tak, že jsme tu asi jediní nehispánci. Vlastně už to „gracias“ personálu na gatu nás mělo varovat. Posádka v letadle automaticky mluví španělsky i na nás. Z cesty do Panamy před pár lety jsem si o ní udělal obrázek (mimo jiné) jako o zašívárně pro americké důchodce... ale ti asi lítají jinýma linkama.
- Odlet z EWR
- SAM_1412.JPG (155.68 KiB) Zobrazeno 1572 x
Let je pohodový, krátce po odletu asi deset minut turbulencí, nic hrozného. Otáčíme to překvapivě více do vnitrozemí - že by ještě vyhýbání obřímu hurikánu? Měl by se v této době blížit americkému pobřeží.
IFE je koncipováno pro mě (jakožto člověka nelítajícího do USA, hádám, že je to běžné) velmi netradičně - nejsou v něm žádné „aplikace“, ale prostě jednotlivé televizní kanály. Z nichž jeden je i mapka letu, kterou mi docela trvá najít.
- Jeden kanál je věnován právě zpravodajství ohledně hurikánu.
- SAM_1419.JPG (140.2 KiB) Zobrazeno 1572 x
- EWR-PTY
- SAM_1420.JPG (169.96 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Zdarma dostáváme vafli nebo sáček preclíků a nealko, vše ostatní je za poplatek.
- SAM_1422.JPG (175.92 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Jako každé jiné televizní vysílání, i toto je proloženo reklamami. Velká část z nich jsou na právnické firmy nabízející zastupování lidí se zdravotními problémy, za které viní glyfosátové postřiky. Během letu registrujeme reklamy minimálně na tři tyto firmy.
- SAM_1430.JPG (155.43 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Opouštíme americkou pevninu.
- SAM_1433.jpg (109.29 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Nad Kubou většina pořadů končí.
- SAM_1434.JPG (198.15 KiB) Zobrazeno 1572 x
Imigrace v Panamě jde docela rychle, vyzvedáváme zavazadla a míříme do hotelu. Ten má sice shuttle, ale ve shonu před odletem nás ani jednoho nenapadlo ho objednat. Naštěstí je to asi 800 metrů, takže dojdeme bez problémů pěšky. Ubytováváme se, kupujeme předraženou vodu, objednáváme shuttle na 7 ráno, vykličkujeme mezi šváby na chodbě a usínáme za hudebního doprovodu motorů letadel, které se ozývají průběžně i přes noc.
7. 9. 2019, CM288 PTY-CUR 09.13-12.19, Embraer ERJ-190
Odbavení jde fofrem, nalezení salonku hůře - je sice obrovský, ale schovaný tak, že mi nepomůže ani LoungeBuddy a musím se ptát v jiném salonku, na který narazím náhodou. Salonek Copa Club je také plný, přesto náhodou chytneme místo u okénka. Snídaně žádný zázrak - jediné, co tu je, jsou sladké muffiny, chlebové bulky, med, džem a Philadelphia. A trochu ovoce.
- Copa Club
- SAM_1436.JPG (228.85 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Nasedáme.
- SAM_1443.jpg (219.12 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Very hot and humid!
- SAM_1444.jpg (201.13 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Trochu přeleštit okna a můžeme letět.
- SAM_1453.jpg (185 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Opouštíme Panamskou šíji
- SAM_1457.jpg (133.57 KiB) Zobrazeno 1572 x
Dvouhodinový let je příjemný. Sedíme na pravé straně, a viditelnost je skvělá, takže celou dobu koukáme na pobřeží Kolumbie a Venezuely. Arubu přelétáme přímo, takže je vidět minimálně. Při přistání se do Embraeru opírají nepříjemné nárazy větru, jinak je let zcela hladký.
- Cartagena
- SAM_1468.jpg (146.78 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Pohoří Sierra Nevada de Santa Marta u hranice s Venezuelou
- SAM_1476.jpg (115.73 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Na jídlo se nabízí „turkey or ham“ - obligátně na nás v poslední řadě zbývá poslední porce od každého, nicméně obojí vypadá (a vsadím se, že i chutná) úplně stejně.
- SAM_1471.JPG (197.7 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Přistání na Curacau
- SAM_1494.JPG (213.97 KiB) Zobrazeno 1572 x
- CUR
- SAM_1498.jpg (161.09 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Příletová hala
- SAM_1502.jpg (235.46 KiB) Zobrazeno 1572 x
- Půjčení auta máme zařízeno stylem „přistavíme vám to před terminál, klíče jsou pod rohožkou“. Funguje to.
- SAM_1505.JPG (253.25 KiB) Zobrazeno 1572 x
Příště ke Curacau a dalším ostrovům.
Já se na salonek ptal už na checkinu, pán vypadal trochu zmateně, odpověděl, že jen ví, že pro C pax je Menzies, pro *G neví. V Menzies mi řekli, že s UA nemají smlouvu pro *G, že nejsou *G salonek (což je pravda, prakticky mi však všechny vyzkoušené *A aerolinky z PRG salonky včetně hosta s sebou honorovaly). 
A pak že týden je krátká doba 