Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Dík Ještě nekončíme, během víkendu doufám, že zvládnu sepsat zbytek (Barbados a St. Maarten).
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 21
- Registrován: 04. 04. 2019, 19:16
- Oblíbené typy letadel: A388
B77W - Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Pecka Perfektní trip report Do toho bych se pustil taky, ale přítelkyně "nechce strávit dovolenou v letadle".
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 657
- Registrován: 16. 08. 2004, 20:54
- Bydliště: Praha a Rožnov p/R
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
skvělé čtení a routing, ....no dá se toho stihnout za týden fakt hodně, když se chce.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Moc se mi to líbí. Zvláště asfaltové jezero a červení ibisové. Než jsem došel k popisce, říkal jsem si, co by tam dělaly vlčí máky. Pštrosí maso i žralok vypadalo celkem chutně. Nejsem příznivce extrémní gastronomie (červi a brouci), ale tohle bych dal v pohodě.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Děkuju za hezké ohlasy. Pštros i žralok byl dobrý, ale to je fakt ten pozitivní highlight, většina zbytku "místního jídla" fakt za moc nestála Mám dopsaný zbytek reportu, doufám, že bych to mohl dneska večer nahodit.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 162
- Registrován: 12. 08. 2009, 10:47
- Oblíbené typy letadel: B747, B777, A340
- Pohlaví: muž
- Bydliště: PRG, MEX
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Pecka, přesně můj šálek cestování
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
12. 9. 2019, BW412 POS-BGI 08.05-09.05, ATR 72-600 (9Y-TTB)
Na odlet vstáváme brzo, ve strachu ze zácp (které budou ale spíš opačným směrem, ale kdo ví...) vyjíždíme na letiště před šestou. Dle očekávání opačný směr do centra Port of Spain zcela zacpaný, ale my jedeme v pohodě. Před půl sedmou už máme vrácené auto, času dost, takže zkoušíme "local food court" vedle terminálu na snídani. Dáváme si "doubles", trinidadské pouliční jídlo, placka plněná cizrnou, docela dobré.
Ve směnárně se snažíme zbavit přebytku trinidadských dolarů, ale úplně se to nedaří, protože je to dost byrokratický proces. Vzdáváme a míříme na check-in, následně na security, kde po nás chvíli kouká kapitán z letu do MIA, než nás osloví - že si nás pamatuje, viděl nás včera na benzince v malém městě po sjezdu z hor, stál v autě za náma. Vtipné, protože kousek od té benzinky jsme byli na obědě, a tam na nás zase někdo vybafnul, že si nás pamatuje z baru v Port of Spain, kde jsme včera seděli na večeři a on tam dělá kuchaře. Trinidad je velký, ani tak tu o náhody ale není nouze.
Našim dnešním přepravcem bude Caribbean Airlines - vlajkový dopravce Trinidadu a Tobaga. Po okolních ostrovech létá ATRky, na vzdálenější destinace má 737. V logu mají kolibříka, jehož animace při načítání webu (https://www.caribbean-airlines.com/) je velmi stylová.
Barbados je mimo hlavní řetězec ostrovů, takže po přeletu přímo nad Tobagem už nevidíme nic.
Imigrační proces je tady snad ze všech nejdůslednější. Dotazy, co tu chceme, vracení zpět ke kiosku, razítko ale vzápětí dostáváme. Na jeden den.
Barbados
Plány tvoříme až za běhu. Rozmýšleli jsme se, jestli i tady půjčovat auto, ale nakonec jo. Sice nás to omezí v ochutnávkách rumu (kterým je Barbados proslulý) a piva (které tu prý taky vaří dobré), ale aspoň objedem ostrov dokola, navíc jsme měli tušení, že nám neodbaví zavazadla na návazný let večer - a toto tušení se ukázalo být pravdivým. Rozhodneme se tedy ostrov objet po východním pobřeží, kouknout na pár zajímavých míst po cestě a skončit v Bridgetownu, než se vrátíme na letiště, kde chceme být do šesti do večera. Na Barbadosu se jezdí vlevo, což vím a čekal jsem, na rozdíl od Trinidadu, kde mě nenapadlo si to zjistit a všiml jsem si až při přistávání.
Každý z ostrovů, který navštěvujeme, je úplně jiný. Curacao a Trinidad zásadně odlišovala krajina, na Barbadosu však jako první do očí praští architektura. Připadáme si tu jako na anglickém venkově. Až na to, že tu svítí slunce.
I ráz krajiny je samozřejmě jiný. Na Curacau převládaly kaktusy a nekultivovaná divoká půda, na Trinidadu to byla džungle. Na Barbadosu jsou to pole. Ostrov je mírně kopcovitý, ale z opravdu velké části zemědělsky kultivovaný. A co se tu pěstuje? Nepřekvapivě především cukrová třtina.
Jedno z míst, co navštěvujeme, je botanická zahrada. Příjemná procházka, ale žádný zázrak, asi bych nedoporučil do toho ty peníze (tuším 10 USD?) cpát.
Jelikož jsme kromě velmi lehké snídaně téměř nic nejedli, využíváme, že je tu restaurace, a zkusíme flying fish sandwich - barbadoská specialita, kterou je záhodno vyzkoušet. Bohužel se obávám, že jsme k tomu zvolil velmi špatné zařízení, kromě toho, že to trvá asi půl hodiny, ... to není dobré.
Místní wildlife centrum má dobré recenze, takže to taky zkoušíme. Měla by tam být endemická zvířata, kromě toho jsou u toho varování, že to není žádná zoo a zvířata jsou opravdu divoká. No... nevím. Je to celé areál ohrazený zdí, kde (zčásti po dlážděném chodníku) volně běhají želvy, opice a pár kajmanů, k tomu hadi v teráriích. Také docela zklamání.
Od začátku jsem si představoval Barbados jako velmi drahou resortovou destinaci, kde všechny "atrakce" budou předražené a zajímavé maximálně ve srovnání s resortovým ležením na pláži - a mám pocit, že tady jsem se docela trefil.
Zcela nejznámější atrakcí je krasová jeskyně Harrison's Cave ve středu ostrova. Tu vynecháváme záměrně. Možná jsme přišli o něco hezkého, ale z fotek mi to přišlo jako jeskyně, která je sice hezká...ale už jsem takových viděl desítky. A za 30 USD... děkuju pěkně.
Hezká by mohla být jeskyně Animal Flower Cave na severním cípu. Ale bohužel při hledání Wildlife Centre jsme se několikrát ztratili, takže nám nezbyl čas. Respektive zbyl, ale báli jsme se o stíhání Bridgetownu, takže otáčíme na jih dříve.
Na okraji Bridgetownu chceme zaskočit do návštěvnického centra světoznámé rumové destilérie Mount Gay. Na internetu se nepodařilo najít moc informací o možných prohlídkách, tak zjišťujeme na místě - akorát odešla ta poslední dnešní, ale ještě nás nechají dohnat. Je to ale jen návštěvnické centrum s výkladem k historii, k procesu výroby a ochutnávka. I tak to bylo rozhodně fajn. Exkurze v samotné výrobě je ale podstatně hůře dostupná - dělá se jednou týdně, stojí 100 USD a je třeba dlouho předem rezervovat.
Popojíždíme do centra Bridgetownu - bohužel nám nezbývá moc času.
Po cestě na letiště se zase dostáváme do zácpy, rezervu ale máme, takže stíháme akorát. Těsně před letištěm tankujeme. Zděsíme se - 30 USD. Za benzin spálený na cca 100km otočce kolem ostrova. Je tu sice draho, ale tohle je extrém - nevím, jestli je to normální cena anebo jen předražená pumpa u letiště, ale s plnou nádrží a za hodinu a půl odlítajícím letadlem je pozdě se nad tím zamýšlet.
Závěrem: Od Barbadosu jsem měl nejmenší očekávání, a to se tak zhruba naplnilo. Ničeho nelituju, a - ač je tady pár pěkných míst, které bych rád navštívil, kdyby nám zbylo více času - jsem si prakticky jistý, že tady už mě nikdo neuvidí.
12. 9. 2019, 3S270 BGI-FDF 19.10-20.00, ATR 72-600 (F-OMYN)
BGI má zajímavou odletovou halu - otevřená, jen přepážky jsou skryté v částečně zastřešeném prostoru. Co je však neskutečně stylové, je bar uprostřed téhle plochy. Nehezkou halu to posouvá o úroveň výše. Řídit už dneska nebudu, tak si konečně můžu dát místní rumový punč. Mimochodem, na Barbadosu není zakázáno řídit pod vlivem alkoholu. A vzhledem k tomu, že místní mají rum velmi rádi, je to prý na nehodovosti dost poznat.
Online check-in nefungoval, takže na přepážce zkouším požádat o okénko. "There's free seating" - překvapení, to jsem naposledy zažil při svém posledním letu Ryanairem před asi šesti lety.
Letadlo není plné ani ze třetiny. Na třičtvrtěhodinový skok zabíráme každý vlastní řadu.
Let je krátký, opět není vidět ale prakticky nic, pod námi jen moře. Po EWR-PTY, kde se mluvilo prakticky jen španělsky, přes Curacao, kde vládne nizozemština a španělština ve spojení s místními jazyky, přes anglicky mluvící Trinidad a Barbados se dostáváme do frankofonního prostoru.
Ve FDF nekončíme, máme jen stop.
12. 9. 2019, 3S270 FDF-PTP 20.30-21.15, ATR 72-600 (F-OMYM)
Automaticky předpokládáme, že chvíli postojíme na ploše a jedeme dál. Nebo v extrémním případě nás vyženou do haly, uklidí a stejným letadlem pokračujeme. Omyl - ačkoli letíme pod jedním číslem letu, přesypávají nás do druhého letadla. K tomu ale musíme projít imigrací na Martinik. Ano, není na tom nic překvapivého - přiletěli jsme do EU a FDF-PTP je vnitroEU let - ale nějak nám to nedošlo. Jdeme tedy do fronty na imigraci, kde dostaneme kartičku TRANSIT, zamáváme pasem a pak zpátky na gate, kde čekáme asi 20 minut.
Za půlhodinku jsme na PTP. Ve frontě na pasovce to vypadá, že jsme jediní, co mají pas... zbytek má v ruce francouzské občanky. Ani to neznamená, že se můžeme mezi sebou bezpečně česky bavit - ve frontě se na nás za chvíli otáčí jeden Francouz, a začne nám lámanou češtinou vyprávět, že má českou manželku
Na Guaadeloupe máme přestup přes noc, v 7 ráno letíme dále. Řešil jsem proto, jestli vzít nejbližší bydlení u letiště, anebo vzít něco v centru Pointe-à-Pitre a jít se aspoň trochu projít, ale když při pohledu na ceny hotelů vidím, že druhá varianta by byla asi třikrát dražší, je rozhodnuto. Na letiště pro nás tedy chvíli po příletu přijíždí Francouz a odváží do guesthousu cca 10 minut cesty. Příjemný rodinný domek na kraji džungle, kde žije s manželkou. Tak asi půjdem spát, když za pár hodin letíme... pan domácí ukazuje, že tu má bar, jestli si něco dáme. No tak pivo, proč ne. Neotevírá nám dvě, ale přidává třetí pro sebe a přidává se k nám. Sice skoro neumí anglicky, my skoro neumíme francouzsky... ale nějak se domluvíme. Za chvíli nám manželka přináší občerstvení. A sahá do mrazáku, ze kterého vytahuje plastovou lahev s povědomým logem.
Není těžké přijít na to, kde to vzal. Zůstalo to tu po české skupince, která mu ji věnovala nedávno jako dar - ale neměl tu odvahu ochutnat. Až když mu vysvětlíme, co je to slivovice, a spolu se napijeme, se přestává bát a ochutnává taky. Mimochodem se mě ptá, jak to, že v listopadu má hromadu rezervací, a všechno z ČR a z Polska. Vysvětluju, že Češi i Poláci, co velmi slyší na levné letenky... stejně pak slyší i na levné ubytování.
A míchá další drink. Že když jsme vyzkoušeli české, musí nám udělat něco guadeloupského. Ti-punch je místní míchaný drink z rumu, cukru, limetkové šťávy a - pokud člověk má, skvělý upgrade je marakuja.
Jeden drink, pak ještě druhý... na to, že Guadeloupe byl jen technický stop, na něj budeme teda asi dost vzpomínat.
Na odlet vstáváme brzo, ve strachu ze zácp (které budou ale spíš opačným směrem, ale kdo ví...) vyjíždíme na letiště před šestou. Dle očekávání opačný směr do centra Port of Spain zcela zacpaný, ale my jedeme v pohodě. Před půl sedmou už máme vrácené auto, času dost, takže zkoušíme "local food court" vedle terminálu na snídani. Dáváme si "doubles", trinidadské pouliční jídlo, placka plněná cizrnou, docela dobré.
Ve směnárně se snažíme zbavit přebytku trinidadských dolarů, ale úplně se to nedaří, protože je to dost byrokratický proces. Vzdáváme a míříme na check-in, následně na security, kde po nás chvíli kouká kapitán z letu do MIA, než nás osloví - že si nás pamatuje, viděl nás včera na benzince v malém městě po sjezdu z hor, stál v autě za náma. Vtipné, protože kousek od té benzinky jsme byli na obědě, a tam na nás zase někdo vybafnul, že si nás pamatuje z baru v Port of Spain, kde jsme včera seděli na večeři a on tam dělá kuchaře. Trinidad je velký, ani tak tu o náhody ale není nouze.
Našim dnešním přepravcem bude Caribbean Airlines - vlajkový dopravce Trinidadu a Tobaga. Po okolních ostrovech létá ATRky, na vzdálenější destinace má 737. V logu mají kolibříka, jehož animace při načítání webu (https://www.caribbean-airlines.com/) je velmi stylová.
Barbados je mimo hlavní řetězec ostrovů, takže po přeletu přímo nad Tobagem už nevidíme nic.
Imigrační proces je tady snad ze všech nejdůslednější. Dotazy, co tu chceme, vracení zpět ke kiosku, razítko ale vzápětí dostáváme. Na jeden den.
Barbados
Plány tvoříme až za běhu. Rozmýšleli jsme se, jestli i tady půjčovat auto, ale nakonec jo. Sice nás to omezí v ochutnávkách rumu (kterým je Barbados proslulý) a piva (které tu prý taky vaří dobré), ale aspoň objedem ostrov dokola, navíc jsme měli tušení, že nám neodbaví zavazadla na návazný let večer - a toto tušení se ukázalo být pravdivým. Rozhodneme se tedy ostrov objet po východním pobřeží, kouknout na pár zajímavých míst po cestě a skončit v Bridgetownu, než se vrátíme na letiště, kde chceme být do šesti do večera. Na Barbadosu se jezdí vlevo, což vím a čekal jsem, na rozdíl od Trinidadu, kde mě nenapadlo si to zjistit a všiml jsem si až při přistávání.
Každý z ostrovů, který navštěvujeme, je úplně jiný. Curacao a Trinidad zásadně odlišovala krajina, na Barbadosu však jako první do očí praští architektura. Připadáme si tu jako na anglickém venkově. Až na to, že tu svítí slunce.
I ráz krajiny je samozřejmě jiný. Na Curacau převládaly kaktusy a nekultivovaná divoká půda, na Trinidadu to byla džungle. Na Barbadosu jsou to pole. Ostrov je mírně kopcovitý, ale z opravdu velké části zemědělsky kultivovaný. A co se tu pěstuje? Nepřekvapivě především cukrová třtina.
Jedno z míst, co navštěvujeme, je botanická zahrada. Příjemná procházka, ale žádný zázrak, asi bych nedoporučil do toho ty peníze (tuším 10 USD?) cpát.
Jelikož jsme kromě velmi lehké snídaně téměř nic nejedli, využíváme, že je tu restaurace, a zkusíme flying fish sandwich - barbadoská specialita, kterou je záhodno vyzkoušet. Bohužel se obávám, že jsme k tomu zvolil velmi špatné zařízení, kromě toho, že to trvá asi půl hodiny, ... to není dobré.
Místní wildlife centrum má dobré recenze, takže to taky zkoušíme. Měla by tam být endemická zvířata, kromě toho jsou u toho varování, že to není žádná zoo a zvířata jsou opravdu divoká. No... nevím. Je to celé areál ohrazený zdí, kde (zčásti po dlážděném chodníku) volně běhají želvy, opice a pár kajmanů, k tomu hadi v teráriích. Také docela zklamání.
Od začátku jsem si představoval Barbados jako velmi drahou resortovou destinaci, kde všechny "atrakce" budou předražené a zajímavé maximálně ve srovnání s resortovým ležením na pláži - a mám pocit, že tady jsem se docela trefil.
Zcela nejznámější atrakcí je krasová jeskyně Harrison's Cave ve středu ostrova. Tu vynecháváme záměrně. Možná jsme přišli o něco hezkého, ale z fotek mi to přišlo jako jeskyně, která je sice hezká...ale už jsem takových viděl desítky. A za 30 USD... děkuju pěkně.
Hezká by mohla být jeskyně Animal Flower Cave na severním cípu. Ale bohužel při hledání Wildlife Centre jsme se několikrát ztratili, takže nám nezbyl čas. Respektive zbyl, ale báli jsme se o stíhání Bridgetownu, takže otáčíme na jih dříve.
Na okraji Bridgetownu chceme zaskočit do návštěvnického centra světoznámé rumové destilérie Mount Gay. Na internetu se nepodařilo najít moc informací o možných prohlídkách, tak zjišťujeme na místě - akorát odešla ta poslední dnešní, ale ještě nás nechají dohnat. Je to ale jen návštěvnické centrum s výkladem k historii, k procesu výroby a ochutnávka. I tak to bylo rozhodně fajn. Exkurze v samotné výrobě je ale podstatně hůře dostupná - dělá se jednou týdně, stojí 100 USD a je třeba dlouho předem rezervovat.
Popojíždíme do centra Bridgetownu - bohužel nám nezbývá moc času.
Po cestě na letiště se zase dostáváme do zácpy, rezervu ale máme, takže stíháme akorát. Těsně před letištěm tankujeme. Zděsíme se - 30 USD. Za benzin spálený na cca 100km otočce kolem ostrova. Je tu sice draho, ale tohle je extrém - nevím, jestli je to normální cena anebo jen předražená pumpa u letiště, ale s plnou nádrží a za hodinu a půl odlítajícím letadlem je pozdě se nad tím zamýšlet.
Závěrem: Od Barbadosu jsem měl nejmenší očekávání, a to se tak zhruba naplnilo. Ničeho nelituju, a - ač je tady pár pěkných míst, které bych rád navštívil, kdyby nám zbylo více času - jsem si prakticky jistý, že tady už mě nikdo neuvidí.
12. 9. 2019, 3S270 BGI-FDF 19.10-20.00, ATR 72-600 (F-OMYN)
BGI má zajímavou odletovou halu - otevřená, jen přepážky jsou skryté v částečně zastřešeném prostoru. Co je však neskutečně stylové, je bar uprostřed téhle plochy. Nehezkou halu to posouvá o úroveň výše. Řídit už dneska nebudu, tak si konečně můžu dát místní rumový punč. Mimochodem, na Barbadosu není zakázáno řídit pod vlivem alkoholu. A vzhledem k tomu, že místní mají rum velmi rádi, je to prý na nehodovosti dost poznat.
Online check-in nefungoval, takže na přepážce zkouším požádat o okénko. "There's free seating" - překvapení, to jsem naposledy zažil při svém posledním letu Ryanairem před asi šesti lety.
Letadlo není plné ani ze třetiny. Na třičtvrtěhodinový skok zabíráme každý vlastní řadu.
Let je krátký, opět není vidět ale prakticky nic, pod námi jen moře. Po EWR-PTY, kde se mluvilo prakticky jen španělsky, přes Curacao, kde vládne nizozemština a španělština ve spojení s místními jazyky, přes anglicky mluvící Trinidad a Barbados se dostáváme do frankofonního prostoru.
Ve FDF nekončíme, máme jen stop.
12. 9. 2019, 3S270 FDF-PTP 20.30-21.15, ATR 72-600 (F-OMYM)
Automaticky předpokládáme, že chvíli postojíme na ploše a jedeme dál. Nebo v extrémním případě nás vyženou do haly, uklidí a stejným letadlem pokračujeme. Omyl - ačkoli letíme pod jedním číslem letu, přesypávají nás do druhého letadla. K tomu ale musíme projít imigrací na Martinik. Ano, není na tom nic překvapivého - přiletěli jsme do EU a FDF-PTP je vnitroEU let - ale nějak nám to nedošlo. Jdeme tedy do fronty na imigraci, kde dostaneme kartičku TRANSIT, zamáváme pasem a pak zpátky na gate, kde čekáme asi 20 minut.
Za půlhodinku jsme na PTP. Ve frontě na pasovce to vypadá, že jsme jediní, co mají pas... zbytek má v ruce francouzské občanky. Ani to neznamená, že se můžeme mezi sebou bezpečně česky bavit - ve frontě se na nás za chvíli otáčí jeden Francouz, a začne nám lámanou češtinou vyprávět, že má českou manželku
Na Guaadeloupe máme přestup přes noc, v 7 ráno letíme dále. Řešil jsem proto, jestli vzít nejbližší bydlení u letiště, anebo vzít něco v centru Pointe-à-Pitre a jít se aspoň trochu projít, ale když při pohledu na ceny hotelů vidím, že druhá varianta by byla asi třikrát dražší, je rozhodnuto. Na letiště pro nás tedy chvíli po příletu přijíždí Francouz a odváží do guesthousu cca 10 minut cesty. Příjemný rodinný domek na kraji džungle, kde žije s manželkou. Tak asi půjdem spát, když za pár hodin letíme... pan domácí ukazuje, že tu má bar, jestli si něco dáme. No tak pivo, proč ne. Neotevírá nám dvě, ale přidává třetí pro sebe a přidává se k nám. Sice skoro neumí anglicky, my skoro neumíme francouzsky... ale nějak se domluvíme. Za chvíli nám manželka přináší občerstvení. A sahá do mrazáku, ze kterého vytahuje plastovou lahev s povědomým logem.
Není těžké přijít na to, kde to vzal. Zůstalo to tu po české skupince, která mu ji věnovala nedávno jako dar - ale neměl tu odvahu ochutnat. Až když mu vysvětlíme, co je to slivovice, a spolu se napijeme, se přestává bát a ochutnává taky. Mimochodem se mě ptá, jak to, že v listopadu má hromadu rezervací, a všechno z ČR a z Polska. Vysvětluju, že Češi i Poláci, co velmi slyší na levné letenky... stejně pak slyší i na levné ubytování.
A míchá další drink. Že když jsme vyzkoušeli české, musí nám udělat něco guadeloupského. Ti-punch je místní míchaný drink z rumu, cukru, limetkové šťávy a - pokud člověk má, skvělý upgrade je marakuja.
Jeden drink, pak ještě druhý... na to, že Guadeloupe byl jen technický stop, na něj budeme teda asi dost vzpomínat.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
13. 9. 2019, 3S236 PTP-SXM 07.00-08.00, ATR 42-500 (F-OIXE)
Vstávání příjemné není. Pan domácí tvrdí, že stačí v 6 vyjet na letiště, z čehož jsme byli nejprve trochu nervózní, ale nakonec jsme rádi za každou minutu spánku, takže neprotestujeme. Zhruba v 06.15 se na přepážce odbavujeme - a dostáváme boarding passy se seq no 001 a 002. No, asi měl pan domácí fakt pravdu, jsme tu ještě brzo.
Tohle je můj úplně první let ATR-42. Je to fakt miniaturní. A skoro prázdné, napočítal jsem 8 pax. Máme krásné počasí - jasno s pár mráčky, ani jeden otřes. Nádherná hurikánová sezóna.
Ještě se lehce mihne Sv. Eustach, ve větší dálce miniaturní Saba (kde je nejvyšší hora Nizozemí!), po pravé straně Sv. Bartoloměj, otočka a jdeme na přistání.
Přistáváme, pasovka, razítko. Kufry. Počkat... nic nejede.
Sedíme u pásu a čekáme... už sami. Kouká na nás zaměstnanec letiště, na co čekáme, že už všechno přijelo. Však v letadle bylo osm lidí. Cože, vy jste nedostali kufry? No tak zkuste támhle zajít na přepážku.
Na přepážce se dozvídáme přesně to, co nechceme slyšet - zavazadla tu nejsou. Asi zůstaly v PTP. Paní působí sebejistě, aniž by vypadala, že to někde ověřuje. Jo, zní to jakž takž logicky, ale v horším případě by taky nemusely být zapomenuty v PTP, ale omylem poslány jinam. Kdy budou? Zítra. Dnes už nic z PTP neletí. A ne, jinudy vám to rozhodně nepošlem. Dejte nám číslo, zavoláme, až to bude.
Parádní. Jak se dají ztratit dva kufry na letu, kde je osm lidí? Asi jsme fakt přišli na ten check-in ještě moc brzo nebo co
Svatý Martin
Myslím, že tuhle destinaci nemusím nikomu představovat ani vysvětlovat.
Ubytování máme asi 300 metrů od Maho Beach, tedy asi kilometr od terminálu. A vzhledem k tomu, že ani nemáme zavazadla, tak nemá smysl se dopravovat jinak než pěšky. Takže ranní ubytování, znovu zkontrolovat letový řád, a hurá do Sunset Baru na snídaňové mojito.
Seznam na fotce není úplně kompletní, chybí tam TX. Čekají nás tedy dnes 2x A330, 1x B757 a pár B737. No a pak samozřejmě spoustu vrtuláků a malých jetů, které někdy lítají i v intervalu 15 minut. Zabíráme místo na kraji v baru a po zbytek dne, s krátkýma přestávkama (oběd, nějaký nákup, koukání z pláže) trávíme většinu času v Sunset Baru s naladěným Flightradarem a připraveným foťákem.
Navečer (po přistání všech proudových letadel) jsme plánovali sjet někam do města, ale nakonec se na to vykašleme. Už jsme toho během cesty napoznávali dost, dáme si klid.
Z letiště se ohledně zavazadel samozřejmě nikdo neozval, i když měla přiletět už v 8. Než ale chodit na letiště, s kufrem zpět na Maho, a pak to zas táhnout na letiště, to už na to radši kašlem, a vyzvedneme až půjdeme na odlet.
Závěrem: luxusní
Vstávání příjemné není. Pan domácí tvrdí, že stačí v 6 vyjet na letiště, z čehož jsme byli nejprve trochu nervózní, ale nakonec jsme rádi za každou minutu spánku, takže neprotestujeme. Zhruba v 06.15 se na přepážce odbavujeme - a dostáváme boarding passy se seq no 001 a 002. No, asi měl pan domácí fakt pravdu, jsme tu ještě brzo.
Tohle je můj úplně první let ATR-42. Je to fakt miniaturní. A skoro prázdné, napočítal jsem 8 pax. Máme krásné počasí - jasno s pár mráčky, ani jeden otřes. Nádherná hurikánová sezóna.
Ještě se lehce mihne Sv. Eustach, ve větší dálce miniaturní Saba (kde je nejvyšší hora Nizozemí!), po pravé straně Sv. Bartoloměj, otočka a jdeme na přistání.
Přistáváme, pasovka, razítko. Kufry. Počkat... nic nejede.
Sedíme u pásu a čekáme... už sami. Kouká na nás zaměstnanec letiště, na co čekáme, že už všechno přijelo. Však v letadle bylo osm lidí. Cože, vy jste nedostali kufry? No tak zkuste támhle zajít na přepážku.
Na přepážce se dozvídáme přesně to, co nechceme slyšet - zavazadla tu nejsou. Asi zůstaly v PTP. Paní působí sebejistě, aniž by vypadala, že to někde ověřuje. Jo, zní to jakž takž logicky, ale v horším případě by taky nemusely být zapomenuty v PTP, ale omylem poslány jinam. Kdy budou? Zítra. Dnes už nic z PTP neletí. A ne, jinudy vám to rozhodně nepošlem. Dejte nám číslo, zavoláme, až to bude.
Parádní. Jak se dají ztratit dva kufry na letu, kde je osm lidí? Asi jsme fakt přišli na ten check-in ještě moc brzo nebo co
Svatý Martin
Myslím, že tuhle destinaci nemusím nikomu představovat ani vysvětlovat.
Ubytování máme asi 300 metrů od Maho Beach, tedy asi kilometr od terminálu. A vzhledem k tomu, že ani nemáme zavazadla, tak nemá smysl se dopravovat jinak než pěšky. Takže ranní ubytování, znovu zkontrolovat letový řád, a hurá do Sunset Baru na snídaňové mojito.
Seznam na fotce není úplně kompletní, chybí tam TX. Čekají nás tedy dnes 2x A330, 1x B757 a pár B737. No a pak samozřejmě spoustu vrtuláků a malých jetů, které někdy lítají i v intervalu 15 minut. Zabíráme místo na kraji v baru a po zbytek dne, s krátkýma přestávkama (oběd, nějaký nákup, koukání z pláže) trávíme většinu času v Sunset Baru s naladěným Flightradarem a připraveným foťákem.
Navečer (po přistání všech proudových letadel) jsme plánovali sjet někam do města, ale nakonec se na to vykašleme. Už jsme toho během cesty napoznávali dost, dáme si klid.
Z letiště se ohledně zavazadel samozřejmě nikdo neozval, i když měla přiletět už v 8. Než ale chodit na letiště, s kufrem zpět na Maho, a pak to zas táhnout na letiště, to už na to radši kašlem, a vyzvedneme až půjdeme na odlet.
Závěrem: luxusní
Naposledy upravil(a) zennie dne 08. 10. 2019, 15:33, celkem upraveno 1 x.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
14. 9. 2019, UA1677 SXM-EWR 13.30-17.50, Boeing 737-700 (N13720)
Na letiště dojdeme zhruba dvě hodiny před odletem. Na přepážce, kde jsme včera řešili zavazadla, už na nás mávají, naštěstí dorazila. Chvíli na ně čekáme, ale máme, a jdeme se odbavit na UA. Pak rychle přes kontrolu - vypadá, že teď toho poletí docela dost, tak to rychle projít, dokud nejsou fronty. Samotné letiště SXM moc příjemné není - odletová hala malá, není moc kde sednout, za kontrolou je to větší, ale v tuto dobu je fakt narváno. Ondra navíc schytává SSSS, takže nastupuje do letadla jako jeden z posledních.
Let patří mezi ty méně příjemné. Plno, IFE žádné, turbulence hned ze startu, další předem avizované cca ve třetině letu (naštěstí částečně obletěné) a především v řadě za námi maminka se dvěma infanty s rozdělenými rolemi - jeden řvoucí, druhý kopající.
Servis podobný jako na letu EWR-PTY - zadarmo jen preclíky a nealko pití, zbytek za poplatek. Ondra objednává za 10 dolarů nějaký balík snacků - dobrá volba.
New Jersey
Vstup do USA tentokrát velmi rychlý, popojedeme vlakem na P4, odkud jezdí hotelové shuttly, a ani ne za hodinu po přistání jsme ubytování. Po slabším jídle v Karibiku máme chuť na "něco pořádného" - na mapě nacházím nějaký dobrý podnik s žebry.
V NJ máme celý další den. Do New Yorku se nám nechce, už jsme tam byli, navíc tolik času nemáme, protože chceme ještě skočit na nákupy. Zvažujeme sice původně, že bychom zajeli na vyhlídku na Freedom Tower, která za našich dřívějších návštěv ještě nebyla otevřená, ale nakonec na to kašleme - zaprvé z důvodu času, zadruhé z důvodu peněz... jak doprava, tak vstup. Karibik nás totiž vyšel pěkně draze, takže radši přepínáme do úspornějšího módu.
Takže vyjíždíme do Liberty Parku, kde chcem kouknout na Empty Sky Memorial připomínající 11. září, kde se plánujeme projít podél řeky, někde se najíst...a pak do Jersey Gardens a na letiště. V Liberty Parku se běží maraton, kvůli kterému jsou okolní silnice zavřené nebo ucpané.
15. 9. 2019, UA188 EWR-PRG 18.05-08.25+1 Boeing 767-300 (N663UA)
Po nákupech míříme do hotelu a na letiště. Odbavení v sekci Premier Access je relativně bezproblémové (po vyřešení chaosu u kiosků, kde je půlka zaseklá na tom, že s nimi lidi neumí pracovat, a druhá půlka je jen pro odlety s příručákem...). Salonek stejný jako minule, jídlo stejné, stejně nacpaný lidmi.
Letadlo o dva roky novější než opačným směrem, pocitově tak nějak stejné, až na to, že tentokrát není taková zima. A (pocitově, na základě nejbližšího okolí) více Čechů na palubě. Odlítáme s cca 45min zpožděním.
Odlet je parádní. Vzlétáme sice jihovýchodním směrem, ale děláme otočku a krásně přelétáme celý NYC během západu slunce.
I tentokrát je servis docela rychlý. Čekáme, jaká zrada přijde tentokrát, protože sedíme zase vzadu. Výběr je "pasta or vegetarian". Vidíme, že si mezi sebou přehazují poslední krabičky, přesto však ještě výběr dostávám. Beru těstoviny.
Jsou vegetariánské.
Ne že by mi to vadilo, vůbec, byly velmi dobré. Ale trochu mě to pobavilo.
Pivo je mimochodem jiné - Elysian Space Dust IPA. Po jídle přichází zase zmrzlina, tentokrát ale nepříliš dobrá vodová citronová. Po jídle jdu co nejrychleji spát, protože z letiště mířím rovnou do práce.
Závěrem: výlet byl velmi podařený - co do letecké stránky mě pozitivně překvapila úroveň UA (o amerických aerolinkách slýchávám většinou jen to negativní), alespoň teda na TATL, ty lety do Karibiku byly slabší (ale taky kratší). Za vyzkoušení exotičtějších aerolinek v Karibiku jsem taky rád... a na seznamu vyzkoušeného mi přibylo ATR 42, což není nijak exotické letadlo, ale já na něj fakt doteď nenarazil. Z letišť bylo docela příjemné EWR, dále pak nově rekonstruované CUR s hezkou spotterskou terasou, a BGI s barem uprostřed odletové haly. U SXM mě pobavilo to, že je to ikonické místo, ale samotné letiště, resp. terminál, je jedno z nejnepříjemnějších míst z celé cesty.
Z poznávacího hlediska to bylo také super. Napsal jsem to sice už u jednotlivých ostrovů, ale pro rekapitulaci - Curacao pěkné pláže a architektura, zbytek ostrova slabší a už se tam nehrnu. Trinidad moc hezký, tam bych ještě rád. Na Barbados mi stačilo těch 10 hodin. Guadeloupe a Martinik jsme přeskákali, někdy si to tam třeba prohlédnu lépe. No a na SXM se určitě ještě někdy vrátím.
Díky všem, co dočetli!
Na letiště dojdeme zhruba dvě hodiny před odletem. Na přepážce, kde jsme včera řešili zavazadla, už na nás mávají, naštěstí dorazila. Chvíli na ně čekáme, ale máme, a jdeme se odbavit na UA. Pak rychle přes kontrolu - vypadá, že teď toho poletí docela dost, tak to rychle projít, dokud nejsou fronty. Samotné letiště SXM moc příjemné není - odletová hala malá, není moc kde sednout, za kontrolou je to větší, ale v tuto dobu je fakt narváno. Ondra navíc schytává SSSS, takže nastupuje do letadla jako jeden z posledních.
Let patří mezi ty méně příjemné. Plno, IFE žádné, turbulence hned ze startu, další předem avizované cca ve třetině letu (naštěstí částečně obletěné) a především v řadě za námi maminka se dvěma infanty s rozdělenými rolemi - jeden řvoucí, druhý kopající.
Servis podobný jako na letu EWR-PTY - zadarmo jen preclíky a nealko pití, zbytek za poplatek. Ondra objednává za 10 dolarů nějaký balík snacků - dobrá volba.
New Jersey
Vstup do USA tentokrát velmi rychlý, popojedeme vlakem na P4, odkud jezdí hotelové shuttly, a ani ne za hodinu po přistání jsme ubytování. Po slabším jídle v Karibiku máme chuť na "něco pořádného" - na mapě nacházím nějaký dobrý podnik s žebry.
V NJ máme celý další den. Do New Yorku se nám nechce, už jsme tam byli, navíc tolik času nemáme, protože chceme ještě skočit na nákupy. Zvažujeme sice původně, že bychom zajeli na vyhlídku na Freedom Tower, která za našich dřívějších návštěv ještě nebyla otevřená, ale nakonec na to kašleme - zaprvé z důvodu času, zadruhé z důvodu peněz... jak doprava, tak vstup. Karibik nás totiž vyšel pěkně draze, takže radši přepínáme do úspornějšího módu.
Takže vyjíždíme do Liberty Parku, kde chcem kouknout na Empty Sky Memorial připomínající 11. září, kde se plánujeme projít podél řeky, někde se najíst...a pak do Jersey Gardens a na letiště. V Liberty Parku se běží maraton, kvůli kterému jsou okolní silnice zavřené nebo ucpané.
15. 9. 2019, UA188 EWR-PRG 18.05-08.25+1 Boeing 767-300 (N663UA)
Po nákupech míříme do hotelu a na letiště. Odbavení v sekci Premier Access je relativně bezproblémové (po vyřešení chaosu u kiosků, kde je půlka zaseklá na tom, že s nimi lidi neumí pracovat, a druhá půlka je jen pro odlety s příručákem...). Salonek stejný jako minule, jídlo stejné, stejně nacpaný lidmi.
Letadlo o dva roky novější než opačným směrem, pocitově tak nějak stejné, až na to, že tentokrát není taková zima. A (pocitově, na základě nejbližšího okolí) více Čechů na palubě. Odlítáme s cca 45min zpožděním.
Odlet je parádní. Vzlétáme sice jihovýchodním směrem, ale děláme otočku a krásně přelétáme celý NYC během západu slunce.
I tentokrát je servis docela rychlý. Čekáme, jaká zrada přijde tentokrát, protože sedíme zase vzadu. Výběr je "pasta or vegetarian". Vidíme, že si mezi sebou přehazují poslední krabičky, přesto však ještě výběr dostávám. Beru těstoviny.
Jsou vegetariánské.
Ne že by mi to vadilo, vůbec, byly velmi dobré. Ale trochu mě to pobavilo.
Pivo je mimochodem jiné - Elysian Space Dust IPA. Po jídle přichází zase zmrzlina, tentokrát ale nepříliš dobrá vodová citronová. Po jídle jdu co nejrychleji spát, protože z letiště mířím rovnou do práce.
Závěrem: výlet byl velmi podařený - co do letecké stránky mě pozitivně překvapila úroveň UA (o amerických aerolinkách slýchávám většinou jen to negativní), alespoň teda na TATL, ty lety do Karibiku byly slabší (ale taky kratší). Za vyzkoušení exotičtějších aerolinek v Karibiku jsem taky rád... a na seznamu vyzkoušeného mi přibylo ATR 42, což není nijak exotické letadlo, ale já na něj fakt doteď nenarazil. Z letišť bylo docela příjemné EWR, dále pak nově rekonstruované CUR s hezkou spotterskou terasou, a BGI s barem uprostřed odletové haly. U SXM mě pobavilo to, že je to ikonické místo, ale samotné letiště, resp. terminál, je jedno z nejnepříjemnějších míst z celé cesty.
Z poznávacího hlediska to bylo také super. Napsal jsem to sice už u jednotlivých ostrovů, ale pro rekapitulaci - Curacao pěkné pláže a architektura, zbytek ostrova slabší a už se tam nehrnu. Trinidad moc hezký, tam bych ještě rád. Na Barbados mi stačilo těch 10 hodin. Guadeloupe a Martinik jsme přeskákali, někdy si to tam třeba prohlédnu lépe. No a na SXM se určitě ještě někdy vrátím.
Díky všem, co dočetli!
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 697
- Registrován: 14. 10. 2004, 18:39
- Bydliště: Praha
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
Jaka byla obsazenost na letu EWR-PRG? Jinak diky za inspiraci,pekny trip report.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5915
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
Tak když si vzpomenu, že před lety se na TATL u United dal koupit tak leda Heineken nebo něco podobného, tak mi právě spadla čelist. Elysian Space Dust IPA bych opravdu nečekal. Je to možná moje nejoblíbenější pivo a není moc masové ani úplně levné.
Naposledy upravil(a) Globik dne 08. 10. 2019, 09:56, celkem upraveno 1 x.
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
Díky za super trip report, hezky a věcně napsané..jsem rád hlavně za ten Karibik a hlavně Barbados. Měl jsem ho původně v plánu, spolu se Sv. Lucií, nakonec zůstalo jen u té Sv. Lucie (na 6 dní). Dojmy jsem měl podobné jako Ty, hlavně koupácká destinace pro Američany, tomu odpovídají ceny a v podstatě mě zaujalo jen město Soufriere s horami Malý a Velký Piton a architektura. Ten Barbados vypadá úplně podobně. To Curacao vypadá líp, spolu s Arubou a Bonaire by to mohl být zajímavý tip na cestu.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
Díky EWR-PRG byl téměř plný. Space Dust IPA - vidíš, jak jsme se bavili o pivu o stránku dříve, tak jsem na tohle úplně zapomněl, až teď, když jsem zpracovával fotky - jelikož to byl noční let, po kterém jsem šel rovnou do práce, tak jsem to fakt vzal stylem najíst se a rychle spát.
Co jsem četl o Sv. Lucii, tak mi přišla asi zajímavější, byla to jedna ze variant možných routingů, ale tam ten stop vycházel ještě hůř, takže jsem ji vynechal. Každopádně Aruba si myslím, že bude hodně americky-turistická, zatímco Bonaire vypadal velmi hezky a tam bych se taky příště klidně podíval.
Co jsem četl o Sv. Lucii, tak mi přišla asi zajímavější, byla to jedna ze variant možných routingů, ale tam ten stop vycházel ještě hůř, takže jsem ji vynechal. Každopádně Aruba si myslím, že bude hodně americky-turistická, zatímco Bonaire vypadal velmi hezky a tam bych se taky příště klidně podíval.
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
zennie píše:Co jsem četl o Sv. Lucii, tak mi přišla asi zajímavější, byla to jedna ze variant možných routingů, ale tam ten stop vycházel ještě hůř, takže jsem ji vynechal. Každopádně Aruba si myslím, že bude hodně americky-turistická, zatímco Bonaire vypadal velmi hezky a tam bych se taky příště klidně podíval.
Tak plus pro Sv. Lucii je menší zalidněnost než na Barbadosu (o polovinu menší hustota obyvatel na km2) a příroda tam je asi rozmanitější. Co jsem kritizoval na Sv. Lucii byla spíš drahota, služby, přístup místních k turistům a v podstatě ke všemu Mě prostě ta karibská mentalita nějak neoslovuje.. Rumy mají ale taky dobrý. Na Sv. Lucii je v případě kombinace s ostatními ostrovy problém s transferem, protože jsou tam 2 letiště, navzájem na protilehlé straně ostrova, na jihu Hewanoorra pro dálkový provoz a v Castries na severu lokální lety v Karibiku (včetně ATR LIAT a Caribbean AW). Jinak ale rozhodně nikoho neodrazuju. Kdybych náhodou ještě uvažoval o Karibiku, tak to bude spíš St.Marteen + Saba + možná St.Barthelemy apod., než Barbados. Aruba teda s velkým otazníkem
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3160
- Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
- Bydliště: HAG
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
To letiste na SXM, nebylo jeste v omezenem rezimu po hurikanu?