Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG) - TR komplet
Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Hlavní cíl, který si kladu pro tento report, je nebýt tak ukecaný jako u předchozích reportů Uvidíme, do jaké míry se mi to povede.
S Ondrou, který figuruje ve větší části mých předchozích reportů (díky podobné zálibě v tyto bizarní akce) se potkáváme začátkem léta a předkládá mi návrh, jestli neskočíme v září na výlet. PRG-EWR-PTY-CUR/SXM-EWR-PRG. Krásných 10500 Kč, přelet CUR-SXM vypadá cca na 4500. Nechávám si projít hlavou, pak to kupujeme. Do SXM se z důvodů, které na tomto fóru není třeba vysvětlovat, chystáme oba dlouho, a CUR protože prostě proč ne? Docela hezký letový řád, odlet pátek ráno, přílet přespříští pondělí v 8 ráno, krásně maximalizované víkendy i noc před návratem do práce. Celodenní stop v EWR po cestě zpět by asi někomu mohl vadit, my ho vítáme jako zpestření, jediná vada na kráse je nocleh v PTY. A to, že musím vyřídit drahé a lehce otravné americké vízum, ale stejně by to časem přišlo a teď mám na dalších 9 let (co mi platí pas) pokoj.
Ondra si bere na starost letenku UA, já zajištění přeletů. Přímý let CUR-SXM s Winairem vychází na cca 4500, ale pochopitelně se začínáme zamýšlet, jestli by ta trasa něčím nešla obzvláštnit. Osvědčuje se nám Matrix, který zvládá vymyslet pestré kombinace, které jsou jsou překapivě bookovatelné (jen to chtělo je naházet do GDS manuálně). S Matrixem si teda pár dní ve volném čase hraju, až docházíme k závěrečné kombinaci. Trvalo to, protože jsme řešili dilema, jestli vzít „ekonomickou“ variantu s dvouhodinovým přímým letem ATRkem, anebo se rozšoupnout, „když už tam jsme“ a obskákat více ostrovů - což není vůbec levné. Spoustu letů mezi ostrovy lítá 1x denně či méně, v ne úplně vždy dobře navazující a funkční časy, takže je to pořádný tetris poskládat něco, kde nestrávíme půlku času na čtyřhodinových přestupech (které zaberou prakticky celý den, ale zároveň z daného místa nic neuvidíme). Nakonec ale opravdu volíme variantu island hoppingu. Kromě toho „když už tu jsme...“ se přidává ještě lehce podpůrný argument, že zjišťujeme, že v letence Winairu není zahrnuta odletová taxa z Curacaa (u většiny společností je). Což je tisícovka navíc. No a náš island hopping pak stojí „už jen dvojnásobek“.
Výsledná varianta je CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM. S tím, že na Curacau nám vychází tři noci (dva dny a dva půldny), na Trinidadu dvě noci (půlden + celý den), na Barbadosu jeden den od rána do večera (bez noclehu), na Martiniku jen technický stop a na Guadeloupe pro změnu zase jen nocleh bez čehokoli jiného. Sv. Martin máme pak na den a půl, jeden nocleh. Nechtěli jsme SXM až takto osekat, ale byla to jediná varianta, co vyšla zároveň zajímavě, zároveň rozumně a ještě přijatelně „levně“ - něco málo přes 11000 Kč. Tedy víc než letenka z Evropy.
6. 9. 2019, UA187 PRG-EWR 10.10-13.30, Boeing 767-300 (N641UA)
V 8 ráno sraz na letišti, hurá na přepážku vyzvednout vstupenky do muzea, a pak šup na do salonku...ne? Ne. Rozhlížím se, jestli logo UA uvidím u MasterCard nebo u Menzies, načež točím doprava. U přepážky nás rychle otáčí, UA platí salonek jen pax v businessu, na držitele aliančních zlatých karet kašle. No, všechno je jednou poprvé. Odebíráme se tedy hladoví do doposud neprobádaných temných koutů letiště jménem Restaurace Praha a investujeme do míchaných vajíček s párkem. Připravené čerstvě, ale to nevadí, protože stíhají spolehlivě vychladnout během toho, co čekáme ve frontě, než paní u pokladny konečně zvládne zmatené černošce po-ma-lu česky vysvětlit, že jí nedává dost peněz, a následně, když už se dostaneme na řadu, vyposlechneme naříkání na téma, že sem chodí samí lidi, se kterými se z nějakého záhadného důvodu vůbec nedá mluvit. Na rozdíl od předchozí zákaznice nám aspoň netyká.
Tak jdem kouknout, co nám sem UA poslala. Zánovní kousek doručený 18. 4. 1991. Vlastně zcela nejstarší B767, kterým UA létá. Vlastně páté nejstarší letadlo v celé aktivní flotile UA čítající 776 kusů. Hezké!
Hned po nástupu začínám váhat, jestli ten kousek papíru z odbavovací přepážky, co třímám v ruce, byla skutečně vstupenka do muzea nebo spíše poukaz na kryoterapii. Sice jsem ji nikdy neabsolvoval, ale zhruba takhle nějak si to představuju. Jsem zvyklý létat v kraťasech a sandálech, dnes jsem v dlouhém, přesto hned po dosednutí rozbaluju a aplikuju deku.
Kryokomora je plná sotva ze dvou třetin, dokonce ještě asi celých 15 sekund po hlášení „boarding completed“ se ještě dají zabrat dvousedačky.
„Fólks,“ začíná každé hlášení vysmátého kapitána. Celá posádka si mě získává příjemnou neformálností, velký rozdíl oproti strojenosti, na kterou jsem zvyklý od jiných aerolinek. Jak taky ze svých předsudků čekám, průměrný věk posádky je prakticky stejný jako u ME3. Tedy silně korelující s trojnásobkem stáří letadla. Což není kritika, jen nezvyk. Zvládají svoji práci naprosto parádně.
Ani na jídlo nečekáme dlouho. Z předních řad slyšíme, že výběr je „chicken or vegetarian“. Sedíme ale v jedné z posledních řad, takže se dá tušit, že tato otázka možná ani nezazní. Částečně... kuřete zbývá poslední porce, kterou si bere Ondra. Pod „vegetarian“ v letadle si představím rozvařenou zeleninu, ale naštěstí se mýlím - přichází dobrá čočka s cizrnou a rýží, nemůžu si stěžovat. K tomu kuskus se zeleninou, bulka a solené máslo, na jehož testování roztíratelnosti jsem se rozhodl vykašlat. Chybí tomu jen dezert... ten se ukazuje ve druhé várce. O čtvrt hodiny později dochází kelímek dobré zmrzliny. K pití zdarma nealko, pivo a víno. Za tvrdý alkohol či koktejly se platí.
Při dalším servisu s pitím zaslechneme komunikaci mezi letuškami, kdy jedna shání pivo. Letuška stojící nad námi hrábne do vozíku a pivo podává a polohlasem do okolí poznamenává, že je vše vypito a zbývá jí ve vozíku ještě jedno - poslední v letadle. A to je sotva hodinu a půl po odletu. Máme sice rozpité víno, ale po zaslechnutí této poznámky nám nedá než skočit po neopakovatelné příležitosti a o poslední kousek se přihlásit - a vyplácí se, dokonce je to ale - čímž se UA stává první aerolinkou, kde jsem viděl zajímavější pivo než nudné univerzální ležáky. Palec nahoru.
Zhruba čtvrt hodinky po jídle se shodujeme, že skočím do galley ještě pro dva kalíšky vína, dokecáme a půjdem spát - alespoň já toho předchozí noc moc nenaspal. Letuška v galley sáhne do přihrádky a rozlívá ze dna flašky jeden kelímek červeného - poznamenává, že je to poslední víno, co v economy zbylo, vše se vypilo. Něco mi říká, že tahle linka nebyla úplně dimenzována pro české cestující.
Před zdřímnutím si ještě skočím vyčistit zuby. Stojím frontu před WC a mimoděk si všímám letušky otevírající vaničku s kuřetem, které před hodinou došlo.
Po pár hodinách mě probouzí hluk projíždějícího vozíku. Zcela konkrétně cinkání lahví vína umístěných na vozíku. K pití podávají nějakou drobnost, hlad ani žízeň nemám, takže se převalím na druhý bok a spím dál.
Za chvíli se budím znovu. Tentokrát se o to zasloužil zvuk otevírání plechovky piva, kterou si objednal někdo v řadě přede mnou.
Vidím, že pokud za něco musím UA opravdu pochválit, je to bleskové zásobování letadla i během letu nad oceánem!
Počasí při přistání je nic moc. Za mírného třepání prolétáme vysokou vrstvu mraků a sedáme do šedi. Tam, kde by měl být Manhattan, se rýsují nejasné obrysy. Z letadla vystupujeme poslední, současně s námi vychází kapitán. Z kokpitu vychází s příručním kufříkem v jedné ruce a s kytarou v druhé. Asi je v Praze dost nuda.
Závěrem? Paráda, nečekal bych, že mě let v economy u americké aerolinky nějak překvapí, natož pozitivně. Jídlo dobré, pití taky, posádka super... snad jen tu teplotu kabiny bych vytknul. Ale byl to fakt příjemný let a klidně bych to bral znova.
Na EWR jsem poprvé. Vše probíhá hladce, imigrační kiosk však Ondru pouští, mě však vybírá a posílá do dlouhé fronty na proklepnutí. Pak už to jde, zavazadla na nás čekají, přeodbavení na druhý let je záležitostí sekundy, popojedeme na sousední terminál a během přestupu, který má papírově 2 h 19 min se, ač trochu ve spěchu, stíháme ještě i v salonku United Club najíst. Čeká nás totiž pětihodinový hladolet do Panamy. Salonek je přeplněný a dlouho hledáme místo, ale podaří se. Ve bufetovém pultu je brokolicový krém, hummus, chlebové placky, čedar, trochu zeleniny a jako sladká tečka brownies či cookies. Za mě dobré.
6. 9. 2019, UA1021 EWR-PTY 15.49-20.05, Boeing 737 NG (N76523)
Jestli mě něco překvapí už při nástupu do letadla, tak, že jsme tu asi jediní nehispánci. Vlastně už to „gracias“ personálu na gatu nás mělo varovat. Posádka v letadle automaticky mluví španělsky i na nás. Z cesty do Panamy před pár lety jsem si o ní udělal obrázek (mimo jiné) jako o zašívárně pro americké důchodce... ale ti asi lítají jinýma linkama.
Let je pohodový, krátce po odletu asi deset minut turbulencí, nic hrozného. Otáčíme to překvapivě více do vnitrozemí - že by ještě vyhýbání obřímu hurikánu? Měl by se v této době blížit americkému pobřeží.
IFE je koncipováno pro mě (jakožto člověka nelítajícího do USA, hádám, že je to běžné) velmi netradičně - nejsou v něm žádné „aplikace“, ale prostě jednotlivé televizní kanály. Z nichž jeden je i mapka letu, kterou mi docela trvá najít.
Imigrace v Panamě jde docela rychle, vyzvedáváme zavazadla a míříme do hotelu. Ten má sice shuttle, ale ve shonu před odletem nás ani jednoho nenapadlo ho objednat. Naštěstí je to asi 800 metrů, takže dojdeme bez problémů pěšky. Ubytováváme se, kupujeme předraženou vodu, objednáváme shuttle na 7 ráno, vykličkujeme mezi šváby na chodbě a usínáme za hudebního doprovodu motorů letadel, které se ozývají průběžně i přes noc.
7. 9. 2019, CM288 PTY-CUR 09.13-12.19, Embraer ERJ-190
Odbavení jde fofrem, nalezení salonku hůře - je sice obrovský, ale schovaný tak, že mi nepomůže ani LoungeBuddy a musím se ptát v jiném salonku, na který narazím náhodou. Salonek Copa Club je také plný, přesto náhodou chytneme místo u okénka. Snídaně žádný zázrak - jediné, co tu je, jsou sladké muffiny, chlebové bulky, med, džem a Philadelphia. A trochu ovoce.
Dvouhodinový let je příjemný. Sedíme na pravé straně, a viditelnost je skvělá, takže celou dobu koukáme na pobřeží Kolumbie a Venezuely. Arubu přelétáme přímo, takže je vidět minimálně. Při přistání se do Embraeru opírají nepříjemné nárazy větru, jinak je let zcela hladký.
Příště ke Curacau a dalším ostrovům.
Hlavní cíl, který si kladu pro tento report, je nebýt tak ukecaný jako u předchozích reportů Uvidíme, do jaké míry se mi to povede.
S Ondrou, který figuruje ve větší části mých předchozích reportů (díky podobné zálibě v tyto bizarní akce) se potkáváme začátkem léta a předkládá mi návrh, jestli neskočíme v září na výlet. PRG-EWR-PTY-CUR/SXM-EWR-PRG. Krásných 10500 Kč, přelet CUR-SXM vypadá cca na 4500. Nechávám si projít hlavou, pak to kupujeme. Do SXM se z důvodů, které na tomto fóru není třeba vysvětlovat, chystáme oba dlouho, a CUR protože prostě proč ne? Docela hezký letový řád, odlet pátek ráno, přílet přespříští pondělí v 8 ráno, krásně maximalizované víkendy i noc před návratem do práce. Celodenní stop v EWR po cestě zpět by asi někomu mohl vadit, my ho vítáme jako zpestření, jediná vada na kráse je nocleh v PTY. A to, že musím vyřídit drahé a lehce otravné americké vízum, ale stejně by to časem přišlo a teď mám na dalších 9 let (co mi platí pas) pokoj.
Ondra si bere na starost letenku UA, já zajištění přeletů. Přímý let CUR-SXM s Winairem vychází na cca 4500, ale pochopitelně se začínáme zamýšlet, jestli by ta trasa něčím nešla obzvláštnit. Osvědčuje se nám Matrix, který zvládá vymyslet pestré kombinace, které jsou jsou překapivě bookovatelné (jen to chtělo je naházet do GDS manuálně). S Matrixem si teda pár dní ve volném čase hraju, až docházíme k závěrečné kombinaci. Trvalo to, protože jsme řešili dilema, jestli vzít „ekonomickou“ variantu s dvouhodinovým přímým letem ATRkem, anebo se rozšoupnout, „když už tam jsme“ a obskákat více ostrovů - což není vůbec levné. Spoustu letů mezi ostrovy lítá 1x denně či méně, v ne úplně vždy dobře navazující a funkční časy, takže je to pořádný tetris poskládat něco, kde nestrávíme půlku času na čtyřhodinových přestupech (které zaberou prakticky celý den, ale zároveň z daného místa nic neuvidíme). Nakonec ale opravdu volíme variantu island hoppingu. Kromě toho „když už tu jsme...“ se přidává ještě lehce podpůrný argument, že zjišťujeme, že v letence Winairu není zahrnuta odletová taxa z Curacaa (u většiny společností je). Což je tisícovka navíc. No a náš island hopping pak stojí „už jen dvojnásobek“.
Výsledná varianta je CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM. S tím, že na Curacau nám vychází tři noci (dva dny a dva půldny), na Trinidadu dvě noci (půlden + celý den), na Barbadosu jeden den od rána do večera (bez noclehu), na Martiniku jen technický stop a na Guadeloupe pro změnu zase jen nocleh bez čehokoli jiného. Sv. Martin máme pak na den a půl, jeden nocleh. Nechtěli jsme SXM až takto osekat, ale byla to jediná varianta, co vyšla zároveň zajímavě, zároveň rozumně a ještě přijatelně „levně“ - něco málo přes 11000 Kč. Tedy víc než letenka z Evropy.
6. 9. 2019, UA187 PRG-EWR 10.10-13.30, Boeing 767-300 (N641UA)
V 8 ráno sraz na letišti, hurá na přepážku vyzvednout vstupenky do muzea, a pak šup na do salonku...ne? Ne. Rozhlížím se, jestli logo UA uvidím u MasterCard nebo u Menzies, načež točím doprava. U přepážky nás rychle otáčí, UA platí salonek jen pax v businessu, na držitele aliančních zlatých karet kašle. No, všechno je jednou poprvé. Odebíráme se tedy hladoví do doposud neprobádaných temných koutů letiště jménem Restaurace Praha a investujeme do míchaných vajíček s párkem. Připravené čerstvě, ale to nevadí, protože stíhají spolehlivě vychladnout během toho, co čekáme ve frontě, než paní u pokladny konečně zvládne zmatené černošce po-ma-lu česky vysvětlit, že jí nedává dost peněz, a následně, když už se dostaneme na řadu, vyposlechneme naříkání na téma, že sem chodí samí lidi, se kterými se z nějakého záhadného důvodu vůbec nedá mluvit. Na rozdíl od předchozí zákaznice nám aspoň netyká.
Tak jdem kouknout, co nám sem UA poslala. Zánovní kousek doručený 18. 4. 1991. Vlastně zcela nejstarší B767, kterým UA létá. Vlastně páté nejstarší letadlo v celé aktivní flotile UA čítající 776 kusů. Hezké!
Hned po nástupu začínám váhat, jestli ten kousek papíru z odbavovací přepážky, co třímám v ruce, byla skutečně vstupenka do muzea nebo spíše poukaz na kryoterapii. Sice jsem ji nikdy neabsolvoval, ale zhruba takhle nějak si to představuju. Jsem zvyklý létat v kraťasech a sandálech, dnes jsem v dlouhém, přesto hned po dosednutí rozbaluju a aplikuju deku.
Kryokomora je plná sotva ze dvou třetin, dokonce ještě asi celých 15 sekund po hlášení „boarding completed“ se ještě dají zabrat dvousedačky.
„Fólks,“ začíná každé hlášení vysmátého kapitána. Celá posádka si mě získává příjemnou neformálností, velký rozdíl oproti strojenosti, na kterou jsem zvyklý od jiných aerolinek. Jak taky ze svých předsudků čekám, průměrný věk posádky je prakticky stejný jako u ME3. Tedy silně korelující s trojnásobkem stáří letadla. Což není kritika, jen nezvyk. Zvládají svoji práci naprosto parádně.
Ani na jídlo nečekáme dlouho. Z předních řad slyšíme, že výběr je „chicken or vegetarian“. Sedíme ale v jedné z posledních řad, takže se dá tušit, že tato otázka možná ani nezazní. Částečně... kuřete zbývá poslední porce, kterou si bere Ondra. Pod „vegetarian“ v letadle si představím rozvařenou zeleninu, ale naštěstí se mýlím - přichází dobrá čočka s cizrnou a rýží, nemůžu si stěžovat. K tomu kuskus se zeleninou, bulka a solené máslo, na jehož testování roztíratelnosti jsem se rozhodl vykašlat. Chybí tomu jen dezert... ten se ukazuje ve druhé várce. O čtvrt hodiny později dochází kelímek dobré zmrzliny. K pití zdarma nealko, pivo a víno. Za tvrdý alkohol či koktejly se platí.
Při dalším servisu s pitím zaslechneme komunikaci mezi letuškami, kdy jedna shání pivo. Letuška stojící nad námi hrábne do vozíku a pivo podává a polohlasem do okolí poznamenává, že je vše vypito a zbývá jí ve vozíku ještě jedno - poslední v letadle. A to je sotva hodinu a půl po odletu. Máme sice rozpité víno, ale po zaslechnutí této poznámky nám nedá než skočit po neopakovatelné příležitosti a o poslední kousek se přihlásit - a vyplácí se, dokonce je to ale - čímž se UA stává první aerolinkou, kde jsem viděl zajímavější pivo než nudné univerzální ležáky. Palec nahoru.
Zhruba čtvrt hodinky po jídle se shodujeme, že skočím do galley ještě pro dva kalíšky vína, dokecáme a půjdem spát - alespoň já toho předchozí noc moc nenaspal. Letuška v galley sáhne do přihrádky a rozlívá ze dna flašky jeden kelímek červeného - poznamenává, že je to poslední víno, co v economy zbylo, vše se vypilo. Něco mi říká, že tahle linka nebyla úplně dimenzována pro české cestující.
Před zdřímnutím si ještě skočím vyčistit zuby. Stojím frontu před WC a mimoděk si všímám letušky otevírající vaničku s kuřetem, které před hodinou došlo.
Po pár hodinách mě probouzí hluk projíždějícího vozíku. Zcela konkrétně cinkání lahví vína umístěných na vozíku. K pití podávají nějakou drobnost, hlad ani žízeň nemám, takže se převalím na druhý bok a spím dál.
Za chvíli se budím znovu. Tentokrát se o to zasloužil zvuk otevírání plechovky piva, kterou si objednal někdo v řadě přede mnou.
Vidím, že pokud za něco musím UA opravdu pochválit, je to bleskové zásobování letadla i během letu nad oceánem!
Počasí při přistání je nic moc. Za mírného třepání prolétáme vysokou vrstvu mraků a sedáme do šedi. Tam, kde by měl být Manhattan, se rýsují nejasné obrysy. Z letadla vystupujeme poslední, současně s námi vychází kapitán. Z kokpitu vychází s příručním kufříkem v jedné ruce a s kytarou v druhé. Asi je v Praze dost nuda.
Závěrem? Paráda, nečekal bych, že mě let v economy u americké aerolinky nějak překvapí, natož pozitivně. Jídlo dobré, pití taky, posádka super... snad jen tu teplotu kabiny bych vytknul. Ale byl to fakt příjemný let a klidně bych to bral znova.
Na EWR jsem poprvé. Vše probíhá hladce, imigrační kiosk však Ondru pouští, mě však vybírá a posílá do dlouhé fronty na proklepnutí. Pak už to jde, zavazadla na nás čekají, přeodbavení na druhý let je záležitostí sekundy, popojedeme na sousední terminál a během přestupu, který má papírově 2 h 19 min se, ač trochu ve spěchu, stíháme ještě i v salonku United Club najíst. Čeká nás totiž pětihodinový hladolet do Panamy. Salonek je přeplněný a dlouho hledáme místo, ale podaří se. Ve bufetovém pultu je brokolicový krém, hummus, chlebové placky, čedar, trochu zeleniny a jako sladká tečka brownies či cookies. Za mě dobré.
6. 9. 2019, UA1021 EWR-PTY 15.49-20.05, Boeing 737 NG (N76523)
Jestli mě něco překvapí už při nástupu do letadla, tak, že jsme tu asi jediní nehispánci. Vlastně už to „gracias“ personálu na gatu nás mělo varovat. Posádka v letadle automaticky mluví španělsky i na nás. Z cesty do Panamy před pár lety jsem si o ní udělal obrázek (mimo jiné) jako o zašívárně pro americké důchodce... ale ti asi lítají jinýma linkama.
Let je pohodový, krátce po odletu asi deset minut turbulencí, nic hrozného. Otáčíme to překvapivě více do vnitrozemí - že by ještě vyhýbání obřímu hurikánu? Měl by se v této době blížit americkému pobřeží.
IFE je koncipováno pro mě (jakožto člověka nelítajícího do USA, hádám, že je to běžné) velmi netradičně - nejsou v něm žádné „aplikace“, ale prostě jednotlivé televizní kanály. Z nichž jeden je i mapka letu, kterou mi docela trvá najít.
Imigrace v Panamě jde docela rychle, vyzvedáváme zavazadla a míříme do hotelu. Ten má sice shuttle, ale ve shonu před odletem nás ani jednoho nenapadlo ho objednat. Naštěstí je to asi 800 metrů, takže dojdeme bez problémů pěšky. Ubytováváme se, kupujeme předraženou vodu, objednáváme shuttle na 7 ráno, vykličkujeme mezi šváby na chodbě a usínáme za hudebního doprovodu motorů letadel, které se ozývají průběžně i přes noc.
7. 9. 2019, CM288 PTY-CUR 09.13-12.19, Embraer ERJ-190
Odbavení jde fofrem, nalezení salonku hůře - je sice obrovský, ale schovaný tak, že mi nepomůže ani LoungeBuddy a musím se ptát v jiném salonku, na který narazím náhodou. Salonek Copa Club je také plný, přesto náhodou chytneme místo u okénka. Snídaně žádný zázrak - jediné, co tu je, jsou sladké muffiny, chlebové bulky, med, džem a Philadelphia. A trochu ovoce.
Dvouhodinový let je příjemný. Sedíme na pravé straně, a viditelnost je skvělá, takže celou dobu koukáme na pobřeží Kolumbie a Venezuely. Arubu přelétáme přímo, takže je vidět minimálně. Při přistání se do Embraeru opírají nepříjemné nárazy větru, jinak je let zcela hladký.
Příště ke Curacau a dalším ostrovům.
Naposledy upravil(a) zennie dne 07. 10. 2019, 23:25, celkem upraveno 1 x.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5915
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Díky, výborně psané. Zatím jsem tedy přečetl jen první část, do Newarku, to mě zajímá nejvíc, protože to budu absolvovat se svými dětmi v červenci. Jednou věcí jsem příjemně překvapen a to je pivo a víno zadarmo. Myslel jsem, že to na TATL letech z US aerolinek dává jen Delta a že se budu muset "předzásobit" v MC salonku. S tím mlžením ohledně docházení zásob je to tedy poněkud zvláštní a bohužel jsem vzal kvůli výhledu místa také poměrně vzadu, tak snad nějaké maso na nás zbude. A pamatuješ se, kdy otevřeli check-in?
EDIT: Koukám teď na tu plechovku piva. Měli ještě nějaké jiné?
EDIT: Koukám teď na tu plechovku piva. Měli ještě nějaké jiné?
Naposledy upravil(a) Globik dne 24. 09. 2019, 09:37, celkem upraveno 1 x.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3040
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Super TR
Tohle musi byt nejake absolutni novum, jeste v polovine srpna jsem normalne byl v Menzies lounge (letel jsem v Y a mam LH SEN).
zennie píše:U přepážky nás rychle otáčí, UA platí salonek jen pax v businessu, na držitele aliančních zlatých karet kašle.
Tohle musi byt nejake absolutni novum, jeste v polovine srpna jsem normalne byl v Menzies lounge (letel jsem v Y a mam LH SEN).
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Díky Já se na salonek ptal už na checkinu, pán vypadal trochu zmateně, odpověděl, že jen ví, že pro C pax je Menzies, pro *G neví. V Menzies mi řekli, že s UA nemají smlouvu pro *G, že nejsou *G salonek (což je pravda, prakticky mi však všechny vyzkoušené *A aerolinky z PRG salonky včetně hosta s sebou honorovaly).
Pivo a víno zadarmo - nefotil jsem, ale v palubním magazínu jsem koukal, měli tam podrobný výčet pití, co je podáváno, a jednu bublinu s pivem a vínem, u které bylo psáno, že se podává zdarma jen na letech mezi některými regiony. Evropa tam byla stoprocentně, a taky vím, že tam byla jižní Amerika - takže kdybychom místo Panamy letěli o půl hodiny déle do Bogoty, už by bylo zdarma taky.
K jídlu - mám do vegetariána daleko, ale bylo to dobré, po cestě zpět byla vegetariánská obě jídla a nijak jim to podle mě neuškodilo. Nebál bych se sednout znova dozadu.
Check-in bohužel nevím, přišli jsme cca ty dvě hodiny před, měli jsme OLCI a bag drop na prioritní přepážce, tak jsem neviděl důvod tam být extra brzo. Teda tohle platí, pokud se ptáš na přepážku - online byl klasicky 24 h předem.
Piva měli v lístku napsané čtyři druhy, zbývající tři byly nezajímavé ležáky typu Heineken (nepamatuju přesně). Kromě toho na fotce jsem nezkoušel.
Pivo a víno zadarmo - nefotil jsem, ale v palubním magazínu jsem koukal, měli tam podrobný výčet pití, co je podáváno, a jednu bublinu s pivem a vínem, u které bylo psáno, že se podává zdarma jen na letech mezi některými regiony. Evropa tam byla stoprocentně, a taky vím, že tam byla jižní Amerika - takže kdybychom místo Panamy letěli o půl hodiny déle do Bogoty, už by bylo zdarma taky.
K jídlu - mám do vegetariána daleko, ale bylo to dobré, po cestě zpět byla vegetariánská obě jídla a nijak jim to podle mě neuškodilo. Nebál bych se sednout znova dozadu.
Check-in bohužel nevím, přišli jsme cca ty dvě hodiny před, měli jsme OLCI a bag drop na prioritní přepážce, tak jsem neviděl důvod tam být extra brzo. Teda tohle platí, pokud se ptáš na přepážku - online byl klasicky 24 h předem.
Piva měli v lístku napsané čtyři druhy, zbývající tři byly nezajímavé ležáky typu Heineken (nepamatuju přesně). Kromě toho na fotce jsem nezkoušel.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 124
- Registrován: 16. 09. 2007, 00:50
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Globik píše: Myslel jsem, že to na TATL letech z US aerolinek dává jen Delta a že se budu muset "předzásobit" v MC salonku.
I u AA při letu LHR - MIA minulý podzim dávali v economy pivo a víno, k jídlu jsem dostal i gin, u druhého říkali, že by se už měl platit, ale nakonec paní nic nechtěla
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5915
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
zennie píše:Díky Já se na salonek ptal už na checkinu, pán vypadal trochu zmateně, odpověděl, že jen ví, že pro C pax je Menzies, pro *G neví. V Menzies mi řekli, že s UA nemají smlouvu pro *G, že nejsou *G salonek (což je pravda, prakticky mi však všechny vyzkoušené *A aerolinky z PRG salonky včetně hosta s sebou honorovaly).
Pivo a víno zadarmo - nefotil jsem, ale v palubním magazínu jsem koukal, měli tam podrobný výčet pití, co je podáváno, a jednu bublinu s pivem a vínem, u které bylo psáno, že se podává zdarma jen na letech mezi některými regiony. Evropa tam byla stoprocentně, a taky vím, že tam byla jižní Amerika - takže kdybychom místo Panamy letěli o půl hodiny déle do Bogoty, už by bylo zdarma taky.
K jídlu - mám do vegetariána daleko, ale bylo to dobré, po cestě zpět byla vegetariánská obě jídla a nijak jim to podle mě neuškodilo. Nebál bych se sednout znova dozadu.
Check-in bohužel nevím, přišli jsme cca ty dvě hodiny před, měli jsme OLCI a bag drop na prioritní přepážce, tak jsem neviděl důvod tam být extra brzo. Teda tohle platí, pokud se ptáš na přepážku - online byl klasicky 24 h předem.
Piva měli v lístku napsané čtyři druhy, zbývající tři byly nezajímavé ležáky typu Heineken (nepamatuju přesně). Kromě toho na fotce jsem nezkoušel.
Já pšenici nemusím, to už skousnu ten Heineken (kterej bych si normálně nikdy nedal). Tak to asi spíš vidím na víno. Ale je zajímavé, jak se ořezává catering, tak US aerolinky naopak dávají zadarmo něco, co před pár lety nedávaly.
Děti v letadle skoro nic nesnědí, musí se nafutrovat v salónku (tam se spíš něco najde co snědí), tak to holt risknu a budu se bez rezervy na dopravní zácpu tam snažit být 3 hodiny před odletem, snad nebudeme dlouho čekat na otevření přepážky.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2211
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
zennie píše:Vidím, že pokud za něco musím UA opravdu pochválit, je to bleskové zásobování letadla i během letu nad oceánem!
To mě dostalo!
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Já bych ty tři hodiny předem čekal, že bude otevřeno, nebo aspoň dvě a půl. My se odbavovali necelé dvě hodiny před a nějaká fronta tam byla, ale ne zásadní. Rozhodně nevypadala, že by přepážka otevřela před chvíli a postupně odbavuje nával těch, co čekali před otevřením.
Pšenice taky není moje oblíbená, ale rád zkouším nová piva - a wheat ale z pivovaru, který neznám, mi udělá podstatně větší radost než sebelepší ležák.
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Vyborny report. Do GDS si tukas sam vystupy z matrixu?
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Díky. Já ne, GDS neumím, ale v práci mám hned u sousedního stolu kolegu s Galileem.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Curacao
7. - 10. září 2019
No a co na Curacau?
Hlavní město ostrova Willemstad je přezdívané „Amsterdam v Karibiku“ - není těžké uhádnout proč.
Kanál dělí město na dvě části - Punda a Otrabanda. Spojuje je velmi zajímavý pěší pontonový most.
Kanál vede do vnitrozemí, kde se rozlévá do široké zátoky Schottegat s nákladním přístavem (druhý největší v Nizozemí ). A co se stane s mostem, když potřebuje projet loď? Poskládá se. Most má na jednom břehu obří pant, na druhé straně operátorskou budku a dva lodní šrouby. První tři dny vidíme most pouze ve funkčním stavu, ale když si čtvrtý den přivstaneme, zrovna projíždí několik nákladních lodí. Pokud je most rozpojen na 45 min či více, jezdí zdarma trajekt na druhou stranu.
Po kanálu kousek dále se nachází další most - pro auta. Ten už je ale trochu mohutnější - vysoký 56 metrů, aby pod ním lodě projely. Vede po něm čtyřproudová silnice a stal se bohužel proslulý tragédií v roce 1967, kdy při stavbě půlka mostu spadla a zabila 15 lidí.
Při pohledu na most je jasné, že z něj musí být nádherný výhled na WIllemstad - ale není na něm žádná rozumná vyhlídka. Pro pěší je most nepřístupný a vyhlídková plošina či aspoň široká krajnice, kde by se dalo zaparkovat, taky není. Ale jak vidíme při nájezdu na most, místní nemají problém to na chvíli odstavit na konci připojovacího pruhu, takže to taky v rychlosti provedeme, výhled je krásný!
Pokud je jedna věc, co na Curacau nebyla drahá, bylo to ubytování (víc těch věcí bohužel asi nebylo). Máme pro sebe celý malý barevný domek (dole kuchyň s obývákem, nahoře spaní + balkon) za cca 1.000 Kč/noc. Obávám se ale, že je to silně mimosezónní cena. Curacao je mimo pás hurikánů a hezké počasí je tu celoročně. Ale přece jen sem podstatně více návštěvníků zavítá ne v době končícího léta v Evropě/Americe, ale v zimě. Turistů tady vlastně potkáváme velmi málo, a věřím, že ceny ubytování v zimě budou zcela jinde.
Mimochodem, na jedné z předchozích fotek jste určitě postřehli obří výletní loď. Ty na Curacau běžně zastavují, a schválně jsme při koupi přeletů zjišťovali, zda tam v době našeho pobytu nějaká nebude - protože příjezd lodi na daný den ostrov mění k nepoznání. Tuhle loď jsme v plavebním řádu nějak přehlédli, takže nás překvapila náhle při výjezdu z města.
A proměna ostrova je opravdu znát. Mezi přístavem a barevným nábřežím se táhnou stovky lidí (a to nepočítám ty, co skončili na půli cesty ve Starbucksu). Celé nábřeží je náhle zastavěno stánky se suvenýry, které tady včera nebyly. Přestože i tento den trávíme hlavně mimo město a objíždíme kus ostrova - téměř všude potkáváme taxíky s turisty či dokonce celé školní autobusy.
Willemstad je moc hezký, ale co si budeme povídat, většina lidí jezdí relaxovat spíše k moři. Ani jeden z nás není člověk, co by se byl schopen válet nějakou delší dobu na pláži (pokud nad ní nepřistávají letadla), ale pár si jich tady přece jen objedeme.
Moc hezkou pláž mají ve městečká Sint Michiel. A není tu prakticky nikdo. Možná za to může ten objekt v moři, který neumím ani pojmenovat
Tu věc v moři považujeme za pevně umístěnou plošinu, místní nám nedokážou vysvětlit, co to je, tak hned jak se dostanu na wifi, zapojuju Google. Je to plavidlo OOS Gretha, k čemu slouží a co přesně tam dělá, se mi však zjistit nepodařilo. Pokud někdo máte tušení, budu za ukojení mé zvědavosti velmi vděčný.
Když jsme u těch vraků, na Curacau najdeme i jedno letadlo, které patřilo dnes už neexistující společnosti Air Aruba. Nepodařilo se mi zjistit jeho přesnou polohu, ale nakonec nebylo těžké ho najít - sice ho pomalu požírá divoká vegetace, ale je jen pár metrů od silnice.
Dostat se do letadla není problém, ale příjemné to není - je třeba projít přes trnité keře, a ani uvnitř letadla se člověk necítí nejlíp - podlaha se propadá, kdo ví, co v ní žije. Ve stropě je vidět několik včelích hnízd.
No a když už jsme u těch letadel, tak hurá na letiště. Každý den sem létá Jumbo a Dreamliner z AMS. Plánovali jsme zkusit stihnout okouknout přílet Jumba, ale načasování se úplně nevydařilo. Takže zkusíme aspoň na odlet. Přijíždíme k letišti, hledáme, kde zaparkovat, a zjišťujeme, že přímo na silnici vedoucí kolem letiště (pokud bychom odbočili k letišti, tak to přejedeme) je parkoviště a vyhlídka. Paráda.
Kromě letiště je na severní straně ostrova pak ještě docela hezké skalnaté pobřeží, např. útesy národního parku Shete Boka.
Když už jsem u té gastronomie - ta tady bohužel moc vděčná nebyla. Já ochutnávám zajímavé kuchyně velmi rád, ale Curacao pro to není úplně pravou destinací. Drtivá většina podniků vaří univerzální mezinárodní kuchyni. Když se člověk snaží najít něco „místnějšího“ v uličkách, najde čínské vývařovny, to taky není ono. A když už si někde z menu vybere něco označené jako místní specialita, je to kuře s rýží. Za dvacet dolarů. Plus pět na pití. Plus dýško.
Vím, že je to cestovatelské barbarství, ale při těchto podmínkách se snad nikdo nemůže divit, že druhý den si prostě raději odnášíme bagetu ze Subway za 10 dolarů.
Proč tu je to jídlo tak o ničem? Asi to bude mít co dělat s podnebím. Výše jsem psal, že Curacao je mimo hurikánové pásmo a je tu celý rok hezky. Tedy bez srážek. Tedy sucho, fakt sucho. Ostatně je to na některých fotkách vidět. Rostou tu akorát kaktusy, trnité keře... a smrtelně jedovaté mancinely.
Perlička na konec: v západní části ostrova se nachází vesnice Sint Willibrordus. Její obyvatele ale prý mrzelo, že je ve světě nikdo nezná, a tak se nechali přejmenovat na Williwood - a vjezd do vesnice doplnili příslušným nápisem.
Závěrem: Willemstad je fakt hezké a příjemné městečko. Pláže taky moc krásné. Ve vnitrozemí ostrova se pár pěkných míst najde, ale ve výsledku je to prostě ošklivá suchá vyprahlá krajina. Ceny vysoké, jídlo nezajímavé a myslím, že jsme za tento pobyt stihli vidět vše, co nás mohlo zaujmout. Hodnotím pozitivně, ale vracet se nebudu.
Příště: Trinidad
7. - 10. září 2019
No a co na Curacau?
Hlavní město ostrova Willemstad je přezdívané „Amsterdam v Karibiku“ - není těžké uhádnout proč.
Kanál dělí město na dvě části - Punda a Otrabanda. Spojuje je velmi zajímavý pěší pontonový most.
Kanál vede do vnitrozemí, kde se rozlévá do široké zátoky Schottegat s nákladním přístavem (druhý největší v Nizozemí ). A co se stane s mostem, když potřebuje projet loď? Poskládá se. Most má na jednom břehu obří pant, na druhé straně operátorskou budku a dva lodní šrouby. První tři dny vidíme most pouze ve funkčním stavu, ale když si čtvrtý den přivstaneme, zrovna projíždí několik nákladních lodí. Pokud je most rozpojen na 45 min či více, jezdí zdarma trajekt na druhou stranu.
Po kanálu kousek dále se nachází další most - pro auta. Ten už je ale trochu mohutnější - vysoký 56 metrů, aby pod ním lodě projely. Vede po něm čtyřproudová silnice a stal se bohužel proslulý tragédií v roce 1967, kdy při stavbě půlka mostu spadla a zabila 15 lidí.
Při pohledu na most je jasné, že z něj musí být nádherný výhled na WIllemstad - ale není na něm žádná rozumná vyhlídka. Pro pěší je most nepřístupný a vyhlídková plošina či aspoň široká krajnice, kde by se dalo zaparkovat, taky není. Ale jak vidíme při nájezdu na most, místní nemají problém to na chvíli odstavit na konci připojovacího pruhu, takže to taky v rychlosti provedeme, výhled je krásný!
Pokud je jedna věc, co na Curacau nebyla drahá, bylo to ubytování (víc těch věcí bohužel asi nebylo). Máme pro sebe celý malý barevný domek (dole kuchyň s obývákem, nahoře spaní + balkon) za cca 1.000 Kč/noc. Obávám se ale, že je to silně mimosezónní cena. Curacao je mimo pás hurikánů a hezké počasí je tu celoročně. Ale přece jen sem podstatně více návštěvníků zavítá ne v době končícího léta v Evropě/Americe, ale v zimě. Turistů tady vlastně potkáváme velmi málo, a věřím, že ceny ubytování v zimě budou zcela jinde.
Mimochodem, na jedné z předchozích fotek jste určitě postřehli obří výletní loď. Ty na Curacau běžně zastavují, a schválně jsme při koupi přeletů zjišťovali, zda tam v době našeho pobytu nějaká nebude - protože příjezd lodi na daný den ostrov mění k nepoznání. Tuhle loď jsme v plavebním řádu nějak přehlédli, takže nás překvapila náhle při výjezdu z města.
A proměna ostrova je opravdu znát. Mezi přístavem a barevným nábřežím se táhnou stovky lidí (a to nepočítám ty, co skončili na půli cesty ve Starbucksu). Celé nábřeží je náhle zastavěno stánky se suvenýry, které tady včera nebyly. Přestože i tento den trávíme hlavně mimo město a objíždíme kus ostrova - téměř všude potkáváme taxíky s turisty či dokonce celé školní autobusy.
Willemstad je moc hezký, ale co si budeme povídat, většina lidí jezdí relaxovat spíše k moři. Ani jeden z nás není člověk, co by se byl schopen válet nějakou delší dobu na pláži (pokud nad ní nepřistávají letadla), ale pár si jich tady přece jen objedeme.
Moc hezkou pláž mají ve městečká Sint Michiel. A není tu prakticky nikdo. Možná za to může ten objekt v moři, který neumím ani pojmenovat
Tu věc v moři považujeme za pevně umístěnou plošinu, místní nám nedokážou vysvětlit, co to je, tak hned jak se dostanu na wifi, zapojuju Google. Je to plavidlo OOS Gretha, k čemu slouží a co přesně tam dělá, se mi však zjistit nepodařilo. Pokud někdo máte tušení, budu za ukojení mé zvědavosti velmi vděčný.
Když jsme u těch vraků, na Curacau najdeme i jedno letadlo, které patřilo dnes už neexistující společnosti Air Aruba. Nepodařilo se mi zjistit jeho přesnou polohu, ale nakonec nebylo těžké ho najít - sice ho pomalu požírá divoká vegetace, ale je jen pár metrů od silnice.
Dostat se do letadla není problém, ale příjemné to není - je třeba projít přes trnité keře, a ani uvnitř letadla se člověk necítí nejlíp - podlaha se propadá, kdo ví, co v ní žije. Ve stropě je vidět několik včelích hnízd.
No a když už jsme u těch letadel, tak hurá na letiště. Každý den sem létá Jumbo a Dreamliner z AMS. Plánovali jsme zkusit stihnout okouknout přílet Jumba, ale načasování se úplně nevydařilo. Takže zkusíme aspoň na odlet. Přijíždíme k letišti, hledáme, kde zaparkovat, a zjišťujeme, že přímo na silnici vedoucí kolem letiště (pokud bychom odbočili k letišti, tak to přejedeme) je parkoviště a vyhlídka. Paráda.
Kromě letiště je na severní straně ostrova pak ještě docela hezké skalnaté pobřeží, např. útesy národního parku Shete Boka.
Když už jsem u té gastronomie - ta tady bohužel moc vděčná nebyla. Já ochutnávám zajímavé kuchyně velmi rád, ale Curacao pro to není úplně pravou destinací. Drtivá většina podniků vaří univerzální mezinárodní kuchyni. Když se člověk snaží najít něco „místnějšího“ v uličkách, najde čínské vývařovny, to taky není ono. A když už si někde z menu vybere něco označené jako místní specialita, je to kuře s rýží. Za dvacet dolarů. Plus pět na pití. Plus dýško.
Vím, že je to cestovatelské barbarství, ale při těchto podmínkách se snad nikdo nemůže divit, že druhý den si prostě raději odnášíme bagetu ze Subway za 10 dolarů.
Proč tu je to jídlo tak o ničem? Asi to bude mít co dělat s podnebím. Výše jsem psal, že Curacao je mimo hurikánové pásmo a je tu celý rok hezky. Tedy bez srážek. Tedy sucho, fakt sucho. Ostatně je to na některých fotkách vidět. Rostou tu akorát kaktusy, trnité keře... a smrtelně jedovaté mancinely.
Perlička na konec: v západní části ostrova se nachází vesnice Sint Willibrordus. Její obyvatele ale prý mrzelo, že je ve světě nikdo nezná, a tak se nechali přejmenovat na Williwood - a vjezd do vesnice doplnili příslušným nápisem.
Závěrem: Willemstad je fakt hezké a příjemné městečko. Pláže taky moc krásné. Ve vnitrozemí ostrova se pár pěkných míst najde, ale ve výsledku je to prostě ošklivá suchá vyprahlá krajina. Ceny vysoké, jídlo nezajímavé a myslím, že jsme za tento pobyt stihli vidět vše, co nás mohlo zaujmout. Hodnotím pozitivně, ale vracet se nebudu.
Příště: Trinidad
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
10. 9. 2019, PY730 CUR-POS 12.00-13.30, Boeing 737-700 (PZ-TCT)
Na tento let jsme byli zvědaví asi nejvíce. Letadlo zajímavé není, ale aerolinka je jedna z nejexotičtějších, co jsme oba měli tu čest vyzkoušet - Surinam Airways.
Na letiště přijíždíme asi hodinu a půl před odletem, auto vracíme stejným stylem, jako jsme ho převzali (klíče pod rohožku, parkovací lístek na palubku, přes WhatsApp poslat majiteli fotku, kde je, a mizíme). Check-in se nám podařilo udělat na internetu cca 4 hodiny před odletem (předchozí den to nešlo), oba máme okýnka, ale na druhé straně letadla - což se dalo čekat, tentokrát máme letenky odděleně. Na přepážce se ptám, jestli mi nedá okénko vpravo (mám vlevo), oponuje, že skoro všichni už mají hotový check-in, ale zkusí. Bez dalšího komentáře dostávám své 12A, což chápu tak, že místo vpravo není... chyba, dost míst zůstává volných, ale v letadle už se na pravou stranu nedostanu, protože nechci zvedat dva lidi vedle mě (a další na druhé straně uličky). Škoda, na severní straně toho pochopitelně moc vidět není.
Na pasovce tentokrát volím přepážku s personálem - oproti egatu, přes který jsem šel při příletu. Ten mi totiž pochopitelně nedal razítko... u přepážky ho ale dostanu. Takže z Curacaa si paradoxně odvážím jen výstupní razítko, vstupní nemám.
Z CUR vzlétáme východním směrem, hned poté točíme mírně na sever, takže severozápadní část Curacaa vidím z okénka, z druhé strany by to ale bylo lepší. Přímo pod námi se za chvíli ukazuje Bonaire, po zbytek cesty pak po levé straně jen moře.
Po hodině letu se začíná v okénku objevovat ostrov Trinidad. Hned první pohledy dávají tušit, že je ostrov úplně, ale úplně jiný než Curacao.
Přestože je letadlo plné asi ze dvou třetin, vystupuje nás v POS jen pár. Letadlo pokračuje dále do Surinamu. Má to výhodu - na imigraci není naprosto žádná fronta, za minutu jsme uvnitř, jdeme shánět peníze, vyzvednout kufry a auto.
Na tento let jsme byli zvědaví asi nejvíce. Letadlo zajímavé není, ale aerolinka je jedna z nejexotičtějších, co jsme oba měli tu čest vyzkoušet - Surinam Airways.
Na letiště přijíždíme asi hodinu a půl před odletem, auto vracíme stejným stylem, jako jsme ho převzali (klíče pod rohožku, parkovací lístek na palubku, přes WhatsApp poslat majiteli fotku, kde je, a mizíme). Check-in se nám podařilo udělat na internetu cca 4 hodiny před odletem (předchozí den to nešlo), oba máme okýnka, ale na druhé straně letadla - což se dalo čekat, tentokrát máme letenky odděleně. Na přepážce se ptám, jestli mi nedá okénko vpravo (mám vlevo), oponuje, že skoro všichni už mají hotový check-in, ale zkusí. Bez dalšího komentáře dostávám své 12A, což chápu tak, že místo vpravo není... chyba, dost míst zůstává volných, ale v letadle už se na pravou stranu nedostanu, protože nechci zvedat dva lidi vedle mě (a další na druhé straně uličky). Škoda, na severní straně toho pochopitelně moc vidět není.
Na pasovce tentokrát volím přepážku s personálem - oproti egatu, přes který jsem šel při příletu. Ten mi totiž pochopitelně nedal razítko... u přepážky ho ale dostanu. Takže z Curacaa si paradoxně odvážím jen výstupní razítko, vstupní nemám.
Z CUR vzlétáme východním směrem, hned poté točíme mírně na sever, takže severozápadní část Curacaa vidím z okénka, z druhé strany by to ale bylo lepší. Přímo pod námi se za chvíli ukazuje Bonaire, po zbytek cesty pak po levé straně jen moře.
Po hodině letu se začíná v okénku objevovat ostrov Trinidad. Hned první pohledy dávají tušit, že je ostrov úplně, ale úplně jiný než Curacao.
Přestože je letadlo plné asi ze dvou třetin, vystupuje nás v POS jen pár. Letadlo pokračuje dále do Surinamu. Má to výhodu - na imigraci není naprosto žádná fronta, za minutu jsme uvnitř, jdeme shánět peníze, vyzvednout kufry a auto.
Naposledy upravil(a) zennie dne 30. 09. 2019, 23:34, celkem upraveno 3 x.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
- Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Trinidad (a Tobago)
10. - 11. září 2019
Tobago v závorce proto, že tam nemíříme, zůstáváme na Trinidadu. Ten je podstatně větší, ale také méně turistický. Na Tobago lítají chartery z Evropy - je to hlavně plážová destinace. Těch zase není moc na hornatém Trinidadu, což nám rozhodně nevadí. Mezi ostrovy pak každou chvíli lítají ATR.
Kam zajet na Trinidadu?
Asfaltové jezero v La Brea
Městečko La Brea se nachází na jihozápadě Trinidadu, od letiště více než dvě hodiny cesty (za což lze vděčit zácpám a ke konci špatným silnicím). Na kraji městečka je "jezero", které je největším přírodním zdrojem nerafinovaného asfaltu na světě. Což mi přišlo tak zvláštní, že to bylo první místo, které jsem na Trinidadu vyhlídl, že chci vidět. Neudělali jsme chybu, na místě jsme vzali průvodce (pokud bychom nevzali, asi by byli dost otravní, ale věřím, že tady to má smysl, už jen tím, že člověk ví, kam má a nemá šlapat ).
Asfalt z jezera se těží, z velké části to ale zjevně prodali Číňanům. Není známá přesná hloubka, ale odhaduje se kolem 80 metrů. Má obsahovat kolem 10 milionů tun asfaltu, každý den se zhruba 300 tun vytěží. Většina povrchu je ztvrdlá a dá se po ní bez problémů chodit.
Některé úseky už ale tak tvrdé nejsou. Zvláště v místech, kde se nachází "spoje" jednotlivých "bloků" jezera, které jsou zatopené vodou. Z jednoho prý nedávno tahali turistu, který měl dobrý nápad tam spadnout.
Velmi zajímavé místo. Po cestě zpět na sever Trinidadu ještě stavíme u vodního chrámu Waterloo, ale bohužel, opět kvůli zácpě jsme přijeli pozdě, po zavíračce za pološera. Škoda, chrám vypadá hezky a o půl hodiny dříve bychom měli krásný západ slunce.
Severní pobřeží
Že Trinidad není plážová destinace, už jsem psal, ale neznamená to, že tu žádné nejsou. Naopak, právě proto, že to není plážová destinace... jsou místní pláže prázdné. A neznamená to, že by nebyly hezké. Navštěvují je ale hlavně místní, a jsme tu ve všední den dopoledne - takže tu nikdo není.
Z Port of Spain musíme přejet hory - máme štěstí, že jedeme proti směru většiny lidí mířící do metropole do práce. Prvních cca 10 km naší cesty je v protisměru jedna velká zácpa, táhnoucí se po klikaté silnici do hor.
V této chvíli asi už nemusím vysvětlovat, jaká je to příjemná změna oproti Curacau. To mělo sice krásné pláže a kouzelný Willemstad... ale hornatá krajina Trinidadu porostlá zeleným pralesem je mi prostě podstatně bližší.
Zastavujeme se na nejznámější pláži Trinidadu - Maracas Bay. Není tu téměř nikdo. Pláž je písečná, není tu průzračné moře jako na Curacau - ale opět, divoká zeleň všude kolem je mi rozhodně příjemnější. Stejně tak i podnebí. Na Curacau téměř neprší, tady nás právě na pláži stihne pořádný tropický liják. Netrvá déle než 15 minut a krásně vyčistí vzduch.
Maracas Bay bereme jako místo pro pozdní snídani - nejdeme po ničem jiném než profláklém trinidadském bake and shark. Bulka nacpaná smaženým marinovaným žralokem - do toho si pak dle libosti člověk z bufetu doplní další ingredience - rajčata, avokádo, salát, chili či jednu z asi šesti omáček. Je to z principu jednoduchý junk, ale je to dobré
Asi o 10 km dál je další pláž - Las Cuevas. V Maracas ještě pár lidí bylo, tady už ale fakt nikdo a pláž je snad ještě hezčí.
Odtud už pak míříme zkratkou do vnitrozemí. Je to trošku loterie, v Lonely Planet, co mám s sebou, je tip na hezkou starou úzkou kopcovitou cestu džunglí, která je prý ale v docela špatném stavu. Jenže problém je, že ten LP je z roku 2004. Takže teď bude cesta buďto nová a nudná, nebo dalších 15 let chátrající a kdo ví jak sjízdná. Nakonec opravená není a jízda je docela divoká, 20 km ujedeme zhruba za hodinu a čtvrt. A je to hezké.
Ptačí rezervace Asa Wright a Caroni
Do rezervace Asa Wright dojíždíme zkratkou přes hory, ale z druhé strany je dostupná podstatně snáze. Pořádají se tu zhruba hodinu a půl dlouhé procházky džunglí zaměřené na pozorování ptáků... bohužel, zjišťujeme, že nám jedna odešla před nosem a další jde až za hodinu a půl. Což je dost velká ztráta času. Sedáme do návštěvnického centra, kde pozorujeme kolibříky a další ptáky přilétající na pítka, a nakonec se rozhodujeme, že upřednostníme stihnutí druhé rezervace - Caroni.
Sjiždíme tedy dolů k pobřeží (není to daleko, ale přes zácpy zase téměř dvě hodiny) k mokřadům Caroni, kde se koná jedna prohlídka denně - ve 4 odpoledne, časovaná na západ slunce. Projížďka mezi mokřady a mangrovy trvá zhruba dvě hodiny, potkáváme několik volavek, hadů a dalších zvířat - ale vrcholem je příjezd do tiché zátoky, vypnutí motoru a zhruba půl hodiny pozorování, jak se z okolí se západem slunce slétají stovky, ne-li tisíce červených ibisů. Nádhera.
Závěrem: Trinidad byl velmi příjemné překvapení! Na Curacau jsem sice neměl pocit, že by mi hezká příroda zásadně chyběla, ale už před přistáním na Trinidadu jsem pochopil... že vlastně chyběla. Prázdné pláže, divoká džungle a bizarní asfaltové jezero... Super. Mrzí mě, že jsme neměli více času - ale vůbec se nebráním myšlence, že bych se na Trinidad někdy vrátil. Je tam toho k vidění více, bahenní sopky, mořské želvy, obří karneval, zajímavá fúzní kuchyně (velkou část ostrova tvoří Indové a Číňani), minimum turistů, a to vše oproti mnoha dalším karibským ostrovům za docela normální ceny. Překvapením pak teda byla velikost měst (nečekal jsem až takovou zalidněnost) a dost šílená doprava - jak do kvantity (spoustu času jsme strávili v zácpách), tak do kvality - řídí se dost agresivně (i když jsem zažil podstatně horší destinace). Ale stálo to za to.
10. - 11. září 2019
Tobago v závorce proto, že tam nemíříme, zůstáváme na Trinidadu. Ten je podstatně větší, ale také méně turistický. Na Tobago lítají chartery z Evropy - je to hlavně plážová destinace. Těch zase není moc na hornatém Trinidadu, což nám rozhodně nevadí. Mezi ostrovy pak každou chvíli lítají ATR.
Kam zajet na Trinidadu?
Asfaltové jezero v La Brea
Městečko La Brea se nachází na jihozápadě Trinidadu, od letiště více než dvě hodiny cesty (za což lze vděčit zácpám a ke konci špatným silnicím). Na kraji městečka je "jezero", které je největším přírodním zdrojem nerafinovaného asfaltu na světě. Což mi přišlo tak zvláštní, že to bylo první místo, které jsem na Trinidadu vyhlídl, že chci vidět. Neudělali jsme chybu, na místě jsme vzali průvodce (pokud bychom nevzali, asi by byli dost otravní, ale věřím, že tady to má smysl, už jen tím, že člověk ví, kam má a nemá šlapat ).
Asfalt z jezera se těží, z velké části to ale zjevně prodali Číňanům. Není známá přesná hloubka, ale odhaduje se kolem 80 metrů. Má obsahovat kolem 10 milionů tun asfaltu, každý den se zhruba 300 tun vytěží. Většina povrchu je ztvrdlá a dá se po ní bez problémů chodit.
Některé úseky už ale tak tvrdé nejsou. Zvláště v místech, kde se nachází "spoje" jednotlivých "bloků" jezera, které jsou zatopené vodou. Z jednoho prý nedávno tahali turistu, který měl dobrý nápad tam spadnout.
Velmi zajímavé místo. Po cestě zpět na sever Trinidadu ještě stavíme u vodního chrámu Waterloo, ale bohužel, opět kvůli zácpě jsme přijeli pozdě, po zavíračce za pološera. Škoda, chrám vypadá hezky a o půl hodiny dříve bychom měli krásný západ slunce.
Severní pobřeží
Že Trinidad není plážová destinace, už jsem psal, ale neznamená to, že tu žádné nejsou. Naopak, právě proto, že to není plážová destinace... jsou místní pláže prázdné. A neznamená to, že by nebyly hezké. Navštěvují je ale hlavně místní, a jsme tu ve všední den dopoledne - takže tu nikdo není.
Z Port of Spain musíme přejet hory - máme štěstí, že jedeme proti směru většiny lidí mířící do metropole do práce. Prvních cca 10 km naší cesty je v protisměru jedna velká zácpa, táhnoucí se po klikaté silnici do hor.
V této chvíli asi už nemusím vysvětlovat, jaká je to příjemná změna oproti Curacau. To mělo sice krásné pláže a kouzelný Willemstad... ale hornatá krajina Trinidadu porostlá zeleným pralesem je mi prostě podstatně bližší.
Zastavujeme se na nejznámější pláži Trinidadu - Maracas Bay. Není tu téměř nikdo. Pláž je písečná, není tu průzračné moře jako na Curacau - ale opět, divoká zeleň všude kolem je mi rozhodně příjemnější. Stejně tak i podnebí. Na Curacau téměř neprší, tady nás právě na pláži stihne pořádný tropický liják. Netrvá déle než 15 minut a krásně vyčistí vzduch.
Maracas Bay bereme jako místo pro pozdní snídani - nejdeme po ničem jiném než profláklém trinidadském bake and shark. Bulka nacpaná smaženým marinovaným žralokem - do toho si pak dle libosti člověk z bufetu doplní další ingredience - rajčata, avokádo, salát, chili či jednu z asi šesti omáček. Je to z principu jednoduchý junk, ale je to dobré
Asi o 10 km dál je další pláž - Las Cuevas. V Maracas ještě pár lidí bylo, tady už ale fakt nikdo a pláž je snad ještě hezčí.
Odtud už pak míříme zkratkou do vnitrozemí. Je to trošku loterie, v Lonely Planet, co mám s sebou, je tip na hezkou starou úzkou kopcovitou cestu džunglí, která je prý ale v docela špatném stavu. Jenže problém je, že ten LP je z roku 2004. Takže teď bude cesta buďto nová a nudná, nebo dalších 15 let chátrající a kdo ví jak sjízdná. Nakonec opravená není a jízda je docela divoká, 20 km ujedeme zhruba za hodinu a čtvrt. A je to hezké.
Ptačí rezervace Asa Wright a Caroni
Do rezervace Asa Wright dojíždíme zkratkou přes hory, ale z druhé strany je dostupná podstatně snáze. Pořádají se tu zhruba hodinu a půl dlouhé procházky džunglí zaměřené na pozorování ptáků... bohužel, zjišťujeme, že nám jedna odešla před nosem a další jde až za hodinu a půl. Což je dost velká ztráta času. Sedáme do návštěvnického centra, kde pozorujeme kolibříky a další ptáky přilétající na pítka, a nakonec se rozhodujeme, že upřednostníme stihnutí druhé rezervace - Caroni.
Sjiždíme tedy dolů k pobřeží (není to daleko, ale přes zácpy zase téměř dvě hodiny) k mokřadům Caroni, kde se koná jedna prohlídka denně - ve 4 odpoledne, časovaná na západ slunce. Projížďka mezi mokřady a mangrovy trvá zhruba dvě hodiny, potkáváme několik volavek, hadů a dalších zvířat - ale vrcholem je příjezd do tiché zátoky, vypnutí motoru a zhruba půl hodiny pozorování, jak se z okolí se západem slunce slétají stovky, ne-li tisíce červených ibisů. Nádhera.
Závěrem: Trinidad byl velmi příjemné překvapení! Na Curacau jsem sice neměl pocit, že by mi hezká příroda zásadně chyběla, ale už před přistáním na Trinidadu jsem pochopil... že vlastně chyběla. Prázdné pláže, divoká džungle a bizarní asfaltové jezero... Super. Mrzí mě, že jsme neměli více času - ale vůbec se nebráním myšlence, že bych se na Trinidad někdy vrátil. Je tam toho k vidění více, bahenní sopky, mořské želvy, obří karneval, zajímavá fúzní kuchyně (velkou část ostrova tvoří Indové a Číňani), minimum turistů, a to vše oproti mnoha dalším karibským ostrovům za docela normální ceny. Překvapením pak teda byla velikost měst (nečekal jsem až takovou zalidněnost) a dost šílená doprava - jak do kvantity (spoustu času jsme strávili v zácpách), tak do kvality - řídí se dost agresivně (i když jsem zažil podstatně horší destinace). Ale stálo to za to.
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 345
- Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Pěkné A pak že týden je krátká doba
Re: Kolem Karibiku za týden (PRG-EWR-PTY-CUR-POS-BGI-FDF-PTP-SXM-EWR-PRG)
Henri Charriere suviks, paradny report!