Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

bphot0
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 79
Registrován: 23. 09. 2011, 18:36
Oblíbené typy letadel: ATR72, B753
Stav: Offline

Re: Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

Příspěvek od bphot0 »

Fabo píše: treba kdo nepije moc whisky a povazuje red label za dobrou skotskou a chivas za fakt vyberovy posusnanicko na dobrou prilezitost, lehce pak nejakou vyberovou starenou singlemaltku oznaci za hnus, ktery moc reze a smrdi po nejakem divnem kouri

a ja si tady mezitim piju Hieperdepiper od Heidsiecku, na coz vetsina lidi zareaguje ve smyslu "Sampanske? To jako skutecne, z Francie?" a nejaka mensi cast "Hieperdepiper? To jako skutecne, to sis nemoh koupit alespon Millesime?"


Panove, diky Vam obema :thumbup:

persona mne poucil, video shlednuto a jsem potesen, ze jsem chapal presne, vo co tam go :)

Fabo neskutecne pobavil - hlavne s tou whisky :D Ohledne red label to vidim zrejme dost podobne a mam to taky trochu posunute. Misto u Jenika bych zacinal asi tak u Laphroaig, ale posledni dve lahve, co jsem si poridil, byla Ardbeg An Oa a Jura 18 (to je vtipny - to neni ten kavovar z tovarny u dalnice a s portretem Federera :)) )

Champagne nejsem schopen prilis komentovat, me staci si nasypat do krku prave z okoli TSF bublinky Extra Brut Ø od Col Vetoraz. A abychom zustali v dane lokalite, jeste obcas zajedu do Vazzoly do Bonotto Delle Tezze pro jejich Raboso del Piave

Ja vim, ze jsem socka, ale me to tak staci. Obzvlaste, kdyz tam mohu zajet autem bez strechy (co na tom, ze je 20 let stare), a k tomu cervenemu si nekdy dam plesnivy syr (co na tom, ze je vetsinou z Makra z vyprodeje - kdyz on je pak levnejsi a navic krasne ulezely) =))


Petrpakl
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 77
Registrován: 09. 02. 2014, 12:15
Oblíbené typy letadel: MD 11, Concorde, B747
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

Příspěvek od Petrpakl »

Pekny report, takovy precizni, dekuji. Ackoliv nepiju kavu uz asi 5 let (problemy se zaludkem a tlakem), tak sem na ni dostal po precteni desnou chut :thumbup:

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

Příspěvek od persona »

Fabo:

Myslím, že je to dobrá poznámka a zdůrazňuje to, co jsem jen letmo naznačil a přitom je to zásadní. Jako u všeho uvedeného, je nutné se i v kávě k tomu nejlepšímu propít přes stovky a lépe tisíce šálků/sklenic/porcí čili káva v onesip od Z. Hýbla či v Industře od A. Obrátila může být pro někoho, kdo je uvyklý na italské pojetí (a nic proti němu, dobré italské espresso miluji a považuji ho za základ), skutečný šok a vést k odmítnutí či úplnému zavržení a Fabem doporučovaný pozvolný postup je tedy velmi žádoucí. Myslím, že analogie whisky a špičkové či experimentální výběrové kávy docela sedí, protože některé vzorky mohou vyvolat obdobně silné reakce, díky výraznému a neobvykému aromatu i chuti.

Klasickým případem, který jsem u whisky několikrát viděl v oblíbeném baru, kde mají jen pár základních singlemaltek (těžiště je v koktejlech a 400 druzích rumu), kdyby whisky někdo chtěl, je patnáctiletá Laphroaig, kterou chce nějaký zvědavec ochutnat, protože se dočetl, že jde o oblíbenou věc prince Charlese (a Charles sám je velmi specifický případ a nejen kvůli svému cestovnímu bílému koženému toaletnímu sedátku a záchvatům vzteku, když musí výjimečně letět první třídou a ne soukromým letadlem, viz https://www.newyorker.com/magazine/2017 ... went-wrong)

Problém je, že kvalitní whisky, víno, rumy (tedy dlouho stařené věci) nebo vysoká gastronomie jsou finančně náročné koníčky a ceny za večeři v rámci vysoké gastronomie jsou pro většinu nedosažitelné. Výjimečně ano, ale na denní stravování to není (a člověk stejně musí někam letět/jet daleko za skutečnou kvalitou) a i proto mě tak zajímá běžný kvalitní standard, něco, z čeho se člověk může těšit každý den nenbo několikrát týdne (v to počítaje i vlastní vaření). A jednduché věci udělané v rámci možností co nejlépe jsou často nejlepší a úplně názorně mistrovství a dokonalost u zdánlivě jednoduchých věcí vystihuje tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=f2kesmAO8VU

I proto jsem přešel na pivo, kde lze mít za třetinku v ceně 50 Kč špičkový chuťový zážitek (např. 17° NEIPA od Zíchovce případně nazvaná Nectar of Happiness nebo Clock 13°Prototype #5 Brut IPA, která má charakter výborného suchého prosecca a přitom je to stále pivo nebo pro mne pivo loňského roku (https://toolbeer.dk/product/jule-maelk-cognac/), které jsem měl v Geek Beer Baru na Vinohradech a ve srovnání s lahvovou verzí je cena točeného 99 Kč za 2 deci vlastně příznivá a po schůzi na ministerstvu jsem dal za odpoledne „tři dvojdecky“. :-) A popiska pivovaru je kouzelná v tom, že ukazuje, že pivo už nemohlo být z určitého pohledu extrémnější a komplexnější.

A druhý zajímavý bod je vysoké hodnocení káv (čehokoli jiného) v minulosti, kde mohou hrát roli vzpomínky, sentiment, výjimečnost situace. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel mnohokrát, ale ty „devatenáctkové kávy“ od oněch dvou lidí jsem měl opakovaně, u jednoho z nich třeba třistakrát (někdy i tři denně, to myslím něco vypovídá o tom, když se zákazník několkrát denně vrátí za určitým baristou, ráno, po obědě a pak ještě odpoledne) v letech 2010 až 2012 a to už jsem dva nebo tři roky pil kávu v kavárnách tempem dvě denně čili si myslím, že nějaké srovnání jsem už měl. A oba pánové byli pro svou výjimečnou kávu respektováni i v rámci baristické komunity (a měli na to i papíry, certifikáty a přední umístění v různých soutěžích, na což obvykle moc nedám, ale zmiňuji to pro úplnost).

Pro mne je rozhodující to, že jsem si dokázal podržet chuťový vjem v hlavě (a denně ho zopakovat) po celé týdny, že jsem byl zcela ohromen. Takovou míru úžasu a komplexnosti a rovnováhy jsem s výjimkou jednoho zmíněného případu v Itálii už nezažil. A právě ta intenzita a vyváženost chuti a její nepomíjivost v chuťové paměti jsou pro mne klíčové při stanovení hodnocení. Je to jako s dobrou knihou, článkem, hudbou, filmem nebo čímkoli jiným. Pořád se to člověku vtírá do myšlenek, nemůže se toho zbavit a v dobrém to modifikuje jeho myšlení a strukturu osobnosti.

A pokud relativně nedávné Obrátilovo cappuccino a káva roku 2018 bylo pro mne silných 18/20 (a musel jsem na nej denně myslet tak týden) a moje zatím nejlepší káva 16 – 17/20 (Etiopie Adola, naturální, Hasbean, v cappuccino cítit nádherná chuť malin a i přes mléko aroma malin na čtvrt metru ze šálku a zážitek trval tak hodinu než odezněla chuť malin a smetany z patra, ne mléko v cappucina, ale mastná, tučná chuť čerstvé smetany, která byla uvedena v popisce na balíčku), myslím, že kdybych ten stroj času měl, bylo by hodnocení téměř stejné. Jinak řečeno: jestliže jsem schopnout dosáhnout kávy této úrovně po deseti měsících a po cca 1700 připravených kávách (a relativně často úrovně 15 - 16/20), nemám důvod nevěřit své paměti a vysokému hodnocení u lidí, kteří už tehdy za sebou měli desetitisíce a možná i nižší statisíce připravených káv a řádově větší zkušenosti. Ve Wroclawi jsem měl koncem září na zkoušku jedno plnotučné mléko a bylo to nesladší a nejchutnější mléko, jaké jsem za poslední roky měl. Nemluvě o tom, že skutečně špičkoví baristi mají pro svůj podnik vlastní krávu na mléko pro mléčné nápoje a s chovatelem ladí její krmivo, aby dosáhli nejlepších výsledků. To je v Česku, kde i spičkové výběrové podniky používají trvanlivou plnotučnou Tatru nebo Madetu, zatím asi nedosažitelný sen.
Naposledy upravil(a) persona dne 27. 11. 2019, 12:25, celkem upraveno 2 x.

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

Příspěvek od persona »

Petrpakl píše:Pekny report, takovy precizni, dekuji. Ackoliv nepiju kavu uz asi 5 let (problemy se zaludkem a tlakem), tak sem na ni dostal po precteni desnou chut :thumbup:


Já děkuji. Taky jsem kávu skoro dva roky nepil, někdy mezi 22 a 24 lety z důvodu žaludečních potíží, ale to bylo díky stresu a asi i "kyselině sírové" ve školním bufetu (káva z termosek, kterou když jsem pak po letech s nějakou zkušeností v kávě ochutnal, nenápadně jsem to vyplivl zpět do šálku a ten dal na odpadový tác). Po opatrném usrknutí v mnoha kancelářích v průběhu let mohu říct, že se nedivím, že dost lidí má problémy se zažívaním po kávě, protože to, co pijí, je často skutečná hrůza. A to nemluvím o tom, když někdo nevyčistí kompletně v práci používaný plastový automat. Jednou mi kolegyni ukázala plastomat po dvou letech provozu pro 20 lidí a když jsem viděl ty chomáče bílé plísně, bylo mi na zvracení (a uklidnilo mě vědomí, že jsem ze stroje měl kávu jen krátce po jeho zakoupení a pak už ne. :-))

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Přísně třetivlnně, výběrové naděje a sláva italského espressa (BRQ - SXF - SOF - TSF - BGY - BRQ)

Příspěvek od Fabo »

bphot0 píše:Ja vim, ze jsem socka, ale me to tak staci. Obzvlaste, kdyz tam mohu zajet autem bez strechy (co na tom, ze je 20 let stare), a k tomu cervenemu si nekdy dam plesnivy syr (co na tom, ze je vetsinou z Makra z vyprodeje - kdyz on je pak levnejsi a navic krasne ulezely) =))


Jo, my chudoba to mame tezke. Auta bez strechy, vino stare, syr zplesnively, ryby s ryzi syrove...
Alespon ta ma plecka bez strechy nema 20, jeste jen 12,5 :D


persona píše:Klasickým případem, který jsem u whisky několikrát viděl v oblíbeném baru, kde mají jen pár základních singlemaltek (těžiště je v koktejlech a 400 druzích rumu), kdyby whisky někdo chtěl, je patnáctiletá Laphroaig, kterou chce nějaký zvědavec ochutnat, protože se dočetl, že jde o oblíbenou věc prince Charlese (a Charles sám je velmi specifický případ a nejen kvůli svému cestovnímu bílému koženému toaletnímu sedátku a záchvatům vzteku, když musí výjimečně letět první třídou a ne soukromým letadlem, viz https://www.newyorker.com/magazine/2017 ... went-wrong)


Presne, zrovna Laphroaig je typickym prikladem toho, cemu laik rekne, ze "to moc reze" (zejmena cask strength) a ze to "smrdi divnym kourem" :D

persona píše:Problém je, že kvalitní whisky, víno, rumy (tedy dlouho stařené věci) nebo vysoká gastronomie jsou finančně náročné koníčky a ceny za večeři v rámci vysoké gastronomie jsou pro většinu nedosažitelné. Výjimečně ano, ale na denní stravování to není (a člověk stejně musí někam letět/jet daleko za skutečnou kvalitou) a i proto mě tak zajímá běžný kvalitní standard, něco, z čeho se člověk může těšit každý den nenbo několikrát týdne (v to počítaje i vlastní vaření). A jednduché věci udělané v rámci možností co nejlépe jsou často nejlepší a úplně názorně mistrovství a dokonalost u zdánlivě jednoduchých věcí vystihuje tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=f2kesmAO8VU


Jo, taky proto se co do vysoke gastronomie miselinskeho typu snazim spis jen vzdalene pricmuchavat, nez do toho vlitnout nohama, byt bych si to, alespon ze zacatku, mohl v omezene mire dovolit. Nicmene vyhoda soucasnych trendu je v tom, ze proti situaci pred deseti lety, kdy letela molekularni gastronomie ve stylu El Bulli (coz je ale, musim rict, strasne moc zajimavy koncept, ktery jednou budu muset sam o sobe vyzkoumat), je to dnes mnohem vic o rustikalni tradici, farm-to-table, a rekneme navratu ke korenum. To alespon priblizuje haute cuisine moznostem a stylu domaciho hobby kuchare, a mohu si rikat, ze pokud si dam treba borsc z Bileho Kralika (#13, S.Pellegrino World's Best), tak je to porad borsc, kteremu se, kdyz se budu doma snazit, trenovat, a sezenu ty spravne suroviny, mohu priblizit.
Jestli mi bude chutnat sferifikovana oliva, tak to bude tezsi...

Jinak k tomu videu, kdyz uz tady padl tenhle zanr, pro me je hodne zajimave divat se na serii videi "4 levels of" na youtube kanalu Epicurious, ktere koncept je postavit 3 kuchare a nechat je uvarit nejake jidlo (treba smazene kure, tacos, burger), s tim, ze jeden z nich je uplny zacatecnik, jeden pokrocily hobby kuchar, a posledni je profesionalni kuchar s letitymi zkusenostmi. Tu ctvrtou uroven pak dodava "vedec na jidlo", ktery porovna jake suroviny, jake postupy jednotlivi kuchari pouzili, a jaky to ma vlastne dopad na vysledek z pohledu potravinove chemie.
Je moc zajimave a urcite bych rekl i vzdelavaci koukat na to, jake jsou mezi nima posuny, a neco si z toho jako domaci kuchar vzit.

persona píše:A druhý zajímavý bod je vysoké hodnocení káv (čehokoli jiného) v minulosti, kde mohou hrát roli vzpomínky, sentiment, výjimečnost situace. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel mnohokrát, ale ty „devatenáctkové kávy“ od oněch dvou lidí jsem měl opakovaně, u jednoho z nich třeba třistakrát (někdy i tři denně, to myslím něco vypovídá o tom, když se zákazník několkrát denně vrátí za určitým baristou, ráno, po obědě a pak ještě odpoledne) v letech 2010 až 2012 a to už jsem dva nebo tři roky pil kávu v kavárnách tempem dvě denně čili si myslím, že nějaké srovnání jsem už měl. A oba pánové byli pro svou výjimečnou kávu respektováni i v rámci baristické komunity (a měli na to i papíry, certifikáty a přední umístění v různých soutěžích, na což obvykle moc nedám, ale zmiňuji to pro úplnost).

Pro mne je rozhodující to, že jsem si dokázal podržet chuťový vjem v hlavě (a denně ho zopakovat) po celé týdny, že jsem byl zcela ohromen. Takovou míru úžasu a komplexnosti a rovnováhy jsem s výjimkou jednoho zmíněného případu v Itálii už nezažil. A právě ta intenzita a vyváženost chuti a její nepomíjivost v chuťové paměti jsou pro mne klíčové při stanovení hodnocení. Je to jako s dobrou knihou, článkem, hudbou, filmem nebo čímkoli jiným. Pořád se to člověku vtírá do myšlenek, nemůže se toho zbavit a v dobrém to modifikuje jeho myšlení a strukturu osobnosti.


Ne, to ja to urcite nemyslim tak, ze bys snad mel proste dobry den, tak si pamatujes kavu kterou bys dnes ohodnotil jako 15 tehda jako 19... Spis jako ze si za tech 7+ let nabral zkusenosti, ze bys v tom "skoro dokonalym" salku nasel neco, co by o trochu to hodnoceni srazilo. Ne o moc. Treba z 19 na 18.5 nebo 18... ale trochu.

persona píše:Ve Wroclawi jsem měl koncem září na zkoušku jedno plnotučné mléko a bylo to nesladší a nejchutnější mléko, jaké jsem za poslední roky měl. Nemluvě o tom, že skutečně špičkoví baristi mají pro svůj podnik vlastní krávu na mléko pro mléčné nápoje a s chovatelem ladí její krmivo, aby dosáhli nejlepších výsledků. To je v Česku, kde i spičkové výběrové podniky používají trvanlivou plnotučnou Tatru nebo Madetu, zatím asi nedosažitelný sen.


Tady je zas zajimavy ten presah z "farm-to-table" vysoke gastronomie... proste kdyz chces udrzet kvalitu a konzistenci vstupu, tak to nekdy vyzaduje fakt az absurdni uroven angazovanosti. Na jiste urovni to ale jinak nejde...

persona píše:Taky jsem kávu skoro dva roky nepil, někdy mezi 22 a 24 lety z důvodu žaludečních potíží, ale to bylo díky stresu a asi i "kyselině sírové" ve školním bufetu (káva z termosek, kterou když jsem pak po letech s nějakou zkušeností v kávě ochutnal, nenápadně jsem to vyplivl zpět do šálku a ten dal na odpadový tác). Po opatrném usrknutí v mnoha kancelářích v průběhu let mohu říct, že se nedivím, že dost lidí má problémy se zažívaním po kávě, protože to, co pijí, je často skutečná hrůza.


A co teprv kdyz je clovek zamestnan v oboru jako IT, kde konzumace korporatniho kafecu je pomerne stezejni. A v openspaceu by mi asi fakt neproslo kdybych vytahl plotynku a bialettku :D


Odpovědět