Žádné Velikonoce v Istanbulu
Napsal: 08. 04. 2021, 22:35
Už dříve byl v plánu výlet do Petrohradu o Velikonocích, ani jsem nezjišťoval podmínky, ale přišlo mi to nereálné. Lety z Bratislavy Wizz pozměnil nebo zrušil, a tak nepropadly. V dnešní době není moc nových destinací, kam se "snadno" dá na rychlý výlet. Ale nakonec jsem objevil místo, které mělo pro mě tři premiéry: Turkish, Istanbul a zároveň Turecko. I když letenky nebyly nejlevnější, přemluvila mi avizovaná A333 a výlet byl na světě. Hned po koupi mi náladu zkazilo, že při výběru míst se zobrazoval nějaký úzkotrup. Pevně jsem ale doufal, že všechny systémy budou mít pravdu s A330. A nakonec se i ten seating proměnil na krásné uspořádání 2-4-2.
2. 4. 2021 PRG-IST, TK1770
1940-2325
A330-300, reg. TC-JOK
age 5.8 years
obsazenost cca 65%
Na Ruzyni jsme dorazili s větším předstihem a k obrovskému překvapení jsme nalezli obří frontu na odbavení, i přes minimálně 4 otevřené přepážky. Mezitím jsme se vydali nakoupit do Billy, jenže milá letištní Billa nevyužila výjimku moci být otevřená o Velkém pátku. Ani Kebab v business centru nebyl otevřený, a tak nás letiště nechalo bez kousku jídla. Mezitím se fronta na check-in lehce zkrátila a také jsme brzy využili přepážky bag dop-off. Proběhla kontrola pcr testů, vyzvedli si papírové boarding pasy a zamířili skrz pasovou kontrolu (automatické pasovky stále nejsou funkční ani na odletu). V T1 byl otevřený průchozí dutyfree shop a tuším jedno občerstvení. Já se ale pojistil proti nočnímu hladu bohužel v automatech na sladkosti a brambůrky.
Na největší stojánce Letiště Praha už byla přistavená velká paráda v podobě delší třistatřicítky, pro mě jednoho z nejpohodlnějších letadel. Letadlo bylo pravidelně nasazené v pátek určitě kvůli paletám carga, ale musím říct, čekal jsem, že nás poletí tak 50 a ono bylo na dnešní dobu docela plno a možná tak tak by se to vešlo do A321.
Odlet při západu slunce byl fantastický, zvuk velkých motorů byl po dlouhé době parádní a i docela tichý díky seatingu v druhé řadě economy. Provedl jsem totiž povedený výběr v první vteřině online check-inu na místa 07J K.
No a jakmile se letadlo dostalo do hladiny, přišlo překvapení roku. Podávala se večeře, teplé jídlo a všechno k tomu jak na dálkovém letu za normálních dob. To jsem opravdu nečekal, navíc i jídlo bylo tak dobrý, že se řadí mezi nejlepší, co jsem kdy dostal. Zpětně jsem zjistil, že normální catering byl opět uveden do chodu 1. dubna, jen den před naším letem, jaká to klika
Roztíratelnost másla byla 4/10, což je dost dobrý, když vezmu v úvahu, že voda v kelímku a rajčatový salát byl zmrzlý na kost. To bylo snad jediné mínus na celém letu s Turkish. Ještě chyběl ve výběru alkohol, ale čaj a káva po jídle nechyběla.
Zaujal mi závěs, který odděluje galley či business a economy, má totiž skvělý detail, prodirkované symboly nějaké kytky, co vlastně mají Turkish i jako symbol na trupu. Po procházce v parku a dohledání na internetu jsem zjistil, že jo to přece...národní kytka, turecký tulipán.
Jak pojíždění i vzlet byl načas, přistání nastalo dokonce o hodně dříve. Byl tak čas na delší pojíždění po obrovském novém letišti, i na následnou delší procházku k imigrační, která byla velmi rychlá. Celníka zajímal jen pas, dal štempl a byli jsme vpuštěni.
Autobus společnosti Havaist jel do centra na čas, platit pomocí IstanbulKart se nedá (někde jsem blbě četl, a tak mi na kartě zbývá vetší obnos, kdyby někdo chtěl ) Byla to linka 14 a autobus o půlnoci byl skoro plný. Noční hlad mi po skvělém cateringu nechytl i protože autobus byl na cílové zastávce Taksim o dost dřív než plánovaných 90 minut. Cesta na ubytování přes 2 km byla nádherná procházka nočním Istanbulem, skoro bych řekl, že toto město nespí více než NY. A to byl prosím zákaz vycházení.
To mi připomíná, že v den odletu jsem si prožil slušnou krizi, kdy jsem postupně přicházel na nové informace o lockdownu a restrikcích hotelu. Například hotel uváděl, že pokud člověk necestuje za prací nebo nemá cestovní povolení, rezervace bude na místě zrušena..co je asi cestovní povolení a platí to pro všechny, není to jen strašení a omylem naklikané informace do systému bookingu? Je čas recepce opravdu zkrácen, jak je obecně uvedeno? Ohledně lockdownu byly vyhlášeny nová pravidla 30.3., tudíž pro mě byly nové. Například a hlavně víkendový zákaz vycházení od pátka 21h do pondělí 5h. Takže zabalit notebook a dva dny přečkat na hotelu než budeme moct ven? Hledat další hotely, které nemají restrikce na turisty a mají volnou kapacitu..byly to děsný nervy. Člověk dopředu netuší, zvlášť když tam nikdy nebyl, jak moc to může být na pohodu..
Takže hotel naprosto v pohodě, nic neřešili (ještě aby, když noční recepční neuměl ani slovo anglicky ), recepce 24/7 a zákaz vycházení platí jen pro místní, turisti (rozumněj, Rusové) si mohou poletovat po městě bez víkendového omezení.
Dali nám downgrade, maličký pokoj s balkónem. Což nám řekl až další den další recepční. Když jsme ale říkali, že je to v pohodě, že se stěhovat nemusíme, dali nám i slevu, fair play se cení. (Rošáda byla způsobena, že pokoj nechávají mezi hosty jeden den volný na vyvětrání a desinfekci.)
První den byla sobota, i po krátké noci jsme dali dřívější snídani a vyrazili poznávat nepoznané. Přestože byl lockdown, prosluněné centrum města bylo vcelku živé, restaurace otevřené. Jediný Grand Bazar byl zavřený, ale krásy Modré mešity, Hagii Sofii, Sulejmanovi mešity a Topkapi paláce jsme mohli užívat i zevnitř. Nádherný byl taky park Gulhane, kde sídlilo mnoho ptactva, i papoušků. Pěkná byla také náplavka/park mezi mosty - Galata a Metro, kde byl rybí trh a spousta stánků s tradičním jídlem Balik, na které jsme nenašli odvahu. V pozadí náplavky jsou barevné rozpadlé domy. Ke konci dne jsme si chtěli nakoupit v supermarketu, který jsme neznale dlouho hledali, až nám všechny v 19h zavřeli a opět jsme byli bez jídla. Zachránila nás pumpa a jak jinak než kebab.
Druhý den se silně ochladilo a trochu pršelo, schovali jsme se tak do trajektu, který jel do Kadikoy. Než jsme dokázali nastoupit na trajekt, ujeli nám asi 4 lodě, protože je potřeba spárovat IstanbulKart s HES kódem (zdravotní online formulář), k tomu je potřeba internet. Další hák byl, že od dob koronaviru nelze použít jednu kartu pro víc lidí. V automatech nelze koupit karta, musí se u stánku, ne všechny berou debitku. Novou kartu lze nabít jen cashem, automaty na karty byly zakryté nebo jsou jen na letišti. Nakonec jsem si musel vybrat. V Kadikoy nebylo mnoho lidí, všechno bylo jen takeaway pravděpodobně kvůli neděli, nemohli jsme se tak ani nikde ohřát. Ačkoli jsme byli v asijské části, čtvrť vypadala více evropsky než než centrum na evropské straně. Objevili jsme tam dobrý kebab a pide (něco jako podlouhlá pizza). Parky byly zavřené, na lavičku jsme si nesměli sednout. Na zem ano, a tak jsme si jídlo dali někde, kde nebyla louže. Alespoň ty pěkné zelené parky se spoustou koček jsme si nevědomky zákazu stihli projít, než nás vykázali. Lodí jsme pak odpluli do Bešiktaše, viděli zvenku tamní palác a pěšky došli přes Taksim i Galatskou věž domů. Ten den se vlastně také běžel maraton podél moře a přes Galatský most, závodníci samozřejmě bez masek. Jinak obecně roušky nosilo venku tak 80%, někdo ledabile. My po celé dny respirátor. Ještě k tomu Galatskému mostu, krom restaurací s "agresivními" nahaněči to tam trochu smrdí a nachází se tam děti bez domova, které si ohřívají ruce a nohy u zapálených plastových přepravek.
Třetí den město neskutečno ožilo i přes pokračující nepříznivé počasí. Vlastně ale bylo hezky, protože v Česku i mrzlo. Odpluli jsme lodí do Uskudaru, při moři je část města dost pěkná, zrevitalizovaná. Trh i restaurace jsou zajímavé, jednu s výhledem jsme využili. Už zase normálně uvnitř u stolu. Potom jsme moderním metrem odjeli několik stanic do vnitrozemí a vydali se k nové mešitě Camlica. Je největší v Turecku a byla stavěna v letech 2000 až 2019. Myslím, že i když je trochu odlehlá od centra, návštěvu si zaslouží, celá stavba i její okolí je ohromné. Zpátky jsme došli pěšky k Bosporskému mostu a chtěli ho přejít. To ovšem není možné a tak poznali metrobus. Po většině trasy má pro sebe vyhrazené oplocené pruhy uprostřed silnice a jezdí tam pěknou rychlostí jeden velkokapacitní bus za druhým. Nechali jsme se odvézt až za čtvrť Fatíh, u které jsme nevěděli do čeho jdeme. Úzké křivolaké uličky, plné silně věřících muslimů, byl to zase jiný pocit oproti již navštíveným čtvrtím. Došli jsme k aquaduktu, který je v rekonstrukci (snad ji někdy dokončí). Pak jsme dalšími temnými uličkami našli cestu domů. Dnes bylo všude narváno, ke konci dne to bylo už bylo o nervy.
Taky v dalším všedním dnu bylo všude plno a zpětně jsem opravdu rád, že jsem měl možnost zažít a vidět obě tváře Istanbulu, klidného i živého. Předpokládám, že bez koronaviru by se ten klid ani o víkendech nedokázal zažít. Poslední den jsme si dali rekapitulaci nejlepších věcí v centru, včetně už otevřeného Grand Bazaru a Spice Bazaru. Ochutnali ještě pide, turecký čaj i kávu. Nakonec jsme narazili i na luxusní zápaďácký hotel, který měl ve výloze pár vajíček a zajíčka, jinak po Velikonocích samozřejmě ani památky. Také bylo pro mě novinkou, že jsou v ulicích často pospolu krámy se stejným zbožím, několik ulic se zabývá osvětlením, v jiných mají zas jen trezory, pracovní potřeby, či látky a záclony.
7. 4. 2021 IST-PRG, TK1767
0700-0835
737-800, reg. TC-JHZ
age 4.5 years
obsazenost cca 50%
Na letiště jsme odjeli už večer, protože když je boarding v 6h ráno, nemělo cenu vstávat ve 2h v noci na hotelu. Cestu na letiště jsme zvolili za pomoci MHD, a ono to nebylo horší. (Zelený krtek a bus H-2 z Mecidiyeköy.) Časově srovnatelné a ještě mezi metrem a busem byla zastávka v obchoďáku pro dárky a nějaké jídlo.
Park před letištěm ještě není dodělaný, jinak to mají už vcelku zabydlené. Při vstupu na letiště jsou kontrola letenky i zavazadel. Měl jsem problém s leteckou lžičko-vidličkou a musel jsem paní ujistit, že přijde do zapsaného zavazadla. Palubky jsme si jen vytiskli z kiosku, tentokrát první řadu economy EF, mam rád ten výhled na motor a tišší prostředí. Pasovka i security proběhly rychle, bez problému, jen s pasem. A bez problému prošla i lžičko-vidlička, protože jsem nic neodbavoval.
Letiště je obrovské, má krásné vysoké stropy a pěkné krámy. Chybí Mekáč. Na noc jsem se chystal do Sleeping Pods, ale po zjištění ceny 9 Eur na hodinu postačily Nap Zones. Vybrali jsme si jeden v ústraní, který byl větší a bylo tam minimum lidí. Na zemi je i koberec a tak se dá z lehátka spadnout na zem
Boarding k potupě Prahy probíhal busem, ale letadlo nebylo v polích, jen jinde u terminálu. Při načtení palubní vstupenky byl po nás vyžadován test, který jsme měli, ale zkusil jsem říci, že při cestě domů ho nepotřebuju. Byl jsem odstaven mimo, za námi ještě cestoval pár s dítětem z Thajska, taky po nich chtěl test, oni ho neměli, ani nemuseli mít. Po minutce telefonního hovoru nás všechny pustil do autobusu, že v pořádku. Když jsem kupoval letenky těšil jsem se na A321, bohužel byla změněna. I tak byl ale Boeing se Sky Interiorem ve formě a cesta byla pohodlná. Pojíždění začalo přesně na čas, vystupovalo se na minutu přesně. Největší highlight byla snídaně se sluncem nad nádhernou oblačností.
Pasovka v Praze proběhla v pořádku, celníci jsou pohodáři.
2. 4. 2021 PRG-IST, TK1770
1940-2325
A330-300, reg. TC-JOK
age 5.8 years
obsazenost cca 65%
Na Ruzyni jsme dorazili s větším předstihem a k obrovskému překvapení jsme nalezli obří frontu na odbavení, i přes minimálně 4 otevřené přepážky. Mezitím jsme se vydali nakoupit do Billy, jenže milá letištní Billa nevyužila výjimku moci být otevřená o Velkém pátku. Ani Kebab v business centru nebyl otevřený, a tak nás letiště nechalo bez kousku jídla. Mezitím se fronta na check-in lehce zkrátila a také jsme brzy využili přepážky bag dop-off. Proběhla kontrola pcr testů, vyzvedli si papírové boarding pasy a zamířili skrz pasovou kontrolu (automatické pasovky stále nejsou funkční ani na odletu). V T1 byl otevřený průchozí dutyfree shop a tuším jedno občerstvení. Já se ale pojistil proti nočnímu hladu bohužel v automatech na sladkosti a brambůrky.
Na největší stojánce Letiště Praha už byla přistavená velká paráda v podobě delší třistatřicítky, pro mě jednoho z nejpohodlnějších letadel. Letadlo bylo pravidelně nasazené v pátek určitě kvůli paletám carga, ale musím říct, čekal jsem, že nás poletí tak 50 a ono bylo na dnešní dobu docela plno a možná tak tak by se to vešlo do A321.
Odlet při západu slunce byl fantastický, zvuk velkých motorů byl po dlouhé době parádní a i docela tichý díky seatingu v druhé řadě economy. Provedl jsem totiž povedený výběr v první vteřině online check-inu na místa 07J K.
No a jakmile se letadlo dostalo do hladiny, přišlo překvapení roku. Podávala se večeře, teplé jídlo a všechno k tomu jak na dálkovém letu za normálních dob. To jsem opravdu nečekal, navíc i jídlo bylo tak dobrý, že se řadí mezi nejlepší, co jsem kdy dostal. Zpětně jsem zjistil, že normální catering byl opět uveden do chodu 1. dubna, jen den před naším letem, jaká to klika
Roztíratelnost másla byla 4/10, což je dost dobrý, když vezmu v úvahu, že voda v kelímku a rajčatový salát byl zmrzlý na kost. To bylo snad jediné mínus na celém letu s Turkish. Ještě chyběl ve výběru alkohol, ale čaj a káva po jídle nechyběla.
Zaujal mi závěs, který odděluje galley či business a economy, má totiž skvělý detail, prodirkované symboly nějaké kytky, co vlastně mají Turkish i jako symbol na trupu. Po procházce v parku a dohledání na internetu jsem zjistil, že jo to přece...národní kytka, turecký tulipán.
Jak pojíždění i vzlet byl načas, přistání nastalo dokonce o hodně dříve. Byl tak čas na delší pojíždění po obrovském novém letišti, i na následnou delší procházku k imigrační, která byla velmi rychlá. Celníka zajímal jen pas, dal štempl a byli jsme vpuštěni.
Autobus společnosti Havaist jel do centra na čas, platit pomocí IstanbulKart se nedá (někde jsem blbě četl, a tak mi na kartě zbývá vetší obnos, kdyby někdo chtěl ) Byla to linka 14 a autobus o půlnoci byl skoro plný. Noční hlad mi po skvělém cateringu nechytl i protože autobus byl na cílové zastávce Taksim o dost dřív než plánovaných 90 minut. Cesta na ubytování přes 2 km byla nádherná procházka nočním Istanbulem, skoro bych řekl, že toto město nespí více než NY. A to byl prosím zákaz vycházení.
To mi připomíná, že v den odletu jsem si prožil slušnou krizi, kdy jsem postupně přicházel na nové informace o lockdownu a restrikcích hotelu. Například hotel uváděl, že pokud člověk necestuje za prací nebo nemá cestovní povolení, rezervace bude na místě zrušena..co je asi cestovní povolení a platí to pro všechny, není to jen strašení a omylem naklikané informace do systému bookingu? Je čas recepce opravdu zkrácen, jak je obecně uvedeno? Ohledně lockdownu byly vyhlášeny nová pravidla 30.3., tudíž pro mě byly nové. Například a hlavně víkendový zákaz vycházení od pátka 21h do pondělí 5h. Takže zabalit notebook a dva dny přečkat na hotelu než budeme moct ven? Hledat další hotely, které nemají restrikce na turisty a mají volnou kapacitu..byly to děsný nervy. Člověk dopředu netuší, zvlášť když tam nikdy nebyl, jak moc to může být na pohodu..
Takže hotel naprosto v pohodě, nic neřešili (ještě aby, když noční recepční neuměl ani slovo anglicky ), recepce 24/7 a zákaz vycházení platí jen pro místní, turisti (rozumněj, Rusové) si mohou poletovat po městě bez víkendového omezení.
Dali nám downgrade, maličký pokoj s balkónem. Což nám řekl až další den další recepční. Když jsme ale říkali, že je to v pohodě, že se stěhovat nemusíme, dali nám i slevu, fair play se cení. (Rošáda byla způsobena, že pokoj nechávají mezi hosty jeden den volný na vyvětrání a desinfekci.)
První den byla sobota, i po krátké noci jsme dali dřívější snídani a vyrazili poznávat nepoznané. Přestože byl lockdown, prosluněné centrum města bylo vcelku živé, restaurace otevřené. Jediný Grand Bazar byl zavřený, ale krásy Modré mešity, Hagii Sofii, Sulejmanovi mešity a Topkapi paláce jsme mohli užívat i zevnitř. Nádherný byl taky park Gulhane, kde sídlilo mnoho ptactva, i papoušků. Pěkná byla také náplavka/park mezi mosty - Galata a Metro, kde byl rybí trh a spousta stánků s tradičním jídlem Balik, na které jsme nenašli odvahu. V pozadí náplavky jsou barevné rozpadlé domy. Ke konci dne jsme si chtěli nakoupit v supermarketu, který jsme neznale dlouho hledali, až nám všechny v 19h zavřeli a opět jsme byli bez jídla. Zachránila nás pumpa a jak jinak než kebab.
Druhý den se silně ochladilo a trochu pršelo, schovali jsme se tak do trajektu, který jel do Kadikoy. Než jsme dokázali nastoupit na trajekt, ujeli nám asi 4 lodě, protože je potřeba spárovat IstanbulKart s HES kódem (zdravotní online formulář), k tomu je potřeba internet. Další hák byl, že od dob koronaviru nelze použít jednu kartu pro víc lidí. V automatech nelze koupit karta, musí se u stánku, ne všechny berou debitku. Novou kartu lze nabít jen cashem, automaty na karty byly zakryté nebo jsou jen na letišti. Nakonec jsem si musel vybrat. V Kadikoy nebylo mnoho lidí, všechno bylo jen takeaway pravděpodobně kvůli neděli, nemohli jsme se tak ani nikde ohřát. Ačkoli jsme byli v asijské části, čtvrť vypadala více evropsky než než centrum na evropské straně. Objevili jsme tam dobrý kebab a pide (něco jako podlouhlá pizza). Parky byly zavřené, na lavičku jsme si nesměli sednout. Na zem ano, a tak jsme si jídlo dali někde, kde nebyla louže. Alespoň ty pěkné zelené parky se spoustou koček jsme si nevědomky zákazu stihli projít, než nás vykázali. Lodí jsme pak odpluli do Bešiktaše, viděli zvenku tamní palác a pěšky došli přes Taksim i Galatskou věž domů. Ten den se vlastně také běžel maraton podél moře a přes Galatský most, závodníci samozřejmě bez masek. Jinak obecně roušky nosilo venku tak 80%, někdo ledabile. My po celé dny respirátor. Ještě k tomu Galatskému mostu, krom restaurací s "agresivními" nahaněči to tam trochu smrdí a nachází se tam děti bez domova, které si ohřívají ruce a nohy u zapálených plastových přepravek.
Třetí den město neskutečno ožilo i přes pokračující nepříznivé počasí. Vlastně ale bylo hezky, protože v Česku i mrzlo. Odpluli jsme lodí do Uskudaru, při moři je část města dost pěkná, zrevitalizovaná. Trh i restaurace jsou zajímavé, jednu s výhledem jsme využili. Už zase normálně uvnitř u stolu. Potom jsme moderním metrem odjeli několik stanic do vnitrozemí a vydali se k nové mešitě Camlica. Je největší v Turecku a byla stavěna v letech 2000 až 2019. Myslím, že i když je trochu odlehlá od centra, návštěvu si zaslouží, celá stavba i její okolí je ohromné. Zpátky jsme došli pěšky k Bosporskému mostu a chtěli ho přejít. To ovšem není možné a tak poznali metrobus. Po většině trasy má pro sebe vyhrazené oplocené pruhy uprostřed silnice a jezdí tam pěknou rychlostí jeden velkokapacitní bus za druhým. Nechali jsme se odvézt až za čtvrť Fatíh, u které jsme nevěděli do čeho jdeme. Úzké křivolaké uličky, plné silně věřících muslimů, byl to zase jiný pocit oproti již navštíveným čtvrtím. Došli jsme k aquaduktu, který je v rekonstrukci (snad ji někdy dokončí). Pak jsme dalšími temnými uličkami našli cestu domů. Dnes bylo všude narváno, ke konci dne to bylo už bylo o nervy.
Taky v dalším všedním dnu bylo všude plno a zpětně jsem opravdu rád, že jsem měl možnost zažít a vidět obě tváře Istanbulu, klidného i živého. Předpokládám, že bez koronaviru by se ten klid ani o víkendech nedokázal zažít. Poslední den jsme si dali rekapitulaci nejlepších věcí v centru, včetně už otevřeného Grand Bazaru a Spice Bazaru. Ochutnali ještě pide, turecký čaj i kávu. Nakonec jsme narazili i na luxusní zápaďácký hotel, který měl ve výloze pár vajíček a zajíčka, jinak po Velikonocích samozřejmě ani památky. Také bylo pro mě novinkou, že jsou v ulicích často pospolu krámy se stejným zbožím, několik ulic se zabývá osvětlením, v jiných mají zas jen trezory, pracovní potřeby, či látky a záclony.
7. 4. 2021 IST-PRG, TK1767
0700-0835
737-800, reg. TC-JHZ
age 4.5 years
obsazenost cca 50%
Na letiště jsme odjeli už večer, protože když je boarding v 6h ráno, nemělo cenu vstávat ve 2h v noci na hotelu. Cestu na letiště jsme zvolili za pomoci MHD, a ono to nebylo horší. (Zelený krtek a bus H-2 z Mecidiyeköy.) Časově srovnatelné a ještě mezi metrem a busem byla zastávka v obchoďáku pro dárky a nějaké jídlo.
Park před letištěm ještě není dodělaný, jinak to mají už vcelku zabydlené. Při vstupu na letiště jsou kontrola letenky i zavazadel. Měl jsem problém s leteckou lžičko-vidličkou a musel jsem paní ujistit, že přijde do zapsaného zavazadla. Palubky jsme si jen vytiskli z kiosku, tentokrát první řadu economy EF, mam rád ten výhled na motor a tišší prostředí. Pasovka i security proběhly rychle, bez problému, jen s pasem. A bez problému prošla i lžičko-vidlička, protože jsem nic neodbavoval.
Letiště je obrovské, má krásné vysoké stropy a pěkné krámy. Chybí Mekáč. Na noc jsem se chystal do Sleeping Pods, ale po zjištění ceny 9 Eur na hodinu postačily Nap Zones. Vybrali jsme si jeden v ústraní, který byl větší a bylo tam minimum lidí. Na zemi je i koberec a tak se dá z lehátka spadnout na zem
Boarding k potupě Prahy probíhal busem, ale letadlo nebylo v polích, jen jinde u terminálu. Při načtení palubní vstupenky byl po nás vyžadován test, který jsme měli, ale zkusil jsem říci, že při cestě domů ho nepotřebuju. Byl jsem odstaven mimo, za námi ještě cestoval pár s dítětem z Thajska, taky po nich chtěl test, oni ho neměli, ani nemuseli mít. Po minutce telefonního hovoru nás všechny pustil do autobusu, že v pořádku. Když jsem kupoval letenky těšil jsem se na A321, bohužel byla změněna. I tak byl ale Boeing se Sky Interiorem ve formě a cesta byla pohodlná. Pojíždění začalo přesně na čas, vystupovalo se na minutu přesně. Největší highlight byla snídaně se sluncem nad nádhernou oblačností.
Pasovka v Praze proběhla v pořádku, celníci jsou pohodáři.