Marseille a Bordeaux!
Napsal: 11. 09. 2021, 13:41
Část první – bez práce
Drazí kolegové, cestovatelé,
Když jsem si loni v lednu cestou z Bari liboval, jací jsou u Wizzairu pašáci, že mně posadili na exit row a zároveň se těšil, jak za necelé dva měsíce procestuji Kanadu z jedné strany na druhou, ani v tom nejhorším snu by mně nenapadlo, že právě prožívám svůj poslední let na hodně dlouhou dobu. Jenže jak tou dobou platilo, „člověk mínil, Covid měnil“ a z výletu do Kanady samozřejmě nebylo nic. Já sice ještě v červnu podniknul se psy po výlet do Nízkých a Vysokých Tater, ale pak jsem už neměl na nějaké cestování chuť, neboť reálně hrozilo, že přijdu o práci, což se koncem roku bohužel i stalo.
Nicméně někdo tam nahoře mně má asi rád, neboť od začátku letošního února jsem zase letištní, sice o stupínek míň, ale to vlastně vůbec nevadí. A později jsem začal i cestovat. V červnu, po první dávce „Pfizera“, nejprve nesměle za hranice do Krkonoš a na německou stranu Šumavy i Krušných hor, začátkem srpna pak k Balatonu, kde mi při zpáteční cestě pomohla linka Ryanu z Budapešti do Prahy, díky které jsem se, po cca roce a půl, dostal opět do vzduchu. A právě tehdy jsem si uvědomil, jak moc mi to cestování a poznávání cizích krajů chybí.
O pár dnů později mi společnost Porter Airlines slíbila, že mi vrátí peníze za jeden neproletěný úsek v Kanadě a já se spontánně rozhodnul, že pokud peníze opravdu přijdou, podniknu za ně co nejdřív nějaký výlet, do ciziny a letadlem.
A ony opravdu přišly. Byl jsem tou dobou v jednom kempu kdesi na severu Čech a zatímco kolem bujel klasický páteční kempový život, nejvíc ze všeho byl cítit propan-butan a já na vypadávající wifi síti zkoušel vymyslel, kam o následující středě vyrazím.
Vlastně jsem měl vymyšlené už dávno – Marseille a Bordeaux. Už mockrát jsem to zkoušel nějak nakombinovat, ale nikdy to nešlo. Až teď. Odlet do Marseille v deset dopoledne, dost času, abych se alespoň symbolicky vyspal po noční, návrat z Bordeaux další den navečer, mezi oběma městy dostatečná nabídka letů. Jen ty ceny byly poněkud vyšší a tak jsem si řekl, že do toho zkrátka nepůjdu. Jenže už o několik desítek minut později, uprostřed vodních radovánek v Hammerském jezeře, jsem si uvědomil, že podobnou šanci už možná mít nebudu a tak jsem během půl hodiny rezervoval ryanovské letenky z Prahy do Marseille a z Bordeaux do Prahy, easyjetovskou letenku z Marseille do Bordeaux a ubytování v hostelu v centru Bordeaux a pak si dál užíval života u břehů jednoho nejslavnějších českých jezer, jako by se nic nedělo.
Část druhá – beze spánku
Bylo to fantastické. V neděli večer jsem se vrátil z Hamrů, ve středu dopoledne jsem odlétal. Tolik ušetřených nervů. Před sebou dvě noční, přípravu na výlet si dělám narychlo u kafe před odchodem na první z nich. Po té druhé pak místo domů mířím do šatny, uniformu měním za civil, kolem půl sedmé už procházím liduprázdnou security. Z těch několika možností, kde strávit pár hodin do odletu, volím ING Relax zónu. Bývá tu plno, teď jsem tu ale sám. Naštěstí vedle velkých „gaučů“ je tu i pár polouzavřených místo se stolky a měkkými pohovkami, na jednu z nich se ukládám. Tělo po náročné noci touží po spánku, ale hlava těšící se na věci příští to neumožňuje. Přesto tu tak tiše ležím a zkouším nabrat alespoň trochu sil. Každou půlhodinu opakující se hlášení o nutnosti nosit respirátory příjemně dělí čas, jinak tu člověka nic neruší. Budík mám nastavený na devátou, když slyším ono hlášení o půl deváté, říkám si, že už asi pomalu vstanu, načež konečně na dobrých dvacet minut usínám.
To už těšící se hlava nad unaveným tělem vyhrává definitivně, tak rychle sejít ke gatu C18, který už je samozřejmě otevřený.
Letadlo sotva po letu z Kodaně přistává a už se začíná nastupovat do autobusu. Kontrolují testy či potvrzení o vakcinaci, Francouzi vyžadované prohlášení o bezinfekčnosti nikdo vidět nechce. Samozřejmě chytám až ten druhý autobus, tak si hezky počkám. Ale stojí to za to. Jen člověka trochu chytá smutek, na jedné straně celkem plná odletová tabule, na druhou stranu Letiště pořád působí dost prázdně.
Praha – Marseille
18.8.2021
FR8228; Ryanair operován Ryanair Sun, B738, reg. SP-RST
10:05-12:05 (odlet na čas, přílet s lehkým předstihem)
LF: 85%
K jednosměrné letence za 1600 korun jsem si asi za 160 korun připlatit místo 30F, málo platné, let, který nestrávíte u okénka, se tak úplně nepočítá. Vedle se ještě zastaví jiné letadlo Ryanu, co si udělalo výlet do Götteborgu, my záhy, slušně zaplněni tak půl na půl Francouzi a Čechy míříme do oblak. Ještě zahlédnout Dobrovíz, sklad Amazonu a Hostouň a pak už jsme nad mraky, směřujíc někam k Mnichovu.
Tělo to na chvíli vzdává, zkouší spát, ale teď se prostě spí nějak blbě. Naštěstí nedlouho poté se blíží Alpy a rozestupují mraky, konečně je na co se koukat.
Z okna bych měl mít takový Innsbruck jako na dlani, já ho ale nepoznávám. To až za chvíli, až bílé vrcholky Alp na chvíli střídá zeleň Pádské nížiny, bezpečně poznávám Milán i všechna tři jeho letiště.
To už ale na scénu přicházejí opět Alpy, tentokrát ty francouzské, takové více suché a hlavně spadající do moře. Vidíme letiště v Cannes a záhy i Saint Tropez. Letadlo klesá, ale stejně nikdo nečeká, co za chvíli přijde – celá Marseille jako na dlani. Mít jen pár minut na jeho prohlídku, mohl jsem si ji právě odškrtnout.
Krátce před dvanáctou sedáme doprostřed dopoledního horka na Marseillské letiště. V Praze to počasí nebylo nic moc, tady to ale s teplotou okolo třicítky vypadá na léto na vrcholu sil. Ještě si trochu zatleskáme (to hlavně já) a pak si konečně užít místní vzduch.
Rychle prosvištět terminálem a najít autobus, jež má člověka dovézt k nedaleké železniční stanici. Má být zdarma, ale není, chtějí za ní 1,20 Eur. Asi Corona.
Ale nevadí, horší je to na nedaleké železniční zastávce Vitrolles Aéroport Marseille. Jeden automat na lístky, ale takový archaický. Pán přede mnou to vzdává, já se propracuji po těžkém boji k platbě, ale pak je problém s mojí kartou. Přes ulici je klasická pokladna, jedna paní v ní cosi složitého vyřizuje, naštěstí pár po ní už je rychlejší. I tak mám ale pocit, že vydat lístek, který vydávají snad tisíckrát za den, by jim mohlo jít o něco rychleji. Přesto stíhám za pár minut vlak, co jede do centra Marseille.
S respirátorem si tu připadám jako exot, všichni mají roušky. Ještě přejet marseillská předměstí a pak triumfální příjezd na nádraží Saint-Charles. Mnoho jednotek TGV dává pocítit, jak vyspělá je francouzská železnice, pokud se tedy na ní zrovna nestávkuje.
Drazí kolegové, cestovatelé,
Když jsem si loni v lednu cestou z Bari liboval, jací jsou u Wizzairu pašáci, že mně posadili na exit row a zároveň se těšil, jak za necelé dva měsíce procestuji Kanadu z jedné strany na druhou, ani v tom nejhorším snu by mně nenapadlo, že právě prožívám svůj poslední let na hodně dlouhou dobu. Jenže jak tou dobou platilo, „člověk mínil, Covid měnil“ a z výletu do Kanady samozřejmě nebylo nic. Já sice ještě v červnu podniknul se psy po výlet do Nízkých a Vysokých Tater, ale pak jsem už neměl na nějaké cestování chuť, neboť reálně hrozilo, že přijdu o práci, což se koncem roku bohužel i stalo.
Nicméně někdo tam nahoře mně má asi rád, neboť od začátku letošního února jsem zase letištní, sice o stupínek míň, ale to vlastně vůbec nevadí. A později jsem začal i cestovat. V červnu, po první dávce „Pfizera“, nejprve nesměle za hranice do Krkonoš a na německou stranu Šumavy i Krušných hor, začátkem srpna pak k Balatonu, kde mi při zpáteční cestě pomohla linka Ryanu z Budapešti do Prahy, díky které jsem se, po cca roce a půl, dostal opět do vzduchu. A právě tehdy jsem si uvědomil, jak moc mi to cestování a poznávání cizích krajů chybí.
O pár dnů později mi společnost Porter Airlines slíbila, že mi vrátí peníze za jeden neproletěný úsek v Kanadě a já se spontánně rozhodnul, že pokud peníze opravdu přijdou, podniknu za ně co nejdřív nějaký výlet, do ciziny a letadlem.
A ony opravdu přišly. Byl jsem tou dobou v jednom kempu kdesi na severu Čech a zatímco kolem bujel klasický páteční kempový život, nejvíc ze všeho byl cítit propan-butan a já na vypadávající wifi síti zkoušel vymyslel, kam o následující středě vyrazím.
Vlastně jsem měl vymyšlené už dávno – Marseille a Bordeaux. Už mockrát jsem to zkoušel nějak nakombinovat, ale nikdy to nešlo. Až teď. Odlet do Marseille v deset dopoledne, dost času, abych se alespoň symbolicky vyspal po noční, návrat z Bordeaux další den navečer, mezi oběma městy dostatečná nabídka letů. Jen ty ceny byly poněkud vyšší a tak jsem si řekl, že do toho zkrátka nepůjdu. Jenže už o několik desítek minut později, uprostřed vodních radovánek v Hammerském jezeře, jsem si uvědomil, že podobnou šanci už možná mít nebudu a tak jsem během půl hodiny rezervoval ryanovské letenky z Prahy do Marseille a z Bordeaux do Prahy, easyjetovskou letenku z Marseille do Bordeaux a ubytování v hostelu v centru Bordeaux a pak si dál užíval života u břehů jednoho nejslavnějších českých jezer, jako by se nic nedělo.
Část druhá – beze spánku
Bylo to fantastické. V neděli večer jsem se vrátil z Hamrů, ve středu dopoledne jsem odlétal. Tolik ušetřených nervů. Před sebou dvě noční, přípravu na výlet si dělám narychlo u kafe před odchodem na první z nich. Po té druhé pak místo domů mířím do šatny, uniformu měním za civil, kolem půl sedmé už procházím liduprázdnou security. Z těch několika možností, kde strávit pár hodin do odletu, volím ING Relax zónu. Bývá tu plno, teď jsem tu ale sám. Naštěstí vedle velkých „gaučů“ je tu i pár polouzavřených místo se stolky a měkkými pohovkami, na jednu z nich se ukládám. Tělo po náročné noci touží po spánku, ale hlava těšící se na věci příští to neumožňuje. Přesto tu tak tiše ležím a zkouším nabrat alespoň trochu sil. Každou půlhodinu opakující se hlášení o nutnosti nosit respirátory příjemně dělí čas, jinak tu člověka nic neruší. Budík mám nastavený na devátou, když slyším ono hlášení o půl deváté, říkám si, že už asi pomalu vstanu, načež konečně na dobrých dvacet minut usínám.
To už těšící se hlava nad unaveným tělem vyhrává definitivně, tak rychle sejít ke gatu C18, který už je samozřejmě otevřený.
Letadlo sotva po letu z Kodaně přistává a už se začíná nastupovat do autobusu. Kontrolují testy či potvrzení o vakcinaci, Francouzi vyžadované prohlášení o bezinfekčnosti nikdo vidět nechce. Samozřejmě chytám až ten druhý autobus, tak si hezky počkám. Ale stojí to za to. Jen člověka trochu chytá smutek, na jedné straně celkem plná odletová tabule, na druhou stranu Letiště pořád působí dost prázdně.
Praha – Marseille
18.8.2021
FR8228; Ryanair operován Ryanair Sun, B738, reg. SP-RST
10:05-12:05 (odlet na čas, přílet s lehkým předstihem)
LF: 85%
K jednosměrné letence za 1600 korun jsem si asi za 160 korun připlatit místo 30F, málo platné, let, který nestrávíte u okénka, se tak úplně nepočítá. Vedle se ještě zastaví jiné letadlo Ryanu, co si udělalo výlet do Götteborgu, my záhy, slušně zaplněni tak půl na půl Francouzi a Čechy míříme do oblak. Ještě zahlédnout Dobrovíz, sklad Amazonu a Hostouň a pak už jsme nad mraky, směřujíc někam k Mnichovu.
Tělo to na chvíli vzdává, zkouší spát, ale teď se prostě spí nějak blbě. Naštěstí nedlouho poté se blíží Alpy a rozestupují mraky, konečně je na co se koukat.
Z okna bych měl mít takový Innsbruck jako na dlani, já ho ale nepoznávám. To až za chvíli, až bílé vrcholky Alp na chvíli střídá zeleň Pádské nížiny, bezpečně poznávám Milán i všechna tři jeho letiště.
To už ale na scénu přicházejí opět Alpy, tentokrát ty francouzské, takové více suché a hlavně spadající do moře. Vidíme letiště v Cannes a záhy i Saint Tropez. Letadlo klesá, ale stejně nikdo nečeká, co za chvíli přijde – celá Marseille jako na dlani. Mít jen pár minut na jeho prohlídku, mohl jsem si ji právě odškrtnout.
Krátce před dvanáctou sedáme doprostřed dopoledního horka na Marseillské letiště. V Praze to počasí nebylo nic moc, tady to ale s teplotou okolo třicítky vypadá na léto na vrcholu sil. Ještě si trochu zatleskáme (to hlavně já) a pak si konečně užít místní vzduch.
Rychle prosvištět terminálem a najít autobus, jež má člověka dovézt k nedaleké železniční stanici. Má být zdarma, ale není, chtějí za ní 1,20 Eur. Asi Corona.
Ale nevadí, horší je to na nedaleké železniční zastávce Vitrolles Aéroport Marseille. Jeden automat na lístky, ale takový archaický. Pán přede mnou to vzdává, já se propracuji po těžkém boji k platbě, ale pak je problém s mojí kartou. Přes ulici je klasická pokladna, jedna paní v ní cosi složitého vyřizuje, naštěstí pár po ní už je rychlejší. I tak mám ale pocit, že vydat lístek, který vydávají snad tisíckrát za den, by jim mohlo jít o něco rychleji. Přesto stíhám za pár minut vlak, co jede do centra Marseille.
S respirátorem si tu připadám jako exot, všichni mají roušky. Ještě přejet marseillská předměstí a pak triumfální příjezd na nádraží Saint-Charles. Mnoho jednotek TGV dává pocítit, jak vyspělá je francouzská železnice, pokud se tedy na ní zrovna nestávkuje.