S jakou společností ale vyrazit? Z hlediska poměru “výkon - cena”, se jako nejlepší zdály společnosti Emirates, Qatar Airways, Turkish Airlines a Lufthansa. Posledně jmenované dvě společnosti jsem zamítnul. Obě měly nejhorší podmínky ohledně případného zrušení letenky z důvodu koronaviru a 6,5hodinová cesta v B738 z Istanbulu do Nairobi mě opravdu nelákala. Navíc podmínky pro cestování přes Německo se často mění a bývají přísné. Společnost Emirates sice nabídla možnost zrušení cesty, ovšem bez vrácení tax, které nebyly blíže specifikované. Po dvou neúspěšných pokusech dovolat se na jejich informační linku jsem se nakonec rozhodl koupit letenku u Qatar Airways. Tato společnost nabízí plnou flexibilitu a letenky je možné refundovat až 1 hodinu před odletem (wow thumb up). Cestující si může vybrat mezi vrácením částky zpět na kartu, změnou letenky (doplácí se pouze rozdíl v ceně) nebo voucherem, jehož hodnota je navýšena o 10 % původní ceny letenky. Nebyl důvod váhat.
Místa k sezení jsem nedokupoval, protože jsem věřil, že rozumný výběr bude možný i bezplatně 48 hodin před odletem při online check-inu.
Článek jsem nazval jako reparát proto, že moje první zkušenost s Qatar Airways před několika lety rozhodně nebyla dokonalá. Ale druhou šanci si minimálně z důvodu skvělých refundačních podmínek rozhodně zasluhovaly.
PRG-DOH
QR292
A320
LF: 75 %
Na letiště přijíždím 3 hodiny před odletem, přesně jak radí Qatar Airways. Check-in desky jsou otevřené. Před nimi však stojí malý pultík, u kterého agenti kontrolují vstupní dokumenty do jednotlivých zemí. Scanují kód letenky a v přístroji odklikávají:
- Passenger locator form pro Keňu
- doklad o očkování
- negativní PCR test
- cestovní kód Trusted travel/Panabios (registrace cesty, testu a očkování)
- elektronické vízum
Check-in je rychlý, pasová kontrola automatická a já jsem hned na airside. Letiště je poloprázdné, ale obchody jsou otevřené téměř všechny. Sedám si v plzeňské restauraci a srkám pivo s výhledem na slunce sklánějící se k obzoru a obrovský B773 Emirates. O co radši bych letěl právě trojtou sedmou.
Na telefonu sleduji stav boardingu a již hodinu před odletem svítí u mého letu “Last call”. Tohle nemám rád. Je mi jasné, že žádný boarding neprobíhá, ale raději se přesouvám. "Letí malé letadlo, nástup je mostem...proč ta panika," říkám si. Boarding na letence je v 15:00.
Letoun je plný zhruba ze dvou třetin, většinou cestující sedí na trojsedačkách po dvou. Naboardování jsme dobrých 30 minut v předstihu, ale motory pilot startuje až za dalších 15 minut a vytlačovaní jsme pouhých 5 minut před plánovaným časem. Zbytečné čekání. Mezi námi, to mohli cestující ještě trávit čas (rozuměj utrácet peníze) na letišti.
Hydraulika zvuku štěkajícího psa je nad křídly obzvlášť slyšet. Pojíždíme po taxiways Hotel a Alfa a vjíždíme na dráhu 24. Pilot přidává výkon stroje a už se vznášíme nad dráhou. Točíme doleva a stoupáme k VOZ.
Nebe se mezitím zalilo do kombinace kovové a fialové barvy, která dokonale ladí s barvami Qatar Airways.
Do Dauhá je to 5,5 hodiny letu. Rozestupy mezi sedadly jsou dostatečné pro pohodlný dlouhý let. Qatar Airways právě nabízí v zábavním programu měsíc Jamese Bonda, takže se koukám na Casino Royale a přidávám i německý film Nebenan, na který jsem se delší dobu chystal. Z hlediska zábavy tedy spokojenost. Rozlišení i velikost obrazovky nejsou kdovíjak úžasné, ale stačí.
Trochu mě překvapuje, že úplně chybí tištěné menu s výběrem jídla. Co nechybí, je ovšem “hygienický kit” s gumovými rukavicemi, dezinfekčními gely a rouškou. Za mě fajn.
Po hodině a půl letu přichází čas na pozdní oběd. Dávám si pikantní nudle s masem a jsou výborné. Jako předkrm dostávám rýžový salát a jako zákusek tiramisu. Jestli Qatar Airways umí něco hodně dobře, tak je to jídlo. Za konektivitu má však QR černý puntík. Pokud je možné připojit se na internet i v lowcostu jako je třeba Pegasus, potom nechápu, proč Qatar Airways toto nenabízí (nebo proč není funkční).
4,5 hodiny letu nakonec utekly celkem rychle. V dálce už svítí íránské pobřeží a pod námi problikávají světla tankerů na vlnách Perského zálivu. Za několik desítek minut vidím z okna vláček blikajících letadel, která oblétají Dauhá ze západu a stáčí se k letišti na přistání.
Short final, touchdown a výjezd.
Z boardingu 30 minut před odletem je zpoždění půl hodiny. Navíc jsme odstavení ve vzdálené části letiště, odkud jedeme autobusem dobrých 15 minut. V hale následuje další bezpečnostní osobní kontrola. Proč, když jsme stále na airside? Navíc v tuto dobu se slétá mnoho letů, takže fronty jsou opravdu velké.
Po kontrole se snažím najít bránu mého dalšího letu, ale na tabulích vůbec QR 1335 nesvítí. Hledám několik minut, ale nic. “Kdyby let zrušili, tak by tady bylo aspoň cancelled,” říkám si. Jdu k další tabuli a zase nic. Hledám tedy přepážku s informacemi a zde se konečně dozvídám, že můj let stojí u brány C7.
Přicházím tedy ke gatu. U “akvárka” s cestujícími však agentka v hidžábu odmítá další a další přicházející pasažéry s tím, že uvnitř je bohužel plno a ať si posedají okolo. Toto opravdu není pětihvězdičkový zážitek, jak hrdě prezentuje aerolinka i letiště ve svých reklamách.
DOH-NBO
QR1335
B773
LF: 60 %
Miluju Triple Seven. Vždy když s ní můžu letět, tak se moc těším.
V letadle na mém místě již čeká deka, polštář, hygienický balíček i sluchátka. Ovšem nejlepší je, že budu mít celou trojsedačku jen pro sebe. V 777 jsou opravdu velké obrazovky u sedadel s perfektním rozlišením, které dokonale reagují na dotyky. Zkouším konektivitu, ale systém nabízí pouze bluetooth pro připojení vlastních sluchátek, WiFi opět chybí.
Padá na mě obrovská únava. Je 1:45 ráno a stále se nic neděje. Jsou 2 ráno, půl třetí a stále stojíme na stojánce a nic nenasvědčuje tomu, že bychom se hnuli. Usínám opřený o okénko a teprve ve 3:15 ráno mě probouzí mohutný zvuk motorů GE při startu.
Piloti zatahují podvozek, klapky, já se natahuji přes trojsedačku a usínám. Let trvá jen necelých 5 hodin, ale spánek mi hodně pomáhá.
Budím se nad Keňou. Venku vychází slunce, naše letadlo pomalu klesá k Nairobi a v dálce pozoruji majestátní Kilimandžáro. K letišti se přibližujeme od jihozápadu. Z okna mám úžasné výhledy na národní park na jihu města a skyline Nairobi.
Přistání je jemné a během pojíždění míjíme letadla červeného kříže, UN, Dash-8 Jambojet, Embraer Congo Airways, 787 Kenya Airways a další lokální lahůdky.
Výstup z naší 777 je na plochu. Zde již čekají autobusy a odváží všechny cestující ke kontrole. Termosenzory nejprve měří teplotu při průchodu, potom postupně ukazujeme všechny dokumenty potřebné pro vstup. Panuje tu typicky africký chaos, ale dopředu se probíjím celkem rychle. Už jen získat razítko do pasu a mohu vyrazit do Nairobi.
Koho by moje cesta po Keni zajímala blíž, může si přečíst reportáž z Nairobi včetně návštěvy slumu. Během cesty jsem se také dostal ke kmeni Samburu nebo hojně cestoval keňskými vlaky.
NBO-DOH
QR1342
B789
LF: 85 %
Na telefonu si ověřuji číslo terminálu, na který se mám dostavit. Qatar Airways ukazuje T1A.
Boltem dorážím na letiště přesně podle doporučení Qatar Airways, tedy 4 hodiny v předstihu. Před vstupem do haly již čeká velká fronta cestujících a probíhá prvotní screening dokumentů před cestou. Keňa nevyžaduje pro odlet PCR test, stačí očkování a je nezbytné znát samozřejmě podmínky vstupu v cílové i tranzitní zemi.
Ukazuji QR kód očkování, ale při zmínce Qatar Airways mě agent posílá pryč. “Musíte na Terminál 2,” říká neoblomně. Nevěřím, koukám na stránku KAA, jenže ty mě zase posílají na Terminál 1C.
Několikrát si tedy ještě ověřuji informaci na místě, zda opravdu QR odlétají ze “dvojky”, ale všichni lidé mi T2 potvrzují. Takže samotné Qatar Airways neví, z jakého terminálu odlétají jejich letadla? Kysele polykám tuto smutnou informaci a jdu hledat mikrobus, který mě odveze na T2.
Přijíždím k terminálu a nevěřím vlastním očím. Hala vypadá jako nějaký sklad v průmyslovém parku. Celá montovaná budova je provizorní a hlavně miniaturní a úzká.
Začínají kontrolní orgie. Před halou po mně chtějí PCR test. Prokazuji se QR kódem očkování a očividně stačí. Pokračuji tedy na kontrolu zavazadel. V pořadí již druhou. První probíhá ještě před vjezdem do areálu letiště.
Poté následuje předletový screening dokladů. Vše probíhá podobně jako v Praze. Automaticky podávám český Passenger Locator Form, na který agentka bezelstně reaguje, že vůbec nerozumí, co jí ukazuji. Předkládám QR kód očkování a dostávám samolepku “security checked” na pas. Úkol splněn a pokračuji do dalšího levelu, tentokrát na check-in přepážku. Zde se agent dožaduje PCR testu. Říkám, že žádný nepotřebuji a ukazuji očkování. Do ruky dostávám 2 letenky a nyní mě čeká už jen pasová kontrola a v pořadí třetí bezpečnostní kontrola.
Konečně hotovo. Už jsem v čekárně. Ta je ovšem jako zlý sen. Při pohledu na malý stísněný prostor a kovové sedačky jako na nádraží se mi chce brečet. Tady budu muset strávit 2 hodiny. Po obvodu pár nevzhledných mini obchodů a jedna kavárna, které vypadají jako někde na tržnici.
“To si ze mě už Katarci dělají jenom prd.., ne?” lametuji pro sebe. Pětihvězdičková aerolinka létá z takového zla, když Air France nebo Lufthansa odlétají z “normálního” T1A?
Kam si sednout?
Lounge, vidím nápis lounge. Neváhám a kupuji vstupenku přes Revolut. V salonku si připadám sice jako v nějaké unimobuňce, ale aspoň se najím.
Jídlo je vyjedené. Smutně procházím kolem prázdných boxů na jídlo. Číšnice sice slibují, že jej doplní, ale když procházím kolem pultu za 5 minut, stále tam žádné není. Slečna se ptá co bych si dal, že mi to prý dá rovnou na talíř. Dortíky ani zákusky bohužel žádné. Pití si beru z lednice sám. Upřímně nejhorší lounge v životě. Ale stále lepší než sedět venku.
Boarding začíná hodinu před odletem, protože pojedem k letadlu autobusy. Před nástupem panuje totální chaos. Agentky kontrolují již po několikáté testy a očkování. Posílají nás z jedné místnosti do druhé, potom zase zpátky. Prý si to spletli.
Korunu všemu nasazují keňští zaměstnanci Swissportu tím, že vypravují k letadlu 2 autobusy v době, kdy ještě není uklizená paluba. Stojíme v autobusu a přes zavřené dveře pozorujeme, jak uklízeči čistí náš stroj.
Po více než 10 minutách řidič otevírá dveře autobusu a my jdeme ke schodům. Stát. Před nimi nás zastavuje agentka s tím, že stále nemůžeme na palubu. A zase čekáme.
B789 je ovšem fajn. Oceňuji opěrky hlavy, které se dají ohnout tak, že zafixují hlavu pro pohodlný spánek. Obrazovky jsou velké s perfektním rozlišením (nejlepší během celé cesty). Nechybí ani Front Cam a Down cam, takže si hned ladím kamery, abych měl přehled.
Start, vlastně i celkově chod motorů, je velice tichý a v kabině není typický ruch. Najíždíme na dráhu, křídla se propínají a vzlétáme.
Let je velice klidný, ale mně se spát nechce. Pouštím proto ještě jeden díl Bonda, ale potom na necelé 2 hodiny stejně zadřimuji.
Do Dauhá přilétáme včas a kupodivu vystupujeme mostem. Příjemná změna. Vzhledem k tomu, že je brzké ráno, průchod bezpečnostní kontrolou je rychlý. V cestovatelském obchodě vybírám vychytávky na cestování. Čas se krátí a já se rychle musím přesunout na bránu C26, odkud bude nástup na let do Prahy.
DOH-PRG
QR291
A320
LF: 70 %
Brána C26 je v dolní části letiště a je jasné, že pojedeme autobusem. Ale Praha v tom není rozhodně sama. Bejrút nebo Larnaca mají také stroje A320 a nástup z plochy.
Opět autobusem projíždíme do vzdálené části letiště. Naboardovaní jsme velice rychle, pilot startuje oba motory, vytlačení, pojezd na dráhu a start. Stoupáme nad Perským zálivem směrem na Basru a Bagdád.
Po zhruba hodině začíná servis. Na brzký oběd si vybírám ratatouille s rýží a jako zákusek dostávám sladkou pěnu s karamelem. Jídlo je prostě super.
Žádný zádrhel se nekoná a my přistáváme na dráhu 30 po 6 hodinách letu. Vstup na území ČR je formalita. Ukazuji očkování i PLF, procházím automatizovanou kontrolou a moje krosna projíždí na pásu.
Shrnutí
Z mého pohledu Qatar Airways nejsou 5hvězdičkovou aerolinkou a Dauhá rozhodně nemůže být vyhlášené nejlepším letištěm na světě.
Vím, že spousta chyb, které se staly, jsou chyby nepřímé. Na palubě vždy probíhalo vše v pořádku a jídlo bylo skvělé. Jenže odletová letiště a přestupy letecká společnost i tak ovlivňovat (minimálně částečně) může.
Qatar Airways mají během COVIDu skvělou refundační politiku. Vlastně jsem neviděl lepší. A to je asi důvod, proč bych tuto společnost během pandemie využil asi znovu.
Na jednu stranu se Qatar Airways rozhodně nevyhýbám, na druhou se však cíleně na jejich palubu znovu nechystám. Důvodem je mimo jiné i letiště v Dauhá, které nemám rád. A také to, že po posledních dvou zkušenostech s touto aerolinkou prostě nemohu říct: “Bylo to perfektní.”
(a zavřít to nejde)