S Eurowings do Malagy, s Iberií a Ryanem ještě dál

[Lkprak]

Na úvod tohoto tripreportu bych se chtěl omluvit za velmi nízkou kvalitu fotografií. Důvod, proč tomu tak je, najdete v jedné z posledních kapitol celého textu.

Část minus první – dávný rest
Na podzim 2006 jsem v rámci velkého železničního výletu do Španělska trestuhodně vynechal Malagu. Zhruba od té doby se táhne má touha tento rest napravit i neschopnost tak učinit. I letos v lednu, když jsem plánoval, kde začátkem února strávím řádnou dovolenou, to na perlu Andalusie opět nevypadalo. V merku jsem měl Chorvatsko a projet si ho (resp. částečně L410tkou proletět) z Osijeku do Dubrovníku mi přišlo jako celkem dobrý nápad. Jenže když jsem to cca 14 dní před plánovaným odletem začal natvrdo řešit, spíš se zvědavosti jsem se kouknul na stránky Eurowings. Oni sice v lednu lety z Prahy do Malagy zredukovali na jeden (sobotní) spoj týdně, naštěstí i ceny byly takříkajíc redukční – 880 korun za jeden směr. Nebylo co řešit.

Část nultá – hlavně opatrně
Vlastně bylo. Chtěl jsem to koupit u nějakého prodejce letenek a tomu přikoupit cosi na způsob covidové storno pojistky, co kdyby něco. Záhy poté, co si ten největší prodejce řekl o pár stokorun víc, než chtěly Eurowings na svém webu, zase jsem se tam pokorně vrátil. Oni mi sice tvrdili, že jejich letenky jsou „flexibilní“, ale já jsem doufal, že nebudu muset onu flexibilnost testovat.
Ač předpověď počasí slibovala v Malaze kapánek větší teploty, než v naší domovině, bylo jasné, že na koupání to nebude. Proto jsem hned od začátku začal plánovat výlety do širého okolí. Dlouho to vypadalo, že využiju místní vlaky a autobusy, ale když jsem zjistil, že takový Ryan nabízí za 10 Eur jednosměrnou letenku na Ibizu, Lanzarote či Santiaga de Compostela, zatímco španělské dálkové autobusy mně za tyto peníze dovezou do měst vzdálených tak maximálně 200 kilometrů od Malagy, poněkud jsem svůj obzor rozšířil a koupil za 20 Euro zpáteční letenku z Malagy do Santiaga de Compostela. A to už mělo být všechno, protože v dnešní době nikdy člověk neví a musí se chovat hlavně opatrně.
No, to mi vydrželo asi tak tři dny. Jeden můj kamarád a i občasný přispěvatel zdejšího fóra Michal se vydal na jeden den z Vídně do Madridu, odtamtud Dreamlinerem do Barcelony a pak Wizzem zpět do Vídně. A mně došlo, že kdo neriskuje, nevyhrá, že kdo ví, kdy se zase do Španělska dostanu atd. atd. atd., no prostě jsem zblbnul a za 60 Euro koupil zpáteční letenku s Iberií z Malagy do Melilly, malého španělského města v Africe, krom Středozemního moře obklopeného Marokem. A bylo po opatrnosti.

Část první - bojovka
A pak už zbývalo jen čekat a doufat, že člověku v rámci pracovního testování nevyjde pozitivní test. Když mi onoho středečního rána nevyšel, málem jsem radostí prorazil strop. V kapse rezervaci do penziónu v samém centru Malagy a já ji chtěl vlastně zrušit. Bral jsem ji ani ne tak podle ceny, ale aby šla případně stornovat až po čase posledního testu. Ale řekl jsem si, že budu fér, že když na rozdíl od jiných hotelů ve městě šli s rizikem na trh, nepůjdu teď k levnější konkurenci.
Poněkud vtipné mi pak ale přišlo, když jsem ráno v den odjezdu našel na telefonu od nich zprávu, že moji platební kartu nešlo zpracovat. Nevěnoval jsem tomu pozornost a zadal ji znovu. To už jsem jel na letiště. Check-in jsem si udělal on-line, ale Eurowings patří k těm pár společnostem, co si radši covidové dokumenty zkontrolují už v odletové hale, než na gatu, tak jsem musel na přepážku.

1 hala.jpg (212.48 KiB) Zobrazeno 4229 x

Nebylo to zlé, odlet v 10:50, před tři čtvrtě na devět už jsem koukal na dvě slečny od ČSA handling, jež mi záhy, po kontrole očkovacího certifikátu a španělského příjezdového formuláře, o kterém jedna moje kamarádka, pomáhající v rámci svých pracovních povinností vyplňovat cestujícím tyto formuláře tvrdila, že je lehký (to by mně fakt zajímalo, jak podle jejich představ vypadají ty těžké) vystavují palubku.
Když jsem letenku bookoval, vyděsilo mně, že za rezervaci konkrétního místa chtějí Eurowings 310 korun a více. Teď při check-inu nechtěli, kromě těch předních s „extra legroom nic“. Ale ve frontě za mnou jen dvě mladé Španělky, bylo mi jasné, že se o místo bát nemusím.
V zastrčené kavárně, jež návaly netrpěla ani před Covidem, natož teď, sleduji přílet mého letadla. Eurowings to nějak divně točí, sice tu drží stálá dvě letadla, ale občas si některé zaletí s linkou do Düsseldorfu, na některé dny naopak přiletí z Německa výpomoc. Tohle odletělo včera svůj „pražský“ program a na noc si doletělo do hlavního města Severního Porýní-Vestfálska. Teprve když vystoupí všichni cestující, opatrně scházím z kavárny dolů ke gatu C3. To už mám za sebou další konverzaci s Bookingem, karta opět nešla načíst a jelikož zprávy evidentně posílal nějaký automat, píšu přímo do penzionu, ať se nebojí, že peněz na kartě je dost a dyžtak to zaplatím až na místě. Tím pro mě celá záležitost pro tuhle chvíli končí.

2 z vrchu.jpg (151.08 KiB) Zobrazeno 4229 x

Praha – Malaga
29.01.2022
EW 4224; Eurowings, A319, reg. OE-LYX
10:50-14:15 (odlet na čas, přílet o patnáct minut dříve)
LF: 40%
V letadle se nás nakonec schází asi šedesát. Sedím skoro vzadu, za mnou později táboří jen pár letušek a stevardů ve slušivé modré uniformě a nespíš s pracovní historií u ČSA. Přes uličku asi pětatřicetiletá paní se svou malou dcerou na dámské jízdě, přede mnou mladý pár. A jinak o cestujících moc nevím, v dálce pár dětí, nevnímám to. V poloprázdném letadle mířící propršenou Ruzyní na start je pohodová nálada ve stylu „jedeme k moři.“

3 Amazon.jpg (100.32 KiB) Zobrazeno 4229 x

Vlastně se mi tu líbí, takový premium low-cost, jak kdysi hlásali blahé paměti SkyEurope, sedačky a interiér, jež na rozdíl třeba od Ryanu nepřipomínaj cestujícímu, jak málo za letenku zaplatil.
Jdeme rychle vzhůru a více méně kopírujeme mojí srpnovou cestu s Ryanem do Marseille. Naštěstí stejně jako tenkrát marky ustupují už před Innsbruckem a člověk se může kochat výhledem na Alpy.

4 mraky.jpg (63.4 KiB) Zobrazeno 4229 x

5 sedačky.jpg (117.39 KiB) Zobrazeno 4229 x

Jsou pohledy, jež se nikdy neomrzí. Já však také zkoumám Wi-fi. Platit necelá 4 Eura za připojení k internetu se mi nechce, naštěstí letecké informace jsou zadarmo.

6 wifi.jpg (127.71 KiB) Zobrazeno 4229 x

7 Alpy.jpg (132.33 KiB) Zobrazeno 4229 x

Mapa by mohla být podrobnější, ale jako základ mi stačí. Nabídku palubního prodeje nikde nevidím, jak si ji přes tu Wi-fi stahuju. Vzápětí ji ale objevuji v kapse u sedačky vedle. Z nabídky a hlavně cen mně málem ranní mrtvice, načež vzápětí právě v tom staženém souboru objevuju nabídku několika menu, jež vychází v součtu poněkud levněji. Říkám si, jak je od Eurowings neprozřetelné, že ji nedaj i do té papírové nabídky a minutu na to, při jejím dalším listování, na ní narážím hned na první straně. Ano, jsem trochu nevyspalý a na podobné seky mám nárok, ale vlastně děkuji, holkám do ČSAH, že opravdu poctivě kontrolují palubní vstupenky při nástupu, kdo ví, kam bych nakonec dneska doletěl.
Ano, letět v době oběda a předtím se nenajíst, byla poněkud chyba. To se pak nabídce palubního občerstvení podléhá velice snadno. Říkám si, „když už, tak už“ a objednávám si za 7 Euro menu v podobě bagelu a kávy a k tomu pivo, protože tam píšou, že pivo navíc je za Euro. Teprve, když s letuškami řešíme, proč jim tahle kombinace hází v počítači ne 8, ale 11 Euro, dochází jim, že anglické slovo „instead“ neznamená „místo“, ale „navíc“. Připadám si jako trubka, ale pivo už nevracím.

8 oběd.jpg (138.5 KiB) Zobrazeno 4229 x

Nakonec je to nečekaně dobrý oběd, bagel, jinak prodávaný samostatně za 5 Euro, je neskutečně dobrý, německé pivo jakbysmet, jen ta káva k tomu poněkud neladí. Než jsem to všechno totiž snědl a dostal se k ní, stačila vystydnout.
To už máme ale za sebou možná polovinu téměř tříhodinového letu a o slovo se místo Alp hlásí Středozemní moře. Dole obdivuju Marseille, to úžasné místo, kde jsem si v srpnu sice totálně nevyspalý, ale absolutně šťastný užíval začátek nového cestování.

9 Marseille.jpg (139.73 KiB) Zobrazeno 4229 x

Pak chvíli nad mořem a konečně Španělsko. Barcelonu míjíme téměř v ose, ale to nevadí. Ač je Španělsko hornaté, po sněhu už na rozdíl do Alp tu není téměř památek.

10 první pohled.jpg (85.69 KiB) Zobrazeno 4229 x

Už se trochu nudím a na množství fotek je to znát. Nudí se ale i děti z přední části letadla a jdou si dozadu hrát. Když pak začínáme klesat a letadlo se ocitá v silných turbulencích, zakazuje mi jejich nakažlivý smích se bát.

11 hory.jpg (164.66 KiB) Zobrazeno 4229 x

Nakonec sedáme po necelých třech hodinách letu krátce před 14. hodinou a tleská se tentokrát opravdu upřímně. Hned vedle Atrko v barvách Iberie a já se na svůj výlet do Melilly začínám neskutečně těšit.

12 přistání.jpg (94.86 KiB) Zobrazeno 4229 x

13 Atrko.jpg (109.15 KiB) Zobrazeno 4229 x

Tak vyjít do té obrovské haly a zapnout letištní Wifinu, abych dal světu vědět, že jsem konečně v teplých krajích. Místo radosti ale zpráva z penzionu, jestli prý to k nimi stihnu do tří, jinak, že mi rezervaci zruší. Vlastně mám chuť se smát a napsat jim, ať si trhnou. Ve středu jsem řešil, že z férovosti se u nich opravdu ubytuji, teď mi naznačují, že pokud do hodiny k nimi nedorazím, dají mi vale.

14 eskalátory.jpg (164.97 KiB) Zobrazeno 4229 x

Ano, měl jsem chuť si hledat ubytování jinde, mimo hlavní sezónu bych ho snadno našel, ale rychle si počítám, že do těch tří bych to k nim měl stihnout, tak píšu, že to zkusím. A vychutnávání se prvních chvil ve Španělsku mění v běh.
Mám štěstí, sbíhám dolů do příletové části, tam zaměstnanci letiště filtrují cestující na ty z domácích letů a na ty odjinud. Kdesi jsem četl, cestující z Prahy dokonce namátkově testující na Coronavirus. Trochu se bojím, C19 asi nemám, ale po těch pár probdělých nocích jsem celkem solidně unavený a když procházím kolem statických teploměrů, je ve mně malá dušička. Ale sotva zkontrolovali příjezdový formulář, nechali mně být, byť testovacích míst tu bylo připraveno dost a evidentně je tu neváhali použít.
Ok, tak běžím kolem půjčovny golfových potřeb, kolem které během příštích pár dnů projdu ještě dvakrát, ven, před halu, na vlak. Spojení z letiště v Malaze je totiž geniální. Kromě řady autobusů i příměstský vlak. Pohled na mapu jasně dává tušit, že trať vedoucí po pobřeží na letiště odklonili a pak ji zase k pobřeží vrátili. Z letiště se tak vlakem dá vydat jak do centra Malagy, tak na druhou stranu do letovisek jižně od ní. Přišlo mi, že cestujících míří zhruba stejně oběma směry.

15 vlak.jpg (223.3 KiB) Zobrazeno 4229 x

Říká se jim Cercanías, španělské obdobě německých S-Bahnů. V Malaze mají dvě linky, jedna je ona linka z centra města k moři, druhá vede do městečka Alora a nejspíš to byla původní trať, jež dost pozbyla významu, poté, co byla vybudována VRT do Cordoby a dál do Madridu. Kolem pobřeží se jezdí celkem často, trať byla na mnoha místech zahloubena, takže uprostřed přímořských městeček má podzemní nádraží přímo v jejich centru, do Alory je interval hodně řídký.
Ale užil jsem si to, tu první jízdu v Cercaniás. Vlastně jsem byl v centru možná už patnáct minut. Ve tři jsem měl být nejpozději v penzionu, v půl třetí vylézám z konečné podzemní stanice na Alameda Principal, rušnou hlavní třídu, kterou projíždí snad všechny městské autobusy v Malaze. Do zamluveného a stále ještě nezaplaceného hotelu je to skoro kilometr, s pocitem vítěze se stavuji na malý nákup v místním Carrefouru. Vzít, vodu, pivo, ještě jednu svačinu. Pak už rovně po ulici plné aut a palem a jen tak koukat, jak moc místní a turisté dodržují nařízení nosit roušky i venku.

16 velká ulice.jpg (204.5 KiB) Zobrazeno 4229 x

V místech, kde se ulice mění v Paseo del Parque a přibývá na ní palem i mořského vzduchu odbočuju do nádherných uliček historického centra. Ještě pořádně nestačím vnímat krásu okolí, to si ještě užiju při dalších procházkách, přesto jen ztrácím dech při procházku kolem místní katedrály. Vlastně než se naděju, jsem pohlcen místním ruchem, tou hromadou historických domů, parků, restaurací a kaváren.
Ale já běžím dál, ještě pár ulic, než do jedné úzké, a ještě více se zužující, odbočím. Residencia Universitaria San José je ten penzion, jež jsem vybral jako úkryt pro příštích pár nocí. Je za deset tři, stihnul jsem to.

17 ulice s penzionem.jpg (142.21 KiB) Zobrazeno 4229 x

Na recepci už opisují své údaje z pasů krajané, co nejspíš do Malagy přiletěli tím samým letadlem jako já, tak jen na recepční gestikuluju, že já jsem ten problémový host. Chvíli na to se dostávám k zadání svých údajů i já, když mně vidí krajané, povzdechnou si něco ve stylu „vždyť jsme přece mohli jet i jen na občanku.“ V ten moment na telefonu hovor ze španělského čísla, to majitel se chtěl ujistit, zda jsem to stihnul. Předávám hovor recepční, vyplňuji formulář. O chvíli později jsem už ve svém pokoji. Dvě postele, stůl, vedle kuchyň, ani mně nepřekvapuje, že je v pokoji zima. Záhy si už nesu z recepce přímotop, o dobré dvě tři minuty zase mířím do centra. Jsem sice unavený, ale na odpočinek bude ještě času dost.
Vyšel jsem z penzionu ven a byl jsem v centru dění. Najednou všude plno turistů snad všech národností (češtinu jsem zaslechl asi po dvou minutách), člověk by se tu ztratil jedna dvě.

18 katedrála.jpg (201.93 KiB) Zobrazeno 4229 x

Hned za rohem v prvním krámku se suvenýry kupuji magnetku pro mě, zvoneček pro rodiče, pohlednici pro Babičku a sangrii pro kamarádku. Platební terminál hlásí „no working“ a já záhy utrácím téměř všechny Eura, jež jsem si „vybral jen pro jistotu. Nepočítaje ale městské autobusy, byl to první z celých dvou provozoven, ve které za celý ten týden nešlo platit kartou.
Nakoupen vyrážím pomalu dál. Chtít dojít až do Santiaga de Compostela, můžu, jedna z větví Svatojakubské cesty začíná někde tady a modrá značka láká k cestám, mně to však v tuhle chvíli táhne hlavně k moři. Tak dolů, na hlavní třídu, přejít přes semafor a pak s davy promenádou zvanou Palmeral de las Sopresas.

19 promenáda.jpg (132.3 KiB) Zobrazeno 4229 x

Je příjemné sobotní odpoledne, venku lehce přes patnáct stupňů a člověk velmi lehce zapomíná na pražskou zimu. Neznalý aktuální situace by mezi těmi davy turistů, procházejících se po promenádě i okupující všechny zdejší kavárny řekl, že krize globálního turismu už byla překonána. Minimálně tady v Malaze.
O kus dál vybíhá do moře ulice Passeo del Muelle Uno. Z jedné strany moře, z druhé nákupní pasáž. Ano, letní boty, které jsem měl na sobě, mně trošku tlačí a zimní, co na mně čekají v penziónu, se do tohohle počasí moc nehodí, ale kupovat nové se mi nechce. Tedy zatím. Neláká mně ani káva, chci si užít moře.

20 maják.jpg (91.33 KiB) Zobrazeno 4229 x

Jdu proto dál k majáku, silnice k němu pokračuje, já však odbočuju k pláži Malagueta. Je to snad nejslavnější pláž Malagy a její žlutý nápis má ve fotoalbu snad každý, kdo někdy v Malaze byl. Tentokrát to však na koupání moc není. Není úplně zima, ale fouká silný vítr, jež značně zvedá vlny. Hrát si tu jako v Bulharsku na vlajky, nejspíš tu někde visí černá. Ale říkejte to Středoevropanovi, v jehož domovině momentálně vládne paní zima. Ne že bych se vrhal do vln, to jen boty na chvíli sundávám, aby se mi v tom písku hezky šlapalo a pak, na těsný dotek vln, si užívám iluze léta a vychutnávám si svou první letošní Estrellu.

21 slečna.jpg (171.23 KiB) Zobrazeno 4229 x

22 Estrella.jpg (156.96 KiB) Zobrazeno 4229 x

23 nápis.jpg (167.18 KiB) Zobrazeno 4229 x

Pár fotek a jde se dál, až k tomu nápisu. Po dalších plážích dalo by se dojít až…no hodně daleko, mně ale začíná přemáhat únava z předchozích špatně strávených nocí. A také mně tlačí boty. Pomalu koukám na hrad Gibralfar, tyčící se nad městem. Je mnoho těch, co teď, v odpoledním slunci, stoupají k jeho hradbám.

24 kašna.jpg (180.11 KiB) Zobrazeno 4229 x

Mně se teď ale moc stoupat nechce. Místo toho přecházím skrz tunel na náměstí Merced. Podle fotek i map vypadá romanticky, ale realita je malinko jiná. Je to spíš takový velký plácek a u něj křižovatka.

25 tunely.jpg (170.29 KiB) Zobrazeno 4229 x

V nedalekém obchodě si kupuju na ohřátí pizzu k večeři a rozpustné kafe, abych nemusel utrácet v kavárnách. Ještě jednou mně pohltí uličky starého města, než se zase ocitnu v penzionu. O jeho jiných kvalitách bude ještě řeč, ale jeho umístění je prostě úžasné.

26 ulice.jpg (148.99 KiB) Zobrazeno 4229 x

Jedno překvapení mně čekalo už večer. V kuchyňce žádné talíře, ani jiné nádobí. A mikrovlnka rozbitá, netočil se v něm kotouč. Tak jsem včera zjistil, že pizza se dá ohřát, i když se kotouč netočí. Nicméně mé plány vařit si tu, dostali poněkud trhliny.

[Lkprak]

Část druhá – hrady a moře
Druhé překvapení mně pak čeká ráno, když odpočatý po celkem příjemné noci si chci udělat kávu. Krom hrníčku tu není ani rychlovarná konvice. Zbytečnější kuchyňku jsem snad ještě neviděl.
Ale co, je neděle ráno, krátce před osmou, uděláme z problému příležitost a vydáme se ulovit kávu do ulic. Venku je ještě tma, teprve se rozednívá, když se kochám liduprázdnými ulicemi, kde místo turistů vládnou v tuhle hodinu spíše popeláři.

1 uličky.jpg (144.83 KiB) Zobrazeno 4225 x

Netrvá to ale dlouho, na první otevřenou kavárnu narážím o pár minut později na náměstí Plaza de la Constitución. Na jedné straně „Janovská fontána“, na druhé příjemná malá kavárna. Pár turistů, co dorazilo do Malagy nejspíš ranními lety, pár lidí, co i v tenhle čas musí do práce, pár penzistů, co se jim ještě nechce spát. Všichni společně si tu dopřáváme první dnešní šálek kávy.

2 kafe.jpg (252.87 KiB) Zobrazeno 4225 x

Hnán energií pak razím dál, úzkými uličkami směrem, kudy tuším koryto řeky Guadalmediny. To zjevně počítá s jarním táním a je patřičně široké. Na něj navazuje ne úplně hezká část Malagy, ze které však rychle mizím.

3 řeka.jpg (153.67 KiB) Zobrazeno 4225 x

4 ulice.jpg (158.39 KiB) Zobrazeno 4225 x

Na velkém náměstí Enriqua Navarra narážím na první z obchodních domů sítě El Corte Inglé. Ano, chci si koupit boty. Ty zimní se nehodí, ty letní tlačí. Je devět, z cedule pochopím, že mají otevřeno až od desíti, jdu dál. Stačí přejít křižovatku a jsem v sedmém nebi. Metro v Malaze má dvě linky, akorát se buduje jeho krátké prodloužení. Jedna ze stanic bude i zde, už se dokončují povrchové vestibuly. I v tenhle čas se na nich pilně staví.

5 metro.jpg (128.72 KiB) Zobrazeno 4225 x

Nadšeného mně vítá zdejší „hlavní nádraží“ zvané María Zambrano. Po kafi potřebuju totiž na záchod. Mraky obchodů, jež jsou součástí nádraží, jsou zavřené, toalety však naštěstí ne. Jen tak kouknu přes turnikety na ty rychlovlaky s exotickou visáží a pak mířím k prodejním automatům. Chci jet zítra do Granady a kolem deváté ráno by měl jet přímý vlak. Ale neví o něm ani jízdenkový automat a ani pokladní.
„Do Granady přímo jedině autobusem“, informuje mně a rovnou mi ukazuje, kterým směrem je autobusové nádraží. Naštěstí je doslova přes ulici. Tam automat ví o spoustě spojení, nedokáže mi však lístek prodat. Je na něm vytištěný nápis ve Španělštině, ale ten může znamenat cokoliv od „automat nefunkční“ až po „dodržujte pro hygienická opatření.“ Naštěstí vedle je klasická pokladna a tam mi lístek prodat umí. Jsem chudší o 23 Euro, ale vím, že zítra pojedu do Granady.
Blíží se desátá, vracím se k obchoďáku. Konečně pochopím ten nápis na dveřích. Otevřeno v pracovní dny, o sobotách a o státem vybraných svátcích a nedělích. Vybraná neděle dnes ovšem není, mám smůlu. Nevadí, zkusím to v zimních botách, vracím se do penzionu.

6 obchoďák.jpg (153 KiB) Zobrazeno 4225 x

Rychlá sprcha po ranní procházce a jde se na prohlídku města. Pevnost Alcazba z 11. století mám doslova za dvěma rohy, jen mám cestou chuť si utrhnout pomeranč z nedalekého stromu. Na příjemném náměstí Plaza de la Aduana je v nedělním dopoledni spoustu lidí, nemít v sobě už jednu kávu, dám si tu na jedné ze zahrádek druhou.

7 náměstí.jpg (192.1 KiB) Zobrazeno 4225 x

Vstupenka jen do pevnosti za 3,50 Euro, v balíčku i se vstupenkou na hrad Gibralfar za 5,50, není co řešit. Rychlý pohled na Římské divadlo a pak procházka po hradbách.

8 vstup.jpg (193.89 KiB) Zobrazeno 4225 x

Člověk se diví, kam všude Španělé návštěvníky pustí. Hradby jsou úzké, ale výhled špičkový. Pak takové bludiště směrem k zahradám. Slunce příjemně svítí, užívám si to.

9 divadlo.jpg (237.42 KiB) Zobrazeno 4225 x

10 zahrady.jpg (277.34 KiB) Zobrazeno 4225 x

11 malý výhled.jpg (122.7 KiB) Zobrazeno 4225 x

12 směr hrad.jpg (165.73 KiB) Zobrazeno 4225 x

Podle mapy bych měl seběhnout na chodník mířící na Gibralfar, ale žádný průchod tu není, musím zpátky. Z náměstí už je to pěkná makačka, nejsem sám, kdo to je, nejsem sám, kdo postupně mikinu přemisťuje ze sebe do batohu. Na jedné z vyhlídek mám propocené triko i vlasy, ale ten výhled za to stojí.

13 rozcestník.jpg (191.96 KiB) Zobrazeno 4225 x

14 stoupání.jpg (210.59 KiB) Zobrazeno 4225 x

Nahoře bez formalit rovnou do hradu. Město jako na dlani, potkávám tu lidský druh, o které se tvrdí, že bude v Evropě ještě hodně dlouho vzácností – asijské turisty.

15 na hradě.jpg (182.66 KiB) Zobrazeno 4225 x

16 velký výhled.jpg (158.82 KiB) Zobrazeno 4225 x

17 asijští turisté.jpg (116.5 KiB) Zobrazeno 4225 x

Vlastně je to o tom obejít si celé hradby a nafotit si město pod námi ze všech stran. Ale není to špatné, Malaga je pestré město, na západě moře, na východě zvedající se hory, mezitím centrum. Nemoci celý týden opustit město, asi se tu zabavím. Jen plán vylézt na kopec Mirador de la Costa raději odkládám na neurčito.

18 na moře.jpg (111.03 KiB) Zobrazeno 4225 x

19 na hory.jpg (136.83 KiB) Zobrazeno 4225 x

V klidu se vracím dolů, je čas oběda. Je tu taková zvláštnost, dva tunely nad sebou, šikmo se křížíc. Včera jsem šel tím spodním, dnes tím horním. Oba směřují k náměstí Mercador. Kolem ulice plot od Alcazby, pár jejich návštěvníků se nechce vracet dolů k vstupnímu a výstupnímu vestibulu, tak ten plot přeskakují. Ne, opravdu to nejsou moji krajané.

20 zpátky ve městě.jpg (167.75 KiB) Zobrazeno 4225 x

Užil jsem si hor, mám chuť na moře. Včerejší nedaleká pláž mně úplně neoslovila, vyrážím za město. Opět příměstský vláček, tentokrát vystupuji za letištěm. Nástupiště pro jednu stanici je tu připravené, až sem dorazí developerská výstavba, na tu druhou už dorazila, tak tu vlak staví. Jmenuje se Plaza Mayor. Jen jsem trochu zmaten, i v těchto vlacích funguje, tak jako třeba v londýnském metru, že člověk přiloží v nástupní stanici ve vstupním turniketu platební kartu, pak ji přiloží při výstupu a systém sám spočítá jízdné. Tady ale žádné turnikety nejsou.

21 vlak.jpg (183.61 KiB) Zobrazeno 4225 x

Je to vlastně stanice udělaná kvůli blízkému obchodnímu centru. Tam já ale nechci, jen se z něj vymotat, přejít rušnou silnici, podejít dálnici a trefit tu správnou cestu, abych se neocitl uprostřed golfových hřišť. Trefil jsem to správně. Odměnou je mi záhy nekonečná pláž. Jižním směrem míří k šedesátisícovému městu Torremolinost, ze severu ji z jedné strany svírá velké golfové hřiště. Mířím na sever. Golf mně zatím nechytil, ale spottování ano. Letiště je kousek, letadla tu, podle směru větru přistávaj či startují. Paradoxně nejlépe se spottuje v místech, kde cedule hlásí možný zvýšený výskyt nudistů.

22 rybáři.jpg (138.05 KiB) Zobrazeno 4225 x

23 vlny.jpg (113.68 KiB) Zobrazeno 4225 x

24 golf.jpg (141.01 KiB) Zobrazeno 4225 x

Mně to nevadí, v létě tu prý bývá narváno, teď je tu pár lidí. Otevírám pivo a symbolicky jdu smočit nohy v moři. Už to není tak divoké jako včera, i je o něco tepleji, ale riskovat nachlazení kvůli pár tempům se mi nechce. Tak v klidu vychutnávám pivo. Mezitím mi nad hlavou proletí Boeing Ryanairu, Airbus Vuelingu a když už si myslím, že to bude nuda, tak i ukrajinská An-12.

25 letadlo.jpg (68.24 KiB) Zobrazeno 4225 x

Dobře, je čas jít dál. Golfové hřiště končí, nahrazuje jí neuspořádaná příroda, jíž to hřiště časem nejspíš pohltí, pak výstavba, to už pomalu začíná Malaga. Nudisté zmizeli, jsou tu rodiny s dětmi i se svými psy. U prvního hotelu velká restaurace, doslova obsypaná hosty. Člověka mnohokrát napadne, jak plné to tady v létě musí být.

26 hotel.jpg (137.16 KiB) Zobrazeno 4225 x

27 kameny.jpg (134.71 KiB) Zobrazeno 4225 x

Pak stačí dojít k řece, jež se tu vlévá do moře. Mapy naznačují možnost brodu, mně se ale do toho nechce, s davy chodců a cyklistů v končícím odpoledni hledám první most. Řeka Guadalhorce tu má dvě ramena, takovou svojí deltu, mezi nimi několik zarostlých lagun, je to vyhlášená přírodní rezervace. Nastupující podvečer přímo láká k procházce, ale já toho už mám dost. Mám na sobě zimní boty, tedy jejich odlehčenou verzi, ale stejně, chodit v nich je celkem únavné.

28 brod.jpg (150.85 KiB) Zobrazeno 4225 x

29 rezervace.jpg (148.73 KiB) Zobrazeno 4225 x

30 most.jpg (143.03 KiB) Zobrazeno 4225 x

Po přechodu i druhého ramena už začínají první malagská předměstí, spíš taková sídliště, jimž vévodí dva velké stadiony. Naštěstí sem dotáhli z centra Malagy metro. Je mladé, otevřeno bylo v roce 2014 a je to znát. Moderní čisté stanice, jen dole na mně čeká vlastně úplně obyčejná tramvaj. Jízdenky v kapse, vím, že bez nich se ven nedostanu, jaké je pak moje překvapení, když je při výstupu v centru nemůžu najít. Službu konající securiťáci mně nepodezřívají z černé jízdy, jen otevřít turnikety nemůžou, musí přijít nějaký zřízenec odkudsi z hlubin. Normálně by člověk byl studem červený až na pr…zadku, ale nějak jsem za ty léta otupěl.

31 metro konečná.jpg (127.15 KiB) Zobrazeno 4225 x

32 tramvaj.jpg (105.8 KiB) Zobrazeno 4225 x

33 druhá konečná.jpg (146.61 KiB) Zobrazeno 4225 x

Cestu z náměstí El Perchel už znám, šel jsem ji už ráno. V Carrefouru pro večeři a protože vím, že si ji neohřeju, dávám si jeden teplý hamburger cestou. Tak nějak můžu říct, že jsem si Malagu už prošel, zítra můžu začít výletit.

[Lkprak]

Část třetí – Granadská zastávka
Ráno si kafe nedávám, čekají mně dvě hodiny v autobuse. Odjezd v 9:00, penzion opouštím krátce po osmé. Zas se nořím do uliček historické části Malagy, ale jen na chvíli, nechci zmeškat autobus. Vlastně zbytečně, jsem tam za 20 minut. Paní na pokladně mi včera napsala na jízdenku odkud mi to jede, ale asi to nepíšou všem a pánovi, jenž se mně ptal, zda nevím, z kterého nástupiště odjíždí autobus do Barcelony, jeho cestu fakt nezávidím.
Přijel pro nás delší dálkový autobus společnosti Alsa. Nic jančurovsky nablýskaného, ale ani nic strašného. Prostě stroj, jež by člověk v rozvinuté západoevropské zemi čekal. Dokonce měl i Wi-fi síť, jejíž rychlost se lišila podle toho, zda se k ní člověk přihlásil přes speciální účet, sociální sítě nebo nezadal své údaje nijak. Není to trochu moc komplikované na jeden autobus?

1 bus AGP.jpg (159.1 KiB) Zobrazeno 4215 x

Ale opravdu nebyl důvod koukat na mobilu, to důležité se odehrávalo venku. Nad Malagou se zvedají hory a do nich se z centra města vydávají dvě dálnice, jež se v jednom místě prolínají. Člověk tak vidí četná údolí jezírka i strmé kopce a zas a znova si říká, že by se tu nenudil, i kdyby tu strávil mnohem delší čas.

2 buse.jpg (96.96 KiB) Zobrazeno 4215 x

Autobus pak jen jednou sjel z dálnice, to aby zastavil ve velmi pěkném městě Loja. Dál si to pak drandil a když jsme na projeli kolem granadského letiště, kde se k odletu chystal osamocený stroj Vuelingu, bylo jasné, že jsme v cíli.

3 bus Granada.jpg (106.24 KiB) Zobrazeno 4215 x

Autobus dál pokračoval do města Jaén, já, stejně jako většina mých spolucestujících, jsem tu vystoupil a celkem hezkým autobusovým nádražím jsem se prosoukal ven, kde na mně čekala místní tramvaj.

4 tram.jpg (160.08 KiB) Zobrazeno 4215 x

Když začátkem tohoto tisíciletí přišlo v západní Evropě do módy stavět si moderní tramvajové tratě, vyslyšeli tuto módu i v bezmála půlmiliónové Granadě. Systém vypadá vlastně úplně stejně jako v Malaze, jenže zatímco tam je většina tratí a úseků podzemí a jen na konci je jeden nadzemní úsek, tady je to naopak. Jedna trať, otevřená v roce 2017, protíná město od severu k jihu a pouze v úplném centru se na pár stanic zanořuje pod zem.
Já jsem si jízdu užil, dokonce se dalo stát strojvedoucí za zády a hlavně průjezd tunelovými úseky bylo takto sledovat naprosto parádní. Vystoupil jsem v jedné z těch podzemních stanic, Recogidas, neboť podle mapy byla nejblíže zdejší slavné pevnosti z maurských dob zvané Alcazaba, kam jsem měl pochopitelně namířeno.

5 metro.jpg (87.91 KiB) Zobrazeno 4215 x

Čekala mně ale předtím procházka po rušné ulici, jež dala stanici, ze které jsem vystoupil, jméno. V malém automatu jsem si dal konečně první dnešní kávu a pak už nabuzený jsem si mohl začít užívat město. Čekal jsem, že v severněji a hlavně výše položené Granadě bude větší zima než v Malaze, ale s radostí jsem konstatoval, že tomu tak není. Město nepůsobí dojmem, že by se tu turisté zdržovali delší dobu, naopak se tu ale rádi zastaví ať už v rámci nějakých poznávacích zájezdů do Španělska (tak jako moji rodiče loni na podzim), nebo cestou do vyhlášených lyžařských středisek v pohoří Sierra Nevada.

6 venku.jpg (166.96 KiB) Zobrazeno 4215 x

Celkově jsem měl z města velmi dobrý pocit, vypadá podobně jako Malaga, jen mu chybí moře a naopak přibývají maurské vlivy, to je hlavě vidět v tom nejužším centru, kde některé uličky jakoby sem byly přineseny třeba z Maroka.
Mým prvním cílem, ještě dřív Alcazba, byla ale v Granadě místní slavná katedrála. Na nedalekém náměstí Plaza de Bib-Rambla jsem nakoupil suvenýry a pak stanul katedrále tváří tvář. Byl to úžasný pocit, jen škoda, že nešlo katedrálou vyfotit.

7 katedrála.jpg (178.57 KiB) Zobrazeno 4215 x

Vydal jsem se pak do maurských uliček, hledaje místo, kde bych se mohl najíst. Snad by mi mohl stačit nějaký fast-food, slušná restaurace či dobře zásobený supermarket, ale byl jsem nějaký vybíravý.

8 ulice1.jpg (207.66 KiB) Zobrazeno 4215 x

9 ulice 2.jpg (147.83 KiB) Zobrazeno 4215 x

10 ulice3.jpg (172.14 KiB) Zobrazeno 4215 x

Spasení jsem až došel na náměstí Plaza Nueva, jež je jedním slovem okouzlující. Moderní část města zde definitivně předala vládu historické časti, z jedné strany se nachází legendární čtvrt Albaicín, jež jsem měl také v plánu navštívit, celému náměstí ale vévodí kostel Svaté Anny (jež dal jméno sousednímu, navazujícímu náměstí) a cosi jako radnice. V několika kavárnách a restaurací tu posedávají turisté, o své se hlásí prodejci suvenýrů i turistický vláček. V jedné z vedlejších uliček jsem si dal dvojitý párek v rohlíku s ručně dělanou bagetu se španělským sušeným masem. Má peněženka byla o 12 Eur chudší, ale žaludek dalších šest hodin nedával najevo, že by měl jakýkoliv hlad.

12 kostelík.jpg (123.06 KiB) Zobrazeno 4215 x

13 směr Albaicín.jpg (164.06 KiB) Zobrazeno 4215 x

14 radnice.jpg (182.43 KiB) Zobrazeno 4215 x

Takto posilněn byl čas vydat se na Alcazbu. Většinu turistů až nahoru doveze autobus, já, stejně jako pár ostatních, jsme museli po svých. Byla to vlastně příjemná procházka parkem přecházejícím v lesík, sleduje přitom město nacházející se čím dál více pod námi. Přesto jsme si asi všichni oddechli, když jsme došli k pokladnám.

15 rozcestník.jpg (181.14 KiB) Zobrazeno 4215 x

17 brána.jpg (167.19 KiB) Zobrazeno 4215 x

Dole, cestou na záchod, jsem potkal další krajany, tentokrát naprosto ukázněné a pak se srazil se španělskou covidovou byrokracií. Než mně pustili do areálu, musel jsem v rámci nákupu vstupenek postupně třikrát ukázat na třech různých místech občanku. Zaměstnankyně areálu, která mně instruovala před třetím stanovištěm, se při zmínce o další nutnosti ukázat občanský průkaz už poněkud smála. Člověka napadne, že tyhle všechny procedury jsou daň, jež musí španělský turistický průmysl zaplatit, aby i v době nejhorších covidových omezení zůstal otevřený. Jenže když si člověk uvědomí, že výsledkem toho všeho je zrovna tady vstup do otevřeného rozlehlého areálu, je na místě se ptát, zda tato daň není ani tak velká, jako spíš zbytečná.

18 nahoře.jpg (177.37 KiB) Zobrazeno 4215 x

Ale budiž, prošel jsem, zaplatit jsem 7 Euro za vstupenku a mohl jsem dál. I se vstupy do paláců bych dal dvojnásobek, ale nějak nemám pocit, že bych o něco přišel. Už první cesta přes rozsáhlý udržovaný park stála za to. Slunce tu krásně svítilo, já měl hromadu času a stejně jako mladá rodinka dvě lavičky kolem mě jsem si tu při pohledu na rostoucí pomeranče užíval léto, jež je naším domovinám toho času hodně vzdálené.

19 můstek.jpg (242.63 KiB) Zobrazeno 4215 x

20 sady.jpg (131.27 KiB) Zobrazeno 4215 x

21 pomeranče.jpg (147.86 KiB) Zobrazeno 4215 x

Prošel jsem pak kolem paláce Karla V. na náměstí Plaza del Aljibes. Zde teprve nastalo velké srocení lidí, paradoxně hlavně při cestě na záchod a ve frontě na nápojový automat. Vešel jsem pak do samé pevnosti Alcazba, krásné a červené. Bylo to takové probíhaní po hradbách, jež byly na můj vkus nějak moc nízké. Zábradlí z nich mi sotva sahalo do pasu a mně napadlo, že být tu Jaroslav Foglar se svými Skauty, mohli by právě tady plnit Bobříka odvahy.

22 děla.jpg (185.82 KiB) Zobrazeno 4215 x

23 automat.jpg (241.89 KiB) Zobrazeno 4215 x

24 vstup.jpg (157.66 KiB) Zobrazeno 4215 x

25 pohled zpět.jpg (146.89 KiB) Zobrazeno 4215 x

26 výhled na město.jpg (212.07 KiB) Zobrazeno 4215 x

27 vnitřek.jpg (211.93 KiB) Zobrazeno 4215 x

28 hradby.jpg (161.44 KiB) Zobrazeno 4215 x

29 věže.jpg (113.82 KiB) Zobrazeno 4215 x

Vyšplhal jsem se nakonec na poslední vyhlídku, k věži Hidalgos a koukal dolů. Na jedné straně moderní Granada, na druhé straně Albaicín, čtvrt Al-Andaluského původu, hojně navštěvované turisty, jak říká Wikipedie.

30 vlajky.jpg (109.52 KiB) Zobrazeno 4215 x

31 pohled dolů.jpg (151.86 KiB) Zobrazeno 4215 x

Měl jsem tam namířeno, ale ještě tu byl poslední bod Alcazbského programu, zahrady zvané Generalife. Stejně jako spoustu dalších jsme se tady motali kolem malých fontánek, skrz živé ploty a fotili si Letní palác.

32 přechod.jpg (224.09 KiB) Zobrazeno 4215 x

33 fontána.jpg (194.47 KiB) Zobrazeno 4215 x

34 fotící paní.jpg (163.91 KiB) Zobrazeno 4215 x

35 palác.jpg (158.58 KiB) Zobrazeno 4215 x

36 amfiteátr.jpg (139.79 KiB) Zobrazeno 4215 x

Zcela logické pak bylo sejít do Albaicínu, ale cesty, jež tam vedly, byly zatarasené. Složitě se mi to obcházet nechtělo, tak jsem se vydal tou samou cestou zpátky na náměstí Plaza Nueva. Ještě jsem si koupil automatové kafe, to aby se mi lépe scházelo a pak jsem se postupně procházel lesem dolů. Času do odjezdu zpátečního autobusu do Malagy bylo dost, rozhodl jsem se, že to půjdu na autobusové nádraží pěšky. Pondělní odpoledne přidalo městu na rušnosti, naštěstí neubralo na kráse.
Kolem Triumphských zahrad jsem se nakonec doklopýtal na autobusové nádraží, daje si ještě předtím krátkou zastávku v jednom místním supermarketu.

37 centrum.jpg (99.74 KiB) Zobrazeno 4215 x

38 zahrady.jpg (131.3 KiB) Zobrazeno 4215 x

Zpátky do Malagy mně vezl autobus jiné společnosti, než ráno v opačném směru. Byl prázdnější, pohodlnější, neměl Wifi síť a hlavně cestou stavěl na více zastávkách, nejen v Loje. Byl jsem unavený a tak mně každý sjezd z dálnice naštval, přesto závěrečný příjezd do Malagy mi zase vlil energii do žil.

39 bus Granada.jpg (159.78 KiB) Zobrazeno 4215 x

40 Loja.jpg (105.97 KiB) Zobrazeno 4215 x

41 bus AGP.jpg (180.62 KiB) Zobrazeno 4215 x

Už za tmy jsem vystoupil na autobusovém nádraží. Místní policisté se tu akorát handrkovali s opilci, tak jsem na nic nečekal a vydal se do penziónu. Město sice žilo horečkou pondělní noci a jen pár kroků od penzionu, kde jsem byl ubytován, jsem mohl pařit až do rána, já však spěchal do postele. Na další den jsem se obzvláště těšil.

42 živoucí město.jpg (157.85 KiB) Zobrazeno 4215 x

[Lkprak]

Část čtvrtá – letíme do Afriky!
Ve 4:30 zvoní budík. Uf, usnul jsem. Bál jsem se, že předchozí noc oka nezamhouřím a já celý den strávím v jakémsi polospánku, neustále dopován kávou. A to by byla fakt škoda. Vždyť kolikrát v životě může člověk říct, že si udělá jednodenní výlet na jiný kontinent?
Za čtvrt hodiny už mířím nedočkavě uličkami staré Malagy kolem katedrály na hlavní silnici. S radostí konstatuju, že jsem místní počasí poněkud přecenil, i takhle ráno je docela teplo. Než dvakrát odbočím, už ze sebe sundávám teplou bundu. Vyměnil bych i zimní boty za nějakou lehčí verzi, ale sorry, jiné nemám.
Je to rychlý, ale vlastně příjemný průchod městem. I takhle ráno se tu nebojím. Zásobovači místních obchodů se tu míjí s turisty, co ještě nešli spát, mít trochu času, dám si tu někde kávu.

1 ranní výstup.jpg (91.3 KiB) Zobrazeno 4211 x

Ale já času moc nemám. V 5:20 mi nedaleko odtud odjíždět první vlak na letiště. Už včera jsem si všimnul nápisu na jednom z vstupů do podzemní stanice, že se otevírá až v 5:30. Trochu mi vrtá hlavou, zda to otevřou nakonec o něco dřív nebo budu mít smůlu.
Přicházeje pak zdálky k tomuto vstupu, vidím mladý pár s kufry, jež zjevně řeší to samé. Ještě než k nim dojdu, kdosi na ně mává, ať jdou za ním. Zřejmě je chce nasměrovat k jinému vchodu, jež už je otevřený. Rychlým krokem proto mířím za nimi. Jenže stačí přejít párkrát silnici, aby mi došlo, že se žádný jiný vchod nekoná, míříme k „hlavnímu nádraží“, kde se očekává, že už bude otevřeno.
Tu cestu jsem šel už včera i předevčírem, znám ji z paměti. Na semaforech nečekáme, auta téměř ignorujeme, stejně tu skoro žádná nejsou. Je to trochu stres, ale počítám, že i z „hlavního“ nádraží ten první vlak chytím. A i kdyby ne, stíhal bych to i tím dalším. Soudě podle výrazu mých spoluběžců si tím oni tak jistí nejsou.
Vstup na hlavní nádraží vypadá opuštěně. Jedny otevřené dveře působí dojmem, že jsou otevřeny jen kvůli zásobování a sekuriťák za nimi je hlídá, aby do nich nikdo nepovolaný nevkročil. Jenže on místo toho, aby nás vyhodil, nám ukazuje, kudy k podzemní části stanice, odkud odjíždí vlaky na letiště. Rychle probíháme liduprázdnou halou, oni se zdržují u automatu na lístky, já už od soboty vím, že stačí k turniketu přiložit platební kartu. Čeká nás ještě pět minut na nástupišti, než přijíždí první vlak, samozřejmě už s pár cestujícími na palubě. Hnali jsme se sem úplně zbytečně, kvůli jedné blbě napsané ceduli.
O slabou čtvrt hodinu později jsme na letišti. Trochu to fouká a já se děsím toho, co silný vítr udělá s malým Atrkem, kterým poletím. Iberia mi včera napsala mail, ať se klidně odbavím on-line, ale já na to byl moc líný. Místo toho mně čeká procházka liduprázdnou halou na jeden z úplně nejvzdálenějších check-inů. Pracovníka handlingu vytrhávám z ranní nudy, za dvě minuty mám v ruce palubní vstupenky na oba dnešní lety. Sice mně mrzí, že ta první není u okna, ale nějak čekám, že si přesednu.

2 v hale.jpg (156.6 KiB) Zobrazeno 4211 x

Vracím se pak na security, kde se díky několika ryanovským letům tvoří celkem fronta. Normálně sem historky od rentgenů nedávám, ale teď prostě musím. Pán za mnou je zjevně „vycvičený“ Američan a tak jak je zvyklý ze své domoviny, sundává si před rámem boty. Pracovnice připravující cestující ke kontrole ho udiveně ptá: „Vy máte kardiostimulátor?“
„ Ne,“ odpovídá ji překvapený Američan.
„Tak proč si sundáváte boty“?, odvětí mu securiťačka.
„A proč bych neměl?“, zmůže se jen Američan.
Otáčím se za pánem a jen se směju. Španělské kolegyni ten trapas ani trochu nezávidím a ona je ráda, že v rámci plnění svých pracovních povinností může okamžitě zmizet. Nebýt v práci, dává si v tuhle chvíli nejspíš někde panáka.
Procházím pak přes obligátní dutyfree do velké tranzitní haly. V sobotu jsem to tu jen proběhl, teď mám konečně trochu času. Toužím po čaji, abych se vzpamatoval z ranního běhu, stačí mi obyčejný automat. Ten je tu sice na ledasco ale čaj fakt nenabízí, tak hledám v jedné z těch předražených kaváren. Tu úplně nejstylovější mají hned za duty free, ale k té se už nedostanu. Odmítám též Starbucks, nakonec usedám v jiné. Pořádný čaj za 2 Eura, během jehož vypití se hala zcela vyplní. Když kolem tři čtvrtě na sem přecházím ke gatu, cítím se tu poněkud nepatřičně.

3 palubky.jpg (211.22 KiB) Zobrazeno 4211 x

Schází se nás tu asi čtyřicet, v drtivé většině muži, kromě mě snad jen samí Španělé, podle oblečení obchodníci či úředníci. Tak nějak musely vypadat třeba ranní lety ČSA do Hannoveru v jejich nejslavnějších dobách.

4 tranzit.jpg (139.96 KiB) Zobrazeno 4211 x

Začíná nástup, když přibíhá jakási paní. Nestihla nějaký ryanovský let z nedalekého gatu a po pracovníku handlingu, provádějící boarding našeho letu chce, aby jí pomohl. Není zlá, je jen neodbytná. Opakované posílání na přepážku ticketingu ji neuspokojuje, po chvíli to naštěstí sama vzdává. Ale ne na dlouho, za chvíli je tu zase. Handlingář ji zkouší chvíli ignorovat, když už to nejde, opět jí posílá na ticketing. Paní to opět vzdává, ale odejít domů nechce. Měla letět z protějšího gatu, tam už nikdo není, ani letadlo, ani pracovník handlingu, prostě nikdo. Přesto ona zoufale zkouší načíst svou palubní vstupenku na čtečky, v naivní víře, že se snad dveře otevřou a ona bude moci vběhnout do letadla, jež je nejspíš už dávno ve vzduchu. Ano, zoufalí lidé dělají zoufalé věci, ale tohle bylo skoro k pláči. Paní nakonec prosí náhodné cestující okolo, tady už ale nevím, jak to dopadlo, neboť musím do letadla.

Malaga - Melilla
01.02.2022
IB 8260; Iberia/Air Nostrum, ATR 72, reg. EC-LSQ
7:20-8:15 (odlet na čas, přílet o 20 minut dříve)
LF: 70%
Marně přemýšlím, jaký má smysl nastupovat podle nástupních skupin, když se v autobuse pak ještě stejně čeká na ty úplně poslední. Doufal jsem, že Atrko bude stát hned dole u gatů, místo toto nás čeká cesta autobusem velký kus po ploše.

5 nástup.jpg (81.51 KiB) Zobrazeno 4211 x

Venku je ještě tma a trochu fouká, soukání se do malého Atrka společnosti Air Nostrum v barvách Iberie má své kouzlo. Mám 11C, ale vepředu vidím pár úplně volných řad. Ptám se letušky, zda si můžu přesednout, ale v takhle malém letadle to není jen tak, musí se zeptat kapitána Za chvíli mám svolení, uličku měním za okno přímo u vrtule. Bez větších váhání jdeme přímo na start a já musím říct, že přímo u té vrtule je to pěknej hukot. Ale jako člověk, který má v životě nejvíc nalétáno v ryanovské 738čce, si to neskutečně užívám. Tím spíš, když nedlouho po startu hluk citelně utichá. To už ale opouštíme španělské břehy a míříme nad Středozemní moře. Města na pobřeží v té tmě jsou krásně osvětlená. Je to paráda.

6 po startu.jpg (116.46 KiB) Zobrazeno 4211 x

7 nad pobřežím.jpg (53.1 KiB) Zobrazeno 4211 x

Ano, je to takové stísněnější, ale mně se to líbí. Červenožluté barvy Iberie jsou hezké, sedačky pohodlné. Doslova mně šokuje, že i tady mají cosi jako Wifi. Tedy, nejsem si jist, zda se dá připojit ke klasickému internetu a informace o letu to také nenabízí (nebo jsem je alespoň nenašel), ale člověk si tu může pustit hudbu či filmy, nebo stáhnout nabídku palubního občerstvení.

8 v letadle.jpg (89.82 KiB) Zobrazeno 4211 x

9 úsvit.jpg (47.93 KiB) Zobrazeno 4211 x

To považuju trochu jako vtip, ale vzápětí jedna z letušek opravdu prochází, zda si někdo něco nedám. Neodolám a prosím o kávu. Jsem nejspíš jediný z celého letadla, kdo si něco objednává a letušky mi ji připravují v zadní galley. Záhy mám na stolečku chutné Nescaffé za 3 Eura. Objektivně vzato, dát si kávu za tyhle peníze je celkem darda. Subjektivně vzato ale pít to v malém Atrku nad Středozemním mořem je neskutečný zážitek, který si náležitě vychutnávám.

10 kafe.jpg (67.19 KiB) Zobrazeno 4211 x

Až záhy mi dochází, že sedět na druhé straně, mám parádní výhled na východ slunce, takhle koukám do pomalu mizející tmy a výhled na Gibraltar, po kterém jsem tolik toužil, se nekoná, ale s kávou v ruce mi to až tak nevadí.

11 vrtule.jpg (61.28 KiB) Zobrazeno 4211 x

Když už letadlo začíná silně klesat a já si říkám, že mně na tomhle letu už nic příjemného nečeká, vlétáme, už za plného světla, nad Afriku. Melilla leží „z boku“ velkého výběžku, ten my celý přelétáváme. Tentokrát je můj výhled směrem na západ naopak výhodou, náhle mám celou Melillu, jež má na pobřeží délku nějaký sedm kilometrů, jako na dlani. Vidím město, hraniční přechod na obou stranách i ten plot, co odděluje Melillu od zbytku marockého světa. Už v celkem nízké výšce pak sleduju centrum města, jeho pláže, domy i náměstí. Muset letět hned tím samým letadlem zpátky, můžu konstatovat, že jsem si město důkladně prohlídnul alespoň z výšky.

12 břeh.jpg (110.82 KiB) Zobrazeno 4211 x

13 město.jpg (105.41 KiB) Zobrazeno 4211 x

14 od hranic.jpg (119.12 KiB) Zobrazeno 4211 x

Letiště se v Melille nachází víc ve vnitrozemí, doslova pár desítek metrů od marockých hranic. Když tam za chvíli sedáme, v euforii regulérně tleskám. Je to takové malé letišťátko, kde sedmdesátimístná Atrka jsou maximum, co zde může přistát. Přistává jich tu ale hodně. Mám dost času, v nevelké hale úspěšně hledám Wifi, o tohle se prostě musím s přáteli podělit.

15 po přistání.jpg (147.21 KiB) Zobrazeno 4211 x

16 hala.jpg (141 KiB) Zobrazeno 4211 x

Konečně vycházím ven. V hned za letištěm silnice a za ním vysoký plot oddělující Mellilu od Maroka. Tohle mně trochu děsí. Ale jen chvíli. Mířím pomalu do centra, malý tunelem pod letištní dráhou. Venku vládne příjemné letní počasí, takové to ráno, kdy má chuť vyrazit na výlet a odpoledne skončit někde u vody. Jenže není léto, je 1. února.

17 z haly.jpg (93.98 KiB) Zobrazeno 4211 x

18 směr Maroko.jpg (167.91 KiB) Zobrazeno 4211 x

19 tunel.jpg (115.82 KiB) Zobrazeno 4211 x

Hned za tunelem začíná město. Takové normální, španělské, nemít v zádech marocké hory, člověk by si připadal jen někde v pevninském Španělsku. Ještě vyměnit džíny za kraťasy a pak mezi domy. A světe div se, žijí tu normální lidé. Jdou do práce, venčí psy, zkouší běhat. Pár zahalených Arabek, ale většinu tvoří evidentně etničtí Španělé.

20 palmy.jpg (144.83 KiB) Zobrazeno 4211 x

O dvě ulice dál je dokonce obchodní centrum, úplně stejné, jako všude jinde, jen tohle má pár desítek metrů od svého zadního vjezdu marockou hranici.
Chci si koupit něco k jídlu a pití, ale mezi obchody s oděvy se mi klasický supermarket nechce hledat. To zas až o pár ulic dál můžu dlouho mezi regály bloumat, než z něj odcházím chudší o pár Eur a bohatší o láhev vody, plechovku piva a Schwepsu a jedny sušenky.
Nikterak výstavním ale ani zanedbaným městem mířím k moři. Rychlý pohled na východ, tam, o pár stovek metrů dál, kde je velké molo a nákladní přístav, už začíná Maroko. Já ale jdu na druhou stranu, směrem k centru.

21 pláž směr Maroko.jpg (141.11 KiB) Zobrazeno 4211 x

22 pláž směr centrum.jpg (164.79 KiB) Zobrazeno 4211 x

Na sousední promenádě vládnou běžci, tabule ukazuje příjemných 19 stupňů. V téhle části je pláž ještě celkem čistá, to až když se blížíme k nejužšímu centru, přibývá odpadků. Ne, sem se neženou turisté, to jen místní to nejspíš odpoledne co odpoledne dokonale zaplní.

23 promenáda.jpg (152.94 KiB) Zobrazeno 4211 x

Už jsem mezi domy, přecházím říčku Oro, o kus dál McDonald, vedle velká kancelářská budova, jež má na střeše vyhlídku a na ní heliport. I sem, podobně jako o kus dál v Maroku, dováželi kdysi vlaky zboží až přímo do přístavu. Z tratě až k molu zbyl most a cosi jako estakáda, jejíž spodek dnes vyplňují jakési kanceláře. Za nimi, snad na paměť, jako památník malá parní lokomotiva.

24 most.jpg (170.73 KiB) Zobrazeno 4211 x

25 lokomotiva.jpg (132.63 KiB) Zobrazeno 4211 x

Pláž se pak mění v přístav a město ve svou výstavní část. Středem všeho je tu náměstí Plaza de Espaňa a na něj navazující park Hernandez. Kdo tu dělá zahradníka, odvádí evidentně skvělou práci. Snad bych si tu v parku do stínu stromů a palem na chvíli sednout, ale láká mně staré město tyčící se nad přístavem.

26 náměstí.jpg (130.24 KiB) Zobrazeno 4211 x

27 fontána.jpg (163.56 KiB) Zobrazeno 4211 x

28 marina.jpg (133.23 KiB) Zobrazeno 4211 x

Očekávám davy turistů a spoustu krámků se suvenýry, ale jsem zklamán. Sice poctivě stoupám kolem hradeb, ale tam nahoře jsem vlastně úplně sám. V dálce udržovaný maják, na druhé straně kostelík. Lidé tu žijí, to jen já onoho úterního dopoledne nikoho nepotkávám.

29 maják.jpg (127.93 KiB) Zobrazeno 4211 x

30 kostelík.jpg (110.39 KiB) Zobrazeno 4211 x

Z velkých hradeb pak hledím dolů, na město, jež v rámci Španělska dle Wikipedie proslavily modernistické domy. Možná tam někde mezi nimi bych nějakou tu prodejnu se suvenýry našel, tady však ne.

31 směř Španělsko.jpg (94.63 KiB) Zobrazeno 4211 x

32 směr venkov.jpg (99.42 KiB) Zobrazeno 4211 x

33 maják z dálky.jpg (81.53 KiB) Zobrazeno 4211 x

Mé kroky pak vedou k nedalekému vojenskému muzeu udělanému na jedné části hradeb. Vstup je zdarma a kromě mladého páru jsem tu jediná návštěvník, přesto zřízenec chce, abych měl na sobě roušku. Ve dvaceti stupňovém vedru se hodně blbě nosí.

34 vojenské muzeum.jpg (139.45 KiB) Zobrazeno 4211 x

35 vlajka.jpg (145.66 KiB) Zobrazeno 4211 x

Teď hledím na západ, tam má ještě Melilla pár kilometrů, ale ty obývají převážně vojáci. Městem se nesou nepravidelné rány, vlastně ani nechci vědět, kdo nebo co je tvoří.

36 pohled na město.jpg (124.16 KiB) Zobrazeno 4211 x

Dole pod starým městem je pár malých pláží, ale tam až později, mám hlad. Vracím se k přístavu, k Plaza de Espaňa. Směrem na jih od něj vede několik výstavních ulic, některé z nich slouží jako pěší zóna. V jednom z ochodů s hračkami se ptám, kde bych tady našel prodejnu se suvenýry.
„Ne, tady nic takového fakt není, omlouváme se“, říká mi personál. Vlastně nevím, zda mám být rád, že jsem se dostal konečně do míst, kam turisté fakt nejezdí, nebo smutnit, že si tady magnetku na ledničku fakt nekoupím.

37 sochy.jpg (121.23 KiB) Zobrazeno 4211 x

38 pěší zóna.jpg (136.79 KiB) Zobrazeno 4211 x

O kus dál si v jedné z restauračních zahrádek sedám k obědu. Španělských specialit jsem si užil při své návštěvě v roce 2006, můžu si teď dát konečně pizzu. Ještě chvíli odpočinku a pak na jednu z těch malých pláží. Jaksi náhodou narážím na turistické informační středisko, nejspíš jsem tu dneska první host. Pohlednice tu sice mají, ale pro známku bych musel na poštu o velký kus dál. Už tak nějak z principu si ani tu pohlednici nekupuju.

39 oběd.jpg (139.71 KiB) Zobrazeno 4211 x

40 zahrady.jpg (176.52 KiB) Zobrazeno 4211 x

[Lkprak]

Jsem za hradem, směrem, kde obytné domy pomalu ustupují vojenským prostorům. Silnice tu vede vysoko nad pláží, ale naštěstí k nimi vedou schody. Mám vyhlídnutou jednu, ale v místech, kde schody přerušuje malý betonový plácek, v boudě primitivně uplácané z jakéhosi dřeva, pobývá mladý klučina, který předtím zkoušel v restauraci, kde jsem obědval, žebrat. Je mi líto, že už takhle mladí lidé jsou bez domova, ale po nějaké debatě s ním netoužím, jdu o kus zpátky na jinou pláž. Tady osaměle rozjímá mladá dívka, scházím k ní až když si o pár metrů dál hraje malá skupinka jejich vrstevníků. Snažím se být tiše a nerušit, ale holčina stejně odchází. Sundávám boty a zkouším se fotit, když o skupina mladých pláž opouští, otevírám pivo a symbolicky smáčím nohy v moři.

41 hrad.jpg (134.19 KiB) Zobrazeno 4205 x

42 moře.jpg (216.77 KiB) Zobrazeno 4205 x

Vlastně jsem neskutečně šťastný. U nás doma akorát sněží, já na prahu Afriky v kraťasech si užívám vln.
Jsem tu možná hodinu, než se konečně vydávám na letiště. Dokončit okruh se mi nechce, ale touha přijít na letiště z druhé strany, než jsem na něj přišel, je silnější. Nad mapou v telefonu hledám proto kompromis.
Podle navigace stoupám potom vzhůru, kolem rušné silnice směrem k letišti. Než se naděju, jsem venku z města, neochvěje mířeje zároveň i k marockým hranicím. Melilla tu ukazuje svou ošklivější tvář, zablácené cesty, špinavá zákoutí, louky, jež na svou zástavbu teprve čekají.

43 park.jpg (181.76 KiB) Zobrazeno 4205 x

44 otroci.jpg (153.42 KiB) Zobrazeno 4205 x

45 tunel.jpg (137.11 KiB) Zobrazeno 4205 x

Když opět podcházím v tunelu letiště, skoro se bojím. Podle mapy tu má vést silnice až k letištnímu terminálu. Můj dohad, že už je v perimetru letiště a tudíž pro mě nepoužitelná, se záhy ukazuje jako naprosto správný. Tak musím ještě výš, než dojdu k okružní silnici. Je tu mešita a u něj hřbitov, bohužel také marocká hranice. Ten první pohled není tak děsivý, dva vysoké ploty, mezi nimi úzké hraniční pásmo, ale za ploty v plné kráse Maroko. Na silnici navíc panuje celkem živý provoz. Od letiště mně dělí jen asi kilometr a půl, přesto se vydávám na tuhle cestu s obavami. Ale vlastně o nic nejde, nejspíš na mně v tu chvíli někdo kouká s dalekohledem, ale když kolem mě projede hlídka policie, ani nezastaví. O kus dál jsem doslova v těsné blízkosti plotu. V dálce vidím klikatící se silnici a až po chvíli mi dojde, že ta silnice už je v Maroku. Nevím, mám smíšené pocity, snad i vůči těm, kvůli kterým tu ten plot stojí. Připadám si možná trochu provinile, asi jako západoněmecký turista kdysi v Bavorské Rudě.

46 příhraniční silnice.jpg (159.6 KiB) Zobrazeno 4205 x

47 plot.jpg (136.15 KiB) Zobrazeno 4205 x

Konečně na letišti. Baterka v mobilu hlásí vybito, ale to moje svaly taky. Do odletu zbývají dvě hodiny, na jedné ze sedaček v odletové hale vidím paní, co se mnou letěla i ráno. Jenže do Malagy to letí odpoledne co hodinu a ona letí o let dřív.

48 letiště.jpg (126.35 KiB) Zobrazeno 4205 x

49 hala.jpg (153.54 KiB) Zobrazeno 4205 x

S rouškou na ústech dobíjím telefon, pak zkouším sedět v malé restauraci venku. Společně s námi má letět i let do Almeiry, lidé se trousí až tak hodinu před odletem. Autobus sem žádný nezajíždí, vydělávají na tom taxíky.
Nakonec se zavelí k odbavení, na rozdíl od Malagy je tu i cosi jako pasovka, pak hned security. Dvě celkem slušně zaplněná Atrka zvládají na jeden rentgen i rám.
V tranzitu snad tři gaty, záchod a kavárna. Trochu nechápu systém, oba lety se sice dělají z rozdílných gatů, na ploše ale lidé splývají a zaměstnanci letiště je po dotazu, kam letí, směřují k tomu správnému letadlu. K těm dvoum Atrkám, co mají za chvíli odletět, přibylo třetí, akorát dorazilo z Madridu. Podle registrace poznávám, že je to, kterým jsem ráno letěl já.

50 ranní letadlo.jpg (101.26 KiB) Zobrazeno 4205 x

51 odpolední letadlo.jpg (104.72 KiB) Zobrazeno 4205 x

Melilla - Malaga
01.02.2022
IB 8271; Iberia/Air Nostrum, ATR 72, reg. EC-NFT
18:15 – 19:10 (odlet na čas, přílet o 15 minut dříve)
LF: 70%
Letadlo má tentokrát barvy jen neznačené. Zároveň mám sedmou řadu u okna, tentokrát sedadlo netřeba měnit. Zaplněné je to asi stejně jako ráno, jen ubylo úředníků a turistů. Z okna mám skvělý výhled na Maroko, jež záhy měníme za Středozemní moře. Je ještě světlo, jsem příjemně unaven. Na nákup občerstvení tentokrát rezignuju a nevypadá to, že by se tu toho prodalo mnoho. To jen kdesi za mnou si kdosi otevřel pivo.

52 po startu.jpg (51.15 KiB) Zobrazeno 4205 x

53 v letadle.jpg (106.8 KiB) Zobrazeno 4205 x

Tak nějak si užívám ten závěr, ten sváteční den, kdy se dvakrát mohu proletět Atrkem. Ale netrvá to dlouho, za chvíli jsme nad pevninským Španělskem. V Malaze se přistává tentokrát od severu tak ještě před letištěm pořádná otočka a pak výstup dost možná na té samé stojánce, kde moje cesta večer začínala.

54 před přistáním.jpg (54.04 KiB) Zobrazeno 4205 x

55 po přistání.jpg (82.2 KiB) Zobrazeno 4205 x

Cesta autobusem k terminálu netrvá dlouho, na jejím konci se ale letištní zřízenec plát, odkud jsme přiletěli. Odpověď, že z Malagy, nás následně zbavuje všech covidových kontrol a já můžu rovnou na vlak. Než dojedu do centra, je tma, trochu se děsím, jak rychle se tu stmívá. Spokojeně jdu pak po Paseo de Parque a v jednom z fast foodů si dopřávám večeři. Během posledním pár metrů do penzionu opět oněmním krásou toho města. Dveře pokoje otevírám patnáct a půl hodiny poté, co jsem je ráno za sebou zavíral. Krátce před usnutím se mi vrací myšlenky z rána. Kdo může říct, že za tak krátkou dobu stihnul navštívit jiný kontinent a vrátit se z něj? No tak dneska třeba já.

[Lkprak]

Část pátá – odpočinek v horách
Po včerejším náročném dnu se mi ráno vůbec nikam nechce. Posteli opouštím až dlouho bez osmé, bez jasného cíle, co dnes budu dělat. Je to poslední celý den, který strávím v Malaze, nohy však na nějaké další dobrodružství nemají náladu.
Už za plného světla a kypícího dopoledne vyrážím alespoň na kafe. Ale malé malazké uličky mně velmi rychle dostávají do nálady. Spíše podle intuice mířím na Plaza de la Marina, kde se nachází cosi jako maják naroubovaný na městský činžák, vše lehce hozené do maurského stylu. Vypadá to velice hezky a mně se pomalu vrací chuť po dobrodružství.

1 maják.jpg (130.3 KiB) Zobrazeno 4198 x

Po hlavní ulici mířím k řece, ale tam až nedojdu, už dřív jsem si všimnul pár bočních uliček směřujících dolu k přístavu, plných obchůdků a kaváren. Jsem ale trochu zklamán, velmi rychle se mění v nezáživnou městskou ulici a ústí do auty nabitou Avenidu Manuel Augistin Hereda. Za ní už je zeď a přístav, o kus dál velká zastávka autobusů. Venku je však nádherně a letmí atmosféru skvěle doplňují palmy. O kus dál, to už jsem zpátky na Plaza de la Marina, mám už plné pochopení pro ty, jež v těchto končinách rádi tráví zimu.

2 bokem.jpg (203.96 KiB) Zobrazeno 4198 x

3 palmy.jpg (209.11 KiB) Zobrazeno 4198 x

V jedné zdejších kaváren si stejně jako desítky ostatních chci dát kávu. Ale chyba, hotové peníze nemám a kartu neberou. Přesouvám se proto na nedalekou výstavní a jakousi zlatou slavobránou vyzdobenou ulici Calle Marques de Larios a zde si v načinčané fancy cukrárně dávám za necelá 3 Eura velkou ranní kávu.

4 kafe.jpg (190.44 KiB) Zobrazeno 4198 x

A vlastně v ten moment jsem už definitivně odhodlán k dalšímu dobrodružstvím. V připraveném itineráři jsem měl dnes v plánu vysokohorskou turistiku, a i když bych to ještě před nějakou hodinou neřekl, usoudím, že plány jsou od toho, aby se plnily.
Rychle se balím a protože nevím, zda v horách bude teplo či zima, beru raději obojí. V první fázi se musím přesunout do městečka Alhaurín de la Torre. Jednou za hodinu a půl tam míří příměstský autobus a odjezd jednoho ze spojů v půl dvanácté dopoledne se povážlivě blíží. Tak jako včera mířím do centra, už celkem svižně, protože čekat na další se mi nechce.

5 ulička.jpg (150.89 KiB) Zobrazeno 4198 x

Uvědomuje si, že s placením kartou by v autobuse mohl být problém, stavuju se ještě v bankomatu, kde beru dvě dvacetieurové bankovky. Nakonec jsem to na autobusové nádraží stihnul, ale řidič o platbě kartou nechce ani slyšet a mé bankovky jsou pro něj moc velké. Nakonec mi pokyne, ať si sednu a já s pocitem, že to budu mít zadarmo, vyrážím na cestu.

6 autobus.jpg (106.74 KiB) Zobrazeno 4198 x

Celkem slušný autobus míří z centra Malagy k jihu, pak zahne k letišti, zastaví u jeho cargo terminálu a pak už definitivně zamíří do hor. No, do hor…myslel jsem si, že to město bude uprostřed kopců a mně bude čekat víceméně jen hřebenová túra zakončená klesáním k moři, ale už letmý pohled říká, že si předtím udělám pořádný výšlap.
Nakonec jsem v Alhaurínu. Děkuji řidiči, ale jsem zastaven, ať mu prý dám prachy. S pocitem studu vytahuju dvacetieurovku a on v peněžence hledá drobné. Ne, vůbec si v tu chvíli nepřipadám jako podvodník, co chtěl utéct bez placení.
Alhaurín de la Torre je vlastně moc hezké městečko, jež by nejspíš obstálo jako cíl jednodenního výletu. Protože je teplo, hned na autobusové zastávce měním džíny za kraťasy a vlastně se na ten výšlap docela těším. Jen se musím ještě předzásobit. Regulérně se ztrácím mezi zdejšími krásnými domy, fontánami, sady a kavárničkami a chvíli trvá, než najdu supermarket. Pak teprve doplním zásoby a můžu vyrazit.

7 fontána.jpg (147.77 KiB) Zobrazeno 4198 x

8 městská ulice.jpg (166.03 KiB) Zobrazeno 4198 x

9 výpadovka.jpg (165.4 KiB) Zobrazeno 4198 x

Z okraje městečka vede turistické značení, jdu po zelené a červené. Nahoře k průsmyku to má být lehce přes tři kilometry a já za tu dobu vystoupám 413 výškových metrů. Trochu se děsím, že ten průsmyk je ten velký kopec čnící nade všemi, ale počátek cesty je celkem příjemný. Mezi domky, mezi sady, pak drobné lučiny přecházející zvolna v les.

10 začátek lesa.jpg (269.77 KiB) Zobrazeno 4198 x

Ani to stoupání není extra náročné, člověk se stačí jen kochat, navíc to má být jen tři kilometry. Než se člověk naděje, je v příjemném stínu lesa, ale na sklonu stoupání značně přibylo. Vlastně to mají vymyšleno dobře, člověk má ještě to nejhorší před sebou, ale už je dost daleko od civilizace a tak blízko cíli, že je mu blbé se vracet. Navíc teplota je veskrze příjemné, člověk se misí pořád ujišťovat, že je fakt únor.
Na pár vyhlídkách cestou potkávám první lidi, koukám dolů. Na těch cestách do kopce je nejhezčí ten pohled za sebe, co už člověk vyšel.

11 v lese.jpg (170.04 KiB) Zobrazeno 4198 x

12 výhled město.jpg (150.14 KiB) Zobrazeno 4198 x

Nakonec jsem tam, v prvním cíli, po velkém stoupání, v nadmořské výšce 525 metrů. Na jedné straně Alhaurín, na druhé moře, teď už půjdu jen po hřebenech. Jsou tu vlastně jen lučiny, tu a tam nějaká křoviska, to v Krkonoších umíme lepší panoramata. Ale dávám si malé osvěžení a jen se kochám.

13 výhled moře.jpg (161.42 KiB) Zobrazeno 4198 x

Mohl bych teď po žluté sejít dolů do Torremolinosu, ale mně se nechce, chci si ty hřebeny užít. V počasí stále zralém na kraťasy se zvolna soukám k jihu, občas o něco klesnu, občas zase něco vystoupám, prostě jako Stezka přátelství, jenže tam bych se teď brodil ve sněhu.

14 hřebeny.jpg (141.44 KiB) Zobrazeno 4198 x

15 do dáli.jpg (105.63 KiB) Zobrazeno 4198 x

16 v dáli kamenolom.jpg (175.88 KiB) Zobrazeno 4198 x

17 dole moře.jpg (107.29 KiB) Zobrazeno 4198 x

Vypadá to jako dálka, ale vlastně je to jen pár kilometrů. Jakýmsi dalším pomyslným cílem je konečná lanovky, jež si ale až do 22. února dává pauzu. Až na pár lidí jsem tu sám, i horské útulny jsou zavřené. Přemýšlím, kdy je tu hlavní sezóna, no, asi kdykoliv po 22. únoru.

18 útulna.jpg (144.87 KiB) Zobrazeno 4198 x

Lehce vyprahlou zemí, kde tráva bojuje s kameny, jdu dál. Zdržuje mně jen focení, fotil bych pořád. O dalších milion fotek později jsem pod lanovkou, jen k ní vede další neskutečný krpál. Ne, nechce se mi, přemýšlím, kam dál. Včera mně vyděsilo, jak rychle se tady stmívá a já bych nerad tu někde trávil noc, byt vybavení na to mám.
Dolů do Benalmádeny je to lehce přes pět kilometrů, to bych mohl zvládnout tak za hodinu a půl, do stmívání zbývají hodiny tak tři. Ano, jsou i rychlejší cesty, ale já to risknu. Odměnou za ten risk mi pak jsou naprosto úchvatná panoramata, ale i obava, že to nestihnu.

19 cesta.jpg (175.68 KiB) Zobrazeno 4198 x

20.jpg (187.26 KiB) Zobrazeno 4198 x

21 kamenolom.jpg (171.88 KiB) Zobrazeno 4198 x

22 svahy.jpg (202.25 KiB) Zobrazeno 4198 x

23.jpg (180.33 KiB) Zobrazeno 4198 x

24.jpg (184.45 KiB) Zobrazeno 4198 x

25.jpg (214.79 KiB) Zobrazeno 4198 x

Když pak konečně zahajuju klesání, dostavuje se úleva, že to bude dobré, ale jen na chvíli, cesta dolů po kamenech dává neskutečně zabrat. Navíc už slunce lehce zapadá, dostávám se do stínu a tam je trochu zima. Je to vlastně o dost pomalejší, než jsem čekal, ale stále se přibližuju k cíli.

26 rozcestník.jpg (229.88 KiB) Zobrazeno 4198 x

27 klesání.jpg (208.56 KiB) Zobrazeno 4198 x

28 nad mořem.jpg (117.9 KiB) Zobrazeno 4198 x

To už v dálce vidím vesnici a hlavně slyším rušnou dálnici, jež ji obcházím, potkávám první lidi. Na konci opět malý Bobřík odvahy v podobě úzkého tunelu pod dálnicí, ve kterém se může skrývat kdokoliv.

29 u městečka.jpg (132.48 KiB) Zobrazeno 4198 x

Konečně Benalmádena, vesnička lehce v kopcích tak dva kilometry od moře. Ale i tady lidé toužící po zimních bytech v teplých krajích našli své domovy a je to znát. Ještě doufat, že včas pojede autobus do Malagy.

30 čekání na autobus.jpg (164.68 KiB) Zobrazeno 4198 x

Nakonec chyba lávky, jede za chvíli, ale jen do Torremolinos. Jsem unavený, je mi to jedno, tam si chytnu vlak. Tentokrát mně čeká pravý přímořský Disneyland, se stovkami hotelů a prázdninových domů, restaurací a prodejen všeho druhu.

31 Torremolinos náměstí.jpg (130.24 KiB) Zobrazeno 4198 x

Přesto v Torremolinosu nemám chuť si to všechno prohlédnout, toužím jen rychle najít vlak, jenž tu staví v zahloubené stanici pod jedním z náměstí a rychle domů.

32 pod náměstím.jpg (137.01 KiB) Zobrazeno 4198 x

Teprve až v Malaze se potkávám s tmou, stihnul jsem to s rezervou víc jak hodinu a půl. Musím se za tu štreku odměnit, stavuju se na velkému menu v Pizza Hut. A zítra prosím už fakt něco klidnějšího.

[Lkprak]

Část šestá – v nových botách
Ráno bylo trochu deja-vú. Vzbudil jsem se a nevěděl, co přesně dělat. Odpoledne jsem se měl přesunout do Santiaga de Compostela, ale na to byla ještě hromada času. Původní plány počítaly s procházkou do kopců severně od centra města, ale do toho se mi po včerejší vysokohorské turistice moc nechtělo.
O poznání dřív než včera, vlastně ještě za tmy (ale tady se rozednívá až kolem osmé), jsem se prozatím vydal hledat kávu a našel jsem jí ve stejné kavárně jako v neděli, na Plaza de la Constitución.

1 výzdoba.jpg (218.84 KiB) Zobrazeno 4190 x

Asi o hodinu později jsem se už s penziónem loučil definitivně. Po včerejším večeru, kdy jsem zaslechl ve vedlejším pokoji mladý polský pár souložit a pak slyšel, jak se společně sprchují, na něj nakonec budu mít i veselé vzpomínky.
Bylo lehce po deváté a já si naposledy užíval chůzi po nádherné hlavní třídě Almeda Principal. V zimních botách mi bylo nejen vedro a ta levá byla na patě navíc tak prodřená, že mně celou tu dobu nepříjemně tlačila do boty, že jsem se přeci jenom rozhodl navštívit jeden z obchodních domů sítě El Corte Inglés. K mému štěstí zde měly zrovna výprodej a za nedlouho poté už jsem měl na nohou slušné jarní boty za 10 Euro a ty původní zimní putovaly nekompromisně do koše.
Při průchodu kolem rozestavěných a v brzké době snad už dokončených výstupů z metra jsem zatoužil projet si i druhou linku místního podzemní dráhy. To bylo zase patnáct minut koncentrované nudy zakončené krátkým povrchovým úsekem více méně uprostřed ničeho, respektive v místech, kde se v polích teprve rodí zástavba, v některých případech ale zatím jen na plátnech projektantů. Ano, postavit dopravní infrastrukturu do míst, kde zatím nic není, v tom jsou Španělé mistři, hlavně v době těsně před propuknutím poslední ekonomické krize jim to šlo. Až budete za dva měsíce nadávat, že nová tramvajová trať z Barrandova do Holyně vede poli a nová zástavba kolem se teprve rýsuje, věřte, že podobných tramvají a jiný projektů jsou ve Španělsku mraky.

2 metro vestibul.jpg (103.99 KiB) Zobrazeno 4190 x

3 metro stanice.jpg (104.86 KiB) Zobrazeno 4190 x

4 metro venku.jpg (117.53 KiB) Zobrazeno 4190 x

Trochu se špatným svědomím jsem se vrátil do centra, s tím, že skončím na vlak, dojedu do Torremolinos a kolem moře se projdu až někam do Torremuele na další vlak. Mělo to být příjemných deset kilometrů kolem pláží, zpestřených dobrou kávou někde u moře. Jenže kolem půl dvanácté si jindy často jezdící vlak linky C1 vzaly přestávku, respektive měly interval 40 minut, do jehož začátku jsem se samozřejmě trefil. Pochopitelně jsem to zjisti až na nástupišti s platnou a označenou jízdenkou a cesta zpět někam na oběd by jí znehodnotila. Ještě že přímo na nástupišti jsou jídelní automaty a dva sendviče mi jako provizorní oběd posloužili celkem dobře.
Tak jako někteří mají cimrmanovskou schopnost „neopustit myšlenku“, já občas naprosto nesmyslně trvám na neopuštění plánu. A tak jsem se z Torremolinosu vydal na tu desetikilometrovou cestu, byť mi bylo jasné, že vzhledem k nutnosti být včas na letišti, to bude spíš běh.
Ale sotva jsem sešel dolů na pláž, zapomněl jsem na to. Na samotné pláži moc lidí nebylo, ale na chodníčcích vedle, takových nábřežních promenádách, bylo živo. To, co mi včera přišlo jako kýčovitý přímořský Disneyland, se mi najednou líbilo. V desítkách restaurací a kavárniček tu seděli lidé, tipuju, že převážně Britové, a užívali si pohody a sluníčka, tedy toho, co jim doma touhle dobou opravdu chybí.

5 výhled na moře.jpg (96.96 KiB) Zobrazeno 4190 x

6 promenáda.jpg (143.74 KiB) Zobrazeno 4190 x

Navigace v telefonu ukazovala, že jdu rychlostí 6 km/h, přesto to na dokončení celého plánu nevypadalo. Ale v nových botách se mi šlo krásně a vlastně jsem si to užíval. Jen mně potěšilo, že tu celkem často jezdí příměstské autobusy a když jsem u jedné z autobusových zastávek uviděl směrovku na pláž, cestu jsem ukončil.

7 pláž.jpg (144.41 KiB) Zobrazeno 4190 x

Na té pláži jsem si dopřál nádherných deset minut slunění se, vypil jsem jednu Estrellu a užil si trochu vody (asi tak po paty), než jsem si vydal na autobus. Samozřejmě mně hodil jen zpátky do Torremolinosu, ale s tím jsem už počítal.
Necelé dvě hodiny před odletem do Santiaga jsem už byl zpátky na letišti, dopíjeje poslední vodu. Na on-lin odbavení Ryana jsem už nebyl líný (ona by v tomhle případě lenost také nebyla levná), na security žádný trapas, tak jen každou chvíli na záchod, abych ze sebe dostal tu na poslední chvíli dopitou vodu.

8 letiště.jpg (166.64 KiB) Zobrazeno 4190 x

9 hala.jpg (186.93 KiB) Zobrazeno 4190 x

10 bar.jpg (153.78 KiB) Zobrazeno 4190 x

Ryan na tomhle letu překvapil hned dvakrát. Ačkoliv jsem si za konkrétní místo neplatil, dal mi 7A a hlavně odlet byl z gatu, jež se nacházel hned za průchozím dutyfree. Jen lidé jako ovce utvořili obrovskou frontu, jakmile se na obrazovce objevilo číslo gatu, nedbaje, že své místo už mají a že letadlo teprve přistálo. Já jsem však šel až poslední, dole na ploše zklamán, že mi kdosi z rampáků zakázal fotit. Ale 7A je dobrá náhrada.

11 letadla.jpg (83.84 KiB) Zobrazeno 4190 x

Malaga – Santiago de Compostela
03.02.2022
FR 2573; Ryanair, B738, reg. EI-DCJ
16:30-18:10 (odlet na čas, přílet o 20 minut dříve)
LF: 90%
Byli jsme asi úplně plní a bez zbytečného čekání vyrazili na start.

12 po startu.jpg (173.82 KiB) Zobrazeno 4190 x

Odlet na jih, podobně jako předevčírem, ale pak pochopitelně otočka na druhou stranu a já ze svého místa viděl to, po čem jsem tak toužil právě při letu do Melilly – Gibraltar.

13 Gibraltar.jpg (59.38 KiB) Zobrazeno 4190 x

Byl to vlastně naprosto pohodový let, byť, asi z důvodu, abychom se vyhnuli rušnému provozu kolem Madridu, jsme neletěli na druhou stranu Španělska úplně přímo, ale přes Sevillu jsme doletěli nad Portugalsko to více méně celé přeletěli od jihu k severu.
Cestou jsme potkali níže letící stroj Iberie, já však řešil, zda mám otravovat své spolusedící, nebo to až do Santiaga vydržím s plným močovým měchýřem. Ano, hodně pít před odletem je zrádné.

14 Iberia.jpg (48.91 KiB) Zobrazeno 4190 x

Když jsme se pak vynořili zpoza mraků, citelně se mi ulevilo. Počasí nebylo příznivé, ale na nějakou sodomu gomoru to taky nevypadalo. Přivítalo nás počasí o nějakých pět stupňů chladnější než v Malaze, ale zimní bundu jsem vytahovat nemusel.

16 po přistání.jpg (94.49 KiB) Zobrazeno 4190 x

Vzdušný přístav v Santiagu je moderní a místní samospráva se jej snaží podporovat. Má jen jednu vadu. Na první ranní vlnu odletu se sem člověk MHD nedostane, autobusová linka 6A přijíždí až krátce před sedmou. Jelikož jsem v měl v sobotu odlet v půl osmé, musel jsem hledat ubytování v docházkové vzdálenosti. Naštěstí četným letištním hotelům zde úspěšně konkuruje malý penziónek A Concha v nedaleké vesničce A Lavacolla. Jelikož se nachází na jedné z větší Svatojakubské cesty (myslím, že té nejznámější) bylo více méně o programu v Santiagu rozhodnuto. Proto mně i celkem pobavilo, že jednu z větví téhle větviček vyznačili i na letiště, první značku modré barvy najdete snad už příletové hale u zavazadlových pásů.

17 směrovka.jpg (106.98 KiB) Zobrazeno 4190 x

Jo, bylo to fajn, dojít si do ubytování pěšky, navíc po turistické značce. Směle jsem opustil letiště, abych se kolem vojenské základny vydal na nejbližší křižovatku. Svatojakubská cesta vede ale trochu severněji a větvička z letiště se tam na ní napojuje. Já toho ale měl už celkem dost a proto jsem to vzal zkratkou – po hlavní silnici.

18 silnice.jpg (98.34 KiB) Zobrazeno 4190 x

Pomalounku s blížil večer, člověk měl pocit, že je tu rakový ranný podzim, začátek října nebo tak něco, kdy se ještě teplo, ale příroda se pomalu ukládá do zimního spánku. Člověka napadne leccos, o jeho cestách, o tom, kam a kdy se všude dostal. Tím spíš jsem si ty necelé tři kilometry do penzionu neskutečně užíval a těšil se na zítřek.
Už za tmy jsem dorazil do penzionu. Vlastně to byla taková malá hospůdka, ke které náleželo pár pokojů pro poutníky na Svatojakubské cestě. Paní, co to tu vedla, byla sympatická čtyřicátnice, na které byla vidět tíha toho všeho, co na ní leží, ale i hrdost a radost, že to zvládne. Uměla anglicky a nic nebyl problém. Pokoj podobný jako v Malaze, za pětadvacet Euro na noc, jen na rozdíl od Malagy už s funkčním topením a vytopený.

19 penzion.jpg (112.7 KiB) Zobrazeno 4190 x

Připadal jsem si jako hrdina, co má za sebou už téměř celou Svatojakubskou cestu, když jsem o deset minut později přišel dolů na večeři a paní majitelka se o mně starala s téměř maminkovskou péčí.
Poprosil jsem o pivo v jídelním lístku ukázal na něco, o čem jsem přesně nevěděl, co je (i když lístek byl v angličtině). Odměnou mi byly domácí hranolky a vepřové kotlety. V klidu jsem popil a vychutnal, alespoň na chvíli jsem si užil ten pocit unaveného poutníka na Svatojakubské stezce.

20 večeře.jpg (138.13 KiB) Zobrazeno 4190 x

[Lkprak]

Část sedmá – falešný poutník
Ráno po probuzení mně netrápila zima, ani hluk z ulice. Spát v centru turisty nabitého města je krásné, ale má i svá negativa. Tady, v malé vesničce pár kilometrů od Santiaga, to bylo něco úplně jiného.
Krátce po půl osmé jsem se proto vydal na malou snídani, jež jsem měl v ceně ubytování. Žádné švédské stoly, ale káva, džus a něco sladkého na zub. Poutník toho vlastně víc už nepotřebuje.
Byla ještě trochu tma, když jsem se krátce po osmé vydal do Santiaga. Nedaleko od penzionu vedla Svatojakubská cesta, od začátku mi bylo jasné, že to půjdu pěšky.

1 ráno.jpg (112.7 KiB) Zobrazeno 4190 x

2 směrovka.jpg (143.5 KiB) Zobrazeno 4190 x

Pro poutníky to musí být euforických posledních deset kilometrů a já se snažil do jejich pocitů vžít. V jejich očích kráčeli po červeném koberci, objektivně vzato na mně ale čekalo sychravé ráno a hezký, nicméně trochu obyčejný severošpanělský venkov. Ale tak jako předtím jsem si tu cestu užíval, trochu nahoru dolů, probouzející krajinou.
Vlastně jsem jen tak šel, koukal i fotil, fotky zdánlivě o ničem, ale pro mě s velkým významem. Nebyla taková zima, jak jsem čekal, tak jsem se převlékl. Lehkou zimní bundu nahradil svetr a šusťákovka, chránící mně pod slabým, leč vytrvalým deštěm. Když jsem si pojednou chtěl vyfotit hustý les, do kterého mně zavedla cesta, zjistil jsem, že jsem někde nechal foťák. Bylo mi jasné, že při onom převlékání asi zůstal ležet na zemi a bez jakýchkoliv obav jsem se pro něj vydal. Bylo to na návsi malé vesnice, možná kilometr zpátky, místy za tu dobu projela tak dvě auta, bral jsem to jen jako drobné zdržení, které mně ale nikterak netrápilo. Ale foťák tam nebyl. A nebyl ani další možná kilometr, kam jsem se, už celkem pln obav, vracel. Šel jsem zase zpátky, přece se nepropadne do země, přece ho neodnesou lišky, ale když jsem došel zpátky na místo, kde jsem si jeho absenci uvědomil, došla mi ta šílená zkušenost – ztratil jsem foťák.

3 ztraceno.jpg (116.58 KiB) Zobrazeno 4190 x

Ano, byl už rozbitý a focení s ním vyžadovalo plno trpělivosti, ale fotil dobře. Jak náhle bylo důležité, že skoro všechny snímky jsem pořizoval zároveň i na mobilní telefon, který ale bohužel fotil o dost hůře.
Vlastně je symbolické, že k tomu došlo na cestě, na které si lidé uvědomují, co je v životě důležité. Svěsil jsem hlavu, nasadil trpký úsměv a vydal se dál. Po silnici metr po metru přibližující k Santiagu a s deštěm stále v zádech jsem tak kráčel, sice smutný, ale vlastně si, stejně jako Ti poutníci, plně uvědomující, co je tedy víc důležité, než ten ztracený foťák – třeba to, že jsem zdravý a že navzdory slabému dešti mám nohy a záda v suchu a nic mi nebrání dojít až do cíle.

4 venkov.jpg (102.23 KiB) Zobrazeno 4190 x

V malém vesničce těsně před Santiagem jsem si v jednom z krámků dopřál na zahřátí čaj. Postarší paní uměla solidně anglicky a i sortiment jejích obchodu dával okatě najevo, že poutníci jsou jejími častými zákazníky. O kus dál jsem pak prošel kolem velkého kempu, který zas, ač otevřený, svou prázdností dával najevo, že poutnická sezóna opravdu v únoru není.

5 čaj.jpg (299 KiB) Zobrazeno 4190 x

To už jsem přešel dálnici a stanul v ulicích Santiaga, přesto ještě pár kilometrů zbývalo. Paradoxně tady, už úplně na konci, se jinak skvělé značení poněkud ztrácelo, musela pomoct mapa v mobilu. Katedrála ještě v nedohlednu, obytné předměstí se v turistické město měnilo jen zvolna.

6 předměstí.jpg (99.75 KiB) Zobrazeno 4190 x

Jenže pak stačilo projít bránu vejít do uličky Rúa de Casas Reais a člověk si uprostřed všech těch historických domů připadal jako marathónský běžec vbíhající na stadion. Tady, schované a odpočívající v jednom z podhoubí, jsem poprvé viděl opravdové poutníky, s velkým batohem a mušlí na zádech. O chvilku později jsem už tam ale byl.

7 historie.jpg (184.16 KiB) Zobrazeno 4190 x

8 kašna.jpg (175.4 KiB) Zobrazeno 4190 x

Ano, náměstí Plaza de Obradorio a na něm velká katedrála Svatého Jakuba, kam se scházejí poutníci snad už od středověku. Z mého kladenského bytu je to 2329 kilometrů, já jsem, počítaje i včerejší cestu z letiště, jich ušel posledních třináct.
Vlastně jsem nevěděl, jestli mám právo se tu fotit, jestli mám právo se radovat, že jsem tady, vždyť oproti těm, co se nedaleko fotili i s certifikátem o absolvování Svatojakubské cesty (minimum pro uznání certifikátu je ujít alespoň 100 kilometrů), jsem si připadal jako podvodník.

9 katedrála.jpg (168.61 KiB) Zobrazeno 4190 x

Přesto jsem si alespoň na chvíli užil genius loci místa, nejen katedrálu ale i palác Hospital de los Reyes Católicos, jež byl kdysi (dle Wikipedie) zřízen jako královská ubytovna pro poutníky a dnes slouží soukromému hotelovému řetězci a další a další historické objekty.
Vydal jsem se proto to úzkých uliček starého města, do krámku se suvenýru i na poštu, sloužící i jako úschovna zavazadel, pomalu přes Galicijské náměstí, hledajíc cestu k nádraží i poněkud přízemně i něco k snědku.

10 uličky.jpg (148.68 KiB) Zobrazeno 4190 x

Nakonec jsem obojí našel právě na nádraží. Santiagem se mi končit nechtělo, toužil jsem ještě vidět La Coruňu. Ze Santiaga je to lehce přes 60 kilometrů a vlak po vysokorychlostní trati Vás tam za 7,60 Euro dopraví za půl hodiny. Nákup jízdenky a hlavně povinné místenky přes automat jsem vzdal, když po mně chtěl číslo dokladu a hlavně jsem nenašel, co z nabízených zkratek označuje občanský průkaz. Naštěstí živý pokladní to zvládl o poznání lépe. Ve zdejší kantýně nad bagetou s vyhlášenou španělskou šunkou jsem pak konečně zahnal ten hlad, než mi konečně přijel vlak.

11 nádraží.jpg (144.04 KiB) Zobrazeno 4190 x

Při své velké cestě Španělskem na podzim 2006 se díky síťové jízdence stal vlak mým téměř výhradním dopravním prostředkem. Teď, nepočítaje drobné přejezdy kolem Malagy, jsem se k němu dostal vlastně poprvé. Pořád platilo to samé, před vstupem do dálkových vlaků rentgenová kontrola zavazadel a hlavně povinné místenky. Byla to jen vlastně jen taková malá ochutnávka po trati, jež po dobudování úseku z Ourense do Madridu, bude tvořit rychlé spojení hlavního španělského města s Galicí. Za tu půlhodinu, kdy se vlak přiblížil svou rychlostí dvoustovce, jsem toho moc neviděl, vlastně jen zbytky staré trati, pár tunelů a pak, až těsně před koncem, průmyslová předměstí čtvrtmilionového města.

12 vlak.jpg (157.6 KiB) Zobrazeno 4190 x

13 interiér.jpg (100.11 KiB) Zobrazeno 4190 x

Tenkrát jsem navštívil v rámci severního Španělska Bilbao, nyní padla volba tedy na La Coruňu. A snad jsou si ta města více podobná, především tu na severu více prší a na okolní krajině je to znát. Koncové nádraží, jako tenkrát v Bilbau, takové potemnělé. I nohy jakoby těch měst už měly dost a v zamračeném odpoledni se jim už moc nechtělo chodit.

14 výstup.jpg (158.75 KiB) Zobrazeno 4190 x

Ne, La Coruňa není zalitá sluncem jako Malaga, ani plná turistů jako Santiago de Compostela, je to živoucí přístav plný aut, k němuž přispívá i to, že veškerá městská doprava se tu odehrává na silnici.
Ale vlastně to nebylo tak špatné. Už první pohled do mapy ukázal, kam bych měl jít, nevelký poloostrov, tvořící historické centrum města, byl tak akorát stvořený k jeho obejití.

15 provoz.jpg (158.63 KiB) Zobrazeno 4190 x

Prošel jsem tedy přes davy aut mezi školáky do parku Praza de Pontevedra a pak přebíhajíc přes velmi rušnou silnici Avenido Pedro Barrié de la Maza se ocitl octil na břehu Atlantiku. S pánem černé pleti a zhruba mého věku jsme se vzájemně vyfotili a já se pak vydal z nábřeží dolu na pláž. Pochopitelně tu teď, začátkem února, až na jednu rozjímající slečnu, nebyla ani noha. Ale vlastně žádná zima tu nevládla, na to, že jsme uprostřed nejchladnějších měsíců, tu bylo celkem fajn a člověk si říká, jak skvělé musí být v La Coruni žít, jakmile přijde jaro.

16 nábřeží.jpg (126.16 KiB) Zobrazeno 4190 x

Opatrně jsem kráčel po nábřeží, na jedné straně moře a pláž, na druhé městské domy. Úzké kolejničky hlásily, že to tu kdysi možná vypadalo úplně jinak, ale já neměl momentálně chuť po historii pátrat.
O kus dál u památníků surfařů, resp. jednoho zdejšího slavného rodáka věnujícímu se právě tomuhle sportu, jsem pohledem do moře zjistil, že národ surfařů je nezdolný a nevadí mu ani tohle počasí.

17 surfaři.jpg (132 KiB) Zobrazeno 4190 x

Pokračoval jsem pak k jednomu z výběžků, kde před pár lety postavili velké akvárium a pak k dalšímu, kde už stovky let a stále svému účelu slouží tzv. Herkulův maják. Došel jsem až k němu, ale dovnitř jsem nechtěl. Peněženka toužila neutrácet a já jsem ji neodporoval. Stejně bych se musel pro lístek vracet až kamsi dolů, na parkoviště.

18 maják.jpg (110.05 KiB) Zobrazeno 4190 x

Objektivně vzato už jsem toho měl celkem dost, ale zároveň jsem toužil plánovaný výlet dokončit. Tak jsem pokračoval hezky po nábřeží směrem k velkému molu, kde v moderní budově skrývala snad správa přístavu a ke starému hradu, do kterého jsem fakt nešel.

19 zeleň.jpg (125.78 KiB) Zobrazeno 4190 x

20 koleje.jpg (141.96 KiB) Zobrazeno 4190 x

21 správa.jpg (124.06 KiB) Zobrazeno 4190 x

22 starý hrad.jpg (121.64 KiB) Zobrazeno 4190 x

Nedaleký přístav navazoval na nejstarší část města. Marina bylo moc pěkná, ale já popošel o kus dál na historické náměstí Praza de Maria Pita s radnicí. Někde tady začíná jedna z větví Svatojakubské cesty, pravděpodobně mající navazovat na trajekty z Britských ostrovů. Ale mně se těch 74 kilometrů až ke katedrále jít nechtělo, byť kus jsem po ní šel. To jsem si ještě v historických uličkách koupil kafe a jdou rušnou silnící kolem velkého přístavu i v jednom z ochodů na večer pivo.

23 náměstí.jpg (148.6 KiB) Zobrazeno 4190 x

To už jsem se blížil k nádraží, snažíc se chytnout nejbližší vlak. Místenky se tu prodávají pět minut do odjezdu, měl jsem je v ruce, když jich zbývalo sedm. Vlakem pak stejným jako odpoledne jsem dojel do Santiaga.

24 rentgeny.jpg (170.14 KiB) Zobrazeno 4190 x

25 vlaky.jpg (141.61 KiB) Zobrazeno 4190 x

Cesta autobusem 6A do penzionu pak už měla být jen formalita, ale nebyla. Pochopil jsem, že začíná někde u nádraží, ale na pár autobusových stáních po něm ani památky. Vzpomněl jsem si, že jakýsi odkaz na něj je o kus výš, na Galicijském náměstí a vydal jsem se tam. Cestou jsem minul pár zastávek, bohužel místní dopravní podnik na nich vyvěšuje jízdní řády všech linek, ne jen těch, které na nich staví. Na Galicijském náměstí jsem si pak s hrůzou uvědomil, že ten „odkaz“ byla reklama na taxik. Nedaleká prodavačka neuměla ani trochu anglicky, ale co po ní chci, naštěstí pochopila. Ukázala směrem do ulice, od které jsem akorát prošel a já si záhy všimnul, že tam jeden autobus linky 6A stojí. Bylo to štěstí v neštěstí, nebo spíš naopak. Samozřejmě opouštějíc zastávku mně už nenabral, ale já věděl, kde mám čekat. Další spoj pak přijel za 25 minut.

26 čekání na autobus.jpg (178.96 KiB) Zobrazeno 4190 x

Do penzionu jsem přijel příjemně unavený, ta sympatická provozní mně vítala jako ztraceného syna. Objednal jsem si k večeři kuře a pak se vydal spát. Čekala mně poslední noc tohoto výletu.

27 návrat.jpg (81.67 KiB) Zobrazeno 4190 x

[Lkprak]

Část osmá – hlavně domů
Budík zazvonil opět v půl páté. Tentokrát jsem ale nevyrážel do Afriky. Vyrážel jsem domů. Vlastně jsem se téhle cesty na letiště od začátku bál, ale nebylo proč. Sotva jsem krátce po opuštění penzionu v dálce uviděl svítící terminál letiště, došlo mi, že to bude v pohodě.
Vlastně stačilo trochu popojít na velkou křižovatku a pak kolem vojenské základny. Za slabou půlhodinu jsem tam byl.

1 před letištěm.jpg (102.27 KiB) Zobrazeno 4184 x

Ranní menu na letišti nabízelo Barcelonu, Madrid a Malagu, pak byl dvě hodiny klid. Trochu jsem zalitoval, že jsem tenkrát nebyl odvážnější, cesta Vuelingem do Barcelony a pak teprve domů by nebyla špatná, ale sestavit si cestu se samých jednosměrných letenek jsem si nějak v téhle době netroufl.

2 hala.jpg (172.62 KiB) Zobrazeno 4184 x

3 vstup do tranzitu.jpg (160.95 KiB) Zobrazeno 4184 x

V moderním terminálu jsem se nejprve z vlastních zásob nasnídal a pak si dal v tranzitu automatové kafe. Jmenovalo se Maroccino. Co má společného s Marokem, netuším, ale bylo celkem dobré.
Dispečink terminálů umístil každé ze tří ranních letů do jiné části letiště, byla to tak neskutečná pohoda. Šel jsem jako poslední, sledujíc pár debat mezi cestujícími a handlingem o velikost příručních zavazadel i jednu neúspěšnou snahu dovolat se kvůli spravedlnosti kamsi výš. Díky Ryanu, že mně naučil cestovat jen s malým baťůžkem, většinou je to neuvěřitelně praktické.

4 tranzit.jpg (219.31 KiB) Zobrazeno 4184 x

5 nástup.jpg (125.63 KiB) Zobrazeno 4184 x

Santiago de Compostela - Malaga
05.02.2022
FR 2574; Ryanair, B738, reg. EI-DCJ
07:35-09:10 (odlet na čas, přílet o 15 minut dříve)
LF: 90%
Čekalo na nás to samé letadlo, kterým jsem do Santiaga ve čtvrtek odpoledne přiletěl. Systém mi tentokrát přidělil jednu ze zadních řad u uličky, nebylo kam spěchat. Ač bylo téměř plno, jedna z posledních řad zela prázdnotou. Ptal jsem se letušky, zda si tam můžu přisednout. Prý až po startu. A já tak celý start doufal, že se nenajde někdo drzejší a nepřesedne si tam bez zeptání.

6 v letadle.jpg (120.88 KiB) Zobrazeno 4184 x

Škoda, že jsem tam nemohl dřív, start je na tom vlastně to nejhezčí. V plné tmě jsme nejspíš vletěli přímo nad Santiago, pak se stočili nad jih a tak jako při cestě sem, letěli dlouho nad Portugalskem. Čekal jsem, kdy zhasne pokyn k zapnutí pásů, abych si mohl přesednout, ale buď na to posádka zapomněla, nebo ho nechali rozsvícený schválně celou dobu letu. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem našel odvahu si konečně sednout.

7 po startu.jpg (107.61 KiB) Zobrazeno 4184 x

Nicméně nikdo proti tomu neprotestoval a já si mohl konečně začít let pořádně užívat. To už ale nad Portugalském svítalo, to už nad ním vyšlo slunce. Právě včas. Když nedlouho kousek od nás proletěl private jet, mohl jsem ho vidět v plné kráse.

8 svítání.jpg (97.86 KiB) Zobrazeno 4184 x

9 za letu.jpg (80.4 KiB) Zobrazeno 4184 x

Jinak to byl pohodový let, všichni, posádku nevyjímaje, jakoby se do Andalusie těšili. Jen ta posádka snad trochu zapomínala. Informace, že se blíží přistání, zazněla, až když jsme byli na dohled Malagy a hodně nízko.

10 před přistáním.jpg (103.93 KiB) Zobrazeno 4184 x

Jelikož se přistávalo od jihu, ještě jsme vletěli nad moře, tam se otočili a pak teprve přistáli. Nakonec jsme zaparkovali na stojánce vedle Airbusu Iberie.

11 Iberia.jpg (111.58 KiB) Zobrazeno 4184 x

Co mně ve Španělsku nepřestávalo udivovat, byla proticovidová opatření. Celý let jsme seděli vedle sebe, ale výstup, výstup musel být po řadách, abychom se nesrocovali. Stalo se to teď a stalo se to už některém z předchozích letů. Následně jsme vběhli do terminálů a tam opět fronty na odlet. To není příliš vysoká ani zbytečná daň za otevřený cestovní ruch, to je čirá debilita.

12 výstup.jpg (121.38 KiB) Zobrazeno 4184 x

Naštěstí žádný debil mi nyní nebránil vyfotit si na ploše letadlo, kterým jsem do Malagy přiletěl a já se mohl po obligátním snímečku vydat do útrob terminálu. Za poslední týden už potřetí. Dole v příletové hale pak jeden z pracovníků letiště třídil přilétávající z mezinárodních a vnitrostátních letů na případnou další covidovou kontrolu opět naprosto sofistikovaným způsobem – dotazem. Řekl jsem, že jsem přiletěl ze Santiaga a mohl jsem rovnou ke kufrům a na vlak.
Do odletu letu do Prahy zbývalo šest hodin, zůstat na letišti se mi samozřejmě nechtělo. Město jsem měl také prochozené, zatoužil jsem užít si naposledy moře. Tak na vlak a tentokrát jsem žádnou pauzu nechytil. Vystoupil jsem, jako jediný, v Torremule.

13 vlak.jpg (141.03 KiB) Zobrazeno 4184 x

Je to taková ospalá vesnička, jež má to štěstí, že se nachází v jedné z turisticky nejatraktivnějších oblastí Španělska. Kolem všech těch penzionů a „chat“ bohatých Angličanů jsem se propletl až dolů, na hlavní silnici a k moři, hledaje přitom nějaký obchod, kde bych dokoupil zásoby. Nakonec jsem narazil na celkem slušně zásobenou samoobsluhu, nakoupil vodu a koblihy a vydal se na pláž.

14 ulice.jpg (111.84 KiB) Zobrazeno 4184 x

Skončil jsem na té samé, co ve čtvrtek, jenže zatímco tenkrát jsem tam strávil sotva deset minut, nyní jsem tu mohl být víc jak hodinu.

15 pláž.jpg (149.12 KiB) Zobrazeno 4184 x

Bylo to úžasné. Ač ještě při příletu bylo lehce zataženo, nyní jakoby mi probouzející se slunce chtělo naznačit, že jsem se sem netahal zbytečně. Opatrně na kamenech, opatrně po paty ve vodě, užíval jsem si moře, Španělska a vlastně celé té atmosféry. Vlastně lepší tečku za celým výletem jsem si nemohl přát.
Nicméně všechno hezké jednou končí a já se po hodině na pláži vydal na letiště.

16 cesta na autobus.jpg (153.41 KiB) Zobrazeno 4184 x

17 přijíždí vlak.jpg (144.95 KiB) Zobrazeno 4184 x

Autobus mně hodil do Torremolinos, vlak pak dokončil zbytek cesty. Check-in jsem si udělal už včera, ale palubku mi opět systém nevydal.A tak jsem musel na přepážku. Dvě a půl hodiny před odletem, kdy jsem na letiště dorazil, už bylo na informačních přepážkách napsána jejich čísla, k otevření došlo až o nějakou půl hodinu později. A tentokrát musím krajany pochválit. I když na pracovníkům check-inu trvalo dobrých dvacet minut od chvále, kdy na příslušných přepážkách se rozsvítilo číslo letu, než začaly odbavovat, a mezitím různě volali, nebo to skoro vypadalo, že si jen povídají, nikdo neřekl ani slovo. A že jsme si asi mysleli leccos.
Ale nakonec jsem měl v ruce palubku a mohl do tranzitu a na oběd. A odpusťte mi, že jsem si ani tentokrát jsem si nedal palelu, ale opět zatoužil po fast foodu.
To už ale našel letadlo bylo na zemi a na obrazovce se rozsvítilo číslo gatu. A já mám pocit, že zapadlejší gate nám věru nemohli dát.

18 gate.jpg (144.53 KiB) Zobrazeno 4184 x

Tak jsem ještě zkouknul na vystoupivší cestující z Prahy (a mám pocit, že jich bylo o dost víc, než o týden dřív a to už v únoru navýšil Eurowings počet letů) a pak, vlastně docela nenápadně, začal boarding.

19 letadlo.jpg (135.25 KiB) Zobrazeno 4184 x

Malaga - Praha
05.02.2022
EW 4224; Eurowings, A319, reg. OE-LYW
15:00-18:20 (odlet o deset minut a přílet o půl hodiny dříve)
LF: 40%
Sešla se dost podobná sestava, jako když jsem přiletěl. Jen letadlo bylo jiné. Opět jsem zasednul sám na jednu z posledních řad, vedle rodina s dvěma průměrně zlobícími dětmi a o víc jsem se vlastně nestaral. Byl to ten typ letů, na který se vlastně moc netěšíte, jen ho chcete mít už rychle za sebou.
A v tomhle, za to dík, nám vyšel Eurowings vstříc. Odlétat jsme měli ve tři, za deset tři jsme už byli ve vzduchu. Směr startů a přistání se za těch šest hodin otočil, šli jsme nad moře, pak otočka a více méně až do Prahy směr severovýchod.

20 po startu.jpg (121.61 KiB) Zobrazeno 4184 x

21 moře.jpg (72.72 KiB) Zobrazeno 4184 x

Palubní wifi opět fungovalo, jen z letových údajů neukazovala výšku, byla tam pořád čistá nula. Když jsme pak letěli na Alpami, byla to škoda nevědět, jak vysoko jsme jejich velikány. Ale to byla jen droboulilinká vada na jinak skvělém letu.

22 Wifi.jpg (102.6 KiB) Zobrazeno 4184 x

Bylo to opravdu fajn, zas jsem viděl Marseille a tentokrát i Nice, pak zas Itálie a opět ty Alpy.

23 mraky.jpg (53.08 KiB) Zobrazeno 4184 x

24 Nice.jpg (258.56 KiB) Zobrazeno 4184 x

25 Alpy.jpg (119.49 KiB) Zobrazeno 4184 x

26 interiér.jpg (118.58 KiB) Zobrazeno 4184 x

Mezitím letušky nabízeli placené občerstvení. Celý ten týden jsem se těšil na bagel, ale naobědvaný z burger Bingu jsem zatoužil po něčem sladkém a velká americká kobliha mi dopřála další skvělý kulinářský zážitek.

27 jídlo.jpg (99.44 KiB) Zobrazeno 4184 x

28 červánky.jpg (73.54 KiB) Zobrazeno 4184 x

Ale to už se blížila Praha a já se šel na záchod převléct preventivně do zimního. Už za plné tmy jsme viděli fotbalový stadion v Edenu a za nedlouho i Letnou.

29 nad Prahou.jpg (128.78 KiB) Zobrazeno 4184 x

S víc jak půlhodinovým předstihem jsme dosedli na Ruzyni. Těšil jsem se na snadný výstup přes nástupní most, ale Eurowings nám připravil na úplný závěr nemilé překvapení. Letadlo už nikam ten den neletělo a nocovalo na vzdálené stojánce. Tak nás tam rovnou navedli. Převléct se do zimního už v letadle bylo najednou velice prozíravé a v autobuse cestou k terminálu jsem od jiných cestujících zaslechl, že takhle po příletu z teplých krajích to bylo poněkud kruté.

30 po přistání.jpg (78.47 KiB) Zobrazeno 4184 x

Nicméně další cesta už byla v pohodě, Schengenský prostor už není zase jen prázdnou frází a ukázání příletové formuláře mladému pracovníkovi letiště mně zdrželo asi o dvě vteřiny. Rychle jsem pak přejel autobusem k Hangáru a pak domů na Kladno.
Cestou v autobuse mně pak napadlo, jak šťastné bylo tenkrát Malagu vynechat. Nejspíš bych jen doběhl z nádraží na pláž, udělal pár temp a pak zase pospíchal na vlak, možná bych ještě stihnul kafe někde v centru (takhle se mi to tenkrát mimochodem stalo v Alicante). Teď jsem si naopak mohl Malagu pořádně vychutnat a poznat ji v celé kráse a rozmanitosti. A jako bonus si dopřát i výlet do Afriky. Nezbývá než doufat, že Covid, Putin a ani nic jiného nám už zase nebude bránit poznávat a užívat si, jal by řekl klasik, ten širý krásný svět.

[tristadvacitka]

Fajn report.

Máš pravdu s těmi Eurowings, fakt to uvnitř vypadá lidsky, v Ryanairu mám vždycky takovej stísněnej pocit (možná to dělá ta křiklavá žlutá a modrá barva).

Teploměry na letištích mě v poslední době taky stresujou. Teď když jsem přestupoval v Dauhá, tak jsem si chtěl zkrátit cestu pod pásky směrující frontu, ale zřízenec mě poslal na začátek (ačkoli bylo prázdno), protože tam byla termokamera. Neproklouzne nikdo

Melilla super. Tam (a do Ceuty) bych chtěl taky vyrazit.

[Lkprak]

Fajn report.

Máš pravdu s těmi Eurowings, fakt to uvnitř vypadá lidsky, v Ryanairu mám vždycky takovej stísněnej pocit (možná to dělá ta křiklavá žlutá a modrá barva).

Teploměry na letištích mě v poslední době taky stresujou. Teď když jsem přestupoval v Dauhá, tak jsem si chtěl zkrátit cestu pod pásky směrující frontu, ale zřízenec mě poslal na začátek (ačkoli bylo prázdno), protože tam byla termokamera. Neproklouzne nikdo

Melilla super. Tam (a do Ceuty) bych chtěl taky vyrazit.

Díky za pochvalu a komentář

S těmi teploměry je i průser, že člověk občas cestuje s nějakou rýmou nebo hodně unavený (to byl můj případ) a lehce zvýšená teplota k tomu patří. A fakt nevím, co by se pak dělo, kdyby mi ji změřili

Do Ceuty snad létají jen vrtulníky, to jsem ani nezjišťoval, kolik stojí. Plus se samozřejmě dá lodí. Nicméně podle mapy vypadá zajímavěji, než Melilla.

[zbozivulekral]

Do Ceuty snad létají jen vrtulníky, to jsem ani nezjišťoval, kolik stojí. Plus se samozřejmě dá lodí. Nicméně podle mapy vypadá zajímavěji, než Melilla.

jj, do Ceuty létá Hélity z Algecirasu a Málagy. Ceny z Algecirasu jsou okolo €60 o/w. Chystám se na to v květnu.

[Lkprak]

Do Ceuty snad létají jen vrtulníky, to jsem ani nezjišťoval, kolik stojí. Plus se samozřejmě dá lodí. Nicméně podle mapy vypadá zajímavěji, než Melilla.

jj, do Ceuty létá Hélity z Algecirasu a Málagy. Ceny z Algecirasu jsou okolo €60 o/w. Chystám se na to v květnu.

To je zhruba dvojnásobek toho, co požaduje Iberia na letech Atrkem z Malagy do Melilly. To není tak strašný.

[beardie]

diky za TR, Melillu mam v mojom bucket liste, ale tento rok asi nie

[Lkprak]

diky za TR, Melillu mam v mojom bucket liste, ale tento rok asi nie

Díky za pochvalu. Myslím, že co se týče Melilly není kam spěchat. Četl jsem, že v minulosti si na ní dělali zálusk Maročané, ale současný status quo jim vyhovuje.