Doba se za 40 let změnila a dnes, na rozdíl od roku 1981, výběr správné přepravní třídy řeším a to velmi intenzivně. Pro svou poslední cestu do Los Angeles jsem nakonec jednoznačně zvolil přepravní třídu First imperiální letecké společnosti British Airways.
Na cestu směrem tam jsem si k překonání Atlantiku zvolil typ A380-800 a na cestu z Los Angeles zpět do Evropy potom 787-9, kde je firstka oproti A380 lehce upgradovaná, s větší obrazovkou, s designovou lampičkou a tak.
No a nemá cenu to protahovat, je to jasné – firstka na spodní palubě A380 je dechberoucí. Poprvé jsem seděl v letadle, aniž bych si u toho připadal jako v letadle. Je to fakt nezvyk, ten vysoký strop, ty schody do prvního patra á la Titanic, to foyer pod těmi schody a to množství vyplýtvaného místa do všech směrů – neekologické, neuvěřitelné a celkově neletecká zkušenost. Vskutku spíš trochu víc do lodě, než do letadla.
Dále pro ty, co by chtěli hnidopichovat nad úrovní první třídy BA tak ano, BA nepodávají ve firstce kaviár a nemají firstkové hajzly. To já moc dobře vím a s tím jsem letenku do BA First taky kupoval a čurat jsem chodil do prvního patra na ten podkrovní dvoupokojový hajzlík v byznysu, tam je to lepší než dole, ale dole se zase můžete holedbat tím, že sdílíte stejný záchod s kapitánem A380, takže to si člověk nakonec stejně nevybere, co je vlastně lepší.
Co se týče šampusu, tak dlouhodobě mám slabost pro Laurent Perrier – a to od chvíle, kdy jsem si onehdá v Paříži ve freeshopu koupil jejich první lahev. To bylo ještě v době, kdy freeshopy byly opravdovými freeshopy a ne ta dnešní parodie - a nemůžu si pomoct, na víno mám čuch a nic lepšího – alespoň co se týká běžné masové produkce – než Laurent Perrier opravdu není. Tedy u BA jsem co se týká vína vlastně doma. Laurent Perrier Grand Siecle, tedy „LPGS“, coby vlajková loď domu Perrierů podávaná ve First je mému zobáčku více než dobrá i za situace, kdy chuťové pohárky nejsou ovlivňovány wow-faktorem a přehnaným očekáváním. To víno je jednoduše skvělý, tečka a tak to je. Cena lahve odpovídá obsahu. Vskutku velmi příjemné popíjení. Vlastně až moc, ale k tomu se ještě dostaneme.
Tolik ke klasickým firstkovým atributům. Platit za firstku British Airways do LAX plnou palbu, tedy cca 330 tis, na to bych fakt neměl, ale vzhledem k tomu, že těsně před covidem, kam spadá tento tripreport, spadla cena BA First pod 100 tis., nebylo vlastně ani co řešit: proč bych se měl mačkat v byznysu, když nám pánbůh firstku dal?
Za ty prachy..
K feederu do Londýna bych napsal jen to, co už jsem zde možná napsal někdy dříve: pokud se ptáte, jestli má business class po Evropě vůbec nějaký význam, tak opravdu má. Ono se v letecké dopravě podle přepravních tříd hodně kastuje a cestující business class v letadle znamená o dost víc, než třeba cestující 1. třídy někde ve vlaku. Volná prostřední sedačka je super, hned se cítíte jako člověk, jeden a půl až dva stolečky na servis jsou super, sklo a porcelán je super, soft servis je super, bezedný bar je super, jen přijde na to, za kolik ten business je. Ale při dnešních cenách je to již téměř vždy OK. Někdo je slepej a ten rozdíl nevidí, ale já ho vidím, přijímám ho, líbí se mi to a jsem na to zákazník.
Jelikož TR z této cesty vůbec nebyl v plánu, na fotky jsem totálně dlabal a bude zde tedy jen pár čistě dokumentačních výcvaků z mobilu:
Extra místo na servis, kvůli kterému je evropský byznys tak super. A né že bych byl nějak na oříšky, ale už jen fakt, že člověk nafasuje dvoje je přátelské gesto, které v dnešní hnusné době potěší.
I toto malé nic potěší, i když od Londýna dál mě čekají lepší a větší sousta.
BA jako jediné podávají v evropském byznysu pravý šampus. Značku si nepamatuji, ale Monopole to nebyl. Ono se to čas od času mění. Na evropských letech BA piju ráno jablečný džus a tento šampus a odpoledne potom vždy Bloody Mary, která je na každém letu jiná, ale vždycky dobrá. Je zajímavé, že BM na palubě British Airways chutná jinak než na palubách American Airlines. Kravinka sice, ale člověk se na to nakonec i těší.
V Londýně na T3 jsem si ze studijních důvodů vystoupil až úplně ven a na T5 jsem dojel vlakem. Chtěl jsem si totiž omrknout dedikovaný F check-in na T5. Docela pěkné, ale je to jako všude na letištích – načančaná holá chodba, ale míň lidí a oddělená security, kde se na člověka usmívají. A další výhodou načančané F chodby je, že končí přímo u vchodu do Concorde roomu.
Sice jsem z titulu funkce bývalého prodejce letenek věděl, že to bude stát zapikaču, ale i tak jsem si v předstihu prostřednictvím služby You First objednal v Concorde roomu jejich „cabanu“.
Cabanas jsou v CR asi jen dvě nebo tři a jsou to vlastně umolousané hotelové pokoje postavené uprostřed salonku. Myslím, že od mojí návštěvy už tyto Cabanas prošly renovací, ale nijak potom nepátrám, ono stejně není o co stát. Posuďte sami:
Jediný „luxusní rozměr“ cabany je v tom, že jí lze využít jako velmi luxusní trůnidlo, neb tento hotelový pokoj kromě umolousaného gauče nabízí i rozměrný záchod hotelového typu kombinovaný se sprchou. V Cabaně v Concorde roomu tedy lze pohodlně posedět na míse s nataženýma nohama, s očima upřenýma na televizi a se sklenkou LPGS v ruce. Velmi dekadentní, ale pro mě až příliš odvážné. Po vyfocení všech možných otrhaných meníček a vypití jedné sklenky šampusu jsem cabanu opustil.
Druhým trhákem Concorde roomu je jeho terasa se slunečníky, s lehátky a s obsluhou. Vyfotil jsem pouze výhled z terasy:
Další výhled z terasy směřuje na obecnou část Terminálu 5, kdy je možné zeshora jakoby z nebes shlížet na útrpné hemžení těch, kteří cestující v chudinských přepravních třídách. Problém je, že když se člověk chce kochat mačkajícími se davy mravenečků, musí si stoupnout až k zábradlí. Při konzumaci vleže není na dělný lid vidět. Vleže jsou vidět jen ta letadla venku. Malou perličkou je, že v nedávné minulosti kdosi na této terase spáchal sebevraždu skokem přes zábradlí terasy na mramorovou podlahu obecného terminálu T5 v hlubině pod ní. Musím konstatovat, že sebevražda to musela být úspěšná, protože je to fakt vejška. Tato událost byla silně cenzurována, protože internetoví vtipálci začali ihned spojovat tento sebevražedný akt se servisem na terase poskytovaným. Objednal si hamburger a když viděl, co mu British Airways přinesly, tak radši skočil… ha ha ha ha ha.
Jaký je servis v Concorde roomu vlastně nevím, já jsem tu totiž měl jen tu jednu sklenku šáňa v cabaně, pak jsem si vyfotil jsem ikonickou lampu Concorde roomu:
.. no a pak už jsem mazal do gatu, tušíc, že teprve na palubě mě čeká ta pravá smršť servisu a cpát se a ožírat se v Concorde roomu by tedy vlastně nemělo ani význam.
A to je vše, co vám o Concorde roomu mohu říct.
Ale zde narážíme na hlavní úskalí cestování v první třídě – a totiž, že ono toho servisu je někdy až moc, tedy že člověk vlastně musí vynaložit úsilí na to, aby si nic neobjednával a nic nekonzumoval, protože ono se toho tolik ani zkonzumovat nedá a kdybych se v CR zapomněl, tak na desetihodinový let do LAX budu bordovat už jako ožralej a přežranej pytel a to přeci nejde.
Ke gatu docházím právě v ideálním okamžiku – už je po boardingu pro kartičkáře a boarding pro chudinu ještě nezačal. Tzn. na kontrole boarding pasů nikdo není. No a vzhledem k tomu, že se jedná o let Londýn – Los Angeles a jelikož A380 je vyprodaná, tak těch kartičkářů je v nástupním prstu odhadem ke stovce. Fronta nástupuchtivých prémiových zákazníků vede ode dveří do letadla celým tím dlouhým chobotem pro A380 až skoro ke gatu.
A zde přichází onen krásný firstkový moment, kdy ani v nástupním prstu nemusím čekat. Chobot má totiž zhruba ve svojí polovině odbočku doleva a prudce dolů – samostatný prst pro nástup na lower-deck pro řady 1 až 4. Stačí tedy jen rozehnat zástup držitelů kartiček v prstu hlasitým voláním exkjůs mí, aby si dali své velké příruční kufry na stranu a mohl jsem projít a když už to vypadá na inzultaci (kam si ten blbec myslí, že jde, my tady stojíme frontu a máme zlaté karty), tak stačí jen na křižovatce zabočit doleva, zlatým kartám ukázat záda a sejít směrem z kopce do svého vlastního dedikovaného vchodu a nastoupit. Sedadlo 2A.
A ano, tady je to vau. Ono tedy při nástupu to ani tak nevypadá, teprve až když člověk dosedne. Toho místa je v A380 fakt moc. Ale hodně moc. Každý firstkáč má k dispozici dvojici oken, ale na to druhé už se nedá dosáhnout rukou – je strašně daleko. I proto se záclonky na oknech spouštějí elektricky – ono je to sice jako fancy a first, ale čistě prakticky vzato, na to druhé okénko se nedá dosáhnout, ani když se člověk hodně předkloní. Tři polštáře, vlastní peřiňák, skříň na sako a jak si člověk sedne, strop se zdá nekonečně vysoko. To opravdu nevypadá jako letadlo, tady je neuvěřitelně moc místa do všech stran, tohle není normální. Stejně tak samotná sedačka vypadá na první pohled malinkatá, ale jakmile jí člověk použije, zjistí, že to byl jen optický klam. Je to tady obrovské! Nevím jak to vychází na centimetry ve skutečnosti, ale čistě pocitově je ve firstce BA oproti třídě Club World ve stejném letadle 4x tolik místa. Už od první minuty mám pocit, že za ty peníze, za které jsem to koupil, je to zadarmo a že Club World je vlastně podvod na lidi

K soft servisu ve first patří i osobní přivítání od vedoucího kabiny. Přijde starší pán, přečte si moje jméno z papírku a prohodí pár slov. A zase – někdo to tak nevnímá, ale já na tyhle drobnosti fakt slyším.
A pak se otevřoou stavidla. Typicky baňaté lahve LPGS víří po kabině sem a tam a tomu se odolat nedá. Tedy jako welcome drink bych si mohl dát i něco jiného, ale to by bylo jako vzdorovat povodni. Můžete o tom mluvit, můžete to snad i plánovat, ale realita si vás sama unese svým vlastním směrem..
Copak bude dnes k obědu?