Jak na Nový rok...? První lednový týden (nejen) na Sardinii

[Lkprak]

Velké díky
Úvodem mého nového tripreportu nemůžu než nepoděkovat za lavinu, jež se strhla po mém drobném povzdechu na úvod mého předchozího cestopisu, že tripreport je zde na Airways už pomalu vyhynulý druh. Všem, co se na základě těchto pár vět nechali vyhecovat a přispěli sem svou troškou do mlýna, moc děkuji a doufám, že vlna, kterou jsme tím spustili, ještě zdaleka nekončí a snad k jejímu přiživení přispěje i následující text, který Vám nyní předkládám k přečtení. Tak tedy…

Velké plánování
Když se začátkem listopadu začaly v práci plánovat termíny dovolených pro příští rok, z rodinných důvodů (svatba jednoho z bratranců s jeho půvabnou přítelkyní) jsem si zamluvil prvních čtrnáct dní v červnu. V této souvislosti mě napadlo, že by bylo „vtipné“ vzít si další termín přesně o pět měsíců dřív, tedy na první dva týdny nového roku. A jelikož z doby, kdy jsem se na koordinování termínů dovolených sám spolupodílel (mimochodem, dost nevděčná práce) si pamatuji, že o tento čas není mezi kolegy žádný zájem a nehrozí tedy, že bych musel někomu ustupovat, začal jsem hned plánovat, kam bych mohl vyrazit.
Vlastně to bylo jasné. V posledním rozstřelu před říjnovou dovolenou vyhrálo Chorvatsko jen těsně nad Sardinií a mě ani nenapadlo, že bych teď mohl jet někam jinam než právě na Sardinii.
V ideálním světě bych si na jeden z prvních lednových dnů zakoupil letenku na některé ze severoitalských letišť a o den či dva později z nějakého (ne nutně toho samého) severoitalského letiště pokračoval na sever Sardinie, do Olbie či Alghera, abych po dalších čtyřech či pěti dnech letěl z Cagliari do Říma či Neapole a odtud domů. Jenže ideální svět po Covidu stále není a moje představy narazily na realitu drahých letenek. Nakonec jsem, trochu zoufalý, za 4200 korun koupil zpáteční letenku od Wizzairu do Říma s odletem z Prahy na Nový rok a návratem přesně o týden později s tím, že z Říma se už na Sardinii nějak dostanu, pro změnu ideálně s Voloteou, po které jsem moc toužil či v extrémním případě trajektem.
Ale i tady byla realita horší, Volotea byla na můj vkus drahá a cesta trajekty dlouhá. A tak jsem poprosil o radu Azair. Ten už není po Covidu tak spolehlivým pomocníkem, jako býval, ale alespoň napověděl, že nejlevnější cesta povede Ryanem přes Ciampino přímo do Cagliari a mě tak záhy přistála v mailu zpáteční letenka Cimpino -Cagliari za 2100 korun, jež měla mezi příletem a odletem čtyři dny potřebné alespoň k základnímu poznání Sardinie. Zbývalo si ještě vyjasnit s doktory, že to, co mě už dlouho pobolívá v oblasti jizvy po slepáku, je sice kýla, ale natolik malá, že operaci zatím nepotřebuje a mohlo se v klidu začít plánovat.

S chutí se pak v předvánočním čase vrhám do tvorby podrobného itineráře. Původní idea navštívit postupně Cagliari, Sassari a Olbii samozřejmě trochu nabobtná, naopak nebobtná rozpočet. Hotely zvyklé na letní návaly nabízí v lednu velmi rozumné ceny, srovnatelné s předcovidovými časy, naopak hromadná doprava si dává evidentně zimní pauzu a krom vlaků v trojúhelníků výše zmíněných měst a MHD ve větších městech funguje ve velmi, ale opravdu velmi omezeném režimu. Ale mě to ani trochu nevadí a s úspěchem svůj itinerář přizpůsobuji malému počtu spojů a začínám se těšit jak malé děcko.

Velký přesun
Kolem Vánoc pak přichází nejen do českých luhů a hájů vlna respiračních onemocnění. Jsem očkován proti covidu i proti chřipce, stejně víceméně očekávám, kdy dojde i na mě. A došlo, 27. prosince se dostavuje rýma, naštěstí jen slabší a já jen doufám, že se moc nerozšíří. To se děje až do silvestrovské noci. Tu sice nijak neslavím, ale až do dvou hodin ráno čekám, až si mí kladenští sousedé přestanou hrát s petardami, abych mohl vyvenčit své psy.

Neděle 1.1.2023
Takto strávená noc se pak podepíše na mém zdravotním stavu a těsně před odjezdem získává rýma lehce na vrch. Ale spíš než jí, věnuji se přípravě na odjezd. Ráno mně těší Wizzair. On-line check-in je jednoduchý, a i když nemám zaplacené žádné konkrétní místo, věnuje mi 22A. O chvíli později ale radost kalí pohled na Flightradar. Letadlo, jež má obsloužit můj večerní let do Říma, je někde úplně jinde, než má být a první nástřel naznačuje několikahodinové zpoždění. Ve stručnosti – pravděpodobně byl nějaký problém v makedonském Skopje, večer tam nemohly přiletět bázovaná letadla, Wizzair tam lepí díry, jak se dá a jedním z lepičů se stalo i „moje“ letadlo. O chvíli později přichází smska od Wizzairu, že let bude asi o 40 minut opožděn a já si říkám, že to oni jen tak chlácholí, že realita bude nakonec daleko horší.
Dál však sleduji Flightradar a po obědě přichází dobrá zpráva. Ze Sofie letí do Říma jiné letadlo, jež poletí nakonec místo toho původně plánovaného a zpoždění se bude pohybovat zhruba v intencích té smsky. Plánovači Wizzairu museli mít na Nový rok asi hodně těžkou směnu a stejně bylo ten den v síti asi hromada prázdných přeletů a odškodnění za velká zpoždění.
Navečer předávám psy bejvalce a když bych se měl jít nejspíš dospat, mířím kolem půl osmé na letiště. Tam vládne podivná atmosféra. Klid novoročního večera narušují první zahraniční návštěvníci, kteří se vrací po svátcích domů, na T1 se o slovo hlásí i dovolenkáři, kteří touží trávit první dny nového roku v Egyptě. Já si dávám večeři ve Vietnamské restauraci naproti Bille a pak mířím k security, kde se nepřekvapivě zakecávám s poněkud posmutnělou kolegyní. Rýma volá po čaji, já však mám s pitím před odletem své zkušenosti a musím to vydržet.

1.JPG (120.41 KiB) Zobrazeno 2733 x

Dole kolem gatu C21 jsou dva poslední lety, náš do Říma a Ryan do Bergama. Ten má letět 40 minut po nás, ale díky našemu zpoždění to vypadá na současný odlet. Jsem tu mezi samými Italy nejspíš jediný Čech. Nakonec je boarding do autobusu téměř současný.

2.JPG (79.9 KiB) Zobrazeno 2733 x

3.JPG (100.46 KiB) Zobrazeno 2733 x

4.JPG (80.63 KiB) Zobrazeno 2733 x

Praha – Řím Fiumicino
1.1.2023
W6 8304; Wizzair, A320, reg. HA-LYO
21:45-23:35 (odlet o 70 minut později, přílet o 40 minut později)
LF: 100%
Čeká nás sedm let stará A320tka maďarské registrace, jež si předtím odskočila z Prahy ještě na otočku do Kišiněva. Samotný nástup mi přijde díky neukázněnosti cestujících poněkud zdlouhavý. Už je nastoupeno, když se hlásí kapitán, omlouvá se zpoždění s tím, že to bude ještě chvíli trvat, neb jsou nějaké problémy v Německu. Takřka vzápětí se ale nahazují motory a my prakticky současně s B737čkou Ryanu na vedlejší stojánce míříme na runway. Startujeme směrem na západ, pak očekáváná odbočka na jih a já se na dlouhou chvíli upadám do kómatu, z něhož se probouzím až po dvaceti minutách, kdy stačím severně od nás identifikovat Mnichov.
Děje se asi všechno, co se dít má, včetně palubního prodeje, ale já pospávám, přes roušku tu a tam zkouším smrkat a těším se, že o něco teplejší počasí mi alespoň trochu pomůže.

5.JPG (100.87 KiB) Zobrazeno 2733 x

Pondělí 2.1.2023
Nakonec to ani nebolelo a kolem čtvrt na jednu v noci sedáme v Římě. Čeká nás šíleně dlouhé pojíždění, až si z legrace říkám, zda jsme opravdu na Fiumicinu a za jak dlouho by někdo poznal, že jsme někde úplně jinde.
Ale ne, piloti to trefili a já totálně žasnu, když nás navádí k chobotu. Při vystupování jen zírám, jak staře to letadlo vypadá, hlavně otrhané koberce na podlaze napovídají (leč špatně), že to bude jeden z nejstarších kousků ve flotile Wizzairu.
Já si ho ještě chci po výstupu vyfotit, ale není kde a není jak, a zatímco ono se chystá na svůj prázdný přelet do Sofie, já vlastně celkem spokojený utíkám chodbami největšího římského letiště. Přistával jsem tu jen jednou před čtyřmi lety a z těch dob si pamatuji, že od letadla je to k východu pekelně daleko. Tak to jsem si pamatoval dobře.

6.jpg (92.81 KiB) Zobrazeno 2733 x

7.jpg (89.87 KiB) Zobrazeno 2733 x

Jenže tenkrát jsem mířil k vlaku, nyní potřebuji taxik. Kdysi po mně jedna kamarádka chtěla, abych pro ni a pro její dvě děti našel ideální místo pro dovolenou v Itálii, kde by si užila moře i památky. A já jí tenkrát našel Lido di Ostia. Malé městečko nedaleko Říma, s nímž je spojené vlakem a hlavně u moře i blízko Fiumicinského letiště. Kamarádka se tenkrát z finančních důvodů rozhodla jet místo toho do Tater, ale ve mně nápad navštívit právě Lido di Ostia zůstal.
Z letiště tam jezdí autobusy. Jenže teď po půlnoci už ne. Mělo to být lehké. Vzít si taxika, který měl podle více zdrojů stát tak dvacet Eur a za chvíli tam být. Už u dveří mě odchytává první naháněč. Že prý za padesát Eur. Posílám ho s prominutím do p****e a jdu si stoupnout do dlouhé fronty na regulérní taxíky. Po jejím vystání mně čeká nepříjemné překvapení: „Tyhle vozy mají licenci jen na Řím, jestli chcete jinam, o kus dál je stanoviště lokálních taxi.“
Jdu tam. Stojím tam jen jeden.

8.JPG (102.48 KiB) Zobrazeno 2733 x

„Jé Lido, já nebudu mít rito cestou zpátky, jestli chceš, hodím Tě tam za padesát Eur,“ říká mi.
„Když pojede někdo s Tebou, podělíte se o to,“ dodává ještě.
Už mi začíná být jasné, že to nebude jednoduché. Na webu letiště se píše, že tímhle směrem se účtuje podle taxametru. Škoda, že to neví ten taxikář. Zkouším čekat na nějakého jeho poctivějšího kolegu, ale když deset minut žádný nepřijíždí, jdu za tím prvním taxikářem, že jsem si to rozmyslel.
„Sorry, už mám kšeft jinde,“ uzemňuje mě a rodinka s kufry cupitajíc za ním dává najevo, že nekecá.
Vracím na první místo, najít toho prvního naháněče. Už tam není. Po chvíli nacházím jiného.
„Do Lida? To tak za osmdesát Euro,“ odpovídá velmi neochotně. Tak zoufalý ještě nejsem. I když…je kolem půl druhé v noci, začíná být zima, rýma se hlásí o slovo. Jak by řekla Helena Vondráčková, čas je proti mně.
Jo, už jsem trochu zoufalý. Zkouším psát do hotelu, žádná reakce. Mávám na každé auto, co jede okolo. První mně odkazuje na lokální taxi, které tu už nejsou. Přibývá čas, blíží se ráno. Další auto nemá tu správnou licenci, ale do Lida mě vezme. „Ale bude to za padesát Eur,“ říká skoro omluvně.
„Proboha jo,“ říkám s úlevou.
Nabere mě, objede terminál a nabírá další dva, co jedou mým směrem. Raduju se, že se o těch padesát Eur podělíme, ale radost trvá jen chvíli. Chce padesát Euro od každého z nás.
Ale představy probdělé noci někde v terminálu mě nutí zapomenout, jací jsou místní taxikáři kurvy a když se krátce po čtvrt na tři nechávám v Lidu vysadit u mola, mám z toho regulérní radost. Snad z euforie běžím k molu a tím nechtě budím okolo spící bezdomovce.
„Je 2. ledna 2023 2:19 minut po půlnoci a já sem poprvé letos u moře,“ hlásám o dobrou čtvrt hodinku později na sociální sítě. Jo, taky jsem mohl ty čtyři minuty počkat.

9.JPG (106.63 KiB) Zobrazeno 2733 x

To už jsem ale ubytován na pokoji místního hotelu Ping Pong a touha podělit se o svou negativní zkušenost s místními taxikáři se světem pomalu prohrává s touhou konečně se vyspat, až konečně pár minut před třetí ráno prohrává definitivně.

10.JPG (128.77 KiB) Zobrazeno 2733 x

11.JPG (76.34 KiB) Zobrazeno 2733 x

Velká snaha
Snídaně se podává do desíti, budík nařízen na devátou (abych ji náhodou nezmeškal), kolem půl osmé se už vrtím v posteli. Mám za sebou šílenou noc a sotva čtyři hodiny spánku, ale touha nepromeškat zaplacené jídlo je silnější. Jo, trochu prskám, ale snad to nikdo nepozná. Až dole si uvědomuju, že jsem v pořádném hotelu a místo trvanlivých sušenek z různých mě čekají vydatné švédské stoly. Jako správný Čecháček bych to všechno sežral, ale nějak divně se krotím. Tak poprosit o kávu, nějaký čerstvý croissant, nalít si džus, natřít si máslem a medem topinky a…to, už pro dnešek stačí. Kolem mě snídají převážně mladí, leč bohatí Italové. Jedna paní v rohu má evidentně rýmu. Soucítím s ní.
Ještě na pokoj, ještě se chvíli prospat. Ale nedaří se. Venku je sice šedavo, ale celkem teplo. Před desátou vyrážím. Ulice, to je taková příbřežní magistrála, na ní plno zaparkovaných aut, za ní plážový klub, teď tak nějak polootevřený.

12.JPG (87.22 KiB) Zobrazeno 2733 x

Jen tak popojít, vedle je McDonald. Už nebudu spát, mám chuť na kávu. Jsem kávový analfabet, něco si objednám, pak se sám divím, co mi přinesou. Tohle byl velký kelímek a v něm tak deci kávy. V dubnu 2006, to jsem pevninskou část Itálie projížděl vlakem, jsem na tom ujížděl. V automatu na nádraží jsem si dal tu velmi malou kávu, jež na má střeva měla neblahý vliv – jakoby se v nich něco zdrclo a člověk musel na záchod. Normální člověk by toho pro příště nechal, já v těch kávách jel dál, jen jsem si vždycky potom hlídal, abych měl poblíž toaletu. Jelikož jsem tenkrát jezdil na síťovou železniční jízdenku a ve vlaku trávil hromadu času, nebyl to takový problém. Kvalita vlakových toalet byla tenkrát v Itálii více než ucházející (nevím jak teď).

13.JPG (76.13 KiB) Zobrazeno 2733 x

14.JPG (77.08 KiB) Zobrazeno 2733 x

Snad by člověk čekal podobný efekt i nyní, ale tělo si za ta léta zvyklo. Bez obav beru kávu na molo, kde k bezdomovcům přibyli i běžní lidé. Pokouším se o fotku, s kávou i o selfie, hledím do moře do dáli. Když bych hodně pozorně koukal, uviděl bych nejspíš Korsiku. Místo toho uviděl jsem hov…kulový.
Tak spíš hledím na pláž. Jedním směrem 7 km vesnička Fiumicino, startující letadlo naznačuje, že tam by se dalo spotitt. Stejnou vzdálenost na druhou stranu kemp, kam jsem chtěl tenkrát ubytovat kamarádku s dětmi. Původní plán byl dojít tam či tam, původní plán ale nepočítal s rýmou.

15.JPG (82.57 KiB) Zobrazeno 2733 x

Trochu fouká, přivlíkám se, vrhám se z mola na pláž, jdu směrem ke kempu. V létě tu musí být narváno, i teď, začátkem ledna, je tu plno lidí. Po pláži se prochází i běžci a psy, chvíli lituji (než mi dojde, jaká je to sem po zemi dálka), že ty dva moje jsem nechal tentokrát doma.
Ujdu po pláži sotva kilometr, jeden plážový bar ještě minu, druhému už neodolám. Místní i turisté si tu dopřávají pozdní snídani i ranní kávu, já poprosím o víno. Dostávám malé brambůrky jako bonus a sedám si ke stolu, vychutnávám víno a kochám se mořem. Rýma nerýma, mně je zkrátka dobře.

16.jpg (84.41 KiB) Zobrazeno 2733 x

U Piazza Sirio opouštím pláž, chci se vrátit jinou cestou do hotelu. Lido ukazuje svou ošklivější tvář, stačí však přejít pár ulic a člověk má pocit, že je v obyčejném, hezkém městě.
V nejbližším obchodě kupuju si vodu a čaj, budu si ho vařit. Ještě o kousek dál už vedou koleje příměstské tratě Roma – Lido, to abych věděl, jak snadné by to bylo do věčného města dorazit.
Pořád trochu prskám, spíš však cítím, že jsem hlavně unaven. Na obědě se stavuji v Burger Kingu, pak jdu do hotelu dopřát si odpolední klid.
Přemýšlím co dál, jen se válet a „léčit se“, se mi nechce, zas tak špatně mi není. Na Twitteru mi jistý Kuba, co pracuje jako mechanik u Travel Servisu, radí skvělou restauraci v centru Říma, kde dělají „nejlepší carbonare ever.“ Spíš ze zvědavosti kouknu na net, jak bych se tam dostal, když zjišťuji, že od konečné vlaku z Lida tam jede přímý autobus, neváhám ani chvilku.
Ještě si dopřeji dva tři čaje a trochu klidu, kolem čtvrté pak opouštím hotel. Vedle na náměstí Piazza Anco Marzio je udělána hezká vánoční výzdoba, zatím nenasvícená. U nedaleké katedrály jsem málem svědkem dopravní nehody, to když auto jen těsně zabrzdí před dvěma skateboardisty. Asi to s tou mou rýmou nebude tak špatné, všude je tu cítit tráva.

17.JPG (104.95 KiB) Zobrazeno 2733 x

18.JPG (96.38 KiB) Zobrazeno 2733 x

Do Říma jsem vyrazil po železniční trati Roma – Lido, jež byla otevřena v roce 1924, aby reagovala na velkou poptávku Římanů po rychlých cestách k moři. V poválečných letech byla prodlužována a modernizována a dnes připomíná spíš nadzemní metro. Nádraží Lido - Centro jsem našel asi deset minut od hotelu. Souprava zvenku pomalovaná, vevnitř celkem hezká. Snažil jsem se nosit roušku a moc nekýchat, ale i tak ta půl hodina cesty byla docela peklo.

19.JPG (84.88 KiB) Zobrazeno 2733 x

20.JPG (102.75 KiB) Zobrazeno 2733 x

21.JPG (98.24 KiB) Zobrazeno 2733 x

Dojeli jsme na nádraží Porta San Paolo. Hned vedle je jakási pyramida a jedna z bran, v sousedství stanice modré linky metra a nádraží Ostiense. Taky by tu někde měla stavět tramvaj, ale ta měla teď výluku. Mě však zajímal hlavně autobus č. 280, jež záhy přijel. S jízdenkami na autobusy je to tu složité, hlavními prodejními kanály tu jsou různé trafiky a kavárny poblíž zastávek, s čímž má neznalý turista trochu problém. Já tu žádnou trafiku neviděl a byl jsem připraven jet kloubovým autobusem na černo, když jsem objevil v jeho vnitřku přikládací automat. Po přiložení karty mi sice jízdenku nevydal, ale rozsvítil se zeleně, což jsem bral jako signál, že se revize jízdenek nemusím bát.
Mou krátkou cestu tak neukončil revizor, ale výstup poblíž Garribaldiho mostu. Římem už definitivně vládla tma a početní turisté a já si záhy uvědomil, že zatímco v Lidu byla slyšet prakticky jen italština, taky člověk během chvilky zaznamenal snad všechny myslitelné jazyky.

22.JPG (76.45 KiB) Zobrazeno 2733 x

23.JPG (89.42 KiB) Zobrazeno 2733 x

Překročil jsem tedy most a vydal se do nitra uliček čtvrti Trastevere. Mít víc sil, tak se tu rád a dobrovolně ztratím, teď jsem se však spíš trápil sám se sebou. Brodil jsem se tak mezi turisty, snažíc se alespoň vychutnávat vánoční atmosféru, než jsem došel k oné restauraci. Nemusel jsem ani dovnitř, měly kvanta stolů venku, bylo teplo.

24.JPG (95.78 KiB) Zobrazeno 2733 x

O chvíli později jsem pak už onomu Jakubovi, co pracuje jako mechanik u Travel Servisu děkoval, že vybral dobře.

25.JPG (95.2 KiB) Zobrazeno 2733 x

Ne že by mě bylo nějak extra zle, ale chtěl jsem se vrátit do hotelu. Jinou ulicí, na stejný autobus.

26.JPG (84.91 KiB) Zobrazeno 2733 x

V čiré tmě skočit na vlak a už veselý dojet do Lida.

27.JPG (90.66 KiB) Zobrazeno 2733 x

V parku na umělém kluzišti zkoušely bruslit děti, mě však totálně dostala vánoční výzdoba na nedalekém náměstí. Už dokonale osvícená, doplněná o malá světýlka nad ulicí. Jen jsem tak šel a kochal se.

28.JPG (95.26 KiB) Zobrazeno 2733 x

Blížila se devátá, když jsem dorazil do hotelu. Navzdory všem těm rýmám musel jsem konstatovat, že si to díky bohu užívám.

[Lkprak]

Velké znovuzrození
Úterý 3.1.2023
Nebylo to takové to klasické znovuzrození, kdy člověk s novým ránem zapomíná na strasti posledních dnů. To jen potom, co jsem si došel na snídani, sbalil se, definitivně opustil hotel, rozloučil se s molem a pak vyrazil ve vlaku, přemýšleje, co vlastně dneska budu dělat, měl jsem takový opatrný pocit, že je mi o něco líp.

29.JPG (122.61 KiB) Zobrazeno 2726 x

30.JPG (65.33 KiB) Zobrazeno 2726 x

Před šestou mi letí Ryan z Ciampina do Cagliari, plánů, jak strávit čas do té doby, je víc. V tom nejodvážnějším bych se toulat okolo jezer nedaleko Ciampina, ale na to nemám sílu, v těch méně odvážnějších jen po památkách v centru Říma. Na to nemám nejen sílu, ale ani chuť. Tak alespoň splnit jednu kulturní povinnost, popojet pár stanic vlakem a dojet do stanice Ostia Antica. Býval to kdysi velkolepý přístav z římských dob, dnes je to obrovské archeologické naleziště, podle některých zdrojů druhé nejvýznamnější v Itálii po Pompejích. Jenže na rozdíl od Pompejí tady skoro nikdo nebyl. Tedy krom jedné mé kamarádky, která se tam před pár lety stavila se svým příletem cestou z Říma právě do Lida. Ke její smůle měli tenkrát pětatřicetistupňová vedra a její přítel je blázen do historie. Nakonec ji nechal někde hodinu a půl ve stínu a prošel si to sám. Ještě že má kamarádka tak tolerantního přítele.

31.JPG (106.8 KiB) Zobrazeno 2726 x

32.JPG (90.51 KiB) Zobrazeno 2726 x

33.JPG (119.67 KiB) Zobrazeno 2726 x

To já takové vedro neměl, bylo nějakých patnáct stupňů. 12 Euro jsem vydal za vstupné a pak si pročetl smutnou zprávu, že všechny stánky s občerstvením v areálu jsou dočasně uzavřeny. No nic, budu to muset odchodit.
Nebylo nás tam moc vevnitř, člověk slyšel ruštinu i němčinu, návštěvníky doplňovalo několik koček. Člověk šel těmi ruinami, kde kdysi žili lidé, ale protože, na rozdíl právě od těch Pompejí, se o zkázu města nepřičinila sopka, ale úpadek byl pozvolný, neměl pocit, že chodí po hrobech. Nakonec jsem došel až k pozůstatku starého Amfiteátru. Tady by se hoštickým líbilo. Asi ano, člověk by se tu, stejně jako přítel té mé kamarádky, mohl dlouhé desítky minut toulat, zcela regulérně se ztrácet ve změti starých domů a jen přemýšlet, co zbylo z těch, pro které tohle byl kdysi domov.

34.JPG (129.46 KiB) Zobrazeno 2726 x

35.JPG (91.53 KiB) Zobrazeno 2726 x

36.JPG (147.36 KiB) Zobrazeno 2726 x

37.JPG (119.88 KiB) Zobrazeno 2726 x

Ale spíš než čas nechtěl jsem provokovat rýmu, jež se po pořádném spánku zdá se dává na ústup. Tak jsem vyšel ven, přešel dálnici a chytnul první vlak do Říma, co jel zrovna kolem.

38.JPG (106.76 KiB) Zobrazeno 2726 x

39.JPG (95.37 KiB) Zobrazeno 2726 x

Přímo v centru má několik stanic společných s nejstarší linkou římského metra, trasou B, tak jsem na ní přestoupil. Na Termini mě do kolen dostala velkorysost stanice a to jsem byl teprve v podzemí. Před železniční stanicí Termini jsem už stál v dubnu 2006 a od těch dob jsem už úspěšně zapomněl, jak obrovská je to stavba. Na člověka dýchlo to megalomanství Říma, kdysi snad nejvýznamnějšího města světa, jehož dnešní architektura jakoby na někdejší slávu citlivě navazovala.

40.JPG (87.11 KiB) Zobrazeno 2726 x

41.JPG (70.98 KiB) Zobrazeno 2726 x

Měl jsem pak své plány, mířil jsem ke stanici,když jsem zahlédl známé logo s velkým „M.“ Vzpomněl jsem si, že právě tady, v Mekáči doslova přes ulici od nádraží Termini, jsem tenkrát, 19. dubna 2006, snídal a pomalu vychutnával si ten pocit, že jsem dosáhl města, jehož návštěvu jsem si do té doby nedokázal ani představit. Asi za to sklidím kritiku, ale mně je to jedno, zašel jsem si tam z nostalgie na oběd.

42.JPG (108.7 KiB) Zobrazeno 2726 x

Ještě limonádou v ruce pokračoval jsem ulicí kolem nádraží, tou cestou, kterou jsem měl jít už tenkrát, ale já ji tenkrát nešel, protože jsem netušil, co mě po pár stech metrech čeká. Trať Roma – Giardinetti, pozůstatek někdejší úzkorozchodné trati, jež po svém zprovoznění vedla ještě mnohem dál, jen od té doby byla několikrát zkracována, pravda, hlavně proto, že v její trase, někdy přímo doslova, byla zaveden modernější dopravní prostředek, metro C.
Jenže to tenkrát ještě nestálo a já, mladý hoch poznávající svět, jsem tenkrát přišel o možnost užít si jedinečný šotoušský zážitek.
Teď už jsem ale věděl, co a jak a po zbytku té trati jsem se projel. Dojem nebyl valný, taková starodávná tramvaj proplétající se na samostatném tělese ne zrovna výstavní částí Říma, po kolejích, jež moc touží po rekonstrukci. Na konci jsem viděl kus trati, na níž byl před pár lety provoz ukončen, to když trasa C dosáhla až sem. Mířil jsem pak k tomu metru, kolem depa, snad tu mají i muzeum, přemýšleje, co se s touhle tratí stane. Metro míří dál do centra trochu jinudy, možná ji zachovají, možná ji změní v klasickou tramvaj. Možná…

43.JPG (113.83 KiB) Zobrazeno 2726 x

44.JPG (119.5 KiB) Zobrazeno 2726 x

Metro C je novostavba, v jinak ošuntělém římském podzemí září jako perla modernosti, to člověka nejvíc napadne, když o pár stanic přestoupí na linku A, jež je zas v Římě tou nejhorší.

45.JPG (87.55 KiB) Zobrazeno 2726 x

46.JPG (113.83 KiB) Zobrazeno 2726 x

Tentokrát jsem už na Termini zamířil definitivně. Mým cílem bylo Ciampino. Kvanty přímých autobusů parkujících opodál jsem pohrdnul, mým snem byl AirLink. Za 2,70 Eur na jednu jízdenku vlakem do města Ciampino, pak návazným autobusem. Než jsem se stačil nadechnout, vystupoval jsem.

47.JPG (93.56 KiB) Zobrazeno 2726 x

V Ciampinu se římská příměstská železnice ve směru od centra větví do několika směrů, velké nádraží prudce kontrastuje s malým náměstíčkem před ním. Autobus už čekal. Člověk by očekával davy, je to asi nejlepší spojení letiště s centrem, ale jelo nás tam pár.

48.JPG (113.7 KiB) Zobrazeno 2726 x

Tak jen promotat se kolem dálnice a pak přijet k druhému největšímu letišti Říma, jež má ve svém rodném listě úctyhodný rok 1916.
Jsem tu brzo, do odletu přes tři hodiny, paradoxně mě zajímá víc zdejší autobusové nádraží. V sobotu sem mám přílet ve 22:30, už před tou zkušeností z Fiumicina jsem tušil, že s odjezdem do centra v tenhle čas to bude problém, po té zkušenosti ještě víc. AirLink by měl těsně ujet, přímý autobus na Termini by měl jet až za hodinu, jízdní řády autobusů 520 a 720 jezdících k metru jsou dost nejisté a nedokázal jsem z nich poznat, jestli takhle večer ještě nějaký pojede. Tak chodím a zkoumám to, když mně potěší malá obrazovka ukazující odjezdy všech autobusů z letiště. Tedy opravdu všech, Airlinku, přímých komerčních na Termini i jinam, meziměstských i MHD. Dávám si v automatu kafe a jsem klidnější.

49.JPG (78.92 KiB) Zobrazeno 2726 x

Rychle vypít vodu a v klidu mířím do terminálu. Zajímalo by mě, jak to tu dřív vypadalo. Až do začátku 60. let do bylo hlavní letiště pro Řím, než jeho pozici otevřelo nově postavené Fiumicino. Od té doby sloužilo charterům, privátům a vojákům. Jeho znovuzrození pro civilní provoz přišlo až během první dekády tohoto století, v souvislosti s rozvojem low-cost dopravců, to došlo dokonce k rozšíření teminálů. Dnes mi přijde, že spíš stagnuje, to když právě ty low-costy přišly na to, že se dá klasickým aerolinkám dobře konkurovat přímo na jejich domácím hřišti a přesunuly značnou část provozu do Fiumicina.

50.JPG (116.41 KiB) Zobrazeno 2726 x

Čekal mně přízemní terminál, něco jako v Beauvais, opožděný let Wizzairu kamsi do Rumunska a pár letů Ryanu, podle počtu ranních odletů následující den tu má Ryan bázováno minimálně šest letadel. Vlastně na velikost toho terminálu to docela stačí.

51.JPG (94.5 KiB) Zobrazeno 2726 x

Dal jsem si kávu a sledoval provoz. Celkem hodně privátů, nějací vojáci, dokonce ta samá letadla, co před pár měsíci pomáhala hasit České Švýcarsko. Kolem projel Max v barvách Air Malta, o tom jsem moc snil, i když tímto letadlem (ne tedy přesně tímto) jsem se začátkem dubna vracel z nepovedeného výletu do Jordánska. Za chvíli jsem našel odpověď, co pro nás poletí – klasická osmistovka z cagliarské báze.

52.JPG (56.57 KiB) Zobrazeno 2726 x

53.JPG (132.88 KiB) Zobrazeno 2726 x

Už z Cagliari odletěla s mírným předstihem, v Římě bude dokonce asi o půl hodiny dříve oproti letovému řádu. Tentokrát se o dopravu z letiště nebojím.

54.JPG (97.59 KiB) Zobrazeno 2726 x

Řím Ciampino - Cagliari
3.1.2023
FR 4802; Ryanair, B738, reg. 9H-QCM
17:55-19:00 (odlet o 10 minut dřív, přílet o 25 minut dřív)
LF: 95%
Začíná nástup, mezitím se setmělo. Je to klasika, kvanta Italů a já, za příjemného počasí a téměř bez rýmy se na pár dní loučím s Římem. Až na palubě mi dochází, že to 15E, co mi Ryan přidělil, je vlastně exit.

55.JPG (85.63 KiB) Zobrazeno 2726 x

Vedle sedí paní, co si od začátku čte, na druhé straně pán, o kterém vlastně celou cestu nic nevím. Natahuju nohy a užívám si pojíždění. Naštěstí na Ciampinu není moc dlouhé. Zkouším fotit, ale jen chvíli, trpělivost knížek chtivé paní asi nebude nekonečná. Let má trvat asi jen 45 minut, tohle bude rychlé.

56.JPG (159.22 KiB) Zobrazeno 2726 x

57.JPG (86.8 KiB) Zobrazeno 2726 x

Zhasnout, rozsvítit, koukat na letušky, co se na tomhle letu snaží něco prodat, užít si natáhnuté nohy a pak, „za chvíli klesáme“.
To až během něj lituji, že jsem nedal pár Eur za místo u okna, sedáme na přístavem, jen mraky svítících domů mi dává tušit, co bych viděl, kdybych nebyl škrt.

58.jpg (49.35 KiB) Zobrazeno 2726 x

Fanfára se nekoná, škoda. Tleskám jenom já. Od letadla k terminálu se jde pěšky, zkouším volat, zkouším psát, mám radost. Přes Idos zjišťuji, kdy mi jede vlak do centra, pak si užívám těch několik stovek metrů pěší chůze.

59.jpg (56.56 KiB) Zobrazeno 2726 x

60.JPG (88.18 KiB) Zobrazeno 2726 x

61.JPG (92.32 KiB) Zobrazeno 2726 x

Nádraží je v kategorii „máme shodou okolností trať kousek od letiště, tak to pojďme využít.“ A využili to dokonale. Za chvíli je tu vláček, malý, motorový, ale zatraceně rychlý.

62.jpg (83.98 KiB) Zobrazeno 2726 x

Jen pár minut a jsme v centru Cagliari. Nádraží vypadá moderně, ale trochu opuštěně. Ale jen trochu. Hned před ním velké autobusové nádraží a pozůstatky kolejí. Do zamluveného ubytování to mám asi dva kilometry, beru to pěšky. Hned na začátku mě uchvátí krásně nasvícená budova ve vánočním duchu, kochám se.

63.jpg (81.03 KiB) Zobrazeno 2726 x

64.JPG (168.71 KiB) Zobrazeno 2726 x

Jdu podle navigace v telefonu, mám pocit, že se nemůžu ztratit. Cestu do penzionu si proto zpestřuji o různé pamětihodnosti, až se nakonec ztratím. Slavnou Sloní bránu míjím, místo toho se ocitám na Terazza Umberto I. Velké náměstí, no spíš ta terasa.

65.JPG (119.91 KiB) Zobrazeno 2726 x

Shlížím na bránu Bastione Saint Remy, kterou jsem chtěl vidět z opačné strany. Po těch schodech dolů se mi nechce, stoupání mi sebralo dost sil. Nakonec o něco dál nacházím výtah.

66.JPG (102.04 KiB) Zobrazeno 2726 x

67.JPG (98.35 KiB) Zobrazeno 2726 x

V zapomenutém stánku dokupuji vodu a něco k snědku a pak nacházím i tu správnou ulici - Via Guiseppe Garibaldi. Plnou restaurací všeho druhu, už vím, kam půjdu na večeři. Chvíli na to už i vyzdobené stejnojmenné náměstí.

68.jpg (88.64 KiB) Zobrazeno 2726 x

Na něj navazuje ulice Via Pasquale Paoli a v něm domluvené ubytování. Jo, tohle znám, obyčejný italský činžák a v něm velký byt proměněný na B&B. Tenhle je ale krásný. Nostalgie starých časů se tu míjí s moderností, ale nikoliv zašlostí. Bydlí tu mladý třicátník se svým malým psem, ukazuje mi pokoj, koupelnu, jídelnu, kde ráno dostanu snídani. Budu tu nejspíš kromě něj sám, ale vůbec mi to nevadí.

[Lkprak]

69.jpg (89.37 KiB) Zobrazeno 2722 x

Jsem unaven, ale zároveň plný sil. Jen trochu vydechnout, vyjít ven a najít tu správnou pizzerii, kde zakončím úspěšný den.

70.JPG (70.57 KiB) Zobrazeno 2722 x

[Lkprak]

Velké cíle
Středa 4.1.2023
Ráno mi můj hostitel chystá snídani. Je přesně taková, jakou v takových zařízeních v Itálii očekáváte. Káva, čaj, džus, trvanlivé sušenky, nějaký keks, buchta. K tomu jako bonus koupený dort. Jsem spokojen a vyrážím do města
Nejdu však do centra, mým cílem je nedaleké náměstí Piazza Repubblica. Má tu jezdit, či spíše končit tramvaj. Ale ne jen tak ledajaká. Plzeňská. Na síti vybudované před nějakými 12 lety částečně na tělese někdejších úzkokolejek, brázdí stroje z plzeňské Škodovky. Radost však končí rychle. Sotva v jedné z budov najdu konečnou stanici, dozvím se, že kvůli (samo o sobě chvályhodnému) prodloužení směrem k přístavu je výluka a jezdí se jen na části trasy na předměstí.

71.JPG (93.96 KiB) Zobrazeno 2718 x

Informace o náhradní autobusové dopravě zatím hledám marně, tak už s koupenou 24hodinovou jízdenkou na zdejší MHD nad mapou marně přemýšlím, jak se k tomu zbytku sítě dostat. Hledání přeruší nenápadný autobus, jež na svém štítu oznamuje, že je náhradou za „metro.“ Čeká mě postupná cesta z města, kde na spoustu přejezdů přes tramvajovou trať proplétající se směle mezi domy jen lituju, že výluku pojali až takto velkoryse.
Nakonec mám ale radost. Na Via San Gottard je stanice, jež slouží současně vláčkům i tramvajím, hned za ním depo a tam odstavené plzeňské tramvaje. Spíš pro jistotu si jednu z nich fotím a pak čekám, že se nějakou i projedu.

72.JPG (79.61 KiB) Zobrazeno 2718 x

Hlavně ta část, kdy trať míří na venkov po trase oné úzkokolejky, mě zajímá. Ale nyní je zklamání přímo dvojnásobné. Ani tím směrem se dneska nejezdí a na jediný toho času provozuschopný úsek vyráží novotou vonící tramvaj z produkce firmy CAF. Zklamaně nastupuji a ani velkoryse pojaté mostní těleso tramvajové novostavby mé zklamání nedokáže utišit. Na konečné, u místní „Polikliniky“, mě čeká stanice kotasovského stylu.

73.JPG (101.1 KiB) Zobrazeno 2718 x

Chvíli ještě postojím v naději, že se nějaká plzeňská tramvaj přeci jenom neobjeví, ale když místo ní přijíždí další stroj Made in CAF, zklamaně odcházím k Poliklinice. Jejich služeb naštěstí využít nepotřebuji, to jen se mi nechce tou samou cestou zpátky do centra a na mapě jsem si našel, že by mě tam mohl právě od Polikliniky hodit autobus č. 8. Ten se záhy objevuje a mně čeká cesta trochu jinými předměstími sardinské metropole nikterak ale zanedbanými.

74.JPG (92.02 KiB) Zobrazeno 2718 x

Sledujíc v telefonu trasu autobusu, napadne mě s ním nedojet až dolů do přístavu, ale vystoupit výrazně dřív na ulici Via Is Mirrionis, odkud by to mohla být do přístavu krásná procházka přes historické centrum.

75.JPG (104.29 KiB) Zobrazeno 2718 x

Ulice je taková průmyslová a rušná. Bohaté město si tu nehraje na skanzen pro turisty, ale bujaře žije. Těžko uvěřit, že za nějaký kilometr a doslova přes kopec začíná turistický ráj. Ale sotva ten kopec vyklopýtám, naskytnou se mi neskutečné pohledy dolů, do města a na přístav a já si to neskutečně užívám.

76.JPG (91.78 KiB) Zobrazeno 2718 x

Na nedalekém náměstí Piazzeta Fernando Pilia už vládnou turisté. U malého kiosku s perfektním výhledem si dávám čaj a zákusek a pak bránou Porta Cristina vstupuju do historické části města. Téměř bez aut, ale teď v lednu i bez turistů si tu užívám tu pravou historickou Itálii bez negativních konotací.

77.JPG (74.35 KiB) Zobrazeno 2718 x

78.JPG (84.14 KiB) Zobrazeno 2718 x

79.JPG (108.46 KiB) Zobrazeno 2718 x

Jdu pak dál, fotím se u výtahu, co by mě hodně rychle hodil dolů, užívám si výhledů. Ale já jdu pěšky, kolem katedrála di Santa Maria a pomník San Francesco a ž k jednomu ze symbolů města, tzv. Sloní bráně, jež je však toho času v rekonstrukci, a to prý už dlouho.

80.JPG (97.9 KiB) Zobrazeno 2718 x

Stačí popojít a jsem tam co včera, na terase Umberta I., teď už schválně. To, co se mi včera nechtělo, teď v pohodě dávám a po schodech jdu skrz Bastione Saint Remy. Dole na Piazza Constuzion (Náměstí Ústavy) doháním cestovatelské resty, kupuji pohledy, zvoneček i magnetku.

81.JPG (76.84 KiB) Zobrazeno 2718 x

82.JPG (116.78 KiB) Zobrazeno 2718 x

Už v klidu ulicí Viale Regina Margherita mířím k přístavu, malá fontána mě láká k posezení, ale já mám spíš už pořádný hlad.

83.JPG (131.91 KiB) Zobrazeno 2718 x

Na nedaleké ulici Largo Carlo Felice lovím něco k jídlu, o kus dál čekám na autobus č.1, jež jezdí k mému penzionu. Je tu rychle, jen řidič mi zavře zadní dveře před nosem a že běžím k prvním, se mu nelíbí. Anglicky neumí, za to starší paní, co sedí v jedné z předních řad ano, nejdřív se mě zastane a pak se s řidičem místo mě (to už Italsky) řádně pohádá.
Trochu se bojím, že mi bude dělat problémy při vystupování, zvlášť když ta statečná dáma už vystoupila, ale všechno je nakonec v pohodě.
V penzionu se pak pokouším o malou konverzaci s pejskem, ale je věrný svému pánovi (to oceňuji). Venku je krásně slunečno a mě se tu moc dlouho nechce být, žene mě to na pláž. Po jednom čaji už sedím zase v autobuse a mířím zpátky do přístavu. Místní pláž Poetto je proslulá, bohužel z centra je to trochu z ruky. Naštěstí k ní jezdí od přístavu několik linek, jen na široké přístavní ulici Via Roma, jež kdysi sloužila též (nejspíš asi hlavně nákladní) železnici a ve velmi blízké budoucnosti bude sloužit i tramvajím, je trochu zmatek ze zastávkami, snad kvůli nějakým úpravám jsou některé zastávky provizorní a jakoby nejen cestující, ale ani řidiči nevěděli, kde mají vlastně stát. Mám však štěstí, chytám správný autobus i zastávku a mířím na pláž.

84.JPG (126.61 KiB) Zobrazeno 2718 x

Ta má z jedné strany na druhou cca 7 km a můj původní plán byl projít ji celou. Rýma už je ale fuč, já to ale nechci pokoušet a tak nejen tyto plány poněkud škrtám, stejně jako zapomínám na myšlenku zdolat blízký Ďábelský mys, jež sice z větší části patří armádě, ale pár legálních cest umožňuje procházky. Místo toho jdu po pláži s tím, že kam dojdu, tam dojdu a zpátky mně hodí autobus.

85.JPG (80.11 KiB) Zobrazeno 2718 x

V hezkém lednovém odpoledni je tu celkem dost lidí, pár barů i kiosků láká k občerstvení, slibných 17 stupňů div nevyzývá ke koupání. Já se opět kochám, užívám si pohledu na moře, ale takovou odvahu, abych šel alespoň po písku bosý, fakt nemám. Nakonec v jednom z barů kupuji místní pivo, sedám si na pláž a užívám si toho, že jsem tam, kde jsem.

86.JPG (75.94 KiB) Zobrazeno 2718 x

87.jpg (99.01 KiB) Zobrazeno 2718 x

88.JPG (85.51 KiB) Zobrazeno 2718 x

Zpátky mě fakt hází autobus.

89.JPG (106.36 KiB) Zobrazeno 2718 x

Sedím v přístavu a konečně dojde na to kafe. Sem tam přeletí letadlo mířící na nedaleké letiště, káva už je dávno vypitá a já tu sedím a užívám si dovolenou.

90.JPG (73.59 KiB) Zobrazeno 2718 x

Už bez problémů mě k penzionu bere autobus. Dávám si opět oraz, nikam se mi nechce. Přesto někdy kolem osmé si jdu ulovit něco k večeři. V malé pizzerii si dávám jídlo téměř na stojáka, cestou zpět mě napadne ochutnat ještě místní sýry. V malé vinárně poprosím o ochutnávková talíř, úplně si nevyjasníme, co přesně chci a krom objednaného vína a očekávaného malého talíře s pár plátky sýra a uzenin je mi přinesen ještě jeden velký tác. Vtipné mi to přestalo připadat už dávno, děsím se, kolik to bude stát a jak si s tím můj žaludek poradí. Nakonec, po těžkém boji a s pocitem, že mě čeká další bezesná noc, vinárnu opouštím, chudší o 17 Euro.

91.jpg (127.21 KiB) Zobrazeno 2718 x

Pomalu trávím cestou k penzionu s myšlenkami na další náročnou noc, ale v penzionu jsem už v pohodě. Pan domácí tu má své přátele, mě však neruší. Kolem desáté s úlevou zaléhám.

[Lkprak]

Velký přejezd
Čtvrtek 5.1.2023
Před sedmou zvoní budík, snídám připravenou snídani, rychle se balím, kolem třičtvrtě na osm už čekám autobus. Tou dobou mi přijde, že Itálie ještě spí, přesto je spoj celkem plný.

92.JPG (107.19 KiB) Zobrazeno 2716 x

Já spěchám na vlak. No, spěchám…na nádraží jsem skoro půl hodiny před odjezdem. Musím si koupit vodu na cestu, ale je mi trochu zima, ze všeho nejvíc toužím po čaji. O jedno i druhé se nakonec postará malá kavárna přes ulici.

93.JPG (94.26 KiB) Zobrazeno 2716 x

V hale stojí parní lokomotiva, naštěstí je jen vystavená, o cestu na druhou stranu ostrova se postará moderní motorák.

94.jpg (127.62 KiB) Zobrazeno 2716 x

V půl deváté vyrážíme. První zastávka u letiště, venku je mlha, spíš ze zvědavosti mrknu na Flightradar a ten pohled mě doslova uzemní. Několik strojů to vzdalo a přistálo jinde, neodstartovalo poslední dobou nic. Ze severu se blíží stroj v barvách ITA, ten to možná ještě zkusí. Přikovaný sedím k sedačce a ani nemůžu vnímat okolní přírodu. Tohle letiště, ze kterého mám za pár dní letět do Říma, nezvládá ani obyčejnou, ne nijak velkou mlhu.
Chvíli přemýšlím, co případně dál, patnáctihodinový přestup mezi dvěma spoji se náhle jeví jako naprosto titěrný. Mlha se mezitím rozpouští, stroj ITA bezpečně přistává, mně se do obličeje vrací barva, přesto mě ta myšlenka bude ještě hodně dlouho strašit.
Už trochu uklidněný, užívám si cestu kolem. Na Sardinii jsou všechny vlaky označené jako „regionální“, přesto rozdíl mezi nimi v zastavování je značný. Tenhle má namířeno do Olbie a moc zastávek cestou nemá. V Abbasantě je delší křižování, jež mnozí využijí k cigaretě, právě za ní se pak převážně rovinatá krajina mění v hornatou, vlak se různě kroutí, na obzoru se objevují hory a před námi město Macomer. Střídá se tu vlaková četa, cesta začíná být opravdu zajímavá. Divoká scenérie Sardinie připomíná Irsko, jen kdyby tu víc pršelo.

95.JPG (72.9 KiB) Zobrazeno 2716 x

96.JPG (92.53 KiB) Zobrazeno 2716 x

Kousek za Macomerem nás čeká nový dlouhý tunel, jež, soudě podle mapy, cestu hodně zkrátil. Ač je trať jednokolejná, tenhle má místo i pro druhou kolej. Těleso připravené vzít i druhou kolej pak nacházím na více místech, i mnoho mostů přes trať je už upraveno, aby se pod ně další kolej vešla. Je to známka postupného zdvojkolejňování, kdy se některé stavby dělají v předstihu nebo vzpomínka na nedávno opuštěné projekty? Zatím nevím.

97.JPG (79.33 KiB) Zobrazeno 2716 x

To už se blížíme do stanice Ozieri-Chilivani. To je takový místní Přerov. Nebo spíš Kysak, abychom nekřivdili Přerovským. Sbíhají se tu tratě z Cagliari, Olbie a Sassari, vždy se tu potkají vlaky ze tří směrů. Budu tudy projíždět celkem třikrát. Ani jednou se mi nepodaří trefit přímý vlak ve směru, který potřebuji.

98.JPG (88.95 KiB) Zobrazeno 2716 x

Teď je to ale hrana hrana, ale taky návrat do minulosti. Moderní motorák střídá jeho o dost starší kolega. Naštěstí sedačky nejsou nejspíš původní. Vevnitř je takové hřejivé teplo, jako by se tu používalo parní topení. Chci si užít zbytek trasy do Sassari, zcela regulérně se mi ale chce spát.

99.jpg (88.01 KiB) Zobrazeno 2716 x

100.JPG (85.27 KiB) Zobrazeno 2716 x

Před dvanáctou jsme v Sassari. Má to být druhé největší město, ale první dojmy jsou špatné. Z osobáku Trenitalie mám přestoupit do úzkokolejného vlaku, jež provozuje místní (především autobusový) dopravce ARST. Jenže po něm tu nejsou ani památky. Marně hledám vlak i nějaký automat na jízdenky. Mapa napovídá, že o pár stovek metrů dál leží zastávka Santa Maria, říkám si, že odtamtud to asi jezdí. Výhoda je, že vedle je hned autobusové nádraží. Když to nepůjde do Alghera vlakem, půjde to autobusem.

101.JPG (107.89 KiB) Zobrazeno 2716 x

Jdu a radši bych ani nekoukal. Město působí špinavě. Zítra tu mám strávit asi šest hodin, teď bych ho ale nejraději vynechal.
Malá zastávka nepůsobí dojmem, že by tu vůbec nějaký vlak někdy jel. Okolo rozbořená budova snad kdysi sloužící dráze, shodou okolností se jdou na ní akorát nějací úředníci podívat. Žádný automat, na vývěsce nějaký papír v Italštině, tou fakt nevládnu. Mám chuť zavolat kamarádce, co je akorát u dcery severně od Bergama. Nakonec googlím. Stránka dopravce hlásí, že některé vlaky jsou nahrazeny autobusy, něco podobného je napsáno i na té vývěsce. Tedy asi. Tohle jsem už přeci zjišťoval, napadá mě. A celou cestu jsem plánoval, abych se vešel do některého z těch nenahrazených vlaků. Má jet asi za půl hodiny, trochu se uklidňuji. Vracím se kousek na autobusové nádraží, ve stánku kupuji oběd a nakonec i jízdenku. Obsluha si není jistá, kdy ten vlak jede, nakonec dojde ke stejnému závěru, jako já. Hurá!
Vracím se na nádraží, blíží se plánovaný příjezd vlaku, když se odněkud vynoří zřízenci v reflexních vestách, asi jsou chránit přejezd. Na trati se modernizuje zabezpečovací zařízení, proto je část vlaků nahrazena autobusy. Ten můj se objevuje vzápětí.

102.JPG (125.56 KiB) Zobrazeno 2716 x

Čekal jsem ledasco a byl jsem moc mile překvapen. Motoráček vypadá hezky zvenku i zevnitř, cestu do Alghera si užívám, trvá asi tři čtvrtě hodiny, před půl druhou jsem na malém nádražíčku v Agheru. Koleje pak vedou v ose ulice, nejspíš tudy pokračovaly k moři, dost možná tu byly dřív než ta ulice.

103.jpg (105.01 KiB) Zobrazeno 2716 x

104.jpg (96.57 KiB) Zobrazeno 2716 x

Tím směrem jdu ale i já. V Alghreru jsem se nechal vyhecovat. Čtyřhvězdičkový hotel Soleado mě nalákal na výhled na moře. S cenou 1200 korun noc nebylo co řešit. Rychle fotka u moře a pak do hotelu. Chce se mi…no, radši nic.

105.JPG (89.93 KiB) Zobrazeno 2716 x

106.JPG (109.72 KiB) Zobrazeno 2716 x

Ubytovat se můžu až ve dvě. To podle Bookingu, ve tři čtvrtě na dvě už otevírám dveře svého pokoje. Na zemi kachličky, uprostřed malá postel, člověk si připadá jako na operačním sále. Čtyři hvězdičky? Asi mají to hodnocení nějaký rozbitý.

107.JPG (68.05 KiB) Zobrazeno 2716 x

Alespoň dole měli za jedno Euro kafe, chtěl jsem si ho dát na balkóně s tím výhledem na moře. Jako musím se hodně naklánět, ale jo, je to tam.

108.jpg (54.86 KiB) Zobrazeno 2716 x

Ale nebuďme přehnaně jízlivý, moře je doslova přes ulici, tak hurá k němu. Jen pláž je plná asi naplavenin od ptáků, nedá se v tom chodit. Předpokládám, že před létem vezmou bagr a uklidí to, já se v tom sotva udržím.

109.JPG (120.7 KiB) Zobrazeno 2716 x

Spíš s úsměvem jdu k městu, kolem promenády, kde i v časném odpoledni člověk pozná běžce. Před námi přístav plný lidí, ale téměř bez provozu. Alghero je hlavní sardinské letovisko, přes léto to tu musí žít.

110.JPG (76.29 KiB) Zobrazeno 2716 x

111.JPG (93.4 KiB) Zobrazeno 2716 x

Staré město, to jsou spletité uličky obehnané od moře hradbami, na rozdíl třeba ale od Dubrovníku se po nich dá jít zadarmo. Tak jdu. Sem tam nějací turisté, ale spíš místní. Kochám se mořem. Tři věže zvané Torre della Polveriera, Torre di San Giacomo a Torre di Sulis tvoří pomyslné výběžky, kolem nich a kolem hradeb pár restaurací, které mají jedno společné – dávají si zimní pauzu.

112.JPG (71.12 KiB) Zobrazeno 2716 x

113.JPG (87.83 KiB) Zobrazeno 2716 x

114.JPG (85.36 KiB) Zobrazeno 2716 x

U poslední z nich leží náměstí Piazza Vincenzo Sulis a na něm několik otevřených restaurací. Pár místních tu pije kávu či víno, když chci ale něco teplého k jídlu, je mi řečeno, že kuchyně už je zavřená.

115.JPG (108.17 KiB) Zobrazeno 2716 x

Malinko hladový nořím se do ulic. Přichystaná vánoční výzdoba dává tušit, že za tmy to tu bude nádherné, mně se sem ale večer už moc nechce. V jednom z otevřených barů dávám si sendvič a víno, pak opatrně mířím k přístavu.

116.JPG (108.55 KiB) Zobrazeno 2716 x

117.JPG (80.25 KiB) Zobrazeno 2716 x

118.JPG (98.31 KiB) Zobrazeno 2716 x

119.JPG (99.13 KiB) Zobrazeno 2716 x

Kousek od ní je ulice Via Catalogna, to je místní autobusové nádraží, odtud se zítra vydám dál. Hned vedle pak závan normálního života – supermarket. Spíš tak pokupuji zásoby na zpříjemnění zbytku odpoledne, když mezi nimi najdu jediné české pivo – Černou Horu.
Jdu k moři. Je to lunapark, ten vypadá, že zimní spánek nemá. Pár atrakcí, jak někde u nás na pouti, chvíli přemýšlím, že se po nějaké malé horské dráze z legrace svezu.

120.JPG (125.16 KiB) Zobrazeno 2716 x

Na chvíli se zastavím a uvědomím si kde jsem. V dáli moře, jdu na pláž. Kdosi mně fotí, tak otevírám pivo, užívám si závan domoviny.

121.jpg (81.39 KiB) Zobrazeno 2716 x

122.JPG (79.36 KiB) Zobrazeno 2716 x

123.JPG (94.2 KiB) Zobrazeno 2716 x

V hotelu pak na posteli pojídám nakoupené pistácie, než mě hlad donutí, už bez foťáku, jít si ulovit někam pizzu. Ještě kouknout na balkón a pak zase sladce usnout.

[Lkprak]

Velký svátek
Pátek 6.1.2023
Prapůvodní plán měl být úplně jasný. Autobusem či vlakem do Sassari, zde pár hodin pobýt a pak se vydat vlakem do Olbie. Ale mně tam pořád něco chybělo. Měl jsem v rámci tohoto výletu stanout na „jižním,“ „západním“ i „východním“ pobřeží Sardinie, bylo to jasné, chyběl tam ten „sever“.
Cesta byla jasná, přístav Porto Torres se nacházel paradoxně od Alghera jen kousek, s cestou to už bylo horší. Samotný autobusový dopravce ARST má na svém webu jízdní řády, zároveň odkazuje na Google mapy. Z niž se mi podařilo vydedukovat, že onen den jede jeden a na dlouho poslední spoj kolem sedmé ráno. Nejsem si úplně jist, jak tomu věřit, ale kolem tři čtvrtě na sedm opouštím hotel. Venku tma jak v pytli, ticho na promenádě přerušuje jen pár běžců. To je jedna z nevýhod lednového cestování – hodně brzo a hodně dlouho je tma.

124.JPG (62.17 KiB) Zobrazeno 2714 x

Staré město se se mnou loučí se sněhovými vločkami, naštěstí jen v podobě videoprojekce na hradbách. Fotku dělám, až když od hradeb zmizí popeláři. Nedaleké autobusové nádraží na Via Catalogna je mezi cestovateli proslulé. Bohužel především negativně. Je to vlastně jedna velká ulice vedle parku s několika autobusovými stáními. Legendy praví o jeho přeplněnosti, o nutnosti koupit si lístek ve stánku, v nějaké trafice či přes internet, neboť řidiči autobusů mají své lístky k prodeji, ale jen omezený počet a když ho vyprodají, máte smolíka – nejedete.

125.JPG (74.95 KiB) Zobrazeno 2714 x

Mně čekala relativně liduprázdná ulice, jen s pár lidmi, u kterých jsem netušil, zda to jsou cestující čekající na svůj spoj nebo bezdomovci. Stánek na jízdenky byl pochopitelně zavřený, ale když jsem uviděl otevřenou trafiku, zaradoval jsem se. Stánkař mě však odkázal na vedlejší automat. No, alespoň něco.

126.JPG (73.42 KiB) Zobrazeno 2714 x

Nedlouho poté se objevil autobus jedoucí podle směrovky mým směrem. Google mapy nelhaly. Jen na palubě krom řidiče, dva cestující, kteří se s ním hádali, a nakonec vystoupili o stanici dál. Měl jsem autobus sám pro sebe.

127.jpg (65.63 KiB) Zobrazeno 2714 x

Za pomalého rozednívání mě čekala sólo jízda sardinským severozápadem, který zpestřila jen zajížďka k algherskému letišti a hlavně start letadla Ryanu, obzvláště když runway byla paralelně se silnicí. Ale než jsem stačil vytáhnut foťák, byl fuč, Bulík ze Seattlu je zkrátka rychlejší než meziměstský autobus.
Idylu sólo jízdy pak narušila kousek přes Porto Torres asi dvanáctiletá školačka a až do centra města jsme dojeli spolu. To už jsme se promotávali mezi továrnami a přístavy a člověk měl pocit, že v ceně jízdenky má i cosi jako exkurzi po průmyslovém srdci severní Sardinie.
Porto Torres je jednou z námořních bran na Sardinii a bylo to znát i onoho pátečního rána. Soudě podle několika lidí, které přivezl akorát odkudsi jiný autobus, to vypadalo, že nějaký trajekt před nedávnem dorazil.

128.JPG (76.41 KiB) Zobrazeno 2714 x

Stáli jsme vedle věže Torre Aragonese, tak jsem si ji vycvaknul a pak jsem se vydal na místní městskou pláž, abych si odškrtnul, že jsem byl v Sardinii i na severu. Asi bych se nechtěl koupat na pláži nedaleko tak rušného přístavu.

129.JPG (85.75 KiB) Zobrazeno 2714 x

130.JPG (61.18 KiB) Zobrazeno 2714 x

131.JPG (77.18 KiB) Zobrazeno 2714 x

132.JPG (75.97 KiB) Zobrazeno 2714 x

Vyrazil jsem pak centra města po ulici Via Principe di Piemonte. Tady už jsem měl pocit, že jsem ve spícím městě definitivně. I na hlavní třídě Via Sassari ani živáčka. Možná že bylo ale pro místní opravdu teprve ráno, vždyť brány do sousedního parku San Gavino městský zřízenec teprve otevíral.

133.JPG (69.65 KiB) Zobrazeno 2714 x

134.JPG (86.97 KiB) Zobrazeno 2714 x

Za ním pak stála jedna z největších památek města, stejnojmenná bazilika. Snad bych jen nakouknul, snad bych se i na chvíli pomodlil, ale tlačil mě čas.

135.JPG (89.4 KiB) Zobrazeno 2714 x

Jak jsem ještě ráno nevěděl, co tu budu dělat, najednou se pomyslný okruh udělal sám. Stačilo popojít dál, ke kolejím, z leva klasické nádraží, zprava malý tunel a za ním to přístavní, kde už čekal vlak.

136.JPG (149.87 KiB) Zobrazeno 2714 x

137.JPG (142.33 KiB) Zobrazeno 2714 x

Ale musel jsem ještě dokončil okruh, kolem Římského mostu, pod mostem železniční vlečky, obávám se, už dlouho nepoužívané, k archeologické oblasti Turris Libisonis, jež je nejspíš v létě povinný cílem turistů, co na Sardinii dorazili právě tudy. Jenže teď nebylo léto, byl leden a měli zavřeno.

138.JPG (125.98 KiB) Zobrazeno 2714 x

139.JPG (161.11 KiB) Zobrazeno 2714 x

O kus dál jsem už došel na místní přístavní nádraží. Nejezdí odtud mnoho vlaků, jen pár za den, dost možná navazují na trajekty. Jinak si těch pár lidí s kufry nedokážu vysvětlit.

140.JPG (76.55 KiB) Zobrazeno 2714 x

141.JPG (90.99 KiB) Zobrazeno 2714 x

Po desáté jsme nakonec vyrazili. Byla to krátká jízda do Sassari, sotva čtvrthodinová a vědět, co mně v následujících hodinách čeká, nejspíš bych tím vlakem jel až do Cagliari, kam měl namířeno.

142.JPG (81.57 KiB) Zobrazeno 2714 x

143.JPG (60.41 KiB) Zobrazeno 2714 x

V Sassari jsem byl chvíli už včera a město na mě valný dojem neudělalo. A dneska ho opravdu nezlepšilo. Přímo před nádražím zastávka tramvaje, kvůli ní jsem do města přijel. Má jet jen párkrát za hodinu, spojuje nedaleké městečko Santa Maria di Pisa s nádražím a centrem Sassari. Na meziměstském úseku využívá úzkorozchodnou trať, ale já jsem neměl na tramvaje na Sardinii zkrátka štěstí. Jezdit má jen od pondělí do soboty a 6.leden je v Itálii nejspíš svátek. Tak nic.

144.JPG (91.79 KiB) Zobrazeno 2714 x

145.JPG (96.28 KiB) Zobrazeno 2714 x

Ošuntělým městem jsem šel k nedaleké katedrála San Francesco. Rýma už byla pryč, začal se ozývat zarůstající nehet na palci levé nohy. A to každý krok bolí, to je každý krok utrpení. Cesta pak vedla hlavní městkou tepnou zvanou Corso Vittorio Emanuele II a to bylo ještě horší. Do kopce, polospícím městem, kde jen pár krámků bylo otevřených a mě ta noha tak strašně bolela.

146.JPG (80.81 KiB) Zobrazeno 2714 x

147.JPG (119.78 KiB) Zobrazeno 2714 x

148.JPG (96.41 KiB) Zobrazeno 2714 x

O kus dál u sochy Domenica Alberta Azuniho už to začínalo žít, lidé posedávali v kavárnách, to pravé překvapení se mi vyřítilo za zády. Doslova průvod čarodějnic na motorkách, spíš na babetách a podobných strojích. Nestačil jsem se divit. Evidentně tady slaví čarodějnice už na Tři krále. Šel jsem dál, do cíle své cesty na Piazza d´Italia a pokud jsem se sám sebe ptal, kam se všichni ti lidé poděli, na jednou jsem to věděl. Na velkém náměstí byla hlava na hlavě, uprostřed pak na laně jedna z těch čarodějnic a rozhazovala konfety. Hotová městská slavnost plná lidí a hluku. Chvíli, hodně dlouhou chvíli jsem na to nechápavě koukal. Únava, nuda, bolavý nehet, všechno bylo na chvíli pryč.

149.jpg (159.21 KiB) Zobrazeno 2714 x

Pln energie došel jsem se podívat dolů, na náměstí Emliciclo Garibaldi, kde měla končit tramvaj, jestli si to z ní nerozmysleli. Negativní závěr mě pak uvrhl do menší deprese a já se jen pomalu a bolavě toulal centrem města zpátky s myšlenkou, že od odjezdu vlaku směr Olbie zbývají ještě dvě a půl hodiny a žádný dřívější nejede.

150.JPG (110.12 KiB) Zobrazeno 2714 x

151.JPG (162.46 KiB) Zobrazeno 2714 x

Ale když je Vám nejhůř (a já jsem věděl, že řeším prkotiny), objeví se záblesk naděje. Tou mou byla vzpomínka na včerejšek, kdy jsem zahlédl směrovku do nějakého obchoďáku. Stačilo málo a byl jsem zase pln sil, mířeje do toho chrámu konzumu zvednout si náladu a načerpat sil. To už jsem chvíli nefotil, užíval jsem dovolenou pro sebe, oběd, Decathlon, obchoďáková Wifi, pak Carrefour. A zlepšilo se i počasí, vyšlo slunce a mně najednou bylo hej.
Ve dvě jsem už pln sil čekal před nádražím, popíjeje v plechovce nějaký míchaný drink.

152.JPG (124.75 KiB) Zobrazeno 2714 x

V půl třetí vlak a místo míchaného drinku silné pivo. Ne, nebyla to dobrá kombinace a já si pro jistotu nařídil budík, abych přestup v Ozieri-Chilivani nezaspal.

153.JPG (116.97 KiB) Zobrazeno 2714 x

Jenže záhy sardinská příroda se přihlásila o slovo a já na spánek neměl ani pomyšlení. A po přestupu už vůbec a já si opět připadal jak v Irsku.

154.JPG (68.99 KiB) Zobrazeno 2714 x

Před půl pátou mě vítala Olbia. Město se předtím jmenovalo Terranova Pausania, svůj současný název získalo za Mussoliniho časů. K tomu starému odkazuje jedno ze dvou nádraží ve městě zvané Olbia Terranova, jež akorát prožívá mohutnou rekonstrukci. To původní o kus dál, bude poté asi zrušeno, ale to jen můj názor. Mezi nimi je vlečka do přístavu (nejspíš nevyužívaná), jejíž vznik má nejspíš podíl na existenci dvou nádraží tak blízko sebe.

155.JPG (81.37 KiB) Zobrazeno 2714 x

Já už byla zase šťastný, překonávaje bolest zarůstajícího palce.
Ubytování jsem měl zamluvené na předměstí, v zařízení zvaném Affittacamere Ciro's House. Upřímně jsem čekal něco podobného jako v Cagliari a komunikace s majitelem tomu i napovídala, ale když mi, několik set metrů dlouhé cestě po ulici Corso Vittorio Veneto předala „maminka, co neumí anglicky“, klíče, byl jsem velmi mile překvapen. Ve skutečnosti to byl velký rodinný domek s mnoha pokoji a několika separátními vchody. Na chodbě kávovar, ten jsem hned využil, pokoj s velkou koupelnou, vše, co cestovatel unavený nejen cestou, ale i sám sebou, v tu chvíli potřebuje.

156.JPG (88.88 KiB) Zobrazeno 2714 x

157.JPG (101.49 KiB) Zobrazeno 2714 x

158.JPG (64.51 KiB) Zobrazeno 2714 x

Dal jsem kávu, dal jsem oraz, skoro tříhodinový, než jsem kolem půl osmé vyrazil do historického centra. To tvoří za kolejemi okolí třídy Corso Umberto I, hlavně pár ulic nahoru i dolů od něj jsou pozůstatky staré rybářské vesničky.

159.JPG (81.34 KiB) Zobrazeno 2714 x

160.JPG (106.75 KiB) Zobrazeno 2714 x

Palec se stále hlásil o slovo, ale já si to užíval, vánoční výzdobu, mraky lidí vychutnávajících si sváteční večer, hromadu restaurací. Došel jsem nakonec až k moři. Nebylo moc vidět, jen pár lodiček, v dálce most. Na promenádě kluziště, z druhé strany stromek a pověstné velké kolo. Krásně svítilo. Zkušenosti praví, že za tmy je vidět z kola kulový, tak jsem to otočil.

161.JPG (111.92 KiB) Zobrazeno 2714 x

Kdesi mezi nádražím a zamluveným ubytováním jsem našel rychlopizzerii, kde jsem si překvapivě pochutnal na Benátské pizze. Plný rozporuplných dojmů šel jsem spát.

[Lkprak]

Velké překvapení
Sobota 7.1.2023
Ale snad právě proto, že jsem měl za sebou rozporuplný den, donutilo mně to, zachumlaného do peřiny, řešit, co dál. Měl jsem v plánu ten výlet na Sardinii nějak stylově zakončit a ta stylovost se přímo nabízela v podobě městečka Golfo Aranci ležícího kousek od Olbie. Velký mys, výběžek jak vystrčený prst do Tyrhénského moře, pár exkluzivních pláží, to vše mě lákalo, okolnostem navzdory.
Podle průvodců měl jet z Olbie do Golfo Aranci desetkrát denně vlak a nespočet autobusů. To ale možná v létě. Lednová realita byla neúprosná. Jeden vlak po šesté ráno, další po desáté (ale místo něj náhradní autobus), další spoje někdy po obědě. Chci-li stihnout večer letadlo z Cagliari do Říma, musím sedět v tom náhradním autobuse po desáté – ovšem při jeho zpáteční cestě do Olbie.
Budík tak nařízen na půl šestou, s tím, že vezmu ten první vlak. Byla to by to stylová několikahodinová procházka po pobřeží, přejít hory z jedné strany mysu na druhou, užít si pláže. Jenže nikoliv rýma, ale bolavý palec dával jasně najevo, že na žádnou delší procházku nebude mít zítra chuť. Představa, jak v sedm dorazím do Golfo Aranci, udělám pár kroků či se dobelhám k nejbližší pláži a pak budu další tři hodiny čekat na autobus zpátky, mně k extázi tedy jaksi nepřivádí. A tak hledám, kombinuji, googlím. Nakonec nacházím. Jeden jediný bus, odjezd z Olbie chvíli po osmé, po příjezdu do Golfo Aranci budu mít na prohlídku dvě a půl hodiny, to zvládnu, i kdybych měl to někde prosedět. Budík spokojeně posouvám z půl šesté na sedmou a jdu v klidu spát.
Ironií osudu jsem ráno vzhůru už kolem páté, palec zatím necítím. Než se rozhoupu, šance chytit ten vlak je pryč. Tak ještě chvíli poležet, tak z kávovaru kafe, sprcha a může se jít.

164.JPG (106.1 KiB) Zobrazeno 2713 x

Autobus odjíždí od nádraží, kavárnu, kde prodávají lístky, nacházím na první dobou. Paní ví, kdy jede ten jediný bus a já si k jízdence kupuju i horký čaj. Společnost v autobuse mi tentokrát dělá sympatická třicátnice a její asi dvanáctiletá syn. Vypadají zdrchaně, kdo víc, co mají za sebou. Autobus sotva stíhají a hlavně mladý pán dává okatě najevo, že už toho má plné zuby.

165.jpg (110.02 KiB) Zobrazeno 2713 x

Takhle ve třech plus řidič opouštíme Olbii a já si začínám uvědomovat, že ta velká skála před námi, tam jedem.

166.JPG (60.01 KiB) Zobrazeno 2713 x

167.JPG (51.23 KiB) Zobrazeno 2713 x

Mít víc času, nevystoupím až už přístavu, kam autobus míří. Před námi, spíš kolem nás, se rozprostírá sympatické městečko plné hezkých malých domů, to vše dokresluje přírodní scenérie hor z jedné a moře z druhé strany. Nakonec všichni tři vystupujeme v přístavu. Okolo plno kolejí, o jejich využíti si nedělám iluze. V malé námořnické hospůdce akorát kdosi snídá. O kus dál se na svou cestu kdo ví kam připravuje velký trajekt.

168.JPG (70.39 KiB) Zobrazeno 2713 x

Já však nemám čas, spěchám, k nádraží, to přejít a pak kolem kolejí a dál a dál. Míjí mně pár běžců, je vlastně na zdejší poměry časně ráno. V mizící zástavbě se trochu bojím, jít to podle původních plánů, jsem tu za tmy.

169.JPG (88.74 KiB) Zobrazeno 2713 x

Domy pak končí, koleje pokračují. Nad námi hory, ty pořád mám v plánu přejít, z druhé strany za kolejemi pobřeží. Mám na výběr ze dvou cest, volím tu horší, klopotám se po kamenech a div ne můj výlet nekončí pádem do vln. Ale jedna pozitivní věc – palec nebolí.

170.JPG (95.13 KiB) Zobrazeno 2713 x

Pak už i koleje končí a chce to ještě jít, ještě minu pár běžců, jež mě už zcela regulérně zdraví a před námi jakási krabička s náboženskými motivy, do ní jeden běžec šahá a cosi v ní hladí. Mám chuť udělat to také. Za ní však už první pláž, Cala Moresca. Malá a útulná. Za letních dnů sem dobrovolně nejspíš míří desítky lidí, teď jsem tu sám. Kochám se. Včera mi bylo všelijak, dnes jsem rán, že jsem to překonal.

171.JPG (86.27 KiB) Zobrazeno 2713 x

172.JPG (99.69 KiB) Zobrazeno 2713 x

173.JPG (110.28 KiB) Zobrazeno 2713 x

174.JPG (90.81 KiB) Zobrazeno 2713 x

Raduji se přemýšlím, co dál. Ještě by to šlo, vzít to po původní trase, ale v naznačené cestě je část nějakého malého průmyslového areálu a hlavně plot. O kus dál v dálce má být nějaký zbytek vojenského opevnění a u něj vyhlídka.

175.JPG (143.38 KiB) Zobrazeno 2713 x

176.JPG (80.19 KiB) Zobrazeno 2713 x

Jdu tam. Za chvíli nacházím správnou cestu, jež obchází ten uzavřený areál, ale už na to kašlu. Je to pár dní, co jsem měl rýmu, je to pár hodin, co mě bolel palec, že jsem téměř nemohl chodit. Teď všechno můžu a je mi fajn. Tak to hlavně nezakřiknout.
Po zalesněné cestě zvolna stoupám a hlídám si čas. Nakonec jsem tam, 7.ledna 2023 v 9:30 dosáhl můj výlet vrcholu, poblíž Batteria costiera Luigi Serra koukám z útesu do vln Tyrhénského moře a raduji se, že jsem.

177.JPG (98.47 KiB) Zobrazeno 2713 x

178.JPG (79.2 KiB) Zobrazeno 2713 x

Pak už ale rychle se otočit a vyrazit na cestu zpět. Někde v té chůzi, možná při převlékání z propoceného do suchého oblečení, se mi podaří ztratit čepici běžecký šátek, naopak se v mém batohu objevuje malý kámen. Neptejte se mě jak, já to fakt nevím.

179.JPG (96.03 KiB) Zobrazeno 2713 x

180.JPG (83.65 KiB) Zobrazeno 2713 x

181.JPG (118.07 KiB) Zobrazeno 2713 x

182.JPG (73.62 KiB) Zobrazeno 2713 x

Podle více zdrojů měl náhradní autobus odjíždět od přístavu, z míst, kam mě před pár hodinami přivezl klasický autobus místního dopravce ARST. Ale v přístavním baru neví nic o lístcích ani o autobusu. Podle jízdního řádu tu má mít osm minut pobyt, tak to brzo zjistím. V čase příjezdu autobus nikde, ale jiný se blíží k nádraží, jež je naštěstí nedaleko. Samozřejmě je to on, ještě, že přijel na čas, ještě, že si řidič dává cigáro. Stihnu ho doběhnout i koupit si na nádraží v automatu lístek a pak vydýchaný posadit do jedněch z předních řad.

183.JPG (95 KiB) Zobrazeno 2713 x

Autobus jede trochu jinou cestou než ten, kterým jsem ráno do Golfo Aranci přijel, snaží se kopírovat železniční trať. Ve vesničce Marinella mám chuť vystoupit, na břehu moře se rozprostírá pohádková prázdninová vesnice. Mít víc času, neodolám.

184.JPG (65.05 KiB) Zobrazeno 2713 x

Za chvíli nás vítá zase Olbia. Autobus nás vyhazuje u nádraží, nejspíš navazuje nějaký vlak dál. Já mám ale je ještě čas. Hned za nádražím je malá bazilika bazilika San Simplicio z 11. století, tak jen vyfotit, okouknout a dál. Historické město volá, tentokrát se přes něj ponořím přes ulici Via Porto Romano, jež se po pár blocích kříží se slavnou Corso Umberto I. V uličkách starého města vládne poklidný duch sobotního dopoledne, lidé posedávají v kavárnách, korzují, užívají si příjemného sluníčka. Od Olbie jsem nic moc nečekal, ale jsem velmi mile překvapen

185.JPG (109.63 KiB) Zobrazeno 2713 x

186.JPG (100.52 KiB) Zobrazeno 2713 x

187.JPG (122.51 KiB) Zobrazeno 2713 x

188.JPG (105.71 KiB) Zobrazeno 2713 x

Na konci ještě u přístavu se kochám umělým kluzištěm i velkým kolem, mě však přemáhá hlad. Po jejím naplnění jdu podél moře na jih, náměstí Piazza Francesco Crispi má ležet doslova na břehu, tam si na chvíli sednu, a protože je fakt teplo, poprvé na tomto výletu se venku převléknu do kraťasů. O kus výš pak začíná ulice Via Regina Elena, která člověka, to už pod později jiným názvem, dovede až na nádraží.

189.JPG (97.9 KiB) Zobrazeno 2713 x

190.JPG (106.08 KiB) Zobrazeno 2713 x

191.JPG (98.93 KiB) Zobrazeno 2713 x

Ve čtvrt na tři opouštím vlakem Olbii. Stále míjeje úseky připravené na druhou kolej přemýšlím, zda se tady ještě někdy bude stavět, zda je to příprava na budoucnost nebo vzpomínka na minulost a stále nevím.

192.JPG (91.67 KiB) Zobrazeno 2713 x

V Ozieri-Chilivani mě čeká přestup do posledního vlaku, který už je značně zaplněn. Naštěstí staví minimálně a rychlostníky naznačují, že motoráky tudy jezdí celkem rychle. Jízda je díky tomu plynulá a příjemná, byť vlak se s každou z nemnoha stanic víc a víc naplňuje. Těsně před letištěm si všímám, že trať je tu už dvojkolejná, dokonce se obě koleje současně využívají.
„A přece se staví,“ chtělo by se parafrázovat velikána.
V půl šesté, už za nastupující tmy, jsem na letišti v Cagliari.

193.JPG (78.44 KiB) Zobrazeno 2713 x

Volám si s Maminkou a zjišťuji, že vše je v pohodě, mlha se nekoná. Pohled na Flightradar naznačuje, že pro nás poletí Max, resp. B737 8-200, jak tomu u Ryna říkají. Naopak u Wizzairu se nejde nacheckovat na zítřejší let, i tady čekám nějaké překvapení.
Hala v Cagliari je fajn, jen mi přijde nějaká malá. Stačí pár letadel a je plno. Dnes ještě poletí devět letů, všechno bez výjimky Itálie. Odletovou tabuli trochu „kazí“ první ranní let, jež míří do Krakova.
V malé „německé“ restauraci si dávám kávu, později i svačinu a jde na mě, pro změnu, migréna. Ale stačí pár letadel odletět a je zase pohoda.

194.JPG (112.34 KiB) Zobrazeno 2713 x

195.JPG (65.92 KiB) Zobrazeno 2713 x

Bude plno, vím to. Náš let je předposlední, po nás už jen jedno Bergamo (podobnost z Prahou na Nový rok čistě náhodná). Velkou část našeho osazenstva tvoří nějací basketbalisti, nejspíš jeden tým. Chvíli se po „ryanovsku čeká kde v útrobách letiště, pak konečně plocha. Přede mnou pak k mé úlevě Max v ryanovských barvách. Letěl jsem s ním za tím jen jednou, z onoho nešťastného výletu do Jordánska. Tenkrát měl barvy Air Malta a mělo to styl. Tohle má klasické barvy a má to…je to prostě škoda.

196.JPG (108.49 KiB) Zobrazeno 2713 x

197.JPG (89.84 KiB) Zobrazeno 2713 x

Cagliari – Řím Ciampino
7.1.2023
FR 4801; Ryanair, B73Max, reg. 9H-VUH
21:25-22:30 (odlet na čas, přílet o 15 minut dřív)
LF: 100%
Čeká na mně 15B, exit mi uniká o jednu či dvě řady. U okna mladý kněz černé barvy pleti, chvíli si povídáme, zleva basketbalový trenér. Boarding opět trvá dlouho, Italové mi v tomto přijdou šíleně neukáznění. Nakonec se ještě zdržíme při pojíždění, ale odlétáme na čas. Je to hezké rozloučení se Sardinií, rýmu nemám, palec nebolí, neutratil jsem zdaleka všechny peníze.

198.jpg (63.22 KiB) Zobrazeno 2713 x

Je to ale i hra o čas. Přílet na Ciampino má být ve 22:30, já bych moc rád stihnul ve 22:40 poslední AirLink k vlaku. Když před desátou zahajujeme klesání, vypadá to nadějně. Škoda, že jsem si nevzal okno, před přistáním bych měl krásný výhled na noční Řím.

199.JPG (85.12 KiB) Zobrazeno 2713 x

To mě ale příliš netrápí, já chci co nejdřív přistát. Ve čtvrt na jedenáct se tak stane. Hlavně žádný bus, ideálně na plochu a rovnou pěšky do terminálu. Splněno. Trochu spěchám. Lístek si kupuji v automatu Trenitalie už v příletové hale, byť až na druhý pokus. Nakonec mám ještě deset minut rezervu.

200.JPG (78.75 KiB) Zobrazeno 2713 x

201.jpg (81.95 KiB) Zobrazeno 2713 x

202.JPG (106.84 KiB) Zobrazeno 2713 x

Nevím, čím vším Ti lidé jeli, my se scházíme v autobuse jen tři. Taktéž ve vlaku je nás jen pár, ale ve čtvrt na dvanáct jsme už na Termini.

203.JPG (72.36 KiB) Zobrazeno 2713 x

[Lkprak]

204.JPG (89.02 KiB) Zobrazeno 2710 x

205.JPG (102.67 KiB) Zobrazeno 2710 x

Ubytování mám zajištěno v penzionu Max house na nedaleké ulici Via Tiburtina a mně je jasné, že to bude něco jako v tom Cagliari. A najednou se hodí, že jsem se před pár dny byl podívat na zbytek kdysi slavné úzkokolejné trati Roma – Giardinetti, vybíhám z vlaku prvním východem ven a jsem hned u ní. Už asi nejezdí, to není důležité. Vím, že stačí kousek popojít a tam je tu tunel pod kolejištěm nádraží, na který navazuje ona ulice Via Tiburtina. Za čtvrt hodiny už stojím před tou správnou adresou.

206.JPG (94.55 KiB) Zobrazeno 2710 x

Nemýlím se, je to jako v Cagliari. Typický italský činžák, ve kterém si kdosi z velkého bytu udělal penzion. Už mockrát jsem v něčem takovém spal. Majitel tu samozřejmě není, instrukce dostávám přes WhattApp. Vyťukat do interkomu to správné číslo, otevřít ty správné dveře, otevřít schránku, vzít si klíče, viola a jsem doma. Nebylo to špatné, ale na člověka to působí, že to zdědil po nějakém hodně starém a nemohoucím člověku – a krom pár nejnutnějších úprav na to ani nešáhnul. Přesto jsem spokojen. Po půl noci zkouším spát. Okolo plno barů a hospod, je slyšet hluk, no spíš hlavně veselý smích mladých, co se baví. S tím se hezky usínalo.

207.JPG (82.18 KiB) Zobrazeno 2710 x

[Lkprak]

Velké finále
Neděle 8.1.2023
A nakonec se i hezky spalo. Jen ráno nevěděl jsem, kdy vylézt. Bylo mi krásně, nejradši bych ještě chvíli poležel, ale ve dvě mělo letěl letadlo do Prahy a já toužil z Říma ještě něco vidět.
Web Wizzairu stále hlásil, že on-line check—in nejde provést, resp. se to zaseklo na výběru místa (a nebyla tam ani možnost „náhodné přidělení“) a dál to prostě nešlo. Podle FR24 nás k mé velké radosti měla odvézt 321čka a i když na svůj předchozí let do egyptské Alexandrie odletěla na čas a měla se dostatečně včas i vrátit, stejný zdroj avizoval, že budeme mít na odletu asi půl hodiny zpoždění. Později mi to napsali z Wizzairu i emailem. Zajímavé bylo, že na rozdíl od předchozího letu z Prahy nepřišel ani mail „nn-line check-in začíná“, pouze sdělení, že na Fiumicinu klasický check-in se otevírá dvě a půl hodiny před odletem, tak ať jsme tam radši včas. Napadlo mě, že Wizzair možná on-line check-in z Říma vůbec neumožňuje. Ale proč?
Před půl devátou, už po snídani z trvanlivých zdrojů, jsem se vydal konečně do víru věčného města. Tak jak se včera pařilo, teď se dospávalo, klid ulice narušovalo tradičně jen pár běžců a pejskařů.

208.JPG (129.6 KiB) Zobrazeno 2708 x

Já si prošel tunelem pod rozsáhlým kolejištěm nádraží Termini a zamířil k nedaleké stanici metra Vittorio Emanuele. Cíl byl nakonec jasný a vedl přes stanici metra Barberini pod stejnojmenným náměstím. Už tam bylo celkem dost lidí, ale přišlo mi, že spíš těch, co někam nutně potřebují, než turistů.

209.jpg (79.88 KiB) Zobrazeno 2708 x

210.JPG (117.08 KiB) Zobrazeno 2708 x

Přesto mě ten nával u nejslavnější fontány světa zaskočil. Tady už to bylo kolem deváté ráno čistě turistické a narvané.
Už jsem tady, u fontána di Trevi, jednou byl. Onoho 19.dubna 2006. Trápila mě tenkrát rýma, o které jsem nevěděl, jestli je to klasické nachlazení nebo je alergického původu a kterou zrovna tady válcovala cestovatelská euforie. V dubnovém podvečeru mě tu oslovil jakýsi muž s Polaroidem, s tím, že já si koupím zmrzlinu, on mě s ní vyfotí, fotku mi dá a já mu za to dám „some money.“ Nevím, co se mi honilo hlavou, že jsem mu na to tenkrát kývnul, ale tu zmrzlinu jsem si fakt koupil. Kupodivu se moje rýma vůbec nezhoršila, z čehož jsem usoudil, že je alergického původu, o čemž jsem se definitivně přesvědčil, když jsem dalšího rána vystoupil z nočního vlaku v Brindisi, kde evidentně onen neznámý alergen nekvetl a bylo náhle po rýmě.
Horší bylo ale jiné zjištění. Dal jsem mu totiž jedno euro, pak dvě. To mu nestačilo, škemral dál. Tak tři, pak čtyři…a pak jsem vzal nohy na ramena a zcela regulérně zdrhnul. Bylo to poučení, že jsou lidé, co nemají co ztratit a podle toho se i chovají.

211.JPG (115.68 KiB) Zobrazeno 2708 x

Mám pocit, že poté už mé kroky vedly na nádraží Termini, nyní jsem ale šel na druhou stranu, k Národnímu památníku V. Emanuela II. Je to obrovská budova na nádherném náměstí, asi nejhezčí, co jsem v Římě viděl. Hezky spojuje novodobější historii Říma s tou jeho starověkou, hned vedle ní se nacházejí početné archeologické vykopávky, včetně zbytků např. Trajánovo fóra. Vím, že jsem tudy tenkrát šel a naprosto přesně vím, proč moje cestovatelská euforie tehdy porážela rýmu. Tenkrát by porazila nejspíš i zápal plic.

212.JPG (102.41 KiB) Zobrazeno 2708 x

213.JPG (98.5 KiB) Zobrazeno 2708 x

214.JPG (113.49 KiB) Zobrazeno 2708 x

Slavná ulice Via dei Fori Imperiali mířící ke Koloseu pak spojuje dnes všechno, římskou starodávnou i novověkou minulost a i současnost. Z jedné strany zbytky antického města, z druhé strany novější stavby jako např. Bazilika svatého Kosmy a Damiána, ty však musejí být teď podpírány, neboť pod ulicí se buduje metro, konkrétně prodloužení trasy C, jež by zde měla mít dočasnou konečnou. A to je ta současnost, když kolem Kolosea jsou stavební ohrady a v nich pilně pracující dělníci i stavební stroje, aby Řím měl nejen slavnou minulost i současnost.

215.JPG (83.87 KiB) Zobrazeno 2708 x

A tady, přesně tady, by můj výlet mohl skončit. A vlastně i skončil. Skočil jsem do stanice metra linky B, jež se za pár let stane přestupní a popojel kousek do stanice Piramide. O kus dál bych mohl skočit na jiný vlak a podívat se ještě jednou do Lida, mé kroky už ale vedly jinam, na nádraží Ostiense, odkud jede vlak na letiště Fiumicino.

216.JPG (107.91 KiB) Zobrazeno 2708 x

217.JPG (126.77 KiB) Zobrazeno 2708 x

Byla to příjemná cesta, kterou jsem si neskutečně užil. Když jsem pak z nadzemních tubusů viděl místo, kde jsem minulou neděli tak zoufale čekal na taxik, měl jsem chuť ukázat prostředníček, ale už jen tak nějak smířeně.

218.JPG (109.47 KiB) Zobrazeno 2708 x

Trochu zvědavě jsem se pak zařadil do fronty na prvním terminálu, společné pro všechny wizzairovské lety. Pár lidí přede mnou s kufry tu mělo vytištěné palubky z internetu, to mě trochu překvapilo, proč jim to šlo a mě ne. Ale paní se na nic neptala. Tedy ne mě. Řekl jsem jí, že mi to nešlo, ona někam zavolala a během telefonátu, ani nevím jak, se jí na stole objevila palubka. Dokonce na místo 20A. Kdyby mě někdo sledoval na kamerách, asi by se divil, vidíc mě odcházejícího od check-inu a radujíc se, jako kdyby právě skóroval (v jakémkoliv slova smyslu).

219.JPG (137.09 KiB) Zobrazeno 2708 x

Šel jsem pak přes security, v duty free koupil víno a procházel se terminálem ke gatu A4, jež byl pro můj let už avizován. Vlastně jsem si hodně rychle uvědomil, že jdu skoro tou samou cestu, kterou jsem minulý týden šel od letadla.
Těšil jsem se, že budu koukat na plochu, na pestrý římský provoz, ale nešlo to. Okna byla pokryta jakousi bílou barvou, nezbylo než vzít zavděk jídlem a wifinou.
Vlastně už vím, proč všichni Ti lidé byli tak klidní, když v čase avizovaného nástupu se nic nedělo. Oni se na rozdíl ode mě mrkli do mailu, těm, co se podařilo udělat si check-in přes internet, přišla nejspíš i smska. To všichni zpoždění čekali. Já ne. Ale potom všem, co jsem na tomhle výletě zažil, mně to už nemohlo moc vykolejit.

220.JPG (90.22 KiB) Zobrazeno 2708 x

Řím Fiumicino - Praha
8.1.2023
W6 8303; Wizzair, A321, reg. 9H-WBU
13:55-15:55 (odlet o 40 minut později, přílet o 5 minut později)
LF: 85%
Nakonec jsem se ve 14:10 dostal do letadla. Nastupoval se chobotem, jen čekání v tom chobotu bylo nějaké dlouhé. Dva a půl roku starý Airbus A321 maltské pobočky Wizzairu byl téměř plný, když vezmu, že má kapacitu 239 lidí, byla to celkem slušná darda cestujících.

221.JPG (68.98 KiB) Zobrazeno 2708 x

222.JPG (75.73 KiB) Zobrazeno 2708 x

Jedno z mála volných míst bylo hned vedle mě, další třeba v zadních exitech. To se mi strašně líbí na těch „větších“ letadlech, A321čkách, Maxech nebo asi devítistovkách, ty zadní exity, tam bych chtěl jednou sedět.
Startovali jsme zhruba v čase avizovaném v mailu. Jen jsem seděl a zkoušel koukat před křídlo, ještě jsme zahlédl pobřeží a hlavně Lido, kde to všechno začalo. Dál už to bylo o klidu, o cestě nad mořem pak nad Alpami, o cestě na záchod i nenápadném pohledu na jmenovku letušky, o které jsem se (nakonec mylně) domníval, že si ji pamatuji ještě z doby pražské báze Wizzairu.

223.JPG (46.43 KiB) Zobrazeno 2708 x

224.JPG (63.89 KiB) Zobrazeno 2708 x

225.JPG (70.5 KiB) Zobrazeno 2708 x

Alpy jsme k mé velké lítosti přeletěli nad mraky, pod ně jsme se dostali až někde před Prahou.

226.jpg (46.02 KiB) Zobrazeno 2708 x

227.JPG (44.02 KiB) Zobrazeno 2708 x

Tak ještě otočka u Brandýsa a pak klasický výhled nad centrum hlavního města při přistání od východu. Jen s několikaminutovým zpožděním jsme nakonec sedli na Ruzyni. Letadlo si ještě před návratem do Říma odskočilo do Kišiněva, mě už čekala jen cesta autobusem domů.

228.JPG (47.15 KiB) Zobrazeno 2708 x

229.JPG (55.57 KiB) Zobrazeno 2708 x

230.JPG (75.2 KiB) Zobrazeno 2708 x

231.JPG (58.31 KiB) Zobrazeno 2708 x

[Fabo]

Super report, diky.

[Lkprak]

Super report, diky.

Děkuji