Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Odpovědět
tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 51
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Příspěvek od tristadvacitka »

Dvakrát za poslední 2 roky jsem se vypravoval do Ugandy a dvakrát mi to překazily lockdowny s COVIDem. Když jsem napotřetí koupil letenky, vypukla v Ugandě do týdne epidemie eboly :problem: . Vše se zdálo beznadějné, ale Uganďané epidemii překvapivě zvládli během tří měsíců a v době mého přistání nebyl již 30 dní žádný záznam o novém případu.

Zvažoval jsem let s Brussels Airlines, které měly fajn časy přistání a odletů z Entebbe i Kigali, ale cena byla nad 20 000 Kč. Do toho se mi nechtělo. Nakonec jsem sáhnul po Turkish Airlines. Sice jsem během cesty tam musel strávit jeden den v Istanbulu, ale byla to příjemná pauza. Rád se do této metropole nad Bosporem vracím.

Let z Prahy operoval tradiční Airbus 321 a z Istanbulu do Entebbe mě čekal Boeing 737 MAX 8 s mezipřistáním v Kigali. Časově nejsou mezipřistání nic moc. Do Kigali letadlo přilétá v 1 hodinu v noci. Po výstupu/nástupu cestujících a časovém posunu přistává v Entebbe ve 4 hodiny ráno.

2_TK_A321.jpg

PRG-IST
TK 1772
LF: 95 %
A321

Check-in přepážky Turkish otevírají 2,5 hodiny před odletem. Odbavený jsem sice z domova, ale musím odložit zavazadlo. Turkish již nenabízí výběr místa k sezení zdarma. Možný je nákup kdykoli před odbavením. Poté je místo přiděleno automaticky. Já jsem dostal uličku v zadní části letadla. Být to střed, tak si místo za 300 Kč změním, ale takhle je mi to jedno.

Check-in agentka důkladně kontrole mé očkování proti COVIDu, které pro vstup vyžaduje Uganda. Povinné je také očkování proti žluté zimnici, ale to ji kupodivu vůbec nezajímá. Předložit musím ještě ugandské e-visum a poté je mé zavazadlo odbavené až do Entebbe. Na den v Istanbulu jsem připravený a vše potřebné si vezu v příručním zavazadle.

Přesunuji se do Pilsner Urquell Restaurant na Terminálu 1 a pozoruji pozemní personál, jak nakládá 777 Emirates. Kolem projíždí 787 LOT směřující s koupáky do Punta Cana a já si vychutnávám ten mumraj na ploše.

Že bude let plný skoro až po střechu, je jasné z “akvárka” přeplněného cestujícími. Boarding je rychlý a včas pojíždíme na holding point dráhy 24. Svižný start a už točíme na jihovýchod.

3_TK_sedadlo.jpg

Turkish mám rád, protože i v letadlech pro krátké a střední tratě mají v Economy IFE a stále ještě nabízí plnohodnotný catering. Dávám si kuřecí maso se šťouchanými brambory a plechovku Efesu. Stevardka mi podává s šibalským mrknutím navíc červené víno, protože zásoby prý dochází. Turkish nabízí v IFE dokonce možnost investování, což mi přijde vtipné. Člověk si v 35 000 ft dá 4 piva a může nakoupit akcie třeba Boeingu. Nevím kdo příčetný by toho využil.

V Istanbulu přistáváme před 8. hodinou večer. Pasová kontrola je hodně poddimenzovaná a čekání je na dobrých 45 minut.

4_TK_jidlo.jpg

Na přenocování jsem koupil hostel v mém oblíbeném Beyoglu. Beru tedy bus HAVAIST 16 na náměstí Taksim. Otravné istanbulské zácpy opadly, takže jízda trvá místo 90 minut pouhých 45.

Ráno si dávám výbornou tureckou snídani a mířím do města. Začínám v Beyoglu a přes Galatský most pokračuji na Sultanahmet. Oběd si dávám v ikonické restauraci Lale - Pudding Shop, kde začínaly v 70. letech cesty po Hippie Trail na východ.

Istanbul_Galata.jpg
Istanbul_AS.jpg

IST-EBB
TK 612
LF: 85 % (EBB-KIG 40 %)
B38M

Zpět na letiště beru zase HAVAIST za 70 TRY, ale pro zajímavost si hledám i cestu na Uberu. Ten by mě na Istanbul Airport dovezl za pouhých 350 TRY (18 USD). Inflace v Turecku dosahuje rekordních 85 % a kurz je také příznivý. Cestování po Turecku je pro cizince tedy cenově hodně příznivé.

5a_IST_letiste.jpg
5_IST_letiste.jpg
6_IST_tabule.jpg

Po pasové a bezpečnostní kontrole mířím nejdřív k WiFi pultíku, kde si vyzvedávám kód pro hodinové připojení k internetu a v zápětí kupuji přes Revolut vstupenku do IGA Lounge s 50% slevou. Byla by hloupost vstupenku za cenu 2 letištních piv nevyužít.

V lounge hraje tlumeně klavír, jsou zde 2 pulty s teplým jídlem, které na objednávku připravují kuchaři, 1 pult se studeným bufetem a opodál je zastrčený i bar. Chybí mi pouze polévka, jinak jsem s výběrem spokojený.

7_IST_lounge.jpg
8_IST_lounge.jpg
9_IST_lounge.jpg

Hodinku před odletem se přesunuji na gate na opačné straně letiště. Tady už čeká fronta lidí na borading. V 19:45 nás vytlačují a za chvilku jsme ve vzduchu a náš stroj míří na jih.

Let je klidný a nad Káhirou dostáváme večeři. Ukládám se na okénko a snažím se co nejdřív usnout. Přílet do Kigali bude už za 4 hodiny.

10_TK_Max.jpg
11_TK_jidlo.jpg

V Kigali přistáváme v 1:20. Většina cestujících vystupuje a boarduje jen několik málo lidí. Jakmile se všichni usadí, posádka provádí security check, zda na palubě nezůstalo zavazadlo, které nikomu nepatří. Totéž opakují i po návštěvě rwandské úklidové posádky. Po 40 minutách v Kigali startujeme. Let trvá pouhých 45 minut. Stáčíme se na Viktoriiným jezerem a přistáváme v Entebbe.

Po příletu ukazuji COVID očkování, doklad o očkování proti žluté zimnici a e-visa. Za 20 minut již kupuji SIM kartu s batohem na zádech.

12_TK_kridlo.jpg

Pozemní část
Kampala patří mezi ty nebezpečnější místa východní Afriky. Proto sedím na parkovišti a čekám na východ slunce. Několik dní chci strávit u Francise na couchsurfingu a rozhodně k němu nehodlám dojet ještě za tmy. Taxi z Entebbe stojí 30 USD a jedeme skoro hodinu. Francis naštěstí bydlí v relativně bezpečné čtvrti v Kampale, ale sám mě upozornil, že není dobrý nápad být venku po setmění.

13_Kampala.jpg
14_Kampala.jpg
19_Kampala.jpg

Mrkněte na reportáž z Kampaly.

Po několika dnech v Kampale se přesunuji do regionu Karamoja na severovýchodě země. Mým cílem je kmen Karamojong. Pro cestu do Morota jsem zvolil noční autobus. Z Kampaly se suneme pomaličku v zácpě, ale za Jinjou řidič zrychluje a jízda je sebevražedně rychlá.

V Morotu bydlím v úžasném safari campu Kara-Tunga, který se stal mojí základnou. Odtud vyrážím za kmeny Karamojong, Tepeh a také na trek.

15_Moroto.jpg
14a_Karamoja.jpg
14b_Karamoja.jpg

Zatímco cesta do Morota byla přehlídkou rychlosti, při zpáteční jízdě vymetáme všechny vesnice mezi Morotem a Soroti. V kleci nad hlavou kdákají slepice, jedna černoška mi usíná na rameni a do přeplněného autobusu se cpou další a další lidé, pro které už není prostor.

Do Jinji přijíždíme po půlnoci a já řeším, jak se dostat do hostelu. Na okraji města je úplně mrtvo. Kolem projíždí jediný mototaxík boda boda, který zastavuji a ani nesmlouvám o ceně. Chci být co nejdřív v hostelu. Jinja je místem adrenalinových sportů a nedaleko pramení také řeka Nil.

17_moroto_bus.jpg

Druhá část mé cesty vedla do Rwandy, kde mě nejvíc zajímalo téma genocidy. Do Kigali jsem se vydal autobusem z Kampaly. Uvažoval jsem o letence, ale 45minutový let za více než 4000 Kč jsem oželel a vsadil raději na autobus. Den před odjezdem kupuji poslední volnou sedačku a jdu se na cestu pořádně vyspat.

Cesta do Kigali začíná hodinovým zpožděním. Řidič nikam nespěchá a několikrát zastavuje u krajnice, aby mohli naskočit prodejci vody nebo grilovaného masa. Sám řidič během jízdy ukusuje špízy ze špejle.

19a_bus_Kigali.jpg
20_bus_typek.jpg

Konečně hranice. Zde musí všichni cestující ven. První kroky vedou ke stanu, kde lékaři měří všem cestujícím teplotu. Vyplňujeme dotazník o zdravotním stavu a předáváme kontakty. To vše kvůli ebole, která ještě před měsícem řádila v Ugandě. Následuje vyplnění odjezdového formuláře, ugandské výstupní a rwandské vstupní razítko a nakonec musím projít kontrolou, zda nepřevážím žádné igelitky nebo plastové sáčky. Ty jsou ve Rwandě přísně zakázané. Za jejich pašování hrozí i několik let natvrdo.

Mrkněte na reportáž z Kigali.

KIG-IST
TK 569
LF: 90 %
B38M

Na letiště jedu mototaxi 4 hodiny před odletem. Protože do haly pouští až 3 hodiny před odletem letadla, dávám si pivo v restauraci. Usrkávám Skol ve skle, když přichází servírka, že mi místo 1500 Rwf omylem naúčtovala 15 000 Rwf. Koukám do telefonu a je to tak. Říkám jí, ať tedy peníze nechá vrátit na kartu. Prý to nejde a šéfová ji nutí zaplatit částku ze svého. Slečna mi se slzou v oku opravdu po chvíli přináší 15 USD cash. Přemýšlím, zda nejde o nějaký promyšlený podvod, ale nakonec jí patnáct dolarů vracím, ať to nejde z její kapsy.

Odbavení je vcelku svižné, tedy až na předbíhající švýcarskou rodinku, a pasová kontrola je jen formalita. Odletová hala na airside je strohá. Pár sedaček, dva obchody, jinak nic. Přesunuji se do čekárny, ze které potom všichni cestující přechází po ploše k letadlu.

21_KIG_letiste.jpg
22_KIG_odlet.jpg
22a_Kigali_MAX.jpg

Pro let do Istanbulu jsem si objednal místo 5F, které má mnohem více prostoru pro nohy. Turkish Airlines mi totiž daly na výběr jakékoli jedno místo k sezení zdarma.

Náš MAX 8 čeká nejprve přelet do Entebbe a až poté vyrazíme na poslední leg do Istanbulu. Jsem ale tak unavený, že po startu hned usínám a mezipřistání tak zaspávám.

Budím se nad Antalyí a do Istanbulu zbývá hodina letu. Na snídani dostáváme malý snack, ale to už se stáčíme nad letiště Sabiha Gökcen, přelétáme Marmarské moře s výhledem na celý Istanbul a klesáme ke dráze.

22-TK_let.jpg
23_TK_IFE.jpg
23_TK_Sabiha.jpg

IST-VIE
TK 1885
LF: 100 %
A321

V Istanbulu spěchám z letadla, protože mám hodinu a čtvrt na přestup. Bohužel musím přejít téměř celé letiště a rozhodně mi nepomáhá ani bezpečnostní kontrola při transferu, při které musím vystát zhruba půlhodinovou frontu.

Ke gatu se dostávám ve chvíli, kdy je již otevřený boarding. V Istanbulu je tedy hodinový přestup opravdu hraniční.

Do Vídně poletíme 10 let starým Airbusem 321. Load factor je s přehledem 100 %. Neobjevil jsem žádné volné místo. Startujeme včas a nad Rumunskem dostáváme jídlo. Na výběr jsou těstoviny nebo masové koule. Beru druhou možnost a rozhodně jsem nesáhl vedle.

24_TK_jidlo.jpg
25_TK_VIE.jpg

Náš stroj ve Vídni přistává dokonce v předstihu a moje zavazadlo přijíždí mezi prvními. Bezpečně tedy stíhám moje dva railjety do Prahy, které jsem měl dopředu koupené.

Shrnutí
Turkish Airlines jsou mojí první volbou. Líbí se mi, že IFE mají i letadla pro krátké a střední tratě. Trochu mě překvapilo, že při cestě do Vídně chyběly obrazovky v Business class a naopak v Economy byly. Jídlo servírují Turkish i na kratších trasách a je vždy dobré. Jedinou nevýhodou bývají zdlouhavé přestupy na letišti v Istanbulu. Trochu mě mrzelo, že na cestu do Entebbe a z Kigali nevyšla A330, která často tyto linky létá. V konfiguraci 2-4-2 by byl let o trochu pohodlnější.
Naposledy upravil(a) tristadvacitka dne 22. 01. 2023, 22:22, celkem upraveno 1 x.


Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1250
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Příspěvek od Lkprak »

Pěkný TR :ymapplause: Původně jsem chtěl pět chválu na úžasný popis cesty z TK, ale pak ji totálně převálcovala neletecká část. Moc děkuji za jedno i druhé 👍👍👍

michal4
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 308
Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Příspěvek od michal4 »

Krásný report :-bd který se dá použít i jako inspirace pro možný výlet (na rozdíl od jiných biz a efko komb).

Tak mě napadá, jak ve Rwandě na letišti řeší třeba kontrolu tekutin, když zakázali plastové pytlíky?

tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 51
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Příspěvek od tristadvacitka »

Lkprak píše:
17. 01. 2023, 12:36
Pěkný TR :ymapplause: Původně jsem chtěl pět chválu na úžasný popis cesty z TK, ale pak ji totálně převálcovala neletecká část. Moc děkuji za jedno i druhé 👍👍👍
Díky, jsem rád, že se líbil :wink:

tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 51
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Uganda a Rwanda s Turkish Airlines

Příspěvek od tristadvacitka »

michal4 píše:
22. 01. 2023, 17:32
Krásný report :-bd který se dá použít i jako inspirace pro možný výlet (na rozdíl od jiných biz a efko komb).

Tak mě napadá, jak ve Rwandě na letišti řeší třeba kontrolu tekutin, když zakázali plastové pytlíky?
Díky :wink: Hm, zajímavej dotaz. Já vstupoval do Rwandy po zemi a to je zajímaly jenom ty pytlíky. Ale batoh teda prolezli důkladně, nebylo to jen symbolický. A při odletu jsem měl tekutiny naházený v hygienický taštičce a bezpečákům stačilo ji jen otevřít.


Odpovědět