Pro poslední cestu jsem zvolil Austrian jen proto, že letenka byla “dirty cheap”. Cenu 4500 Kč z Prahy do Tel Avivu nepřekonal nikdo. Přílet před 1. hodinou ranní ovšem trochu bolel. Obzvlášť, když jsem musel z letiště přejíždět do Jeruzaléma.
PRG-VIE
E195
LF: 99 %
Let z Prahy bude operovat tradiční E195. Embraer mám hodně rád kvůli sezení 2+2. Letiště je ve všední den odpoledne celkem prázdné. Kontrolou procházím velice rychle a sedám si na pivo s výhledem na plochu.
Že bude let plný až po střechu naznačuje dlouhá fronta před nástupem. Než se všichni naskládají na svá místa, míjíme plánovaný čas odletu. Vytlačují nás se zpožděním, pojíždíme na holding point dráhy 30 a start. Vznášíme se nad Kladnem, točíme doleva a míříme na Vídeň. Servis na palubě se skládá jen z malé čokolády a nápoje. I tak na půlhodinový let dobrý.
Jak jsme v Praze nastupovali mostem, tak ve Vídni jedeme autobusem. Nicméně celý přesun z části Schengen do Non-Schengen je plynulý a za 30 minut sedím v restauraci. Ve Vídni mám přestup zhruba 3 hodiny.
A321
LF: 75 %
Posouvám se ke gatu, ale už vím, že linka OS 859 je opožděná. Dnešní let bude operovat 24 let starý Airbus 321. Dávám ještě jedno pivo a pozoruji dění. Dnes s námi poletí hodně palestinských rodin, které se míchají s ortodoxními židy v dlouhých černých kabátech a s kloboukem na hlavě. Boarding je nakonec svižný i proto, že letadlo rozhodně není plné. Nakonec si jeden cestující odsedá na jiné místo, takže mám spoustu volného prostoru.
Vystupuji po schodech na “horkou” izraelskou půdu a těším se na dobrodružství. Vstup do Izraele bývá (pro mě) vždy jednodušší než odlet. Tentokrát je procedura navíc automatizovaná, takže se nekoná žádná manuální pasová kontrola. Člověk přistoupí ke kameře, přiloží na scanovací plochu pas, vyjede vytištěná karta se vstupním povolením a imigrační procedura je hotová. Izrael nedává do pasu razítka a vystavuje jen karty, které si cestující vloží do pasu. Zbývá už jen najít sherut směřující do Jeruzaléma a dlouhý den bude za mnou.
Na úvod cesty se rozehřívám ve Starém městě Jeruzaléma. Mířím k Západní zdi a procházím se uličkami křesťanské, arménské, arabské i židovské části. Je pátek a to každý týden v Izraeli se západem slunce začíná šabat. Celé město se vylidní, zastaví se hromadná doprava, obchody zavřou a židé dodržují den klidu. Proto jsem si naplánoval přesun na Západní Břeh, kde Arabové tento zvyk nedrží.
Checkpoint je betonová stavba obehnaná plotem, s instalovanými kamerami a dalšími bezpečnostními opatřeními. Dovnitř se vstupuje branou s točitými turnikety. Průchozí se proplétají labyrintem chodeb a po krátké chvíli vystupují v Betlémě.
Mojí první zastávkou na Palestinských územích je Betlém, resp. uprchlický tábor Dheisheh, kde mám domluvený nocleh. U vstupu do tábora stojí velká brána s portrétem Jásira Arafata a nasprejovanou podobiznou George Habaše na vedlejším domě.
Betlém je jedním ze středobodů nejen biblické historie, ale také palestinsko-izraelského konfliktu. Při mé návštěvě nevynechávám proto zeď a její blízké okolí, které slouží jako umělecké plátno. Ostatně i slavný Banksy zde vytvořil několik známých děl. Dalším zajímavým místem je The Walled Off Hotel s výstavou (Banksyho) uměleckých děl a malým muzeem věnovaným konfliktu.
Mrkněte na moji starší reportáž o Palestině
Z Betléma se přesouvám mikrobusem na jih do Hebronu. Zde mám domluvené ubytování u jedné starousedlice, jejíž dům stojí přímo na hranici rozděleného města. Přes ulici, jen pár metrů ode mně, jsou instalované kamery a stojí vojáci na hlídce. Vlastně vojáci stojí na střechách podél celé "hranice" táhnoucí se městem.
Druhý den vyrážím do města, ale také se díky paní domácí seznámuji s jedním palestinským aktivistou, který žije v obležení židovských osadníků. Ti se jej snaží dostat pryč po dobrém i silou. Každý den na jeho dům hází kameny a on musí mít proto svůj pozemek obehnaný vysokým pletivem.
Abych měl vyváženější pohled na situaci na Západním břehu, vydal jsem se i do jedné z nelegálních židovských osad nedaleko města Nabulus, poslechnout si příběhy a úhel pohledu tamějších lidí. Z Hebronu chci na sever přejet židovským autobusem. Nejprve musím projít checkpoint mezi hebronskými zónami H1 a H2. Za ním mě znovu zastavují vojáci, ale po zjištění že se snažím stíhnout spoj na Jeruzalém a jsem z Evropy, mě nechávají jít. Na poslední chvíli naskakuji do autobusu, který je tentokrát osazený neprůstřelným sklem a vyrážíme. Ťukám na okenní tabuli a pocitově je to jako ťukat na led. Tedy ne že by to bylo tak studené, ale ta tvrdost je ohromná.
Do osady vjíždím branou střeženou bezpečákem se samopalem. Celé sídliště je postavené na vrcholu kopce. Když vystupuji, překvapuje mě, jak čisto zde je. V osadě jsou postavené nové domy, míjím moderní školu i několik dětských hřišť, ale také vysoký plot a žiletkový ostnatý drát.
Z osady se přesunuji do kosmopolitního Ramalláhu. Těším se, že si dám po nějaké době zase pivo, ale celé město drží tryznu za šahída, tedy mučedníka. Izraelská armáda totiž zastřelila jednoho malého kluka, takže obchody jsou zavřené až do večera.
Na několik příštích dní se mojí základnou stane Jeruzalém. Z Ramalláhu přejíždím autobusem přes checkpoint Kalandia. Zastavujeme u brány a do vozidla nastupují po zuby ozbrojení “vojáci”. Překvapuje mě, že nejde ani o členy armády, ani pohraniční policie. Jsou to pracovníci soukromé bezpečnostní agentury s vojenským výcvikem, automatickými zbraněmi a pravomocemi.
Mým dalším cílem je Mrtvé moře. Zatímco autobus vyklesává do Levantské příkopové propadliny, venkovní teplota už hodně stoupá. Teploměr ukazuje hodnotu vysoko přes 30° C. V moři si dávám pár temp, jinak se vznáším na hladině jako korek. Nemohu si také nedat pivo v nejníže položeném baru na světě.
Posledním cílem, který mám během této cesty v plánu, je Sderot. Místo, které leží 1 km od hranice s Pásmem Gaza, bývá pravidelně ostřelováno raketami Hamasu. Ve Sderotu jsem strávil fajn odpoledne s jedním místním rabínem, který mi popsal, jak náročné je žít pod každodenní hrozbou raketového útoku.
Bližší informace najdete v článku o Sderotu
TLV-VIE
A320
LF: 95 %
Přichází den odletu. Ráno jsem se chtěl jít ještě vykoupat do moře, ale je ošklivě, tak mířím rovnou na letiště. Ben Gurion Airport má napojení po železnici, cesta je tedy rychlá a nemusím se proplétat zácpami. Železniční stanice na letišti leží na hlavní trati na Jeruzalém a zastavují zde všechny spoje.
E195
LF 90 %
Zbývá poslední leg. Vídeňské letiště je plné, cestující se slétají z celého světa. Slunce zapadá, Embraer má naplno natočené motory a my směřujeme na Prahu.
