Varšava pošesté - mikro report
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Varšava pošesté - mikro report
Dobrý den a ahoj všem po delší době,
ještě než v pondělí vyjde středně dlouhá analýza kávy, mrakodrapů a velkoměstských rytmů na blogu, rozhodl jsem se přidat pár řádek o včera ukončené pracovní cestě. Jde tedy o dojmy velmi čerstvé a hrubě načrtnuté – svého druhu draft, ve kterém je možná o trochu více detailů, než by konvenovalo neleteckému čtenáři.
I po necelých čtyřech letech jsem si za místo přenocování zvolil oblíbený Hotelik Lopuszanska, který je stranou dění, laděn do oblíbené barvy a hlavně je tam klid, chybí klimatizace a tento je orientován na jihozápad, takže i přes největší vedra, jaká jsem kdy v Polsku zažil, v něm bylo navečer a v noci snesitelně. Každé ráno okolo šesté mě ovšem budila první várka startů, které není v zimě přes zavřená okna slyšet, ale hlavně mám podezření, že jsem měl tentokrát „štěstí“ na odletový směr na VPD, protože v průběhu předchozích návštěv jsem zaregistroval jen tiché šumění příletů.
Jelikož varšavská MHD, a zejména pak tramvaje, představuje mrazící a ufoukané peklo, oblíbil jsem si letos alternativní cestu do středu města. Cca 15 minut méně ledovým autobusem přímo od ubytování a pak 7 minut snesitelně vymraženým metrem na zastávku Centrum, odkud už má člověk výhled na podstatnou část mrakodrapů.
Dle předpokladů proběhla cesta tam po zemi, ale protože mě už skoro měsíc trápí pravé lýtko (jednoznačně chycené profouknutím v brněnských tramvajích, jejichž klima je ještě horší mraznička než ve Varšavě, a to si klidně počkám 2 nebo 3 spoje než přijede souprava s okénky místu průduchů studeného vzduchu nebo volím alternativní trasu, ale někdy prostě není zbytí), rozdělil jsem si cestu na několik segmentů, abych se mohl protáhnout a lehce procvičit.
11.30 až 12.35: bus SA (Regiojet) Brno – Olomouc hl. n.
12.45 až 13.53: Olomouc hl. n. – Ostrava hl. n.
Procházka po Ostravě (střed a NC Karolina pro proviant na cestu)
17.08 (reálně 17.29) až 21.26 (21.42) Ostrava hl. n. - Warszawa Centralna
Přískok do Olomouce proběhl bez nejmenších problémů a je zajímavé, že ještě den předtím jen pěti lidmi obsazený spoj uprostřed dne byl nakonec skoro z poloviny zaplněný. Měl jsem štěstí, protože jsem seděl v zadní části a vyhnul se tak hlavnímu fukaru a záklopkami nad svou i za mnou umístěnou dvojicí sedadel si mohl dle přání regulovat proud vzduchu.
Ve dvojce EC do Ostravy jsem seděl v části u kol, kde bylo snesitelněji než v kupé nebo otevřeném voze (opět buďto vedro k zalknutí nebo Antarktida a nic mezi tím).
Poslední segment mě ovšem dobil pořádně. První hodinu a půl do Katowic vše probíhalo parádně, protože EC102 Polonia z Vídně měla v mém vagonu 347 (raději jsem zvolil kupé než otevřený prostor) otevřená okna a nefungující klimatizaci. Jenže jak se vlak propletl ostravsko-slezskou aglomerací, začal nabírat rychlost (celý úsek mezi Zawiercie a Varšavou to jede dle mého odhadu 160 až 180 km/h) a slunce rychle mizelo za obzorem, začalo se ochlazovat a kombinace rychlosti a otevřených oken vytvářela nesnesitelné tlakové a hlukové poměry; zejména míjení se spojů byl takový sonický třesk a nápor na bubínky, že většina kupéček zavřela okna buďto úplně anebo ponechala jen úzkou štěrbinu.
A úmorné sezení, byť rozdělené dvěma přestávkami, si začalo vybírat svou daň. Shrnu to krátce: posledních 70 minut jsem prostál v relativně nejméně nepříjemných částech „open space“ vozu, kde nebylo horko na omdlení a „jen“ 67 dB (oproti 82 až 84 v kupé).
Opravdu jsem se těšil na cestu zpět letadlem, když záznamy na Flight Radar 24 ukazovaly, že tato trvá něco mezi 36 a 42 minutami. V 10.21 jsem vyrazil autobusem od hotelu a s jedním přestupem vystoupil před Chopinem v 10.38. Přece jen se jednalo o první let od března 2020 a tak jsem chtěl mít rezervu i s přihlédnutím k tomu, že tentokrát to na žádné běhání po terminálu nebylo.
Jelikož jsem měl po delší době letět s tradiční aerolinkou (LOT, číslo letu LO 501, registrace SP-LIB a Embraer E175STD, cena letenky 702.99 Kč, kupováno 10 dní před odletem přes GoToGate, údajně kontroverzní a švédskou dceru Booking.com), těšil jsem se na nástupní most (ano, byl řádně vyhřátý) a plynulý nástup i odlet.
Jenže je letní sezóna a tak mělo naše letadlo nejprve 45 min. a pak hodinku zpoždění (na příletu stroje z Bruselu), což není nic hrozného a naštěstí se to dále nenatáhlo. Udivilo mě ale, že zatímco aerolinka e-mailem upozornila cestující už okolo desáté ráno a pak znovu ve 12, letiště změnu vyhlásilo až krátce před plánovaným odletem ve 13.05 a v Mošnově měli na webu starý čas příletu ještě další hodinu.
Původně jsme měli být vytlačeni od brány č. 4, takže jsem se se tam tak trochu dobelhal a říkal si, kde jsou pohyblivé chodníky, když je člověk potřebuje. (Jeden tedy byl, ale nefunkční.) O půl hodiny později jsme se přesunuli ke gate 43 a za dalších 20 minut k bráně 32, což bylo naštěstí konečně místo.
Jaká byla security na Chopinovi? Úžasná, protože stopky spuštěné po naskenování boarding passu se zastavily na 34 minutách a 29 vteřinách a prvních pár minut nám posouvání se zpříjemňoval alarm jedné z bezpečnostních ohrádek. S výjimkou imigračního na JFK a Stanstedu v těch nejhorších momentech jsem myslím nezažil delší čekání ve frontě. Letištní Wi-Fi nebyla rychlostně zlá (cca 30Mbps download), ale občas vypadávala a bylo nutné se znova přihlásit (Stejně jako na hotelu, kde v úrovni hlavy na posteli signál slábl a v přední části lůžka a u stolu dvě čárečky. Ale na čtení webu to stačilo.)
Obsazenost spoje dotovaného 20 000 Kč za každý vzlet? Napočítal jsem 21 osob, takže skutečně žádná hitparáda a sociodemograficky šlo o směs VŠ studentů, čtyř anglicky hovořících a stag-party vyhlížejících mužů a především pár, jehož mužská část, a tady se omlouvám za první dojem a sociokulturní zkreslení, působila jako „upocený strejc“.
Šedivé vlasy mastné až pánbu brání a prostrčené letitou a špinavou kšiltovkou se sportovní tematikou, neustálé „patrolující“ pochůzky kolem gatu, máchání rukama, nekonečné rozčilování se a stěžování si manželce, halasné povykování a opakovaný český monolog vůči holkám u brány, které mu marně polsky i anglicky odpovídaly, že nerozumí (vzpomínal jsem na plukovníka Pottera, který Burnsovi říká: Majore, nerozumí ani hlasité angličtině…). Z pána vyzařovala tak negativní energie, že jsem si při každém ze tří sezení u brány popošel o notný kus dál, abych měl dotyčného z doslechu. Nevím, zda měl muž číslo na Paroubka (jak před pár lety podobnou situaci okomentoval Prodejce), ale jestli takto vypadají koupácké lety, nechci se jich raději účastnit.
Nástup proběhl během pěti minut a já zaujal místo 17A v zadní části letadla a za všemi spolucestujícími. Sedačky 17.2 let starého stroje působily na omak poctivě koženým dojmem a letadlo zachovale jakkoli ošoupanost binů na vnějšku i ve vnitřní části byla patrná. Zpestřením v rámci dosavadních cca 190 letů bylo určitě polské demo i brífink kapitána, kde jsou některá slova z předpovědi počasí prostě roztomilá. Vedoucí dvojčlenné cabin crew byla příjemná blonďatá dáma ne nepodobná veteránkám, které můžeme vídat na amerických dálkových letech a jak jsem jistě zmiňoval dříve, dávám jim v každém případě přednost před mladými holkami.
Další roztomilostí hlášení kapitána, a to v polské i anglické verzi, byla pasáž, kde upozorňoval na to, že EUROCONTROL v Bruselu (zdálo se mi, že obě slova doprovodil výrazným přídechem) nám naplánoval čas odletu na 14.48 a že tedy budeme muset ještě 40 minut čekat na zemi. Jeho naděje, že se to zlepší, se naštěstí po deseti minutách naplnila a po krátkém pojíždění jsme se u vstupu na ranvej ocitli jako druzí v pořadí – hned po Wizzu. (Co se týče letecké „fauny“, nebyla to tentokrát na WAW žádná sláva. Jedno 777-300ER Emirates a stroj Qatar jsem sice zahlédl, ale že by se to tu hemžilo barvami nátěrů a pestrými typy...)
Let samotný trval 37 minut a už po dvaceti započal sestup. Jelikož jsem od října 2011 neletěl tak malým letadlem, docela jsem se na zkušenost těšil a musím říct, že oproti uřvané potvoře AVRO RJ100 (Swiss) je daný Embraer tichoučké a kultivované letadlo. Prostor na nohy v Economy sice nebyl tak velkorysý, jak jsem čekal, ale na tak krátký přískok a cenu si nelze stěžovat a opěrka na hlavu dostatečná a výškově nastavitelná, takže se člověk mohl pohodlně zabořit. Blicí pytlíky byly v kapse také a i když kapitán avizoval, že přílet do Ostravy může být docela bumpy, nakonec z toho nebylo nic a i pro někoho, kdo nemá turbulence rád, tu bylo jen jedno takřka neznatelné zhoupnutí. Bouřka zůsala po naší pravé straně a nad vrcholky Beskyd.
A pak ten complimentary service během kratičkého a vnitroevropského letu. Sice skromný a extrémně jednoduchý, ale byl tam. V prvním kole dorazil z košíku dezinefekční ubrousek (popravdě jsem čekal malý čtvereček čokolády jako u výše uvedených Swiss), který následovala sladká maličkost a jako „drink“ kelímek z rozlévané perlivé či tiché vody, což je praktické a potěší.
To, že je ostravské letiště vůči cestujícím bez auta krajně nevstřícné, se mi potvrdilo i napodruhé a takřka přesně po pěti letech, kdy jsem odtud odlétal s Ryanem do Bergama. Natažení vlaku za stovky milionů korun stále není sladěné s přílety a odlety (čtyřhodinový interval je vážně super), na webu letiště uvedený autobus ve 14.40 na cestující z Varšavy nečeká (výjimkou je jeden den večer) a že by se aeoroport obtěžoval nabídnout přehled alternativních spojů (třeba vlajková hospoda Pinty ve Vratislavi měla na podzim 2019 u toalet obsáhlý soupis vlakových jízdních řádů nejen do německých, polských, ale i dalších měst včetně Prahy, Ostravy a Brna)? Nezájem.
Jen pro klid duše jsem ještě z Chopina zavolal na místní informace pro cestující a poprosil, zda by nemohli pozdržet oficiální autobusový spoj, ale autobus byl pochopitelně v cca 15.05, kdy skupinka lidí z letu LOTu vyšla před terminál, dávno pryč. Naštěstí jel spoj 15.16 (reálně 15.20) z Nového Jičína na ÚAN Ostrava, odkud je to už snadná cesta do Brna.
Zjevně jsem byl „levný cestující“, o kterého kraj nemá zájem, ale bylo by hezké, kdyby místo 100 milionů na propagaci u aerolinky věnovalo vedení kraje zlomek částky na mikrobusový shuttle, který by zajížděl osm kilometrů do Studénky na vlak anebo aspoň na zastávku Sedlnice (s hodinovým intervalem mezi Ostravou a Kopřivnicí). Na oficiálních informacích pochopitelně neřekli nic o existenci výše využitého spoje a doporučili mi taxík do Studénky.
Nemohu si pomoci, ale ostravské letiště a vedení kraje na mě působí v mediální prezentaci i úrovni služeb tak, jako by hrálo NBA a přitom má maximálně na přátelské utkání 1. ročníků českých středních škol. Takže tak.
Aktualizace 19. 8. ve 12.47: drobně jsem upravil pár překlepů a odrazil text od fotek, aby to mělo více vzduchu. Po několika letech absence přece jen nemám systém fóra takříkajíc v oku a musel jsem se podívat na návod a s Fabem konzultovat, jak vkládat fotky.
ještě než v pondělí vyjde středně dlouhá analýza kávy, mrakodrapů a velkoměstských rytmů na blogu, rozhodl jsem se přidat pár řádek o včera ukončené pracovní cestě. Jde tedy o dojmy velmi čerstvé a hrubě načrtnuté – svého druhu draft, ve kterém je možná o trochu více detailů, než by konvenovalo neleteckému čtenáři.
I po necelých čtyřech letech jsem si za místo přenocování zvolil oblíbený Hotelik Lopuszanska, který je stranou dění, laděn do oblíbené barvy a hlavně je tam klid, chybí klimatizace a tento je orientován na jihozápad, takže i přes největší vedra, jaká jsem kdy v Polsku zažil, v něm bylo navečer a v noci snesitelně. Každé ráno okolo šesté mě ovšem budila první várka startů, které není v zimě přes zavřená okna slyšet, ale hlavně mám podezření, že jsem měl tentokrát „štěstí“ na odletový směr na VPD, protože v průběhu předchozích návštěv jsem zaregistroval jen tiché šumění příletů.
Jelikož varšavská MHD, a zejména pak tramvaje, představuje mrazící a ufoukané peklo, oblíbil jsem si letos alternativní cestu do středu města. Cca 15 minut méně ledovým autobusem přímo od ubytování a pak 7 minut snesitelně vymraženým metrem na zastávku Centrum, odkud už má člověk výhled na podstatnou část mrakodrapů.
Dle předpokladů proběhla cesta tam po zemi, ale protože mě už skoro měsíc trápí pravé lýtko (jednoznačně chycené profouknutím v brněnských tramvajích, jejichž klima je ještě horší mraznička než ve Varšavě, a to si klidně počkám 2 nebo 3 spoje než přijede souprava s okénky místu průduchů studeného vzduchu nebo volím alternativní trasu, ale někdy prostě není zbytí), rozdělil jsem si cestu na několik segmentů, abych se mohl protáhnout a lehce procvičit.
11.30 až 12.35: bus SA (Regiojet) Brno – Olomouc hl. n.
12.45 až 13.53: Olomouc hl. n. – Ostrava hl. n.
Procházka po Ostravě (střed a NC Karolina pro proviant na cestu)
17.08 (reálně 17.29) až 21.26 (21.42) Ostrava hl. n. - Warszawa Centralna
Přískok do Olomouce proběhl bez nejmenších problémů a je zajímavé, že ještě den předtím jen pěti lidmi obsazený spoj uprostřed dne byl nakonec skoro z poloviny zaplněný. Měl jsem štěstí, protože jsem seděl v zadní části a vyhnul se tak hlavnímu fukaru a záklopkami nad svou i za mnou umístěnou dvojicí sedadel si mohl dle přání regulovat proud vzduchu.
Ve dvojce EC do Ostravy jsem seděl v části u kol, kde bylo snesitelněji než v kupé nebo otevřeném voze (opět buďto vedro k zalknutí nebo Antarktida a nic mezi tím).
Poslední segment mě ovšem dobil pořádně. První hodinu a půl do Katowic vše probíhalo parádně, protože EC102 Polonia z Vídně měla v mém vagonu 347 (raději jsem zvolil kupé než otevřený prostor) otevřená okna a nefungující klimatizaci. Jenže jak se vlak propletl ostravsko-slezskou aglomerací, začal nabírat rychlost (celý úsek mezi Zawiercie a Varšavou to jede dle mého odhadu 160 až 180 km/h) a slunce rychle mizelo za obzorem, začalo se ochlazovat a kombinace rychlosti a otevřených oken vytvářela nesnesitelné tlakové a hlukové poměry; zejména míjení se spojů byl takový sonický třesk a nápor na bubínky, že většina kupéček zavřela okna buďto úplně anebo ponechala jen úzkou štěrbinu.
A úmorné sezení, byť rozdělené dvěma přestávkami, si začalo vybírat svou daň. Shrnu to krátce: posledních 70 minut jsem prostál v relativně nejméně nepříjemných částech „open space“ vozu, kde nebylo horko na omdlení a „jen“ 67 dB (oproti 82 až 84 v kupé).
Opravdu jsem se těšil na cestu zpět letadlem, když záznamy na Flight Radar 24 ukazovaly, že tato trvá něco mezi 36 a 42 minutami. V 10.21 jsem vyrazil autobusem od hotelu a s jedním přestupem vystoupil před Chopinem v 10.38. Přece jen se jednalo o první let od března 2020 a tak jsem chtěl mít rezervu i s přihlédnutím k tomu, že tentokrát to na žádné běhání po terminálu nebylo.
Jelikož jsem měl po delší době letět s tradiční aerolinkou (LOT, číslo letu LO 501, registrace SP-LIB a Embraer E175STD, cena letenky 702.99 Kč, kupováno 10 dní před odletem přes GoToGate, údajně kontroverzní a švédskou dceru Booking.com), těšil jsem se na nástupní most (ano, byl řádně vyhřátý) a plynulý nástup i odlet.
Jenže je letní sezóna a tak mělo naše letadlo nejprve 45 min. a pak hodinku zpoždění (na příletu stroje z Bruselu), což není nic hrozného a naštěstí se to dále nenatáhlo. Udivilo mě ale, že zatímco aerolinka e-mailem upozornila cestující už okolo desáté ráno a pak znovu ve 12, letiště změnu vyhlásilo až krátce před plánovaným odletem ve 13.05 a v Mošnově měli na webu starý čas příletu ještě další hodinu.
Původně jsme měli být vytlačeni od brány č. 4, takže jsem se se tam tak trochu dobelhal a říkal si, kde jsou pohyblivé chodníky, když je člověk potřebuje. (Jeden tedy byl, ale nefunkční.) O půl hodiny později jsme se přesunuli ke gate 43 a za dalších 20 minut k bráně 32, což bylo naštěstí konečně místo.
Jaká byla security na Chopinovi? Úžasná, protože stopky spuštěné po naskenování boarding passu se zastavily na 34 minutách a 29 vteřinách a prvních pár minut nám posouvání se zpříjemňoval alarm jedné z bezpečnostních ohrádek. S výjimkou imigračního na JFK a Stanstedu v těch nejhorších momentech jsem myslím nezažil delší čekání ve frontě. Letištní Wi-Fi nebyla rychlostně zlá (cca 30Mbps download), ale občas vypadávala a bylo nutné se znova přihlásit (Stejně jako na hotelu, kde v úrovni hlavy na posteli signál slábl a v přední části lůžka a u stolu dvě čárečky. Ale na čtení webu to stačilo.)
Obsazenost spoje dotovaného 20 000 Kč za každý vzlet? Napočítal jsem 21 osob, takže skutečně žádná hitparáda a sociodemograficky šlo o směs VŠ studentů, čtyř anglicky hovořících a stag-party vyhlížejících mužů a především pár, jehož mužská část, a tady se omlouvám za první dojem a sociokulturní zkreslení, působila jako „upocený strejc“.
Šedivé vlasy mastné až pánbu brání a prostrčené letitou a špinavou kšiltovkou se sportovní tematikou, neustálé „patrolující“ pochůzky kolem gatu, máchání rukama, nekonečné rozčilování se a stěžování si manželce, halasné povykování a opakovaný český monolog vůči holkám u brány, které mu marně polsky i anglicky odpovídaly, že nerozumí (vzpomínal jsem na plukovníka Pottera, který Burnsovi říká: Majore, nerozumí ani hlasité angličtině…). Z pána vyzařovala tak negativní energie, že jsem si při každém ze tří sezení u brány popošel o notný kus dál, abych měl dotyčného z doslechu. Nevím, zda měl muž číslo na Paroubka (jak před pár lety podobnou situaci okomentoval Prodejce), ale jestli takto vypadají koupácké lety, nechci se jich raději účastnit.
Nástup proběhl během pěti minut a já zaujal místo 17A v zadní části letadla a za všemi spolucestujícími. Sedačky 17.2 let starého stroje působily na omak poctivě koženým dojmem a letadlo zachovale jakkoli ošoupanost binů na vnějšku i ve vnitřní části byla patrná. Zpestřením v rámci dosavadních cca 190 letů bylo určitě polské demo i brífink kapitána, kde jsou některá slova z předpovědi počasí prostě roztomilá. Vedoucí dvojčlenné cabin crew byla příjemná blonďatá dáma ne nepodobná veteránkám, které můžeme vídat na amerických dálkových letech a jak jsem jistě zmiňoval dříve, dávám jim v každém případě přednost před mladými holkami.
Další roztomilostí hlášení kapitána, a to v polské i anglické verzi, byla pasáž, kde upozorňoval na to, že EUROCONTROL v Bruselu (zdálo se mi, že obě slova doprovodil výrazným přídechem) nám naplánoval čas odletu na 14.48 a že tedy budeme muset ještě 40 minut čekat na zemi. Jeho naděje, že se to zlepší, se naštěstí po deseti minutách naplnila a po krátkém pojíždění jsme se u vstupu na ranvej ocitli jako druzí v pořadí – hned po Wizzu. (Co se týče letecké „fauny“, nebyla to tentokrát na WAW žádná sláva. Jedno 777-300ER Emirates a stroj Qatar jsem sice zahlédl, ale že by se to tu hemžilo barvami nátěrů a pestrými typy...)
Let samotný trval 37 minut a už po dvaceti započal sestup. Jelikož jsem od října 2011 neletěl tak malým letadlem, docela jsem se na zkušenost těšil a musím říct, že oproti uřvané potvoře AVRO RJ100 (Swiss) je daný Embraer tichoučké a kultivované letadlo. Prostor na nohy v Economy sice nebyl tak velkorysý, jak jsem čekal, ale na tak krátký přískok a cenu si nelze stěžovat a opěrka na hlavu dostatečná a výškově nastavitelná, takže se člověk mohl pohodlně zabořit. Blicí pytlíky byly v kapse také a i když kapitán avizoval, že přílet do Ostravy může být docela bumpy, nakonec z toho nebylo nic a i pro někoho, kdo nemá turbulence rád, tu bylo jen jedno takřka neznatelné zhoupnutí. Bouřka zůsala po naší pravé straně a nad vrcholky Beskyd.
A pak ten complimentary service během kratičkého a vnitroevropského letu. Sice skromný a extrémně jednoduchý, ale byl tam. V prvním kole dorazil z košíku dezinefekční ubrousek (popravdě jsem čekal malý čtvereček čokolády jako u výše uvedených Swiss), který následovala sladká maličkost a jako „drink“ kelímek z rozlévané perlivé či tiché vody, což je praktické a potěší.
To, že je ostravské letiště vůči cestujícím bez auta krajně nevstřícné, se mi potvrdilo i napodruhé a takřka přesně po pěti letech, kdy jsem odtud odlétal s Ryanem do Bergama. Natažení vlaku za stovky milionů korun stále není sladěné s přílety a odlety (čtyřhodinový interval je vážně super), na webu letiště uvedený autobus ve 14.40 na cestující z Varšavy nečeká (výjimkou je jeden den večer) a že by se aeoroport obtěžoval nabídnout přehled alternativních spojů (třeba vlajková hospoda Pinty ve Vratislavi měla na podzim 2019 u toalet obsáhlý soupis vlakových jízdních řádů nejen do německých, polských, ale i dalších měst včetně Prahy, Ostravy a Brna)? Nezájem.
Jen pro klid duše jsem ještě z Chopina zavolal na místní informace pro cestující a poprosil, zda by nemohli pozdržet oficiální autobusový spoj, ale autobus byl pochopitelně v cca 15.05, kdy skupinka lidí z letu LOTu vyšla před terminál, dávno pryč. Naštěstí jel spoj 15.16 (reálně 15.20) z Nového Jičína na ÚAN Ostrava, odkud je to už snadná cesta do Brna.
Zjevně jsem byl „levný cestující“, o kterého kraj nemá zájem, ale bylo by hezké, kdyby místo 100 milionů na propagaci u aerolinky věnovalo vedení kraje zlomek částky na mikrobusový shuttle, který by zajížděl osm kilometrů do Studénky na vlak anebo aspoň na zastávku Sedlnice (s hodinovým intervalem mezi Ostravou a Kopřivnicí). Na oficiálních informacích pochopitelně neřekli nic o existenci výše využitého spoje a doporučili mi taxík do Studénky.
Nemohu si pomoci, ale ostravské letiště a vedení kraje na mě působí v mediální prezentaci i úrovni služeb tak, jako by hrálo NBA a přitom má maximálně na přátelské utkání 1. ročníků českých středních škol. Takže tak.
Aktualizace 19. 8. ve 12.47: drobně jsem upravil pár překlepů a odrazil text od fotek, aby to mělo více vzduchu. Po několika letech absence přece jen nemám systém fóra takříkajíc v oku a musel jsem se podívat na návod a s Fabem konzultovat, jak vkládat fotky.
Naposledy upravil(a) persona dne 19. 08. 2023, 12:47, celkem upraveno 13 x.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5916
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Moc hezký TR.
Ta pozemní doprava na OSR je tedy naprosto tristní.
A jedna dobrá rada, pokud nesnášíš fronty stejně jako já
nepokoušej se nikdy letět na ORD ze zahraničí. My jsme nyní stáli na pasovku 100 minut ve frontě typu hlava na hlavě. Návazný spoj samozřejmě uletěl a volná místa byla až na ráno.
Srdečně zdravím z Honolulu!
Ta pozemní doprava na OSR je tedy naprosto tristní.
A jedna dobrá rada, pokud nesnášíš fronty stejně jako já
nepokoušej se nikdy letět na ORD ze zahraničí. My jsme nyní stáli na pasovku 100 minut ve frontě typu hlava na hlavě. Návazný spoj samozřejmě uletěl a volná místa byla až na ráno.
Srdečně zdravím z Honolulu!
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Děkuji. Vím, že je to hodně obyč, ale když už jsem naznačoval, že bych mohl něco sepsat. Jen doplním, že ten vlak, co to z Ostravy zvládne urazit za 4h 18min., je nejrychlejší spoj dne. Jinak se to blíží spíše 5 hodinám. Časem snad přijde něco atraktivnějšího. Přiznávám ovšem, že i poté, co pominou aktuální zdravotní trable, budu usilovat o rozdělení cesty třeba do Tokia na aspoň tři úseky s dvěma přespáními v každé zastávce, abych to zvládl fyzicky i časovým posunem.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5916
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Ne, já jsem měl na mysli dopravu z letiště do města (z OSR do Ostravy nebo prostě někam na nádraží na dálkovou dopravu).persona píše: ↑19. 08. 2023, 09:22Děkuji. Vím, že je to hodně obyč, ale když už jsem naznačoval, že bych mohl něco sepsat. Jen doplním, že ten vlak, co to z Ostravy zvládne urazit za 4h 18min., je nejrychlejší spoj dne. Jinak se to blíží spíše 5 hodinám. Časem snad přijde něco atraktivnějšího. Přiznávám ovšem, že i poté, co pominou aktuální zdravotní trable, budu usilovat o rozdělení cesty třeba do Tokia na aspoň tři úseky s dvěma přespáními v každé zastávce, abych to zvládl fyzicky i časovým posunem.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Jasně, rozuměl jsem, co je myšleno. V pohodě.
Re: Varšava pošesté - mikro report
predvcerom na JFK 2.5hod, a to nas najprv pani v ramci celeho hufu cakajucich presunula do US passport queue, kde bolo menej ludi, a neskor potom este vytiahla spolu s dalsou rodinou s deckami z radu rovno k okienku. Cize minimalne dalsiu hodinu by sme tam stravili, keby nas tam nechali stat bez zasahu.
Re: Varšava pošesté - mikro report
Tak to jsem měl sakra štěstí za těch 10 minut v únoru...
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5916
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Naprosto šílený. Zlatej LAX, kde navíc když máš těsný přípoj kvůli zpoždění, tak dostaneš u gatu automaticky oranžovou cedulku a s tou jsi venku dřív než kufry.whiskey píše: ↑19. 08. 2023, 15:29predvcerom na JFK 2.5hod, a to nas najprv pani v ramci celeho hufu cakajucich presunula do US passport queue, kde bolo menej ludi, a neskor potom este vytiahla spolu s dalsou rodinou s deckami z radu rovno k okienku. Cize minimalne dalsiu hodinu by sme tam stravili, keby nas tam nechali stat bez zasahu.
V tom Chicagu to bylo s rezidenty naopak, lidi s vízy/ESTA tahali po cca 3/4 hodině z fronty jinam a bylo jich pár, drtivá většina lidí byli rezidenti. Bylo to teď na úplném začátku srpna.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3040
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
AUS (08/23): velmi zvlastni system, nejdrive kufry (pro mezinarodni prilety tam je jediny pas) a teprve pak imigracni. Postupne vyjizdeni kufru vyrazne redukuje fronty na imigracnim, kde ve finale prede mou stalo tak 4-5 lidi.Globik píše: ↑19. 08. 2023, 19:11Naprosto šílený. Zlatej LAX, kde navíc když máš těsný přípoj kvůli zpoždění, tak dostaneš u gatu automaticky oranžovou cedulku a s tou jsi venku dřív než kufry.whiskey píše: ↑19. 08. 2023, 15:29predvcerom na JFK 2.5hod, a to nas najprv pani v ramci celeho hufu cakajucich presunula do US passport queue, kde bolo menej ludi, a neskor potom este vytiahla spolu s dalsou rodinou s deckami z radu rovno k okienku. Cize minimalne dalsiu hodinu by sme tam stravili, keby nas tam nechali stat bez zasahu.
V tom Chicagu to bylo s rezidenty naopak, lidi s vízy/ESTA tahali po cca 3/4 hodině z fronty jinam a bylo jich pár, drtivá většina lidí byli rezidenti. Bylo to teď na úplném začátku srpna.
YUL (04/23): slabota, v ranni vlne odletu do vsech koutu USA trvala fronta na CBP asi 45min (a dalsich 45 min.jsem si usetril diky fast tracku na security).
Nejhorsi zazitek mam asi z IAH v den, kdy CBP spadl system (2019? mozna 2018) a mel jsem co delat, abych za 4h stihl prestoupit int-int. V ten den byly na frekventovanejsich mistech (ORD, JFK, IAD) fronty i na 6-8 hodin.
[/hijack]
Re: Varšava pošesté - mikro report
Moje nejhorší zkušenost loni na podzim Birmingham.
Stáli jsme tam 3 hodiny, protože kontrola 1 pasažéra trvala tak 5 minut.
Stáli jsme tam 3 hodiny, protože kontrola 1 pasažéra trvala tak 5 minut.
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 77
- Registrován: 09. 02. 2014, 12:15
- Oblíbené typy letadel: MD 11, Concorde, B747
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Pro @persona: diky za report, mas ho vzdy zajimavy. Polsko mame take radi, ale ve Varsave sem jeste nebyl. Musim to rychle napravit.
@tramin: Jj. Bohuzel musim letat z BHX pomerne casto. Podle me jedno z nejhorsich letist v Evrope. Vsude fronty, tlf signal nefunguje v odletove hale, neochotny personal na security atd. Hruza
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Varšava pošesté - mikro report
Petrpakl: Děkuji, doporučuji podívat se na tu část o mrakodrapech anebo si jen vygooglit tamní skyline a podívat se na YouTube na videa z dronů.