S KLM do Skotska, s EasyJetem ještě o kus dál

[Lkprak]

Znova do toho?
Dva dny po návratu z víkendového výletu do Londýna jsme s mojí kamarádkou Evou shodně konstatovali, že i přes naše rozdílné povahy nás společné cestování celkem bavilo a možná by nebylo na škodu si ho v brzké době zopakovat.
Termínem se tentokrát stal konec října, kde mi má plánovaná dovolená umožňovala až sedm dnů nerušeného cestování, finančním limitem pak výplata za srpen, kterou jsem měl obdržet v polovině září. Během následujících cca tří týdnů jsem pak pro mou spolucestovatelku vytvořil několik návrhů, ze kterých si, jak jsem doufal, vybere. Zahrnul jsem do ní Evropu vskutku západní, a to sice Island, Azory a Madeiru, kde jsem ještě nebyl a nakonec, po troše váhání, jsem přidal i Skotsko, kde jsem sice už kdysi byl, ale ona se vyjádřila, že je to její sen a já si řekl, proč ne?
Od prvního důkladnějšího zkoumání mi pak docházelo, že právě u téhle destinace vychází nejlépe poměr cena/výkon a zejména při otázce „co tam budem dělat?“, se nabízí nejvíce odpovědí.
Pár dní před onou výplatou si pak skutečně Skotsko i vybrala a my mohli začít řešit letenky. Bohužel spojení do Skotska se z Prahy tou dobou omezuje už jen na pár letů týdně a mě spíš než nějaká kombinace low-costů lákalo využít klasické lety s přestupem, jež jsem zatím absolvoval zoufale pomálu. Jelikož jsme chtěli začít v Edinburghu a skončit v Inverness, byla volba v podstatě jasná a jmenovala se KLM (do Inverness ještě ze síťových aerolinek létá British Airways). K nákupu nakonec došlo 13. září, akorát když jsem se vydával vlakem na krátký výlet do Alp.
Podle hesla „když se nezeptáš, tak se to nedozvíš“, jsem se na Královně dotázal, kolik by stála multicity letenka Praha – Amsterdam – Edindburg//Inverness – Amsterdam – Praha. Odpovědí bylo, že 11 tisíc pro jednoho, což bylo sice na lety po Evropě mnoho, ale pro mě a pro mojí spolucestovatelku ještě akceptovatelné, zvlášť, když jsem se rozhodl nakonec zkusit rezervaci provést na webu KLM a výsledná cena klesla oproti Královně o dva tisíce korun českých.
Potěšen koupí jsem se vydal zkoumat krásy rakouských Alp, konkrétně okolí jezera Wolfgangsee, zatímco má spolucestovatelka se doma vrhala do sepisování všeho, co by ve Skotsku ráda viděla a výsledkem její snahy byly dva papíry formátu A4, po jejichž přečtení jsem si uvědomil, že více očí opravdu více vidí a já v jejím výčtu našel velice zajímavé cíle, jež by mě ani nenapadly hledat.

1.jpg (94.13 KiB) Zobrazeno 1427 x

S tímto výčtem jsem pak sestavil podobný plán výletu určený k připomínkování. Společnými silami v jedno pozdně zářijové úterý jsme se koupili ubytování a zároveň konstatovali, že v Glasgow máme jeden den volna. Dalších mnoho dnů jsem strávil vymýšlením, jak tento den strávit. Nabízelo se mnoho okolních jezer i ostrov Arran, ale když jsem před mou spolucestovatelkou naťuknul, že by se to dalo využít i k leteckému výletu do Irska, otevřel jsem tím pomyslnou Pandořinu skříňku, jejímž výsledem byla jednodenní zpáteční letenka (za 2000 korun pro jednoho) s EasyJetem z Glasgow do Belfastu.
Tím byla základní osa výletu daná a zbýval čas na překvapení. O to nepříjemné se postaralo důkladná revize plánů, jež odhalila, že některé plánované vlaky i autobusy v severozápadním Skotsku v neděli nejezdí, přičemž zrovna v neděli jsme se v této oblasti pohybovali a bylo nutné je tudíž poněkud upravit, o to příjemné pak naopak můj otec, když mi přeposlal instrukce k jejich vinařskému zájezdu do Bilbaa. Samotná náhoda byla, že odlétali i se vraceli v ty samé dny jako my, k dokonalosti to ale dovedl plánovač jejich brněnské cestovky v důsledku čehož odlétali 10 minut po nás a vraceli se asi půl hodiny po nás. Tím dostal celý výlet pro mě zcela nový rozměr, neb jsem se začal těšit na nečekané rodinné setkání přímo na letišti a začínal plánovat, jak rodiče (a zejména Tátu, jenž naposledy letěl v srpnu 1983) po letišti provedu.

Den první – středa 25.10.2023
V ten slavný den pochopitelně nemůžeme dospat. Moji rodiče mají se zbytkem výpravy sraz na letišti v 6:50, v 5:50 mi už píšou, že tam jsou. To já akorát zamykám dveře svého bytu. O nějakých dvacet minut později se v autobuse potkávám se svou spolucestovatelkou a chvíli před sedmou zdravím na Letišti kolegyni Martinku, vracející se z noční. Chvíli na to pak v T2, u vrtule, jež sem byla nedávno přivezena z Radlic, se vítám s rodiči.

2.jpg (128.68 KiB) Zobrazeno 1427 x

My už máme palubky dávno v telefonu, je jejich průvodce žene ještě na check-in. Dost možná jsem v tu chvíli hodně nesnesitelný, ale chci si ten okamžik užít. Společně je proháním bezpečnostní kontrolou a hlídám, aby vše proběhlo, jak má, načež jediný, kdo se tu na chvíli zasekne a skončí v body scanneru, jsem já. Pak jdem, miliony vzpomínek na ně hrnu, ale připadám si otravný i sám sobě. Turistického průvodce bych věru dělat nemohl.
Nahoře u gatu D1 je krásný výhled dolů. A319 v barvách Lufthansy, kterou vyrazí do Mnichova moji rodiče, tu doplňuje E190 v barvách Finnairu a nakonec i E175 v nátěru KLM, jež dopraví do Amsterdamu nás. Těším se na nové letadlo i novou společnost do sbírky, připadám si jak malé děcko.

3.jpg (89.43 KiB) Zobrazeno 1427 x

Povinná fotka, jež na sociálních sítích získává záhy nejvíce lajků a pak celou skupinu diriguju do nedávno otevřené Bageterie Boullevard na snídani. Tenhle výlet už od začátku připomíná nezřízené utrácení, ale tady, nad skvělou vajíčkovou snídaní, mi to ještě nevadí.
Pak se ze mě stává nadržený koupák a i když do odletu ještě mnoho času zbývá, loučím se s rodiči a sebe i svou spolucestovatelku ženu do gatu. Trochu se bojím, že moje krosna, stěsnaná do velikosti příručního zavazadla dle požadavků KLM, bude trochu problém. Nakonec není, ale místo toho jim pípne, že chtějí vidět pasy.
„Vy určitě letí do Ameriky,“ uklidňuje nás pracovnice handlingu.
„Ne, bohužel jenom do Anglie“, odpovídám ji trochu zklamaně. Ironií je, že New Yorku jako o možném cíli naší další cesty jsme se krátce předtím s moji spolucestovatelkou bavili.

Praha – Amsterdam
25.10.2023
KL 1352; KLM, E75S, reg. PH-EXW
08:30-10:15 (odlet na čas, přílet o 20 minut dřív)
LF: C 80%, Y: 100%
Pak už ale nástup malého Embraeru. Vpředu dvě řady bussines třídy, pak nějakých dvaadvacet řad economy. V té poslední se usazujeme my. Za námi už jenom crew rest, snad jako jediný prázdný.
Vlastně je to všechno úplně stejný jako v bulících nebo letadel Airbus Family, jen takové o něco menší, což si nejvíc uvědomuji, když během letu vyrážím na záchod a hlavou drhnu o strop.

4.jpg (55.29 KiB) Zobrazeno 1427 x

Chvíli čekáme a zhruba v čase pravidelného odletu vyrážíme na start. Na let do Mnichova se akorát nastupuje, jedem okolo, marně hledám v nástupním mostu rodiče. Malé čekání a pak start hezky pěkně na západ, alespoň to bude rychlé. Naše milované Kladno a pak trochu mraků, než mezi nimi poznáváme vodní nádrž Nechranice, tradiční to orientační bod při cestách na západ.

5.jpg (52.1 KiB) Zobrazeno 1427 x

Ani jeden jsme s KLM ještě neletěli, čekáme, co bude dál. V bussines třídě už je zataženo, tam už se hoduje, když přijde řada i na nás. Dostáváme obložený chléb a nápoj dle výběru. Beru si džus i kávu, k chlebu se sýrem se hodí. Není to špatné, vychutnávám si to, zatímco má spolucestovatelka si nechává chléb na pozdějš.

6.jpg (67.3 KiB) Zobrazeno 1427 x

7.jpg (72.56 KiB) Zobrazeno 1427 x

Napapaní se nudíme a čekáme na přistání. Ona zkouší spát, já listuju v palubním časopise. Do Edinburghu máme letět osmistovkou, prý tam bude wifi. Těším se.
Naštěstí let netrvá dlouho, nadlétáváme Amsterdam a od severu hezky pěkně na Polderbaan.

8.jpg (39.83 KiB) Zobrazeno 1427 x

9.jpg (55.57 KiB) Zobrazeno 1427 x

Následujících cca 10 minut pojíždíme k terminálu, ale je to velice elegantní, asi jako když zkušený lyžař po rutinním sjezdu náročné sjezdovky si vychutnává závěrečný dojezd.
Parkujeme nakonec na kraji prstu B. Teprve teď, když se všichni chystáme k výstupu a mnozí kontrolují své palubní vstupenky na následující let, na mě v plné síle doléhá význam tohoto letu. Snad pro každého je to jenom první krok k daleké cestě. Paní za mnou drží v ruce keňský pas a palubku do Nairobi, pán před námi má namířeno do Detroitu, přes uličku dva kluci mluví o Americe. Naplno si jako typický low-cost cestovatel vychutnávám ten mumraj velkého tranzitního letiště, pro většinu z Vás tak notoricky známý.

10.jpg (93.31 KiB) Zobrazeno 1427 x

11.jpg (122.44 KiB) Zobrazeno 1427 x

Vyjdem pak ven na plochu a do terminálu. Připadáme si jak rybky hozené do nitra moře a hledáme svou cestu ke břehu. Čekáme velkou odletovou tabuli, jež nás praští do nosu a ukáže, kam dál, místo toho se ocitáme uprostřed nekonečné chodby a chvíli musíme hledat. Nakonec se setkáváme s odletovou tabulí i informací o našem letu – gate D12. po šipkách, kolem krámku s tulipány, to abychom si uvědomili, že jsme v Holandsku, přes automatickou pasovku, kde můj pas zase trochu zlobí, do prstu D, pořád uprostřed davů lidí a s výhledem na plochu, kde se nachází tolik zajímavých strojů.

12.jpg (75.13 KiB) Zobrazeno 1427 x

13.jpg (165.61 KiB) Zobrazeno 1427 x

14.jpg (70.72 KiB) Zobrazeno 1427 x

Byl jsem tu poprvé v roce 2002. Ne tady, jen nahoře na terase, to když mi můj otec dal výlet vlakem do Amsterdamu k osmnáctým narozeninám a ta neskutečná pestrost strojů prakticky z celého světa mě totálně ohromila. Musím konstatovat, že teď, po více jednadvaceti letech, se na tom nic nezměnilo. Tak si fotím Dreamlinera v barvách Air Canady, dálkové stroje KLM i mnoho menších strojů a jen zírám a užívám si to.
Nakonec nalézáme náš gate a protože do odletu víc jak hodina zbývá, jdem si užít Holandsko. Odpustím si mnou již kdysi použitý vtip, že trávu tu asi nikde nemají a v malém baru si kupujeme Heineken. Parkujem na konci prstu D, kde se k odletu chystá A321čka v barvách Jet Blue do Bostonu. Okolo míří letadla na start, se zapnutým Flightradarem má i to pivo pravé grády.

15.jpg (99.13 KiB) Zobrazeno 1427 x

16.jpg (90.25 KiB) Zobrazeno 1427 x

17.jpg (87.06 KiB) Zobrazeno 1427 x

18.jpg (49.87 KiB) Zobrazeno 1427 x

Tak dopijem a jdem. Možná i dost pozdě, řekl bych. Ale zatímco v Praze byl nástup coby dup, tady se vleče. To proto, že tam pas kontrolovali jen těm, co pak pokračovali někam, kde ho potřebují, tady, protože míříme do Británie, ho kontrolují všem. Nejdřív jen ty pasy, pak teprve je člověk propuštěn do gatu. Zatímco u držitelů evropských pasů je to otázka pár chvil, majitelé těch řekněme „exotických“ si počkají. A těch bylo na tomto letu hodně. Fakt hodně.

19.jpg (85.83 KiB) Zobrazeno 1427 x

Amsterdam - Edinburgh
25.10.2023
KL 1281; KLM, B738, reg. PH-BXF
12:10-12:40 (odlet o půl hodiny později, přílet o 10 minut později)
LF: C 80%, Y: 95%
V Praze jsme v čase pravidelného odletu už mířili na start, tady jsme, jako jedni z posledních, teprve mířili do letadla. To o nějaké wifině nechtělo ani slyšet. Člověk má osmistovku zafixováno jako moderní letadlo, jenže tohle už mělo za sebou více než třiadvacet let služby. A bylo to trochu znát. Ale o to vlastně nešlo, v po strop naplněném stoji nás zajímaly jiné věci. Třeba spolucestující. Nám systém místa nabídl jen za sebou, nebylo moc na výběr. Jenže zatímco vedle mě zbylo volné místo, po levici mé spolucestovatelky se usadil nachlazený Asiat. Neznaje asi kapesník, chrchlal a tahal nudle, bylo to děsivé. Plánovali jsme, že jakmile se vznesem, sedne si vedle mě. Naštěstí to netrvalo dlouho.

20.jpg (80.75 KiB) Zobrazeno 1427 x

Start tentokrát z Zwanenburgbaan a hezky rovnou nad moře. Sotva zhasla povinnost míst zapnuté pásy, už seděla vedle mě. Opět jsme koukali, jak se hostí v bussines třídě, ale na plebs došlo tentokrát o něco dřív. Chléb byl pro změnu vajíčkový a já si chtěl k čaji dát jablečný džus. Moje cestovatelka také. Měli poslední zbytky, jinak sympatická letuška množství jednoho kelímku rozdělila mezi nás dva. A pak „sorry, víc není.“ To nebylo hezké.

21.jpg (76.67 KiB) Zobrazeno 1427 x

22.jpg (79.23 KiB) Zobrazeno 1427 x

Ale opět let trval jen chvíli a my si ho užívali. Jen ze svého místa uličky jsem toho moc neviděl, zatímco moje spolucestovatelka si užívala pohled na souběžně letící stroj v barvách Qatar Airways.
Ve 12:50 místního času, cca po hodině letu, jsme dosedli v deštivém Edinburghu. U chobotů pár dálkových strojů, ale to se nás netýkalo. Prý máme čekat, než dorazí most. To nepůjde,
tak schody, ale počkejte chvíli na autobus. Všichni už postavení, chceme ven. Nakonec dva autobusy a my na stojánce daleko od mostů. Pár lahůdek si pro nás ale místní letiště ještě přichystalo. Nejprve při výstupu u terminálu oba šlápnem téměř do louže, pak procházka lacině vypadající halou, během kterém jsem přemýšlel, zda jsem nakonec fakt nepřiletěl do Edinburghu Ryanem.

23.jpg (73.51 KiB) Zobrazeno 1427 x

V příletové hale se dojem trochu lepší, ale pořád nic moc. Před halou pak máme na výběr mezi autobusem a tramvají, volíme tramvaj. Má tu fungovat „tap systém“ jako v Londýně, ale místní prodejci lístků o něm moc neví. Prý ať si koupíme jízdenku u nich, to bude nejlepší. Pečem na ně, jdem si celodenní lístek koupit do automatu, pak míříme zpátky na tramvaj. Ta tu jezdí na jedné trase, první úsek, vedoucí už sem na letiště, byl otevřen v roce 2014. Teprve zastávku po zastávce vnímáme, kde jsem, že nás vítá stará dobrá Anglie…pardon Skotsko.

24.jpg (116.51 KiB) Zobrazeno 1427 x

25.jpg (93.99 KiB) Zobrazeno 1427 x

Na Princess Street vystupujem. Venku prší, my máme ale slunce v duši. Vpravo údolí a nad ním Skotský hrad, vlevo jeden obchod za druhým, včetně Aple Store, jež sem asi kdysi zařídil nějaký místní Babiš pro svoje lidi.

26.jpg (111.89 KiB) Zobrazeno 1427 x

27.jpg (94.02 KiB) Zobrazeno 1427 x

28.jpg (116.9 KiB) Zobrazeno 1427 x

My máme ale hlad, začínáme prasit a jdeme do Burger Kingu. Je ke třetí hodině, přemýšlíme, zda hodit batohy do zamluveného hotelu, nebo rovnou začít program. Jdem sem, pak tam, než se rozhodnem zůstat ještě chvíli ve městě.
První bod programu – Scott Monument. Velký pomník velkému literárnímu velikánovi přímo na Princess Street. Kolem rostou máky, vybírá se na veterány.

29.jpg (130.12 KiB) Zobrazeno 1427 x

Mě i s poněkud větším batohem pouští, právě začíná prohlídka ve tři. Trochu to drhne, a to doslova, když se s krosnou, která ještě před chvílí předstírala, že je příručním zavazadlem splňujícím normy KLM, drápu úzkým schodištěm. Ve skupince je nás pět. My dva, jakýsi rodič s dítětem a mladá Asiatka. Ta z nás umí anglicky asi nejlépe. Patro po patře, pak výklad průvodce, kterému, a stydím se to přiznat, máloco rozumíme a pak o patro výš. Ve městě prší a je tak trochu šedivé, přesně tak, jak si ho pamatuji před šestnácti lety při své první návštěvě.

30.jpg (112.6 KiB) Zobrazeno 1427 x

31.jpg (112.4 KiB) Zobrazeno 1427 x

Koukáme okolo, na park, na budovu Skotské národní galerie, na nádraží Waverley umístěné v údolí a nesoucí jméno hlavní literární postavy jednoho spisovatele, na jehož památníku zrovna stojíme, i na domy v pozadí a hlavně hory ještě za nimi. Jsme ve Skotsku a jsme za to vděčni.
Tak zase sejít dolů a nerozbít si hlavu. První část skončila, chytáme autobus a míříme do hotelu.

32.jpg (83.75 KiB) Zobrazeno 1427 x

No, do hotelu…řadový dům na předměstí, jež se jeho majitelé rozhodli pronajímat turistům. Jeho část se opravuje, samotní majitelé tu ale nejsou. Klíče berem podle instrukcí, každý máme svůj pokoj, dávám dámě na výběr. Osprchovat se, osušit, uvařil si zadarmo kafe, pak vyrazit do města.

33.jpg (124.26 KiB) Zobrazeno 1427 x

34.jpg (76.73 KiB) Zobrazeno 1427 x

Původně to v plánu nebylo, ale chceme začít na Calton Hill, velkém kopci vypínajícím se nad městem. A zatímco jinde české Mapy fungují spolehlivě, tady nás zklamávají. Motáme se ulicemi kolem Reggent Terrace, kolem dlouhých domů, v jednom z nichž sídlí i Americký konzulát, jenže přímé cesty jsou nekompromisně za plotem a my pak, a to už se trochu stmívá, to musíme vzít nahoru kolem Regent Road. Člověk by se v nastupující tmě bál, ale naštěstí je tu stále dost turistů. Malinko stoupáme k Observatoři, k Nelson monumentu i k Národnímu památníku Skotska, jež však ze všeho nejvíc připomíná svými sloupy zbytky římského chrámu.

35.jpg (87.5 KiB) Zobrazeno 1427 x

36.jpg (75.91 KiB) Zobrazeno 1427 x

37.jpg (80.28 KiB) Zobrazeno 1427 x

Je tu trochu cítit tráva? Možná. Koukáme na rozsvěcující se město, pokoušíme se o fotky. Kdyby se odněkud vynořila Lísa Doolitlová, nepřekvapilo by s nás to ani trochu.

38.jpg (89.01 KiB) Zobrazeno 1427 x

39.jpg (75.02 KiB) Zobrazeno 1427 x

Prší, už fakt hodně prší. Naším cílem je Královská míle, několik ulic táhnoucí se středem Edinburghu. Tady ale navigace z dílny pana Lukačoviče funguje bezchybně, uličkami i parky nás bezpečně dovádí ke Královské galerii. Na tuhle budovu si pamatuju, tady jsem tenkrát byl. Hned naproti ní budova Skotského parlamentu, pak může jít vzhůru po Královské míli, jež v téhle fázi nese název Canongate.

40.jpg (72.75 KiB) Zobrazeno 1427 x

[Lkprak]

41.jpg (82.97 KiB) Zobrazeno 1421 x

Rušná ulice s mnoha auty se postupně mění v turisty obléhanou pěší zónu a mě se zase hlásí o slovo vzpomínky. Někde tady jsem spal, v jakémsi zastrčeném hostelu, přímo uprostřed Edinburghu. Byl pátek a tady to žilo. Partybusy vozili rozdováděné Skoty a v sobotním ránu já viděl ze dveří ulic hotelu Radissson vycházet posádku v uniformě KLM.
Na Tržní ulici u katedrály St Giles' Cathedral to žilo tenkrát a žije i teď. Není to ve stylu „kam se kouknu, kousek Tebe mám“, přesto vzpomínky stále přicházejí.

42.jpg (127.47 KiB) Zobrazeno 1421 x

43.jpg (76.36 KiB) Zobrazeno 1421 x

Ke hradu jsem tenkrát dorazil až ráno. Měla se tu objevit Královna a chystala se pro ni tribuna. Dál jsem nemohl, ale pracovník ostrahy mě alespoň vyfotil. Teď už bylo zase zavřeno, ale alespoň byl hrad osvícen do fialova. Byla to paráda.

44.jpg (79.28 KiB) Zobrazeno 1421 x

Po schodech pak scházíme dolů na Grassmarket, nádherné náměstí, kde si chceme dát později dát večeři, ale ještě předtím nás čeká cesta na hřbitov. Ten nedaleký zvaný Greifars Kirk si zahrál i v Harry Potterovi. Moje spolucestovatelka si to užívá a fotí náhrobek jakéhosi psa, já jsem tu teď zcela plánovaně do počtu a ani nefotím.
Nakonec zapadnem do jedné hospody právě na Grassmarketu. Na několika televizích tu běží fotbalová Liga Mistrů, to zase nezajímá moji společnici. Oba výborné pivo, onak tomu polévku na zahřátí, já klobásy. Je to dobré, ale z účtu nás pak trochu mrazí.

45.jpg (130.74 KiB) Zobrazeno 1421 x

46.jpg (107.78 KiB) Zobrazeno 1421 x

Cesta zpět do hotelu měla být pohoda, ale díky mých chybám se z toho stává noční můra. Nejdříve netrefím ulici a musíme jít o tři sta metrů dál. Tady nám autobus ujíždí před nosem a na další se nám promoklým nechce půl hodiny čekat, tak míříme k nádraží Waverley, že pojedem tím, co odpoledne od Scott Monumentu. Jenže tady už řádí stavaři a autobus tu momentálně nestaví. Je zde jasně napsáno, že náhradní zastávka je o 100 metrů dál, jenže já stránkách společnosti, jež v Edinburghu provozuje autobusy, zkouším hledat jiné řešení. Asi bylo naivní, že něco jako výluka by se do těch online jízdních řádů propsala a odměnou je nám čekání na zastávce, kam jezdí sice mnoho autobusů, ale ne ten, který potřebujeme. Po dalších dvaceti minutách jsem už hodně naštvaný, bojím se, že nastydnu. Chci si mávnout na taxika, ale ještě se vracíme na původní zastávku, kde si přečtu, kde je ta náhradní a za chvíli tam jsme. Podle všech jízdních řádů nám zase jeden spoj ujel, ale naštěstí má zpoždění. Jsme už hodně promoklí, když se dokolébáme do zamluveného ubytování. Rychle sprcha a já nakonec si v posteli dopřávám i nudlovou polévku. A pak konečně spát.

[Lkprak]

Den druhý – čtvrtek 26.10.2023
Přes noc vypli topení, zachumlaní do peřiny, brobouzíme se do chladu. Chvíli po osmé, ještě za doznívající tmy, vydáváme se proti proudu školáků v uniformách. Za námi škola, do které většina z nich míří, naším cílem je moře.

1.jpg (73.54 KiB) Zobrazeno 1420 x

Stačít přejít jakési koleje, proplést se mezi domy a vítá nás Portobello beach. Venku trochu prší, je pod mrakem, moře je na ústupu. Za námi starý dům, ve kterém je, k našemu překvapení, bazén. Moje spolucestovatelka závodně plave, chvílí přemýšlí, že si tam skočí, místo toho jdeme ale po pláži moři vstříc.

2.jpg (87.02 KiB) Zobrazeno 1420 x

3.jpg (41.3 KiB) Zobrazeno 1420 x

4.jpg (61.83 KiB) Zobrazeno 1420 x

Za hezkých dnů tu musí být plno lidí, člověku se v tomhle počasí ale těžko věří, že ve Skotsku může být taky někdy hezké počasí.

5.jpg (59.64 KiB) Zobrazeno 1420 x

Nábřežní promenáda nabízí pár kaváren, do jedné z nich míříme na snídani. Objedáváme kávu a já i porridge, aniž bych pořádně věděl, co to vlastně je. Donesou mi hustou vločkovou kaši i s burákovým máslem uvnitř. Doplňuji energii a káva nás oba zahřívá, k tomu počasí venku to krásně sedí.

6.jpg (68.12 KiB) Zobrazeno 1420 x

7.jpg (98.03 KiB) Zobrazeno 1420 x

Vyrážíme dál. Venku se chystají na Halloween, i tahle výzdoba na okolních kavárnách k počasí sedne.
V pozadí hory, to aby si člověk uvědomil, proč do Skotska vlastně přijel, výstavní pláž se mění v přístav, nakonci nacházíme i opuštěný obchoďák.

8.jpg (98.37 KiB) Zobrazeno 1420 x

9.jpg (135.8 KiB) Zobrazeno 1420 x

To už nás městský autobus veze na nádraží Waverley.
Tentokrát bez výluk, já si zase u kolejí trochu zavzpomínám. S kávou v ruce skáčem do vlaku společnosti Scot Rail. Dalo by se s ním dojet nejspíš až do Glasgow.

10.jpg (116.31 KiB) Zobrazeno 1420 x

11.jpg (190.15 KiB) Zobrazeno 1420 x

My však míjíme městečko Falkirk a za 40 minut vystupujem ve stanici Camelon. Kolem hlavního tahu mraky ochoďáků, člověk má ze všeho nejvíc pocit, že je v Hostivicích. Stačí však přejít silnici, popojít mezi domy a čeká na nás místní verze Baťova kanálu, zvaná Forth a Clyne Canal.

12.jpg (112.64 KiB) Zobrazeno 1420 x

13.jpg (106.24 KiB) Zobrazeno 1420 x

14.jpg (170.22 KiB) Zobrazeno 1420 x

Zatím je to jen zdávnlivě klidná „říčka“ a těžko se věří, že na nás za chvilku vykoukne prvotřídní turistická atrakce. Ta o sobě dá v první chvíli znát jen zlehka, to když se tu objeví pár lodiček, pak už však v plné kráse včetně hromady turistů – lodní výtah zvaný Falkirk Wheel. Díky němu se lze dostat lodí z Glasgow do Edinburghu, i když spíš než nákladní lodě ho dnes využivají turisté.

15.jpg (129.57 KiB) Zobrazeno 1420 x

Tady se zas druhý pohled hodil, na tohle přišla ona, já jen řešil, jak se k němu dostat. Nebylo úplně v plánu ho vyzkoušet, ale když jsme se před ním ocitli, zazněla ve dvou větách otázka i odpověď.
„Jdeme do toho? Jdeme!“
Tak nejdřív pořádný oběd a pak asi za pět set korun vstupenky.

16.jpg (89.79 KiB) Zobrazeno 1420 x

Vystát ve frontě a pak na loďce poslouchat pána, co chtěl být strašně vtipný, ale nějak se to nedařilo. Ona jen tiše seděla, já fotil jak nějaký louda.

17.jpg (89.88 KiB) Zobrazeno 1420 x

18.jpg (104.76 KiB) Zobrazeno 1420 x

19.jpg (134.64 KiB) Zobrazeno 1420 x

Paradoxně, když se s Vámi výtah zvedá, není to tak fotogenické. To když až loď vjede do osvíceného tunelu, zaraduje se nejen oko, ale i ten foťák. Na loďce se pak projede k lodním vratům, přes které se dá dostat do Union kanálu a dál do Glasgow, ale tam my chtěli jinak. Proto jsme v první chvíli rádi, že se loď otáčí, méně, že jí to tak dlouho trvá. Chceme stihnout jeden konkrétní vlak a ten průvodce pořád krafá a krafá.

20.jpg (99.91 KiB) Zobrazeno 1420 x

21.jpg (90.39 KiB) Zobrazeno 1420 x

22.jpg (64.43 KiB) Zobrazeno 1420 x

23.jpg (88.12 KiB) Zobrazeno 1420 x

Cesta dolů je fakt parádní, ale člověk si to neužije, honí vlak. Z výtahu téměř vybíháme, přejdem řeku a ocitnem se krásné louce. Skotský venkov v té nejklultivovanější podobě, až z toho zabloudíme. To se však hodí, po trávě, kolem psů a dětských hřišť, míříme na vlak.

24.jpg (112.2 KiB) Zobrazeno 1420 x

25.jpg (88.75 KiB) Zobrazeno 1420 x

26.jpg (119.89 KiB) Zobrazeno 1420 x

Chvílemi prší, už zase. Je trochu zima, v místní benzince kupujem kafe. Promočení a unavení stíháme poloprázdný vlak, v něm si dopřejem, ona víno, já kávu. Jsme v euforii.
Před Glasgowem vlak kvůli poruše signailzace chvíli stojí, nás však spíš zajímá srnka, jež podlezla dírou v plotě. Chvíli před tím, než se nás vlak rozjede, i ona nalézá cestu ven.

27.jpg (74.09 KiB) Zobrazeno 1420 x

Pak nás vítá obrovské nádraží Glasgow Queen Street. Největší město Skotska má dvě, navzájem nepropojená nádraží. To druhé, Central, se nachází o pár ulic dál, spojuje je Buchanan Street, považovaná za nejvýstavnější ulici města.

28.jpg (116.11 KiB) Zobrazeno 1420 x

My na ten Central míříme, neb nám odtud má jet vlak na předměstí do Crookstonu, kde máme zamluvený hotel, ale ve snaze alespoň trochu si užít město kombinujeme…až překombinujeme. Nejdřív, že se svezem jednu stanici metrem. To v Glasgow tvoří jedna okružní linka, jež byla otevřena v roce 1896 a nedávno prošla renovací, jež ji vizuálně přivedla do 21. století.

29.jpg (88.33 KiB) Zobrazeno 1420 x

30.jpg (126.64 KiB) Zobrazeno 1420 x

Ihned zvniká spontánní nápad to vzít z druhé strany. Původní plán je dojet hotelu, ubytovat se a pak vyrazit do centra města na prohlídku. Ale čas je proti nám a my si to ještě kazíme. Uběhne možná půl hodiny, než si projedeme metro a pak jsme na povrchu. Boční prosklená vitrína nádraží mi připomene staré časy, když jsem se tu v roce 2007 ocitnul. Vlak však mezitím ujel a nás čeká náhradní varianta v podobě autobusu č. 9.
Letmý pohled do bočních ulic plných feťáků moji spolucestovatelku od další večerní prohlídky města spolehlově odradí, což je jedinně dobře.

31.jpg (136.12 KiB) Zobrazeno 1420 x

32.jpg (122.97 KiB) Zobrazeno 1420 x

Když se totiž ocitáme v rádoby noblesním hotelu na předměstí Glasgow, už téměř padá tma.

33.jpg (59.27 KiB) Zobrazeno 1420 x

34.jpg (122.72 KiB) Zobrazeno 1420 x

Dole v restauraci běží fotbal, hraje Sparta proti místním Rangers. Nahoře se zahříváme, já se divím nad přímotopem s upadllým kolečkem. Je to lepší než v Edinburghu, ale evidentně také žádná výhra. Vysprchování si dáváme na pokoji pivo, pak nás ale hlad zažene do ulic. Přes sklo chvíli koukám na fotbal, pak však míříme za jídlem. Vytipovaná Fish and Chips přes ulici má jednu zásadní vadu – chybí ji židle. Pizzerie za rohem tohle nepostrádá, tak si tu dopřáváme pravou Itálii – ona nějaké těstoviny, já velkou pizzu. Aby byla iluze dokonalá, objednáváme oba italské pivo.

20231026_185843.jpg (151.93 KiB) Zobrazeno 1418 x

Zas je čas probrat drby i rodinné historky, užít si to. Nikam se nespěchá, prohlídku města, kde si místní očkují proti Covidu přímo na ulici, jsme definitivně odpískali. Překvapivě brzo zaléháme do postele, oba však víme proč.

35.jpg (72.02 KiB) Zobrazeno 1420 x

[Lkprak]

Den třetí – pátek 27.10.2023
Před půl pátou zvoní budík. Zdál se to být geniální nápad využít volný den v Glasgow k jednodennímu výletu do Belfastu. Ještě víc geniální nápad se to zdál být v momentně, když jsem pohledem na mapu zjistil, že jakousi náhodou se mi podařilo zamluvit hotel asi 6 kilometrů od letiště. Pak přišlo zklámání. Na odlet v 6:30 se tam odtud veřejnou dopravou prostě nedostaneme. Autobus v režimu 24/7 sice v Glasgow z centra na letiště jezdí, ovšem my mu tak můžeme zamávat na dálnici, dostat se na něj není jak. Tak to mi pak přišlo genilání mít ten hotel tak blízko letiště. Alespoň nebude drahý taxik.
V hotelu nám řekli, ať to neřešíme. Ať se prostě ráno zastavíme na recepci a oni nám ho zavolají. Nutno říci, že měli pravdu. A pána vykonávající službu jsme ani nemuseli budit, odněkud se vynořil, sotva zaslechl mé kroky. Taxik značky Škoda tu byl fakt do pěti minut.

1.jpg (89.02 KiB) Zobrazeno 1418 x

2.jpg (88.43 KiB) Zobrazeno 1418 x

Bylo to hustý. Trocha jízdy po dálnici a pak - zaplaťte necelých dvacet liber.
Byli jsme tu brzo, ale bylo nám to fuk. Náš let byl toho dne jako třetí, pár letů do hubů doplňovali „koupácké“ lety, několik Easyn po Evropě a hlavně regionální lety Logainairu po Skotsku. Na ta malá letadla jsem koukal hodně smutně.
Přešli jsme přes kontrolu a pak ve velké hale čekali, než nám půl hodiny před odletem milostivě sdělí gate. Mezitím byl čas užít si duty free a snídaně. Je to divné, u nás potkáváte touhle dobou lidi tak maxiálně s pečivem a kávou, tady už ve zdejší restauraci jelo ve velkém pivo. Inu, místní specifika.

3.jpg (186.02 KiB) Zobrazeno 1418 x

4.jpg (110.53 KiB) Zobrazeno 1418 x

5.jpg (79.99 KiB) Zobrazeno 1418 x

6.jpg (115.06 KiB) Zobrazeno 1418 x

7.jpg (85.21 KiB) Zobrazeno 1418 x

Glasgow International – Belfast International
27.10.2023
U2 417; EasyJet, A320 NEO, reg. G-UZHF
06:30-07:10 (odlet na čas, přílet o 10 minut dřív)
LF: 75%
Pak oznámení gatu a rychlý sprint. Do šest let starého Airbusu jsme šli jako jedni z posledních. Za místa jsme neplatili, seděli jsme uprostřed a v uličce. Naštěstí u okénka vedle mě nikdo neseděl a tak jsem si tam s úlevou přesednul. Odměnou mi byl výhled na ještě téměř noční Glasgow a pak na první paprsky denního světla. Lidé sedící na opačné straně si nejspíš užívali východu slunce.

8.jpg (36.54 KiB) Zobrazeno 1418 x

9.jpg (89.29 KiB) Zobrazeno 1418 x

10.jpg (45.6 KiB) Zobrazeno 1418 x

11.jpg (78.96 KiB) Zobrazeno 1418 x

Po půl hodině letu jsme ještě za tmy přistáli v Belfastu. Trochu jsem spěchal. Už předtím jsem konstatoval, že v hlavním městě Severního Irska fakt nic není a tak jsem řešil, kam odtud vyrazit. Prověřoval jsem Dublin i Derry, hledal jsem nějaký aquapark. Tenkrát zjara 2008 jsem vyrazil vlakem do Bangoru, přímořského městečka severovýchodně od Belfastu. O tom jsem uvažoval i teď. Jenže kdo hledá, najde a mě cvrnklo do nosu, že by se ten den dal ideálně využít k návštěvě snad největší přírodní zajímavosti Severního Irska, takzvaného Obrova schodiště.
V ideálním případě bychom už v sedm sedli v Belfastu a hned v 7:10 chytli autobus do centra a díky tomu zase chytli vlak do Coleraine a odtud autobus k našemu cíli. Jenže belfatské letiště nás trápilo. Chvíli jsme čekali na volnou stojánku, pak pochodové cvičení přes plochu.

12.jpg (85.08 KiB) Zobrazeno 1418 x

13.jpg (97.87 KiB) Zobrazeno 1418 x

14.jpg (89.48 KiB) Zobrazeno 1418 x

Nebyl to takový šok jako v Edinburghu, já však honil čas. Ten původní autobus jsme samozřejmě nechytli a vypadalo to, že pro nás bude passé i ten další o čtvrt hodiny později. Ale stále tam stál a vzal nás.

15.jpg (116.41 KiB) Zobrazeno 1418 x

Ten vlak samozřejmě nestíháme, bylo mi jasné, ale nechtěl jsem se vzdát. Pohled na mapu ukazoval, že se do Belfastu přiblížíme od severu a naopak na sever ten vlak vyjíždí. Stačilo najít nějaké předměstské nádraží, na kterém ten vlak staví a poblíž něhož staví náš autobus. Řešení jsem našel a jmenovalo se Yorkgate. Podle jízdního řádu měl náš vlak odtud odjíždět asi v čase, kdy autobus z letiště měl teprve zastavovat na sedmset metrů vzdálené zastávce u Belfatské univerzity. Jenže jízdní řády autobusů počítají v Británii zjevně s dopravními zácpami a ty se kolem sedmé ráno jaksi nekonaly. Autobus tam byl skoro o dvacet minut dřív, než být měl.

16.jpg (80.72 KiB) Zobrazeno 1418 x

Těch dvacet minut, no spíš v reálu míň, jsme měli na těch 700 metrů a to jsme někdy v tom mezičase chtěli koupit i lístky na vlak. Abych to shrnul…stihli jsme to a v poloprázdném vlaku směr Londoderry jsme si pořádně vydechli. Tak trochu jsem čekal nějaký minibar, ale člověk nemůže být náročný. Severní Irsko se tváří jako součást Velké Británie, ale v mnoha ohledech je úplně jiné. Jedním z těch ohledů je třeba doprava.
Občas jsem o své spolucestovatelce přemýšlel. Třeba, jako to celé vnímá a co si o tom myslí. Ale když teď po tom ranním běhu spokojeně koukala na ubíhající severoirskou krajinu, měl jsem neodbytný pocit, že jsem tady s tou pravou.

17.jpg (96.33 KiB) Zobrazeno 1418 x

18.jpg (43.56 KiB) Zobrazeno 1418 x

19.jpg (121.48 KiB) Zobrazeno 1418 x

V Coleraine jsme vystupovali. Z hlavní tratě do Derry se odpojuje odbočka do Portrushu. Po té jsem tenkrát v rámci své cesty kolem Irska jel. Po návratu domů mě pak čekalo stěhování od rodičů do svého. Jsou cesty, na které se nezapomíná.

20.jpg (106.79 KiB) Zobrazeno 1418 x

21.jpg (89.97 KiB) Zobrazeno 1418 x

My však místo vlaku čekali na autobus 402. Nutnost platit hotově odradila pár turistů, jeli jsme tu sami. Minuli jsme mně dobře známý Portrush a pak nás čekal venkov. Nekonečné pláně, pověstné „rovné kopce domoviny“, jak to kdysi nazval Adrian Mole, se střídaly a doplňovaly s drsnými krásami severoirského pobřeží. Všude tu vládla zelená, nekonečné louky a útesy.

22.jpg (105.24 KiB) Zobrazeno 1418 x

Pak už téměř prázdný autobus zastavil a byli jsme tam. Malý hotel Causeway a hned vedle návštěvnické centrum, kde se místní úřady mstí za nemožnost vybírat za vstup k Chodníku vstupné tím, že i když si u nich chcete koupit suvenýry, musíte si předtím koupit vstupenku do muzea. My na to však pečem, v hotelu si kupuje kávu a míříme dolů. Malá silnice a na ní mikrobus, řady turistů a nekonečné pobřeží. A my u toho všeho. Chvíli v permanenci deštník, pak kšiltovka. Typické irské počasí.

23.jpg (104.08 KiB) Zobrazeno 1418 x

24.jpg (104.53 KiB) Zobrazeno 1418 x

Obrův chodník, nebo také Giant's Causeway, začal vznikat podle Wikipedie před 50-60 miliony lety jako důsledek sopečné činnosti. Ale šedivá je toerie, zelený je strom praxe a zde to platí dvojnásob. Neřešili jsme, jak se ty čedičové sloupy na povrchu zemském objevily, zajímalo nás jen, jak jsou krásné.
A o tom to vlastně bylo. Chodili jsme po silničce a pak si na ně vylezili, snažili se nespadnout a přitom si užít těch výhledů, jež si před pár lety užívala i rodinka Simpsonů.

25.jpg (162.13 KiB) Zobrazeno 1418 x

26.jpg (151.23 KiB) Zobrazeno 1418 x

Času bylo dost, dalo se jít dál. Spodní stezka dávala zabrat, ale stálo to za to. Z té krásy až oči přecházely. Člověk měl tendenci koukat i vzhůru na sever, kde se nejspíš nachází Island a ještě za ním Grónsko. Najednou jsem si připadal strašně daleko od domova.

27.jpg (125.53 KiB) Zobrazeno 1418 x

Jenže i tady si jednou příroda řekla dost a v místech, kudy vedla tzv. „Spodní stezka“, začala házet lidem pod nohy klacky. Tedy, spíš než klacky hlínu a kamení. Sesuvy půdy pak donutily místní úřady tuto stezku uzavřít.

28.jpg (114.36 KiB) Zobrazeno 1418 x

Zbyla jen ta horní, po útesech. Dalo se tam vyjít a dojít do vedlejší vesnice k hradu Dunseverick, byla by to nejspíš romantika hadr, ale na to už nebyl čas. Tak jsme se vrátili trochu zpátky a vystoupili na útesy a místo k hradu mířili k návštěvnickému centru.

29.jpg (144.94 KiB) Zobrazeno 1418 x

30.jpg (92.08 KiB) Zobrazeno 1418 x

31.jpg (90.23 KiB) Zobrazeno 1418 x

Co půl hodiny jezdil autobus k vlaku do Coleraine, spoj do Belfastu navazoval na každý druhý. Ještě se nám ale nechtělo. V malé hospůdce The Nook si Eva dala skvělou polévku a já velkého Guinesse. Snad mi to Severoiřané odpustí.

32.jpg (92.5 KiB) Zobrazeno 1418 x

V autobuse do Coleraine nám dělali společnost tentokrát mladí Francouzi, jež podle podle zavazadlových štítků na kufru přiletěli do Irska z Paříže. Díky nakládání jejich batožin a dopravní zácpě cestou jsme přestup na vlak do Belfastu stíhali jen tak tak. Jenže zas se objevil déšť a my už celou cestu klimbali. Co jsme chtěli vidět, jsme viděli, teď byl na čase Belfast.

33.jpg (84.25 KiB) Zobrazeno 1418 x

Vlak nás vyhodil zase na Yorkgate. V nedalekém Subwayi jsem si dal skvělou bagetu s vajíčky a pak, za občasného deště, jsme mířili do centra. Tenkrát, v dubnu 2008, jsem měl ještě v paměti zprávy v televizi, jež o Belfastu často hovořily v souvislosti s akcemi Irské republikánské armády. Pak byl mír a místní si ho vážili. Dnes, při procházce městem, jsem měl pocit, že mír už tu berou jako samozřejmost. Stačilo však otevřít noviny, aby člověk pochopil, že se mýlí.

34.jpg (86.68 KiB) Zobrazeno 1418 x

Věděli jsme, že v Belfastu nic není a jsme zabíjeli čas. Pár fotek v katedrální čtvrti, motání se pěšími zónami, fotka místní radnice, u které tenkrát stálo ruské kolo. Pak hotel Evropa, na který, jestli si dobře pamatuji, pomatenci z IRA tak rádi útočili. U něj obchoďák a v něm autobusové nádraží, ze kterého jsem tenkrát jel, ale to jsem si vzpomněl, až když jsem se tu ocitnul.

35.jpg (145.81 KiB) Zobrazeno 1418 x

36.jpg (131.19 KiB) Zobrazeno 1418 x

37.jpg (77.48 KiB) Zobrazeno 1418 x

38.jpg (124.79 KiB) Zobrazeno 1418 x

39.jpg (115.17 KiB) Zobrazeno 1418 x

Zbývalo mnoho času, přes ulici dali jsme si pivo. V hlučné hospodě běžel v televizi zas nějaký fotbal, jen tak jsme popíjeli. Byl jsem rád, že tu jsme, jen těch témat už mezi námi ubývalo.

40.jpg (110.73 KiB) Zobrazeno 1418 x

[Lkprak]

Nakonec jsme skočili do autobusu vyrazili na letiště. To se zrovna chystalo k rekonstrukci a slavilo 60 let od otevření. Ráno jsme viděli, jak připravují mejdan, nyní jsme smutně sledovali, jak to balí.

Belfastské mezinárodní letiště rozšíření opravdu potřebuje. Je přecpané a omšelé. V narvané hlavní hale člověk těžko hledal místo, kam si sednout, zatímco u gatů bylo prázdno. Ten systém oznámení gatů až těsně před odletem je totálně na nic.

41.jpg (106.33 KiB) Zobrazeno 1417 x

42.jpg (96.6 KiB) Zobrazeno 1417 x

43.jpg (115.68 KiB) Zobrazeno 1417 x

44.jpg (107.25 KiB) Zobrazeno 1417 x

45.jpg (116.56 KiB) Zobrazeno 1417 x

Belfast International – Glasgow International
27.10.2023
U2 63; EasyJet, A319, reg. G-EZBH
20:55-21:40 (odlet o pět minut později, přílet o 10 minut dřív)
LF: 100%
Přesto jsme se dočkali. Sedmnáct let stará A319tka měla za sebou náročný program, přesto pro nás přiletěla včas. Ještě jsme koukali, jak se mění posádka. EasyJet provozuje denně mnoho letů z Glasgow na obě belfastská letiště, tento pozdně večerní však jen párkrát do týdne. Užili jsme si tradiční čekání v úzké chodbě a když jsem si myslel, že už to nemůže být horší, místo vedle mě v tentokrát v plně narvaném letadle obsadil podnapilý Brit.

46.jpg (59.54 KiB) Zobrazeno 1417 x

Bylo moc fajn, že se mu v Praze v dubnu líbilo, ale asi bych si jeho chvalozpěv na naše hlavní město vyslechl raději, kdyby mu z jeho úst netáhl kanál. Naštěstí krátce po startu zmlknul a to mu vydrželo celý krátký let až do Glasgow.

47.jpg (55.24 KiB) Zobrazeno 1417 x

Zas jsme čekali, až se uvolní stojánka, ale už jsme nikam nespěchali. Tentokrát bychom se MHD do hotelu asi dostali, ale v deset večer se nám fakt autobusem jet nechtělo, před halou jsme si mávli zase na taxik.

48.jpg (83.99 KiB) Zobrazeno 1417 x

49.jpg (84.77 KiB) Zobrazeno 1417 x

Nebyla to Škoda, se dvěma lidmi na palubě se smířil i malý minivan. Za 20 liber jsme se nechali vyhodit před tou rybí restaurací, kterou jsme včera odmítli. O víkendu tam jednou 24 hodin a víkend právě začínal. Více méně na stojáku a cestou do hotelu jsme si dali hranolky s čími rybím a pak vyrazili spát. Před jedenáctou večer, asi 18 hodin po té, jsme jej ráno opustili, jsme zase otevírali dveře svého pokoje v Glasgow.

[Lkprak]

Den čtvrtý – sobota 28.10.2023
Budík zvoní tentokrát už před půl sedmou. Po včerejším náročném dni je to zoufale brzy, ale nedá se jinak. Doma je státní svátek, nás čeká další velké dobrodružství.
Taxika tentokrát nepotřebujeme, jdeme na vlak. Zastávka Crookston je hned za rohem. Původně jsme chěli jet v 7:36, ale nakonec jsem se rozhodl nic neriskovat a vyrazi o vlak dřív, tj. v 7:06. Jak prozíravé to bylo, se ukázalo, když doslova pár minut před odjezdem byl vlak, nejspíš z technických příčin, zrušen.

1.jpg (94.15 KiB) Zobrazeno 1416 x

Na nic nečekáme a vyrážíme na nedalekou hlavní silnici zvanou Paisley Road West. Podle záložního plánu odtamtud měl jet autobus v 7:06 do centra, ale ten samozřejmě nestíháme. Informační tabule slibuje za nějakých deset minut jakýsi meziměstský autobus, ale ještě předtím se v zastávce objevuje spoj linky č. 3. Cíl má uvednenou jakousi čtvrt v Glasgow, ale u toho je kouzelné „via City Centre.“ Záhy sice sjíždí z hlavní silnice kamsi do obytné čtvrti, ale zároveň mi navagiace ukazuje, že neochvějně směřuje k zastávce metra Govan. Chvíli po té tam i vystupujeme.

2.jpg (97.33 KiB) Zobrazeno 1416 x

Vědět to, mohli jsme si předvčerejší prohlídku téměř celé sítě zdejšího metra odpustit, nyní si ho dopřáváme v chladu sobotního rána.

3.jpg (71.12 KiB) Zobrazeno 1416 x

Na Buchanan Street jsme jen o malinko později, než by nás tam dostala kombinace vlaku a pěší chůze. Do odjezdu vytouženého vlaku z nedalekého nádraží Queen Street zbývá ještě půl hodina, tak rychle přebíháme na nedaleké George Square, jež se mělo stát předevčírem centrem naší prohlídky největšího skotského města. Jsou asi lepší časy na prohlídku takových míst, než sobota časně ráno, ale vlastně proč ne.

4.jpg (104.18 KiB) Zobrazeno 1416 x

5.jpg (66.38 KiB) Zobrazeno 1416 x

6.jpg (71.49 KiB) Zobrazeno 1416 x

Venku svítá, město se probouzí. Pár kaváren láká k snídani. Na nádraží už to žije. Kolem osmé vyráží odtud několik vlaků, tím nejzajíměvějším pojedeme v 8:21 my. Rychle na záchod, rychle koupit kávu, pak přes turniket a a do obyčejného motoráčku o čtyřech vozech. Jenže zatímco první část motoráčku doveze své cestující přístavu Oban, ta zadní má namířeno přes Fort Willam až do Mallaigu. Tušíte správně, čeká nás West Highland Railways.

7.jpg (86.82 KiB) Zobrazeno 1416 x

8.jpg (112.43 KiB) Zobrazeno 1416 x

9.jpg (117 KiB) Zobrazeno 1416 x

Podle místenek to vypadá, že vlak bude hodně plný, vždyť i my máme sedět každý zvlášť, nakonec se ukáže, že jen nechápem místní místenkový systém a ocitáme u stolečku proti sobě. Lidí je dost, ale ne tak, jak by se na jednu z nejzajímějších železničních tratí světa, jež najdete snad v každé publikaci tímto se tématem se zabývající, slušelo.

10.jpg (94.35 KiB) Zobrazeno 1416 x

To však teď neřeším, je čas se kochat. Vlak smělě opouští glasgowská přeměstí a zatímco mé spolucestovatelce přistává na stole káva, jež si objednává od paní, co tu sem tam projde s minibarovým vozíkem, já fascinovaně koukám ven. Nejdřív moře, to je záliv Clyde, pak na druhé straně jezero, to se o slovo hlásí Loch Lomond, nesmělé přístavy, divoké lesy, sem tam rybáři, jinde ještě vojenská základna. Telefon nabíjím, současně zkouším psát společnosti, přes které jsem ráno kupoval místenky na vlak, který nakonec nejel, aby mi vrátili peníze a u toho všeho se kocháma zírám. Když už si myslím, že scenérie nemůže být lepší, vlak přejede nějaký most…a Wau!

11.jpg (66.04 KiB) Zobrazeno 1416 x

12.jpg (146.63 KiB) Zobrazeno 1416 x

13.jpg (78.28 KiB) Zobrazeno 1416 x

Po jezerech nám pak začíná dělat společnost řeka Falloch, zařezávající se do kopců Skotské vysočiny, jehož využívá kromě železnice i silnice. Trochu prší, ubývá stromů, přibývá divočiny.
Ve stanici Crianlarich se vlak dělí, první část míří do Obanu. Tato větev byla vybudována jako první, nás však dál na sever čeká rozhodně zajímavější cesta. Čím dál pustější, ale nádhernější krajinou se dál šineme k severu a když nám u jezera Tulla přestane dělat společnost silnice, záhy mizí i mobilní signál. Uprostřed mokřin a vřesovišť si připadáme dokonale ztracení. A strašně se nám to líbí.

14.jpg (40.08 KiB) Zobrazeno 1416 x

15.jpg (60.07 KiB) Zobrazeno 1416 x

16.jpg (65.41 KiB) Zobrazeno 1416 x

Další hodina dvě pak patří k nejpamátnějším okamžikům mého života. Doslova se kochám opuštěnou skotskou krajinou, nekonečnými lány mokřin, podmáčených luk, zbytky stromů. Užívám si každou vteřinu, občas jen tak se projdu po vlaku, vychutnat si tu krásu z jiného úhlu. Doslova děkuji ké spolucestovatelce, že mě sem vzala. Sám bych na to nepřišel.

17.jpg (60.27 KiB) Zobrazeno 1416 x

Ještě dlouhý průjezd kolem jezera Loch Treig a pak pomalu civilizace. Nejdřív silnice A86, pak městečko Spean Bridge a někde vlevo ve směru cesty nejvyšší britská hora Ben Nevis. A nakonec významný přístav Fort William. Vlak tu má úvrať, mnoho cestujících zde vystupuje, mnoho nastupuje, my však jedeme dál. Ještě průjezd kolem jezera Loch Eil a pak už to, na co všichni čekají. Vlakový rozhlas to oznámí, rozezvučí se filmová znělka a pak jeho výsost - Glenfinnanský viadukt. Betonový most z roku 1898, jež se po té, co si zahrál ve filmech o Harry Potterovi, stal prvotřídní turistickou atrakcí. Mnoho našich kolegů se v dnešní době vydává do londýnských filmových studií shlednout místa, kde se natáčely filmy s Harrym Pottrem, my se s Evou vydali do exteriérů.
Na nedaleké zastávce Glefinnan vystupuje nemoho lidí, my jsme jedněmi z nich.

18.jpg (135.18 KiB) Zobrazeno 1416 x

Jo, přesně tohle byl její nápad, ona sem chtěla, já však nelituji. Jen tak shlédnout okolní kopce, zamávám vlaku a pak si vychutnám ten slastný pocit.
Hned na zastávce je malé muzeum, velmi starý pán zde prodává suvenýry. Nikam nespěcháme. V letní sezóně zde jezdí i nostalgické parní vlaky, na konci října je ale provoz velmi slabý. Dráha, stavěná kdysi pro převoz ryb z nedalekého přístavu Mallaig, spíš živoří. V praxi to znamená, že další vlak odtud jede až za čtyři hodiny.
Přesto hned dole na odstavných kolejí krom jakéhosi stroje stojí dva vagóny. Jeden slouží jako hostel, bohužel není v provozu celý rok a teď je zrovna doba, kdy si dává přestávku, ten vedle je naopak restaurační a krom neděle a pondělí jede pořád. Je sobota, máme štěstí.

19.jpg (136.91 KiB) Zobrazeno 1416 x

20.jpg (117.66 KiB) Zobrazeno 1416 x

Člověk vejde a dýchne na něj noblesa 50. let. V Anglii mají asi padesátá léta spojená s něčím jiným, než máme my a člověk si připadá okouzlen a v teplácích a s botohy na zádech poněkud nepatřičně. Ale na předsudky se nehraje, „vemte místo, co si budete přát?“
Máme štěstí, je plno, ale pro nás míst ještě je. Pár dalších musí chvíli čekat. Je ironií, že většina návštěvníků sem přijela po silnici.
Dáváme si lososa, oba pivo, ona polévku, já nakonec i kávu. Nikam nespěcháme, užíváme si to.

21.jpg (128.53 KiB) Zobrazeno 1416 x

Nakonec jdem. Prý tu má být stezka, čtyři vyhlídky. Batohy není kam uschovat, úschovna tu není, starý pán ji sice v muzeu provozuje, ale v době našeho návratu už bude nejspíš doma. Nevadí. S deštníkem, v čepici a s batohem na zádech si připadám správně drsně. Stoupáme vzhůru, každý svým tempem, každý, jak chce.

22.jpg (93.58 KiB) Zobrazeno 1416 x

23.jpg (107.69 KiB) Zobrazeno 1416 x

24.jpg (145.96 KiB) Zobrazeno 1416 x

Dole jezero Loch Scheil, všude okolo nádherná příroda. Občas se ozve déšť, hodně silně fouká. Sem tam někoho potkáme. Na vyhlídce čekáme na sebe. Mrknem na koleje a jdeme dál. Je to nádhera. Víc lidí se objevuje, až když je na dohled viadukt.

25.jpg (110.37 KiB) Zobrazeno 1416 x

26.jpg (119.44 KiB) Zobrazeno 1416 x

27.jpg (127.56 KiB) Zobrazeno 1416 x

28.jpg (79.25 KiB) Zobrazeno 1416 x

29.jpg (150.72 KiB) Zobrazeno 1416 x

30.jpg (157.42 KiB) Zobrazeno 1416 x

Filmy o Harry Potterovi mě totálně minuly, přesto chápu genius loci toho místa. Dlouho tam hledíme, užíváme si to. Najednou je opravdu všude mnoho lidí snad z celého světa. Ne, tady se nespěchá.

31.jpg (111.35 KiB) Zobrazeno 1416 x

Opatrně scházíme dolů k parkovišti autobusů, jež většinu těch lidí přivezly. U hlavní silnice je kavárna a prodejna suvenýrů, sušíme propocená trička.

32.jpg (121.36 KiB) Zobrazeno 1416 x

Přes silnici míříme k místnímu Moumentu, malé věžičce na břehu jezera. Opět se kocháme. Opatrně hlídáme čas, ale pořád není kam spěchat.

33.jpg (87.16 KiB) Zobrazeno 1416 x

34.jpg (99.84 KiB) Zobrazeno 1416 x

35.jpg (129.15 KiB) Zobrazeno 1416 x

Přes vesničku, kde mají bohatší Skotové chaty, teď je však poněkud opuštěná. Pak přes silnici nahoru a na nádraží. Kolem čtvrté chytneme jídelní vůz, když akorát zavírají. Starý pán už je doma. Batohy dolů, jen sedíme. Tahle část cesty se hodně povedla.

36.jpg (138.38 KiB) Zobrazeno 1416 x

37.jpg (169.37 KiB) Zobrazeno 1416 x

Před pátou se ve stanici vykřižují vlaky z obou směrů, víc lidí jde zpět do Fort Williamu. Nás však čeká pokračování do Mallaigu. Nejprve jezero Loch Eilt, pak moře. Předevčírem jsme se v Edinburghu procházeli po březích Severného moře, tohle už je však Atlantik. Zapadající slunce nad pár okolními ostrovy vytváří dokonalé siluety, užíváme si to.

38.jpg (78.33 KiB) Zobrazeno 1416 x

39.jpg (77.66 KiB) Zobrazeno 1416 x

Před šestou jsme v Mallaigu, trať zde končí. Náš hotel je doslova přes ulici. Ještě předtím se však stavujeme v místním Coopu dokoupit zásoby. Chtěli jsme ještě do města, jenže to už kromě této samoobsluhy a pár restaurací spí a i my toho máme dost.

40.jpg (104.63 KiB) Zobrazeno 1416 x

[Lkprak]

41.jpg (89.21 KiB) Zobrazeno 1410 x

V hostelu zvaném The Mission Bunkhouse nás recepční vítá slovy „máme štěstí, dneska neprší.“ Pokoj si tentokrát první vybírá Eva, pro mě je odměnou výhled na železniční stanici. Připadám si dokonale na konci světa.
Už fakt nikam nejdeme, jen já do samobsluhy koupit si pizzu. Ve společenské místnosti potkávám starší pár. Ještě je tu jedna mlaší dvojice. Pak my dva. A víc nás už tu teď, koncem října není.
Ještě v troubě pizzu a v posteli pivo s příchutí karamelu. Oba si zalezem. Někdy po desáté se na nádraží objevuje poslední vlak,co tu nás bude čekat, než s ním v deset ráno vyrazíme, to už ale oba spíme.

42.jpg (98.03 KiB) Zobrazeno 1410 x

[Lkprak]

Den pátý – neděle 29.10.2023
Noc na konci světa byla dlouhá, ale my si ji užili. Zabalení do peřiny, na dohled moře, schovaní před počasím i realitou. To já jen občas jsem šel z okna zkontrolovat, jestli nádraží pořád stojí a vlak ještě neodjel. Ten pocit byl báječný.

1.jpg (89.83 KiB) Zobrazeno 1410 x

Kolem osmé jsme se sešli na prohlídce města. Bývala to rušná rybářská vesnice a přístav trajektů na okolní ostrovy. Mnoho z toho Mallaigu dodnes zůstalo, i když onoho nedělního rána by to tak člověk neviděl. Přesto v přístavu právě zakotvila loď a na ní pár cestujících. Mnoho restuarací hlásí, že mívá otevřeno, lodě čekají na vyplutí, jen prostě teď si dávají pauzu.

2.jpg (89.71 KiB) Zobrazeno 1410 x

3.jpg (102.91 KiB) Zobrazeno 1410 x

4.jpg (129.26 KiB) Zobrazeno 1410 x

5.jpg (111.76 KiB) Zobrazeno 1410 x

Trochu fouká. Stačí popojít pár ulic a jsme sami. Člověka láká to vyjít na okolní kopce, ale o slovo se hlásí lenost. Kolem kostelíka, kolem benzínky, tam Eva lenost přemůže a vydává se do kopců. Mě to láká k moři. Přejít příkop a najít místo, kde se dá přelézt drátěný plot i koleje. Za chvíli jsem u moře. Malé parkoviště a u něj záchody i sprcha. Čekání na trajekt tu bývají asi dlouhá.

6.jpg (86.51 KiB) Zobrazeno 1410 x

7.jpg (115.42 KiB) Zobrazeno 1410 x

8.jpg (107.78 KiB) Zobrazeno 1410 x

9.jpg (95.53 KiB) Zobrazeno 1410 x

Zas to na mě fouká. Když z nedalekého nádraží zaslechnu hlášení, leknu se. V noci se měnil čas a já si vlastně nejsem jist, kolik je hodin. Naštěstí mě Google uklidňuje, je teprve devět. Do odjezdu vlaku ještě hodina zbývá.
Chtěli jsme jet už v šest, ale tenhle první vlak v neděli nejezdí. Stejně jako jeden pozdější autobus. To celé nám trochu komplikuje plány. Vlastně se dneška tak trošku bojím, ale o tom bude ještě řeč. Chvíli před desátou pak opouštíme hostel a přecházíme silnici na vlak.

10.jpg (115.64 KiB) Zobrazeno 1410 x

A jako obvykle přicházejí problémy přesně tam, kde by je člověk nečekal. Již koupená jízdenka přes aplikaci The Trainline mi nejde aktivovat a stáhnout. Prý jsem to udělal už v jiném zařízení a do dvou naráz to nejde. Potřeboval bych to původní zařízení. Včera mě vytočili tím, že mi nemůžou vrátit jízdenku za zrušený vlak, protože zatím nemají informaci o jejím zrušení, přitom přímo jejich web uvádí, že vlak byl zrušen. Dneska tohle. Dost možná, že jsem si jízdenku už doma stáhnul do počítače, to už teď nevyřeším. Ještě než vyjedem, běžím za průvodčím. Prý pak přijde za mnou. Jsem nervózní. Když jde kolem mě, říká že zastaví „za okamžik.“ Po zbytek cesty chodí vlakem sem a tam, mě však ignoruje. Taky řešení.

11.jpg (95.44 KiB) Zobrazeno 1410 x

12.jpg (85.04 KiB) Zobrazeno 1410 x

Už trochu míň nervózní si užívám cestu zpátky a v půl jedenácté nás vítá Fort William. Na odstavné koleji odpočívá souprava jednoho vlaků systému Caledonian Sleeper, jež přes noc zajišťuje spojení Londýna se Skotskem, my teď však chvíli pojedem po silnici. Máme ale hodinu času.

13.jpg (92.87 KiB) Zobrazeno 1410 x

Fort William je poznání rušenější než Mallaig. Podle Wiki má deset tisíc obyvatel a leží kolem zálivu Loch Linnhe. Naše kroky však přirozeně vedou na místní High Street, pěší zónu vedoucí středem města. Pár hezkých kostelíků se tu vhodně doplňuje s obchody se suvenýry. Turisty to sem táhne a Evě se tu líbí. Zas každý sám a ve svém tempu se procházíme, scházíme se na konci u radnice. Pak už spolu zpátky na nádraží, to už naší pozornost upoutávají okolní kopce a my jen přemýšlíme, který z nich je Ben Nevis.

14.jpg (148.08 KiB) Zobrazeno 1410 x

15.jpg (106.94 KiB) Zobrazeno 1410 x

16.jpg (117.95 KiB) Zobrazeno 1410 x

17.jpg (105.89 KiB) Zobrazeno 1410 x

18.jpg (95.8 KiB) Zobrazeno 1410 x

19.jpg (125.12 KiB) Zobrazeno 1410 x

Místní autobusové nádraží je spojeno s obchoďákem, nás zajímá linka č. 402. Co dvě až tři hodiny spojuje obě strany této části Skotska, Fort William s Inverness, jedoucí krásnou cestou mimo jiné kolem jezera Loch Ness. Bohužel v neděli je jeden spoj vynechán. Přesně ten, který bychom pak tak nutně potřebovali.

20.jpg (142.53 KiB) Zobrazeno 1410 x

Mockrát jsem hledal, zda tam přeci jenom nějaký autobus nejede, zda tam není třeba něco jako Invernesská MHD nebo výletní loď, ale nic, nic a ještě jednou nic. Ještě teď, zatímco se autobus opět směle vrhá do skotské krajiny a já bych měl spíš do telefonu koukat z okna, ze snažím na něco přijit. Ale realita je neúprosná, po našem příjezdu je do dalšího autobusu pětihodinová díra a já vlastně pořád nevím, co s ní.

21.jpg (97.04 KiB) Zobrazeno 1410 x

Ale to už jsme smíření, to už si užívám výhled na nejslavnější jezero světa a marně hledám Lochneesku.
Naším cílem je pochopitelně hrad Urquhart, resp. to, co z něj zbylo. U silnice je malé parkoviště, pak návštěvnické centrum. Máme hlad a chceme na záchod, ale to až po zaplacení vstupenky. Kdyby blbost mohla krájet, úředník, jež to vymyslel, by byl na cucky. Jasně, že jsme tam chtěli jít, ale podmiňovat vstup do kavárny nákupem vstupenky? Boha jeho…

22.jpg (150.41 KiB) Zobrazeno 1410 x

Vstupné je 14 Liber. Včera jsem si vyjádřil, že tu šíleně utrácím a místo do pizzerie jsem si v troubě ohřál pizzu ze supermarketu. Moje spolucestovatelka mi chce vyjít vstříc a že tedy do toho hradu za tu cenu nechce.
Její milé gesto ale míří zcela mimo. Přesně kvůli tomuto hradu jsme sem jeli a já strávil mnoho hodin neúspěšným přemýšlením, jak těch pět hodin odjezdu dalšího autobusu strávit.
Rychle si vyjasňujeme situaci, zaplatíme vstupné a míříme se ohřát do místní restaurace.
Tady už jede Halloween. Eva má chuť na polívku, ta ale těsně před ní dochází a další už dělat nebudou. Teď zase zažívá pocit zmaru ona.
Místo toho si bere obložený bagel, stejně jako já. Jenže u mě je to vzpomínka na skvělé bagely z Bohemia Bagel v Masné ulici, kde jsem poprvé objevoval kouzla a nástrahy internetu.
Najezení vrháme se do hradu.

23.jpg (90.72 KiB) Zobrazeno 1410 x

24.jpg (94.08 KiB) Zobrazeno 1410 x

Na břehu jezera Loch Ness je jasným cílem turistů. Když si uvědomím, že před šestnácti lety jsem byl v Inverness a netušil, co sem všechny ty lidi táhne, je mi hanba. Teď to doháním. Rychle malou bránou a pak k jezeru. To už se naše cesty zase rozhcází, jen sem tam na sebe mávnem. Jí víc baví historie, mě zase jezero. Pořádně fouká a občas prší, nám to ale nevadí. Je to taková prolézačka jako na Lukově, jen je u toho i voda. Později volám na Evu, ať dává pozor. Poprvé od našeho středečního výstupu z letadla v Amsterdamu tu zaslechnu češtinu.

25.jpg (82.08 KiB) Zobrazeno 1410 x

26.jpg (128.51 KiB) Zobrazeno 1410 x

27.jpg (152.59 KiB) Zobrazeno 1410 x

28.jpg (124.21 KiB) Zobrazeno 1410 x

29.jpg (118.3 KiB) Zobrazeno 1410 x

30.jpg (67.36 KiB) Zobrazeno 1410 x

Dál se procházíme a fotíme. Nahoru dolů,po zbytcích toho, co bývalo kdysi velký hrad. Nakonec jako první zamířím do tepla na kávu. Eva je tu chvíli po mě. Jsou čtyři, hrad zavírá v pět, tady se už tváří, že by nás rádi viděli pryč dřív.

31.jpg (77.53 KiB) Zobrazeno 1410 x

Ještě se šlehačkou na puse míříme na parkoviště. Autobus jede až v sedm. Paní na pokladně nás varovala, že je neděle, ať si pořádně nastudujem jízdní řády. Já po té, co jsem jejich studováním strávil až příliš mnoho hodin, jsem na ní byl možná už trochu hrubý, Eva se jí téměř omlouvala. Paní ale moc dobře věděla, proč to říkala. Ještě se jdem podívat na zastávku, jestli tam fakt ten autobus není, místo toho však nacházíme pár turistů. Někteří na to už přišli, jiní ještě ne, těm to ukazuju na vyvěšených jízdních řádech. Je čtvrt na pět, další autobus pojede až v sedm.
Samozřejmě, že víme, co dál. Vlastně jsou dvě možnosti. O pár kilometrů dál se nachází vesnička Drumnadrochit. Mají tu i muzeum Lochnessky a nabízí plavby po jezeře. Ty už nestíháme. Spíš si tu chcem někde sednout v hospodě a přečkat ty dvě tři hodiny do odjezdu autobusu. Pomalu se stmívá. Po chodníku míříme vysoko nad jezerem, užíváme si okolní přírodu.

32.jpg (93.05 KiB) Zobrazeno 1410 x

Jen nám fajn, vlastně se těšíme, na to, co bude dál. Zároveň si však říkáme, že by nebylo špatné odtud co nejrychleji zmizet. Nejdřív jen tak nesměle, pak už vážně, pokoušíme se o autostop. Prý je to ve Skotsku pohoda. Provoz tu není kdovíjaký, do každého auta vkládáme naděje. Eva to vzdává, já ještě sem tam mávám. Nakonec, když už to téměř vzdávám i já, brzdí nám auto. Čekáme osamělého řidiče, místo toho se vděčně soukáme k dvěma Britům a jedné Španělce. Byli na výletě asi na Ben Nevisu, míří do Aberdeenu, kde všichni studují. Má noční můra končí.

33.jpg (101.02 KiB) Zobrazeno 1410 x

Následujících cca 25 kilometrů se pokoušíme o konverzaci, což se do značné míry daří. Eva se moc nezapojuje a i moje Angličtina působí trapně, ale to je mi teď jedno. Přemýšlím, jak si dopadli Ti, co čekali na autobus, co nejel a jsem moc rád za tyhle tři.
Už za úplné tmy nás vyhazují v centru Inverness. Už jsem tu jednou byl. Přijel jsem tam tenkrát navštívit bývalé kolegy Petru s Adamem, jež se sem asi půl roku předtím odstěhovali. Sociální sítě byly tenkrát ještě v plenkách a já měl na ně jen jejich české číslo, na které jsem pár dní před příjezdem poslal sms zprávu. Když se vlak blížil k Inverness, objevila se u ní nedoručenka.
Měl jsem onehdy pocit takového zapadákova. Takové výspy civilizace, za kterou a v které nic není. Na mostě přes řeku Ness jsem si na ten pocit vzpomněl.

34.jpg (93.53 KiB) Zobrazeno 1410 x

To už jsme měli za sebou nákup v místním Tescu a pomalu hledali, kde se najíst. Těch pár podniků v samém centru na Bridge Street se nám nelíbilo, jenže jak jsme se jí vzdalovali, přibývalo zavřených restaurací. Navíc začalo pršet. Situaci zachránila malá pizzerie. Promočenou bundu dolů, hlavně se zahřát. Pak pivo a pizzu. Asi bych už se šel ubytovat, ale nebyl jsem tu sám. Nakonec čokoláda a vzhůru do kopců mezi domy.

35.jpg (96.35 KiB) Zobrazeno 1410 x

Poslední ubytování tohoto výletu jsme měli zamluvené v Inverness Youth Hostelu. Nová budova určená jen tomuto účelu. Takový ten velký moderní hostel, kde se do pokoje dostanete jen přes kartu a když prší, můžete tu strávit klidně celý den, aniž byste se nudili. Zas jsme měli vlastní pokoj, v tom mém i další hromada postelí. Prodávali ho ale jako soukromý.
Sešli jsme se pak ve společenké místnosti u recepce. V televizi dávali Bing Bang Theory, dva kluci se tu pokoušeli o romanitický večer. Na recepci jsme si koupili pivo, v klidu popíjeli a povídali si. Měl jsem z tohohle dne noční můru a když jsem ho měl úspěšně za sebou, cítil jsem se velice spokojený. A moje spolucestovatelka snad taky.

36.jpg (76.73 KiB) Zobrazeno 1410 x

[Lkprak]

Den šestý – pondělí 30.10.2023
Ráno si ověřuji, kdy jede vlak na místní letiště. Web hlásí počasí, jež může ovlivnit mou cestu. Kouknu z okna ven. Je pod mrakem a trochu prší. Ok, typické britské počasí.
Scházíme se pomalu, není kam spěchat. Snídani jsem si nezaplatil, dopřeju si alespoň kafe zdarma. Kluci, co jsem včera potkal u televize, si tam natáčí dělání snídaně. Asi nějací YouTubeři.
Po deváté zvolna opouštíme hostel.

1.jpg (119.09 KiB) Zobrazeno 1408 x

Hezky dolů, do města. Padne pár slov, spíš přemýšlíme, co dál, jak zabít čas. U nádraží nás vítá nový obchoďák, ten tu tenkrát nebyl. Možná bych se tehdy míň nudil. Za ním Falcon square a na něm malá soška. Bočními uličkami přecházíme na Hight street, místní pěší zónu. Podle množství lidí byste těžko tipovali na ponděí v sedmdesátitisícovém městě.

2.jpg (91.33 KiB) Zobrazeno 1408 x

Ale je tu pěkně. Míříme k hradu, jež se zrovna opravuje, pak dolů k řece. Proti proudu došli bychom k ostrůvku Ness, my však míříme na opačnou stranu. Staré domy na Hunty Street, malá ocelová lávka a kostelík u něj, to je to, co z Inverness ze své předchozí návštěvy pamatuji.

3.jpg (116.28 KiB) Zobrazeno 1408 x

4.jpg (114.61 KiB) Zobrazeno 1408 x

5.jpg (95.79 KiB) Zobrazeno 1408 x

6.jpg (102.78 KiB) Zobrazeno 1408 x

7.jpg (116.59 KiB) Zobrazeno 1408 x

8.jpg (82.14 KiB) Zobrazeno 1408 x

9.jpg (114.61 KiB) Zobrazeno 1408 x

10.jpg (115.14 KiB) Zobrazeno 1408 x

Čas se loudá a my s ním. Zas mám pocit, že tu nic není. Až na to jezero na předměstí.
V 10:56 nám jede vlak. Na letiště bychom se dostali i autobusem, ale já moc chci využít jednu nedávno otevřenou zastávku. Zrušené vlaky do Thursa a Wicku, dvou výsep britské železnice, dávají tušit, že to s tím počasím zase taková sranda nebyla.

11.jpg (130.71 KiB) Zobrazeno 1408 x

Průvodčí si ve vlaku do Aberdeenu připravuje minibar, ale obsloužit nás už nestihne. Na místní letiště je to 10 minut jízdy.

12.jpg (124.45 KiB) Zobrazeno 1408 x

Zastávka byla otevřena na jaře, vystupujem tu jen my dva, nastupuje asi pět lidí. Na letiště je to lehce přes kilometr. Dalo by se autobusem, my se však chceme kolem plotu projít.

13.jpg (101.61 KiB) Zobrazeno 1408 x

Akorát sedá Airbus A320 v barvách British Airways, naše E175 s KLM je už na cestě. Jsem trochu zklamaný, doufal jsem v něco, čím jsem ještě neletěl. Ale zas si užíváme procházku uprostřed zeleně, pořád si tak trochu připadáme, jak na konci světa. Moc jsem chtěl tohle letiště vyzkoušet, teď se mi to konečně splní.

14.jpg (127.38 KiB) Zobrazeno 1408 x

15.jpg (119.95 KiB) Zobrazeno 1408 x

Terminál je moderní, ale nevelký. Mimo Británii sem létá jen 1-2 denně KLM s Amsterdamu. Jinak tu člověk najde BA z Heathrow, EasyJet má toho času lety na Luton, Gatwick i do Bristolu, o spojení se zbytkem Británie se pak stará hlavně Loganair.
Moje společnice se zasekne na bezpečnostní kontrole, já si mezitím už dávám horký čaj v baru s výhledem na plochu.

16.jpg (110.33 KiB) Zobrazeno 1408 x

17.jpg (130.88 KiB) Zobrazeno 1408 x

BA se chystá odletět, KLM se blíží, vypadá to na výměnu stráží. Ještě utratit poslední libry a pak zaslechnu svoje i Evino jméno. Odbavili jsme se on-line, chtějí vidět naše pasy.

18.jpg (41.91 KiB) Zobrazeno 1408 x

Inverness - Amsterdam
30.10.2023
KL 930; KLM, E75S, reg. PH-EXK
13:25-16:10 (přílet na čas, přílet o 10 minut dřív)
LF: C 80%, Y 100%
Jde se přes plochu, loučíme se Skotskem. Letadlo je plné, pár volných míst je jen v bussinesu. Tam se záhy po startu přesouvá se souhlasem letutušek i pán, jehož sedadlo je poněkud vratké. Krátce na to ho následuje i jeho žena. Jinak je to pohoda. Eva zas sedí u okna, já v uličce. Ještě mávám Atrku Loganairu, jež odněkud přiletělo a pak do oblak. Tak i tohle letiště mám ve sbírce.

19.jpg (76.54 KiB) Zobrazeno 1408 x

Zas se koná chlebový servis, tentokrát je sýrový, stejný, jaký jsme dostali při letu z Prahy do Amsterdamu. Jen nyní si k němu dávám víno…a to tak báječně sedne.

20.jpg (70.6 KiB) Zobrazeno 1408 x

21.jpg (50.29 KiB) Zobrazeno 1408 x

22.jpg (87.73 KiB) Zobrazeno 1408 x

23.jpg (72.23 KiB) Zobrazeno 1408 x

To už si ale všímám, že ty dvě sedačky za mnou, odkud se starší manželský pár přesunul do bussinesu, jsou volné. To, kde seděla ta paní, je nejen u okna, ale hlavně i v pohodě, takže si tam přesedám. Podle Flightradaru jsme doletěli kamsi nad Londýn a pak přeletěli do Holandska, já už však chytám jen ten závěr, nádherný okružní let nad amsterdamskými přeměstími i nekonečnými přístavy, nad skladišti s květinami i ropnými rafineriemi, než přistáváme zase na Polderban.

24.jpg (54.59 KiB) Zobrazeno 1408 x

25.jpg (86.22 KiB) Zobrazeno 1408 x

26.jpg (48.11 KiB) Zobrazeno 1408 x

Kapitán už nás předem varuje, že rolovat budem asi deset minut. Nakonec to trvá méně, bohužel ke škodě věci. Končíme na vzdálené stojánce vedle mnoha takových modrých nešťastníků, jež čeká cesta do terminálu autobusem.

27.jpg (83.6 KiB) Zobrazeno 1408 x

Už se naše cesty zase rozdělují, Eva jede v jiném autobuse, potkáváme se až v terminálu. Mnozí spěchají na další let, nám to letí až za více jak čtyři hodiny. Je nám jasné, co bude – vyrazíme do města.
Cesta přes imigrační je překvapivě složitá a já zas div nepuknu vzteky. Automatické pasovky jsou zavřené, jde se přes manuál. Naštěstí si všimnu policisty, jež se chystá do supervisní přepážky, díky které je bude moci otevřít i zřízence, jež chystá příslušnou úpravu beltwayů. Jdu mu naproti, jenže on mě posílá zpátky do fronty. Pár vteřin na to příslušnou lajnu otevírá. Vracím se tam se s nevídaným vztekem a snad padnou i nějaké české nadávky. Za chvíli už to máme ale za sebou a v obrovském prostoru příletové haly, na kterou plynule navazuje vlakové nádraží, hledáme úschovnu zavazadel.

28.jpg (107.61 KiB) Zobrazeno 1408 x

29.jpg (136.71 KiB) Zobrazeno 1408 x

Už bez batohů, jen s pár věcmi, před pátou skáčeme do vlaku. Eva v Amrstu ještě nebyla, užívá si to. Já se tam vypravil o svých osmnáctinách. Můj otec mi to dal jako dárek a snad čekal…ne, to asi ne. Proto místní nádraží znám. Z jedné strany město, z druhé voda, přes kterou se člověk bezplatnými trajekty dostane do čtvrti Overooks. Jdeme na chvíli tam, už za tmy sledujeme ruch předměstí, velký mrakodrap, kde se paří a ty strašné davy lidí, tak kontrastující s klidem, jež jsme zažívali ve Skotsku.

30.jpg (92.37 KiB) Zobrazeno 1408 x

31.jpg (92.74 KiB) Zobrazeno 1408 x

32.jpg (53 KiB) Zobrazeno 1408 x

33.jpg (93.32 KiB) Zobrazeno 1408 x

Pak zamíříme na druhou stranu, do čtvrti plných kanálů a úzkých uliček. Zas jsou tu davy turistů a je cítit trochu tráva. Na pár metrech čtverečních člověk dostane vše, co je pro Amsterdam tak typické.
Prší, hodně prší, ale je nám to fuk. Pár suvenýrů a pak bezcílné bloudění. Amsterdam někdo miluje a někdo nenávidí, dokážu pochopit jedny i druhé.

34.jpg (94 KiB) Zobrazeno 1408 x

35.jpg (112.94 KiB) Zobrazeno 1408 x

36.jpg (94.81 KiB) Zobrazeno 1408 x

Kdesi u Damu zapadáváme do hospody. Velké holandské pivo stojí 11 Eur, ale je sakra dobré. Vedle pán si dává Budvar, jako druhé si ho dávám taky. Eva bere nějaké pšeničné. Sedíme, kecáme, schneme.

37.jpg (123.2 KiB) Zobrazeno 1408 x

Pak míříme s davy turistů kolem první vánoční výzdoby zpátky. Před sedmou sedáme zas do vlaku, zatímco letadlo mých rodičů už odstartovalo z Bilbaa.

38.jpg (114.92 KiB) Zobrazeno 1408 x

39.jpg (121.47 KiB) Zobrazeno 1408 x

40.jpg (84.85 KiB) Zobrazeno 1408 x

[Lkprak]

41.jpg (106.4 KiB) Zobrazeno 1406 x

Pak probíháme letištěm a už s batohy na zádech přes kontrolu. Hledáme náš let, letadlo, kterým poletíme do Prahy, je na cestě z Berlína. V jednom z mnoha barů se pokoušíme o večeři a pak na záchodech zase slyšíme češtinu.

42.jpg (116.61 KiB) Zobrazeno 1406 x

43.jpg (85.63 KiB) Zobrazeno 1406 x

44.jpg (94.88 KiB) Zobrazeno 1406 x

45.jpg (101.95 KiB) Zobrazeno 1406 x

Amsterdam - Praha
30.10.2023
KL 1359; KLM, B738, reg. PH-HSD
20:50-22:15 (odlet o půl hodiny později, přílet o 15 minut později)
LF: C 100%, Y 100%
Nastupuje se tentokrát včas. Zas osmistovka, tentokrát jen 13 let stará. Ale oproti té, kterou jsme letěli z Amsterdamu do Edinburghu, jako by byla z jiného století. Úplně jiné sedačky, inovovaný interiér, dokonce i ta Wifi. Jen v bezplatné verzi se dají posílat pouze zprávy.
Stojíme a čekáme, je hustý provoz. Trochu prší, v narvaném letadle sleduji dění na ploše. Až doma zjišťuji, že předchozí let do Prahy byl zrušen, možná proto je tu teď tak plno.
S půlhodinovým zpožděním a za neustálého deště jdeme do vzduchu. Odpočívám, bilancuji. Chléb je tetokrát vajíčkový a k němu si beru malého Heinekena.

46.jpg (80.04 KiB) Zobrazeno 1406 x

47.jpg (71.32 KiB) Zobrazeno 1406 x

Strašně si užívám, že letím s klasickou aerolinkou.
Sedáme za úplné tmy od západu. Ještě než dorolujeme, kouknu na Flightradar. Letadlo z Mnichova, ve kterém sedí moji rodiče, je akorát někde nad Plzní a protože řídícím nevychází úplně rozestupy, dává si akorát okruh, který ho zařadí za A320tku „Sabeny“, jež byla původně za ní.

48.jpg (41.6 KiB) Zobrazeno 1406 x

Dojíždíme ke gatu C4, vedle A220 Swissairu, který terpve nedávno se začátkem zimního letového řádu znovu obnovil frekvenci, jež v Praze nocuje.

49.jpg (57.26 KiB) Zobrazeno 1406 x

S mojí společnicí se loučíme v dobrém, jenže zatímco na ní čeká na letišti její syn a jeden kamarád a vezou ji kamsi na plavecké závody, já prohodím pár slov se službu konající kolegyní Soňou a pak se přesouvám ke gatu C10, kde za chvíli začnou vystupovat cestující letu z Mnichova.
Trochu se báli, že ten čtyřicetiminutový přestup nestihnou, ale nebylo proč, oba segmenty dali jedním letadlem a celé to směřování BIO-MUC-PRG absolovalo asi čtyřicet lidí.
Ještě poslední fotka s rodiči, doprovázím je ke kufrům a pak každý po svém, oni do Modřan, já na Kladno.
Před půl jednou jsem doma, spěšně vybaluji. Bylo to krásné a zajímavé, děkuji.

[Fabo]

Dik za report. S KLM jsem letel poprve v cervnu 2017 a velice rychle si me ziskali, od te doby patri mezi me nejoblibenejsi aerolinky. Jsem rad ze si zatim drzi standard, i kdyz to nekdy zakyva.

[Globik]

Dik za report. S KLM jsem letel poprve v cervnu 2017 a velice rychle si me ziskali, od te doby patri mezi me nejoblibenejsi aerolinky. Jsem rad ze si zatim drzi standard, i kdyz to nekdy zakyva.

S KLM jsem měl poprvé letět v letošním lednu, JFK-AMS-PRG, OW award. Moc pěkné spojení, necelé 2 hodiny přestup. Pak v listopadu (tedy cca 2 měsíce před letem) zrušili let AMS-PRG a přebukovali mě na let o 4 hodiny později. V prosinci, tedy cca měsíc před odletem, zrušili let JFK-AMS a přebukovali mě na let o cca 4 hodiny dříve. Přestup na AMS v délce necelé 2 hodiny se tedy změnil na přestup v délce téměř 10 hodin.
Jelikož i tady na fóru jsem byl odrazován od toho, abych opouštěl tranzit (výlet do města by mi nebyl proti srsti) a věděl jsem, co se na AMS v té době dělo (postavili si letiště, ale létalo jim tam moc letadel a lidí), jsem letenku radši zrušil a zabukoval jsem si novou s AF přes CDG k naprosté spokojenosti.
Nechci být rýpavý, ale nejoblíbenější aerolinky (a jejich huby) si představuju trochu jinak...

[Lkprak]

Dik za report. S KLM jsem letel poprve v cervnu 2017 a velice rychle si me ziskali, od te doby patri mezi me nejoblibenejsi aerolinky. Jsem rad ze si zatim drzi standard, i kdyz to nekdy zakyva.

Díky za pochvalu. Já nevěděl, co od nich mám čekat. Od kolegů, co tím letěli asi měsíc před námi jsem zaregistroval info o nějaké svačině na cestě, tak jsem byl zvědavý. Samotná cesta v pohodě, přestup v AMS nakonec velmi jednoduchý, paradoxně nejhorší vzpomínky máme na letiště v Edinburghu. Naopak mě fascinuje, jak hustou síť mají třeba v Británii, kdy na mnohá letiště s velmi slabým provozem jsou jedinou "nebritskou" aerolinkou, která sem létá. V tomhle ohledu spokojenost.

[Lkprak]

Dik za report. S KLM jsem letel poprve v cervnu 2017 a velice rychle si me ziskali, od te doby patri mezi me nejoblibenejsi aerolinky. Jsem rad ze si zatim drzi standard, i kdyz to nekdy zakyva.

S KLM jsem měl poprvé letět v letošním lednu, JFK-AMS-PRG, OW award. Moc pěkné spojení, necelé 2 hodiny přestup. Pak v listopadu (tedy cca 2 měsíce před letem) zrušili let AMS-PRG a přebukovali mě na let o 4 hodiny později. V prosinci, tedy cca měsíc před odletem, zrušili let JFK-AMS a přebukovali mě na let o cca 4 hodiny dříve. Přestup na AMS v délce necelé 2 hodiny se tedy změnil na přestup v délce téměř 10 hodin.
Jelikož i tady na fóru jsem byl odrazován od toho, abych opouštěl tranzit (výlet do města by mi nebyl proti srsti) a věděl jsem, co se na AMS v té době dělo (postavili si letiště, ale létalo jim tam moc letadel a lidí), jsem letenku radši zrušil a zabukoval jsem si novou s AF přes CDG k naprosté spokojenosti.
Nechci být rýpavý, ale nejoblíbenější aerolinky (a jejich huby) si představuju trochu jinak...

...no a to je ta druhá stránka věci. Od jisté doby průběžně sleduju, jak některé sítově aerolinky létající do Prahy dodržují letový řád, jak často ruší lety a jak dobře jejich huby fungují (např. jak jsou náchylné k rozmarům počasí). Nedělám si samozřejmě žádnou statistiku, nicméně KLM ani AMS v tomhle ohledu nepatří mezi nejspolehlivější (samozřejmě bychom našli i mnohem horší případy). Pro další výlet, jež si bude žádat cestu s přestupem v nějakém hubu, bych asi zvolil jiné letiště, bude-li to jen trochu možné.

[whiskey]

AMS nemam rad. Skotsko super report , dychla na mna nostalgia.
V 1994 bol Giant's Causeaway prvy raz, sanka dole. V 2001 som najazdil po UK a Irsku 6000km vlastnym autom. Potom tusim v 2007 s LX via ZRH bol Edinburgh a Loganom Orkneje aj s Westray/Papa Westray.
Tie popisy pocitov pri pohlade na krajinu su ako moje vlastne. A je jedno ci su z UK/Irska, Skandinavie, Falkland ci Patagonie, tie prazdne krajiny maju nieco do seba.