Za vzpomínkami i za poznáním do Španělska a Portugalska

[Lkprak]

Pár slov úvodem
Asi týden po našem návratu ze Skotska se na mě moje spolucestovatelka Eva obrátila s dotazem, zda bych s ní ještě někam nevyrazil. Samozřejmě už jsem měl v hlavě nějaký plán a hlavně více méně potvrzenou dovolenou na první lednový týden, tak jsem jí z možných variant nabídnul, zda by spíše ráda do Portugalska nebo do okolí Nice. Vybrala si Portugalsko. Zároveň jsem usoudil, že by to naší dvoučlennou skupinu chtělo trochu rozšířit. Jí se konečně podařilo přemluvit jejího sedmnáctiletého syna Lukáše, já zase oslovil naší bývalou kolegyni Kláru, jež už nám předtím psala, že by příště ráda někam vyrazila s námi. Kupodivu i ona souhlasila a já se tak začal těšit i děsit úkolu, který mě čekal.

Něco k plánování
Proběhlo pár konzultací přes sociální sítě a ustavení trasy, jež měla zhruba probíhat po ose Porto – Lisabon – pobřeží Algarve. V půlce listopadu jsme se vrhli na letenky. Namlsaní předchozí cestou s KLM jsme zatoužili po nějaké multiletence Praha – Porto//Lisabon – Praha, ale cena přes devět tisíc korun se nám zdála moc. Stejně tak logicky se nabízející linky EasyJetu, např. už teď, v polovině listopadu, se dala jednosměrná letenka z Prahy do Lisabonu na první den nového roku sehnat za krásných 9000 korun. Nezbývalo, než se tedy vrátit ke starým metodám a letenku si hezky pěkně složit z letů lowcost společností. Nakonec jsme tedy sestavili itinerář Praha – Bergamo – Porto//Lisabon – Barcelona – Praha, jež nejen vycházel asi o 2500 korun levněji, než ona multicity letenka, ale především skýtal v sobě dlouhé pauzy v Bergamu a Barceloně, což logicky vybízelo si celý výlet ještě více zpestřit.
Ubytování pro čtyři lidi ve třech pokojích se zdálo být velkým oříškem. Tedy pro mě. Relativně cestovatelsky nezkušená Klára během jednoho večera v přítomnosti dobrého vínka našla na Bookingu asi tři vhodné apartmány v Portu, kdy nocleh u toho nejlevnějšího pro každého z nás vycházel na cca 900 korun, navíc s možností zrušení téměř na poslední chvíli. I hledání noclehu v druhém uvažovaném městě, v Lisabonu, zvládla s klidem profesionála a našla byt v samém centru Lisabonu, jež pronajímá přes Airbnb jistá Marta a nocleh nás tu vyšel každého dokonce jen na necelých 700 korun na noc.
S pocitem, že mám dobře vybráno, jsem se vrhnul na přípravu trasy, tak důkladnou a podrobnou, aby uspokojila mé spolucestovatele.
V posledních listopadových dnech jsme se pak sešli, abychom cestu probrali a výsledkem bylo zakoupení letenky z Lisabonu do Madridu a zpět, to abychom si jeden volný den v Lisabonu ještě více zpestřili. Následovalo opět mnoho a mnoho hodin plánování a zároveň nervozity, že se všechno podělá.
Více méně poklidnou přípravu pak narušila jako obvykle epidemie respiračních onemocnění, jež každého z nás poctila svou přítomností, zároveň, a mnohem více, ale pak tragická událost v předvánoční Praze, jež na nás dolehla o to tíživěji, že jsme letmo nejen znali vraha, ale velmi dobře i jeho zavražděného tatínka. Málo platné, v těchto chvílích si člověk uvědomí, o co v životě opravdu jde.
Už mělo být všechno v pohodě, když sem si pár dní před odjezdem zjistil, že námi původně zakoupený let z Lisabonu do Barcelony EasyJet zrušil a posunul nás na jiný, čímž se luxusní mnoha hodinový přestup v hlavním městě Katalánska scvrknul na necelé tři hodiny. Byla to moje chyba, EasyJet již 17. listopadu poslal příslušný mail, bohužel od EasyJetu mi chodí na mailovou schránku, do které moc nechodím. Zatímco já i Eva jsme si mohli dovolit takový přestup případně nestihnout a dorazit do Prahy klidně o několik dní později, Kláru musela být následující den bezpodmínečně v práci a tak bylo nutné to nějak řešit. EasyJet sice pořád nabízel přesměrování na úplně jiný let, ale nebylo na prakticky na jaký. Nezbývalo, než si nechat vrátit peníze za letenku a místo ní koupit jinou, s nějakým časnějším odletem z Lisabonu. Jediná možnost byl Tap. Ve snaze minimalizovat škody jsem letenku nakonec koupil u jakéhosi pofidérního IATA prodejce, i tak jsme ale každý zaplatil za novou letenku o 1800 korun víc, než za tu původní s EasyJetem (můj návrh, že rozdíl zacvakám já, protože je to moje chyba, byl zdvořile omítnut).
Vyrážíme (pondělí 1.1.2024)
Každý pak už po svém trávíme Silvestr a pak vyrážíme. Na Nový rok, krátce před šestou ráno, nás nabírá do svého auta Klára. Ryan z Bergama má už být pár minut na cestě, ale dává si na čas. Když se konečně objeví na Flightradaru, znatelně se mi uleví. V novoroční zimě procházíme vánoční halou a pak se vítáme s kolegy. Obě moje spolucestovatelky ještě ve velmi nedávné minulosti na Letišti pracovaly a tak je pro ně setkání o to emotivnější. Za rohem pak dáváme první ranní kafe v Costě a vyrážíme ke gatu.

1.jpg (106.53 KiB) Zobrazeno 2155 x

2.jpg (85.76 KiB) Zobrazeno 2155 x

Praha – Bergamo
1.1.2024
FR 3529; Ryanair, B738-8200, reg. 9H-VVL
07:35-08:55 (odlet o půl hodiny později, přílet asi o 20 minut později)
LF: 98%

Tak nějak jsem doufal, že odlet na Nový rok v 7:35 by mohl být poloprázdný, ale hala plná Italů nás vyvádí z omylu. Už když dva měsíce starý Maxík sedá na plochu, ženou nás do autobusu. Čekání je tady hodně studené. Pak chvíli jízda a rozchod, za konkrétní sedačky jsem platit nechtěl a systém Ryanu je nekompromisní, naši čtyřčlennou skupinu rozhazuje doslova po celém letadle. Já mám jedno ze zadních míst, samozřejmě uprostřed.

3.jpg (62.15 KiB) Zobrazeno 2155 x

S menším zpožděním, chvíli po osmé, jdeme na start. Klasika na západ a pak to otáčíme na Mnichov. Letušky nás nechávají vyspat z novoroční kocoviny a pak se nevalným úspěchem pokouší o palubní prodej. Větší úspěch ale zaznamenávám já. Všímám si, že pár řad přede mnou, dokonce na exitech, sedí Klára a vedle ní je volné místo. Až do přistání si pak povídáme a já si užívám velmi milý závěr letu.

4.jpg (51.36 KiB) Zobrazeno 2155 x

5.jpg (94.92 KiB) Zobrazeno 2155 x

6.jpg (104.39 KiB) Zobrazeno 2155 x

To už ale přelétáváme Alpy a nad Pádskou nížinou klesáme. Chvíli před půl desátou nás rozjásané vítá novoroční Bergamo.

7.jpg (52.05 KiB) Zobrazeno 2155 x

8.jpg (80.59 KiB) Zobrazeno 2155 x

9.jpg (102.4 KiB) Zobrazeno 2155 x

Rychle trochu ubrat oblečení a ven. Odlet až v 18:10, plánů bylo dost. S několika možností vybrali si vesničku Lecco na břehu jezera Lago di Como. Byl jsem tam loni koncem ledna, vím, do čeho jdu. V první fázi tedy městským autobusem do Bergama. Jenže já vím, co zabere. Výstup před nádražím a lehký pohled na panorama Horního města.
„Jasně, nejdřív tam a pak to Lecco“, je mi odpovědí.

10.jpg (134.01 KiB) Zobrazeno 2155 x

O pár ulic dál nás vítají vánoční trhy. Trochu jiné než u nás, takové víc nafintěné. Nikam se neženem, čím dál víc je jasné, že zůstaneme v Bergamu. Horní město je příliš velké lákadlo.

11.jpg (132.14 KiB) Zobrazeno 2155 x

12.jpg (128.21 KiB) Zobrazeno 2155 x

Za rohem u spodní stanice první z lanovek bojujem s automatem na lístky. Probrat se do kabiny malé lanovky je pak už menší drama. Nahoře nás pak okouzlí malé uličky. V pozadí se nesměle hlásí o slovo vrcholky Alp, my však máme oči jen pro domky Starého města.

13.jpg (123.92 KiB) Zobrazeno 2155 x

14.jpg (140.88 KiB) Zobrazeno 2155 x

15.jpg (131.13 KiB) Zobrazeno 2155 x

16.jpg (129.75 KiB) Zobrazeno 2155 x

Ve velké kavárničce dáváme si svačinu a pak na druhou lanovku. Jízdenky už máme, dostat se dovnitř je ale o to těžší. Nahoře jsme pak úplně paf. Nejen staré město, ale celou Itálii máme jako na dlani.

17.jpg (127.34 KiB) Zobrazeno 2155 x

18.jpg (184.64 KiB) Zobrazeno 2155 x

19.jpg (105.75 KiB) Zobrazeno 2155 x

V euforii scházíme dolů, kolem lanovky, vychutnáváme si začátek cesty i příjemné klima. Ve Starém městě jdeme po hradbách, užíváme si to. Stačí si to trochu sejít a jsme dole.

20.jpg (169.94 KiB) Zobrazeno 2155 x

21.jpg (122.97 KiB) Zobrazeno 2155 x

22.jpg (120.3 KiB) Zobrazeno 2155 x

23.jpg (136.2 KiB) Zobrazeno 2155 x

24.jpg (112.82 KiB) Zobrazeno 2155 x

Za chvíli jsme u nádraží. Času hromada, chceme se jít někam najíst. Následující asi tři čtvrtě hodinu hledáme vhodnou restauraci. Eva chce polívku, tu nemají všude. Jinde je to moc drahé. V luxusní kavárně na náměstí Piazza Vittorio Veneto nás nejdřív hodně dlouho nechávají čekat na stůl a pak si nás nevšímají. Nakonec o kus dál je umělé kluziště a u něj pár velkých zateplených stanů, v nichž funguje dočasná restaurace. Teprve tady shledáváme dost klidu a času na pořádný oběd.

25.jpg (103.59 KiB) Zobrazeno 2155 x

26.jpg (92.14 KiB) Zobrazeno 2155 x

Pomalu se šouráme dál. Asi o malinko dřív, než by bylo nutno, přijíždíme autobusem zpět na Letiště. Realita nám ale vyráží dech. Přes celou odletovou i příletovou halu se táhne nekonečná fronta na bezpečnostní kontrolu. Informační obrazovky hlásí průměrnou dobu čekání 22 minut, my v ní konec strávíme víc jak půl hodiny.

27.jpg (92.8 KiB) Zobrazeno 2155 x

28.jpg (119.67 KiB) Zobrazeno 2155 x

29.jpg (93.02 KiB) Zobrazeno 2155 x

Během té doby každá z dam zvládne vypít malou lahev Prosecca a já dvě třetinková piva. Za kontrolou pak očekávám narvanou tranzitní halu, opak je ale pravdou. V novotou vonícím tranzitním prostoru je naprostý klid, člověk se tu cítí velmi dobře.

30.jpg (98.98 KiB) Zobrazeno 2155 x

31.jpg (102.82 KiB) Zobrazeno 2155 x

Bergamo - Porto
1.1.2024
FR 4042; Ryanair, B738, reg. 9H-QDE
18:10-19:50 (odlet na čas, přílet asi o 10 minut dřív)
LF: 100%

Před šestou jdem do letadla. Jede se autobusem a pak na nás čeká klasická osmistovka, ale už s inovovaným interiérem. Za úplné tmy a zcela na čas se jde na start. Poklidný let krátce po startu naruší kašlající pán asi o tři řady za mnou. Bohužel to není kašel. Zvrací. A hodně. Okamžitě se k němu seběhnou stevardi i letušky, pánovi pomáhají a uklízejí spoušť. Ne, nezáviděl jsem jim to.

32.jpg (82.99 KiB) Zobrazeno 2155 x

Pán je sice bledý jako stěna, nicméně žádný medical divert se naštěstí nekoná a let tak může v klidu pokračovat.

33.jpg (101.22 KiB) Zobrazeno 2155 x

Za tmy přelétáváme Francii a já se vracím k tradicím – za 7 Euro si kupuji hovězí lasagne, pořád stejně dobré, jako tenkrát, kdy byly téměř neoddělitelnou součástí mých cest s Ryanem.

34.jpg (74.48 KiB) Zobrazeno 2155 x

Všechno už je v pohodě, blížíme se do Porta. Jedno z prvních letadel, které po přistání vidím, je osmistovka v barvách Travely, jež odtud příležitostně obsluhuje jakési koupácké lety. Později zjišťuji, že coby pilot tady s tím to letadlem byl zrovna jeden můj kamarád. Inu, svět je malý.

35.jpg (89.41 KiB) Zobrazeno 2155 x

36.jpg (82.91 KiB) Zobrazeno 2155 x

Letiště je ale hezké. Má takový „portugalský vzhled“. My jím ale jen prolétáváme.

37.jpg (78 KiB) Zobrazeno 2155 x

38.jpg (103.13 KiB) Zobrazeno 2155 x

Co dvacet minut odtud jezdí tramvaj do centra a Google mapy hlásí, že další spoj jede, co nevidět. Rychle kupujeme kartu Adante a na ní nahráváme jízdenku. Nahoře na nás čeká tramvaj linky E mířící do centra.

39.jpg (96.37 KiB) Zobrazeno 2155 x

Vystupujeme ve stanici Carolina Michaelis, nedaleko je velký areál střední školy, ten obcházíme. Ještě pár stovek metrů obytnou zónou a lehce po půl deváté, asi hodinu po příletu, jsme tam. Jmenuje se do Bcharming house. Dvoupatrová rohová budova, dole velký apartmán se společnou kuchyňkou, o patro výš ten náš, kuchyňka vlastní. V úzkém prostoru si rozebíráme pokoje a převlékáme. Kláru jsem dosud vídal jen v pracovní uniformě a jen jednou v civilu. Teď je přede mnou v šortkách a tričku. Ne nadarmo těmto dnům říkám Týden zázraků.

40.jpg (74.65 KiB) Zobrazeno 2155 x

Jsme v euforii, je nám dobře. Lukáš zkouší, co dovedou místní roznáškové služby a za necelou půlhodinu máme na stole nějaké pití. Vychutnáváme si portugalské pivo, chvíli kecáme než jdem spát. Tak dlouho jsme se na to těšili, teď je to tady. Máme radost.

[Lkprak]

V Portu (úterý 2.1.2024)
Všichni jsme unavení ještě po Silvestru, budíček je v plánu na devátou. Venku ještě tma, ale mě to láká. Před sedmou opouštím ubytování a vydávám se na výzvědy. Venku je příjemně. Očekávaný déšť se zatím nekoná. První otevřenou kavárnu nacházím za rohem, za dalšími dvěma rohy bych pak mohl dát z automatu nejen kafe, ale i hamburger. Město se probouzí.

1.jpg (80.65 KiB) Zobrazeno 2152 x

Mým cílem je obrovské kruhové náměstí a u něj koncertní hala zvaná Casa Musica. Včera Klára vygooglila, že voda z kohoutku není v Portugalsku úplně vhodná k pití. Donést pro každého láhev balené vody považuji za svůj prvořadý cíl, kterým snad přispěji pro blaho kolektivu. V první otevřené trafice mají, co potřebuji, navíc mě pán za kasou ujistí, že se té kohoutkové nemusím bát.

2.jpg (90.75 KiB) Zobrazeno 2152 x

Obkroužím následně náměstí, obejdu staveniště budoucí zastávky podzemní tramvaje a s blížícím se rozedněním se vracím za ostatními. Papírová taška, ve které nesu cenný nákup, dostává zabrat a div se neroztrhá, přesto však ještě v malé kavárně stihnu pro ostatní koupit k snídani croissanty a pro sebe kávu. Jen si říkám, že ty podšálky mají občas něco do sebe. Tady chybí a já si solidně popálím nejen jazyk, ale i ruce.

3.jpg (92.13 KiB) Zobrazeno 2152 x

Vstáváme. Opatrně, pomalu.
„To bys nikdy neřekl, že mě uvidíš takhle,“ směje se Klára šourající se v pyžamu do sprchy a já ji dávám za pravdu. Vidět kolegy v pyžamu je vždycky hodně zvláštní.
V klidu snídáme. Má pršet. Zatím neprší a my doufáme, že to tak vydrží až do večera. Kolem čtvrt na devět konečně vyrážíme. Do centra jsou to necelé dva kilometry, jdeme pěšky. Proti nám možná sem tam nějaký poutník, jdeme po Svatojakubské stezce. V dálce se mračí.

4.jpg (164.42 KiB) Zobrazeno 2152 x

Předměstské domy střídá pěší zóna, přibývá krámů se suvenýry. Jsme na náměstí Praca de Carlos Albertos. Za chvíli nás vítá Glerigoská věž a místní náměstí Svobody. Turisté tu hrají nekompromisní přesilovku nad místními. S nadšením si fotíme vánoční tramvaj.

6.jpg (91.73 KiB) Zobrazeno 2152 x

7.jpg (97.46 KiB) Zobrazeno 2152 x

8.jpg (72.57 KiB) Zobrazeno 2152 x

9.jpg (137.88 KiB) Zobrazeno 2152 x

Bohužel ale přichází i déšť. Vím, že deštník nestačí, to už si kupuji za pět Euro i pláštěnku. Pomalu míříme turistickým centrem nádherného města. Tu se stavíme pro kafe, tu si někdo koupí suvenýry. Je pohoda, nikam se nespěchá.

10.jpg (98.21 KiB) Zobrazeno 2152 x

11.jpg (80.03 KiB) Zobrazeno 2152 x

12.jpg (152.24 KiB) Zobrazeno 2152 x

Cíl je ale jasný, most Ludvíka I. Klene se vysoko nad řekou Duoro a má dvě patra. Dole vede silnice, nahoře jezdí krom chodců i tramvaje. Tenkrát v září 2015, když jsem se tu stavoval cestou na Kanárské ostrovy, se mi podařila krásná fotka tramvaje vyjíždějící z mlhy. To se mi dnes nepovede. Mlha není.

13.jpg (90.78 KiB) Zobrazeno 2152 x

14.jpg (65.64 KiB) Zobrazeno 2152 x

15.jpg (83.92 KiB) Zobrazeno 2152 x

16.jpg (104.57 KiB) Zobrazeno 2152 x

Za to však prší a to hodně. Jsme přesto šťastní. Opatrně přecházíme po kovové konstrukci a já se přesto bojím. Jakýsi Němec nás fotí, já fotím jeho. Z mostu jsou parádní výhledy na všechny strany. Je to paráda.

17.jpg (86.66 KiB) Zobrazeno 2152 x

Na druhé straně míříme nejdříve k opatství. Jsou tu parádní výhledy, ale fouká a prší. Klára vyslovuje obavu, abychom tento den neodmarodili.

18.jpg (94.33 KiB) Zobrazeno 2152 x

19.jpg (71.93 KiB) Zobrazeno 2152 x

Míříme dál, na druhé straně lanovka, co nás za 7 Euro bere dolů. Přes kapkami zanesené sklo se blbě fotí, až kohosi napadne otevřít v kabince okno. Dole, u břehů řeky, je hromada restaurací. Člověk tu může velmi snadno ochutnat víno. Zároveň však už ale hodně prší. Člověk promoká, i když se sebevíc stačí, aby k tomu nedošlo.

20.jpg (90.38 KiB) Zobrazeno 2152 x

21.jpg (92.64 KiB) Zobrazeno 2152 x

22.jpg (104.92 KiB) Zobrazeno 2152 x

23.jpg (81.86 KiB) Zobrazeno 2152 x

24.jpg (110.12 KiB) Zobrazeno 2152 x

25.jpg (118.22 KiB) Zobrazeno 2152 x

Kolem řeky míříme k mostu, pak přes něj na druhou stranu. Schody lákají k cestě vzhůru, my však toužíme po obědě.

26.jpg (99.35 KiB) Zobrazeno 2152 x

27.jpg (127.22 KiB) Zobrazeno 2152 x

Většina restaurací otevírá až ve dvanáct, do jedné pronikají jacísi němečtí turisté asi deset minut před tím a my s nimi. Chvíli to trvá, ale oběd stojí za to. Jen když si chci objednat víno, blbě si porozumím s obsluhou a přinesou mi celou láhev. Fajn, přece jí tady nenechám.

28.jpg (96.81 KiB) Zobrazeno 2152 x

29.jpg (121.37 KiB) Zobrazeno 2152 x

Stále prší. O pár stovek metrů začíná jedna z linek historické tramvaje. Ta nás doveze za pět Eur k moři. Eva s Lukášem se chtějí koupat. Dešti navzdory.

30.jpg (95.89 KiB) Zobrazeno 2152 x

31.jpg (171.46 KiB) Zobrazeno 2152 x

32.jpg (93.08 KiB) Zobrazeno 2152 x

Nakonec jsme tam. Podle plánů jsme teď měli jít asi pět kilometrů k zastávce normální tramvaje a mezitím si užívat moře. Jenže tyhle plány nepočítaly s deštěm.

33.jpg (132.01 KiB) Zobrazeno 2152 x

Za opravdu hnusných podmínek míříme na pláž, oni se přesto koupou. My s Klárou ještě fotíme.

34.jpg (73.12 KiB) Zobrazeno 2152 x

35.jpg (52.85 KiB) Zobrazeno 2152 x

36.jpg (42.9 KiB) Zobrazeno 2152 x

Místo pěti kilometrů chůze po pláži míříme na nedalekou zastávku, autobus by nás odtamtud měl hodit poblíž ubytování. Jenže ještě před tím nás zláká místní hospůdka. Taková trochu fotbalová, zároveň tu mají hromadu druhů piva i ze zahraničí. Jedna z holek si dává dokonce Staropramen, já si vystačím se španělskou Estrellou.

37.jpg (110.63 KiB) Zobrazeno 2152 x

Zůstáváme na dvě, někteří na tři. Pět minut před odjezdem autobusu míříme na autobusovou zastávku, ale autobus jsme asi přehlédli. Tak čekat na další. Je nám zima, moknem. Dočasné útočiště nalézáme v blízké trafice. Nakonec jsme v suchu portské MHD. Eva touží vidět to náměstí, co jsem viděl ráno já, vystupujeme tam. Zároveň však máme každý své potřeby. Někdo má hlad, jiný žízeň a někomu se chce i na záchod. Jak řekla později Klára, běžíme marathón. Nakonec teplo, jídlo a záchod.
Večer už nikam nejdeme. Místo toho přes Lukášův telefon objednáváme jídlo a pak se přežíráme každý ve své posteli. Vymrzlí, promoklí, přesto, jak jsme se shodli, vlastně spokojení.

[Lkprak]

Z Porta do Lisabonu (středa 3.1.2024)
Bojím se, že po včerejšku budem všichni trochu nastydlí. Ranní optimismus, že nejsme, narušuje Klára.
„Jo, bolí mě trochu v krku,“ informuje nás jaksi mimoděk.
„Ale to bude dobrý,“ dodává vzápětí. Od dvojnásobné maminy ani jinou odpověď nečekám.
O půl sedmé opouštíme naše portské útočiště. Teď už definitivně. Čeká nás přesun do Lisabonu. Všechny turistické průvodce světa radí to vzít přes Coimbru, my však na univerzitní město kašlem, láká nás moře a pláž, zastávka bude v Nazaré.

1.jpg (72.66 KiB) Zobrazeno 2151 x

Chvíli na to tramvaj.

2.jpg (88.88 KiB) Zobrazeno 2151 x

Několik nadzemních úseků se v centru sbíhá do tunelu, ve stanici Trinade ho kolmo překřižuje linka D, vedoucí od severu k jihu, mimochodem i přes most Ludvíka I. Jednoduchý systém za pár let doplní další linka, jež se ze západovýchodní osy západně od města odpojí a pak zakončí svou cestu na nádraží Sao Bento. Na stavební práce jsme včera naráželi v centru města doslova na každém rohu.
Nás však čeká jiné nádraží – Campahna. Opouštíme tramvaj a o kus dál, již na železniční nástupiště, přijíždí místní Pendolino. Trochu mě zabolí u srdce, že tímhle se tady nesvezu a zároveň v duchu proklínám místní železničáře, jež mají zítra v plánu stávkovat.

3.jpg (92.72 KiB) Zobrazeno 2151 x

My máme ale čas, u jednoho ze stánků si dopřáváme místní snídani – kafe a něco k tomu a pak se přesouváme na autobusovou část. Moc moc jsem chtěl vyzkoušet místního dopravce rede Expressos, ale finanční realita byla jiná, do Nazaré pojedeme Flixbusem.

4.jpg (104.49 KiB) Zobrazeno 2151 x

Solidní autobus, ale wifi v něm hledáme marně. Ale já ji tak potřebuji. Ráno jsem se zaradoval, že mi EasyJet už vrátil peníze za zrušený let z Lisabonu do Barcelony, ale radost byla krátká. Letenku pro čtyři lidi jsem platit v ten samý čas tou samou kartou a byly pod jednou rezervací. Easyna mi však vrátila jen cenu za jednoho. Celkem solidně jsem naštvaný a vlastně to kafe ani nepotřebuji. Naštěstí rozhřešení přichází krátce. Přes WhatsApp mluvím s živým člověkem, jež mě uklidňuje, že to bylo rozesláno jako čtyři platby a banka zpracovala zatím jen jednu. Zbylé peníze prý přijdou záhy.

5.jpg (57.32 KiB) Zobrazeno 2151 x

Na zastávce Aveiro se do té doby téměř prázdný autobus pořádně zaplní a my míříme dál k moři. Předpověď je o něco optimističtější než včera, ale k ideálu, po kterém tak toužíme, je to přeci jenom ještě daleko. Nakonec sjedeme z dálnice, uděláme si kličkovanou a v půl jedenácté, po dvou a půl hodinách jízdy, jsme v Nazaré.

6.jpg (148.28 KiB) Zobrazeno 2151 x

Slavné letovisko si dává trochu pauzu, což znamená, že tu řádí hlavně stavební dělníci, přesto má svou poetiku. Na malých náměstích se opatrně o slovo hlásí Vánoce, na pláži pak vítr a především četné černé vlajky, jež hlásí, že dnes to na koupání fakt nebude. Přesto jsme však šťastní. Běháme po pláži a fotíme. Ani déšť, vítr, černé vlajky a v Klářině případě ani bolest v krku a o slovo se hlásící zub moudrosti (co ta holka musí všechno vydržet?), nám radost nekazí.

7.jpg (45.52 KiB) Zobrazeno 2151 x

O kus dál útesy, na něm vesnička Sintro, tam chceme jít. Vede tam lanovka, leč Google mapy hlásí, že má dočasně zavřeno a stavební stroje nacházející se u horní stanice lanovky, dávají dost jasnou odpověď proč. Tak musíme po svých.

8.jpg (105.6 KiB) Zobrazeno 2151 x

Je docela teplo. Déšť si dává sem tam pauzu, celkově je nám dobře. Stačí popojít a člověk má město i pláž jako na dlani. Mám z těch míst mraky fotek. Moc dobře chápu proč.

9.jpg (121.16 KiB) Zobrazeno 2151 x

10.jpg (121.27 KiB) Zobrazeno 2151 x

11.jpg (83.72 KiB) Zobrazeno 2151 x

Nahoře velké náměstí a kostelík. Turistů tu moc není, ale je tu hezky. Vrháme se pro suvenýry, já i pro deštník, ten starý dosloužil. Naše cesty se rozchází, každý po svém, ale dobrovolně a s radostí.

12.jpg (120.81 KiB) Zobrazeno 2151 x

13.jpg (136.95 KiB) Zobrazeno 2151 x

Hledáme restauraci i záchod. Nakonec míří holky na druhou stranu. Nemusím všude chodit s nimi, v jednom ze stánku si dopřávám Coronu (to pivo) a jen je zdálky sleduji.

14.jpg (81.75 KiB) Zobrazeno 2151 x

Nakonec se vracíme, hezky zpátky dolů. Malá pizzerie nám poslouží k obědu, nakonec na nás čeká další Flixbus do Lisabonu.

15.jpg (95.05 KiB) Zobrazeno 2151 x

16.jpg (139.75 KiB) Zobrazeno 2151 x

Řidič nám říká, ať si sedneme kam chceme, což ale ve finále vede k tomu, že všichni, krom mě, jsou ze svých míst postupně vyhozeni těmi s rezervovanými místy. Někteří dokonce víckrát. Tohle celá má velmi vtipnou komickou vložku, ale nezlob se milý čtenáři, tu si opravdu nechám pro sebe.
Na pohodlných sedačkách se pak řítíme k Lisabonu.

17.jpg (49.91 KiB) Zobrazeno 2151 x

Už je to jen kousek. Krátce po třetí nás vítá dopravní uzel Oriente. Ten byl dán do provozu u příležitosti Expa 1998 a krom autobusového a vlakového nádraží zahrnuje i stanici metra a na ní navázané podchody. Ty se bohužel staly mezitím noclehárnou bezdomovců a dole to vypadá dost nevábně.

18.jpg (88.9 KiB) Zobrazeno 2151 x

My však na nic nečekáme, jedem metrem dál.

19.jpg (117.66 KiB) Zobrazeno 2151 x

Původní plán byl ubytovat se a pak pokračovat k soše Krista. Eva ale velí jinak, ubytování bude až potom. S všemi svými věcmi míříme do Cais do Sobre. Přes řeku Tejo, jež se o pár kilometrů dál vlévá do Atlantského oceánu, tu vede několik přívozů. Klára říká, že ji pořád bolí v krku, dávám ji Strepsils. Za chvíli si kupuje i čaj. Je neuvěřitelně statečná.

20.jpg (60.46 KiB) Zobrazeno 2151 x

21.jpg (93 KiB) Zobrazeno 2151 x

22.jpg (65.29 KiB) Zobrazeno 2151 x

23.jpg (62.38 KiB) Zobrazeno 2151 x

Já se mezitím snažím najít cestu z přístaviště v Almadě, kam nás doveze trajekt, k soše Krista. Ani Google mapy ani Seznam mapy mi nejsou schopny potvrdit, že cesta kolem pobřeží je schůdná. Uvažuji i o krátkém popojetí místní tramvají.

24.jpg (124.81 KiB) Zobrazeno 2151 x

Evě to ale vysvětlit nestačím. Než se nadějeme, míříme kolem doků, kolem divných lidí. Sídlí tu feťáci a jakési náboženské skupiny. Nakonec nás z pobřeží vysvobozuje veřejný výtah. V uličkách čtvrti Torcatas se blížíme k soše, velkým orientačním bodem je nám i Most 25. dubna, tak nápadně připomínající své dvojče v San Francisku.

25.jpg (44.63 KiB) Zobrazeno 2151 x

26.jpg (109.21 KiB) Zobrazeno 2151 x

27.jpg (82.51 KiB) Zobrazeno 2151 x

28.jpg (110.47 KiB) Zobrazeno 2151 x

Eva chtěla vidět tu obrovskou sochu osvětlenou, to se jí plní, světla rozsvítí záhy před naším příchodem. Prý se dá jít i nahoru, poslední možnost je v 17:40. Je půl šesté. Nakonec pár eur zaplatíme jen já a Eva. Odměnou je nám parádní výhled na celé město i na ten krásný most.

29.jpg (58.99 KiB) Zobrazeno 2151 x

30.jpg (70.52 KiB) Zobrazeno 2151 x

31.jpg (71.73 KiB) Zobrazeno 2151 x

Jsme tam deset, možná patnáct minut, než se okouzleni vracíme dolů. Ještě chvíli se pokochat, než podle mapy zamíříme k mostu. Dole jezdí vlak, ale stanice je daleko. Naštěstí přes něj míří i pár autobusů, jeden nás vezme. Jet přes ten most je zážitek.

32.jpg (85.93 KiB) Zobrazeno 2151 x

33.jpg (83.67 KiB) Zobrazeno 2151 x

Bohužel první zastávka je až kdesi severně od nejužšího centra Lisabonu. Je to však snadné, k zaplacenému ubytování nás vezme historická tramvaj. Když se jí však po čtvrt hodině dočkáme, jen nás míjí. Dvacet minut na další se nám čekat nechce, teď zase chvíli velím já.

34.jpg (151.74 KiB) Zobrazeno 2151 x

800 metrů vzdálené náměstí Pombal má ve svém středu velkou sochu, pod sebou však naštěstí stanici metra. Míříme na Baixa-Chiado, odkud by to mělo být do ubytování jen asi deset minut.

35.jpg (88.33 KiB) Zobrazeno 2151 x

36.jpg (77.88 KiB) Zobrazeno 2151 x

Bohužel netrefím správný výstup z metra, následný nápad vzít to přes slavné schodiště Santa Justa končí kvůli velkému množství turistů nezdarem. To, co se dělo dál, nebylo ani vtipné, ani veselé, to bylo prostě blbé. Ale i tohle si nechám s dovolením pro sebe.

37.jpg (148.75 KiB) Zobrazeno 2151 x

38.jpg (123.63 KiB) Zobrazeno 2151 x

Nicméně a ve zkratce, asi za dvacet minut jsme ulici od zamluveného ubytování. Oni se chtějí jít ještě najíst, já už na to peču a jdu se ubytovat.

39.jpg (131.71 KiB) Zobrazeno 2151 x

Asi za deset minut mi přijde od Evy zpráva, že obědvají v restauraci hned vedle, ať tam přijdu, jestli chci. Ráno jsem jednomu kamarádovi slíbil, že mu večer pomůžu najít (shodou okolností) letenky do Lisabonu. Teď to využívám jako důvod, abych za nimi nemusel. Zní to asi trochu uraženě, to je mi jasné, ale vlastně mám chuť svůj ranní slib kamarádovi splnit. Asi za půl hodiny pak mám od něj v telefonu děkovnou zprávu. Poletí s Easynou, tam do Lisabonu, zpět z Porta. Alespoň někomu jsem pomohl.
To už mám za sebou boj s klíči i nahození wifiny. Není to špatné bydlení, za ty prachy. Pračka mi pere a já se cítím všelijak. Když se kolem desáté všichni vrací, zavírám za sebou dveře. To pravé drama se ale odehrává jinde. Pračka už pere přes dvě hodiny a ne a ne přestat. Když ji vypnu, nejdou otevřít dvířka. Dávám ždímání, to se pračka dostává do takových otáček, že čekám, kdy na mě přijdou sousedi. Nakonec i to ždímán vypínám – chvíli napětí a dvířka jdou otevřít. Takovou úlevu jsem v životě nezažil.
Klára mi mezitím píše, ať na ní zítra nečekám. Eva s Lukášem mají jet do Evory, my si řekli, že na to pečem. Podle původních plánů jsme měli jen my dva (a jen jako kamarádi, protože je šťastně vdaná) vyrazit na společnou prohlídku Lisabonu. Ale jí není dobře, zítra bude spát a pak se půjde len lehce projít. Vlastně nevím, co dál. Dotáhl jsem ji na konec Evropy a ona je nemocná. Ne vždy se zkrátka všechno povede.

[Lkprak]

V Lisabonu (čtvrtek 4.1.2024)
Ráno čekám, než Eva s Lukášem odejdou. Chtěli do Evory, podívat se na Kostnici. Pro Kláru už toho bylo moc, tak dopředu řekla, že nepojede. Pro mě to byla naopak snaha vymoci si v celém výletu alespoň půl den pro sebe. Okolnosti, za kterých k tomu všemu dochází, jsou ale úplně jiné, než jsme si všichni dokázali představit.
Kolem půl deváté píšu do vedlejšího pokoje Kláře, jestli něco nepotřebuje, jestli pro ni nemůžu něco udělat. Zjevně ještě spí, tak jí alespoň nechávám na stole ve společné místnosti Paralen a vyrážím.
Vlastně je to docela fajn cesta. Kolem lanovky dolů, k nádraží Cais do Sobre.

1.jpg (153.29 KiB) Zobrazeno 2148 x

Nejdřív zkontrolovat, odkud jezdí noční autobus č. 208 na letiště a pak na nádraží.
Dnes mají železničáři stávkovat, resp. ta jejich část, co se stará o dopravní infrastrukturu. Je vypsáno celkem dost vlaků, co určitě pojedou, mimo jiné ty v ranní a odpolední špičce. Na nádraží o stávce ani slovo, třeba si to rozmysleli.

2.jpg (139.33 KiB) Zobrazeno 2148 x

Mým cílem je Cascais. Když jsem v časném podzimu roku 2006 vystoupil špinavý a upocený z nočního vlaku z Madridu, zeptal jsem se na nádraží Oriente nějakého místního, kde bych se tu mohl osprchovat. Poradil mi Cascais. Tak dnes jako tenkrát na nádraží Cais do Sobre skáču do příměstského vlaku a kolem řeky Tejo, kolem Belému, o kterém bude ještě řeč, mířím k Atlantiku. Do toho mi píše Klára, necítí se dobře, ale nějak do dá. Nic nepotřebuje, nějak si poradí. A pak píšu i já a to Evě. Její schopnost tvářit se, že se vlastně nic nestalo, je neuvěřitelná. Prý se večer všichni potkáme tam co, večeřeli včera a popovídáme si, jak jsme prožili den. A hlavně ať je Kláře dobře. Tak by se dal shrnout obsah pár smsek.
Ze samého psaní mě budí prázdný vlak, dál nejede, Cascais.

3.jpg (129.27 KiB) Zobrazeno 2148 x

Pamatuji si z té doby vlastně jen to nádraží a pláž. A na něm sprcha, pod kterou jsem se tenkrát vrhnul. Lidí je tu pomálu, však je taky začátek ledna. Jedna malá pláž je romantická a prázdná, na druhé se hraje dokonce tenis a pár dětí se koupe. Fotím se a vzpomínám. Tenkrát jsem s chutí převážně vlakem poznával Evropu. Teď letadlem beru druhé kolo.

4.jpg (76.56 KiB) Zobrazeno 2148 x

5.jpg (150.38 KiB) Zobrazeno 2148 x

6.jpg (122.85 KiB) Zobrazeno 2148 x

Sem tam si píšu s Klárou, navzdory bolavému zubu i krku se vydává do města. Já přecházím do centra. Na náměstí 5. října je malá pláž, ale i velké vánoční trhy. Vůbec celé město je ještě ve vánočním. Vypadá to hezky. Stromek u moře působí pro Středoevropana hodně zvláštně.

7.jpg (159.8 KiB) Zobrazeno 2148 x

8.jpg (128.75 KiB) Zobrazeno 2148 x

9.jpg (142.4 KiB) Zobrazeno 2148 x

Zvolna se toulám k nádraží, že pojedu zpátky. Tam ale šok, ta stávka nebyl vtip, nejbližší vlak do Lisabonu jede až za dvě hodiny. Ptám se na náhradní autobus – nic takového. Jiná linka alespoň někam k metru? Ani omylem. O kus dál je autobusové nádraží, spoje Vás odsud odvezou do okolních vesnic a do Sintry, odkud jezdí do Lisabonu vlak – ale vždyť ona je ta stávka.
Nakonec beru spoj, který jede velkou oklikou do Estorilu. Je to sice pořád na trati, ale alespoň o tři kilometry blíž Lisabonu. Třeba tam najdu něco dalšího, co mě k němu přiblíží.
Během následující cca hodiny mě čeká cesta po portugalském venkově. Potkám mnoho místních školáků, přiblížím se ke zdejšímu slavnému silničnímu okruhu i k letišti, kde zastavuje ona obskurní linka napříč Portugalskem, až vystoupím u železniční zastávky São João do Estoril asi tři čtvrtě hodiny před odjezdem toho garantovaného spoje, na který se mi v Cascais nechtělo čekat. Zajímavě strávený čas.

10.jpg (108.78 KiB) Zobrazeno 2148 x

Ale ani tady se mi nechce čekat. Vběhnu na pláž, kolem útesů, kolem zámečku Barres, pokochám se nekonečným pobřežím a jsem na nádraží Estoril. Ještě vyfotit kasino v parku a pak už ten vysněný vlak, zdaleka ne tak plný, jak by člověk čekal.

11.jpg (91.02 KiB) Zobrazeno 2148 x

12.jpg (124.66 KiB) Zobrazeno 2148 x

13.jpg (111.96 KiB) Zobrazeno 2148 x

14.jpg (124.47 KiB) Zobrazeno 2148 x

Nakonec vystupuji v Algesu. Belémská věž je na dosah, čeká mě ještě trocha chůze. Tam ale vojenská pevnost a kolem věže hromada turistů. Fotím si věž, užívám si park, přemýšlím, zda si v parku dám Piňacoladu.

15.jpg (108.53 KiB) Zobrazeno 2148 x

Nakonec neodolám portskému vínu. Plastovou skleničku si můžu nechat (vydržela se mnou až do Prahy), jen po tom vínu se trochu motám. Na břehu řeky Tejo, jež se přesně v těchto místech vlévá do Atlantiku, si chvíli užívám příjemného lednového počasí.

16.jpg (62.5 KiB) Zobrazeno 2148 x

Další plán je jasný, přejít dálnici ke Klášteru Jeronymitů. Tenkrát jsem na něj čuměl z vlaku, až mi vedle sedící Portugalec v mém průvodci ukázal, na co to vlastně koukám. Teď jsem u toho, snažím se ho dostat na fotku. Všude spousta turistů, stánků a naštěstí i tramvají. Jsem v dosahu lisabonské MHD, místní železniční odboráři už mi můžou být ukradení.

17.jpg (104.73 KiB) Zobrazeno 2148 x

18.jpg (102.91 KiB) Zobrazeno 2148 x

Klára je mezitím na náměstí Praca do Comercio. Tam bych chtěl teď já, ona zase by ráda do Beléma. Vypadá to, že se někde cestou mineme.
Skáču do tramvaje, včerejší 24hodinová jízdenka mi vystačí akorát do centra. Je narváno, naštěstí na Cais do Sobre se tramvaj vylidňuje. Pak je úplně prázdná, řidič říká, že dál se nejede. Asi zase další stávka.

19.jpg (115.15 KiB) Zobrazeno 2148 x

No nic, jdu dál, šel jsem tudy i tenkrát. Kolem vody, tady někde odpočívá Klára. Slíbil jsem, že se jí nebudu snažit najít a slib plním. Na chvíli si sedám k vodě. Den se přesunul do odpoledne. Čekal jsem, že budu mít lepší společnost než jen jedno malé pivo. Málo platné, sám si člověk připadá nějaký chudý.

20.jpg (85.47 KiB) Zobrazeno 2148 x

O kus dál, na Praca do Comercio, mám ale zase plno energie. To náměstí mě tenkrát dostalo, hezky otevřené k moři, to u nás neznáme. Teď ji zdobí i pěkný stromeček. Projdu Vítězným obloukem a mám chuť se vydat s davy turistů po Rua Augusta, místo toho ale odbočuji doprava a po tramvajových kolejích mířím k hradu. Tady jsem se tenkrát toulat a připadal si strašně daleko. Lisabon měl pro mě nádech exotiky a já si připadal drsný, že jsem právě tady. To se se změnilo, procestoval jsem toho mezitím mnoho a člověk se nemůže zbavit toho pocitu, že je to jen „další město v řadě.“

21.jpg (110.73 KiB) Zobrazeno 2148 x

22.jpg (115.99 KiB) Zobrazeno 2148 x

23.jpg (138.58 KiB) Zobrazeno 2148 x

24.jpg (123.82 KiB) Zobrazeno 2148 x

25.jpg (152.26 KiB) Zobrazeno 2148 x

Ale stačí zas popojít kolem kaváren na terasu s vyhlídkou na opatství Svatého Vincenta.
„Tady jsem se přece tenkrát fotil,“ napapá mě. Rychle kouknu na Facebook a je mi to jasné – přesně tady jsem tenkrát fotil.
Německá turistka je dojatá, když ji ukazuji fotku starou 17 let a že bych chtěl dnes něco podobného. A tak vznikla srovnávací fotka po letech.

26.jpg (112.13 KiB) Zobrazeno 2148 x

27.jpg (128.71 KiB) Zobrazeno 2148 x

„Tak zase za 17 let,“ píše mi později na Facebook kamarádka Petra. Já moc ale doufám, že se vrátím do Lisabonu dřív.
Stejně jako Klára mířím dál k hradu. Stejně jako Klára zůstávám před branami. Ona nesjpíš skáče do tramvaje, já to beru přes malou kávu pěšky na nádraží k Santa Apolonia. To už je Eva s Lukášem zpátky v Lisabonu a míří za Klárou na víno do Belému.

28.jpg (146.8 KiB) Zobrazeno 2148 x

29.jpg (86.4 KiB) Zobrazeno 2148 x

Přichází opět vlna nostalgie. Na Santa Apolónii jsem tenkrát přijel nočním vlakem z Madridu. Jen lůžkový příplatek k Intenrailu stál tenkrát 50 Euro, pravda, lůžko to bylo luxusní. Když mě hned u vlaku nějaká paní oslovila s nabídkou hostelů, litoval jsem, že nemám na Lisabon více času.
Halu mezitím opravili. Byl jsem tenkrát po nějakém školení u Městské police vybaven jakýmsi alarmem. Díky mé nešikovnosti se tehdy rozezvučel právě tady. Na to ale opět není čas, vlaky už zase občas jezdí, příměstským vlakem mířím na Oriente.

30.jpg (143.42 KiB) Zobrazeno 2148 x

Zdejší střecha nad nástupišti je pověstná. Bohužel nechvalně. Je hodně vysoko, takže při dešti na cestující stejně prší, navíc vyžaduje nákladnou údržbu a stejně koroduje. Nejen proto je srovnávána se stanicí metra Střížkov. Tedy jako příklad sice hezké, ale naprosto nefunkční architektury.

31.jpg (167.03 KiB) Zobrazeno 2148 x

Vedlejší obchoďák ale naštěstí funguje. A možná je ještě hezčí než předtím. Rychle proběhnout a pak kolem oceánia k lanovce. Stmívá se, blíží se šestá. U moře se randí, sem tam projede lanovka.

32.jpg (110.08 KiB) Zobrazeno 2148 x

33.jpg (108.42 KiB) Zobrazeno 2148 x

34.jpg (58.49 KiB) Zobrazeno 2148 x

Vede po pobřeží, ocitám se tak nějak uprostřed. Napravo nějak nevede chodník, musím nalevo, kde je i velká věz. Tenkrát byla zavřená, co si tak pamatuji. Dneska se v ní svítí.
Dobíhám k lanovce. Kdy zavíráte, ptám se na pokladně.
„Za minutu,“ je mi odpovědí.
„A do kdy funguje věž?“
„To fakt netuším“.
Tak tedy alespoň na věž. Funguje stále, jen si jako turista připadám nepatřičně.
„Přes den se platí vstup deset Euro, teď večer se neplatí nic, ale nahoře v baru musíte nechat útratu alespoň 15 Euro.“
To myslím zvládnu.

35.jpg (91.11 KiB) Zobrazeno 2148 x

Ve výtahu s výhledem ven se strachy málem podělám. Nahoře je krásně. Lidí tu moc není a jako v noblesním baru si moc nepřipadám. Tedy, vypadá to tak, ale turisté, včetně několika dětí, to kazí.
Tak si to projdu alespoň dokola, kouknu na slavný most Vasco da Gama, než se usadím k povinnému koktejlu. Utratit těch 15 Eur není problém, vždyť nejlevnější koktejl stojí 16 Euro. Nevím, co to mám, jakýsi žlutý a s mátou. K tomu v ceně nějaké křupky. Chvíli sedím a vychutnávám si ten pocit.

36.jpg (121.8 KiB) Zobrazeno 2148 x

37.jpg (110.33 KiB) Zobrazeno 2148 x

38.jpg (102.67 KiB) Zobrazeno 2148 x

Pak zas dolů, už za tmy a k metru. Vypadá to, že tak na tu osmou dorazím.

39.jpg (94.25 KiB) Zobrazeno 2148 x

Na Baixa-Chiado si strašně nadávám. Tentokrát jsem trefil ten správný východ – za deset minut jsem u dveří našeho ubytování. Je půl osmé a v té restauraci už všichni sedí.

40.jpg (141.14 KiB) Zobrazeno 2148 x

Chtělo by to něco říct. Tak říkám, že jsem to včera netrefil. Na jednu stranu mě těší pohled na Kláru, která má snad nejhorší za sebou a zítra s námi podnikne velký výlet, na který se tak těším, na druhou stranu mám v ústech určitou pachuť a celkovou neochotu už nést svou kůži na trh. Ono Cimrmanovské „…příště se Vám na to vyseru…“ jakoby se vznášelo nad celým mým angažmá v tomto výletu.

[Lkprak]

Na otočku do Madridu (pátek 5.1.2024)
Před půl pátou vstáváme. Na dnešek jsem se hodně těšil. Tak jako jsme si loni v říjnu udělali s Evou jednodenní odskok ze Skotska do Severního Irska, dnes si z Lisabonu odskočíme do Madridu. Zní to šíleně? Jo, to má.

1.jpg (119.28 KiB) Zobrazeno 2142 x

Na lisabonské letiště jezdí metro. Bohužel oproti třeba tomu pražskému začíná svůj provoz o něco později a reálně s ním jsou dosažitelné odlety až kolem osmé. Tak musíme na Cais do Sobre. Před budovou pro výzkum drogových závislostí mladistvých tu fungují něco jako brněnské noční rozjezdy.

2.jpg (105.18 KiB) Zobrazeno 2142 x

Ten náš autobus má číslo 208 a v 5:00 se i s námi vydává na letiště. Čeká ho přes půl hodiny cesty na zdejší letiště. Prim v něm hrají zaměstnanci, cestujících je pomálu.
Kolem tři čtvrtě na šest jsme tam. Trochu zima, ale v Madridu bude větší. Po zkušenostech z Bergama rovnou na kontrolu.

3.jpg (96.52 KiB) Zobrazeno 2142 x

Spíš je to bludiště, od turniketu na palubky je to k rentgenům ještě dlouhá cesta. Nicméně drama jako v Bergamu se nekoná. Vše jde plynule. Letiště se snaží dobu čekání na kontrole stlačit do deseti minut, tak nějak zhruba tolik jsme tam strávili i my.
Z Lisabonu letím poprvé, užívám si to. Velké přestupní letiště s hezkým výhledem na plochu. Fotím si A320tku Tapu, ale nás čeká jiný spoj.

4.jpg (82.3 KiB) Zobrazeno 2142 x

Holky a Lukáš jdou ještě na snídani, já mířím do gatu. Nakonec do autobusu jdeme všichni jako jedni z posledních.

Lisabon - Madrid
5.1.2024
U2 7639; EasyJet, A320, reg. OE-IJA
07:05-09:25 (odlet asi o čtvrt hodiny později, přílet asi o 5 minut dřív)
LF: 85%
Letiště v Lisabonu má dva terminály. My letíme z jedničky, nicméně autobus nás veze až někam k dvojce, jež slouží převážně Ryanu. Když vidím zaparkovanou A321čku v barvách EasyJetu, moc toužím, aby to byl náš stroj. Nakonec vystupujeme ale vedle, čeká nás skoro sedm let stará A320tka.

5.jpg (86.6 KiB) Zobrazeno 2142 x

Easyna je hodná, dává nás do jedné řady. A je ještě hodnější, holky a Lukáše vedle sebe, já přes uličku. Z pětadvacáté řady mám hezký výhled na volná místa. Když o dvě řady dál vidím prázdnou trojku, se svolením letušek si tam přesedám. A náhle má celý let úplně jiné grády.

6.jpg (65.34 KiB) Zobrazeno 2142 x

V ranní špičce trochu čekáme, odlet v 7:15, na start jdeme až kolem půl osmé. Sedět na druhé straně, mám asi výhled na celý Lisabon, ale darovanému okénku na výhled nekoukej.
Za postupného svítání tak míříme na východ, slunce před námi. Říkám že, piloty to musí strašně oslňovat. Ale mě to nevadí, já si to užívám a fotím krásné fotky.

7.jpg (50.26 KiB) Zobrazeno 2142 x

Jasně, mám trochu hlad a vím, proč jsem si v Lisabonu nic nedal. O jídlo se postarají v EasyJetu. Pravda, nabízený croissant nemají, ale muffin a káva to jistí. Moc hezké zpříjemnění krásného letu.
Chvíli spím a chvíli koukám ven, nakonec se jdu projít po letadla. Moji spolucestovatelé spí. Chudáci, neví, o co přichází.

8.jpg (69.23 KiB) Zobrazeno 2142 x

9.jpg (37.59 KiB) Zobrazeno 2142 x

10.jpg (69.22 KiB) Zobrazeno 2142 x

Let má trvat necelých 55 minut, blížíme se k Madridu. První sklesání pod mraky a ono prší. Kolem skladů a továren, najít tu správnou na runway, pak v proudu dalších letadel sklesat a ano, pořádně si zatleskat. Parkujeme na T2 vedle dvou Wizzairů, nefunguje dokovací systém, chvíli se čeká na maršály. Pak hezky chobotem do terminálu.

11.jpg (57.87 KiB) Zobrazeno 2142 x

12.jpg (97.08 KiB) Zobrazeno 2142 x

Je nám fajn. I pro mě je to v Madridu na letišti premiéra. Na metro se jde neskutečně dlouho, pak klasická debata, že přeci nepotřebuji 24hodinový lístek, když letím za pár hodin domů a nakonec konstatování, že i na těch pár hodin se celodenní jízdenka vyplatí.

13.jpg (81.98 KiB) Zobrazeno 2142 x

Oni jsou Španělé totiž jaksi kedry a za jízdu na letiště si účtují několikaeurový přípatek.
V klidu a pohodě metrem míříme na Nuevos Ministerios, kde metro z letiště končí, pak přestup na modrou linku a s ní na Plaza de Espaňa.

14.jpg (108.06 KiB) Zobrazeno 2142 x

Velké náměstí s parkem uprostřed mrakodrapů mi přišlo jako ideální výchozí bod. Než se však vydáme dál, kdosi velí na kafe. Jeden z mnoha Starbucksů je nám útočištěm pro další možná půl hodinu. Alespoň v klidu probereme drby.

15.jpg (172.5 KiB) Zobrazeno 2142 x

Pak teprve vzhůru do města. V létě má pověst pekla, teď je v něm však nějakých sedm stupňů a fouká. Jaký rozdíl proti včerejšímu Lisabonu.
Dav turistů nás vede ke Královskému paláci, tak velkému, že se ani na fotku nevejde. Jsme v pohodě. Dovnitř, do dvora nejdeme, okukujeme z vpovzdálí.
Na Plaza de la Almeria na chvíli zastavíme. Z jedné strany Královský palác, z druhé strany Almudenská katedrála. Mezi nimi davy turistů. A my.

16.jpg (139.16 KiB) Zobrazeno 2142 x

17.jpg (127.53 KiB) Zobrazeno 2142 x

18.jpg (93.87 KiB) Zobrazeno 2142 x

Přilehlý velký park vypadá hezky na mapě. Z výšky je to ale jen halda stromů. Holky ještě sledují vystoupení místních pouličních umělců, pak jdeme pomalu dál. Vlastně toho v Madridu moc k vidění není. Vzpomínám, co jsem dělal tenkrát. Spal v jednom kempu v Getafe a díky Interrailu vyrážel na cesty vlakem po celém Španělsku. Vlastně až poslední den, kdy už jsem měl stan sbalený, jsem se po městě trochu porozhlédnul. Ke královskému paláci jsem zabloudil více méně náhodnou, nádraží Atocha, tak nechvalně proslavené teroristickými útoky, viděl jen díky svým cestám. Možná je to čas to teď napravit.
Tak jdem dál, uličkami starého města na náměstí Plaza Mayor.

19.jpg (135.82 KiB) Zobrazeno 2142 x

Obehnáno domy, s monumentálním stromečkem kdesi uprostřed. Trochu fouká a je zima, ale asi se jim tam líbí. Jen tak lehce naviguju, cílem jsou zahrady Jardim na druhé straně centra. Holky říkají něco o hledání vhodné restaurace k obědu, z toho mám už rovnou osypky. Naštěstí drama se nekoná, zapadneme do Taco Bell.

20.jpg (116.19 KiB) Zobrazeno 2142 x

21.jpg (106.73 KiB) Zobrazeno 2142 x

Po obědě je hned za rohem náměstí Puerta del Sol, takový středobod celého Španělska, ze kterého se rozebíhají silnice do všech koutů. I tady tomu vévodí Vánoce, dokonce je dneska nějaká akce Unicef. Holkám se na chvíli ztrácím, píšu, sejdme se u Sephory. Evu s Lukášem ale zaujme Apple Store, s Klárou postáváme před obchodem a tváříme se, že nám to vlastně nevadí (Kláře nejspíš opravdu ne).

22.jpg (105.24 KiB) Zobrazeno 2142 x

Opatrnými kroky pak míříme na Plaza de las Cortes, rohový dům tipujeme na nějaký palác, nakonec v něm sídlí hotel Hilton.

23.jpg (129.11 KiB) Zobrazeno 2142 x

Lukáš si vzpomněl, že v Madridu je nějaký velký dům, v němž se odehrává jeho oblíbený seriál, skáčeme do metra a jedeme tam. Ten barák je součástí vládních budov u stanice metra Nuevos Ministerios.

24.jpg (113.49 KiB) Zobrazeno 2142 x

Tak vyfotit a jdem dál. Teď má slovo Klára. Díky svým dětem je fotbalovou fanynkou, stadion Santiago Bernabeu je nedaleko. Zas trochu fouká, zas je nám zima. Debatujme nad moderní architekturou i chystajícím se alegorickým průvodem na jedné z místních ulic.

25.jpg (103.82 KiB) Zobrazeno 2142 x

Celkem solidně vymrzlí přicházíme na stadion. Jeho část se rekonstruuje, ale fan shop je naštěstí otevřený. A narvaný lidmi. Klára je ve svém živlu, byť její syn fandí spíš Barceloně. Uvažujeme dokonce o exkurzi do nitra svatostánku, ale už je pro dnešek vyprodáno.

26.jpg (110.66 KiB) Zobrazeno 2142 x

27.jpg (121.2 KiB) Zobrazeno 2142 x

Ještě mnoho času zbývá, vracíme se do centra. Výstupní stanicí je nám tentokrát Tribunal. Po ulici Calle de Fuencarral míříme na nejslavnější španělskou třídu zvanou Gran Via. Restaurace a fast foody náhle mizí, jediné obchody jsou ty s hadrama.

28.jpg (146.65 KiB) Zobrazeno 2142 x

Pak káva na křižovatce s Gran Via a opatrná chůze po ní. Holky dokupují suvenýry, míjíme pár žebráků. Cesta končí opět na Puerta del Soll a v Apple Storu. Je nám zima, chceme na letiště. Mám nápad, ne metrem, ale vlakem pojedeme. Jen oslovený zaměstnanec si není jistý, zda nám na něj platí naše celodenní lístky. Nakonec prý ano. Tak jeden přestup a pak směr Terminál 4. Když vlak vjíždí na nádraží Chamartín, rozbuší se mi srdce.

29.jpg (115.56 KiB) Zobrazeno 2142 x

30.jpg (111.07 KiB) Zobrazeno 2142 x

Tady odtud jsem vyrážel na některé své výlety, tady se mi tak líbilo. Několik připravených španělských rychlovlaků ochromí i mé šotoušsky chladné spolucestovatelky, pak však chvíle napětí, jestli nás na letišti u Terminálu 4, kam vlak zajíždí, vypustí turniket ven. Vypustil. Tak jen ještě jednu stanici metrem. Klára se trochu diví, Eva je nadšená.
Zas se převléknout do letního a pak nekonečnými chodbami ke kontrole na Terminál 2.
Zpátky se vracíme Rynamem, klasická osmistovka letí z Tenerife a bude mít drobné zpoždění. Naše cesty se opět rozchází, potkáváme se v baru nedaleko gatu.

31.jpg (110.18 KiB) Zobrazeno 2142 x

Konečně si dávám pořádnou Estrellu. Při sledování fronty čekajících na odlet, zatímco letadlo teprve najíždí na stojánku, vyprávím mým spolucestovatelům o někdejší romantice free seatingu a systému „urvi, co můžeš.“

Madrid - Lisabon
5.1.2024
FR 9744; Ryanair, B738, reg. EI-EKG
19:35-20:05 (odlet asi o 40 minut později, přílet asi o 20 minut později)
LF: 90%
Když pak stojím v nástupním mostu vedle Kláry, musím se štípnout, jestli se mi to nezdá. Byl jsem tenkrát u toho, když se vracela po mateřské do práce a ani v nejdivočejším snu by mě tenkrát nenapadlo, že jednou spolu budem v Madridu nastupovat do letadla směr Lisabon.

32.jpg (108.35 KiB) Zobrazeno 2142 x

Jsme zase roztroušeni po celém letadle. A to doslova, Eva má první řadu, já dvaatřicátou. Přiletělo pro nás čtrnáct let stará osmistovka ještě v původním interiéru. Upřímně, nic moc. Alespoň jdeme rychle na start. Já v uličce, vedl mě volné místo, pak jakási namalovaná Číňanka. Nic od letu nečekám, hlavně chceme být rychle zpátky v Lisabonu.

33.jpg (101.92 KiB) Zobrazeno 2142 x

Trochu to houpe a palubní prodej je dost vyjedený, nakonec beru zavděk čajem a snickerskou.

34.jpg (68.2 KiB) Zobrazeno 2142 x

35.jpg (85.73 KiB) Zobrazeno 2142 x

Za tmy stejně nic není vidět, tak se těšíme na přistání. To je asi trochu prudší. Parkujeme u Terminálu 2, autobus nás ale vyhazuje u jedničky. Jen Klára se v něm trochu zdržela, jela až v tom úplně posledním, tak se čekalo na pár lidí, co hledalo své kufry.

36.jpg (79.59 KiB) Zobrazeno 2142 x

37.jpg (98.83 KiB) Zobrazeno 2142 x

38.jpg (109.81 KiB) Zobrazeno 2142 x

Pak konečně metrem do centra. Holky se chtějí ještě najíst, já na hledání restaurace nemám nervy, beru si klíče a razím do ubytování. Kdo kolektivu se straní, sám sobě si škodí, chtělo by se říci. Našli perfektní restauraci a v něm sympatického českého číšníka, v jehož přítomnosti strávili kouzelný večer. To jen já už šel na kutě, naštěstí dnes bez černých myšlenek.

39.jpg (139.29 KiB) Zobrazeno 2142 x

[Lkprak]

Za sluncem (sobota 6.1.2024)
Jeden den Madrid, hned další Algarve. Opatrně jsem navrhoval, že bychom to klidně mohli zrušit.
„A co bychom v tom Lisabonu dělali?“, zeptala se řečnicky Klára a bylo rozhodnuto.
Tak jsme vstali a kolem půl sedmé opouštěli naše ubytování.

1.jpg (119.06 KiB) Zobrazeno 2140 x

Hezky do metra, vylidněným městem a asi dvacet minut před odjezdem našeho Flixbusu jsme už byli na Oriente. Jen ještě najít ten správný autobus. Informační obrazovky příliš nefungovaly, museli jsme obejít každý ze zelených strojů. Naštěstí jich tu nebylo mnoho.

2.jpg (98.18 KiB) Zobrazeno 2140 x

Jenže krátce po odjezdu přišla studená sprcha. Stačilo otevřít internet a bylo to. V Praze se meteorologům porouchalo jakési čidlo a než ho v pondělí opraví, Ruzyně při mlze nepřijímá. Smutně a děsivě jsem koukal na Flightradar, jak četná letadla krouží před Prahou a pak divertují na jiná letiště. Mířili jsme přes slavný dlouhý most Vasco da Gama a mně bylo úzko. Zítra se máme vracet a když bude mlha, vrátíme se leda do prd…

3.jpg (47.62 KiB) Zobrazeno 2140 x

Přemýšlel jsem, co dál, zda jim to mám říct, i když mi bylo jasné, že Klára to zjistí, jakmile si odemkne telefon. Její manžel pracující na letišti jí to už určitě napsal.
Po dálnici A2 jsme mířili k jihu, slunce nám hřálo do očí, v poloprázdném autobuse bylo dost místa na spaní, navíc jsme za 250 km dlouhou cestu dali každý jen 89 korun, ale mně bylo zle od žaludku.
Trvalo dlouho, než jsem usoudil, že s tím nic neudělám a očekávání hezkých příštích začalo zvolna vyhrávat nad obavou z nejistých přespříštích.

4.jpg (45.71 KiB) Zobrazeno 2140 x

Ale nakonec jsem se oparně uklidnil. Autobus dal malou pauzu kdesi na benzínce, to už to i ta Klára věděla. Nějak se domů dostaneme, řekli jsme si.

5.jpg (85.71 KiB) Zobrazeno 2140 x

Byla to nakonec krásná jízda, hlavně s blížícím se cílem. Po necelých třech hodinách Albuferia. Měl to být takový symbol, projet Portugalsko od severu na jih, z Porta přes Lisabon až někam na pobřeží do Algrave. Uvažovali jsme buď o Faru nebo do Lagosu. Nakonec jsme zvolili zlatou střední cestu a skončili tady.

6.jpg (123.62 KiB) Zobrazeno 2140 x

Asi to byla dobrá volba. O pár stupňů tepleji než v Lisabonu, malé městečko, v létě nejspíš plné turistů, se opatrně probouzelo k životu. I holkám se tu líbilo. Ještě zajít do malého krámku, koupit nějaké suvenýry, proplést se uličkami a zvolna k moři.

7.jpg (158.08 KiB) Zobrazeno 2140 x

Přivítala nás široká pláž a po obou stranách malé útesy. Bylo tu hezky. Žádný déšť, žádný vítr, jen slunce a písek.

8.jpg (99.83 KiB) Zobrazeno 2140 x

Pár fotek, hodit na zem ručník a Eva s Lukášem se vrhají do vln. S Klárou sedíme vedle sebe, opatrně si povídáme.
„…a můžem si dát vínko na pláži…“, napsal jsem mockrát u tohohle výletu do itineráře. Teď byl na to ten pravý čas.
„Neblbni, neplaš…“, klidnila mě Klára, ale já se toho nápadu chytil jak klíště. V džínách ale bosý, vydal jsem se do nejbližší restaurace pro láhev.
Paní na mě koukala jako na blázna.
„Jsme parta přátel, chtěli jsme si dát v Portu, ale tam pršelo“, vysvětluju ji, „pak v Lisabonu, ale tam byla jedna z nás nemocná, tak konečně můžem dát,“ říkám dál a paní se už směje.

9.jpg (53.25 KiB) Zobrazeno 2140 x

10.jpg (99.98 KiB) Zobrazeno 2140 x

11.jpg (71.38 KiB) Zobrazeno 2140 x

Jedna láhev za 13 Euro, není problém. Skleničky nebudou, ale můžou nabídnout plastové kelímky.
Klára se směje, Eva už se blíží k nám, Lukáš se ještě koupe. Naléváme a připíjíme si. O tohle nás přece šlo, takhle jsme si to plánovali.

12.jpg (97.39 KiB) Zobrazeno 2140 x

Pak jde Eva pro další, nakonec je řada na Kláře. Tři lahve vína a totální spokojenost. Takhle to mělo vypadat v Portu, Cascais, tady i zítra v Barceloně. Je velkou chybou, že k tomu došlo až tady.
Alkohol s námi dělá divy a člověk by se zbláznil. Ale jsem konečně spokojený. Autobus původně rezervovaný na druhou hodinu předěláváme na pozdější spoj. Blbneme a užíváme si to.
Trvá ještě mnoho krásných chvil, než se zvednem a jdem pomalu na oběd. Současnost je tak krásně růžová a zítřejší návrat domů najednou bez obav.

13.jpg (167.06 KiB) Zobrazeno 2140 x

14.jpg (77.06 KiB) Zobrazeno 2140 x

15.jpg (69.17 KiB) Zobrazeno 2140 x

16.jpg (95.21 KiB) Zobrazeno 2140 x

Po útesech se škrábem, nakonec jdem zpátky. V jedné malé restauraci čekáme dlouho na oběd.

17.jpg (78.73 KiB) Zobrazeno 2140 x

Pak se honíme na autobus. Ten nakonec nestíháme. 90 korun za každého jen tak v luftu. Klára kupuje nové jízdenky, pak jde i s Evou a Lukášem po nákupech. Mě nechávají v mé náladě samotného.

18.jpg (83.9 KiB) Zobrazeno 2140 x

Za půl hodiny se zase scházíme. Klára koupila i místenky. Oni tři vedle sebe, já až úplně vzadu. Přijde mi to jako schválnost, ale až pohled na plný autobus dává tušit, že to nejspíš jinak nešlo.

19.jpg (108.31 KiB) Zobrazeno 2140 x

20.jpg (119.81 KiB) Zobrazeno 2140 x

Autobus se noří do tmy a my míříme k severu. Na Ruzyni klid, ale meteorologové své náčiní ještě neopravili. O dvacet minut, než bylo v plánu, jsme na Oriente. Naposledy do metra, zmocňuje se nás nostalgická nálada. Holky vědí kam, za tím skvělým číšníkem. Jdu s nimi. Jen zpočátku asi působím jako kakabus. Holky se s ním baví a žertují, já jsem na telefonu. Jenže chyba lávky, dělám jim palubky.
Oni špagety a víno, já pizzu a pivo. Připadám si jak buran. Pak v klidu jdu spát, holky a Lukáše čeká ještě dlouhý večer. Víno z dopoledne vyprchalo, nad propadlou jízdenkou mávám rukou. Hlavně v pořádku zítra dojet domů.

[Lkprak]

Do Barcelony a domů (neděle 7.1.2024)
Poslední ráno. Sbalit, zamávat, uklidit. O něco později, než bychom chtěli, vyrážíme na autobus.

1.jpg (125.2 KiB) Zobrazeno 2137 x

Ten už na nás čeká. Jedeme tím samým spojem, co předevčírem. Jen z cestujících jsme tu úplně sami.
V Praze to zatím na mlhu nevypadá. Letadlo, jež nás večer (doufejme) odveze z Barcelony, se zatím vydává na cestu do Košic. Po té musí ještě do Bari.
Cesta uběhne rychle. Moc se nezdržovat, trasou, kterou to známe, rovnou ke gatu.

2.jpg (81.41 KiB) Zobrazeno 2137 x

3.jpg (122.58 KiB) Zobrazeno 2137 x

4.jpg (136.02 KiB) Zobrazeno 2137 x

5.jpg (122.71 KiB) Zobrazeno 2137 x

Nějak mám za to, že TAP ještě dává na palubě občerstvení, tak to se snídaní, na rozdíl od holek, nepřeháním. Nicméně cesta až moc připomíná předvčerejší výlet do Madridu. Také nás vezou autobusem kamsi na vzdálenou stojánku.

Lisabon - Barcelona
7.1.2024
TP 1030; TAP Air Portugal, A320, reg. CS-TVF
07:15-10:05 (odlet asi o 20 minut později, přílet asi o 5 minut později)
LF: C: 50%, Y: 90%
Doufal jsem v něco speciálního, vždyť třeba včera tuhle linku letěla E190, ale čeká na nás zase A320tka. Alespoň, že logojet.

6.jpg (53.48 KiB) Zobrazeno 2137 x

Všichni ve čtyřiadvacáté řadě, já tentokrát u okna. Chvíli to trvá než jdem na start, pak zase z města nevidím nic. Ale nakonec hezký obrat na východ a pak už jen krásná cesta nad Iberským poloostrovem.

7.jpg (80.3 KiB) Zobrazeno 2137 x

8.jpg (36.84 KiB) Zobrazeno 2137 x

Skoro všichni spí, jen si to užívám a fotím. Když zaslechnu říkat letušky něco o palubním prodeji, je mi jasné, že jsem se mýlil. Tak alespoň si za 7 Euro dávám kombinaci kafe, vafle a džusu. Nebylo to vůbec špatné.

9.jpg (74.61 KiB) Zobrazeno 2137 x

Zas jen fotím. Každou chvíli pod námi přeletí letadlo. Pořád je na co koukat. Nakonec vletíme nad Barcelonu, uděláme oblouk nad mořem a hurá na přistání. Já mám krásný výhled na moře a obrovský kontejnerový přístav, Ti na druhé straně mají Barcelonu jako na dlani. Sagradu Familii vidím i přes uličku.

10.jpg (63.64 KiB) Zobrazeno 2137 x

11.jpg (76.31 KiB) Zobrazeno 2137 x

12.jpg (91.64 KiB) Zobrazeno 2137 x

13.jpg (70.46 KiB) Zobrazeno 2137 x

14.jpg (116.58 KiB) Zobrazeno 2137 x

Parkujeme na dohled Singapůrce.

15.jpg (70.56 KiB) Zobrazeno 2137 x

Všude hromada dálkových letadel, jsme v jiném světě. Holkám se let moc nelíbil, já jsem spokojený. A terminál 1 místního letiště, to je nádhera sama o sobě.

16.jpg (80.22 KiB) Zobrazeno 2137 x

17.jpg (114.83 KiB) Zobrazeno 2137 x

Je něco po desáté, v šest nám to letí do Prahy. Eva s Lukášem chtějí ještě kafe, čekáme u místního Starbucksu. Pak zase konstatování, že když jednosměrná jízdenka na MHD stojí 5,15 Euro, tak celodenní za 10,50 se vyplatí. Mám svůj plán a čekám, zda na něj dojde. Eva chce na památky, Klára touží po suvenýrech. Když říká, že suvenýry a památky jsou jedna cesta, ptám se, jestli mě k tomu potřebují. Samozřejmě, že ne. Tak rychle mizím.
Měl jsem víc plánů, až jsem se se v nich ztratil. Nejdřív do Callely, kam jsem jako dítě jezdil k moři. Ale Google říká, že bych to nestihnul. Přesto na T2 vystupuji z metra a jdu na vlak. Ten mi akorát ujíždí a další jede až za půl hodiny. Tak zpátky na metro. O kus dál, u stanice El Prat Estació mě napadá, že bych se mohl podívat vlakem na jih do letiště. Když zjišťuji, že jeden spoj tím směrem mi akorát ujel, měním opět plány a že pojedu zase d centra. Ale turniket mě s mojí celodenní jízdenkou nechce pustit dál. Tak fajn, zpátky na metro. Ale ani tady se se mnou turniket nebaví. Jízdenka je prý poškozená. Je tu dívka, podle zavazadlového štítku na kufru přiletěla odkud si ze Skandinávie, má ten samý problém. Žádný zaměstnanec tu není, přes interkom nám kdosi radí, ať to zkusíme za čtyři minuty. Mně ani jí to nejde, ona rezignuje a kupuje si novou jízdenku. Já zkouším znova interkom.
„Někoho posílám“, vydržte, ozve se jen ze sluchátka.
Vydržím dvacet minut, pak se konečně kdosi objevuje a v automatu mi vystavuje náhradní jízdenku. Hurá, můžu dál.
Ve stanici Fira/Europa chci chytit metro linky L8. Jenže to je společná stanice pro tuhle trasu a pár dalších linek příměstské železnice vedoucí kamsi za město. Výsledek – na nejbližší spoj čekám přes deset minut.

18.jpg (104.74 KiB) Zobrazeno 2137 x

Konečně Placa Espaňa. Přistáli jsme krátce po desáté, je půl jedné a já jsem konečně v centru. Hezký.
Jenže tady jsem zase ve svém živlu, tady mě to baví. Dvě věže, široká ulice, pak kopec, po jehož okrajích vedoucí eskalátory a nakonec Katalánské národní umělecké muzeum (díky @pavelpmi za upozornění na chybu ). Naprosto chápu, proč mě to tenkrát tak okouzlilo.

19.jpg (68.27 KiB) Zobrazeno 2137 x

Mířím dál na Montujic. Jsou tu čtyři lanovky, chci je dát všechny. Mohlo by bát trochu tepleji, ale prostě se mi tady líbí.
Jo, tady by to mělo někde být. Podzemní lanovka dolů a kabinová nahoru. Vidím jen ty kabiny. Tak zaplatit 10,50 Euro za jednosměrnou jízdenku a pak k Montujickému kostelu. Mapy tvrdí, že z té lanovky jsou krásné výhledy na Barcelonu. Mapy nelžou. Všechnu tu krásu mám jako na dlani.

20.jpg (130.9 KiB) Zobrazeno 2137 x

21.jpg (137.37 KiB) Zobrazeno 2137 x

22.jpg (137.56 KiB) Zobrazeno 2137 x

23.jpg (111.47 KiB) Zobrazeno 2137 x

Nahoře je trochu zima, mířím dolů. U první vyhlídky koukám na přístav. Dvě věže připomínající Eifellovku mají být stanice lanovky do přístavu. To mě tenkrát do Barcelony přivedlo, byť jet tou lanovkou chtělo velkou odvahu. Trochu mě děsí, že teď žádnou kabinu lanovky nevidím.

24.jpg (133.17 KiB) Zobrazeno 2137 x

Sejdu dolů a je to jasné, kvůli větru se nejezdí. Tříletou slečnu, která kvůli tomu brečí, upřímně chápu.
Fajn, běžím dolů, ještě přes nevím kam, asi ke stanici metra Paralel. Krom směrovky do metra je tu směrovka i na lanovku, tu kterou jsem před pár hodinami nemohl najít. Za pár minut jede první spoj, mám štěstí. Je to taková místní verze Petřínské lanovky. Když jsem nahoře, chce se mi smát. Vstup do ní je hned vedle vstupu do té kabinové lanovky, asi si zajdu na oční.

25.jpg (99.97 KiB) Zobrazeno 2137 x

26.jpg (109.03 KiB) Zobrazeno 2137 x

27.jpg (121.48 KiB) Zobrazeno 2137 x

Tak zase dolů a narvaným metrem na Plaza Catalunya. Pak po slavné ulici La Rambla ke Kolumbovu památníku. Kdysi mi tady nějací místní nabízeli hašiš. Dnes jsem žádnou takovou podobnou nabídku nedostal.

28.jpg (157.84 KiB) Zobrazeno 2137 x

Už je čas, musím do metra. Tak k univerzitě a pak skoro celou L9tkou na letiště. Dost se děsím, že to nestihnu, na letišti jsem 50 minut před odletem.

29.jpg (91.96 KiB) Zobrazeno 2137 x

Ale na kontrole skoro nikdo, za chvíli jsem u gatu. Holky už tam sedí. Projdu, pozdravím a jdu dál. Eva na Kláru gestikuluje, co to má znamenat. Chápu jí. Jenže já hledal nejdřív místo, kde bych si mohl letadlo vyfotit a pak záchod. Když jsem obojí splnil, sedám si k nim. Prý byli na Sagradě Familii. To hlavně. Když říkám, že jsem si vyjel na Montujic, moc se to nelíbí. Přesně to měla původně v plánu Eva. A já tam s ní nejel.

30.jpg (107.64 KiB) Zobrazeno 2137 x

Za pomalu zapadajícího slunce míříme do letadla. Paní přede mnou se hádá, má obal na housle, ten jí chtějí odbavit dolů. Nakonec obal dolů posílá, ale housle si nechává u sebe. Tomu se zase diví posádka.

31.jpg (92.27 KiB) Zobrazeno 2137 x

Barcelona - Praha
7.1.2024
FR 3039; Ryanair, B738, reg. SP-RNA
17:20-19:55 (odlet asi o půl hodiny později, přílet na čas)
LF: 90%
Mám tentokrát exit a uprostřed. Vedle mě chlap, o kterém si celou dobu myslím, že je to Robert Rosenberg (nebyl). Dlouhé pojíždění a pak start nad moře. Loučím se z Barcelonou.

32.jpg (67.66 KiB) Zobrazeno 2137 x

Na mlhu to pořád nevypadá, let je klidný. Tentokrát si kupuju malý Sprite a čekám, zda nezačneme kroužit. To už klesáme od západu, dohlednost až na zem a já jsem čím dál víc klidný.

33.jpg (68.1 KiB) Zobrazeno 2137 x

34.jpg (47.81 KiB) Zobrazeno 2137 x

Nakonec sedáme, tentokrát se netleská. Asi by to chtělo. V pražském mrazu nás navádí na stojánku ke gatu D6, výstup mostem jsem u Ryana zažil v Praze poprvé.

35.jpg (53.42 KiB) Zobrazeno 2137 x

36.jpg (85.02 KiB) Zobrazeno 2137 x

Ještě zdravíme kolegu Radima, co dělá přílet. Klára tu má auto, odveze nás domů, ještě chce pozdravit manžela. Já se nakonec rozhodnu jet domů autobusem. V mrazu si třídím myšlenky. Snad se to holkám líbilo, snad jsem jim to moc nepokazil. Týden zázraků? Pro ně doufám, že jo. Sám to asi budu nazývat jinak…

[pavelpmi]

Mně se, Peťo, tvoje reporty moc líbí, jsou takové osobní... A hezké fotky!
A že si dáš práci to tak všechno zmenežovat, a potom taky sepsat.
Jen nevím, jestli to měl být test pozornosti čtenáře, ale Katalánci by ti asi nepoděkovali, kdyby se dozvěděli, že jsi z jejich národního uměleckého muzea udělal Baskickou národní galerii.
Těším se na příští!

[Lkprak]

Mně se, Peťo, tvoje reporty moc líbí, jsou takové osobní... A hezké fotky!
A že si dáš práci to tak všechno zmenežovat, a potom taky sepsat.
Jen nevím, jestli to měl být test pozornosti čtenáře, ale Katalánci by ti asi nepoděkovali, kdyby se dozvěděli, že jsi z jejich národního uměleckého muzea udělal Baskickou národní galerii.
Těším se na příští!

Díky za pochvalu a upozornění na chybu (již opraveno).
Když člověk nemá rodinu, má čas menežovat i sepisovat. Jedno i druhé byla zábava, to mezitím ostatně také. Původně to mělo být daleko osobnější, ale vědomí, že si to může přečíst opravdu každý, včetně mých spolucestovatelů a jejich partnerů, kamarádů a dětí mě nutilo se v jistých ohledech výrazně se krotit.
Další TR bude snad v dubnu

[tygrlive]

Díky za parádní report, četl jsem hodně podrobně. Příští sobotu letíme celá rodina na jarňáky dost podobně (bez toho Madridu teda )

Sehnal jsem KLM letenky PRG-AMS-OPO a FAO-AMS-PRG s celodenním layoverem v AMS... Mezi Portem a Lisabonem a Farem jedeme po kolejích... to se taky těšim. Cena na osobu za tuhle multiletenku 4600 což je myslím slušné. A velký kabiňák je lepší než malý.

[tramin]

Paráda, dík. Hned jsem si vzpomněl na studentská léta, kdy jsem trávil 1 měsíc o prázdninách v Katalánsku. Ale to už je přes 30 let...

[Fabo]

Portugalsko, Portugalsko... tam jsem taky nebyl.

Alespon na pevnine, teda. Krom jednoho prestupu v Lisabonu.

Chtelo by to zmenit.

Jinak ta tva rozervanost celkem dobre popisuje proc strasne nerad delam program pro vetsi skupiny. Jak tak zvladnu ukocirovat tak kdyz jedeme nekam s rodici a sestrou. Jinak od toho davam ruce pric, maximalne resim letenky.

[Lkprak]

Díky za parádní report, četl jsem hodně podrobně. Příští sobotu letíme celá rodina na jarňáky dost podobně (bez toho Madridu teda )

Sehnal jsem KLM letenky PRG-AMS-OPO a FAO-AMS-PRG s celodenním layoverem v AMS... Mezi Portem a Lisabonem a Farem jedeme po kolejích... to se taky těšim. Cena na osobu za tuhle multiletenku 4600 což je myslím slušné. A velký kabiňák je lepší než malý.

Díky moc za pochvalu a za přečtení. Letenka PRG-něco-OPO a FAO-něco-PRG byla taky v hledáčku, ale vycházelo to přes devět tisíc, což jsme tentokrát řekli, že bylo moc. Nakonec, po té mé chybě s letenkou EasyJetu z LIS do BCN, by to vyšlo levněji, než to co jsme nakonec letěli, ale co už se dá dělat.
A tu cestu po kolejích závidím. Trapně se přiznám, že pokud by moji spolucestovatelé tenkrát řekli, že na to Algarve fakt nejedou a ať si tam jedu sám, skočil bych do toho jejich Pendolína, co tam jezdí. Tak snad příště.

[Lkprak]

Paráda, dík. Hned jsem si vzpomněl na studentská léta, kdy jsem trávil 1 měsíc o prázdninách v Katalánsku. Ale to už je přes 30 let...

Moc děkuji. No já tenkrát (přelom září a října 2006) projel Španělsko vlakem. Zážitek, na který asi nikdy nezapomenu, ale budu se ho snažit někdy napodobit. Jen škoda, že to mládí je fuč .

[Lkprak]

Portugalsko, Portugalsko... tam jsem taky nebyl.

Alespon na pevnine, teda. Krom jednoho prestupu v Lisabonu.

Chtelo by to zmenit.

Jinak ta tva rozervanost celkem dobre popisuje proc strasne nerad delam program pro vetsi skupiny. Jak tak zvladnu ukocirovat tak kdyz jedeme nekam s rodici a sestrou. Jinak od toho davam ruce pric, maximalne resim letenky.

Portugalsko je fajn. A to setkání po letech bylo velmi příjemné a snad se tam brzy vrátím. A moc bych chtěl vidět Madeiru i Azory.

Jo, svou rozervanost jsem musel v textu ještě hodně krotit. Ale chápu, proč se o takových cestách píšou romány a točí filmy. Já jsem měl pocit, že jsem nad tím strávil mraky hodin a stejně jsem se jim nezavděčil, resp. nebylo možné se zavděčit všem. Což je asi to hlavní, proč to člověk nechce dělat. Paradoxně jsem po návratu slyšel zprostředkovaně (a v jednom případě i na přímo) zpětnou vazbu, že to bylo fajn. Ale jak jsem si před odjezdem myslel, že bych se mohl živit coby turistický průvodce, tak mě to během výletu celkem rychle přešlo (své síly jsem poněkud přecenil).