Mám pár přátel, kteří létají pro náš konkurenční koncern a musím říct, že jsem za své milované koupáky (litoris vulgare) opravdu rád. Ano, jsou to lidé, kteří třeba nelétají moc často, ale to jim nelze zazlívat. Na druhou stranu mají často velmi dobré vychování, poděkují, poprosí, dbají všech vašich pokynů. Můžu říct, že 98 % všech našich pasažérů takový jsou. Ano, pak tu máme ta dvě procenta(viz. tento trip report) - ale i to se dá zvládnout. Člověk hold musí mít dostatek empatie a pochopit, že třeba takový on-line check-in může být pro sedmdesátiletého pána opravdu noční můrou. Tomu já rozumím a pána tak řadím mezi svých oblíbených 98 %. Ale potom jsou tu jedinci, co si opravdu neuvědomují, že se musíme postarat o tři stovky dalších lidí a proto musí jejich banální požadavek tři minuty počkat. I těm já rád vyhovím - ale potřebuju ty tři minuty! A dále je tu samozřejmě ten muž, co na vás tahá historické křivdy a skupinka, která se rozhodne rozdělat si v kabině oheň. Pro tyhle lidi pochopení nemám. Každopádně si tuhle práci užívám, dělám jí opravdu rád a jsem taky rád za klientelu, kterou vozíme. Pro žádnou jinou firmu s jiným konceptem bych určitě pracovat nechtěl.maaczech píše: ↑26. 02. 2024, 14:58Já chvílema opravdu brečím smíchy
Nalítal jsem toho už celkem dost (téměř výhradně legacy airlines, žádné chartery) a vždy se snažím posádku neotravovat, nikdy jsem třeba nestiskl call button, občas jsou crew dost odtažití, teď trochu chápu proč, některé cesťáky bych sám nejradši umravnil (snad i vyhodil z letadla) a tenhle pohled z "druhé strany" je úžasný!
Na takových koupáckých letech jsou to těžce vydřené peníze
A samozřejmě taky záleží na nás. Bohužel mám pár kolegů, kteří si myslí, že asertivita znamená chovat se k někomu jako ke kusu h*vna. Někteří jsou opravdu nepříjemní a myslí si, že mohou svou roli zneužívat ve vztahu k hostům nebo i kolegům. Čím profesionálněji a přátelštěji se jako cabin crew chováte, tím větší důvěru vzbuzujete a tím více potenciální škůdce odzbrojíte. S tímhle přístupem se mi taky stává mnohem méně incidentů, než kolegům, co si s sebou do práce přinesou blbou náladu (do určité míry tu roli samozřejmě hraje i pohlaví).
S tím call bellem je to složité. Já osobně velmi rád na call-belly reaguji, protože mi to dovoluje být víc v pohybu a komunikovat s hosty. Osobně radši trávím čas v kabině, mezi cestujícími (pokud zrovna neletíme do Cancunu), než v galley. Pak jsou ale letušky/stevardi, co to nemají rádi vůbec, protože je to zdržuje při práci/nebo jsou to líná hovada. Nejrychleji odpovídají na call-bell holky a kluci z Qatar Airways, jenže těch je v každém letadle jako much. Nás je prakticky minimální možný počet, tudíž je hlavně na začátku letu z časového hlediska náročné chodit ke každému zvlášť. Já mám ale call-bell rád. Sice mi nepřijde vhodné, aby ho někdo mačkal kvůli jablečnému džusu v noci, když ostatní chtějí spát, ale jinak s tím problém nemám. Pokud máte zdravotní komplikace, doporučuji zmáčknout zvoneček třikrát za sebou (ale nevypnout!).
