Zklamaný lednovým výletem do Portugalska jsem se rozhodl dál svým průvodcovským neumětelstvím neobtěžovat okolí a další výlety opět podnikat sám. Nicméně asi týden po návratu se mi ozvala má (v té době jsem měl pocit, že už bývalá) spolucestovatelka Eva, že to přeci jenom bylo dobré a ještě by ráda něco podnikla. Pozdně březnovou dovolenou jsem jí už nabídnout nemohl, nicméně jednou za čtrnáct dní mám zcela volnou středu a čtvrtek, během nichž by se nějaký kratší výlet uskutečnit dal a nápad, že bychom o jednom takovém volnu uprostřed týden mohli nějaký výlet podniknout, s povděkem přijala. Stačilo počkat na měsíční rozpis, abych přesně věděl, kdy můžeme vyrazit a mohlo se plánovat. Ten v polovině února dorazil a pro mě to znamenalo, že o měsíc později mi jedno volno začíná v úterý v šest večer a končí v pátek v osm ráno. To na něco sice malého, leč výživného, bohatě stačilo.
Měl jsem samozřejmě v šuplíku pár nápadů, třeba vyrazit na Malpensu a jeho polohu na italsko-švýcarském pomezí využít k prohlídce jihošvýcarských jezer a vlastně ani EasyJet či Wizzair nebyl proti, nakonec mě ale zaujali rozumné ceny Vuelingu do Barcelony. Tam už jsem párkrát byl, dokonce i teď v lednu, bylo tedy jasné, že musíme případně dál. Mallorcu už mám taky za sebou, logicky se nabízela Ibiza. Ryan se hlásil o slovo svými patnáctieurovými letenkami, nakonec ale Vueling jednosměrnou letenku Praha-Barcelona-Ibiza nabídl za cenu jen o málo dražší, než byla původní letenka do Barcelony.
Při cestě zpět se v této variantě nabízelo v Barceloně jen nepřestupovat, ale přiletět tam z Ibizy už ráno a dál do Prahy letět až večer a trochu se ve městě cournout. I tady to finančně vycházelo celkem rozumně, takže celá ta letenka na Ibizu i zpět vycházela pro jednoho lehce přes pět tisíc korun. Nabídl jsem tak Evě buď Milán nebo Ibizu a když si vybrala druhou variantu, neskrýval jsem nadšení.
O pár dní později jsme se sešli při výběru ubytování. Přílet do Barcelony byl před půlnocí, odlet na Ibizu kolem deváté ráno. Na spaní na letišti jsme už oba moc staří, do hostelu, třeba do toho, ve kterém jsem strávil dvě noci, když jsem dorazil do Barcelony tou samou linkou v červnu 2018, se nám taky nechtělo. Samotné hotely přímo na letišti byly zase moc na naši peněženku. Nakonec jsme našli jeden levný, pár stanic autobusem od letiště. Jenže smolík, recepce zavírá v devět a přes to nejede vlak. Chtělo by se po cimrmanovsku říct, otevřeli si hotel u letiště a chtěli se u nich objednat lidi, co přiletěli letadlem.
Po delším hledání se tak potupně vracíme do toho hostelu, kde jsem tenkrát spal. Ten jede nonstop. Pomyslného odříkaného chleba si dopřeju největší krajíc.
Na Ibize je to už jednoduší. Za nějakých třináct set na noc cosi jako hostel, ale se soukromými pokoji. Všechno ostatní je dražší. Fajn, můžem se těšit.
Ten měsíc do odletu uplyne jako voda. Opět se objeví rýma, ale jen zdvořile zaťuká a po pár dnech zase zmizí. Největším problémem se tak ukazuje zavodnění jednoho z mých psů, ukazující na zhoršující se problémy jeho srdce. Dva dny před odjezdem míříme na pohotovost a bojíme se, že domů se už vrátíme bez něj. Nakonec ho čeká radostné setkání s jeho čtyřnohým bratrem. Vyhráno nemáme, ale prohráno také ne. Alespoň prozatím.
Po této anabázi si opět uvědomuji, že jsou opravdu v životě důležitější věci, než cestování (třeba život sám) a poslední dva dny do odjezdu trávím v podivném klidu.
Po práci legraci
Den odjezdu trávím celý na T2. Ráno na Fligthradaru hledám, který stroj nás poveze. Tajně doufám v A321čku, byť check-in, který jsem si pár dní předtím udělal, naznačuje, že to bude jeho o něco mladší bratříček. To se opravdu potvrzuje, překvapení je přesto obrovské. Do Barcelony nás vezme 14 let stará A320tka, kterou si Vueling pronajal do společnosti Airhub Airlines (ano, taky mi to něco připomíná). Vtipné je, že si ji pronajal včera a otočka do Prahy je třetí výlet, který tento stroj v pronájmu Vuelingu podnikne. Jsem potěšen a vlastně docela zvědavý, jak to celé bude vypadat.
Ten den si vlastně užívám. Opatrně sleduju na Flightradru naše letadlo a když si z kolegy na konci směny říkáme „a teď hurá domů“, odpovídám potuleně „já ne“.
Končím v šest, odlet je v devět. Rychle sprcha a má spolucestovatelka mi píše, že už je tu. Totálně se uvolňuju. V letištní Bille si kupujeme Frisco a pak ještě jedno a následný přechod přes security je poněkud euforický.
- 1.jpg (76.49 KiB) Zobrazeno 1019 x
Máme hlad, o to se postará Bageterie Boullevard, pak v hospodě na prstu C koukáme na A320tku v barvách Tapu a vzpomínáme na naší lednovou cestu do Portugalska.
- 2.jpg (82.33 KiB) Zobrazeno 1019 x
- 3.jpg (122.61 KiB) Zobrazeno 1019 x
Když pak zahlédneme kolegyni Míšu mířící za pracovními povinnostmi, jdeme chvíli s ní. Čeká nás ještě spousta milých setkání, než se krátce před půl devátou scházíme u gatu D2. Naše bílé letadlo je už tady. Na obrazovce nápis hlásí, že spoj je operován společností GetJet Airways, dole v letadle však skví se bezpečností instrukce s logem Airhub Airlines. Asi nějaké přejmenování.
- 4.jpg (88.99 KiB) Zobrazeno 1019 x
Praha – Barcelona
12.3.2024
VY 8655; Veuling, A320, reg. 9H-GTS
21:00-23:35 (odlet o deset minut později, přílet na čas)
LF: 100%
Ale jinak je to fajn, velké podhlavníky s logem Vuelingu jasně dávají najevo, kdo nás vlastně veze, letuškám v převážně zelené kombinaci to sluší. V letadle plně zaplněném převážně Španěly se nám líbí.
Vueling lidi cestující v rámci jedné rezervace nerozhazuje, ale když jsme za konkrétní místo nedali ani vindru, můžem si nechat o okénkách nechat jen zdát. Krátce po deváté tak míříme na start, rychle směr na západ a pak zvolna na jih. Jen toho světla je v kabině při startu nějak moc.
- 5.jpg (76.91 KiB) Zobrazeno 1019 x
Chtěl jsem si dál v letadle pivo, nejlépe Estrellu, ale letušky už dopředu hlásí, že žádný palubní prodej nebude (později najdu v mailové schránce i o tomtéž informující mail), místo toho dostaneme malé občerstvení (o tom se mail už nezmiňuje). Nakonec nás čeká kelímek plný vody a malá Kitkatka. Musím uznat, že to není vůbec špatné.
- 6.jpg (70.34 KiB) Zobrazeno 1019 x
- 7.jpg (49.76 KiB) Zobrazeno 1019 x
Jinak je to vlastně taková poklidná nuda. Někdo si čte, někde už zkouší spát, spí i má spolucestovatelka, já jsem vzhůru a užívám si svůj sedmý let tohoto roku.
- 8.jpg (91.33 KiB) Zobrazeno 1019 x
Užívání končí krátce před půl dvanáctou v noci, kdy sedáme na El Pratu. Chobotem do novějšího Terminálu 1, jež se pomalu ukládá do nočního spánku, kolem paní, jež tu nejspíš bude spát doslova, k odletové tabuli, kde nacházíme náš zítřejší let.
- 10.jpg (93.71 KiB) Zobrazeno 1019 x
- 11.jpg (104.29 KiB) Zobrazeno 1019 x
- 12.jpg (103.64 KiB) Zobrazeno 1019 x
Asi bychom ještě stihli metro (poslední spoj jede cca o půl noci), ale nám se nechce, čeká nás levnější noční autobus N17. Jede co čtvrt hodiny, nespěcháme. Nakonec platíme 2,55 Eura téměř za jízdy a záhy po našem nasednutí už jedeme. Zas je to ta stejná linka jako tenkrát v červnu 2018, tenkrát jsem byl trochu vyplašený, teď vím, do čeho jdu. Poblíž stanice metra Centric vystupujeme, čeká nás náměstí Placa Catalunya. Ale ne to, co je v centru Barcelony, nýbrž to, co je středobodem města El Prat de Lobregat, jež přiléhá k letišti.
- 13.jpg (87.34 KiB) Zobrazeno 1019 x
Je skoro půlnoc, no spíš chvíli po ní, žádný kostel ani zvon tu není, míříme do hostelu. Sem tam je tu pár lidí, pivo bychom tu asi sehnali. Nakonec nás vítá AirHostel Barcelona, kde nám dnes nabídnou postel. I tady vím, do čeho jdu a tajně doufám, že na pokoji, kde nám dají postel, budeme sami. Ona jde do ženské části, já do mužské, má radost, že jsem tam sám, trvá jen chvíli, než najdu obsazenou vedlejší postel.
- 15.jpg (57.74 KiB) Zobrazeno 1019 x
- 16.jpg (56.73 KiB) Zobrazeno 1019 x
).
