Jetstar JQ301 Sydney 6:30 – 8:05 Melbourne (Avalon)
Trasa Sydney – Melbourne je jedna z mala, kde proti sobe nejdou Virgin Blue a Jetstar face-to-face. Virgin Blue nabizi shuttle mezi obema mesty s odlety z Melbourne Tullamarine (MEL) kazdou hodinu ve spickach i kazdou pulhodinu. Jetstar provozuje ctyri lety denne na letiste Melbourne Avalon (AVV), které je od centra Melbourne vzdaleno asi dvojnasobnou dobu jizdy nez MEL. To je cca 60 minut. Na trase MEL – SYD pak samozrejme leta i Qantas, opet cca kazdych 30 – 60 minut vetsinou s B767!!
Nejdrive jsem premyslel jaky smysl muze mit konkurovat se ctyrmi lety denne na mnohem vzdalenejsi letiste proti dvoum konkurentum s vice nez 20 linkami denne (každý!!) z hlavniho letiste. Vlastne se ale o primou konkurenci nejedna. Linku JetStar vyuzivaji hodne i lide ze zhruba 100 000-veho města Geelong, které se nachazi tak 10 minut jizdy dále na jih. Linka je taky vhodna pro lidi, kteří smeruji dále na jih po Great Ocean Road a chteji se vyhnout Melbourne jako celku. Great Ocean Road je pritom jedno z australskych „must-see“.
Ostatne prave druhy duvod privedl na palubu Jetstar i me. V Sydney DJ i JQ letaji z jednoho terminalu, takze sluzby jsou opravdu identicke. Terminal je rozdeleny presne napul. V jedne polovine je to cele cervene ve druhé je to sedo-oranzove. Na letiste uz ze zvyku prichazim tri hodiny před odletem. Před patou hodinou ranni se check-in agenti usmivaji a vtipkuji…oproti Evrope opet neco neuveritelneho. Následná bezpecnostni kontrola zevrubna. Ani ne mesic po odhaleni teroristickeho spiknuti v Londyne uz v Sydney funguje namatkova kontrola zamerena na detekci likvidnich vybusnin. Princip sem ale opravdu nepochopil. Bylo to něco jako vyter meho batohu
Terminal je vicemene prazdny, takze jsem to samozrejme ja, kdo je prohlizen. Interier terminalu velmi privetivy. V cekarnach několik typu sedacek od jednoduchych az po nefalsovana kresla.
V cekarne 55 jako prvni
Nebudu se zabyvat sekvencnim nastupem do letadel (místo není urceno), protože je to u JetStaru jiz minulosti. Australane si na tuhle praxi opravdu nezvykli a JetStar se musel prizpusobit. Okolo 6:15 do A320-200 nastupuje pouze 70 lidi = mensi boj o sedadlo a vůbec celkove prijemny let. Z okenka sleduji prilet dvou jumb United z LAX. Start je tentokrat nad more a brzy se prodirame skrze hustou oblacnost ale bez turbulenci. Let probiha tak klidne, az není o cem psat. Letadla JetStar jsou nova, interier velmi vkusny a legroom vice nez postacujici – teda pro me. Polovina lidi spi, ja proti sve vuli usínám taky, ale jenom na dvacet minut. Za hodinku a něco preletavame s nadhernym vyhledem Melbourne a zaciname klesat.
Tesne po odletu se v Sydney zatahla a ctyri dny vydatne prselo
Letadlo směřuje po okraji Melbourne na jihozápad
Letadlo na finale toci doleva, a tak mam z rady A vyhled na letiste AVV. To letiste je opravdu pouze draha a hangary. Terminal je tak maly, ze z te dalky není videt. Pristani pak probehlo velmi haldce, ale finale se zdalo byt nekonecne. Celou delku runwaye jsme pak pojizdeli zpatky k terminalu, který byl nizsi nez samo letadlo. Do letadla se chodi samozrejme po svých po plose, letusky poctive naviguji a hlidaji
. Clovek pak vkroci rovnou do pidi priletove haly. BRQ je oproti tomu velke letiste. Vyhodou je, ze transfer do MEL není problem najit. Autobus stoji zhruba 100 kroku od karoselu na zavazadla a 500 kroku od vasi sedacky v letadle
Nenechte se zmast - venku to bylo na cepici a rukavice
Musel jsem cekat ctyri hodiny na auto, abych nemusel platit o 100 AUD vic a jedine obcerstveni je na odletu za bezpecnostni kontrolou. Personal AVIS i bez pozadani chape situaci a za chvili jsem i se svým zkontrolovanym baglem doslova vyexpedovan do mistnosti pro odlety a popijim kafe. Ceny ovšem rozhodne nejsou vesnicke. Za malinky croissant se sunkou obsahující tak 5,5 kalorie sem platil 5,5 AUD, to je asi 90 korun. Kazdopadne je to velmi osobite letiste, kde clovek není vůbec anonymni. Personal od check-in agentu po bezpecnostni kontrolu a obsluhu baru se oslovuje jmenem.
Priletova hala na AVV - bez komentare
Mnohem vetsi rozlohu nez terminal zaujimaji hangary Qantas Airways, kde se provadeji hard maintainance letadel 747. Je to pradox, sedite na malem letistatku, v male kavarnicce a najednou odkudsi vytahnou obri B747-400, který vam kompletne zakryje vyhled a do ktereho by se snad vesel cely terminal
. Atmosferu letiste vam mnohem vic nez slova priblizi prilozena fotka.
Pokazde, kdyz nejaky B744 potrebuje udrzbu objevi se na netu spousta levnych letenek do AVV
Na AVV jsem se vratil ještě jednou, když jsem prijel vratit klice od auta. Jeste před parkovištěm jsem sjel z jednosmerne cesticky, která pripomina opravenou šumavskou tankovku, protože primo prede mnou parkuje B747 MAS Cargo. Nez jsem stacil vyfotit par fotek uz se u me objevil někdo z personalu a vyptaval se, jestli jsem se neztratil. Když jsem mu řekl, ze ne, ze se jen kocham, tak mi hned zacal vypravet o samotnem letisti. Je to velmi australske. Prohlidka hangaru ale pry mozna nebyla
.
Pak prichazim vratit klice od auta a jsem trochu vyveden zmiry. Pohled na liduprazdnou priletovou halu velikosti jedne odletove cekarny v Dubaji mi prisel opravdu kouzelny. Vsechen personal od rent a car spolecnosti si odskocil na obed, takze jsem v te „hale“ byl opravdu jenom ja a me bagly. Bohužel to bylo poprve, co jsem si pronajal auto, takze jsem proste odmitl pouze hodit klice do nejake diry a odejit. Asi hodinu jsem cekal na obsluhu, která si ode me vzala klice a rekla Bye
.
Virgin Blue DJ893 Melbourne 20:15 – 21:45 Sydney
Doprava na letiste MEL není nijak extra rozmanita. Myslim, ze tam nevede zadne kolejove spojeni, ale nejsem si tim jisty. Ja jsem pouzil bus, ktery teda neni moc levny. Jednosmerka stoji 15 dolaru. Na druhé strane vas ochotne mensi mikrobusy svezou z celeho města na centralni nastupiste a odsud frcite na letiste. Nemusite se teda nikam paktovat, proste staci stat pred hotelem. Další výhodou je, ze pokud je na dalnici zacpa, autobus muze pouzit specialni lajnu, takze se nemuze stat, ze nekde zamrznete a letadlo vam uleti. A ještě jedna vyhoda, ridic mikrobusu s vami pravdepodobne o Melbourne pokeca, takze se dovite další zajimavosti. Opet Viva Australia.
Prekvapilo me, ze DJ nemá na MEL moc odbavovacich prepazek. Když jsem prisel byla před nimi dost nechutna fronta, ale on-line check-in mi zajistil místo u okna uz vecer před tim, takze me v te fronte netrapilo, ze nebudu mit dostatek sedadel k vyberu. K mymu prekvapeni fronta dost rychle ubyvala. Nakonec jsem necekal vice nez deset minut. On-line check-in pravdepodobne pouziva hodne lidi. Navíc když prijdete na letiste mate v ruce nefalsovanou palubni vstupenky s barovym kodem. Zadna vymena za klasickou vstupenku. Takze zbyva vytisknout baggage tag na zavazadla, která polovina lidi vůbec nemá.
Co slechti Virgin Blue je vzdalenost check-inu od gatu. U nejblizsich gatu jste během nekolika minut klidne chuze. To same plati pro Sydney. Cely terminal byl ale v tenhle cas vylozene naslapany. Vsude spousta lidi, ale pocet sedadel se zdal byt dostacujici. Co je velke minus na cely prst (minimalne osm az deset gatu) jenom jedny nijak velke toalety. To teda dostacujici uz nebylo. Myslim, ze se dokonce stala fronta. Na druhé strane tam ani nebylo moc obchodu, takze prostory pro toalety asi proste nejsou.
Jinak personal Virgin Blue je vyjimecny tim, ze se chova velmi neformálně a presto slusne a vhodne. Neformalnost je vubec zpusob, jak se vam DJ vryjou do pameti. Krome check-inu, kde byl frmol a personál byl trochu v permanentním zaprahu, se všichni usmivali. Trochu to připomínalo Emirates. Opozdilce třeba vyvolavaji timto zpusobem: Poslední vyzva pro cestujiciho linky DJxxx Mika Blacka. Miku tvoje letadlo je u gatu 56 pripraveno k odletu a jsi poslední, kdo nenastoupil. Tesime se na tebe.
Nastup do letadla (tentokrát B737-700) je u Virgin velmi propracovany. Pouzivaji jak predni dvere, kam projdete mostem, tak zadni dvere. K tem se dostanete tak, ze v mostu zahnete, sebehnete schody na plochu a jdete okolo celeho letadla k ocasu a opet po schodech nahoru. Vsechno za asistence palubniho personalu, který je rozestaven tak, aby měli lidi na kazdem kroku všechny na dohled . Priste uz budu letat asi jenom s Virgin. Obkracet si pomalicku jejich letadlo je pro me pridana hodnota
. Pro ne to ma samozrejme prakticky vyznam. Oproti třeba SkyEurope se doba nastupu zkrati temer o polovinu a taky se vsechno zklidni.
Start probehl v poradku, ale během stoupani jsme dostali nejaky poryv zprava, takze to s letadlem dost hodilo a hodne lidem vcetne me zmrzl usmev na rtech. Dokonce i jedna letuska priznala, ze to bylo poprve, co se trochu lekla. Let byl okay. Je třeba se pripravit na vcelku plne letadlo a varuji před jakymkoliv nakupem obcerstveni. Vzhlede k cene to ma opravdu minimalni hodnotu. Za v prepoctu 150 korun dostanete tak miniaturni sendvic, ze jste to ještě nevideli. Je rozdelen na dve casti a pritom jedna část rovna se jedno sousto – beze srandy. Nijak jsem tam na sobe nesetril, ale musim rict, ze tehlech dolaru mi bylo opravdu lito.
Pristani v Sydney bylo od more. Tak nejak jsem se potaceli a tocili okolo pobrezi, ze jsem z toho byl dost dezorientovany a vůbec jsem nemel prehled, kde to vlastne jsme. Po priletu opet efektivni styl vystupu zadem i predem. Vsichni si to sinou rovnou ke karuselum. Zavazadla tam byla chvilinku po nas. Na co bych chtel upozornit je fakt, ze v Australii jsou karusely v domacich terminalech umisteny ve verejne zone, takze ke kufrum ma pristup naprosto kdokoliv!!! To by v Cechach nemelo sanci projit. V Argentine je pry dokonce specialni kontrola, kde kontrolujou cislo na zavazadle a zavazadlovem listku, aby si lidi kufry nekradli.
Jinak vzhledem ke tme, která provazela tento let pripojuju ilustracni fota ze Sydney.
A330-200 po přistání na dráze 16R
Tahle fotka je jedna z nejpovedenějších vůbec
...a tahle taky neni spatna
