S Deltou po USA & výletní plavba s Carnival Liberty

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 31. 07. 2008, 08:52

Delta 45351 & Delta 1561

Uteklo to jako voda a už jsme znovu měli zabalená zavazadla, vstávali brzo (v šest ráno) a jeli na letiště. Den předtím jsem rozchodil GPS navigaci, takže cesta na mezinárodní letiště Sarasota-Bradenton měla být pohodička. Sarasota leží na pobřeží Mexického zálivu. Toto padesátitisícové město je městem univerzitním, sídlí zde několik poboček University of South Florida (hlavní sídlo má v Tampě). Sarasotská aglomerace postupně srůstá na severu s aglomerací Tampa-St.Petersburg a Sarasota-Bradenton je jedno ze tří mezinárodních letišť v této oblasti (spolu s Tampa International a St.Petersburg-Clearwater).
Terminál sarastoského letiště také voněl novotou jako Fort Myers, ale bohužel se mi nepodařilo vypátrat, kdy by otevřen. Stáli jsme na parkovišti pro krátké stání, přímo před terminálem. Okolo terminálu stojí nádherná palmová alej (vyfotím při cestě zpět).
Letiště má IATA kód SRQ a pod tímto kódem je také zjednodušeně nazýváno. (teď nevím, jestli jste tuhle poznámku pochopili, místní vám prostě řekne "I work at SRQ.".)
Terminál má tvar půlměsíce. V pravé části je odletová hala, v levé pak příetové. Střední část je dvoupatrová. V dolní je akorát spojovací chodba mezi odlety a přílety, nahoře pak restaurace a hlavně zatím jediný nástupní prst označený jako B (takže předpokládám, že terminál je koncipován na tři nástupní prsty) se 13ti východy (B1-12 a B14).
Při odbavení jsem poprvé v životě použil self check-in kiosek (kdybych věděl, že to bude tak jednoduché, tak bych si ty boarding passy vytisknul doma sám). Zástupkyně Delty nám vytiskla zavazadlové lístky a odbavila zavazadla až do Honolulu. Kufry jsme si museli sami odnést na druhou stranu odbavovací haly k zástupci Delty. Jelikož jsme měli ještě víc jak dvě hodiny čas, šli jsme do druhého patra ochutnat místní kávu.
Tehdá jsem si prvně pořádně ověřil, jak anglicky umím. Šel jsem si odskočit a před záchody mě zastavila nějaká postarší dáma.
"Sir, can you do me a favor?" (Pane, udělal byste mi laskavost?) zeptala se mě.
Překvapeně (co po mě může 70ti letá baba před dveřmi na záchod chtít?) jsem přikývl.
"Podíval byste se, jestli je vevnitř Bob? Můj manžel."
No super. Jelikož jsem vevnitř ještě nebyl, představil jsem si záchody o podobné velikosti, jako ty v Atlantě (dvě řady pisoárů a 10 kabinek) a sebe, jak tam sháním nějakého Boba. Nicméně jsem slíbil, že se po něm poohlédnu.
Naštěstí, záchody na letišti, které má 13 gatů, mají logicky dimenzované na trochu méně pasažérů a uvnitř byli jen dvě mušle a dvě kabinky. U pisoárů nikdo nebyl a pouze z jedné kabinky čouhaly nohy.
"Sir, are you Bob?"(Pane, jste Bob?) Oslovil jsem přes dveře přítomného
"Yes?!" odpověděl mi samozřejmě s jistou dávkou údivu ve hlase (Kolikrát se vám stane, že vás někdo cizí na letištním WC oslovuje jménem)
"Vaše manželka mě požádala, abych se podíval, jestli tu nejste, tak já ji půjdu říct, že tu jste." Vysvětlil jsem mu, proč jej sháním.
Bezpečnostní kontrola proběhla před vstupem do nástupního prstu. Kontrola byla dokonce přísnější, než v Atlantě, tam jsem nemusel vyndávat kameru z baťohu. Samozřejmostí byla nutnost sundat boty a vyndat notebook z brašny. Zrentgenovat se musely dokonce i sendviče, které zaměstnanec nesl do obchodu v prstu. Odlétali jsme z východu B06. Kousek od nás byl východ B08, určený pro přílety ze zahraničí. V tuto denní dobu na letišti nebyl vůbec žádný provoz. Prst jsem prošel celý a jediné letadlo, které přistávalo před námi, byla B737 Continental z New Yorku. Na konci prstu (východy B11, B12 a B14) jsem potkal své staré známé Boba s manželkou :)
Delta přistála skutečně na minutu. Let operovali Atlantic Southeast Airlines a Canadair CRJ-700. Nástup probíhal podle zón (1-4), nejdříve vozíčkáři a těch bylo hned několik. Jihozápadní Florida je důchodci skutečně nacpaná. Na palubě nás přivítala typická americká letuška - taková, která pamatuje vrtulová letadla v dobách jejich největší slávy :). Ovšem oproti tomu, její kolegyně byla první pěkná letuška u americké letecké společnosti, kterou jsem potkal. Cirka dvacetipěti letá trochu snědší, velmi kontrastovala s tou babičkou, se kterou se o nás měli starat.

Obrázek
Odbavovací hala letiště Sarasota

Obrázek
Nástupní prst B, začátek...

Obrázek
....konec

Obrázek
737 Continental na letišti v Sarasotě

Když jsme nasedali do letadla, objevovali se na okně první kapky, než jsme narolovali na konec dráhy 14, strhla se tropická bouře tolik obvyklá pro Floridu v tomto ročním období. Kapitán nás přivítal ještě u gatu. Ujistil nás, že je velmi rád, že nás může mít na palubě. Slíbil, že v Atlantě přistaneme přesně na čas (což také dodržel) a popřál nám příjemný let. Ihned po startu jsme se stočili zpět nad moře a poté na sever, směr Atlanta, Georgia. V Sarasotě je ještě jedna vymoženost, kterou jsem nikde předtím neviděl. V příletové hale je obrazovka, která krom radarového snímku s počasím, zobrazuje i pozice odlétajících a přilétajících letadel.
Asi v polovině letu přišlo hlášení, abychom si dali pozor na lokty, nohy a ramena a umožnili letuškám bezproblémový servis. Občerstvení servírovali od zadní části letadla směrem dopředu. Srovnám-li nabídku Delty s ostatními americkými společnosti a připočtu-li jejich výbornou síť letů z Atlanty, tak nějaký United už u mě nemá šanci.

Obrázek
Tu sušenku jsem vyndal, aby jste viděli, kde všude se dá najít logo Delty. V tom balení byly sušenky dvě.

Obrázek
Přiblížení na letiště v Atlantě

Obrázek
Rolování k nástupnímu prstu C

Přistáli jsme na tu dráhu 26R, na paralelní 26L v tu chvíli startoval další CRJ Delty. Kapitán před startem odhadl čas potřebný k pojíždění v Atlantě na deset minut. Na Atlantě je zřejmě něco močopudného, opět první, co jsem hledal, byly záchody. Navíc první toalety, na které jsem vlezl, byly doslova nacpané, tak jsem běžel přes půl prstu k jiným. Tam naštěstí "místo" bylo.
S mnohem lepší náladou jsem se vydal k podzemní dráze jezdící mezi satelitními prsty. Odlétat jsme měli z východu A12. Na letišti se nacházela spousta uniformovaných příslušníků US Army v khaki uniformách s baťohy (ale neozbrojených).
V Atlantě vás nějak přejde chuť do focení letadel, když všude, kam se podíváte, vidíte Deltu. U našeho východu letadlo ještě nestálo, to bylo někde na půli cesty ze Salt Lake City. Vybalil jsem notebook, jelikož jsme dorazili 4 hodiny před odletem, nebyl problém obsadit křeslo v dosahu zásuvky. Tentokrát jsem nenašel tu free síť, přes kterou jsem se připojoval posledně, tak jsem zkusil T-mobile a světe div se, taky byl zadarmo! Čas s internetem utíkal rychle a po prolezlém webu, třech snědených sendvičích z domova, ohlásili boarding.

Obrázek
Vetřelec!

Obrázek
Delta 767-400, stejný stroj mě asi dvě hodiny po pořízení fotky odveze směr Honolulu

Obrázek
Klasika

Znovu boarding podle skupin, a znovu jsme byli v jedné z posledních (seděli jsme hned řadu za tím nouzových východem za křídem). Tohle byl jediný let, na který se mi nepodařilo sehnat místa u okna (prostě už nebyla), myslel jsem, že letadlo bude plné po střechu, alespoň to tak vypadalo ještě týden před odletem. Na webu Delty jsem kontroloval, jestli se neuvolnila dvojsedačka u okna, že bych změnil rezervaci, a v celé kabině mi to tehdy ukazovalo jen DVĚ volná místa. Ale před nástupem monitor v gatu ukazoval přes 30 volných sedadel. Zaujmuli jsme naše místa. Třetí sedadlo zatím zůstávalo prázdné, nastupujících lidí postupně ubývalo a stále si tam nikdo nesedal. Nakonec letušky uzavřely dveře a stále bylo prázdné. Což mohlo znamenat jen jednu věc - budeme mít tři sedačky místo dvou, tedy mnohem větší pohodlí.
Skoro všechny letušky (opět obvyklý věkový průměr Delty) měly na krku havajské věnce. Typickým Aloha! nás na palubě přivítala vedoucí kabiny. Ještě předtím procházela letadlo, zastavila se u onoho nouzového východu a bez mikrofonu nám začala něco vykládat. Já seděl asi tři metry od ní, tak jsem ji jakž takž slyšel. Při vítání nás na palubě pozdravila zvlášť příslušníky amerických ozbrojených sil (uniformované - byl tam myslím jeden, a v civilu - jo, dost mladíků vypadalo na armádní příslušníky), poděkovala jim, že brání jejich svobodu, a celé letadlo je odměnilo bouřlivým potleskem. No, musím přiznat, že to trochu zvýšilo pocit bezpečí v letadle - Ukažte mi šílence, který by unášel letadlo plné amerických mariňáků. Co ale bylo trochu znepokojivé, tak bezprostředně na to výzva třem cestujícím, aby se přihlásili, pokud jsou na palubě, že je nemůžou najít. Ale jelikož jsme ihned rolovali na dráhu a ničí zavazadla se nevykládala, tak je pravděpodobné, že se dotyční našli. Před startem nás pozdravil i kapitán. Jelikož jsem měl místa uprostřed, tak bych neměl ponětí o tom, ze které dráhy startujeme, ale kapitán nám to řekl - 27R. Dokonce přidal i informaci o tom, kolikátí v pořadí na start jsme.
Protože jsme seděli řadu od nouzového východu, měl jsem během startu a přistání výhled na letušky. Překvapilo mě, jak dlouho po startu zůstávají na jumpseatu. Podle Airshow jsme letěli 45 minut, když konečně zhasl nápis PŘIPOUTEJTE SE. Tou dobou se mi podařilo na několik minut usnout. Jen matně jsem zaslechl hlášení o tom, že budou promítány tři filmy. Pokud máme vlastní sluchátka, tak je můžeme použít, nebo si můžeme zakoupit sluchátka na palubě za skvělé dva dolary - no nekupte to! Kde jsi ty doby, kdy sluchátka byla samozřejmě zadarmo. Byli jsme alespoň ujištěni, že za promítání filmů nemusíme nic platit - no alespoň, že tak. I když stejně jsem o filmy neměl zájem a věnoval jsem se čtení.
Třech jídel jsme se dočkali během letu. Slušné na deseti hodinový let. Krom toho několikrát prošly stevardky kabinu s tácem s vodou a dvakrát s horkými nápoji. Fotografie jídel samozřejmě přiložím. Jen jsem vynechal ten prostřední servis. Buráky a Sprite jste už viděli.

Obrázek
Hlavní jídlo, teplá večeře. Kuřecí, bramborová kaše, omáčka, salát, houska a zákusek

Obrázek
Svačinka, sendvič s krůtím masem, brambůrky a sladkost

Let byl vcelku klidný, vyjma turbulencí nad Skaliskýma horama. Okno jsem neměl, tudíž nebylo kudy fotit. Jak jsem už psal, celý let jsem si četl (už jsem na straně asi 130 ze skoro 800 :)) ). Před přistáním jsme museli vyplnit příletovou kartu státu Havaj (jestli vezeme nějaké jídlo, zvířata, půdu atd..). To byla pro mě novinka, nevěděl jsem, že se něco takového vyplňuje. Přistávali jsme podle letového řádu někdy kolem osmé hodiny večer havajského času (což je u vás v osm ráno). Na Havaji se strašně rychle stmívá. Teď je půl deváté a už je pořádná tma a stejně tak tomu bylo po našem příletu. Přes priceline.com, kde jsme bookovali letenku a hotel, jsme zabookovali i transfér z letiště, bohužel jsme ale prošvihli reprezentanta cestovky, která čekala u gatu, a šli k výdeji zavazadel. Kufry dorazili sice nepoškozené, ale stále jsme neměli ten transéf z letiště. Ujal se nás portýr, když viděl, že tápeme. Z voucheru nic moc nevyčetl, ale asi za pět minut, když jsme se spolu bavili, vyšlo najevo, že vlastně čeká na nás, že nám má odvést zavazadla k minibusu :lol: . Já jsem mu řekl své jméno, ale všechno bylo bookováno na matku, která má samozřejmě na konci -ová, a on to vzal jako jiné jméno. No a taky ch ve jméně mu působilo velký problém při vyslovování. A to je havajština výslovností víc podobná češtině, než angličtina! Alespoň samohlásky vyslovují stejně jako my. Takže nás překřtil na z CH na Č - [Bočovi]. No ale hlavně, že to dobře dopadlo. Spolu s námi jel v minibuse postarší pár z Ohia (tak kolem šedesátky), kteří se den před tím vzali, a tři holanďanky. Dokonce jsme k transféru dostali pozvání na havajskou snídani zdarma na druhý den. Na hotel jsme se dostali kolem deváté večer. A další cesta byla za náma.

Nakonec pár fotek pro odreágování:
Obrázek
Planespotting mohu provozovat na balkóně!

Obrázek
Zvednu se, že si dám něco k jídlu a pod okny mi proplouvá letadlová loď!

Obrázek
Letadlová loď USS Kitty Hawk napravo od mé hlavy a výsadková loď USS Bonhomme Richard nalevo od mé hlavy a já uprostřed.


Byl jsem na hodně místech na celém světě. Izrael, Florida, Kanárské ostrovy, středozemí, New York, ale Havaj je prostě úžasná. Nečekal jsem, že mě to až tak pohltí a budu to tu tak "prožívat", ale musím říct, že souhlasím se slovy vedoucí kabiny, která pronesla hned po přistání na Oahu - "Good evening ladies and gentlemen and welcome to paradise!"


vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 31. 07. 2008, 08:53

Skater @ Kamil - kdybyste smazali ty své reakce na ten nechtěně odeslaný a já jel mohl smazat, byl bych vám vděčný :) Ať je tu trochu pořádek :)

Kamyl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1644
Registrován: 20. 01. 2006, 18:49
Oblíbené typy letadel: B747, A330
Pohlaví: muž
Bydliště: OSR
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Příspěvekod Kamyl » 31. 07. 2008, 09:13

vita píše:Skater @ Kamil - kdybyste smazali ty své reakce na ten nechtěně odeslaný a já jel mohl smazat, byl bych vám vděčný :) Ať je tu trochu pořádek :)

vito to uz asi nepujde, smazat muzes jen kdyz jsi posledni v rade a za mnou uz prispevky jsou, takze mi to nejde. ale zkus napsat adminovi at to mazne...

Admin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 433
Registrován: 24. 12. 2000, 00:00
Oblíbené typy letadel: Boeing 747, Boeing 777, Airbus A330
Pohlaví: muž
Bydliště: fórum
Status: Offline

Příspěvekod Admin » 31. 07. 2008, 09:35

Kamyl píše:
vita píše:Skater @ Kamil - kdybyste smazali ty své reakce na ten nechtěně odeslaný a já jel mohl smazat, byl bych vám vděčný :) Ať je tu trochu pořádek :)

vito to uz asi nepujde, smazat muzes jen kdyz jsi posledni v rade a za mnou uz prispevky jsou, takze mi to nejde. ale zkus napsat adminovi at to mazne...


Vita co se má smazat? Mohu to případně provést.

Poly
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 369
Registrován: 18. 12. 2006, 12:08
Oblíbené typy letadel: B747-400, B777-300, A330-300, A340-600
Status: Offline

Příspěvekod Poly » 31. 07. 2008, 10:34

Chlape,

opravdu povedený trip report. Už se těším na další pokračování.


Užij si to tam a podej pak zase zprávu o cestě zpět.


vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 31. 07. 2008, 11:37

Admin píše:
Kamyl píše:
vita píše:Skater @ Kamil - kdybyste smazali ty své reakce na ten nechtěně odeslaný a já jel mohl smazat, byl bych vám vděčný :) Ať je tu trochu pořádek :)

vito to uz asi nepujde, smazat muzes jen kdyz jsi posledni v rade a za mnou uz prispevky jsou, takze mi to nejde. ale zkus napsat adminovi at to mazne...


Vita co se má smazat? Mohu to případně provést.


Můj příspěvek z 31. 07. 2008, 04:56 - dal jsem místo náhledu odeslat a objevila se tu první část druhé fáze reportu
A následně skaterovu a kamilovu reakci na něj, moji reakci na ně
Skater: 31. 07. 2008, 05:27
Kamil: 31. 07. 2008, 06:41
Vita: 31. 07. 2008, 08:01

můj příspěvek v 31. 07. 2008, 08:53 (hned ten pod trip reportem, kde žádám Kamila a Skatera, jestli by nesmazali své reakce na můj neúplnný report)
A všechno ostatní KROMĚ reakce Poly - tedy Kamilův příspěvek o tom, že to nemůže vymazat, vaši nabídku, že vymažete co potřebuju vymazat a tuhle reakci

Díky moc! :)

Hlavně NEMAZAT ty reporty (krom toho, 31. 07. 2008, 04:56, kde není ani polovina celkového obsahu a nejsou obrázky)

OR
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1026
Registrován: 10. 02. 2004, 18:40
Status: Offline

Příspěvekod OR » 31. 07. 2008, 18:19

Chystas se i na jine ostrovy nez Oahu?

Uzijte si to.

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 31. 07. 2008, 20:44

OR píše:Chystas se i na jine ostrovy nez Oahu?

Uzijte si to.


Nene, celou dobu budeme na Oahu

kormidylko
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 131
Registrován: 20. 07. 2005, 04:49
Status: Offline

Příspěvekod kormidylko » 01. 08. 2008, 04:34

vita píše:
OR píše:Chystas se i na jine ostrovy nez Oahu?

Uzijte si to.


Nene, celou dobu budeme na Oahu


To je celkem skoda. Oahu je ten nejhorsi paradajs ze vsech osmi paradajsu kolem. Nevim jak tam budete dlouho, ale asi by stalo za zvazeni zruinovat kreditku a podivat se aspon jeste na jeden ostrov. Jinak super report

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 01. 08. 2008, 06:08

kormidylko píše:
vita píše:
OR píše:Chystas se i na jine ostrovy nez Oahu?

Uzijte si to.


Nene, celou dobu budeme na Oahu


To je celkem skoda. Oahu je ten nejhorsi paradajs ze vsech osmi paradajsu kolem. Nevim jak tam budete dlouho, ale asi by stalo za zvazeni zruinovat kreditku a podivat se aspon jeste na jeden ostrov. Jinak super report


Ještě týden. Oni nám to vřele doporučovali i na orientační snídani, kterou jsme dostali zadarmo k dopravě z letiště. Ale tak chci si zase něco nechat na příště :)
I když dneska jsem to docela přehnal se sluníčkem a nevím nevím, jestli nenahradím den u vody nějakým výletem.

Wingletka
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 205
Registrován: 21. 01. 2004, 10:15
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Příspěvekod Wingletka » 06. 08. 2008, 23:24

Teda Vito, tak jsem se zase pobavila, super styl psaní :wink: A opět jsem tady qůli tomu zkejsla :lol:
btw. Byla ta sušenka, co je na fotce, karamelová nebo jiná? :D

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 07. 08. 2008, 14:08

Wingletka: Obilná

Jinak v Atlantě je super wi-fi pokrytí. Když tu není ani T-Mobile a jen placená síť, tak tu mají alespoň nezabezpečené "crewwifi" přes které se dá brouzdat :lol:

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 10. 08. 2008, 07:55

Delta 1560 & Delta 4535

I když jsme chvíli uvažovali, že bychom si zkusili pobyt na Oahu prodloužit, nakonec jsme přecijen 6. srpna v 1:15 čekali před hotelem na odvoz. Musím říct, že s dovolenou přes priceline.com mám po tomto týdnu jen nejlepší názor. Exkurze se uskutečnily, když se uskutečnit měly. Průvodci (a řidiči v jedné osobě) agentur, se kterými priceline.com alespoň na Havaji spolupracuje, byli výborní.
První "týpek", Havajan Keao Low (Keao = havajsky mraky, takže jeho jméno by se dalo přeložit jako "nízká oblačnost"? :roll: :lol: ), nás vezl tuším druhý den po příletu do Pearl Harboru. Víc, než nám řekl, se o Havaji nikde nedozvím a popravdě ani vědět nepotřebuju. A jelikož si kromě řízení autobusu přivydělává i jako zpěvák v nějaké havajské skupině, tak jsme to kromě výkladu měli i s hudebními vložkami - jestli se dokopu napsat recenze i výletů, nejen letů (samozřejmě ty sem cpát nebudu, tohle je server o letadlech, ne o návštěvách Pearl Harboru a jízdách po pobřeží Oahu), tak se rozepíšu i o nich.
Na druhý výlet jsme jeli minibusem s řidičem městského autobusu v důchodu, Samem Cummingsem (jeho havajské jméno si nevybavuju). Ten nás zase vždycky někam zavezl a řekl nám: "Máte pět minut na fotky, jestli tu chcete strávit víc času, jezdí sem autobus číslo 2." Ale zase jsme se dozvěděli zajímavé informace z jiného soudku (Například věděli jste, že honolulská MHD několikrát vyhrála cenu pro nejlepší MHD v severní Americe? :lol: ).
No ale přeskočím na poslední den a na cestu na letiště. Ve stanovený čas vylezl z minibusu Ford zaparkovaného u hotelu na protější straně vozovky asi padesátiletý běloch (rozhodně nevypadal jako typický Havajan - tedy mix Číňana/Japonce a Indiána). U našeho hotelu jsme seděli s kuframa dvě rodinky. Z prostřed vozovky, kterou přebíhal, na nás zařval: "Anyone to airport at 1:15?!" /Někdo na letiště v 13:15 . Druhá rodina čekala asi na největšího dopravce a výletní společnost na Oahu - Roberts Hawaii. Řidič si vzal náš voucher, na kterém mimochodem byl čas vyzvednutí 4:45 a odlet někdy před 8. večer, ve skutečnosti jsme odlétali už v 4:20, takže jsem dva dni předtím musel do agentury volat, ale naštěstí jsem to zvádl. Kromě Voucheru vzal i jeden kufr, abych se netáhl s oběma a naložil nás do minibusu (kde už jedna rodinka byla - ti odlétali s Hawaiian Airlines - a druhá přišla po nás - ti pak budou vystupovat u terminálu United). Poté, co jsme se konečně rozjeli, se na nás celým tělem otočil, ovládaje auto pouze přes plyn a brzdu. Představil se jako Barry, a jelikož jsme teď v jeho autobuse, který sice není tak úplně jeho, ale on ho řídí, tak jsme jeho rodina a on je náš bratranec. Cestou na letiště jsem pochopil, proč je i na Interstate Highways (mezistátní dálnice na ostrově? :lol: ) rychlostní limit jen 55 mil. Barry většinu času držel volant maximálně dvěma prsty a otáčel se na nás a ostatní naši havajští řidiči nebyli v tomhle směru lepší. Naštěstí jsme cestu přežili, a konečně jsem se taky dozvěděl, proč mají palmy na Havaji asi ve třech metrech kolem kmene omotaný kus plechu - aby po nich nelezly krysy a nedělaly si tam hnízdo, protože: "Je jen jedna horší věc, než když na vás spadne kokosový ořech, když na vás spadne krysa.". První vystoupili cestující Hawaiian, my byli druzí na řadě. Barrymu jsem dal 3 USD (sice se mi to taky zdá málo, ale první den jsem se na to ptal amerického páru, který s námi cestoval a ti mi doporučili tak 2-5 USD, že řidiči už placení jsou).
Než jsme se vůbec dostali do terminálu, museli jsme nechat kufry zrentgenovat, zda něco nevyvážíme (rostliny, zvířata, horniny, dokonce i písek). No sice jsme tam trošičku písečku z Waikiki beach měli, ale prošlo to :lol: . Kufry dostaly nálepku "ZKONTROLOVÁNO" a mohli jsme je odbavit. Dal jsem přednost self check-in kiosku před přepážkou (doufal jsem, že je reprezentant Delty nebude vážit, kdyby měly nadváhu). Self check-in kiosky jsou fakt paráda, okamžitě jsem si na tenhle způsob odbavení zvyknul. S nadváhou kufrů žádný problém nebyl.
Na letišti jsme měli skutečně spoustu času, skoro tři hodiny. Takže jsme nejdříve v odbavovací hale zlikvidoval litrovou zásobu Spritu, který mi ještě zbyl z minulého dne a který nám bylo líto vylít, neboť by nás s tekutinami dál nepustili. Pak přišla na řadu bezpečnostní kontrola. Fronta nebyla nijak hrozná. Nejdříve jsme havajskému policejnímu důstojníkovi předložili naše pasy. Podle amerického víza zkontroloval naši totožnost a údaje na boarding pasu. Když pasy zavřel, tak ho zaujal nápis "ČESKÁ REPUBLIKA" a ptal se, co je to vlastně za zemi. Asi po osmdesátéosmé za tento měsíc jsem vysvětloval, že se Československo rozpadlo. :lol: Pán se mě zeptal, jak se česky řekne "Good-day", tak jsem ho chvíli učil "Dobrý den" (ještě, že tyhle slova nemají žádné háčky nebo ch :lol: ), no "Nashledanou" by možná bylo příhodnější, ale zrovna u bezpečnostních kontrol mi to dvakrát nemyslí. Následovalo rentgenování. Klasika běžná pro všechna letiště (snad kromě Prahy). Boty dolů, notebook z tašky, kamera z tašky. Kromě toho notebook musel podstoupit ještě další skenování. Pěkně se to stupňuje, že? V Praze nic, v Atantě museli boty dolů a notebook z tašky. V Sarasotě už musela ven i kamera. V Honolulu "additional screening" notebooku a pokud si říkáte, co asi příjde v Miami, tak včera jsem viděl v tampské regionální televizi o tom, že Tampa international Airport kupuje zařízení (takové budky), kam vlezete a na monitoru vás pak operátor vidí bez oblečení...no a v Miami už prý tohle funguje :lol: Takovou práci bych taky chtěl! Ale zpět k Honolulu - kontrolou jsme prošli bez problémů.
Nevěděli jsme, co s tou spoustou času dělat. Když jsme šli směrem do nástupního prstu, objevila se odpověď. Mezi dvěma koridory spojující terminál a prst (na které v budoucnu budou přistavěny z vnější strany východy k letadlům) vzniká trojúhelníkový prostor, který vyplňuje nádherná japonská zahrada - no přesvědčte se sami:
Obrázek
Stará kontrolní věž, v popředí zahrada
Obrázek
Vstup do zahrady je samozřejmě zdarma
Obrázek
Ve vodě plavou takový ti barevní kapři.

No ale protože jsem spíš spotter než zahrádkář, tak teď něco pragmatičtějšího:
Obrázek
Domácí...
Obrázek
....hosté
Obrázek
Bratři v triku
Obrázek
If you´re going to San Francisco...American mířící do severní Kalifornie
Obrázek
A tenhle American miří do Chicaga
Obrázek
Asi nejlepší fotka, co se mi povedla...no ono se to fotí, když v té chodbě mezi terminálem a prstem není žádné sklo
Obrázek
Sejdeme se ráno v Atlantě! Tahle Delta startovala si hodinu před tou naší

Když jsme se dostatečně "nabažili" zahradou, vydali jsme se chodbou směrem do nástupního prstu a východu 21. Na začátku prstu jsem byl svědkem jedné typicky americké scénky. Postarší letuška tam odchytila v protějším směru v uniformě jdoucího vojáka US Army s rodinou. Chytla ho za ruku, třásla mu s ní a děkovala, že slouží vlasti a že je na něj hrdá. Když se mladík vyprostil z jejího objetí, ještě napomenula jeho děti, aby byli na tatínka hrdé. No, vy si asi řeknete, že jsou ti Američané šílení, ale je pravda, že vojákům naší armády, kteří jsou ve výslužbě a které znám, by se takováhle úcta zamlouvala. V čekárně u gatu zatím bylo jen pár lidí. Já jsem si odskočil pořídit fotky, které můžete vidět výše. Když jsem se vrátil, tak si vedle mě sedl asi 20ti letý mladík, trochu vypadající jako Havajan. Z brašny vytáhl ukulele a noty a velmi potichu (bohužel, protože to byla fakt paráda) začal hrát Somewhere over the rainbow v té verzi od Israel Kamakawiwoʻoleho, kde je na to napojené What a wonderful world v oreginále od Louise Armstronga. Tohle jsem přesně potřeboval slyšet. Večer předtím jsem kupoval pohledy a na jednom právě bylo napsané "Somewhere over the rainbow....at Waikiki", ten jsem poslal své profesorce angličtiny. Sám jsem si tuhle písničku pustil dopoledne, když jsme čekali na autobus, ale v mobilu jsem ji měl pouze v oreginální verzi od Judy Garlandové z filmu Čaroděj ze země Oz. Posádka dorazila cca hodinu před odletem. Na kapitánovi mě zaujalo, že vůbec proleze dveřmi do kokpitu :lol: Letušky byly typicky americké - u nás už by byly v důchodovém věku.
Obrázek
Posádka právě dorazila. Kapitán se schovává za sloupek
Do letadla se nastupovalo podle zón. Třetí zóna nám zajišťovala, že příjdeme na řadu poměrně brzy. Podle informace letušek měl let být plně obsazen - 277 lidí. Když jsme se všichni usadili, tak opět jako při letu z Atlanty do Honolulu několik pasažérů vyvolávali jmenovitě, že je nemůžou najít a pokud jsou na palubě, tak ať se přihlásí. Ovšem navzdory informacím o plně obsazeném letu, tak jen za mnou byla obě místa volná (měli jsme sedadla A a B), ve stejné řadě jako jsme seděli my, bylo volné sedadlo F a o řadu před náma sedadlo C) Dvousedačku za náma ještě před vytlačením od gatu obsadil dvousetkilový černoch, kterému by asi sezení s dvousetkilovou manželkou na dvousedačce příjemnou noc nezajistilo. Dvě řady za námi a přes uličku seděl muž ve středních letech a uniformě US Army, stál před námi ve frontě na bezpečnostní kontrolu. Rorpával s přes uličku sedícím manželským párem tak potichu, že jsem z jejich konverzace pochopil, že je velitel tanku M1A1, že byl pár let po Pouštní bouři ve výslužbě, ale že jakmile se mu naskytla možnost se vrátit, tak ji využil. V přední části kabiny prý sedí jeho řidič a střelec se k ním připojí v Atlantě. Na sedadle před ním seděl další příslušník US Army. Sice jsem jej mluvit neslyšel, ale z jeho insignií jsem vyčetl, že je seržant od První jízdní divize (1st Cavalry Division).
Následovalo přivítání na palubě, jak vedoucí kabiny, tak kapitánem (jmenoval se Doug). Rolovali jsme až na dráhu 8R a musím přiznat, že start podél pobřeží Oahu byl tak spektakulární, že jsem porušil nařízení o zákazu používání elektronických zařízení a vytáhl foťák. Mám i video z letu podél Waikiki, ale má asi 80 Mega a netuším, jak ho sem hodit :lol:
Obrázek
Nájezd na dráhu, Waikiki v pozadí
Obrázek
Waikiki
Obrázek
Diamond Head
Obrázek
Rabbit Island - prý tam před pár lety nějaký vtipálek vysadil samce a samici králíka a za pár let ten ostrov byl samý králík. Ten větší ostrov napravo
Jídla jsme se dočkali asi po hodině. Podávalo se zapékané kuřecí maso se zeleninou, čerstvý salát, houska a sušenka. No, stále mě "utišuje", že Delta je snad jediná americká aerolinka, která vám dá cestou na Havaj najíst, jinak snědl jsem sice všechno (protože jsem naposledy snídal), ale upřímě nebylo to nic moc
Obrázek
Večeře
Filmům jsem stejně jako cestou na Havaj nevěnoval pozornost. Snažil jsem se usnout, abych si trochu srovnal režim, ale z devíti hodinového letu jsem spal asi 3 hodiny a to rozhodně ne v kuse. Když už jsem jakž takž tvrdě usnul, probudila mě snídaně
Obrázek
Západ Slunce nad Pacifikem
Obrázek
Snídaně - broskový kompot, malinový jogurt a tyčinka
Neřeknu vám, na kterou dráhu v Atlantě jsme přistáli, i když jsem to věděl, ale už se mi to vykouřilo z hlavy a chci to dopsat, než půjdu spát. Rolovat jsme měli k nástupnímu prstu T, a vzhledem k tomu, že podle boarding passu měl let do Sarasoty odlétat z Déčka (v mailu od Delty bylo východ na prstu C), znamenalo by to, že si za dovolenou prohlédnu Atlantské letiště celé. A hádejte co se dělo po zarolování na stojánku? :lol: Pokud jste hádali, že jsem spěchal na WC, tak jste hádali špatně :lol: . Náš let byl přesunut zpět na Céčko (ale k jinému gatu, než mail od Delty avizoval). Na přestup jsme měli jen hodinku a půl, což bohatě stačilo k dopravení se ke gatu, ještě jsem na chvíli vytáhl notebook, ale stejně mi docházela baterka. Drze jsem se připojil na síť "crewwifi", protože to vypadalo, že jiný freenet v dosahu není. Kupodivu nebyla blokovaná a mohl jsem přes ni chvíli brouzdat, než odešla baterka. No a opět jsem se dočkal stejného hlášení, jako při letu do Fort Myers: "Letadlo je připraveno, ale posádka se zdržela na letu do Atlanty, nicméně zůstaňtě poblíž gatu, jakmile bude posádka na zemi, tak zahájíme odbavení, nehledě na zóny." Ale zpoždění nabíhalo po pěti minutách, až z toho bylo 40 minut. Nicméně na palubu jsme se konečně dostali. Podle monitorů v gatu mělo být letadlo úplně plné a já také žádné volné místo neviděl. Letušky nás upozornili, že zavírají dveře a abychom přestali používat mobilní telefony. Poté, co zavřeli dveře, znovu je otevřeli, celý proces několikrát opakovali. Pak se je pokoušel zavřít i druhý pilot a to takovým způsobem, že se celé letadlo otřásalo. :lol:
No a přišlo vše vysvětlující hlášení: "Dámy a pánové, jen abyste věděli, co se děje. Sice nám jdou zavřít dveře, ale kontrolka v kabině nám indikuje, že jsou otevřené a tohle se musí shodovat. Zavolal jsem tedy údržbu, měli by tu být za pár minut. Budu vás informovat." . Údržba to vyřídila naštěstí rychle a do čtvrt hodiny jsme odjížděli od gatu. Nakonec byl let opožděn o celou hodinu. Já si mezitím krátil dlouhou chvíli posloucháním rozhovoru tří vysokoškolaček sedících na sedadlech za mnou. Některá užitečná slovíčka v běžných učebnicích člověk nenajde. :lol:
Protože let do Sarasoty trvá jen hodinu a něco, i hned po startu přišlo na řadu občerstvení. Tentokrát jsme nedostali sušenky a oříšky, ale na vybranou, co si z nich vezmeme. K pití jsem si dal Sprite...za celou dovolenou jsem ho vychlemtal tolik, že už mi snad musí proudit v žilách místo krve. Krátce na to, co nám bylo odebráno smetí, rozsvítil kapitán nápis, žádající nás, abychom se připoutali, a zahájili jsme sestup na mezinárodní letiště Sarasota - Bradenton. Při psaní reportu o cestě na Havaj se mi do něj nevešla informace o posední návštěvě Air Force One v Sarasotě. Víte, kdy to bylo? Prezident George W. Bush přistál na tomto malém floridském letišti 10. září 2001, v blízkosti Sarasoty přenocoval, dopoledne měl na plánu návštěvu základní školy. Bylo 9:05 dopoledne, úterý 11. září 2001, když jej jeho white house chief of staff Andrew Card informoval o teroristických útocích na Světové obchodní centru a v 9:55 se již Air Force One odlepovala od runwaye sarasotského letiště.
Při našem příletu byla nad většinou Floridy částečná oblačnost, ale přesto se mi podařilo letiště vyfotit, když jsme nalétávali na přistání.
Obrázek
Jídlo jsem tentokrát nefotil, stačí se podívat na to z letu SRQ-ATL
Tenhle let byl defacto ten, jehož navazujícím letem jsme posledně odlétali do Atlanty. I ten Continental do Newarku tu byl, ale už se chystal rolovat na start. Zavazadla dorazila v pořádku. Uvažoval jsem, že si ještě skočím na místo, kde jsem se minule seznámil s Bobem, ale nakonec jsem se rozhodl to už vydržet domů.
Obrázek
Letiště Sarasota, výdej zavazadel
Obrázek
Kapustňák (Manatee), letiště leží poblíž Manatee county

Havaj byla skvělá, doufám, že se vám report líbil, jestli ne, tak si tu cestu odleťte sami a napište lepší. Mě čeká zítra přesun na St. Pete Beach, ale tam jedeme jen autem, takže příští let bude už domů.

Poly
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 369
Registrován: 18. 12. 2006, 12:08
Oblíbené typy letadel: B747-400, B777-300, A330-300, A340-600
Status: Offline

Příspěvekod Poly » 26. 08. 2008, 22:46

Tak report to je opravdu povedený.

S tím videem to doopravdy nevím, mám pocit, že tady to nějak nejde dát, zeptej se na to admina. Snad by šlo třeba dát trvalý odkaz na youtube, možná. Jinak já bych volil cestu přes upload videa na nějaký server, jako je ulozto.cz, leteckaposta.cz, či rapidshare.com apod., a pak bych zde dal link, ze kterého je to možné stáhnout.

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1810
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Status: Offline

Příspěvekod vita » 31. 08. 2008, 20:04

Delta 40 & Delta 62

Hned zezačátku řeknu, že tenhle trip report bude slabší, než byly předchozí tři. Z prostého důvodu. U všech předchozích se bylo na co těšit a proč vnímat situaci pozitivně - 1. letím do USA, kde budu pět neděl, 2. letím na Havaj!, 3. sice se vracím z Havaje, ale ještě mě čeká určitě skvělý týden na výletní lodi, no, ale u tohoto jsem se mohl těšit tak maximálně na boj s časovým posunem (zatím usínám ve čtyři ráno), návrat do školy + maturita letos na jaře (nevím, jak vstanu, když usínám ve čtyři) atd. Bohužel ani někteří lidé, na které jsem se těšil, že zase uvidím (jelikož je možné, že to tu někteří budou číst, tak nebudu vyjmenovávat, ještě bych na někoho zapomněl :) ), nevykompenzovali mou zapšklost nad návratem do všedního života. Ono ani těch posledních pár dní na Miami se mnou moc nebyla řeč. Dokonce jsem zjistil, že jsem Miami pořádně ani nevyfotil - za všechno tohle může onen fantastický týden na výletní lodi Carnival Liberty v Karibiku. Kdo jste se nikdy neplavil a rádi cestujete, tak MUSÍTE tohle někdy zkusit. Opravdu, takhle krásně jsem se v životě neměl. Škoda, že tohle je fórum o letadlech a trip report s výletní lodí by byl silně off topic :(

Obrázek
Cesta na letiště v Miami
Byla středa, 27. srpna 2008, čas vrátit se po pěti týdnech z USA do vlasti. Letenky jsme bookovali někdy v polovině července tuším, takže nebyly levné - kolem 25 tisíc Kč za jednu. Delta byla nejlevnější varianta a také nabízela možnost zvolit jiné místo příletu a jiné místo odletu z USA. Díky tomu jsme mohli letět do Fort Myers (kam to měl náš odvoz pro nás jen dvě hodiny cesty) a vracet se z Miami (kde jsme pět dní před tím zakončili výletní plavbu). Na to, že na miamském letišti jsme byli po několikáté a že nás tam naváděla GPS navigace, tak jsme docela bloudili při hledání parkingu, nakonec jsme našli místo před částí terminálu, ze které létají American Airlines. Nepamatuji si, že by tam ten short parking stál před pěti leti, kdy jsme tam byli naposledy. Delta odlétá z nástupního prstu H.
Obrázek
Miamští domácí
Opět jsme využili self check-in kiosek, tentokrát jsme skrz něj museli protáhnout i pasy, ale až na fakt, že jsme s tím nepočítali a neměli je po ruce (tedy po ruce jsme je měli, ale dámy jistě pochopí, jak byly dostupné, když byly v dámské kabelce). Kufry jsme odtáhli k baggage drop. Pracovník za přepážkou tedy nevypadal nejpříjemněji, ale v tomto případě zdání klamalo. Kufry jsme dali oba na váhu, ukázali 97 liber (povoleno je myslím 100). Zeptal se nás, kam letíme, tak jsem řekl "Prague, Czech Republic.", on to zopakoval směrem ke svým kolegům a od jednoho obdržel patřičné zavazadlové lístky, ukázal nám, kterým směrem se máme vydat na bezpečnostní kontrolu a popřál šťastný let. Před bezpečnostní kontrolou jsme ještě zašli do přilehlé pizzerie (já jsem ten den ještě nic nejedl). Čtvrt pizzy asi za 4 dolary, sendvič (pořádný subway sendvič, ne ČSA bageta) asi za 5 dolarů. Na letiště slušné ceny. U bezpečnostní kontroly byla tak pěti minutová fronta. První následovala kontrola údajů v pase (tedy spíš na amerických vízách) a na boarding pasech (plus samozřejmě kontrola, jestli jsme opravdu ti lidé, kteří jsou na pasech vyfocení), pak jsme museli sundat boty, vyndat notebook (tentokrát nevadila kamera) a dát vše na pás. Vždycky, když se vracíme z USA, tak máme problém napěchovat věci do zavazadla. Tak jsme poslední večer na Miami Beach na Lincoln plaza (taková pěší zóna jak v evropských městech) koupili kufřík do letadla. S tím ale byly problémy při bezpečnostní kontrole. Měl jsem tam ještě zabalený (nemyslím v balícím papíře) dárek k devatenáctinám - externí hard disk. To se nezdálo pracovnikovi u kontroly, tak kufr musel být otevřen.
Nástupní prst jsem prošel za účelem pořízení nějakých fotografií, ale bohužel provoz nebyl v tu dobu (krátce po poledni) zrovna dvakrát velký. Navíc jsem se někde pořádně nachladil, zřejmně od klimatizace, dostat rýmu v Karibiku můžu jen já :D, a nebylo mi moc dobře, takže jsem seděl a smrkal.
Obrázek
Tak tohodle ptáčka jsem na vlastní oči ještě neviděl
Obrázek
Konec nástupního prstu H
Obrázek
Sousední nástupní prst J
Obrázek
Už pro nás jede.

Boarding proběhl podle zón a na čas, ale bohužel se před náma už do letadla dostaly tři starší dámy, které seděly před náma a každá si do binu nad naší hlavou nacpala kufr. Tedy se vyskytl problém, kam s naším. Naštěstí pár řad před námi už lidé seděli a neměli nahoře žádné zavazadlo, tak jsem tam kufr dal. Ale předepsaným způsobem (kolečky napřed) se tam nevešel, když jsem ho tam dal podélně, to se zase nelíbilo letušce, tak jsem ho otočil kolečky ven a to už se tam vešel, bin šel zavřít a musím uznat, že zabíral méně místa, než když jsem ho tam dal podélně. Bohužel jsem si vybral poslední řadu nalevo před kuchyňkou (tedy tu řadu, kde u MD-88 jsou nalevo jen dvě sedadla, takže jsem se odsoudil k tomu, že při startu nebudu moci udělat žádnou fotečku Miami Beach. Takovou drzost, abych fotil letušce před nosem, když nám řekla, abychom nepoužívali žádná elektronická zařízení, nemám. Jako poslední přišel do letadla manželský pár asi kolem čtyřicítky. Pán ukazoval na jumpseat vedle nás a zarputile tvrdil, že tohle by mělo být jeho sedadlo. Letuška jej přesvědčovala, že ne, tohle je její. Personál sestával ze starší letušky vpředu, mladého bělocha a černošky ve středních letech vzadu. Po startu přes Miami a Miami Beach jsme se stočili na sever a vrátili zpět nad pobřeží Floridy. Let do Atlanty měl trvat necelé dvě hodinky. Servis přišel na řadu záhy, opět jsem volil osvědčené peanuts, dostal jsem dva balíčky a kelímek Spritu. Celý let panovala nízká oblačnost, takže nebylo co fotit. Teď si zaboha nemůžu vybavit, jestli jsme v Atlantě rolovali k béčku nebo céčku, ony ty nástupní ostrovy vypadají krom éčka všechny stejně. Ale pamatuji si, že jsme zastavili úplně na konci prstu a k vláčku, který je spojuje jsme to měli pěkně daleko.
Nástupní ostrovy jsou v Atlantě značeny T-A-B-C-D-E, teď nevím, jak u Tčka, ale ostatní jsou ohlašovány za použití fonetické abecedy NATO - "Další zastávka, nástupní prst A, A jako alfa.", všechny kromě Dčka. V abecedě NATO je totiž pro písmeno D použito slovo Delta a zřejmě buď aby to nepletlo cestující, kteří letí sice s Deltou, ale z jiného prstu, aby nechtěli na Dčko a nehledali tam Deltu, nebo aby to nevadilo ostatním aeroliniím z toho prstu odlétajícím (i když stejně je všude Delta, občas Air Tran), tak pro D se používá označení "D jako David" - to jen taková malá perlička.
Na přestup v Atlantě jsme měli skoro tři hodiny. Nemuseli jsme znovu procházet žádnou další bezpečnostní kontrolou (při přestupu z mezinárodního na vnitrostátní let po USA ale ano), rovnou jsme vyjeli na patře, odkud se nastupovalo do letadel. Ečko je sice prst určený k mezinárodním linkám, ale několik vnitrostátních letů Delty tam stejně za ty tři hodiny přistálo. U východu, ze kterého jsme původně měli odlétat, jsme narazili na spoustu uniformovaných vojáků US army (plus několik dalších od US Navy, jednoho od Marines a jednoho od Air Force). Divil jsem se, že by víc jak sto amerických vojáků letělo do Prahy, tak jsem myslel, že čekají na let Lufthansy do Německa, který odlétal hodinu před námi z protějšího gatu. Ale Lufthansa odletěla a vojáci zůstali. Z rozhovoru jednoho z nich s mladíkem, který do Prahy letěl a který se ho ptal, jestli taky letí do Prahy, jsem pochopil, že čekají na nějaký speciální let na blízký východ s mezipřistáním kdesi v Evropě. A zachvíli se u gatu, kde předtím byla Lufthansa, objevila nějaká DC-10 v bílých barvách s třípísmenným názvem aerolinky, o které jsem nikdy předtím neslyšel, na monitoru se objevilo, že letí do Shannonu. Ale vzhledem k přítomnosti vojáků jsem radši letoun fotit nešel :).
Místo toho jsem procházel nástupní ostrov a hledal připojení k internetu, které by bylo zadarmo. To jsem sice nenašel, ale narazil jsem na restauraci z řetězce Panda Express. Což je čínské rychlé občerstvení, pro jejichž jídla jsem každý druhý den na Havaji chodil v tom největším vedru přes pět kilometrů pěšky. Neodolal jsem a za 8 dolarů si dal rýži, dva hlavní chody, orange chicken a chicken kung pao, a malý Sierra Mist (něco jako 7Up). Nadlábl jsem se za tu cenu ukázkově, ale když jsem byl na Havaji, tak jsem ještě neměl tak roztažený žaludek, tam mi dělalo problém celé jídlo sníst najednou. Ještě jsem si skočil pro další pití. Když jsem se vracel, tak jsem si všiml, že se gate podezřele vylidňuje. Na obrazovce místo Prague svítilo Santiago a předtím nakládaná B767 byla najednou vykládaná. Odběhl jsem k monitorům, které ukazovali všechny odlety a skutečně, Praha byla přesunuta k jinému východu.
Tam už bylo dost plno, ale místo jsme nakonec našli. Na CNN v tu dobu běžel přímý přenos z demokratického sjezdu v Denveru, tak jsem si čekání krátil sledováním téhle show. V době, kdy jsme měli odlétat, se do letadla teprve začalo nakládat jídlo. Agent u gatu nám oznámil, že let je přebookovaný a že hledají 7 lidí, kteří se vzdají svých míst v letadle a poletí do Prahy zítra. Slíbil nám hotel zadarmo a slevu 400 dolarů na příští letenku s Deltou. Nemít už domluvený odvoz z Ruzyně a nebýt toho, že jsem se potřeboval s někým ve čtvrtek sejít, kdo pak odjížděl pryč, tak bych o tom velmi vážně uvažoval. V Atlantě jsem ještě nikdy nebyl, rozhodně prý ale stojní za prohlídku, určitě minimálně sídlo CNN, a ta sleva také není špatná. Pár lidí se přihlásilo, ale stále nás bylo o dva víc, to už nás agent přímo prosil. Nakonec se ti dva dobrotinci našli. A nástup mohl začít.
Bohužel se nenastupovalo podle zón, takže jsme se do letadla dostali jako jedni z posledních (někdo předbíhal ve frontě a američané to nebyli). Biny nad našima hlavama praskali ve švech. Nejenže nebylo kam dát kufr, ale ani baťoh a dokonce ani notebook. A ještě na našich místech stál nějaký chlápek, který cpal svůj kufr do posledního volného místa v binu (sám seděl úplně vzadu). Letušky byly trochu nervózní ze spoždění a popoháněli nás, abychom si rychle sedli. Baťoh a notebook musely pod sedadlo předemnou, ale kufr prostě nebylo kam dát. Pán konečně usoudil, že by mohl jít někam jinam a ještě se mi smál, že asi překáží - kretén jeden. V tu chvíli jsem začal být nevysvětlitelně naštván, a už jsem ho posílal do jedné části těla začínající na p., než ale mohlo dojít ke konfliktu, tak mě letuška posílala dopředu, abych dal ten kufr její kolegyni, že se o něj postará. Tahle slečna (představila se jako Dáša), mluvila k nám už v Atlantě u gatu, když se omlouvala za spoždění, mi byla hned povědomá. Byla to ta samá česky hovořící letuška, co byla na letu z Prahy do Atlanty před pěti týdny. S ní ale ještě letěl takový mladý plešoun, také česky hovořící, takže ona měla na starost přední kabinu a on se staral o zadní část. Já myslím, že tohle má Delta pořešené skutečně parádně. I typický Čech - tedy ten, co mluví pouze česky (a to například v Mexiku i ten poslední prodavač sombrér umí alespoň trochu anglicky), by se pak měl bez problémů do USA dostat, respektive by neměl mít problémy s vyplněním příletové karty.
Po usazení se nás v letadle přivítal kapitán. Řekl nám, že důvodem k výměně stroje na poslední chvíli byla závada na původní mašině, se kterou si údržba v tak krátkém čase nedovedla poradit. A bohužel při změně stroje na poslední chvíli vznikají holt takovéhle zmatky a let je opožděn. Hlášení jsme neprodleně dostali od stevarda přeložené v češtině (byť pravda v trochu lámané a nespisovné, ale díky alespoň za to!). Odlétali jsme nakonec asi o hodinu a půl později, už za tmy. V kapse sedadla předemnou byl jídelní lístek - buď plněné sýrové těstoviny nebo kuře v nějaké italské omáčce. Až nechutně mi to připomnělo kvalitu servisu na letech Alitalie. Já jsem si nakonec dal to kuře. Vyjmu-li fakt, že opravdu přímo nesnáším vařenou brokolici, tak se to nakonec jíst docela dalo. Ale ještěže jsem si před letem skočil na tu čínu.
Snažil jsem se během letu co nejvíce spát a docela se mi to i dařilo. Vzbudilo mě akorát občerstvení uprostřed letu - opět výběr z toho Delta snack package, myslím, že jsem si vzal tu sušenku, co je vyfocená u letu ze Sarasoty do Atlanty. A definitivně mě vzbudila snídaně. To už jsme byli nad severním mořem, hodinu a něco od Prahy. Já nechápu, jak někdo může jíst croisanty, vždyť to není vůbec dobrý! Nejlepší na celé snídani byl snad ten džus. Jak jsem byl s cateringem Delty na celé zaoceánské štaci spokojen, tak ta cesta do Prahy (a ještě k tomu z jejich hlavní základny) mě docela zklamala.

Obrázek
Večeře
Obrázek
Snídaně

Přílet do Prahy na dvacetčtyřku měl nakonec zpoždění jen asi půl hodiny. Zarolovali jsme k tradiční B8. Většinu provozu v tu dobu (půl dvanácté) obstarávali ČSA, Travel Service byl zastoupen TVCčkem, TVDčkem, Airbusem a jedním letadlem Smart Wings, ze zahraničních jsem viděl Air Moldova - ta je v Praze pokaždé, když jsem tam já, Ryanair a Jet2. Jak je na Ruzyni "dobrým" zvykem, tak byly otevřeny čtyři pasové přepážky, z toho jedna pro diplomaty a posádky. Takže posádka předala letadlo a stihla projít pasovkou dřív jak my. Naše zavazadla vyjížděla až na tom vzdálenějším carouselu, ale kufry už byly. Aby ne, když jsme na pasovce byli půl hodiny. Cestou ven jsme se nelíbili celníkovi, asi se mu nezdálo, že máme dva velké kufry, jeden malý, baťoh a brašnu s notebookem a hned to bylo:
"Dobrý den, odkud letíte? Jo z Atlanty, a jak dlouho jste byli v Americe? Pět týdnů? A co vezete? Něco k proclení? Co ten počítač, nekoupil jste ho náhodou tam? Aha, máte ho tři roky, opravdu?"
Už jsem ho chtěl vyndat (ten počítač :lol: ) a ukázat mu, jak je ošoupanej, ale naštěstí nás záhy pustil (kdyby tak věděl, že ten PC mám sice tři roky, ale že byl koupenej v USA a neproclenej, že mám nový foťák dovážený z USA a externí harddisk ještě v oreginálním balení, krom toho spoustu nových triček a nějaké hračky pro synovce :P ).
Na parkovišti ještě následoval takový malý zmatek. Vyzvednout nás měl můj spolužák, ale díky informacím zde na fóru jsem mu poradil, ať čeká na parkovišti u McDonnalda na Evropské. V tom problém nebyl, ale najít se na letišti nebyla sranda. My čekali na parkovišti pro krátké stání u T1, on před T2, když jsme tam došli, tak už byl podle svých slov na parkovišti do 15 minut zadarmo, vrátili jsme se před T1, ale on stál před T2. Nakonec jsem ho našel, vlezl s ním do auta, objel ten areál a vrátil se pro zavazadla. No a tím naše cesta skončila a vy máte asi na delší dobu pokoj od mých reportů. Jestli příští rok někam pojedeme, tak mě láká severní Evropa výletní lodí, takže poletíme tak akorát s nějakým low costem do Londýna :)
Naposledy upravil(a) vita dne 24. 12. 2008, 00:54, celkem upraveno 1 x.



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů