22.7.2008 Delta 1655 Atlanta, GA - Fort Myers, FL
28.7.2008 Delta 45351 Sarasota, FL - Atlanta, GA
28.7.2008 Delta 1561 Atlanta, GA - Honolulu, HI
6.8.2008 Delta 1560 Honolulu,HI - Atlanta, GA
7.8.2008 Delta 45351 Atlanta, GA - Sarasota, FL
27.8.2008 Delta 40 Miami, Fl - Atlanta, GA
27.8.2008 Delta 62 Atlanta, GA - Praha
16.8.2008 Carnival Liberty - sen začíná, víza, 1. den - vyplutí
17.8.2008 Carnival Liberty - Fun Day at sea, popis lodi
18.8.2008 Carnival Liberty - Cozumel, Mexiko
19.8.2008 Carnival Liberty - Fun Day at sea, posádka
20.8.2008 Carnival Liberty - Grand Cayman, Kajmanské ostrovy
21.8.2008 Carnival Liberty - Ocho Rios, Jamajka
22.8.2008 Carnival Liberty - Fun Day at sea, záchrana uprchlíků
23.8.2008 Carnival Liberty - připlutí, vylodění
Delta 063 & Delta 1655
V úterý 22.7., den po mém svátku, jsem se probudil v sedm hodin do deštivého rána. Finišovaly naše přípravy na pětitýdenní cestu do USA. Náš odvoz na letiště měl sice skoro hodinu zpoždění, ale jelikož znám svého bratra, tak jsme mu řekli, že letíme o hodinu dřív.
Stejně jsme se museli vracet od nájezdu na D11 zpět do Kolína, protože má matka zapomněla doma kreditku a jet do USA bez kreditky není dobrý nápad.
Po příjezdu na Ruzyň jsme vystoupili na parkovišti pro krátká stání, sice s námi byla švagrová ze synovcem, ale jelikož potřebovali k doktorovi, tak nezajížděli na dlouhodobé stání a ten prcek se na letadla jít podívat nemohl. Alespoň jsem mu hrdě ukázal OK-TVH, který stál u A3.
Odbavení probíhalo samozřejmě v Terminálu 1, u přepážek tuším 170-175. Nejdříve přišla na řadu diskuze o tom, čí jsou naše zavazadla, kdo a kdy je balil, co se s nimi dělo potom a jakou vezeme elektroniku. Následně nás pracovník, který tuto kontrolu, pakliže se to tak dá nazvat, prováděl, poslal přímo k check-in přepážce. Poprvé jsem letěl s elektronickou letenkou, ale naštěstí se to obešlo bez komplikací. Check-in agent nás sice poslal přímo k východu a na palubní vstupenku napsal "11:40", což bylo asi za dvě minuty, ale zvědavost zvítězila a já si šel projít letiště, kde jsem už tak dlouho nebyl. Podíval jsem se na terasu, pak do odletové haly terminálu 2 a pak konečně jsem šel směrem k pasové kontrole. Na to, kolik tam je přepážek bych očekával, že budou otevřené víc, než dvě. K přepážce pro business cestující skoro nikdo nechodil, tak nám tam sedící pracovník pokynul, že můžeme i k němu, ale než jsme tam došli, tak se otevřela další přepážka, čehož jsme ihned využili, neboť tam nikdo před náma nebyl a my byli zkontrolováni hned.
Změna rozložení sil na Ruzyni. Když jsem byl na terase naposledy, bylo to tam ještě samý Boeing
Zbývala asi hodina do plánovaného odletu. Ještě jsem si prošel spojovací objekt mezi terminály 1 a 2, abych zjistil, kam až se dá dojít, než narazíte na nějakou kontrolu. Skočil jsem si na záchod a vydali jsme se směrem ke gatu B8. Když jsme stáli předtím frontu na check-in nebo když jsme chodili po letišti, tak jsem nevěřícně kroutil hlavou, jak jsou někteří cestující blbý, že nejsou schopni se dostavit včas ke gatu a musí je jmenovitě vyvolávat. A ještě mi přišlo hrozně vtipný, že je vyhlásí jménem a celému letišti dají najevo, kdo je ten blbec, na kterého celé letadlo do Říma nebo Londýna čeká. Humor mě ale přešel, když se z amplionů ozvalo: "Žádáme pana Bocha, posledního cestujícího do Atlanty, aby se neprodleně dostavil k východu B8. Pan Boch prosíme k východu B8." A to jsem si říkal, že mám ještě čas, že do odletu zbývá víc, jak dvacet minut.
Naštěstí mě toto hlášení zastihlo ani ne 10 vteřin od bezpečnostní kontroly před zmíněným gatem (respektive jsem zrovna stál za zaclánějícím securiťákem, který mi blokoval cestu k detektorům). Ten mi oznámil, že se už čeká jen na nás (ale z hovoru ostatních jsem pochopil, že úplně poslední nejsme). Překvapilo mě, jak laxní byla kontrola v Praze (oproti tomu, co bude následovat v Atlantě), ani jsem nemusel vyndávat notebook z brašny či sundavat boty. Skutečně, když jsme nastupovali, tak nad gatem svítilo "Last Call".
B767 Delty čekající už jen na mě
, foceno ze spojovacího objektu mezi T1 a T2
Na palubě nás přivítala česky hovořící letuška (i když přivítala je trochu silné slovo, prostě nás nasměrovala do správné uličky). Měli jsme místa F a G ve 29¨. řadě. Letoun byl skutečně velmi solidně zaplněn. Pokud ne uplně, tak alespoň z 95% a to i v obchodní třídě (tam teda tak z 80%). Zahanben svým pozdním příchodem jsem se ale dvakrát po volných sedadlech nerozhlížel a spěchal ke svému místu. Příjemně mě překvapil zcela prázdný bin nad našimi sedadly. Čekal jsem, že kvůli příchodu na poslední chvíli tam už místo nebude, ale zatím tam nebylo vůbec nic.
Ještě před vytačením ze stojánky nás přivítala vedoucí kabiny, následně její česky hovořící kolegyně a jeden z pilotů. Poté následovalo bezpečnostní video (instruktáž už není předváděna živě jako dřív), zatímco letoun roloval na dráhu. Start probíhal z dráhy 24. Pilot ani nečekal až na dráhu najede a plný výkon dal ještě na výjezdu.
Asi po hodině přišlo první uvítací občerstvení - minibalení buráků a libovolné nealkoholické pití dle vlastní volby. Ještě před startem nám stevardky rozdali menu (v angličtině a v češtině), kde jsme si mohli vybrat ze dvou hlavních jídel. Oběd se začal servírovat něco málo po dvou hodinách letu. Menu sestávalo ze: čerstvého sezónního salátu s rajčaty a fetou, ke kterému byl podávám italský smetanový dressing, hlavní jídlo jsme si mohli vybrat a to buď: Pečené kuřecí prsíčko s bylinkovým máslem, podávané s ratatouille a brokolicovou kaší, nebo Cannelloni se špenátem a sýrem ricotta s rajskou omáčkou a parmazánem. Zákuskem měl být křupavý ovesný koláček. Vše doplňoval chléb s máslem a sýr s krektry (až teď si uvědomuju, že ten sýr se měl jíst asi s těmi krekry a ne sníst sýr s chlebem, krekry samotné a máslo tam nechat, jako jsem to udělal já
)
Bohužel se mi nepodařila nerozmazaná fotka
Každou uličku obstarávali dvě letušky. My měli to štěstí, že nás po většinu letu obsluhovala ta česky hovořící (ne, že bych se anglicky nedomluvil, ale moje matka neumí ani slovo). V případě obědů jedna měla na starost vozík s jídlem a druhá za ní jela s nápojovým vozíkem. Nabídka byla vskutku široká a k obědu nám nabídli i pivo nebo víno zdarma jako dík, že letíme s Deltou. Původně jsem si sice říkal, že bych si dal bílé víno, ale protože nápoje rozlévala právě američanka a protože jsem nevěděl, zda mě mých 18 let bude opravňovat ke konzumaci alkoholických nápojů na palubě amerického letadla, zvolil jsem radši Sprite. Matka si dala pivo, dostala na výběr z několika značek (Amstel, Heineken) a vybrala si Pilsner Urquelle. Americká letuška to komentovala takto: "This is very good beer, I had one last night." Nevím, jestli netušila, že to pivo je české, nebo zda nás jen chtěla potěšit tím, že nám jej pochválí.
Ještě než jsme snědli oběd, vrátili se letušky s vozíkem ještě jednou, tentokrát nabízeli čaj, kávu nebo vodu. Kávu a čaj servírovali v polystyrénových kelímkách javacity (oproti plastům, na které jsem byl zvyklý z předchozích letů). Pokud jde o nealkoholické nápoje, tak já jsem přes Atlantik letěl naposledy tři roky zpátky s American airlines a zpět se Swissem, American dali celou plechovku, Swiss dokonce dvě, Delta oproti tomu pouze pití rozlévá do kelímků.
Během letu byly promítány tři filmy a to sice: Nim´s land (Zapomenutý ostrov), Drillbit Taylor (Drillbit Taylor) a The Spiderwick Chronicles (Kronika rodu Spiderwicků). Já jsem teda ani nevybalil sluchátka, dokonce jsem nabízel, že se jich vzdám, když nás o to na začátku letu stevardky žádaly, že jich mají nedostatek (ale vybrali jich potřebné množství už v přední části letadla, takže mi sluchátka zůstala). Ale matka si filmy pustila v ruštině a přestože má od maturity asi 40 let, tak říkala, že v pohodě rozumněla
. Já dal přednost knize. 
Několikrát během letu, odhaduji že skoro každou půlhodinu nebo hodinu, obešla některá ze stevardek kabinu s tácem, na kterém měla kelímky s vodou.
Bohužel kvůli promítání tří filmů v kuse (promítalo se i během oběda) se na monitor nedostaly moc často informace o letu. Ale z toho, co tam bylo, mě překvapila relativně nízká rychlost letounu - mezi 750 až 800 km/h. Bohužel oproti poslednímu transatlantickému letu jsme pobřeží Evropy opustili severněji a nebyly vidět bílé doverské útesy, které jsem toužil vyfotografovat. A pak naopak letěli trochu jižněji než do New Yorku, takže ke Grónskému pobřeží jsme se jen přiblížili na dohled a nad Grónskem tentokráte neletěli. Nad Americký kontinent jsme vstoupili nad Kanadou, na území USA pak přes Velká kanadsko-americká jezera, přesněji nad Erijským jezerem. Bohužel oblačnost většinou znemožňovala focení.
Bye-bye Europe
Pobřeží Grónska
Huronské jezero
Již nad územím USA nás čekalo poslední občerstvení: Chléb ciabatta s grilovanou zeleninou a pestem. A ještě na jídlením lístku byl inzerovaný medovník, ale ty zřejmě nedodali. No musím přiznat, že kdybych měl jen trochu více drzosti, tak snad požádám, jestli bych nemohl dostat ještě jeden. Ne snad, že by byl tak lahodný. Tohle byla kompletně vegetariánská svačina, to, co snad na první pohled mohlo vypadat jako maso, byl nějaký vařený lilek, ale hlad to moc nezahnalo. A krom toho, naproti sedící americká rodinka - matka s pěti dětmi ve věku tak 3 až 12 let, si předtím také pro děti vyžádala extra porci oříšků.
Zmrzlina podávaná uprostřed letu
Svačina. Pití následovalo chvíli potom, co nám rozdali jídlo
V Atlantě jsme přistávali na dráhu 26R. Bylo zataženo a velmi větrno, docela slušně to házelo. Překvapivě se po přistání nedostavil žádný potlesk, jak bylo za mých mladých let běžné. Ještě před přistáním nám pustili instruktážní video, kterak se v Atlantě orientovat, ale musím přiznat, že jsem videu moc pozornost nevěnoval, jednak jsem neměl brýle a stejně na něj pořádně neviděl (natožpak abych přečetl české titulky, kterými bylo video dovybaveno) a jednak protože jsem vypil asi příliš mnoho čaje a v tu chvíli jsem měl trochu jiné starosti. Rolování ke International Concourse E trvalo až útrpně dlouho, ale povedlo se mi pár snad slušných snímečků
Tenhle krasavec mě snad poveze v pondělí do Honolulu
Nové barvy Delty
Ty regionální jety mají něco do sebe....
....ale že by se mi v něm chtělo letět z Atlanty až do Kanady? :-/ Air Canada v netradičních barvách
U prstu E. Kromě Delty do Atlanty nelítá moc zahraničních dopravců. Vzadu si povšimněte speciálních barev na jedné B767. Delta už není jen červená, modrá a bílá, už je i zelená! Dokonce v letadle běžela reklama na to, že odpad z letadel třídí (papír, plechovky, plasty)....Bursík by měl radost.
Po vystoupení z letadla jsme se přesunuli směr imigrační. Bylo kolem páté hodiny odpoledne a na letišti bylo úplně mrtvo. Dokonce na imigrační jsme čekali snad dvě minuty! Úředník byl velmi vstřícný. Sice ho trochu překvapilo, co chceme dělat zrovna v Sebringu (který má asi 10 000 obyvatel), ale když jsem mu začal vyjmenovávat, kam se pak chystáme letět, tak to shrnul slovy: "So, you´re on vacation?" a pokynul nám, že můžeme odevzdat otisky. Jenže v tu chvíli se na celém imigračním zasekly počítače. Naštěstí výpadek netrval víc, jak minutu či dvě a celý proces jsme měli rychle za sebou. Přesunuli jsme se po eskalátorech do nižšího patra, kde jsme vyzvedli naše zavazadla. Kupodivu dorazila v pořádku (raději jsme je v Praze za 85 korun za kus nechali zabalit, i když oba kufry jsou snad 12 let staré). Odevzdání celního prohlášení byla opět otázka několika vteřin, nikde žádná fronta. Tato část terminálu je v rekonstrukci a vypadalo to tam spíš jako v New Yorksém metru. Pak jsem trochu zazmatkoval u znovuodbavení zavazadel a postavil se do fronty na přebookování letenek, kde jsme stáli snad deset minut, ale naštěstí než jsme přišli na řadu, tak jsem si svůj omyl uvědomil a zavazadla jsme správně (i s vozíkem) odevzdali k tomu pověřenému zaměstnanci. Další věcí na pořadu byla bezpečnostní prohlídka. Mnohem důkladnější než v Praze. Blonďatá důstojnice nám názorně ukazovala, že máme vzout boty, že mám sundat bundu a vyndat notebook. Když slyšela, že mluvíme česky, tak na nás spustila plynnou polštinou
, její černošská kolegyně mě popoháněla. Unaven z letadla jsem vlezl pod rám, aniž bych si vyndal mobil a peněženku, což mi samozřejmě neprošlo, takže jsem musel zpátky, vypráznit kapsy a znovu projít rámem - tentokráte bez problémů. Jestliže až doposud šlo všechno až překvapivě hladce, tak to se mělo rázem změnit.
Když jsem celou dovolenou bookoval, tak jsem si záměrně vybral pozdější let z Atlanty - se čtyřhodinnovou přestávkou namísto hodiny a půl. V tuhle chvíli jsem mohl jen litovat, protože hodinka a půl by mi bývala na přestup bohatě stačila. Přesunuli jsme se do správného nástupního prstu, ale v tu chvíli se strhla hrozná bouřka. Posadili jsme se u jednoho z gateů a já vyndal notebook. Nejdříve jsem se připojil na síť atlantského letiště, ale tam kromě plánku terminálu za všechno ostatní brouzdání chtěli 8 USD. Ale pak jsem zkusil jinou síť a světe div se, ta byla zdarma! Bohužel můj notebook oslaví za měsíc třetí narozeniny a baterka vydrží tak asi hodinu, takže jsem si moc čas neukrátil. Když se notebook kleknul, šli jsme si nástupní prst B projít a kouknout se eventuelně po nějakém občerstvení. V tu dobu na tabulích svítilo, že onen předchozí let odletí až půl hodiny po nás, když jsme se z jedné strany prstu vrátili zpět k východu B15, tak náš let už byl opožděn o půl hodiny. A než jsem se vrátil z druhé strany nástupního prstu, už místo v 9:15(9:40) byl odlet hlášen na 10:54. Sedli jsme si do čekárny, kde nás bylo několik ještě od vedlejšího východu. V celé hale u každého východu je alespoň jedna krásná plasmová televize se CNN, ale bohužel nabídka pořadů mě neoslovila. Nejdříve hodinu řešili, kdo lépe vyslovuje Pakistán, jestli Barrack Obama nebo John McCain a následně jel nějaký diskuzní pořad o tom, kdo koho podporuje. Naproti sedící Američan říkal svému sousedovi, že by jej zajímalo, co si o tom "závodě", jak oni říkají prezidentské volbě, myslí turisti. Raději jsem mlčel, neboť jsem v tu chvíli byl vzhůru nějakých 22 hodin a stejně by mi nebylo moc rozumnět.
Blížila se 11 hodina večerní a u gatu se začala tvořit fronta, ale pak přišlo neuvěřitelné hlášení:
"Ladies and getlemen, your bird is ready to take you to Fort Myers, but unfortunatly, there is noone to flight with it. There are no pilots here." (Dámy a pánové, váš ptáček je připraven, aby vás odvezl do Fort Myers, ale bohužel tu není nikdo, kdo by s ním letěl. Nejsou tu žádní piloti.)
Nový odlet: 0:20
Tak to už jsem nevydržel a s úctou usnul (nebo jak to říká pan ministr zahraničí).
Nové odbavení začalo krátce po půlnoci. Usměvavý černošský check-in agent nám oznámil: "Ladies and getlemen, your pilots are finally on ground and we will begin boarding soon to get you finally to Fort Myers." Nejdříve rodiny s kočárky, pak cestující obchodní třídy. Pak konečně na gate dorazili i oba piloti, přivítáni cestujícími typickým americkým:"Wow! Good to have you here guys! Nice to see you guys!"
Delta sice normálně provádí boarding podle skupin, ale tady na to každý kašlal, i check-in agent nám řekl, že na zóny nemáme hledět, hlavně, aby nás všech 140 dostal co nejdříve do letadla. Na palubě MD-88čky nás přivítal postarší černošský vedoucí kabiny, který se všem jednotlivě omlouval za zpoždění. Oproti složení kabiny při cestě z Prahy - všechno postarší bělošky - obsluhoval tento let jeden černoch, dvě černošky a jedna asiatka. Vedoucí kabiny nám představil piloty skutečně po americku - tedy jen křestními jmény (kapitán Steve, druhý pilot Jerry).
I piloti nás ještě u gatu přivítali na palubě a omluvili se za zpoždění zdůvodněné počasím, ujistili nás, že jsou rádi, že nás mohou mít na palubě. Během rolování ke startu na dráze 9L proběhla bezpečnostní instruktáž, tentokráte live. Spolu s námi cestovali i jeden kapitán Delty a jedna letuška v uniformách společnosti. Oba pomáhali připravit kabinu ke startu. Zhaslo všechno osvětlení v kabině (kromě fasten seatbelt and no smoking). Jelikož jsme měli poslední řadu vzadu před kuchyňkou a zadním východem (sedadla A,B. Jediná řada, kde nalevo jsou jen dvě sedadla), vedle nás byl sklopný jumpseat, který si sklopila jedna ze stevardek. Před samotným startem rozdala ještě několik přikrývek. Nevím, jestli tohle je standardní postup při tak krátkém letu nebo zda taková skrytá omluva za zpoždění.
Vzhledem k pokročilé noční hodině jsem ihned po startu usnul. Probudilo mě až roznášení "svačiny". Na výběr bylo ze tří snacků, já si dal oříšky, které jsem znal už z letu z Prahy. Dostal jsem dva balíčky a pití.
Tohle je sice první občerstvení na letu PRG-ATL, ale na letu ATL-RSW jsem nefotil, tak si představte, že ty oříšky jsou dvoje.
Posádka měla docela napilno, smetí sbírali až poté, co kapitán ohlásil sestup na přistání na mezinárodním letišti ve Fort Myers. Venku bylo oblačno. A já znovu usnul, i když se nás pokoušeli probudit krátkým rozsvícením světel v kabině. Vzbudilo mě až dosednutí na dráhu. Byly dvě hodiny ráno místního času. Přistávat jsme podle původního plánu měli před jedenáctou večer.
Nový terminál mezinárodního letiště ve Fort Myers byl otevřen v roce 2005. V současné době má tři nástupní prsty - B,C,D, se stavbou dvou dalších (A a E) se počítá. Paralelní runway bude otevřena v roce 2010. Krom letů z Kanady zajišťuje mezinárodní lety německá LTU z Mnichova a Düsseldorfu. Ty přistávají také u prstu B. Z provozu jsem zaregistroval několik B737 Southwest, E170 v nových barvách United, nějaký ten American nebo další MD-88 Delty. Ve Fort Myers jsem bohužel už neměl sílu na to fotit, ale abyste viděli, jak to tam vypadá, dodám několik fotek z netu.
Přistání proběhlo na dráhu 27. Z dráhy jsem sjeli zhruba v polovině. Ještě před zastavením nám letuška řekla, že zavazadla máme čekat u pásu 6. U gatu se s námi rozloučil i kapitán, dveře do kokpitu byli otevřené, ale neměl jsem už sílu, nějak zvědavě nakukovat. Náš odvoz na nás čekal v terminálu hned tam, co začíná nástupní prst. Spolu jsme pak šli pro zavazadla (něco na co nejsem zvyklý, myslel jsem, že všude je běžná praxe, že nejdřív vyzvednete zavazadla a až pak se setkáte s blízkými. Na kufry jsme čekali skoro půl hodiny. Nevím, proč trvalo tak dlouho vyložit MD-88čku, zvlášť, když jiný let tou dobou na RSW nepřistával. Ale hlavně, že dorazily nepoškozené a já se mohl pomalu odebrat do auta a pak za dvě hodiny i konečně, po 28 hodinách, do postele.
Výdej zavazadel ve Fort Myers, foto z wikipedie
Stavba nového terminálu ve Fort Myers. Starý terminál byl na severní ploše letiště, nyní je už zbourán.
