Cena byla přijatelná (69 USD/osoba), tak proč si neobvyklý zážitek nedopřát. Nevšiml jsem si, že by platilo pravidlo čím dříve, tím levněji. Na místě stál let podle vyvěšeného ceníku o 10 USD víc. Ale přijít a letět stejně u námi vybrané společnosti jen tak nejde, protože většina jejich strojů operuje v oblasti Grand Canyonu.
Hodinu "odletu" jsme viděli už při rezervaci a čas nebylo možno vybírat. Nám byla určena cca 17 hodina, což nám příliš nevadilo. Sice by možná byl zajímavější noční let, kdy je vše osvětleno, ale na focení by to asi nebylo ono.
Odlet byl z Las Vegas McCarran Atlantic/Executive Terminal, který je součástí letiště, ale nejedná se o ten hlavní letištní termnál. Je celkem kousek od hotelu MGM, takže jsme se na místo dopravili pěšky během cca 10-15 minut. Cestou jsme pozorovali přes dálnici přistávající letadla, takže to ubíhalo rychleji. Samozřejmě převažoval SouthWest.
V salonku Pappilon Grand Canyon Helicopters jsme se odbavili (každý z účastníků byl zvážen - je síla vidět svou váhu v librách), poté jsme obdrželi sklenku šampaňského (do plastové stopky) a dostali na výběr cokoliv z nealka a širokého výběru oříšků a jiných drobných pochutin. Přitom nám byl na velké plazmě promítnut film o safety procedure, čímž byl jen na chvíli přerušen běžící program National Geographic o pojídání červů kdesi v Asii. Ne všem to dělalo před prvním letem helikoptérou dobře.
Check-in desk
Asi s hodinovým zpožděním (přednost dostali novomanželé letící na svatební let do Grand Canyonu) jsme byli vyzváni k nastoupení do dodávky. Byla nás skupinka 6 osob (tři indonésani a my tři Češi) - takže 100% load factor. Po pár stech metrů jsme dojeli k rudému vrtulníku Eurocopter EC 130 B4 (reg. N130PH), kam jsme byli podle předem určeného zasedacího pořádku usazeni milou japonkou. Měl jsem teda trochu pochybnost o správném vyvážení (všichni chlapi jsme seděli v pravé části stroji a všechny ženy v levé), ale asi věděli co dělají. Každému bylo zkontrolováno správné zapnutí bezpečnostního pásu a každý si povinně nasadil sluchátka (bez nich to byl docela hukot).
Náš stroj před letem
Jaké však bylo naše překvapení, když si ta drobná japonka v kšiltovce, která nás usazovala, sedla za knipl, řekla že se jmenuje Joshi a bez mrknutí oka se vznesla pár metlů nad zem. Pak si teprve upravila culík a vyrazila směrem ke Stripu.
Let probíhal vpravo od stripu severním směrem (kolem našeho hotelu Stratosphere Tower) až na úroveň Fremont street. Nad ní došlo k pomalému obrácení a jižně se letělo nad dálnicí až na úroveň hotelu Excalibur, kde došlo k otočce směrem k letišti, kde jsme po přibližně 10 minutách letu přistáli. Z vrtulníku jsme tentokrát vystupovali při zapnutém motoru, protože další pasažéři už čekali na svůj vzlet, takže nám nebylo pořádně umožněno ani vyfotit se s vrtulníkem, natož s Joshi.
Celý let probíhal klidně, trval předem avizovaných cca 8-10 minut, ale čekal jsem možná trochu větší adrenalin. Nicméně za ty peníze mohu rozhodně doporučit, rozhodně neuděláte chybu.
Přibližná trasa letu
Vedle stojící Boeing 747SP-31 (reg. VP-BLK) - majitel Sheldon Adelson, kterému patří např. hotel Venetian
Joshi za kniplem
Vzlet podél runwaye
Jižní pohled na strip
Strip - nalevo hotel New York-New York
Atlantic/Executive Terminal
V pozadí náš hotel Stratosphere Tower
Golfové hřiště nesmí chybět
Obytná oblast místní smetánky
Fremont street
Pohled na strip od severu
Stratosphere Tower
Atrakce na Stratosphere Tower
Luxusní hotely Encore a Wynn
Hotel Venetian
Hotel Paris
Opět hotel Paris
Skvělá horská dráha u hotelu New York-New York
Náš stroj
Jiný pohled
Vedle stojící N804MS - Boeing 767-3P6/ER - opět majitel Sheldon Adelson - vlastník hotelu Venetian - holt, když je jumbo velké, letí se jen s B767
Náš vrtulník vracející se již z další otočky
