Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 03:19

VVDANZ som zacal planovat na jesen roku 2007, ked som zistil, ze s MS je mozne letiet z Europy do Juznej Afriky v C za 2.5x tolko, co si pyta LH za taxy k award letenkam v Y. Okamzite som zrusil awardy s LH, a kupil letenky do JNB (Johannesburg) s MS. Tym padom sa zacalo na ucte M&M realne rysovat mnozstvo mil potrebne na 2 award letenky v C do Australie/Oceanie. Vzhladom na zmenu zamestnavatela bolo jasne, ze bude treba trosku moj M&M ucet podporit nakupom predplatneho roznych novin a casopisov kolegom v Nemecku, ale vzhladom na mileage advance pre drzitelov senator kariet v M&M to nebol akutny problem. Vyhladanie vhodnych spojeni s dostatocnym poctom volnych sedadiel na award letenky sa najprv javilo problematicky, kedze priame lety do Australie neoperuje ziadna *A spolocnost, odkedy OS svoje linky zrusil v 2007, a smerom z Europy do Thajska a Singapuru bolo vsetko plne. Pozeral som aj divoke moznosti cez Afriku so SA (lieta z JNB do Perthu), ale nakoniec som zistil, ze existuje pomerne dost volnych award sedadiel do Soulu a pohlad na great circle mapper prezradil, ze z Europy do SYD (Sydney) je cez ICN (Seoul-Incheon) iba o nejakych 300 mil viac ako cez SIN. Kedze cielom bol navstivit aj Novy Zeland, vysledkom zopar bezsennych noci stravenych za vyhladavacom na ANA webe bol nasledovny routing, splnajuci vsetky restrikcie 3-Region awardu u M&M ohladom open jaw, stopoverov, povoleneho poctu intra-region feederov a pod.:
29.1. BTS-MUC s LH
29.1. MUC-ICN s LH
30.1. ICN-KIX s OZ (Osaka-Kansai)
30.1. KIX-AKL s NZ (Auckland)
(open jaw v bode obratu)
7.2. WLG-SYD s NZ (Wellington)
(stopover)
24.2. SYD-ICN s OZ
25.2. ICN-MUC s LH
25.2. MUC-BTS s LH

Tento harmonogram ponechaval tyzden na prejdenie celeho Severneho ostrova z AKL do WLG autom a 17 dni na pobyt v Australii s odskokom na Salamunove ostrovy. Vzhladom na casovy limit (4 tyzdne) sa viac uz stihnutnedalo, hoci by si to kazda z navstivenych destinacii urcite zasluzila. Zavolal som na senator hotline v Kasseli a poziadal nemecku tetu, co mi zdvihla telefon, o vytvorenie rezervacie podla vyssie uvedeneho routingu. Chvilku som s nou pokecal, nez to tukala do systemu, dala mi rezervacny kod, opytala sa, ci to chcem hned vystavit, taxy budu 580 EUR na hlavu. Suc vyskoleny flyertalkom som to zdvorilo odmietol, podakoval a zlozil. Vzapati som vytocil senator hotline do East Meadow, americkej tete som nadiktoval rezervacny kod, poziadal ju o preratanie fees&taxes, oznamila mi, ze to bude 520 USD, ci si to prajem vystavit. Samozrejme som si to okamzite prial vystavit, nadiktoval cislo kreditky a cakal na email s vystavenymi letenkami, podchvilkou kontrolujuc checkmytrip, ci sa v rezervacii nezjavia cisla etixov.

Planovanie pokracovalo rezervaciou dalsich leteniek na miestne prelety na Novom Zelande. Na moje velke rozcarovanie novozelandski nenazranci za tento prelet do Queenstownu a nazad odo mna pytali vyse 250 eur na hlavu, zatial co pri rezervacii z Noveh Zelandu to stalo len 100 eur. Bohuzial som nenasiel sposob, ako to zabukovat "z Noveho Zelandu", tak som musel platit plnu taxu. No co uz, nie je kazdy den nedela... Routing bol nasledovny:
4.2. WLG-ZQN s NZ (Queenstown-Frankton)
5.2. ZQN-MFN-ZQN vylet s Milford Sound Flightseeing, vratane plavby ma lodke fjordom az k ustiu do Tasmanovho mora a nazad (Milford Sound)
6.2. ZQN-WLG s NZ

Virgin Blue AirPass sa ukazal ako najvyhodnejsi na prelety v ramci Australie - da sa zabukovat len zo zahranicia a neplati sa pri nom ziadna DPH/sales tax apod.:
9.2. SYD-BNE (Brisbane)
20.2. BNE-HBA (Hobart)
22.2. LST-MEL (Launceston, Melbourne)

A na zaver najvacsia exotika, vylet na Salamunove ostrovy, zahrnajuci kajakovanie v Marovo lagoon a dva dni na Guadalcanale na navstevu WW2 pamatihodnosti. Vzhladom na fakt, ze prilet IE z HIR (Honiara) do BNE 20.2. podla letoveho poriadku je az po odlete DJ BNE-HBA, museli sme sa vratit z HIR o den skor s DJ a nechat posledny segment s IE prepadnut, takze vysledny routing vyzeral nasledovne:
10.2. BNE-HIR s IE
10.2. HIR-EGM s IE (Seghe)
17.2. EGM-MUA s IE (Munda)
17.2. MUA-GZO s IE (Gizo-Nusatupe)
17.2. GZO-HIR s IE
19.2. HIR-BNE s DJ

Okrem toho bolo treba zarezervovat car rental v AKL s jednosmerkou do WLG, v HBA s jednosmerkou do LST a v MEL s jednosmerkou do SYD, a hotely vo WLG, ZQN a ICN. Ked som si po navrate z dovolenky pozeral ten spreadsheet s harmonogramom, tak som len nechapavo krutil hlavou. Mal by som si asi otvorit adventure cestovku a nie zivit sa celodennym cumenim do monitoru...

V maji 2008 uz bolo vsetko zabukovane, letenky vystavene, a vyse pol roka cakania predo mnou... Cakanie mi sprijemnovala Lufthansa zasielanim emailov s Jobovymi zvestami. Prvy prisiel 10.6. a oznamoval, ze odlet linky OZ602 zo SYD do ICN nebude o 8:40 alebo o 9:30, cas priletu sa nemeni. To bola celkom prijemna zmena. Dalsi email prisiel 25.8. a oznamoval, ze linka LH3177 BTS-MUC ma odlet 5:55 a prilet 6:55, nie ako bolo povodne planovane 6:00 a 7:00. Tiez nic hrozneho, pat minut hore dole. Dalsi email prisiel na vyrocie Dna CSLA (CSLA=Ceskoslovenska ludova armada, 6.10., pozn. aut. pre tych neskor narodenych), a hodnu chvilu mi trvalo, nez som tu avizovanu zmenu nasiel. Opat linka OZ602 SYD-ICN, tentoraz prilet do ICN posunuty z 18:00 na 18:10. Vzhladom na fakt, ze navazny let do MUC je 13:55 nasledujuceho dna, zmena z mojho pohladu uplne irelevantna. Tyzden pred Stedrym dnom prisiel dalsi darcek, tentoraz zmena okrem posunu OZ114 ICN-KIX z 14:20-16:00 na 14:10-15:50 postihla aj LH3177 BTS-MUC a LH3176 MUC-BTS - lety zrusene kvoli tomu, ze LH opusta od 9.1.2009 Bratislavu. V rezervacii sa automaticky objavili nahrady LH3551 VIE-MUC a LH3560 MUC-VIE.
Tato zmena ma hodne rozladila, kedze s LH som z BTS lietal velmi rad, v sezone 2006/7 az tak casto, ze ma uz personal oslovoval menom. Pacila sa mi aj komorna atmosfera v LH Schengen lounge oproti narvanemu jednemu ci druhemu Senator lounge vo VIE, celkovo zacinat cestu s LH z BTS znamenalo zacat velmi upokojujuco a bez stresu. Pre mna osobne jeden z najvacsich benefitov maleho letiska. Dalsie pozitivum odletu z Bratislavy oproti Viedni znamenal fakt, ze za par penazi cloveka odvezie taxik z domu na letisko, a nazad z letiska domov, bez nutnosti "objednavat" niekoho z kamaratov, aby nas v pracovny den rano odviezol na Schwechat a pri navrate zo Schwechatu domov. Posledna zmena itinerara prisla 12.1. Namiesto OZ114 ICN-KIX 14:10-15:50 sme sa dostali na OZ112 10:00-11:40. Tuto zmenu som zobral ako pokus LH o zmier, kedze nam skratili 8 hodinovy layover v ICN a predlzili layover v KIX, kde sme predtym nemali dost casu sa pozriet von z letiska, zatial co v ICN budeme na spiatocnej ceste nocovat v meste pri skoro 20-hodinovom layoveri, takze moznost ho vidiet aj pri ceste tam radi vymenime za prilezitost nakuknut na chvilku do Japonska.

29.1. LH3551 VIE-MUC, A319-100, D-AILB
Zacinam byt alergicky na odlety zo Schwechatu. Svoj podiel na tom tentoraz ma urcite i fakt, ze sme mali povodne letiet z BTS, ale nie je to len tym. Nepamatam si, zeby tu niekedy fungoval priority boarding s LH ci OS. Este aj za oknami je hnusne pocasie. Scheduled take off mal byt o 9:00, realne sme sa dostali na rwy o 9:42. Polovica C "kabiny" prazdna (pokial som ratal dobre, tak load v C bol 11 z 20 miest). Vyborny start dovolenky, ani len welcome drink sme nedostali. :roll: Purserovi som rovno povedal, ze jest nebudem nic, ani sa nestihol opytat, co si dam. Vyborna prazenica so sunkou a syrom a kaiserkami v SEN lounge urobila svoje. Povedal som si, ze im za ten presun z BTS aspon urobim poriadnu skodu a napraskal som sa tak, ze najblizsie budem jest asi az nad Sverdlovskom...
Po pristati v MUC bol presun z G do SEN lounge na non-Schengen H poschodi bleskovka, pasovka hotova takmer na pockanie. Hodinku a pol posedime, nad poharikom JW Black meditujem, preco nema LH v ponuke ziaden single malt, ked LX ci NZ moze mat Glenfiddich a dokonca TK ma Glenlivet. No co, zivot je boj niekedy.

29.1. LH718 MUC-ICN, A340-300, D-AIFB
Boardujeme nacas. Ku gate sa hadi +-200 ludi. Separatny boarding pre C/F funguje nastastie. Zase raz sa ukazalo, ze o tom, ci je let prijemny alebo nie, vzdy rozhoduje personal. Este som si ani nesadol, a uz som mal dobru naladu, vysmiata letuska ma stihla pobavit - chcela mi totiz pomoct strcit ruksak do overheadu. Mala asi 165cm na tych opatkoch, ja mam 190 v teniskach. Pekne som sa s usmevom podakoval s tym, ze si sice idem oddychnut, ale ruksak este vyhodit hore zvladnem. Nez som sa stihol otocit a sadnut si, uz pri nas stala s tackou a drinkami, tradicne nejaky sekt, dzus a voda. Vypil som vodu, a opytal som sa, ci uz niekto sedi v F, alebo si to mozem ist odfotit. Povedala, ze pokojne mozem, tak som vytiahol fotograficky pristroj a presiel cvaknut sedacky v F.

Stare F...
Obrázek

Spolu s A380 ma nasadit LH novy hard product v F, tak som zvedavy, ako to bude vyzerat, i ked podla dobrej tradicie LH by ma vobec neprekvapilo, keby v ostatnych lietadlach nechali staru F a len veeeelmi pomaly menili za novu, ako svojho casu "nove" C sedacky nasadzovali od 2002 az do 2007, pokial ma pamat neklame.

"Nove" C...
Obrázek

Load factor v nasej prednej C kabine bol 10/12, v zadnej 17/36. V F sedeli len 2 ludia z 8. Push back bol presne o 11:55 podla letoveho poriadku, z rwy sme sa odlepili o 12:17. IFE ma stale vytaca neschopnostou hrat navoleny vyber hudby pri zapnutom FlightInfe. Naozaj nechapem, preco taku jednoduchu a logicku featuru nevedia poriesit uz roky-rokuce...Strava bola fajn, dal som si europsku verziu, zena sa odhodlala na korejske menu. Aby to nahodou nezjedla v nevhodnom poradi ci kombinacii, ku kazdemu korejskemu menu prilozi LH navod na pouzitie pre Europanov:

Obrázek

Leteli sme severnou trasou ponad Varsavu, Minsk, Moskvu, (uz spominany) Jekaterinburg, Novosibirsk, Irkutsk, Bajkal, presne na pol cesty medzi Ulan Ude a Ulanbatarom, ponad Peking a Dalian v Inchone sme pristavali este za tmy. Let bol velmi prijemny. Crew uplne v pohode, fajn sme pokecali v noci v galley. Po navrate domov som im poslal hodne pozitivny feedback, fakt boli sikovne tie zenske a naviac aj mile.
Asi v Koreji prijali bezpecnostne regule EU, lebo nas nemilosrdne prehnali cez security, hoci sme prave vyliezli z lietadla a zostali airside. Asiana posiela v ICN *G cestujucich do business lounge, co ma kusok mrzelo, lebo som bol zvedavy, ako vyzera ich F lounge. Na europske pomery bol rozhodne aj ten business nadpriemer, pekny stylovy nabytok, siroky vyber tlace (hlavne korejskeho, cinskeho a japonskeho povodu), velmi dobry catering, hodne PC s internetom (nevie niekto, ako prepnut korejsky windows do latinky?? ). Celkovy dojem naozaj velmi pohodovy.

Long range pokus o 330 Asiany:
Obrázek

Tento Korean 737 bol kusok blizsie:
Obrázek

Thajska 330:
Obrázek

Cathay Pacific 777:
Obrázek

Uzbecka 757:
Obrázek

NWA 330:
Obrázek

Vietnamcov je v Korei urcite hodne, maju tu aj 330 aj 777 naraz:
Obrázek

Obrázek

Tuto musi mat Korean urcite hniezdo...
Obrázek

Kombik Asiany:
Obrázek

Nakladak 744 Polaru:
Obrázek

30.1. OZ112 ICN-KIX, A330-300, HL7740
Boarding velmi pohodovy. Sedacky nieco na sposob "novych" C u LH, su sice flat, ale nedaju sa rozlozit vodorovne, a zostanu sikmo pod urcitym uhlom. A rozostup je kusok horsi ako u LH. Kazdopadne na ten hop z ICN do KIX je to uplne jedno. Odlepili sme sa o 10:15, podla letoveho poriadku to malo byt 10:00.

OZ C class...
Obrázek

Obrázek

Hniezdo Asiany sa mihlo len na chvilocku, tak som ho nestihol poriadne cvaknut:
Obrázek

Chvilu som mal obavy, ze nas unesu do KLDR...
Obrázek

Ale obed moje obavy rozptylil. Ryzu velmi neoblubujem, ale toto bolo jedno z najlepsich jedal, co som kedy v lietadle jedol,
trufnem si povedat lepsie ako LH F. Hovadzie s hribmi a ryzou:
Obrázek

Nieco korejske (to biele su zemiaky udajne):
Obrázek

Personal je neuveritelny. Prvykrat som videl, ze si letuska vedla mojej sedacky klakla do ulicky, ked cokolvek priniesla, alebo sa prisla opytat. Az som mal neprijemny pocit z toho. Nevidel som to predtym ani u TG, ani SQ. Kazdopadne to chapem ako prejav slusnosti k cestujucemu naproti cez ulicku, kedze ten tym padom nema do tvare vystrceny koniec chrbta letusky, i ked u niektorych z nich by bolo na co pozerat (letusiek, nie cestujucich). Load factor biedny, 8 ludi na 30 sedaciek.

Pomalicky sa blizime ku Kansai. Japonci su k pilotom velmi ustretovy, pekne velkymi pismenami napisu na letisko, ako sa vola, aby zabludeny pilot dlho nebludil:
Obrázek

Veza v Kansai, pocasie nic moc.
Obrázek

Rolujeme k terminalu hodne dlho, takze mam cas pozerat naokolo. Velmi zaujimave veci. Ako najlepsie odozeniete ludi od plota vasho letiska? Postavite im vyhliadkovu plosinu medzi rwy a taxovackou a budete ich tam vozit autobusmi a este na tom aj nieco zarobite!!
Obrázek

Zatial neskrachovane JALy roznych tvarov a velkosti v popredi, za nimi sa krcia bledomodri Korejci:
Obrázek

Pred cargo terminalom osamela navsteva z HongKongu:
Obrázek

Velky blondin s cernymi kolesami:
Obrázek

cloveku na ktoromkolvek letisku dojde, ze je daleko od domova, az ked tam vidi skutocne shorthaul stroje v livery prenho exotickych aeroliniek:
Obrázek

Obrázek

Po pristati sme prebehli bleskom cez pasovu kontrolu, za chodu nam odmerali domorodci v ruskach telesnu teplotu na dialku, a boli sme v Japonsku. Zobrali sme KIX Sky Shuttle (c.12), prva zastavka je SkyView observation, ale my sme pokracovali dalej cez most z letiska a ponevierali sme sa nejake 4 hodiny v shopping city hned za mostom. O zabavu som mal postarane vdaka komentarom mojej polovicky na adresu miestnych slecien a ich stylovych ucesov a odevov, a uznavam, ze som sa bavil pomerne hodne. Holt, iny kraj, iny mrav. Aspon ze tie fastfoody su vsade rovnake, clovek aspon zhruba vie, co dostane. Po navrate na letisko sme sa uchylili do JAL lounge. NZ totiz lieta z ineho terminalu ako vsetci ostatni *A clenovia, takze sme nemohli pouzit *G lounge. Lounge vyzeral pomerne opotrebovane, ocividne postaveny niekedy v 1970s-80s. Kazdopadne personal opat raz na urovni. Asi pol hodinu po tom, co sme sa usadili, dobehla recepcna, ci nam moze skontrolovat boarding passy (vytlacene na tranzitnej prepazke Asiany v ICN), ze volaco je v neporiadku. Odbehla s nimi, a vratila sa po chvilke s novymi, a velmi sa ospravedlnovala, ze nas musela vyrusit, ale neboli sme udajne zacheckovani na nas let do Aucklandu. Plus body pre personal JALu. V lounge bolo tak cca 100 ludi, a rozhodne neboli vsetci Aziati. Napriek tomu nas nasli bez toho, ze by nas museli pagovat. Minus body pre IT departmenty OZ/NZ, ze si to nevedia poriesit, a vyrabaju ubohym Japonkam stres (mozno im to robia naschval ;) ).

Pohlad z lounge JAL, ktoru NZ pouziva(l?) na KIX.
Obrázek

Nas ZK-NCK uz caka...
Obrázek


30.1. NZ098 KIX-AKL, B767-300, ZK-NCK
Sedacky nic moc, moralne zastarale, i ked vobec nie su osarpane. Kazdopadne, na 9000km dlhy nocny let by som ocakaval poriadne lie-flat, a nie sedacky s recline cca 60 stupnov a legrestom. Aspon legroom je dostatocny a pri loade 12/24 panuje velmi pokojna atmosfera. Odstartovali sme 17:48, iba 18 minut za letovym poriadkom. Catering neuveritelny, chlap sa ma v lietadle opytal, ako chcem ten steak na veceru, povedal som well done, a doniesol ho well done, skoro som skolaboval. Vzdy som si myslel, ze v lietadlach su len mikrovlny dobre tak na prihriatie zemli. Air NZ nema F, takze C je u nich top, a s vynimkou tych sedadiel v 767 im nie je co vycitat. Pokial ide o personal, keby som mal lietat do konca zivota len jednou aerolinkou a mozem si vybrat, volim bez zavahania Air NZ. Velmi pozorny, neobtrusivne usluzny personal, neprehanana servilnost ako u azijskych dopravcov, ziadne extravagantne saticky, uniforma boli tmave nohavice (mal som podozrenie, ze to su jeansy).Velmi dobry vyber vina (tvrdi zena, ja vino nepijem), Glenfiddich (juchuuuu), vyborna strava, velmi dobre AVOD. Pozeram AirShow, v duchu hresim, ze je noc. Letime rovno ponad Iwojimu a Guam, pomedzi Rabaul a Talasea. Srdce amaterskeho historika 2. svetovej vojny v Pacifiku by plesalo pri pohlade dole cez 300mm objektiv. Keby nebola tma. Radsej som si dal trojiteho glenfiddicha a zaspal. Zobudil som sa az po ranajkach, tesne pred pristatim, ale vobec mi to nevadilo, organizmus totalne rozsypany casovymi posunmi za posledne 2 dni v Soule a Osake sa vobec nevzpieral, ze je hladny. Z amplionu sa ozvalo "Ladies and gentlemen, welcome to New Zealand and have a very pleasant stay. To our fellow Kiwis coming back home, all is well, there is still 4 times as many sheep as ourselves, welcome home."

Rwy v AKL - planes stops or passengers swim:
Obrázek

Air NZ 744:
Obrázek

Air NZ 777:
Obrázek

738 Air Vanuatu, ked som na tu exotiku ziral cez to zamastene okno, este som netusil, ze sa tymto istym lietadlom o 10 dni poveziem...
Obrázek

Exotika v arrivals hall:
Obrázek

Po pristati bezna kontrola proti zavleceniu biosajrajtu v akejkolvek podobe, pohodova pasova kontrola a sup do Avisu pre karu - Toyota Falcon (?!). No co, ako vzdy - iny kraj je nielen iny mrav, ale aj iny model auta znameho vyrobcu... Na skok do mesta, aby sme zistili, ci su Novozelandania fakt taki streleni a hadzu sa z akychkolvek vyvysenych objektov, ci uz prirodnych alebo umelych. Ano, skutocne su.
Obrázek

Podme radsej von z mesta, tam to bude urcite lepsie. Tu kusok na severozapad je podla mapy plaz, podme sem. Co to tu pisu??
Obrázek

Zena si zo mna robi dlhodobo srandu. Ze pri strate orientacie sa automaticky navigujem k najblizsej vojenskej ustanovizni. Podla mna to nie je pravda. Ano, prisiel som v San Diegu ku hlavnej brane Naval Base. Aj na Guame som dosiel pri hladani plaze s pozorovatelnym vychodom slnka k hlavnej brane Andersen AFB. V Grecku pri snahe najst najazd na dialnicu som skoncil pri hlavnej brane miestnej leteckej zakladne. V Salalahu v Omane som prisiel pri hladani cesty z plaze k hlavnej ceste az k brane radarovej zakladne PVO. Ale to su vsetko nahody. A tu plaz som nakoniec nasiel, aj na NZ, aj na Guame, aj tu dialnicu v Grecku...
Obrázek

Obrázek

Ked nam sudruzka ucitelka rozpravala o papradiach velkych ako stromy, tak som je tak uplne neveril. A veru som mal...
Obrázek

Pohlad na Piha Beach:
Obrázek

Pacifik a jeho skalne vytvory:
Obrázek

Po ceste napriec Severnym ostrovom clovek stretne aj maxipsa z vlniteho plechu:
Obrázek

Dzungle maju okolo Rotoruy veru paradne...
Obrázek

Ale maju tam aj nejake hydroplany:
Obrázek

A obcas sa najde aj dakota v keksikovej kamuflazi:
Obrázek

Cudzinci aj dovolenkujuci domorodci tu pouzivaju na presun mimoriadne zaujimave vozitka:
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Po ceste okolo sopiek smerom na juh sme sa mierne zdrzali pri vojenskom muzeu:
Obrázek

Pan z tohoto auta bol jediny, kto odo mna na ulici na Novom Zelande pytal peniaze...
Obrázek

Nazad v bezpeci letiska. Pohlad z Domestic Koru Club Lounge vo Wellingtone (mimochodom velmi prijemny lounge, vyuzil som volny cas a napisal feedback na NZ098 KIX-AKL, fajny formular na webe maju na tie feedbacky):
Obrázek

Na ploche sa to hemzi roznymi vrtulakmi vo farbach Air NZ Link, tuna konkretne je B1900D:
Obrázek

Vo vitrinke v lounge su modely s autogramami hercov z Lord of the Rings. Pekna vychytavka, skoda ze som nestretol realne lietadlo v takej livery, to by bol slusny ulovok:
Obrázek

Obrázek

Dalsie vrtulaky lietajuce pre Air NZ Link - ATR Mt.Cook Airline a DHC Air Nelson:
Obrázek

Rusne doobedie na domacich linkach...
Obrázek

4.2. NZ5401 WLG-ZQN ATR72-500, ZK-MCW
Po nastupeni do lietadla som rozmyslal, co je divne. Nieco nesedelo. Po 20 minutach vo vzduchu mi to doslo. Nebol security check. Velmi prijemna krajina. Clovek dojde na domaci let z WLG do ZQN, boarding pass vytlaceny doma, rovno ako do autobusu v Nedozeroch-Brezanoch do Vycapov-Opatoviec keby nastupoval. Parada. Chytaju ma mikrospanky pocas celeho letu, cim to bude asi?

Tu je dobre vidiet, ako je letisko WLG limitovane, rwy ide od vody k vode, bez vytvorenia umeleho nasypu sa nebude dat predlzit. Na fotke naviac nevidno, ake pekelne veterne poryvy tam su.
Obrázek

All-eco ATRko po ceste do Queenstownu.
Obrázek

Vita nas typicka krajina Juzneho ostrova - jazera a hory:
Obrázek

Pod kridlom vidno letisko Queenstown-Frankton, a na konci kridla je Lake Wakatipu:
Obrázek

Nerozhodny traktorista Otik na pozadi cessien v ZQN:
Obrázek

Veza a hasici v ZQN:
Obrázek

"Nase" ATRo po pristati v ZQN, odfotene na debila do protisvetla. Ta blond teta vo dverach je letuska:
Obrázek

Welcome to Queenstown, the adrenaline capital of the world. No uvidime, ci je to fakt pravda. Pokracovanie na buduce.

edit: doplnene nazvy letisk a upraveny word wrap
Naposledy upravil(a) whiskey dne 09. 03. 2010, 10:26, celkem upraveno 2 x.


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 03:20

Po prilete do Queenstownu nasledoval presun taxikom za velmi prijatelny peniaz (kedze si nepamatam, kolko to stalo) do hotelu. Mila slecna (jedna z troch na na recepcii) sa ponukla, ze nam zoberie kufre na izbu. Musim uprimne priznat, ze som zostal mierne prekvapeny tolkou emancipaciou. Nakoniec vysvitlo, ze slecna nie je recepcna, ale concierge a bellgirl zaroven, a ze pokial mame zaujem o nejake aktivity, mozeme sa zlozit na izbe a prist za nou na pokec. Vzhladom na fakt, ze bolo nieco po 14.00, rovno som jej povedal, ze kufre mozu lezat na zemi vedla recepcie, zakial sa pobavime o nejakej vhodnej naplni zvysku dna. Slecna bez zavahania suhlasila, opytala sa, ci si dame nieco na pitie, a ukazala nam vedla recepcie kutik s reklamnymi brozurkami a letakmi o rozmeroch cca 3x3m, narvany do prasknutia. Zena len poznamenala, ze takto si predstavuje propagaciu aktivit v regione pre turistov.
Slecna sa behom chvilky vratila s nejakymi drinkami a zacala so zakladnym prieskumom nasich zaujmov. To bolo okamzite vybavene, kedze zena sa primarne chcela ist jazdit na koni a ja som v lietadle celu cestu pocuval, ako sa tesi na prechadzku na koni v tych krasnych horach naokolo. Slecna zdvihla telefon a zavolala jedneho "providera jazdeckych sluzieb", ale ten uz tak neskoro ziadnu turu nezacinal. Zavolala dalsiu firmu, a odtial potvrdili, ze shuttle pride o 30 minut pred hotel. Slecna bola mierne prekvapena, ze sa nechcem zucastnit niecoho tak uchvatneho, ako je jazdecky vylet po (vskutku nadhernom) okoli. Po mojej argumentacii, ze kone su velke, plasia sa a smrdia, to uz dalej s konmi nepokusala. Potom mi ponukla nejake skutocne adrenalinove experience, ako bungee jump alebo tandemovy zoskok. To som prehlasil za malo adrenalinove, kedze doma skacem z plne funkcnych lietadiel sam. Takisto neuspela s vyletom na quadbikoch a s offroadovanim. Kajakovanie na jazere som odmietol, kedze bol pred nami tyzden kajakovania v Marovo Lagoon. Iskierka nadeje svitla, ked mi slecna potvrdila moznost ist si zastrielat na brokovu strelnicu. Ked sa otocila nazad k stolu s letakom o strelnici, vsimla si vedla letak firmy JAGair a rovno mi ho podala. Pozeram na to, preletiet sa s akrobatickym pilotom v akrobatickom lietadle, paradny zakusok pred zajtrajsim vyletom na Milford Sound. Slecnu pochvalim za skvely napad, ona ihned vola JAGair zistit, ci to stihneme este dnes. Pomaly uz klasicka Queenstown-style odpoved - shuttle odchadza o pol hodinu.
Slecna nam nakoniec pomohla s kuframi na izbu, tam sme sa zlozili a takmer obratom sme zisli dole. Zenu som nalozil na mikrobus a v duchu sa uz tesil na letisko.
Ukazalo sa, ze pilot je len 22-rocny mlady muz. Firma prevadzkuje dve lietadla - nejaky Pitts a Champion 7GCBC. Pitts bol zrovna na maintenance, takze sa mi usiel vylet v Championovi. Hoci je ten Pitts vykonnejsi, predsalen sa mi Champion pacil viac, lebo je to hornoplosnik, a je z neho tym padom lepsi vyhlad ako z dvojplosnika. Podpisal som reverz, bol som pouceny, ze nudzovy vychod je ta sekerka na podlahe pod mojimi nohami, to papierove vrecko je presne na tie ucely, na ktore si myslim, ze je, a isli sme na vec. Zazitok neuveritelny. Velmi sa mi pacilo uz len pocuvat nazivo v sluchadlach radio chatter (ZQN je letisko, i ked malicke, s riadenou a hodne rusnou prevadzkou a dvoma rwy). Pilot sa ma este pre istotu pytal, ci chcem vyhliadku nad mestom alebo akrobaciu nad jazerom. Volba bola jasna... Bol som zvedavy, ako budem znasat skutocne pretazenie. Zo zaciatku pred kazdym manevrom vysvetlil, co sa ide diat, a opytal sa, ci mozeme. Ked som sa ho po vyvrtke opytal, preco ju vybral uz po druhej obratke, ci to je konkstrukcny limit stroja, ze by som rad aj viac, tak pochopil, ze ma docinenia s magorom, ktory si to uziva rovnako ako on, a uz jednotlive manevre nevysvetloval. Len sa po skonceni kazdeho manevru opytal, ci je vsetko v poriadku. Boli vykruty, premety, vyvrtky, sviecky s padom po chvoste, jednoducho nadhera. Zakaznik ma moznost si let o 10 minut predlzit za mierny poplatok, co som samozrejme vyuzil (defaultne je let 15 minut) na velku radost pilota. Pytal som sa ho, preco lieta v JAGair, ci si zbiera hodiny aby mohol na velke lietadlo do aerolinky. Na to sa mi zasmial do sluchadiel, ze to vobec momentalne neplanuje, a v JAGaire lieta, lebo ho bavi akrobacia, a este mu za to platia. Ja som sa tiez tesil, pre zmenu z toho, ze mi nie je zle a totalne som si to uzival. Bol som prekvapeny tym, ze mi pocas celeho letu vobec nebolo zle, ani v naznakoch. Na zaver predviedol pilot kombinaciu viacerych prvkov vyssej pilotaze za sebou, a vtedy som pocitil v zaludku hodne neprijemny pocit. Uvedomil som si, ze zrejme preto sa doteraz po kazdej jednej figure pytal, ci som okej. Asi tri rozne manevre po sebe netrenovanemu cloveku naozaj nerobia dobre. :) Ked som mu povedal, ze po prvy krat som zacitil, ze mam zaludok, a ze to prijemne velmi nebolo, tak mi oznamil, ze prave preto si nechal tu paradu az na zaver, ze mojich 25 minut konci. G zaznamnik po pristati ukazoval +5.5 a -2.8. Bohuzial nemam ani jednu fotku, len raw video z kamery v kokpite, ktora ma snimala pocas letu. Ked sa mi to podari zostrihat (je tam celkom nezazivna pasaz letu zo ZQN nad jazero), hodim sem link na youtube. Zaverecne hodnotenie - kto sa niekedy dostanete do ZQN, nevahajte a sup sem.

Druhy den rano sme odlietali do MFN (Milford Sound) so spolocnostou Milford Sound Flightseeing. Program zahrnal transfer na lod v MFN, trip lodou cez cely fjord az k Tasmanovmu moru a nazad do MFN. Rano nas nalozili do mikrobusu, mali sme par zastaviek pri inych hoteloch. Pred jednym z hotelov sme boli svedkami mensieho incidentu, ked sme museli cakat na skupinku (ako som neskor zistil, greckych) dam v najlepsich rokoch. Vodic mal samozrejme nejaky harmonogram a tak stale castejsie pozeral na hodinky. Ked sa damy po 15 minutach cakania zjavili, vodic ich poprosil, aby si uz nezapalovali cigaretu, kedze musime ist a v autobuse sa nefajci. Jedna z dam mu odvrkla, ze ona sa musi aj tak vratit na izbu lebo si volaco zabudla. Nato vodic s ladovym pokojom v hlase dame oznamil, ze ak ihned nenastupia do autobusu, tak ich tam necha a odide, kedze zjavne nedodrzali termin, kedy sa mali dostavit k nastupu, a ma ine hotely, kde ludia kvoli nim cakaju. Zabudliva dama s ostentativnym fukotom nastupila a celu cestu hodne nahlas debatovala s kolegynami v rodnom jazyku. Bolo to snad horsie ako male neposlusne dieta v lietadle na 10-hodinovom lete... Dokonca som zacul zozadu jeden grecky vulgarizmus urceny vyhradne panom. Pri vystupe som dal vodicovi do ruky vizitku s tym, aby mi poslal email v pripade, ze bude potrebovat dosvedcit, ako sa prislusna dama spravala, a zmienil som sa aj o tom, ze ho pani castovala hodne vulgarnymi vyrazmi, mysliac si, ze jej nikto nerozumie. Vodic s usmevom podakoval. Na ZQN sme dostali so zenou do ruky vouchery na let, mali sme zelene. Spanile nymfy nastastie dostali cervene vouchery, t.j. do ineho lietadla na nase velke potesenie.


5.2. ZQN-MFN, Cessna 207, ZK-DEW
Prelet malym lietadlom nad horami a jazerami k fjordu je neskutocny. To naozaj treba zazit. Soferovala velmi mila slecna. Pri debate som z nej vytiahol, ze na rozdiel od chlapika z JAGairu ona chce soferovat velke lietadla a robi si takto hodiny v MS Flightseeing.

Po starte z Queenstownu...
Obrázek

Prelet cez hory zacina.
Obrázek

Obrázek

Ustie Dart River do Lake Wakatipu s letiskom Glenorchy vpravo dole.
Obrázek

Prava zakruta smerom k letisku MFN a fjordu samotnemu.
Obrázek

Priblizenie na MFN je smerom od ustia fjordu na drahu 11, t.j. z opacnej strany ako sme prileteli
Obrázek

A sme tu
Obrázek

Pohlad z letiska na Mitre Peak
Obrázek

Mam uchylku na technicke vybavenie letiska, ktore je adekvatne letisku zmensene. Toto tu ma oslovilo podobne ako svojho casu hasicske auto postavene na baze LR Defender 130 na letisku na Inishmore:
Obrázek

Spiatocny let zacal uchvatnymi vyhladmi na krajinu
Obrázek

A pokracoval v nich prakticky neustale
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Uz zname ustie Dart River. Ten nasyp v strede napravo je naozaj draha NZGY (Glenorchy)
Obrázek

"Kolegovia" na NZGY, bohuzial dnes na skakanie nie je cas...
Obrázek

...lebo sa ideme vozit po Dart River:
Obrázek

Po navrate do Queenstownu uzivame pohodovu atmosferu mestecka
Obrázek


6.2. NZ5406 ZQN-WLG, ATR-72, ZK-MCO

Dalsi den rano sa vraciame do Wellingtonu, kde mame takmer cely den a noc pred odletom do Sydney. Posledny krat vychutnavame pohostinnost letiska v Queenstowne. Z Koru Lounge je vyhlad na plochu, kde sa zjavil tento exoticky krasavec - Convair "upgradnuty" na turbo:
Obrázek

Let opat bez akychkolvek stresov, ziaden security check s vyzuvanim slapiek a odopinanim opaskov pred ramami. Ten Kiwi laidback way of life ma zacina pritahovat cim dalej tym viac. Len ma sokovali reklamy na citylightoch prezentujuce najnovsiu miestnu novinku, hi-speed ISDN internet. To by som uz asi nezvladol.
Obrázek

ZQN po starte. Vpravo v strede to vacsie z dvoch zltych lietadiel je "moj" Champion JAGairu:
Obrázek

Pred pristatim vo WLG. Vlavo Juzny ostrov, vpravo Severny. Vo WLG naozaj hodne fuka a pocas pristavania s nasim ATRom skutocne velmi hadze.
Obrázek

Terminal vo WLG sa hrdi napisom Wild at Heart. To sme este netusili, co o par momentov uvidime na tuto temu v meste:
Obrázek

Po ubytovani v hoteli sme vyrazili do mesta. Recepcna nas varovala, ze prebieha prave nejaky rugbyovy turnaj, ale neprikladali sme tomu ziadnu dolezitost. Ze to s tym turnajom nebude len tak hocijake som zistil, ked sme stretli krdel lienok aj s lovcami hmyzu...
Obrázek

...po nich svorku superhrdinov...
Obrázek

...dokonca par "nevidiacich", ktori sa zacali naramne uchechtavat vzdy, ked ich niekto odfotil...
Obrázek

Moju pozornost na chvilu odlakal miestny heliport...
Obrázek

...a miestne deti a mladez, co skakali do vody takmer hned vedla heliportu.
Obrázek

Turnaj v rugby sa samozrejme prihlasil o slovo takmer ihned, ci uz spidermanmi...
Obrázek

...alebo krdlom homarov aj s kucharom..
Obrázek

Coskoro prislo aj na rugby samotne:
Obrázek

Obrázek

Wellington, rovnako ako cely Novy Zeland nesklamal. Jednoznacne Wild at Heart v tom spravnom zmysle. Skoda, ze je tak daleko...

7.2. NZ741 WLG-SYD, A320-200, ZK-???
Rozlucka s Novym Zelandom pred odletom prebehla v prazdnom Koru International Lounge este za tmy. Nieco drobne pod zub sa naslo, zjavne tam okrem nas bol este aj nejaky personal.
Obrázek

Obrázek

Sedacky boli tie iste co v 767 pri lete z Osaky do Aucklandu. Na transtasmansky let z Wellingtonu do Sydney su uplne paradne. IFE bolo opat vyborne, jedinou skvrnou bolo, ze Airshow neslo spustit, purser sa velmi ospravedlnoval. Posadka tradicne novozelandsky super, takisto catering na velmi dobrej urovni. Na dovazok bol load v C presne 2 z 8. :)
Obrázek

Vedla nas parkuje 738 Pacific Blue, medzinarodnej dcery/pobocky Virgin Blue na lety po ostrovoch mimo Australie.
Obrázek

Viem si predstavit inzerat v miestnom realitnom platku: Predam dom s paradnym vyhladom na letisko, v cene 300mm objektiv s Nikkor bajonetom:
Obrázek

Odlet je presne nacas. Ako pozdrav na rozlucku nam novozelandania dali vouchery na Express Lane na imigracnu kontrolu po prilete v Sydney. Fakt mili ludia. Po pristati v SYD hodnu chvilu rolujeme.
Obrázek

Oci Europana tu rozhodne maju na co pozerat. Kengury vsetkych moznych tvarov a velkosti na pozadi markodrapov stracajucich sa v rannom opare:
Obrázek

Na tom, ze Cathay Pacific aj JAL posielaju do SYD len widebodies, nie je nic zvlastneho, ale Emirates vyberom equipmentu rozhodne prekvapili:
Obrázek

Singapurci maju tu cest byt prvou mojou 380kou nazivo:
Obrázek

JetStar 330 som tiez videl prvy raz, naviac sa kridlom pokusal zakryt dalsieho krasavca...
Obrázek

...tentoraz z Emiratov. Do kompletnej zbierky vtedy operacnych 380 mi uz chybal len Qantas, ale nech hoci som si isiel oci vyocit, ten sa nekonal. To lietadlo je fakt velke, niekedy je problem ho zmestit aj do kratkeho objektivu...
Obrázek

Obrázek


9.2. DJ217 SYD-BNE B737-800
Na svoj prvy let s Virgin Blue som bol zvedavy. Hlavou sa mi mihali rozne predstavy siahajuce od Ryanairu cez Wizzair az po short haul domestic Delty. Celkovy koncept zvonku pripominal Ryanair, lietadlo v strakatych farbach s obrovskym telefonnym cislom a webovou adresou na trupe. Velmi ma pobavili hlasenia pocas cakania na nastup (meskali sme nakoniec 20 minut). Tak som sa konecne dozvedel, ako sa po anglicky spravne povie "vas let meska": "Flight DJ217 has an update to its departure time...", jednoducho nadhera. Vnutri to uz skor vyzeralo na Virgin Atlantic. Kazda jedna sedacka vybavena LCD a ovladacom, to v Europe u lowcostov zvykom nebyva. Takisto potahy neboli textilne, ale nejake kozene ci kozenkove. Az za letu som zistil, ze gratis je len Airshow, filmy a pod. si treba zaplatit kreditkou (citacka je zabudovana do ovladaca).
Obrázek

Let celkovo prijemny, trval ani nie hodku a pol. V Brisbane sme pobehali co sa dalo, mesto tiez zaposobilo pozitivnym dojmom. Hodne zelene, pekna botanicka zahrada. Verejna doprava katamaranom ma velmi oslovila. V duchu som sa uz ale nevedel dockat pre mna hlavneho bodu celeho vyletu - Salamunovych ostrovov.

10.2. IE713 BNE-HIR, B737-800 (Air Vanuatu)
Po prechode colnou a pasovou kontrolou v sterilnej zone sa mi podarilo v zmenarni ukoristit zopar bankoviek salamunskych dolarov, boli to posledne, co mali. Absolutne som netusil, aku realnu hodnotu tie bankovky budu mat na mieste.
Obrázek

Po prichode ku gate som neveril vlastnym ociam - linku 713 Solomon Airlines operuje fungl novy 738 Air Vanuatu, ktory sme videli na ploche po prilete do Aucklandu. V tolke stastie som nedufal ani v najodvaznejsich snoch.
Obrázek

Lietadlo zvnutra este vonalo novotou. IFE predstavovali sklapacie monitory nad hlavami cestujucich, na ktorych po cely cas bezalo Flightinfo. To mi vobec neprekazalo, neustale som si listoval Vitezstvi v Pacifiku od Hubacka a rozmyslal o tom, ako asi Henderson Field vyzera skoro 65 rokov po vojne.
Obrázek

Z okienka bolo vidno Velku utesovu barieru.
Obrázek

Pred priletom sme sa vnorili do mrakov, a uz som sa zacinal bat, ze Guadalcanal zo vzduchu neuvidim.
Obrázek

Nahle sa mraky rozostupili, a pod nami sa ukazala zem. Zistil som, ze letime z juhu na sever kusok zapadne od letiska HIR. Stihol som cvaknut Twin Ottera Solomon Airlines nad rozvodnenymi riekami. Posledne tri tyzdne na Guadalcanale takmer suvisle prsalo, hlavne na zapadnej strane ostrova to sposobilo velke zaplavy, niektore dediny boli este stale odrezane. Rieky so sebou z hor niesli nanosy bahna a strhali mosty. Na moju velku radost smer robili okruh nad severnym pobrezim ostrova, kde bolo krasne vidno hranicu oblacnosti a pod nou severnu stranu ostrova aj s bahnom v ustiach riek, a potom sme pristavali na drahu 06.
Obrázek

Obrázek

Vybezok do mora sa vola Point Cruz, a okolo je defacto centrum Honiary. Pekne vidno zabahnenu Lunga River. Vec s bielym okruhlym murovanym plotom na pahorku vlavo v strede je US Memorial.
Obrázek

Meandre Matanikau River pocas finale na drahu 06 v HIR:
Obrázek

Terminal s terasou tesne pred touchdownom, po ceste cez pol sveta sme konecne na Guadalcanale:
Obrázek

Fotogenicka exotika, ktora onedhlo odlietala. Pushback nepouzivaju, a ked sa fesak z Fiji otocil a zacal taxovat smerom na drahu, tak vyfukove plyny z jeho motorov vyrazili dokoran dvere na priletovej hale, kde sme stali v rade na imigraciu. Moja zena sa nastastie dveri hned chopila a drzala ich vlastnym telom voci neviemkolkym kN 2 prudovych motorov az kym fesak z Fiji neodroloval mimo dosah, paradny zazitok a paradny smrad v hale :)
Obrázek

"Nas" Spirit of Vanuatu pripravuju na odlet:
Obrázek

Terminal postavili v 90. rokoch zo zahranicnej pomoci (ako som si neskor vsimol na Saipane ci Tiniane, Japonci v Pacifiku hodne stedro sponzorouju projekty na vystavbu infrastruktury, okrem terminalu prispeli na rekonstrukciu drahy v roku 2005).
Obrázek

Obrázek

Rekonstrukcia a zahrancina rozvojova pomoc sa domaceho terminalu rozhodne nedotkli. Uz len samotny transfer z medzinarodneho priletu je zazitok, par 100 metrov peso s vlastnou batozinou v rukach po "ceste", ktora vyzera presne ako "parkovisko" pred vnutrostatnym terminalom:
Obrázek

Obrázek

Domaci velmi casto cestuju s prenosnymi chladiacimi boxami a kartonovymi krabicami:
Obrázek


9.2. IE844 HIR-EGM DHC8
Podla rezervacie mame letiet Dashom o 14:20. Na check-ine zriadenci vykrikuju rozne zaujimavo znejuce destinacie ako Ramata ci Gatokae, ale ani jedna z nich sa nepodoba na Seghe. Postupne sa "odbavovacia hala" uplne vyprazdni. Zostane len 7 ludi - americky zubar s kamaratom, ktory sa v NASA venuje vyskumu vyroby elektriny z rias, jeden domorodec s prenosnou chladnickou, australsky par na svadobnej ceste, a my dvaja so zenou. Nervozita pomaly stupa. Po neuveritelne dlhych 15 minutach konecne zacne vykrikovat zriadenec "sigi-sigi-sigi", odvazia nam batozinu, ktoru vzapati podaju rucne "do triedicky" cez okienko do miestnosti vedla. Potom odvazia nas, a kazu nam este si sadnut. Do ruky som dostal ruzovy papierik pripominajuci utrzok od satnarky v Dome Kultury v Povazskej Bystrici v roku 1984, akurat je na nom napisane IE 4844, comu sa pomerne hodne cudujem. Po dalsej stvrthodine pride zriadenec zo zadnej miestnosti, pozrie na nas a opat zacne vykrikovat ako sprievodca na zeleznici "sigi-sigi-sigi, olabooot". Okamzite vyskocime a nasledujeme ho. Na moje neuveritelne prekvapenie nas vedie napravo k Islanderu namiesto vlavo k stojacemu Dashu.
Obrázek

V duchu uvazujem, ze to bude zrejme tym, ze kvoli 7 ludom sa neoplati hnat Dash na 250km trasu, a tak zmenili stroj z Dashu na Islander. Len mi nie je jasne, preco zmenili aj cislo letu z 844 na 4844. Po starte vsak velmi rychlo na podobne nedolezite detaily zabudnem a kocham sa vyhladom.
Obrázek

Zosuvy pody a rozliate rieky urobili na zapade Guadalcanalu svoje:
Obrázek

Pocas letu vidime neuveritelne mnozstvo ostrovov a ostrovcekov, na niektorych z nich pestuju monokulturne kokosove palmy:
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Po celych Salamunovych ostrovoch je rozosiate mnozstvo travnatych "letisk". Drviva vacsina z nich je pozostatkom po Druhej svetovej vojne. Toto konkretne je Yandina Airport (XYA/AGGY).
Obrázek

Dalsie koralove ostrovy a ostrovceky:
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Po zhruba hodinke letu preletime nizku oblacnost nad ostrovom Vangunu a zjavi sa pred nami "letisko" Seghe, ciel nasej cesty a posledny kontakt s 21. storocim na nieco vyse tyzdna.
Obrázek

Obrázek

Po vystupeni z lietadla si uvedomim trpku skutocnost - nie je ani teoreticky mozne do Islanderu narvat batozinu siedmych ludi. Spytavo hladim na chlapika v modrom tricku Solomon Airlines. Kde mame batozinu?
Obrázek

Chlapik vyceri zuby do nadherneho, od betelu cerveneho usmevu, a ukaze na najblizsiu chatrc so slovami "in terminal building":
Obrázek

Pekne podakujem a odoberiem sa do "terminal building". Nase kufre su skutocne tam. Vrta mi hlavou, ako je to mozne. Muselo ich priniest nejake lietadlo, ktore letelo pred nami, alebo rychlejsie ako my. Vychadza mi z toho jedine ten Dash, ktory stal na ploche v HIR, ked sme odlietali. Ten lieta pravidelny island-hopper, z Honiary (HIR) do Seghe (EGM), odtial cez Mundu (MUA) do Giza (GZO) a odtial priamo do HIR. Cize sme pravdepodobne neboli "iba 7" pasazieri, co chceli ist do EGM, ale skor "ti 7, ktori sa uz nezmestili" do Dashu na linke IE844, do ktorej nalozili nase kufre, a nas poslali Islanderom ako IE4844. Ako skusenost rozhodne zaujimave. Pri terminali nas uz ocakaval personal z rezervovaneho "rezortu", ktory nas odprevadil na miestne "parkovisko", nalozil aj s batozinou do zaparkovaneho transportu...
Obrázek

...a vyrazili sme v ustrety nasmu dobrodruzstvu. Ze to dobrodruzstvo nebude z tych kazdodennych sme pochopili pri pohlade na okolie pocas transferu clnom na Uepi, kde mal zacat nas kajakovy vylet po Marovo Lagoon:
Obrázek

edit: pridane klikacie odkazy na Google Maps do nazvov niektorych exotickejsich letisk v druhom diely reportu
Naposledy upravil(a) whiskey dne 15. 03. 2010, 00:18, celkem upraveno 2 x.

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 03:21

Po ceste motorovym clnom na ostrov Uepi pozorujeme zivot domorodcov v Marovo Lagoon. Najbeznejsim dopravnym prostriedkom je kanoe, vydlabane z kmena stromu. V luxusnejsich verziach s plachtou. Uplne najluxusnejsie modely su laminatove clny so zavesnym motorom. Ale tie maju v drvivej vacsine len ludia, prevadzkujuci eco lodges.
Obrázek

Obrázek

Velmi zriedkavo je mozne vidiet nieco taketo - nakladnu zasobovaciu lod, ktora rozvaza z Honiary vydobytky civilizacie ako su pivo, benzin, nafta ci cigarety do obchodikov na vacsich ostrovoch ci do eco lodges. Cirou nahodou sme zazili vykladku na Uepi o par dni. Pohlad na chlapikov kotulajucich v lejaku vo svetle fakiel a petrolejovych lamp z lode plechove sudy a vynasajucich vsakovake debnicky budil dojem, ze sa clovek ocitol v piratskom alebo paserackom filme.
Obrázek

Salamunove ostrovy su rajom pre potapacov. Taketo a rozne ine potvory su tu uplne bezne viditelne z brehu v hlbke od pol metra. Netreba ziadne vybavenie, staci stat na brehu s fotoaparatom a pozerat do vody. Neuveritelne bohaty koralovy svet je dostupny len s plutvami a snorchlom. Nadherne cista voda v lagune, ktora sa dokladne precisti s kazdym prilivom a odlivom, zazitok len umocnuje.
Obrázek

Zaujimavym divadlom na Uepi je ekologicka likvidacia zvyskov z kuchyne. To funguje tak, ze sa zoberu zvysky masa do lavoru, lavor sa odnesie na molo. Tam sa necha adrenalinuchtivym navstevnikom podpisat reverz, a navstevnici potom vlezu so snorchlom do vody pod molo. Ostatni zostanu na mole s fotoaparatom v ruke, a ked zacne maso lietat do vody, tak zacnu fotit.
Obrázek

Idealne je, ak ma clovek vo vode aspon trochu vodotesny fotoaparat, vznikne z toho potom nieco taketo:


Po 3 dnoch aklimatizacie a zoznamovania sa s prostredim a nacviku spravneho pouzivania morskych kajakov sme boli pripraveni vyrazit.
Obrázek

Druhy den sme rano vyrazili a popoludni sme sa dopracovali do osady Chubikopi na ostrove Marovo. Futuristicke kanoe z cerveneho dreva a bieli ludia na nich sa plaviaci vzbudili u miestnych deti ihned zaujem, i ked to urcite nebolo prvy raz, co ich videli. Postupne sa deti nazbierala slusna kopa.
Obrázek

Obrázek

Takmer okamzite sa zacali predvadzat a blaznit.
Obrázek

Obrázek

Pani mala samozrejme hlavu plnu svojich kazdodennych starosti, a tak sa ponahlala rovno za nakupmi na trh, ze bolo ocividne, ze sa vzajomneho sacania do vody nezucastni.
Obrázek

Takisto ako dalsia pani, ktora uz stihla vyzdvihnut dieta zo skolky.
Obrázek

Zopar zaberov z kazdodenneho zivota v obci.
Obrázek

Obrázek

Najluxusnejsie byvanie s vyhladom na more maju v dedine osipane.
Obrázek

Vacsie deti sa venuju zasluznej cinnosti, a to zberu kokosovych orechov.
Obrázek

Pokojnu vikendovu atmosferu doplnal futbalovy zapas. Drviva vacsina hracov bola naboso, kompletne obuty bol iba jeden, ktory ocividne hrava za nejaky seriozny klub v Honiare. Najvacsim prekvapenim bol hrac, ktory mal iba pravu kopacku a druhu nohu mal bosu.
Obrázek

Ubytovanie bolo v obecnom dome hned pod obrovskym adventistickym kostolom na kopci uprostred dediny. Samozrejme, moskytiera je zaklad.
Obrázek

Salamunove ostrovy su i takmer 70 rokov po vojne plne vrakov japonskych a americkych lietadiel a lodi.
Obrázek

Ked v tropoch prsi, tak prsi pomerne hodne a dohladnost je pomerne slaba.
Obrázek

Do Matikuri uz dorazili technologie moderneho veku. Solarne panely cez den nabijaju autobateriu, ktora pohana vysielacku, televizor aj DVD prehravac.
Obrázek

Eco lodge v Matikuri ponuka stylovejsie ubytovanie ako obecny dom v Chubikopi. Strecha je z palmovych listov namiesto vlniteho plechu. Jednu noc nas tu zobudilo hodne silne zemetrasenie, pomerne neprijemny zazitok v chatrci, ktora stoji na drevenych koloch v mori v oblasti, ktoru 2 roky predtym postihlo seriozne tsunami.
Obrázek

Ako dekoracia sa pouziva material, ktoreho je naokolo nadbytok, napriklad clamshelly. A su podstatne vacsie ako korytka rybnicne doma...
Obrázek

Obrázek

Majitel "hotela" na poziadanie zabezpeci rychlokurz otvarania kokosovych orechov. Je to jednoduche, chytis do jednej ruky macetu, do druhej orech, bum a orech je na polovicu.
Obrázek

Obrázek

Miestne letiska su vhodne aj na snorchlovanie. Par metrov od prahu drahy letiska Seghe je asi 5m pod hladinou hodne zachovaly P-38 Lightning (ta svetla vec vo vode).
Obrázek

Management letiska je neuprosny, 15 minut pred odletom treba mat checkin hotovy.
Obrázek

Riaditel letiska, air traffic controller, ramp agent, checkin agent, luggage handler a ticketing v jednej osobe vo svojej kancelarii v "terminal building" v Seghe.
Obrázek

"Nas" Dash pri medzipristati. Island hopper sa leti 2x za den, prvy raz smerom HIR-GZO-MUA-EGM-HIR, druhy raz HIR-EGM-MUA-GZO-HIR. Samozrejme, zvolil som az druhy let, nemozem predsa odletiet len tak priamo do Honiary, a nechat si ujst navstevu dvoch dalsich exotickych letisk.
Obrázek

Lietadlo preslo, ludia mozu pokojne prechadzat krizom cez drahu.
Obrázek

Ked okolostojaci a prizerajuce sa deti uvolnia drahu, lietadlo do Honiary moze odstartovat.
Obrázek

Neskor ten isty den, vyhlad z okna Dashu na kratkom hope do Mundy. Koraly su vsade.
Obrázek

V Munde pocas medzipristatia slusne leje.
Obrázek

Velky podiel batoziny tradicne tvoria chladiace boxy.
Obrázek

Miestny batozinovy vozik by potreboval dofukat kolesa.
Obrázek

Dalsi kratky hop, tento raz na letisko Gizo, ktore ale v skutocnosti lezi na ostrove Nusatupe. Opat koraly a ostrovy kam az oko dovidi.
Obrázek

Nakladka a vykladka batoziny pocas medzipristatia v GZO.
Obrázek

Terminal a "sklad PHM".
Obrázek

Najdlhsi segment dnesneho dna, z Giza az do Honiary, Dash po starte stupa do podstatne vyssej hladiny ako na predoslych hopoch. Naskyta sa nam pohlad na jedno z mnohych "letisk" na Salamunovych ostrovoch, Ringi Cove (RIN/AGRC).
Obrázek

Po chvilke sa ukaze aj vychodiskovy bod nasho kajakoveho vyletu, ostrov Uepi...
Obrázek

...a o nieco vyse minuty aj osada Chubikopi na ostrove Marovo. Futbalove ihrisko je presne v spici zalivu. Doprava lietadlom sa v tejto chvili javi skutocne o nieco rychlejsia a pohodlnejsia ako padlovanie na kajaku...
Obrázek

Letisko Batuna na ostrove Vangunu a Wickham Anchorage.
Obrázek

Finale na Henderson International na Honiare. Biely ihlan na pahorku v strede zaberu je pamatnik US Marine Raiders na Edson's (Bloody) Ridge.
Obrázek

Necakany bonus po vystupeni z lietadla na HIR - novozelandsky Orion.
Obrázek

"Mid-haul" flotily Solomon Airlines - Twin Otter.
Obrázek

Islander, ktory nas priviezol pred vyse tyzdnom z Honiary do Seghe.
Obrázek

Budicek na druhy den v Honiare. Novozelandania zrejme nacvicuju touch and go v HIR, ale z hoteloveho balkona to vyzera, ze Orion sa na nas chysta po kazdom okruhu hodit nejake torpedo.
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Navsteva pamatihodnosti Guadalcanalu zacala v miestnom "muzeu"...
Obrázek

Obrázek

...a pokracovala americkym pamatnikom...
Obrázek

...a japonskym pamatnikom,
Obrázek

vyhlad z ktoreho musel potesit kazdeho japonskeho delostreleckeho pozorovatela pocas bojov o Henderson Field.
Obrázek

Vylet dalej pokracoval navstevou "izby revolucnych tradicii" v Betikama Adventist School, kde maju okrem ineho strelecku vezu a kus nosu liberatora "Bundles for Japan", ktory v januari 1943 padol do Marovo Lagoon.
Obrázek

Obrázek

Vrak piperu.
Obrázek

Prva airacobra, ktoru som kedy nazivo videl, vyzera pomerne neletuschopne.
Obrázek

Prva plaz, na ktorej sa za druhej svetovej vojny vylodili jednotky americkej namornej prechoty, aby zautocili na uzemie drzane Japoncami.
Obrázek

Obrázek

V Tetere je "muzeum" vylodovacich transporterov. Je ich tu naozaj dobre cez dve desiatky.
Obrázek

Obrázek

Riadiaca veza na Henderson Field, ktora pamata este druhu svetovu vojnu. Boje na Guadalcanale sice nezazila, postavili ju v 1944, ale vyhlad na letisko a okolie z nej je aj tak pekny, tym skor, ze je hned vedla diery v plote, zrejme nie som jediny, co na nu chcel vyliezt.
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Z veze opat vidno biely pomnicek na Edson's Ridge.
Obrázek

Pohlad na domestic terminal a odparkovanu flotilu Solomon Airlines.
Obrázek

Do lounge by sme sa s boarding passmi Pacific Blue asi aj tak nedostali ;)
Obrázek

V medzinarodnom terminali v Honiare je mnozstvo pamatnych tabuli. Kto prave sleduje serial The Pacific na HBO, mal by tu najst jedno povedome meno.
Obrázek

19.2. DJ168 HIR-BNE, B737-800 "Pacific Pearl"
Odlet do Brisbane je nacas, 14:25. Ani letisko ani vzdusny priestor naokolo nie su zrovna zavalene lietadlami, takze sa niet co cudovat. Stroj nema IFE, co ma celkom prekvapilo vzhladom na fakt, ze let trva okolo troch hodin. Posledny pohlad na Guadalcanal a hura nazad do Australie.
Obrázek

Brisbane nas vita slusnou oblacnostou a zhora vyzera naozaj ako vacsie mesto, najma pre niekoho, kto posledne noci stravil v Honiare ci dokonca Matikuri.
Obrázek

Obrázek

Obrázek

Studia prostriedkov na zvysenie vztlaku B738.
Obrázek

Embraer Virgin Blue v Brisbane.
Obrázek

V Brisbane nasledoval kratky vylet do mesta, par piv a noclah v moteli. Rano nas shuttle hodil na letisko a ceste pokracovala letom do Hobartu.

20.2. DJ702 BNE-HBA, B737-800
Toto lietadlo Virgin Blue uz malo IFE, takze clovek mohol aspon sledovat, kde sa nachadza. Brisbane sa este len prebudzal do ranneho oparu, ked sme ho opustali.
Obrázek

Vnutrozemie Tasmanie.
Obrázek

Clovek aspon vie, kde momentalne je.
Obrázek

Hobart ma dve letiska kusok od seba, toto je Hobart Cambridge Aerodrome (YCBG).
Obrázek

A toto uz je Hobart International (i ked international len podla mena, v case nasej navstevy tam lietali cisto domace linky, dokonca ani Air New Zealand sa neunuval).
Obrázek

Cestujuci to maju z lietadla do Terminalu celkom kus peso popri obrovskej reklame na Tasmaniu.
Obrázek

22.2. DJ601 LST-MEL 737-700 "Darwin Diva"
Po dvojdnovom autotripe krizomkrazom Tasmaniou nas cakal red-eye hop z Launcestonu do Melbourne. Lietadlo nemalo ani IFE, ani kozene sedacky. Opat bola moznost zakupit si sluchadla a pocuvat zrejme nejake radio, ale vzhladom na ten polhodinovy skok som tento sposob zabavy ozelel.
Opustame Launceston za skoreho rana.
Obrázek

TWR v Melbourne.
Obrázek

Ako sme rolovali po pristati, zbadal som 777 Virgin Australia, ale fotopristroj si nechcel dat povedat z nejakeho dovodu a tak mi zostal Virgin Australia iba hodne neostry.
Obrázek

Letisko v Melbourne je plne Virgin/Pacific Blue lietadiel. Boli vsade. Opat som zauvazoval, ktory europsky lowcost ma IFE s live TV/radiom, ked som zbadal tie satelitne anteny na chrbtoch lietadiel.
Obrázek

Obrázek

Dalsia vec, ktora ma zaujala - ako nahlas ma asi miestny bagaznik pustenu tu vysielacku, aby ju pocul aj cez ten randal naokolo a nasadene sluchadla?
Obrázek

Po vystupeni z lietadla nasledovala dalsia navsteva car rentalu, tretia a posledna na tomto vylete. Pohodovym tempom sme sa 2 dni presuvali vnutrozemim po Hume Highway a cez Mt. Kosciuszko National Park. Niekde okolo hranic Victorie a New South Walesu sa prislo ukazat jedno z mala Caribou stale operovanych RAAF.
Obrázek

24.2. OZ602 SYD-ICN 777-200ER HL-7742
Spiatocna cesta zacala v maximalnej pohode. Korejci nam na rozlucku s Australiou dali vouchery na Express Lane na pasovu kontrolu, takze sme pred odletom vela casu nestravili cakanim v rade. Z lounge bol vyhlad priamo na "nas" 772ER a z druheho okna na 772LR Emirates. Load v C bol menej nez polovica, 12 z 32.
Obrázek

Obrázek

Leteli sme krizom cez Queensland ponad Torresovu uzinu. Nez sme prileteli nad Papuu Novu Guineu, odfotil som zopar miestnych letisk. Najprv Badu Island (BDD/YBAU)...
Obrázek

...a potom aj Boigu Island (GIC/YBOI). Doma som zistil, ze Boigu patri Australii, hoci je necelych 7km od pobrezia Papuy Novej Guinei. Fuj zli imperialisti australski, kto by to do nich povedal, taki mili ludia to vyzeraju byt.
Obrázek

Dalej sme pokracovali pozdlz hranice medzi Indoneziou a Papuou Novou Guineou. Krajina pod nami vyzerala aj z 10km vysky hodne nehostinne a divoko.
Obrázek

V Soule sme pristali vecer, sofer z hotela nas po prilete cakal, aj hotel v Incheone sa ukazal byt celkom fajn. Len pocitac v apartmane zatvrdilo odmietal komunikovat inak ako recou miestneho kmena.
Obrázek

Vybrali sme sa peso na pivo, ale nasa cesta sa trosku pretiahla zdrzanim pri bankomate, ktory vyzeral ako kombinacia videohry s pinballovym stolom. Dva obrovske displeje, jeden vertikalny, druhy horizontalny, na obidvoch hafo korejskych znakov. Ehm. Nastastie na spodnom (ten vodorovne orientovany) displeji v rohu blikal napis v latinke "ENGLISH". Po jeho stlaceni korejske blikajuce a animovane reklamy na netusim co zmizli, a masinka pekne po anglicky napisala "insert card". Dalej bol postupny ocakavatelny, az kym ne displeji nezablikalo "remove card". Ako som hladal, tak som hladal, svoju kartu som nikde nevidel. Vzapati zablikalo "take your cash", zo slotu vybehlo za hrst wonov, ale karta nikde. Hmmmm. Toto som skutocne potreboval ku stastiu, predposledny den dovolenky si nechat zozrat kartu v Koreji. Na mlatenie po roznych miestach jedneho ci druheho displeja bankomat so stoickym pokojom reagoval alebo korejskym blikanim, alebo anglickym napisom "insert card". Vedla bankomatu bol biely telefon, ale iba 3 klavesy mali nieco po korejsky na sebe napisane. Po stlaceni prveho popisaneho tlacidla sa ozval obsadzovaci ton. Po stlaceni druheho ci tretieho sa neozvalo pre istotu nic. Rozhodol som sa ist poziadat o pomoc recepcneho na hoteli, ktory bol vzdialeny asi 200m. Recepcny si vypocul, co ma trapi, poziadal o chvilku strpenia, zavolal kolegu, aby zanho stal za pultom, kym sa nevrati a vybehol s nami zachranovat moju kartu. Po vyhodnoteni situacie zdvihol biely telefon, stlacil prve popisane tlacidlo, a po chvilke zacal do telefonu mliet hodne rychlo miestnym jazykom. Po asi minute zlozil sluchadlo, postavil sa vedla bankomatu, a vyzeralo to, ze na nieco caka. Opytal som sa ho, ci sa bude diat. On mi bez vzrusenia oznamil, ze do 20 minut pride clovek a da mi kartu. Bolo zhruba pol desiatej a ja som neveriaco ziral na chlapa, ktory tvrdi, ze do 20 minut budem mat zozratu kartu nazad. O presne 23 minut prisiel clovek obleceny ako SBSkar, prehodil si zopar slov s recepcnym, odomkol dvere vedla radu bankomatov, a vosiel dnu. O minutku bol nazad, do jednej ruky mi strcil moju kartu a do druhej korejsky pisane lajstro, kde chcel podpisat prevzatie karty (dufam). Bez oka mihnutia som to podpisal, pekne podakoval a aj s recepcnym sme odpochodovali. Dodnes som pri spomienke na tento zazitok v soku. Neviem si predstavit, zeby niekto v Europe bol schopny o pol desiatej vecer co i len pomysliet na to, ze pride vybrat kartu z bankomatu a strcit ju nazad jej majitelovi, ktory nie je dostatocne inteligentny na to, aby spravne obsluzil take komplikovane zariadenie ako bankomat. Skutocne ocenujem kvalitu sluzieb korejskych bankovych institucii. Klobuk dole.
Kedze nasa luftwaffe do MUC mala odlet az zavcasu poobede, vybrali sme sa rano do Soulu, pozriet aspon cisarsky palac. Pri odchode z letiska do mesta som neveriac pozeral na 343 vo farbach LH startujucu ponad nase hlavy a na hodinky na svojej ruke. LH718 MUC-ICN pokracuje sice do Busanu, ale o takomto case bude mat ten stroj co robit, aby ten Busan otocil a vratil sa vcas na odlet nasho LH717 do MUC. Vzapati som to hodil za hlavu, pripisal som to svojej dezorientacii sposobenej prechodom miliona casovych pasiem za posledny mesiac. V meste ma mierne prekvapilo mnozstvo policajtov v uliciach, ale ked som zbadal viat iracke zastavy spolu s korejskymi, tak som sa dovtipil, ze richtig ten isty den si na navstevu prezidentskeho palaca (ktory je rovno cez ulicu od hlavneho vchodu do toho cisarskeho) aj nejaky iracky potentat. Nastastie sme navstevu zvladli bez akejkolvek ujmy a dokonca sa nam postastilo prist v pravy cas na vymenu strazi. Paradne divadlo, vrele odporucam kazdemu, kto bude mat prilezitost.
Obrázek

Obrázek

25.2. LH717 ICN-MUC 340-300 "Leipzig"
Odlet meskal 90 minut "due to late arrival of the aircraft from previous flight". Load factor v C 44/48, v F 2/8. Vzhladom na fakt, ze na prestup v MUC sme mali 40 minut, som zacal byt mierne nervozny. Zavolal som pursera, opytal sa ho, aky je planovany arrival do MUC, ze mame pripoj o 19.00 a nie som si isty, ze to stihneme. Purser prehlasil, ze to zisti a da mi vediet, ked budu aktualne udaje. O chvilku sa vratil, a oznamil mi, ze nie sme jedini, co letime z MUC dalej (to ma neprekvapilo veru), a ze pred priletom nam daju vediet aktualne gates pre jednotlive pripoje. Udajne to zatial vyzera, ze to stihneme. Bolo mi to divne, stiahnut to meskanie na nulu pri lete z vychodu na zapad, aby sme mali sancu realne stihnut let do VIE, sa mi zdalo nerealne, Ale kedze som s tym tak ci onak nemal co urobit, hodil som to za hlavu. Pred pristatim behal purser od jedneho cestujuceho k druhemu, a oznamoval kazdemu prislusny gate. Vzhladom na fakt, ze 40 minut pred odletom linky do VIE sme este boli vo vzduchu, som sa ho opytal, ci je realna sanca to stihnut, ci na zemi vedia, ze meskame, nemame boarding pass lebo nam ho nevedeli v ICN vytlacit atd. Samozrejme, len sa ponahlajte ku gate, tam vam daju aj boarding pass. Po zaparkovani som bol prvy pri dverach, nasledoval sprint z gate na pasovku, za ktorou som k mojmu uzasu prvy raz zbadal security pri prechode z poschodia H na G. "Novinka" na zvysenie bezpecnosti udajne podla nejakej direktivy EU. V mysli mi vyrastol nadherny pohlad na atomovy hrib nad Bruselom. Predo mnou v rade stali dvaja ludia, zena sa postavila do vedlajsieho radu, kde boli tiez dvaja ludia. Chlapik predo mnou si vybera laptop z tasky a opasok z gati, ako keby to robil prvy raz v zivote a bol naviac cerstvo po obrne. Ked je v polovici vyberania laptopu z tasky, nezvladnem to. Hodim ruksak do rentgenu a rozbehnem sa k ramu. Miestna gestapofirerka zacne vrieskat po nemecky, ze sa nemam predbiehat. S hlasom nazgula jej anglicky hovorim, ze moje lietadlo odlieta o 15 minut, a kedze ten gentleman este nie je pripraveny prejst cez kontrolu, je neefektivne, aby nanho ini ludia cakali a pokracujem cez ram. Firerka zira v nemom uzase, ale s gustom ju ignorujem. Za ramom sa chlapik v uniforme na mna uskrnie, beriem ruksak z pasu, a zistujem, ze pri druhom rame nechce iny gestapofirer pustit moju zenu, lebo nema boarding pass. Pustim sa donho anglicky, vysvetlujem mu, ze boarding passy nas cakaju v gate, a ze lietadlo nam meskalo na prilete, a dalsie odlieta o 15 minut. Chlap trva na tom, ze bez boarding passu sa neda prejst z non-schengen do schengen sektora. Tak sa ho pytam, ako je mozne, ze ja som uz na druhej strane, hoci nemam boarding pass. Nasleduje dalsia vymena nazorov, nakoniec vytahujem z priletovych boarding passov nalepky k batozine, a ukazujem mu na nich ICN-MUC-VIE. Nakoniec chlap rezignuje, zena prechadza cez ram, ja uz drzim jej ruksak v ruke a sprintujeme ku G gate. Je T-11. Gate je zavrety, displej nad nim zhasnuty, nikde ani noha. "Nase" lietadlo je este tam, rukav stale pripnuty. Zrazu dobehne ku gatu letuska z nasho letu z ICN, aj s rollaboardom. Chcela tiez letiet do VIE. Od zlosti prastim svojim ruksakom o zem. Dokazem prist ku gatu skor ako letuska, co chodi cez vsetky kontroly bez cakania s crew visackou, a aj tak to nestihnem. Som maximalne vytoceny, vela nechyba a vzduchom by lietali k...y nacisticke a podobne. Paradny zaver dovolenky. Po par hlbokych nadychoch a vydychoch pozbieram ruksak a otocim sa, odchadzame k transfer desku. Mila teta za pultom nas prebukuje na let o 21:30 a odchadzame do senator lounge, potrebujem si vypit. Z lounge este telefonujem kamaratovi, ze prilet sa o hodinu a pol odklada, aby sa na Schwechat pre nas velmi neponahlal. Nastastie sa akurat chystal sadnut do auta, takze este nebol na ceste.

25.2. OS118 MUC-VIE 737-700 (LaudaAir)
Let je zrejme uplne v pohode, ale spim, som total kaput. Netusim ani load factor, ani co bolo na veceru, ani co bolo na pitie.

Po navrate domov s nevylozenymi kuframi uprostred obyvacky zalomime obaja, bez ohladu na fakt, ze by sme mali byt jetlagnuty. Rano pisem s chutou hodne skaredy email do LH, suc si vedomy toho, ze mi pride genericka nic neriesiaca odpoved, ale som este stale tak vytoceny, ze mi to je jedno.

Ale dovolenka to bola kazdopadne pekna. Chcel by som podakovat Craigovi P. za video a fotku, a zene za vela fotiek (skutocne po vyse roku netusim, ktore robila ona a ktore ja).
Naposledy upravil(a) whiskey dne 09. 05. 2010, 03:57, celkem upraveno 2 x.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod cocik » 09. 03. 2010, 05:13

Hura, slava, konecne :D

(ale obdivuju te, ze dokazes naplanovat podobny vylety takhle dlouho dopredu - ja to musim resit vetsinou az tak mesic pred odletem)

hafi
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1746
Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
Pohlaví: muž
Bydliště: bejvávalo YVR
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod hafi » 09. 03. 2010, 06:13

moh bych te (a nejenom te) poprosit priste pri prvnim pouziti zkratky letiste (treba v tom prehledu letu) napsat, o jaky jde mesto? Hlavne u vzdalenejsich destinaci a v pripade, ze to neni zjevny ze zkratky. Neni uplne pohodlny do furt googlit. Z prvniho prehledu jsem nedal dohromady jen KIX, dal uz to bylo trochu horsi a pri vyletu na Salamounovy ostrovy jsem z toho byl zmateny asi nejenom ja.

Jinak pekny :-)


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 11:57

cocik píše:Hura, slava, konecne :D

(ale obdivuju te, ze dokazes naplanovat podobny vylety takhle dlouho dopredu - ja to musim resit vetsinou az tak mesic pred odletem)


najst 2 miesta spolu na premium awardy na takyto routing mesiac pred odletom je hodne optimisticke...

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod cocik » 09. 03. 2010, 12:06

whiskey píše:
cocik píše:Hura, slava, konecne :D

(ale obdivuju te, ze dokazes naplanovat podobny vylety takhle dlouho dopredu - ja to musim resit vetsinou az tak mesic pred odletem)


najst 2 miesta spolu na premium awardy na takyto routing mesiac pred odletom je hodne optimisticke...


No prave :D Ja si muzu o nejakejch cestach za awardy nechat jenom zdat - pul roku predem vetsinou ani nevim, na kterym kontinentu zrovna budu :D Takze bleda zavist :D

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2883
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod Night fly » 09. 03. 2010, 12:21

Mohol by si pls. prezradit, na kolko ta tento trip vysiel v milach?

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 12:46

Night fly píše:Mohol by si pls. prezradit, na kolko ta tento trip vysiel v milach?

Podla tabulky M&M awards Europa-Australia/Oceania (alebo 3-Region award) v C 160k mil na hlavu.

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2883
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod Night fly » 09. 03. 2010, 13:04

whiskey píše:
Night fly píše:Mohol by si pls. prezradit, na kolko ta tento trip vysiel v milach?

Podla tabulky M&M awards Europa-Australia/Oceania (alebo 3-Region award) v C 160k mil na hlavu.


Mam co robit :wink: Tento rok spalim posledne mile z FB (da to na dovolenku + este zvysilo na jeden shop-hop do USA), a pomaly zacinam sporit na MM...

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 13:15

Night fly píše:Mam co robit :wink: Tento rok spalim posledne mile z FB (da to na dovolenku + este zvysilo na jeden shop-hop do USA), a pomaly zacinam sporit na MM...


ako som napisal v clanku, nepodcenuj moznosti zbierat mile v Nemecku. Predplatne Die Welt na 3 mesiace=15k mil za 99.5. Dalsie moznosti su International Herald Tribune, Financial Times Deutschland atd. Sest takychto predplatnych ti da 90k award mil, to je C letenka do Sev. Ameriky ci Juznej Afriky bez nutnosti travit cas v lietadle a stale je to bargain...

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2883
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod Night fly » 09. 03. 2010, 13:22

Diky za tipy, stale sa este prehryzam vsetkymi moznostami zberu... Mozno obetujem niektore hotelove programy a budem to vsetko hrnut na MM.

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2802
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod Fabo » 09. 03. 2010, 15:53

Krasny report chlape. A konecne chapem preco mas nick aky mas (Black Label? Single Malt? Asi si dam radsej vodku :) )

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2107
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod persona » 09. 03. 2010, 16:58

Fajn cestovní zpráva, jen jsem se trošku ztrácel v méně známých kódech. Souhlasím, že vídeňské letiště nic moc - letěl jsem tam 4x. A až budu velký (rozuměj pracovat v mezinárodní komerční firmě) tak budu taky předplácet tiskoviny kolegům :-) To je lepší, než jsem čekal.

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3969
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Australia, Novy Zeland a Salamunove ostrovy v 2009

Příspěvekod whiskey » 09. 03. 2010, 17:44

persona píše:Fajn cestovní zpráva, jen jsem se trošku ztrácel v méně známých kódech. Souhlasím, že vídeňské letiště nic moc - letěl jsem tam 4x. A až budu velký (rozuměj pracovat v mezinárodní komerční firmě) tak budu taky předplácet tiskoviny kolegům :-) To je lepší, než jsem čekal.


mozes pokojne aj teraz, vygugli si nejaku nemocnicu v Nemecku, pripadne 2 ci 3, a problem solved ;)



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů