Odjezd/odlet: BTS – BGY (čtvrtek, 20. 5. 2010: 18.55 – 20.15)
Doprava z Brna na bratislavské letiště proběhla standardně vlakem EC a poté autobusem MHD. Na největším slovenském letišti panuje čilý stavební ruch a nový terminál bude hotov, zdá se, co nevidět. Poněkud mě překvapilo, že na celém letišti téměř nebyly k mání 100ml uzavíratelné igelitové sáčky na kosmetiku, ale nakonec se mi tyto podařilo zajistit na informacích. Kontrola velikosti příručních zavazadel probíhala zdánlivě dosti striktně (jedna slečna se poměrně hlučně dohadovala u měřící klícky, nakonec ale prošla nejen ona, ale i další dvě dívky s příručním kufříkem a další kabelkou).
- Provoz v BTS...
- Cesta ke kleci...
- Do Milána? Pak buďme styloví :-)
Průchod bezpečnostní kontrolou bezproblémový. Bar v odletové části terminálu sice nabízí bagety, jejich cenu se však zákazník dozví až na dotaz, neboť cena není uvedena ani v chladicím boxu ani v menu, které je k nahlédnutí na baru. Jde snad o záměr zatajit cenu 3.40 EUR?
S ohledem na počasí uplynulých dnů se velice divím, proč je odletová část terminálu, kde čekají na lavičkách cestující, ponořena do šera místy přecházejícího skoro do tmy. Kdosi totiž nechal zatažené rolety na oknech, která ještě stíní právě budované rameno nového terminálu. Ptám se prvního zaměstnance letiště na důvod a poukazuji na špatný psychický vliv šera v oblačném počasí, které trvá řadu týdnů. Odpovědí je mi strohé nevím. Další zaměstnanec letiště mi s lehce ironickým úsměvem říká, že žaluzie můžu vytánout sám!
Konečně volám na informace prostřednictvím linky, která je hned za rentgeny bezpečnostní kontroly a otrávený hlas na informacích mi říká, že na letišti je teď tolik problémů, že rolety jsou jen jednou věcí, ale že můj podnět předají dál. - BTS v depresivní náladě 1
- BTS v depresivní náladě 2
- BTS v depresivní náladě 3
Tento přístup letiště mě skutečně mrzí. O to víc, že jedna z částí terminálu otočená směrem k městu je zaplavena světlem a obsahuje i slušný dětský koutek. Nechci, aby na jakémkoli letišti zašli tak daleko, aby hráli Music For Airports Briana Ena, ale pochopení toho, že v poněkud strohé a často ryze funkční architektuře vzdušného přístavu hraje světlo, prostor, barvy a tvary zásadní roli, je jedním z předpokladů toho, aby se zde cestující cítili dobře.
- Svět světla ve stejném terminálu,
- který si musejí užívat i děti...
Let, který startuje o 5 minut později oproti plánu, je obsazen z asi 80% a i když nastupujeme až s druhou půlí davu, přesto se podaří díky důraznému postupu do středu letadla zajistit nejen místo u okénka pro tátu, ale hlavně dvojici sedaček v exitové řadě (které se mi podařilo obsadit v 8 z předcházejících 10 letů). Počasí během letu polojasné a během krátkého, 65 minut dlouhého letu občas vykouknou i zasněžené vrcholky Alp.
První komplikací je koupě jízdenky na bus MHD do Bergama (1.70 EUR), protože automat na zastávce odmítá vydat 2 ks jízdenek. Po 10 minutách se uráčí uvolnit jednu jízdenku, ale druhou nevydá ani po těměř 20 minutách pokusů. Máme tak možnost plně docenit Murphyho sbírku legislativy, neboť ať zkoušíme mince různých hodnot anebo před sebe pouštíme jiné cestující, jimž kovová skříňka vydá jízdenky bez potíží, druhou jízdenku se nám prostě získat nepodaří a naopak nám automat „sežere“ příslušný obnos. Tím pádem nám ujíždí první spoj a následně se – patřičně frustrováni – vydáváme zakoupit jízdenku do okénka uvnitř terminálu, kde mi po ofocení občanky a vyplnění reklamačního formuláře vrátí částku 1.70 EUR. Doporučuji kupovat jízdenku v okénku nalevo od východu z terminálu, kde, jak jsem se mylně domníval, prodávají pouze lístky na přímo spoje do Milána s komerčními dopravci. V důsledku této komplikace nám ujede původně plánovaný vlak Regionale směr Milano Centrale (4.20 EUR za jednosměrku), ale protože za hodinu jede další, prohlédneme si alespoň večerní město, které se zjevně chystá na oslavy, neboť budovy jsou pod záplavou italských vlajek.
O necelou hodinu později již frčíme naprosto prázdným spojem na Milano Centrale a pak po 5 minutách chůze dorazíme na tramvajovou zastávku (linka č. 1), kde naštěstí vzápětí jede spoj a po cca 40 minutách nás stařičká tramvaj (dřevěné interiéry a minimální rychlost jízdy) dopraví přímo k hotelu (cca 30 metrů za rohem), kde nejenže recepční mluví anglicky a je navzdory době okolo půlnoci velice příjemný a usměvavý, ale pokoj i sprcha v této pobočce Best Western jsou bez nadsázky výtečné. Naprosto čisto, renovované prostory (které jsem ovšem nějak opomenul vyfotit), klimatizace má jemné individiuální nastavení a sprcha má všechny potřebné amenity včetně pemzových polštářků na nohy. Útěšné. Snídaně už tak skvělá nebyla (zcela chyběla zelenina nebo ovoce, „kávu“ z automatu jsem raději ignoroval, džus byl nevalné chuti), ale s cornflakes, šunkou a jakžtakž pečivem a koláčem se dá na úvod dne také vyjít. Vlastní cesta noční tramvají představovala specifickou sociokulturní zkušenost (dav rozjařených puberťáků, několik párečků důchodců, elegantní dáma ve fialovém kostýmku, 2 opilci a lidé vracející ze z večeře/kultury) a jen nás utvrdila, že jsme opravdu v Itálii, neboť lidé interagovali způsobem značně spontánním a zcela odlišným, než je ve střední Evropě obvyklé.
- Miláno a Singapur: ekonomika jako předpoklad pro radost z létání
- I evropské aerolinky se ovšem snaží aneb Jak lze dělat rekonstrukci památek
- Prada - radost pro každou Carrie Bradshaw mezi ženami :-)
- IMG_0339.JPG (59.4 KiB) Zobrazeno 2932 x
- I návrhářská móda občas myslí na praxi - škoda jen, že podobné prostorově přehledné kabelky stojí od cca 700 eur výše :-)
- IMG_0340.JPG (47.45 KiB) Zobrazeno 2932 x
Odlet/příjezd: BGY – BTS (sobota, 22. 5. 2010: 17.10 – 18.30)
Po oba dny bylo 25– 27°C, naprosté jasno a tak se nám ani nechtělo vracet se do středoevropské klimatické mizérie. Přesto se tak stalo a po půldenní prohlídce Bergama a dobrém obědě jsme se vydali busem MHD (č. 1 se symbolem letadla) na letiště (stále platí celodenní jízdenka za 3.40 EUR, a to i na lanovku do dolní části starého města, kterou jsme neopomněli využít pro cestu do starého města). Od mé poslední návštěvy (říjen 2008) udělalo letiště v Bergamu velký skok kupředu. Přibyly nové obchody, občerstvovací zařízení a hlavně bylo velice zušlechtělo prostředí terminálu, jak vyplývá z přiložených fotografií. Čisté, prostorné a vizuálně zajímavé (chtělo by se říci až typograficky doladěné) prostory letiště činí tento low-costový vzdušný přístav jedním z nejpříjemnějších pro pobyt.
- Scény z BGY 1
- Scény z BGY 2
- Scény z BGY 3
- Scény z BGY 4 (spořádaný dav u gate č. 19)
- Scény z BGY 5 (letištní plocha v plném slunci)
- Scény z BGY 6 (bar)
- Scény z BGY 7 (spousta místa pro každého)
- Scény z BGY 8: Grafika a konektivita...
- Scény z BGY 9: Osiřelé brány bez letadel... (hned vedle našeho odletu do BTS)
- Scény z BGY 10: low-costová oáza pohody...
- Scény z BGY 11:... v umělém světle a detailu
Nástup proběhl bez problémů, pouze několik slečen opět opomenulo varování Ryanu „one means one“ a tak nastalo obvyklé přebalování kabelek do již tak natěsnaných kufříků (mimochodem, tak pěkné barevné kombinace příručních zavazadel jsem již dlouho neviděl, ale už se mi nechtělo vytahovat foťák). Nástup do letadla začal sice standardně, ale po přesunu do druhého přistaveného busu nastalo asi třicetiminutové čekání, které muselo být zvláště nepříjemné pro lidi namačkané v prvním z dvojice busů. Nejprve jsme spekulovali, že se čekalo na posádku, neboť několik uniformovaných skupin postupně prošlo kolem nás, ale ani jedna nezamířila k letadlu směřujícímu do Bratislavy. Absence jakéhokoli vysvětlení zpoždění byla také jedinou vadou na kráse zpátečního letu. Protože však letadlo přistálo o půl hodiny později, nepodařilo se nám již stihnout poslední EC do Brna, po němž byla ve vlakových spojeních více než čtyřhodinová pauza a ani dálkové autobusy nejely. Tuto nepříjemnost jsme se pokusili zužitkovat k prohlídce historického centra Bratislavy, zašli si na večeři a podívat se k řece. Po cca 30minutovém zpoždění vlaku z Budapešti jsme se konečně ocitli pár minut před jednou hodinou ranní v Brně.
Nechápu proč jedou pouze ty dva vagony ve, kterých většina kupé bývá rezervována podivýny z Maďarska či Srbska.. to se mi posledně stalo, že pán od drah z Bělěhradu, co jel pracovat do Německa, už trochu v podnapilém stavu chodil po vlaku v převleku průvodčího a kontroloval jízdenky.. 