Zase jsem potřeboval letět do SIN, ale s nákupem letenek jsem musel čekat až mi přiletí komerční hosté z ČR a podle toho budu mít volný den (dělám tu teď i delegáta českým CK). Takže jsem ty letenky kupoval necelých 24 hodin před odletem a musel jsem tak učinit přímo na letišti, online system už to neumožňoval. Na letišti je přepážka Air Asia, ano, já tu lítám "sockou". Přišel jsem tam s papírkem, na kterém jsem měl vypsané čísla letů, časy i ceny a v domnění, že slečna v červené uniformě to jen opíše do počítače, vystaví mi fakturu a já za 3 minuty odejdu. Chyba lávky, všechno bylo špatně, ptala se proč chci letět vše v jeden den a jestli jsem si tím jistý, což jsem jí vysvětlil, že mi to tak vyhovuje, moc to nechápala. Další problém nastal s časováním, přes net jsem si posledně booknul lety tak, že jsem měl na přestup v SIN, včetně imigračního a cigára jen 80 minut a "dal" jsem to, ale slečna mi to nevěřila, je to prý mezinárodní let a musím být na letišti 4 hodiny před odletem (let SIN-KUL trvá hodinku). Takže mi rozházela celý můj plán. OK, tak si holt posedím v SIN i v KUL po 4 hodinách, nic jiného mi nezbývá. Problém vytisknout itinerář zabral dalsich 20 minut a nakonec to vyřešila tlačíkem print screen, což jsem jí poradil já a já to mám od Cocika (díky Luky).
Včera ráno jsem vstal v 7 hodin a byl jsem na umření, rýma jako prase, snad i zánět dutin, nechápu jak jsem to tu mohl chytit. No to bude něco v letadle, až se bude měnit tlak, zase si připomenu co je to eustachova trubice... V Malajsii žiju už dlouho, stále jen na 90ti denní turistické vízum, které si každých 85 dnů obnovuji, není s tím problém. Včera byl. Mladá úřednice bez jediné frčky na imigračním mi řekla, že už jsem tu moc dlouho a už se nesmím do Malajsie vrátit, tak jsme se maličko pohádali, vše co tu dělám je legální, včetně mého pobytu. Hádka neušla pozornosti supervizorce, přišla, prohlídla si můj pas a popřála mi šťastnou cestu. Cestou k letadlu mě už jen nasral pohled na vedle stojící biz jet, proč mi Rádža vždycky říká, že od nás z LGK letí do Prahy, kdo to je...?
Kdo má zkušenosti s cestováním s Číňanama pochopí, že jsem chtěl za letu vystoupit, ale neměl jsem padák. Seděl jsem na 31C, na 31A Číňanka, asi 65 let stará a na 30C seděl její manžel a nejvíc si povídali, chtěl jsem letušku požádat o plynovou masku anebo nebo modrá sluchátka.... A to měli dohromady tak 20 zubů, ne, prostě ústní hygiena je pro ně pojem neznámej a nerušit ostatní PAX taky. OK, přistáli jsme na Changi na čas a všichni se hrnuli do uličky, aby byli co nejdříve venku a chytří Indové si to hrnuli k zadním dveřím, já jím říkal, že tady se vystupuje jen předním, že zadní chobot neexistuje, nevěřili mi, tvrdili že na LGK nastoupili zadním, což je pravda, tak si také zadním vystoupí. Nevím možná tam stojí dodnes... Vůbec chování Indů v letadle je zvláštní, už se tu v jiných TR o tom lidi zmínili. Ptal jsem se mého kamaráda Rádži, který je sám Ind, ale narozený tady, proč tomu tak je. Vysvětlil mi, že jde o tu spodní kastu, která už nyní má peníze na cestování, předtím jezdili tak max na koloběžce a tak jsou teď machři, mistři světa, něco jako noví Rusové, nebo koupáci létající kdysi ve Fischerově "businessu".
Na Changi měl včera službu v kotelně buď děda Mráz, nebo sněhová Královna, takovou kosu jsem tam ještě nezažil, to bylo něco na mojí rýmu. Ale první pohled z T1 na plochu ve mě zapálil oheň, viděl jsem v dálce A 380, což o to, tu už jsem tam viděl mnohokrát, ale tohle byla ta "nemocná", co tam před pár dny nouzově sedla. Fotim jí jak o život a už si představuji vaše obdivné komentáře v diskuzi, že jsem získal její autentické fotky, první na airways... Ale je moc daleko, hledám, odkud ji vyfotit více z blízka, můj foťák neumí zázraky, proto se půl hodiny táhnu na bližší pozici. Nic tam odtud není vidět, ta první byla daleko, ale viděl jsem levý motor jakoby jen natřený základovkou a i to křídlo bylo nějaké poškozené. Byl jsem si stoprocentně jistý, že je to ONA. A pak najednou BLIK, došlo mi to, já jsem DEBIL na entou, snažím se tu jak nejlepší paparazzi vyfotit nějakou hvězdu a přitom jasně vidím, že je to A380 Singapore airlines a přitom problém měl Qantas... Takže to jsem byl včera za debila poprvé a ne naposled.
Šel jsem do mé oblíbené kaktusové zahrady na cígo a pivo, aby už konečně můj mozek začal pracovat. Já jak nemám v sobě tři piva, tak umím jen dýchat a vylučovat. Sakra, bar je zavřený, dělala tam krásná servírka. No nic, prý je tu někde ještě jeden bar pro kuřáky, hledám ho už hodinu, ještě že vláček mezi terminály jezdí zadarmo, protože jsem zjistil, že jsem nechal peněženku doma, čili mám u sebe jen 60 RM, což mi tu ani nevymění. Jsem zpocenej jako prase a tak navštěvuji první parfumerii a beru do ruky ten nejdražší tester, je mi jedno jak se to jmenuje, je to drahý, tak to musí být dobrý. Už nesmrdim potem, co kdybych seděl vedle nějaké pěkné mladé slečny...
Hladovej jsem dorazil na gate D 30 odkud jsem pokračoval do KUL, sedím u okna a koukám jakáže to mašina nás poveze. Žádné překvapení A 320-200, ale co to, po vystoupení PAX vyšel kapitán zkontrolovat motory. No tak je to asi preventivní prohlídka, myslím si, ale když u prvního motoru strávil sotva pár sekund, zatímco u druhého byl snad dvě minuty a málem do něj vlezl, tak jsem si odletem nebyl vůbec jistý. S pár ringgitama v kapse, bez mobilu a se storno pravidly Air Asia jsem se necítil vůbec dobře. Sleduji další svoje spolucestující, typický rusák se slečnou s falešnou kabelkou, tváří se jako mistři světa a letí low costem...Naštěstí začíná boarding, čili se poletí, hurá, ale koukám, že se obsluze push backu nedaří připojit tu tyč. No potěš pánbůch, ještě tohle mi chybělo. Ale ok, asi napotřetí se to povedlo a odletěli jsme na čas.
No odlet se neodehrál bez problémů, seděl jsem na 27C a za mnou Ind s mobilem u ucha. Letuška ho slušně požádala o vypnutí na čež on reagoval otočením se zády k ní. Ta letuška byla velmi mladá, tak zavolala jednu evidentně starší, asi vedoucí kabiny. Ta ho již poněkud důrazněji a hlavně velmi nahlas požádala o vypnutí toho mobilu, protože tím ohrožuje bezpečnost nás všech. Ind nereagoval a dál se vykecával. Já jsem si nemohl dovolit žádné zpoždění odletu kvůli vyvedení pasažéra - trouble makera a jeho kufru z letadla, tak jsem se jen mírně nadzvedl, otočil se na něj a s nehrůznějším ksichtem co umím udělat jsem mu řekl, že to buď vypne, nebo mu ho vypnu sám. Ind o hlavu menší než já a asi o 30 kilo lehčí by v tu chvíli sežral i hovězí steak a mobil vypnul. Kdybych si mohl před startem sklopit sedačku na maximum, udělal bych to.
Super, vzlétli jsme na čas a po nastoupání do letové hladiny začaly letušky s prodejem občerstvení. Měl jsem hlad jako tygr a ještě větší chuť na pivo, bohužel na našem letu nabízely jen sladké pečivo a nealko, grrrr, trpím dále. Před KUL to s námi začalo trochu házet, já mám turbolence rád, ale tyhle byly jiné. Obyčejně je pociťuji nahoru a dolu, tyhle s náma házely jakoby z leva do prava, no nevím, snad jen můj mozek bez alko paliva reagoval špatně. Stejně tak mi přišlo, že posledních pár minut jsme letěli na volnoběh.
Přistáli jsme v KUL a já se stal DEBILEM už podruhé, na LCCT se vždy vystupovalo i zadem, takže jsem si to tam namířil jako světák, co všude byl a od všeho má klíče. Schůdky, no spíš lepší žebřík tam přistavili a ono nic, všichni už vystupovali předem, ale zadní východ stále nikdo neotevíral, z prázdného letadla jsem vystoupil jako poslední-předem...
Po kilometrové procházce po letišti jsem se dostal na kontrolu teploty, hmmm, s mojí rýmou není vyloučené že ji mám, ale naštěstí ta kontrolorka měla jiné zájmy, tak jsem prošel v pohodě. Vyčkal jsem si obvyklou hodinovou frontu na imigračním a byl jsem zpět v Malajsii. Hurá, tady už mi vezmou mých pár ringiitů a já se konečně najím a koupím si pivo. Omyl, na LCCT pivo nekoupíte ani za milion, umírám, budu tu až do půl osmý. Alespoň bageta se šunkou byla dobrá, ale za 13 ringgitů můžu mít na Langkawi beefsteak. Ze zoufalosti jsem začál psát tento článek, ale nemůžu se soustředit, mám absťák a navíc je všude okolo mnoho pěkných asiatek.
Jdu před terminál na cigáro a sedám si přímo pod značku zákaz kouření, hulí tu pár pracovníků air asia, dávám se s nimi do řeči. Českou republiku neznají, tak stáčím hovor na to, jak jsou spokojení se svou prací. Kupodivu si ji všichni pochvalují, čemuž moc nevěřím, odbory tu nemají, asi si myslí, že jsem nějaká podniková kontrola.
LCCT je fakt debilní terminál, bolí mě záda, protože jsem si zapomněl při posledním letu sklopit sedačku a chce se mi spát. Na LCCT jsou všechny lavičky napevno rozdělené opěrkama loktů. Jdu se tedy projít, vyjdu před terminál a co nevidím, žene se sem slušná bouřka a to máme za dvě hodiny startovat. Doufám, že půjde mimo, jinak se dnes piva u mě na baru nedočkám. Zatím jen prší, to je OK. Vracím se do haly a sleduji, jak bezpečáci na vstupu pro posádky důkladně kontrolují i kapitány, pěkně taška rentgenem, kapitán rámem a ještě ruční šacování, za což je v duchu chválím, skoro jako u EL AL.
Abstinuji už 17 hodin, mozek mi ještě stále umožňuje jen dýchat a vylučovat, potřebuji na WC, na velkou. Nesnáším veřejné WC, ale co se dá dělat, jdu tam. A k mému překvapení jsou nádherně čistý, toilet manager to tam pořád stříká voňavkou. Slyším hrom, sakra, takhle přece nemůžu prdět, ne nebyl jsem to já, to jen bouřka zesílila, je tady, jdu se podívat ven. Hotové Boží dopuštění, typická tropická bouřka. A kurevsky blízko, od blesku do hromu neuplyne ani vteřina. Můj odlet domů se mi vzdaluje. Jdu se podívat na informační tabule příletů: LEWAT, to je delayed, odlety: éra co už měla být dávno ve vzduchu nejsou BERLEPAS, to je departed, jsou TUTUK, to je gate closed. Lidé začínají znervozňovat a nejvíc já. Nemám telefon, jen pár ringgitů v kapse, jestli mi zruší let, tak poznám homeless life style. Ale odbavování stále pokračuje, to mi dává naději. Vida, zavedli tu inovaci, příruční zavazadla už nejdou na váhu, ale jeden týpek je ručně zvedne, potěžká a rozhodne. Nevím jak to dělá, asi je to už ten cyborg.
Opět jdu zkontrolovat tabule, už se to lepší, už se začalo odlétat, ikdyž blízko se stále blýská, kluci na na věži berou asi dobrej matroš. Můj let je stále psán na čas. Za pár minut bouřka zase sílí a lidé zase šílí. Pod info tabulema slyším češtinu, je to kluk s holkou a dohadují se, co budou dělat, když jim to nepoletí. Nabízím jim homeless hotel LCCT, mají mě za blázna a nebaví se se mnou. Začínám si recitovat: zastavte ty hromy blesky, přeji si ať už je hezky, to nepřeju si jen já sám, sic na cestu se nevydám. Jasné abstinenční příznaky...
Už jsem v čekárně u gatu, tady je to PINTU 3, je tu spousta lidí, čas boardingu našeho letu začal už před 15 minutami, ale nic se neděje, na monitoru nic nesvítí, vlastně on ani ten monitor nesvítí. Jdu na průzkum, jestli si Air Asia pro mě na dnešek nepřipravila nějakou další vychytávku , např. změnu gatu bez oznámení. Naštěstí je tu jen deset gatů. Tak jsem je prokoukl, šmejdy nízkonákladový, v hlavní hale stále svítí náš odlet na čas a že už je boarding, ale v čekárně před pintu 3 se nic neděje a z personálu tu není ani noha. Klasika, zpoždění, neví kdy to poletí, tak dělají mrtvý brouky. V 10 čekárnách je tak vždy po sto lidech a na ploše stojí jen dvě éra, kdo bude ten šťastný? Neuvěřitelné, jen s 20 minutovým zpožděním nám začíná boarding. Na LCCT se nastupuje pěšky z plochy, tentokrát perlí čínská rodinka. Pod křídlem ještě stojí tankovací cisterna a vedle gondoly motoru je dopravní kužel, aby tam nikdo nechodil. Jim to samozřejmě připadlo jako nejlepší koridor pro nástup do letadla... Sedím na 23C, vedle mě dvě docela pěkné asiatky, zlepšuje se mi nálada, ale o komunikaci se nepokouším, jsem na cestě už příliš dlouho, drahý parféf i WC spray už dávno nefungují. Poslední, snad už, perlu dodali dva arabové, kteří si ještě před startem sklopili sedačky a když je letuška slušně požádala o jejich narovnání, tak jí odpověděli, že si zaplatili a že je to tak pro ně pohodlné a že je nenarovnají. Na to jim letuška řekla, že je to pro jejich bezpečnost, oni jí odpověděli, že to je v rukouch Alláha. Tak snad to nejsou moje poslední slova co jsem v životě napsal.
Pro rejpaly:
AK 5342, 08.55 AM, LGK-SIN, A 320-200, load factor 95%, na čas, 213 MYR
AK 704, 14.02 PM, SIN-KUL, A 320-200, load factor 85%, na čas, 208 MYR
AK 5330, plán 19.20, reál 19.45 PM , KUL-LGK, A 320-200, load factor 80%, 136 MYR
Jména letušek a velikost jejich bot nevím, nezeptal jsem se, sorry.
Otázka do diskuze: co je pro vás v TR důležité, číslo letu, imatrikulace éra, load factor, nebo spíš to jak na vás působilo letiště, jeho atmosféra, plusy a mínusy a další.
P.S. 1 - možná že po tom všem příště pojedu do SIN vlakem, nevíte, mají železničáři také nějaké forum s TR?
P.S. 2 - tentokrát vynechám i fotky, máte je v mých minulých TR, jen by se opakovaly.
P.S. 3 - snad mě za tento "zvláštní TR" neukamenujete
