Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlines

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1684
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlines

Příspěvekod cocik » 02. 01. 2011, 11:19

Létám rád, létám hodně a létám (většinou) bez problémů. Ano, je to k nevíře, ale komplikace typu „zmeškaný přípoj“ nebo „noc na letišti“ nepotkávám příliš často. Jenže i tohle pravidlo má výjimku, která jej potvrzuje. A tou výjimkou jsou Vánoce. Předloni jsem se kvůli zácpě málem nedostal na letiště a když jsem konečně sednul do letadla, měli jsme jeden divert kvůli mrtvole následovaný druhým divertem z technického důvodu a zrušením longhaul letu. Loni jsem se sice na letiště dostal, ale pak jsme zůstali stát dvě hodiny na ploše a já si prošel nedobrovolného bobříka odvahy v pekle jménem SVO. Není divu, že jsem k letošnímu vánočnímu letu na příbuznými přistupoval s mírnou nedůvěrou a strachem, co všechno se zase (estéti prominou) posere.

Rozhodl jsem se, že neponechám nic náhodě. Přes Moskvu nepoletím, tam bude zima a ruský personál. Frankfurt, Amsterdam a Londýn jsem také vyřadil, protože stačí jedna sněhová přeháňka a z letiště se stane obří noclehárna. Paříž? Ani náhodou – když bude hezky, tak budou Francouzi stávkovat, a když bude ošklivě, tak taky. Zurych, Helsinky a Milán také kvůli zimě nepřipadají v úvahu, takže co zbývá? Maximálně tak Dubaj a Istanbul. Letmo koukám na ceny a časy odletů a všechno je jasné – výběrové řízení vyhrávají Turkish Airlines s cenou necelých 70 tisíc korun, mílemi do KrisFlyeru a rychlým přestupem. Že se mi bude whiskey pošklebovat, protože do Šanghaje nelítá 777-300ER s flat-bed sedačkami, to už nějak přežiju. Čínská agentura mi potvrzuje rezervace sedaček 2A na všechny čtyři segmenty a můžu pomalu vyrazit. Ještě rychle dohnat v práci pár restů, místo večeře v restauraci si objednávám donáškou pizzu a bum – je z toho těžká otrava zkaženým jídlem. Život mě ale naučil hledat na každé takové události něco pozitivního. Mohu se tedy radovat, protože už vím, co (přesněji „kdo“) se letos… však vy víte co.

PVG-IST
TK027, A330-200

Žaludek se naštěstí trochu uklidnil, a tak jsem jeden středeční večer vyrazil směrem na letiště. Odlet byl přibližně hodinu před půlnocí, venku hnusná vlhká šanghajská zima s teplotami kolem nuly, takže jsem kolem půl osmé mávnul na taxík s tím, že déle než dvě a půl hodiny snad nepojedeme. Uvnitř auta bylo příjemně teplo a popojíždění v dopravní zácpě mě spolehlivě uspalo. Těsně před letištěm mě taxikář probudil s dotazem na číslo terminálu. V tu chvíli jsem pomalu nevěděl, ani jak se jmenuju, natož abych řešil nějaké číslování, takže mu jenom říkám, že na ten vlevo. Naštěstí pochopil, za chvíli zastavujeme před odletovou halou a já se pomalu šourám se všemi kufry k check-inu. Trochu mě vyděsila skladba spolucestujících, kteří čekali ve frontě – podobný hlučný mix cizinců ze zemí Středního východu a postsovětských zemí jsem naposledy potkal v nočních autobusech do Košic, ale trochu jsem doufal, že to bude v byznysu trochu klidnější.

Do odletu zbývala ještě hodina a půl a protože na pasovce ani security nebyla žádná fronta, rychle jsem nakoupil posledních pár vánočních dárků a šel si sednout do salónku. Pro Star Alliance ho stále ještě provozují Shanghai Airlines a kromě pohodlných zásuvek mezi každými dvěma sedačkami na něm není nic zvláštního. Nabídka jídla a pití je velmi omezená a všechno působí dojmem, že je ten salónek na letišti jenom aby se neřeklo. Ale to už se blíží čas boardingu, takže vzhůru dolů ke gatu. Tamní agenti se nikterak nenamáhali s nějakou prioritou a cpali cestující do letadla bez ladu a skladu. Po nějakých deseti minutách čekání v zácpě uvnitř nástupního chobotu jsem se konečně dostal do kabiny, abych zjistil, že jsou všechny biny v business class plné složených modrých přikrývek (což bylo samo o sobě trochu divné, protože úplně ty samé už byly připravené na každém sedadle). Letušky se tvářily, že je všechno v pořádku, takže jsem zatnul zuby a začal deky trochu přerovnávat, abych měl kam dát příručák. S přibývajícím počtem cestujících (v economy i byznysu bylo plno) problém s dekami v binech narůstal, až z ničeho nic přišla vedoucí kabiny, která zorganizovala jejich promptní přesun kamsi mimo zorné pole naštvaných cesťáků.

Po startu a nastoupání do letové hladiny začal servis, na který jsem se obzvlášť těšil. Na palubě asijských letů TK totiž cestuje kuchař a večeře o pěti chodech tomu opravdu odpovídala. Nejprve výběr mořských potvor, potom salát, skvělá houbová polévka, šťavnaté jehněcí maso se zeleninou a tradiční vozíček se zákusky a zmrzlinou. Všechno se navíc dalo po dohodě s kuchařem doladit podle individuálního gusta a problém nečinily ani divoké kombinace typu „vanilková zmrzlina posypaná oříšky s několika plátky melounu“. Jídlo bylo zkrátka vynikající, nebál bych se říct až kýčovité, servis navíc rychlý a velmi přátelský. Zajímavý byl také nápad se snídaní, která se objednávala pomocí zaškrtávací kartičky s menu ještě před tím, než se světla v kabině ztlumila do červeno-modrého nočního režimu.

Když jsem si přestavoval sedačku do nějaké pohodlnější polohy, zjistil jsem zajímavou věc. Turkish Airlines sice sedadla označují jako lie-flat (tj. naklopené postele), ale z nějakého důvodu se nedají sklopit tak, jako jejich sourozenci u Aeroflotu, Air France, nebo třeba China Southern. Ke 180 nebo i inzerovaným 160 stupňům má výsledek daleko – připomíná spíš křeslo u zubaře, které také není pro spánek ideální. Něco podobného si jistě myslel i prostorově výraznější pán na vedlejší sedačce, který se co pět minut převaloval a snažil najít nějakou rozumnější polohu, aby konečně usnul, což mělo nepříjemný vedlejší efekt ne nepodobný tomu, jako kdyby vedle vás celou noc pochodoval slon. Nakonec se mi podařilo nějakým zázrakem usnout a probudila mě až vůně čerstvého pečiva ohlašující snídani. Rychle sníst omeletu a může se přistávat v Istanbulu, kde bylo právě pět hodin ráno.

IST-PRG
TK1767, A319

Na istanbulském letišti jsem byl naposledy před třinácti lety a na první pohled bylo vidět mnoho změn. Co se však nezměnilo byl tradiční turecký přístup personálu, takže hurá do fronty na veledůležitou kontrolu palubní vstupenky pro další let. Tři hodiny čekání jsem strávil napůl v salónku, který už kapacitně přestává stačit a už v půl sedmé neměli nově příchozí šanci sehnat místo k sezení, a napůl nakupováním v duty free. Muslimští Turci z pochopitelných důvodů neotravují s vlezlými vánočními koledami, což se bohužel nedalo říct o jakémsi samozvaném hudebníkovi, který při čekání v prostoru gatu vytáhnul kytaru a začal brnkat nějaké stupidní melodie. Čekal jsem, že ho to za dvě tři minuty přestane bavit, ale když už takhle z vedlejší lavičky preludoval minutu pátou, vytáhl jsem iPod s náležitě vyčvachtanými sluchátky, která hrají víc ven než dovnitř. Hlasitost na maximum, interpret E!E a mohla začít vojna. Mladý virtuos naštěstí za chvíli pochopil a přestal hrát, takže jsem i já stáhnul volume na přijatelné hodnoty, které okolí neotravovaly.

Špatná karma z předchozího incidentu se bohužel naplno projevila při nástupu do letadla. Až když jsem byl vevnitř, tak mi došlo, že nesedím v inzerovaném Boeingu 737-800, ale v mnohem menším A319, jehož business class vlastně ani není business class, ale jenom první dvě řady economy oddělené záclonou. Letušky se omlouvají, že mi ani nemohou nikam pověsit těžkou zimní bundu, ale na omluvu nabízejí výtečný čerstvý džus. Byl to právě jejich pozorný a nesmírně ochotný servis, který spolu s chutnou snídaní aspoň trochu zachránil tragický dojem z letu ve starých economy sedačkách. Trochu mi bylo líto ostatních tří cestujících v byznysu, kteří nevypadali na tranzitní pasažéry, takže platili prémiový tarif jenom za tenhle jediný let. Z rozjímání o erozi kvality business class na evropských linkách mě vytrhly až turbulence nad Prahou a přistání do zasněžené Ruzyně. Při pojíždění ke gatu jsem si všimnul, že o kus dál právě zaparkoval stroj El Al, což znamenalo jediné – na pasovce bude opravdu veselo. Ach jo…

PRG-IST
TK1770, B737-800

Odlet z Prahy byl plánovaný na půl sedmé večer a cestou v pohodlném taxíku AAA (evropské škodovky mají úplně jiný interiér než ty čínské) jsem se děsil, jaká že změna letadla přijde tentokrát. Sympatická slečna na check-inu mě ale ujistila, že opravdu poletí 738 a z jejího pobaveného výrazu bylo znát, že nejsem první cestující, který měl podobný dotaz. Super, takže rychle skrz fast track do tranzitního prostoru, nakoupit hromadu krtečků a hurá do Menzies salónku. Pokud se nepletu, byla to v PRG moje premiéra, protože jsem dříve vždy chodil do ČSA lounge. Celkový dojem by se dal popsat slovy horší průměr, ale holt jsem zmlsaný létáním v Asii. Aspoň jsem schroupal poslední české buráky, dal si poslední českou postmixovou fantu a sledoval večerní cvrkot na letišti.

Náš odlet byl plánovaný z gatu A4, který má společnou bezpečnostní prohlídku a kus čekárny s gatem A3. Jenže co to nevidím – ve stejnou dobu jako naše letadlo bude z A3 odlétat linka Travel Servisu do Bangkoku. A taky že jo – fronta plná klasických koupáků s poukázkami CK Eso a nezapomenutelnými koupáckými hláškami. Když jsem si rovnal notebook a iPad zpátky do příručáku, zeptal se mě jeden z nich, zda taky letím do Thajska. Odpověděl jsem, že ne, a asi jsem se tvářil zklamaně, protože se mi dostalo ujištění, že je to škoda, protože Thajsko je super. Podíval jsem se ven, kde stál 737-800 v barvách Travel Servisu, představil si těch čtrnáct hodin s technickým mezipřistáním v Horní Dolní, pokýval jsem hlavou a popřál koupákovi šťastný let. Mé karmě to evidentně nepomohlo, protože o pár minut později hlásí agentky u gatu, že náš let bude o 15 minut zpožděný.

To už začalo jít do tuhého – v Istanbulu jsem měl na přestup jenom hodinu a půl a dalo se čekat, že kromě zpoždění při nástupu ještě budeme čekat na de-icing, což může být dalších dvacet minut. A taky že jo… Takže teď sedím na ploše, kdesi ve tmě stříkají chemii na křídla, a já se snažím spočítat, jestli stihnu přestup sám, nebo i s kufrem.Aspoň že je to letadlo pohodlnější než 319 na cestě do Prahy – i tady jsou sice sedačky původně z economy, ale madla jsou posunutá směrem doprostřed a prostřední sedák je navíc sklopený, takže mám k dispozici velmi útulný odkládací stolek.

Konečně startujeme, rychle stoupáme a už je tu jídelní lístek. Vybírám si jehněčí kebab, který se velmi dobře doplňuje s předkrmem v podobě uzených plátků různých druhů ryb. Opět nezbývá než pochválit catering Turkish Airlines a také servis na palubě, protože holky stewardky nešetří úsměvy a pohodou. Po cestě jsme navíc nahnali patnáct minut, takže na plochu istanbulského letiště dosedáme přibližně sedmdesát minut před odletem linky do Šanghaje. Super, to nebude problém, jenom rychle proběhnu chobotem, vyjedu o patro výš a… sakra! Deset minut popojíždíme kolem terminálu až končíme kdesi vzadu v kopřivách, kde už čekají schůdky a něco na způsob autobusu. Rezignovaně vstávám a vyndavám z binu příručák, když mě málem převálcuje skupina Rusů z economy, kteří se derou k zavřeným dveřím. Slušně je rusky poprosím, ať ještě chvilku počkají, ale dostane se mi agresivního odseknutí, že nestíhají letadlo a ať je nezdržuju. OK, žádný problém, prosím, můžete projít, ať jste v tom studeném autobusu s otevřenými dveřmi jako první…

IST-PVG
TK026, A330-200

Fajn, takže do odletu zbývá 45 minut a já jsem konečně v terminálu. Takže rychle do průchodu pro tranzitní cestující, kde je neskutečná fronta před neuvěřitelně pomalým agentem, který kontroluje každou palubní vstupenku. Situace se značně vyhrocuje, protože spousta lidí nestíhá přípoje a hrozí, že chudáka agenta inzultují. Nakonec přibíhá ještě jeden pracovník a s odvahou Mustafy Kemala Ataturka otevírá další průchod a řve na prvního agenta, ať sebou kouká hodit. Světe div se, po dvou minutách není po frontě ani památky a já můžu spokojeně projít ke gatu 312. Když procházím kolem „dvoustovek“ a vidím šipku dolu k číslům začínajícím trojkou, začínám tušit zradu. Zcela v duchu tradic tureckého hospodářství se nějaká dobrá duše rozhodla naboardovat dálkový Airbus 340 pomocí autobusů. Místo boarding passu jsme mohli s klidným svědomím nafasovat rybářské lístky, protože dalších dvacet minut trávíme coby sardinky v našlapaném busu, který nejprve nekonečně dlouho čeká na povel k odjezdu, pak se rozjíždí s otevřenými dveřmi, po křiku agentů zastavuje, zavírá dveře, zase čeká, aby konečně odjel a dovezl svůj slisovaný náklad kamsi k hangáru Turkish Technics, kde stojí připravené letadlo.

Ale co to vidí oči mé modravé? Buďto nějaký vtipálek odmontoval dva motory, nebo je tu další equipment change a my poletíme Airbusem 330. Dobrá, humor stranou – z KVS toolu jsem zjistil, že by měl mít každý cestující v business class k dispozici dvousedačku, ale v A330 je kabina poloviční, takže bude zase plno. Ještě tradiční scéna s dekami v binech (naštěstí je personál akčnější a uklízí je rychleji) a já se jenom hrozím, kdo bude sedět vedle mě. Nakonec je to nějaký silně zmatený čínský byznysmen, který evidentně neumí sedačku business class používat. V prvních pěti minutách stihnul rozložit věci i na můj stoleček i opěradlo, takže využívám chvíle, kdy si někam odskočil, a poprvé v životě roztahuji zástěnu, abych měl aspoň trochu soukromí. Letušky evidentně pochopily důvod mého trápení, tak ani netrvají na tom, abych ji na start zase zasunul. Jenže start je pořád ještě v nedohlednu. Letadla jsou kolem hangáru údržby namačkaná tak, že trvá půl hodiny popojíždění, ukazování a divokého gestikulování, než nás zvládne tahač ze změti křídel a trupů vymotat, abychom mohli nahodit motory a odrolovat na runway.

Zbytek cesty už probíhá relativně klidně. Kuchař na palubě tentokrát není kuchař, ale kuchařka se silnými slovanskými rysy (rozuměj velmi pohledná blondýna), jídlo je opět vynikající, ale je ho tolik, že musím přeskakovat polévku a z desertů si dávám jenom zmrzlinu. Číňan vedle mě hned po startu začal klimbat s tím, že večeři nechce, ale s každým dalším chodem vypadal zvědavější a hladovější, až se nakonec u vozíku s deserty rozhodl, že má vlastně hlad a že by si teda dal všech těch pět chodů. Ani nevím, jak jeho dohadování s letuškami dopadlo, protože jsem byl tak unavený, že jsem za chvíli usnul. Vzbudil jsem se opět na snídani, která se servírovala někde nad provincií Shaanxi ve dvě odpoledne čínského času (ano, noční létání směrem na východ má svá specifika). Při přistání se na obrazovkách objevil pohled z přední kamery, takže si všichni cestující mohli užít přiblížení za bočního větru (a některým takový pohled nedělal moc dobře). Je odpoledne 30.12. a já uskutečnil svůj poslední let roku 2010. Ufff…

Zbývá odpovědět na otázku, zda se dá business class Turkish Airlines doporučit. Na palubní servis ani jídlo si nemůžu stěžovat, stejně jako na bohatý dálkový amenity kit, ve kterém nechybí prakticky žádná cestovatelská proprieta. Sedačky na dálkových linkách v A330 sice nepatří k úplné špičce, ale spát se na nich dá a IFE má dost atraktivní obsah na to, aby člověka zabavil na několik desítek hodin letu. Největší problém tak představují nekonzistentní služby v podobě neustálých změn letadel a svérázného personálu v IST i nepříliš atraktivní sedačky na krátkých trasách. Pro mne Turkish Airlines představují cenově příznivou alternativu, kterou se nebudu bát využít na dálkových trasách i příště. V případě, že nebudu cenu letenky řešit a půjde mi pouze o komfort, zůstanu u Singapore Airlines.

Pozitiva
+ jídlo na palubě
+ přátelský personál
+ výběr filmů a pořadů v IFE
+ amenity kit

Negativa
- změny letadel
- sedačky v A330
- pozemní personál v IST
- civilizační standard spolucestujících
Naposledy upravil(a) cocik dne 02. 01. 2011, 14:30, celkem upraveno 2 x.


johnczech
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 217
Registrován: 09. 04. 2010, 11:28
Oblíbené typy letadel: L 410 a vetsi
Pohlaví: muž
Bydliště: Malajsie - LGK
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod johnczech » 02. 01. 2011, 12:54

Ahoj Luky, díky za pěkný TR a vítám tě zpátky v Asii, Proč nejsou fotky? A opět jsi neudělal stop over u mě, na silvestra tu byla půlka nějaké dívčí školy z KUL...

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1684
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod cocik » 02. 01. 2011, 13:34

Par fotek sem zkusim dat, ale nevypadaj moc dobre. Pristi tyden budu resit prvni letosni vetsi vylet, tak si pri ty prilezitosti poridim i neco, co vzdalene pripomina fotak a objektiv :D

johnczech
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 217
Registrován: 09. 04. 2010, 11:28
Oblíbené typy letadel: L 410 a vetsi
Pohlaví: muž
Bydliště: Malajsie - LGK
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod johnczech » 02. 01. 2011, 13:40

cocik píše:Par fotek sem zkusim dat, ale nevypadaj moc dobre. Pristi tyden budu resit prvni letosni vetsi vylet, tak si pri ty prilezitosti poridim i neco, co vzdalene pripomina fotak a objektiv :D

Na foťák se vybodni a pojeď sem, mám tu novou filipínskou kamarádku, seznámím vás, je dobrá...(manažerka).

hafi
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1716
Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
Pohlaví: muž
Bydliště: bejvávalo YVR
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod hafi » 02. 01. 2011, 14:13

Pěkné!

Jen opravím dva překlepy
1) PRG-IST, konec prvniho odstavce, postfix->postmix
2) PRG-IST, v poslednim odstavci "kteří se derou k zavřeným" chybí "dveřím"


cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1684
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod cocik » 02. 01. 2011, 14:20

Dekuju, hned to opravuju :)

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod persona » 02. 01. 2011, 16:42

Pěkné, TK mají opravdu výborné jídlo, a to i v economy. Jen ta mírná chaotičnost v IST. PF 2011 do Šanghaje.

johnczech
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 217
Registrován: 09. 04. 2010, 11:28
Oblíbené typy letadel: L 410 a vetsi
Pohlaví: muž
Bydliště: Malajsie - LGK
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod johnczech » 02. 01. 2011, 16:48

persona píše:Pěkné, TK mají opravdu výborné jídlo, a to i v economy. Jen ta mírná chaotičnost v IST. PF 2011 do Šanghaje.

Persono, kde je tvůj slíbený TR...?

treisinger
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 09. 2010, 23:01
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod treisinger » 02. 01. 2011, 16:56

Děkuji za TR. Už jsem o TK párkrát uvažoval a nakonec letěl SQ, LX nebo KE či EK. Aspoň mám důvod je zkusit. Občas mají pěkné tarify. Přeji pěkný rok 2011 a spoustu příjemně nalítaných mil.:-)

meir13
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 240
Registrován: 27. 12. 2008, 16:38
Bydliště: On the way from Sharjah to Bacoor or other way around.
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod meir13 » 02. 01. 2011, 19:57

Cokiku. TR dobry, pochvala. S TK uz jsem letel. V unoru s nima letim JNB-IST-HKG. Ale mel by jsi uz dostat rozum. Litat na vanoce do Svejkistanu, vsak jak budes starsi ono te to prestane bavit. :roll:

tygrlive
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 803
Registrován: 23. 12. 2009, 22:07
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod tygrlive » 02. 01. 2011, 20:32

podobná zkušenost při 4 segmentech... jídlo super (dokonce i super salonek v DXB - pro mě lepší než IST), letušky taky (kromě 1 letu)... ale zpoždění a IST nic moc - vždy přes autobus.

TK maji moje preference jen tam, kde budou velmi dobre konkurovat cenou..

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1684
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod cocik » 08. 01. 2011, 05:40

Pratele, pridavam dve slibene fotky (s tim malym kompaktem se fakt neda fotit, kdyz je malo svetla).

Stylove nocni osvetleni kabiny A330
Obrázek

Pozdrav ze salonku v Ruzyni :D
Obrázek


A protoze mi dosla trpelivost se starym fotakem, tak jsem si na foceni trip reportu poridil tohle. Neni to sice profi, ale snad z toho polezou lepsi fotky
Obrázek

jaakob
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 58
Registrován: 17. 03. 2005, 13:15
Oblíbené typy letadel: KP-2U Sova
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Veselé i neveselé Vánoce v business class Turkish Airlin

Příspěvekod jaakob » 09. 01. 2011, 13:47

Sakra...stylove nocni osvetleni vypada fakt jak tureckej bazar :-D

Skla a fotak at dobre slouzi! Ty sice s prehledem skvele udelas TR i bez fotek, ale...obrazky jsou obrazky ;-)



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů