Studium v USA - UPDATE Bahamy, pt. 1

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1812
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Stav: Offline

Studium v USA - UPDATE Bahamy, pt. 1

Příspěvek od vita »

Přesně po dvou letech vás zdravím s dalším trip reportem. Tentokrát opět jako můj první trip report, který vznikl před dvěma a půl lety, půjde o cesty do a po USA, ale v mnohem delším časovém horizontu. Do USA totiž odjíždím na semestr studovat a pak bych rád absolvoval i nějakou tu turistiku. Letenku zpátky mám na 8. září. Takže toto vlákno budu průběžně upravovat, což vždy zvýrazním slovem „UPDATE“ v názvu fóra (což za pár dní zase smažu :) ) a v v tomto úvodním příspěvku bude barevně označeno, které lety jsou nejaktuálnější.

Přestože mi letenka nepřinesla žádné míle do věrnostního programu Delta Airlines (Skymiles) jsem nakonec s routingem nanejvýše spokojen. Zažiji tu spoustu „poprvé“. Věřte nebo ne, ačkoliv mám relativně dost (relativně proto, že mám nalétáno dost v porovnání s mými přáteli a minimum v porovnání s většinou účastníků fóra), byl jsem na spoustě zajímavých míst a hlavně letěl i se spoustou dnes již zajímavých strojů (namátkově Boeing 727 – toho si cením ve své sbírce skoro nejvíce, Tupolev TU-134 a TU-154M, MD-11) a myslím, že i s pár zajímavými (a v některých případech již dnes neexistujícími) společnostmi (Air Terrex, VIA, El Al), nikdy jsem neletěl třeba Airbusem A319! Až do dneška. Vlastně rodinou A320 jsem letěl jen jednou v životě (Air France CDG – PRG a to v roce 1996). Dnešní let byl teprve třetím letem Airbusem v životě (ještě A330 Swiss JFK – ZHR). A zpátky mě čeká A321. Navíc přes oceán se budu vracet Boeingem 777, což bude také první kontakt s tímto strojem – tři nové typy během čtyř segmentů, no řekněte, není to paráda? Navíc poprvé jsem měl možnost vyzkoušet British Airways a v Londýně na Heathrow a ve Washingtonu jsem také ještě nebyl.

Zatím mám zakoupené:
18. ledna 2011 PRG – LHR A319 British Airways, LHR – IAD B767 British Airways - proletěno
18. března 2011 DCA - MIA MD-88 Delta - proletěno
25. března 2011 MIA - DCA MD-88 Delta - proletěno
21. května 2011 DCA - PBI EMB-175 US Airways Express proletěno
14. června 2011 FLL - NAS B737-200 Bahamasair Aktuální! (str.4)
17. června 2011 NAS - FLL B737-200 Bahamasair
8. září 2011 MIA – LHR B777 American Airlines
9. září 2012 LHR – PRG A321 British Airways


Letenky jsem koupil těsně před Štědrým dnem přes Letušku za štědrých 12 926,- Kč. Náladu z dobrého kupu mi zkazilo jen to, že minulý týden stejná trasa byla za 11 000,- a vše pod hlavičkou British Airways, já mám oba transatlantické lety pod kódem Iberie (což by mělo znamenat jen třetinu mil do věrnostního programu American Airlines, ale ten jsem si založil, jen aby ty míle nepřišly na zmar. Při cestě do Washingtonu jsem mohl vybírat, zda chci na Dulles International (IAD) či na Baltimore/Washington International (BWI), zda chci letět transatlantický let s B777 či B767 a zda chci z Prahy odlétat po sedmé či v jedenáct. Vybral jsem IAD (protože jsem si myslel, že na velkém letišti budou imigrační úředníci míň ostražití, když mají mnohem víc práce, než na letišti, kam míří pár mezinárodních letů denně), Boeing 767 (protože s Boeingem 777 poletím zpět a letadlo s konfigurací 2 – 3 – 2 je pro mě ideální dálkový stroj) a odlet z Prahy jsem si dal na jedenáctou, protože nerad vstávám. :-)

18. ledna 2011 - BA 0855 + IB 4655 (BA 265)

Z Kolína se nám podařilo vyjet kolem půl osmé. Samotná cesta do Prahy byla úplně v klidu, horší to bylo, jak jsme sjeli z hradecké dálnice. Původním plánem bylo sjet po tom kousku R1 na Štěrboholskou radiálu, na Jižní spojku, na Spořilově najet na D1 a pak se projet po nově otevřeném pražském okruhu až na letiště (říkám „nově otevřeném“ ačkoliv funguje půl roku, protože jsem po něm ještě nejel). Jenže už od Černého mostu byla R1/Štěrboholská radiála a následně i Jižní spojka totálně ucpaná.

Za to, že jsem se dostal na letiště, vděčím jen a pouze svému bratrovi, který mě vezl a který to v Praze sakra dobře zná. Po nějakých uličkách jsme se vymotali až na Průmyslový okruh, po něm na D1 a pak už to bylo v pohodě. 10 minut před začátkem odbavení jsme najeli na Pražský okruh. Tady zase musím poděkovat bývalému pražskému magistrátu pod vedením Pavla Béma, že to dostavěl, ať to stálo, co to stálo, protože za 20 minut už jsem vcházel do budovy terminálu!

Let British Airways do Londýna byl odbavován na přepážkách 161-165 v terminálu 1. Já měl vytištěný boarding pass k letu do Londýna a byl jsem odbavený i k letu do Washingtonu, ale tam mi nešel pass vytisknout. Slečna u přepážky mě informovala o tom, že ona to proto, že mám letenku od Iberie, taky nemůže vytisknout, a já si jej budu muset sehnat na Heathrow. Ještě jsme prohodili pár slov o dopravě a zeptal jsem se, kde je vlastně na letišti ta Billa (nebyl jsem si jistý, jestli je před transitem či v transitu, na Ruzyni jsem nebyl dva a půl roku). Kromě mě na checkingu byli jen dva další lidé. Potěšilo mě, že naše stará osobní váha snad ještě sovětské výroby váží celkem spolehlivě. Když jsem na ní doma postavil kufr, ukázal 18 kilo. Na letišti to bylo něco přes 17. Kabinové zavazadlo jsem naštěstí nikam nemusel strkat. Asi má pár centimetrů navíc a v MD-88 se mi nechtělo vejít do binu.

Vysokoškolský život se na mě mimojiné podepisuje tak, že chodím spát v pět, vstávám v poledne a jím až někdy potom. Zásadně nesnídám, takže jsem nic nesnědl ani před cestou na letiště, ale při odbavování mi už z hladu bylo solidně špatně (mou další nepěknou vlastností je, že nechávám všechno na poslední chvíli, takže jsme přirozeně dobalil zavazadla někdy nad ránem a nestíhal jsem se ani pořádně navečeřet. Poslední slušné jídlo u mě byl pondělní oběd). Naštěstí nejenže je konečně na letišti stravovací provoz za normální ceny, ale v Bille měli dokonce na bagety 50% slevu! Takže jsem pořídil skvělou velkou bagetu za 17 korun (respektive za 20, protože jsem nechtěl zpátky drobné). Chtěl jsem si ji sníst na terase, ale ta byla bohužel zavřená. Škoda, zrovna u Céčka stál Embraer E190 KLM a startoval E170 LOTu. Z těchto malých brazilských regionálních jetů nemůžu nikdy spustit oči.
Terasa byla bohužel zavřená
Terasa byla bohužel zavřená

Občerstvení před letem
Občerstvení před letem


Zachutnalo mi tak, že jsem si koupil ještě jednu stejnou. A k tomu litrovou Pepsi, také v akci za nějakých 23 korun. Opět slušná cena, vezmeme-li, za kolik mají nápoje v transitu v automatech. No uznejte, dvě bagety a litrová cola za 60 korun, nádhera.
Hodinu před odletem jsem zamířil na pasovku. Zrovna jsem trefil chvíli, kdy z Ruzyně nic neodlétalo, což znamenalo také žádnou frontu na pasovce. V zálivu mezi prsty A a B bylo jediné letadlo, Boeing 737-800 El Al do Tel Avivu, které zrovna zavřelo dveře a bylo vytlačováno od stojánky. Ale brzy začaly přistávat Airbusy ČSA. Překvapilo mě, že jeden byl na stojánku naváděný Follow-Me vozem. Na domácím letišti?
El Al před odletem do Tel Avivu
El Al před odletem do Tel Avivu

Follow Me Airbus A319 ČSA
Follow Me Airbus A319 ČSA

Dopolední špička na Ačku
Dopolední špička na Ačku


Odlétal jsem z gatu A6. Před security jsem dopil všechny tekutiny. Koukal jsem, jak přistává Airbus Aeroflotu. Soudě podle toho, co jsem slyšel všude kolem, myslel jsem, že zamíří k nám. Ale zastavil na Béčku. Početná ruská komunita, kterou jsem byl doslova obklopen, asi mířila jinam.

Security v Praze zatím vždycky byla v pohodě. Zeptal jsem se sekuriťáka, jestli můžu nechat všechno v kapsách u bundy a poslat to rentgenem celé (nerad bych to vyndával, měl jsem po kapsách dva pasy, dvě peněženky, foťák, rukavice, čepici, klíče, žvýkačky a nevím, co ještě :-D ), odpověděl, že to je ideální. Nechtěl ani, abych vyndával z kufru tekutiny (v boční kapse jsem měl v přihrádce jen malou voňavku a nosní kapky, které jsem si večer zapomněl zabalit do odbaveného kufru.

Za to pán, co šel na security předemnou, narazil. Přišel jednak o dvoulitrovou láhev vody, a hlavně o velké balení pěny na holení, což jej zjevně mrzelo mnohem víc.
„Tohle neošidíte,“ říkal mu bezpečák, když mu vyhazoval pěnu z mytí.
„Já nechci nic ošidit, já se chci ráno oholit!“ bránil se a protože se díval směrem na mě, tak jsem se do jejich debaty zapojil.
„Jo, to znám, taky jsem minule řešil, jak sbalit holení do kabinového zavazadla. Ještěže jste si tam nedal žiletky,“ pohled, který mi uštědřil, dost výrazně naznačoval, že právě žiletky v tom kufru má taky a hlavně abych proboha už držel hubu, než přijde i o ně.
British Airways A319 před cestou do Londýna
British Airways A319 před cestou do Londýna


Sotva jsem se v gatu rozkoukal, udělal pár fotek, rozeslal pár SMSek, tak už začal boarding. Let byl plný tak ze 40%. V mé řadě 16 na sedadle C seděl pán ve středních letech, který si četl britský Guardian (který byl k mání před nástupem do letadla). Hodil jsem přes něj na Béčko notebook a bundu, do binu s úlevou a dokonce kolečky napřed nacpal kufr. Notebook šel pod sedadlo předemnou. V letadle tedy dvakrát moc místa nebylo, koleny jsem se opíral o řadu před námi. Sedadlo B naštěstí zůstalo prázdné a díky tomu jsem mohl tímto směrem expandovat s nohama.

Vytlačení od gatu proběhlo v 10:51, ještě předtím nás přivítal na palubě kapitán. Jménu jsem nerozuměl, ale to nepovažuji za takovou katastrofu. Posádka se kromě kapitána a druhého pilota skládala z vedoucího kabiny (cca. 45 let), jednoho mladšího stevarda (cca. 25) let a přibližně stejně staré a na Angličanku velmi pěkné stevardky.

Ještě během pojíždění se vysunuly obrazovky a proběhlo safety demo. Startovalo se z dráhy 24 (upřímně, nevzpomínám si, že by tomu při kterémkoliv mém letu z Ruzyně bylo jinak). Vedle nás stál ten KLM, který taky letěl první. Ale protože zrovna vedoucí kabiny procházel kabinu, neodvážil jsem se pořídit snímeček. Start proběhl přesně v 11:00

Po startu nás přivítal i vedoucí kabiny. Ale nějak mu blbnul mikrofon, takže kvůli zpětné vazbě se musel vždy po pár slovech odmlčet. Jakmile zhasl nápis, abychom se připoutali, oddělil Club Europe od EuroTraveller a vepředu začal servírovat kontinentální snídani. Nám se věnovali jeho kolega a kolegyně. K dispozici bylo několik nápojů a buď slaná barová směs, nebo nějaký koláček. Já volil slané a k tomu jablečný džus.
Svačina
Svačina


Po svačince projela stevardka kabinu s duty free prodejem, ale nikdo si nic nekoupil. Bohužel jsem moc neviděl, kde se zrovna nacházíme. Po safety demu zajely všechny obrazovky. Po startu sice znovu vyjely a začaly ukazovat polohu letadla, ale bohužel vyjely všechny kromě té, co byla přímo před námi. Anglán vedle mě odložil Guardian a vydal se na WC, což pro mě bylo signálem, abych učinil to samé, až se bude vracet. Bohužel soukání se z těsné řady EuroTraveller nebylo úplně ideální. Hlavou jsem sejmul obrazovku nad naší řadou a Anglánovi jsem svou Addidaskou, ve které jsem byl ještě v sobotu na chatě, přišlápl perfektně naleštěnou polobotku.
Nad Evropou byla hustá oblačnost
Nad Evropou byla hustá oblačnost

Tato fotka vznikla kvůli nefunkčnímu Airshow před mou řadou, protože jsem neměl brýle po ruce a jinou možnost, jak zjistit, kde jsme
Tato fotka vznikla kvůli nefunkčnímu Airshow před mou řadou, protože jsem neměl brýle po ruce a jinou možnost, jak zjistit, kde jsme


Celý let provázela hustá oblačnost, vyjasňovat se začalo až nad Severním mořem. Vedoucí kabiny začal rozdávat britské příletové karty. Ptal jsem se ho, jestli musím pro boarding pass přes pasové a jestli mám taky něco vyplňovat. Řekl mi, že ne, že se to dá sehnat v transitu a že to uvidím na videu o terminálu 5 a přestupech, které právě pouštěli. Když si všimnul zasunuté obrazovky před naší řadou, dobře mířenou ranou ji přinutil vysunout a hrát.
Poté, co si můj rozhovor s vedoucím kabiny vyslechl „Anglán“ na 16C, oslovil mě naprosto plynulou češtinou a zeptal se, jestli nevím, zda je pro cesty do USA možné využít platné vízum, nebo jestli se musí registrovat na ESTU. Jeho elegantní oblečení, Guardian a čaj s mlékem mě dokonale zmátly. :-)
Ale nad Severním mořem se to vyjasnilo a Anglie byla krásně vidět
Ale nad Severním mořem se to vyjasnilo a Anglie byla krásně vidět

Anglická vesnička na předměstí Londýna
Anglická vesnička na předměstí Londýna

Letiště City a Millenium Dome (nebo jak se teď jmenuje)
Letiště City a Millenium Dome (nebo jak se teď jmenuje)

Kapitán mi při přiblížení umožnil pořídit super fotku letiště City
Kapitán mi při přiblížení umožnil pořídit super fotku letiště City


Při vstupu nad Britské ostrovy se ohlásil druhý pilot. Oznámil nám, že musíme před vstupem do londýnského vzdušného prostoru asi 10 minut vyčkávat, ale vzhledem k rezervě, kterou si vezeme už z Prahy, budeme u gatu stejně o 15 minut dřív, než bychom podle letového řádu měli. Informoval nás, že nad Londýnem je jasno, což slibovalo krásný výhled. Nejdříve jsme si společně s několika dalšími stroji dali dvě kolečka nad severovýchodním okrajem Londýna, abychom se následně stočili západně od letiště London-City na jih a podél levého břehu Temže zamířili na dráhu 27R. Bohužel se mi nepodařilo spatřit Wimbledonské tenisové kurty. Výhled zhoršovalo zimní slunce nízko nad obzorem pražící přímo do okýnek.

Při našem přistání na 27R z 27L zrovna startovala A380tka Qantasu. Strašně jsem litoval, že jsem neměl možnost si ji prohlédnout zblízka, jenže za pár vteřin jsme kolem stejného stroje stejné společnosti projížděli, když stál u terminálu! Poprvé jsem jej spatřil na vlastní oči. Během mého pobytu na Heathrow jsem viděl startovat A380tku i v barvách Emirates.
Pořízení lepšího snímku bránilo sluníčko, ale jsem rád i za tento
Pořízení lepšího snímku bránilo sluníčko, ale jsem rád i za tento

Terminál 5 - nový domov British Airways
Terminál 5 - nový domov British Airways


Z letadla jsem se dostal až jako jeden z posledních. Můj spolusedící se dlouho nezvedal a než jsem se pak já obléknul a vypakoval, byla v letadle akorát posádka. U dveří se s námi loučil i druhý pilot, překvapivě pro mě měl jen dvě frčky, ale British Airways prý mají první důstojníky rozdělené na junior a senior a tenhle byl minimálně podle věku určitě junior.

Získat boarding pass pro let do Washingtonu nebyl vůbec problém. Pár metrů od gatu byly transitní přepážky. Brzy jsem se dostal k jednomu Indovy nebo Pákistánci (v čepičce), který si oskenoval můj pas a vydal mi palubní vstupenku. Následovala cesta po eskalátoru o patro výše, kde je další bezpečnostní kontrola. Tentokrát jsem tekutiny radši sám vyndal z kufru. Díky bohu tentokrát jsem v botách neměl žádný kov v podrážce a prošel jsem bez problémů.

Na palubním lístku ani na monitorech v hale nebylo číslo gatu pro let do Washingtonu, tak jsem si našel poměrně odlehlé a hlavně klidné místo u gatu A6. Podle hodinek zbývalo do otevření gatu asi 20 minut, tak jsem lehce posvačil a ve stanovený čas jsem se šel podívat na monitory. Ale ani pět minut po otevření gatu tam nebyla žádná změna. A když jsem si všiml, že gate nebyl přiřazen ani letadlům, které už měly být ve vzduchu, docvaklo mi, že v Londýně je vlastně o hodinu míň a já mám ještě celou hodinu čas. :-) Tak jsem se vrátil na místo a napsal si poznatky z první cesty do telefonu, abych si co nejvíce zapamatoval.
Provoz tu je co do společností hodně monotónní
Provoz tu je co do společností hodně monotónní

Interiér terminálu 5
Interiér terminálu 5


Ale moc se to nezlepšilo ani ve stanovenou dobu otevření gatu. Ačkoliv už bylo skutečně 13:30 londýnského času, tedy doba, kdy se měl gate otevírat, nebyl nám přiřazen. Objevila se pouze hláška „Please Wait“. A tak jsem čekal a chodil od jednoho monitoru ke druhému. Na palubním lístku bylo, že gate se uzavírá ve 14:30 a na monitoru svítilo varování, abychom si na přepravení se ke gatu vyhradili dost času, že na Cčko to trvá 20 minut. Ve 14:00 jsem začínal být už poměrně nervózní, naštěstí se právě v tu chvíli objevilo na monitoru u Washingtonu gate A10.
A tak jsem čekal a čekal...
A tak jsem čekal a čekal...


K tomu vedl eskalátor do přízemí, díky čemuž jsem si uvědomil, že někdo na Heathrow dostal úžasný nápad naboardovat 767čku autobusy. Když se gate otevřel, byl jsem jeden z prvních, kdo se šel odbavit. Jenže při skenování mého boarding pasu se rozsvítilo červené světlo. Slečna u gatu mě informovala, že jsem byl vybrán pro náhodnou bezpečnostní prohlídku. Jaké štěstí! Takže si mě vzal stranou postarší Nepálec (nebo něco podobného v turbanu). Vybalil mi notebook, celý kufr (naštěstí jej následně i velmi umě zabalil) a celého mě prochmatal. Do autobusu jsem se dostal jako jeden z posledních. Následovala vyhlídková jízda po Heathrow až někam ke starým terminálům, kde stála naše 767čka.
Boarding autobusem mi umožnil postavit se letadlům tváří v tvář
Boarding autobusem mi umožnil postavit se letadlům tváří v tvář

Doprava k letadlu
Doprava k letadlu

Vyhlídková jízda po Heathrow
Vyhlídková jízda po Heathrow

Vedla kolem terminálů
Vedla kolem terminálů

Nebyli jsme jediná 767 do níž se nastupovalo po cestě autobusem
Nebyli jsme jediná 767 do níž se nastupovalo po cestě autobusem


Díky tomu, že jsem nastoupil jako jeden z posledních, jsem se také jako jeden z prvních dostal do letadla. Stále jsem měl pocit, že neletím z Londýna, ale z Bombaje. Jednak vedoucí kabiny byl původem tam odněkud a hlavně polovina spolucestujících tak také vypadala. Některé hlavně starší dámy i s takovým tím červeným terčíkem mezi očima. Měl jsem místo 31K. S potěšením jsem zjistil, že můj spolucestující ještě není v letadle a ani nikdo z blízkého okolí, takže v binu bylo prázdno. Kufr jsem tam musel dát na šířku, ale co jsem tak viděl následně u ostatních cestujících, byla nás drtivá většina.

Část cestujících měla problém určit, zda je vůbec ve správném letadle. Asi dvoumetrový černoch v kapuci, který seděl dvě řady předemnou, se svého spolusedícího ptal, jestli to vůbec je let do Washingtonu. Stejně tak postarší (pákistánský) pár předemnou, který o tom ujišťovala letuška. Když se naboardoval celý náš autobus, přivítal nás kapitán David Bishop (tentokrát jsem jména pochytil, druhým pilotem byl James Smith). Oznámil nám, že na létání je výborné počasí a až nad americký kontinent budeme mít klidný let. Informoval nás, že máme několik dalších volných sedadel, ale abychom se kdyžtak přesazovali až za letu a na přistání si kvůli vyvážení sedli na určená místa.
Cargo teprve nakládali
Cargo teprve nakládali


Za chvíli přijel druhý (a k mému velkému překvapení i poslední) autobus. Let byl tedy plný ani ne ze třetiny! To mimo jiné znamenalo, že jsem měl celou dvojsedačku pro sebe! A kdybych chtěl, nebyl by problém si zabrat i prostřední trojku. Ještě jsme stáli poměrně dlouho na stojánce. Rollovat jsme začali až s dvacetiminutovým zpožděním. Těsně před naším startem přehodilo řízení letového provozu dráhy. Ještě když jsme stáli na stojánce, startovala letadla z 27L, my už jeli na 27R. Bohužel během rollování a přehrávání videa stál přímo na úrovni mé řady stevard, tak jsem si nedovolil fotit. Což mě mrzí především proto, že vedle nás rollovala 777 exotických Biman Bangladesh Airlines, kterou bych si jinak rád vyfotil.

Chvíli po startu se do provozu spustil systém AVOD. British Airways mají v 767 novou economy kabinu s osobními televizory. Bohužel já měl zrovna tu smůlu, že mi AVOD místy zamrzal a přeskakoval pár vteřin filmu. Dalo by se to řešit přesednutím na vedlejší sedadlo, ale to bych zase neviděl z okna, tak jsem se to rozhodl protrpět. :-)

Nabídka byla skutečně parádní (ale chyběly hry). Kromě informací o letu byla k dispozici široká nabídka filmů, jak novinek, tak klasických (třeba bondovka Žít a nechat zemřít, romantická komedie Snídaně u Tiffanyho), tak relativných novinek, několik epizod různých seriálů a samozřejmě hudba.

Já jsem si hned po večeři pustil film The Social Network, ale několikrát jsem u něj usnul a nakonec se mi přehrávání kvůli blbnoucímu AVOD zastavilo. Jak jsem pak zjistil u dalších filmů, stačilo to znovu spustit a navázalo by to, kde jsme skončili. Ale protože jsem předtím půl filmu prospal, tak jsem stejně nevěděl, co se tam dělo. Na probrání jsem si pustil jedinou dostupnou epizodu britského sitcomu IT Crowd (díl The Final Countdown) a poté první díl (a v nabídce jeden ze tří) amerického seriálu Cold Case (Odložené případy). Tři hodiny před příletem jsem pak nejdříve pustil film Benga v záloze (The Other Guys), u kterého jsem opět usnul, proto jsem přešel na něco akčnějšího a poprvé v životě viděl Avatara, ale bohužel jsem ho nestihl dokoukat, neboť pár minut před koncem mi byla kvůli přistání zabavena sluchátka.
Opouštíme Anglii
Opouštíme Anglii
A vstupujeme nad Irsko, zelený ostrov v lednu moc zelený není
A vstupujeme nad Irsko, zelený ostrov v lednu moc zelený není


Servis večeře probíhal při přeletu Irska. Na výběr byl buď roast beef nebo kuřecí maso. Zvolil jsem to druhé. K pití opět jablečný džus. S nápoji nás stevard (nás obsluhoval běloch, asi 30 let, méně vlasů, jmenoval se Tony, krom toho s ním občas procházela naší uličku i jedna Asiatka. Druhou uličku měla na starost černoška a postarší běloška) obešel už nad Walesem. Kromě hlavního chodu byl součástí večeře i zeleninový salát, houska s máslem a zákusek (který byl na celé večeři tím nejlepším. Jednalo se o vanilkový krém s lískovými oříšky a nugátem).
Večeře na lince BA 265
Večeře na lince BA 265


Posádka to neměla vůbec lehké. Jednak se polovina letadla už před servisem někam přestěhovala, navíc Indové a Pákistánci měli každý nějaké speciální jídlo a navíc dostala posádka i špatný rozpis s tím, kam co má donést, takže mně Tony nejdříve přinesl něčí vegetariánské jídlo, naštěstí jsem to nestihl otevřít. A dalším problémem byla jazyková bariéra, kdy většina cestujících měla problémy i se slovy Beef a Chicken, což vedlo k tomu, že alespoň v naší uličce to musel stevard několikrát názorně předvádět za pomocí zvuků zvířaty vydávaných. :-D

Po večeři jsme asi dostali příkaz stáhnout rolety, protože když jsem se pak po chvíli „sledování“ The Social Network probudil, byly v celém letadle všechny kromě mé stažené. Občas jsem se ven podíval, ale kromě polojasné oblohy a moře nebylo nic vidět, protože od Grónska jsme letěli poměrně dost jižně.

Až nad USA byl let skutečně klidný a vůbec nebylo potřeba rozsvěcet nápis, abychom se připoutali. Během letu asi dvakrát prošel kabinu někdo ze stevardů s pitím a dvakrát se dokonce u nás vzadu mihnul i kapitán.

Economy kabina u British Airways je velmi pohodlná. Byť pohodlí výrazně zvyšoval fakt, že vedle nikdo neseděl a já měl možnost si během letu dát i nohy přes sebe. Mezi sedačkami byl dostatečný rozestup, takže jsem měl mezi koleny a sedadlem v předchozí řadě asi 8 centimetrů místa. Pohodlí tedy trochu snížili Pákistánci předemnou, protože si obě sedadla sklopily, ačkoliv chlápek nejdříve spal na trojce v mé řadě uprostřed a na přistání si sedl přes uličku k místu, kde měl sedět. Bábě ke mně neustále něco padalo, takže jsem ji postupně podával deku, polštář i sluchátka.

Od British Airways jsme dostali kromě sluchátek, polštáře a deky i amenity kit se zubní pastou, kartáčkem, páskou na oči a ponožkami. Deku jsem ani nerozbaloval, protože mi po většinu letu bylo spíš vedro, než zima.

Nad americký kontinent jsme vstoupili nad Quebeckem, ale pouze jsme kopírovali pobřeží a brzy se vrátili nad moře, když jsme přelétali Záliv svatého Vavřince. Ale jak jsme se dostali nad Maine, začalo to pořádně házet. Na vedlejším monitoru jsem si občas pouštěl údaje o poloze letadla. Měli jsme poměrně velký protivítr, díky čemuž se zvyšovalo naše zpoždění. Rychlost letadla byla v poměru k zemi něco přes 600 km/h. Drželi jsme letovou hladinu 36 000 stop, nad USA pak 38 000 stop (asi 11 a půl kilometrů).
Nad Quebeckem, z toho mi byla zima i v 11 kilometrech
Nad Quebeckem, z toho mi byla zima i v 11 kilometrech


Necelou hodinu před přistáním byla rozdána svačinka. Sendvič se šunkou a vajíčkem a malý kit kat. Já jsem se jal vyplňovat imigrační formuláře, které jsme dostali ještě nad Anglií. Nad Massachusettsem se vyjasnilo a uklidnily se i turbulence, ale bohužel Boston a následně Filadelfie byly na druhé straně, takže jsem nic neviděl.
Svačinka hodinu před příletem, následoval ještě čaj
Svačinka hodinu před příletem, následoval ještě čaj


Před příletem nás znovu oslovil kapitán, s tím, že bohužel na čas nepřiletíme (to bychom museli být na zemi za pět minut). Přiblížení mělo probíhat od jihu. Přesně, jak jsem si natrénoval ve MS Flight Simulatoru 2004, přibližovali jsme se na dráhu 1R. Ale nad Washingtonem bylo něco mezi mlhou a nízkou oblačností, která začínala až ve 400 metrech, takže vidět nebylo ale vůbec nic.

Po zastavení u Ačka nás nahnali do toho, co se dřív a snad v dnešní době ještě taky, používá k dopravě k některým gatům (viz foto z Wikipedie), a odvezli nás tím k terminálu. Kde následovalo imigrační, což bylo naprosto v pohodě. Důstojnice mi akorát orazítkovala formulář DS-2019, formulář I-94, pas a kartu pro celníky a zeptala se, kdy začíná škola. U výdeje zavazadel byly vozíky zdarma, tak jsem jeden vzal (u domácích příletů se za stejné vozíky platí). Prošel jsem bez problémů celnicí a dostal se k domácím příletům (kde jako na většině amerických letišť, které jsem navštívil, můžou příbuzní čekat na cestující už u výdeje zavazadel. Být to u nás, tak tam kromě příbuzných určitě čeká i několik „lovců“ kufrů.
Trošku jsem měl problém najít Super Shuttle, dodávku, která mě za 39 dolarů měla odvést k univerzitě. Ale letiště zaměstnává spoustu zřejmě důchodců, kteří chodí po letišti s tím, že mají navigovat ztracené pasažéry, tak mě jeden nasměroval ke správnému východu. Pak jsem se dostal do modré dodávky a mohl pomalu zamířit vstříc univerzitě.
Výdej zavazadel v mezinárodní části terminálu Dullesova letiště
Výdej zavazadel v mezinárodní části terminálu Dullesova letiště

Zde byly vozíky zadarmo
Zde byly vozíky zadarmo


Bohužel jsem neměl možnost si vyfotografovat ten nádherný terminál, ale udělám tak, až si pojedu prohlédnout Air and Space Muzeum.

Pokud bych to měl nějak zhodnotit, tak let byl v pohodě. Velkou roli hrál fakt, že obě letadla byla skromně obsazená a vedlejší sedadla byla prázdná. Sice nástup na Heathrow schody a po cestě autobusem přes celé letiště nebyl za pět hvězdiček (už jen táhnout kabinový kufr po schodech), ale zase jsem to měl s pěknou vyhlídkou po letišti. Těším se na další cesty po USA a tajně doufám, že navštívím všechna tři washingtonská letiště a budu mít možnost vyzkoušet Boeing 717 Air Tran (a doplnit si tak řadu, z proudových letadel od Boeinga mi bude chybět už jen 707, kterým ale zřejmě bohužel už nikdy nepoletím).

Pokud jste to dočetli do konce, tak se těším na vaše komentáře.
Naposledy upravil(a) vita dne 18. 06. 2011, 10:02, celkem upraveno 8 x.


Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5445
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Online

Re: Studium v USA

Příspěvek od Globik »

Sice jsem zatím stihl přečíst jen konec, ale konstatuji, že napsáno moc pěkně! A gratuluju k (vzhledem k Tvé kombinaci dokladů a plánů) bezproblémovému vstupu do země! :D

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5477
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od flyingblue »

Hezky TR.

Duchodci na letistich jsou obvykle dobrovolnici.

Air & Space Museum je na druhy strane letiste nez terminal :-)

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5445
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Online

Re: Studium v USA

Příspěvek od Globik »

flyingblue píše:Air & Space Museum je na druhy strane letiste nez terminal :-)


Ale pokud pojede MHD, tak bude u terminálu přestupovat.

skater
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 706
Registrován: 08. 05. 2006, 21:13
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od skater »

Na LHR mají autobusy nějak v oblibě, po letu NYC-LHR B747 (100% LF) jsme museli do terminálu taky busem.


vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1812
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od vita »

Globík píše:
flyingblue píše:Air & Space Museum je na druhy strane letiste nez terminal :-)


Ale pokud pojede MHD, tak bude u terminálu přestupovat.


Přesně tak :)

Jinak se vstupem nebyl absolutně žádný problém :)

johnczech
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 217
Registrován: 09. 04. 2010, 11:28
Oblíbené typy letadel: L 410 a vetsi
Pohlaví: muž
Bydliště: Malajsie - LGK
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od johnczech »

Ahoj, díky za pěkný TR, také se snažím psát tímto způsobem, minimum technických detailů, více osobních pocitů.

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5445
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Online

Re: Studium v USA

Příspěvek od Globik »

vita píše:
Globík píše:
flyingblue píše:Air & Space Museum je na druhy strane letiste nez terminal :-)


Ale pokud pojede MHD, tak bude u terminálu přestupovat.


Přesně tak :)

Jinak se vstupem nebyl absolutně žádný problém :)


Jelikož jsi tu v districtu poprvé, tak kdybys potřeboval jakékoli praktické rady, piš mi kdykoliv na mail nebo SZ. A doufám, že to pivo platí :thumbup:

wampa
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 386
Registrován: 12. 09. 2005, 20:46
Bydliště: Praha
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od wampa »

flyingblue píše:Duchodci na letistich jsou obvykle dobrovolnici.

A u nas objizdeji supermarkety.


Ale take musim rict ze to je pekne napsane pocteni.

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5445
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Online

Re: Studium v USA

Příspěvek od Globik »

wampa píše:
flyingblue píše:Duchodci na letistich jsou obvykle dobrovolnici.

A u nas objizdeji supermarkety.


Tady v USA objíždějí supermarkety všichni, nejen důchodci, aby ušetřili pár dolarů :lolno:

Spenlik
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 529
Registrován: 21. 05. 2009, 16:31
Oblíbené typy letadel: MD11/DC10
B757
A340-600
B747SP
Pohlaví: muž
Bydliště: LKPD/KSFO
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od Spenlik »

:clap: připoměl si mi mojí loňskou cestu PRG-LHR-SFO :) pěkně napsané, čtivé :)

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1812
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od vita »

Díky všem za pozitivní reakce :-)

Globík: Jedna otázka zatím, píšu sem, protože by to mohlo někoho zajímat i kromě mě, kdo se třeba chystá do DC - Smartip card nemá denní limit, jako londýnská oyster card, že?

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5477
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od flyingblue »

Globík píše:
wampa píše:
flyingblue píše:Duchodci na letistich jsou obvykle dobrovolnici.

A u nas objizdeji supermarkety.


Tady v USA objíždějí supermarkety všichni, nejen důchodci, aby ušetřili pár dolarů :lolno:


To je tim, ze maj levnej benzin :-)

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5445
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Online

Re: Studium v USA

Příspěvek od Globik »

vita píše:Díky všem za pozitivní reakce :-)

Globík: Jedna otázka zatím, píšu sem, protože by to mohlo někoho zajímat i kromě mě, kdo se třeba chystá do DC - Smartip card nemá denní limit, jako londýnská oyster card, že?

Ne. A nedá se na ni nabít ani denní nebo týdenní jízdenka na metro. Tedy:
Buď jezdíš za jednotlivé jízdné. Metro je podle vzdálenosti a podle toho, ve kterou hodinu jedeš (ve všední den 3 typy špičky/nešpičky, víkendy jsou za nejnižší jízdné). Autobus je za 1,50 (kromě těch co jedou na IAD a BWI, ty stojí víc). A teď přestupy: Když do 2 hodin od vystoupení z metra nastoupíš do autobusu, máš asi 0,50 slevu. Stejně tak opačně. Ale -když do 3 hodin od nastoupení do autobusu nastoupíš do jakéhokoli jiného, jedeš tím druhým zadarmo. A pokud do 3 hodin od nastoupení do druhého nastoupíš do třetího, jeseš zase zadarmo. Nezáleží na tom, kde jsi vystoupil a kde jsi nastoupil, můžeš mezizím projít pěšky půlku DC. Tedy pokud se někde nezdržíš déle, můžeš jezdit celý den autobusy za 1,50 dolaru!!! Ale autobusy jsou opruz, stojí v zácpách, staví na každé rohu a mají dlouhé intervaly. Ty přestupy se dějí automaticky, jen vždy přiložíš smartrip kartu a hlídá si to samo.
Pokud by sis koupil denní lístek na metro (papírový), tak žádnou slevu na autobus nemáš. Stejně tak týdenní lístek. Denní lístek platí aý od 9.30 a týdenní lístky na metro jsou dva druhy - viz wmata.com

beedat
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 142
Registrován: 10. 08. 2009, 23:26
Stav: Offline

Re: Studium v USA

Příspěvek od beedat »

Až na gramatiku moc pěkný report, těším se už nyní na další.


Odpovědět