14. června 2011 - Bahamasair 206Hlavním důvodem, proč tenhle trip pořádám, je, že potřebuji ukončit studijní pobyt v USA a vrátit se do země jako turista. A Bahamy na tři noci se ukázaly být nejlevnější variantou. Navíc docela příjemnou variantou. Chtěl jsem to vzít lodí na den za 110 dolarů se vším všudy, ale u lodní společnosti nebylo vůbec jasné, jestli mě v mojí situaci pustí na palubu. Že mě pustí, jsem se dozvěděl až pár dní po rezervaci leteckého zájezdu. Kupoval jsem jej přes priceline.com
Odlet byl až pozdě odpoledne, takže na letiště jsme mohli vyrazit v půl druhé. Cesta byla bez problémů, po dálnici I-95 to z Port St. Lucie do Fort Lauderdale jsou slabé dvě hodinky. Letiště naštěstí leží skoro přímo u dálnice. Bahamasair odlétá z terminálu 3, společně třeba s US Airways, American Airlines či Jet Blue. Letiště má 4 terminály. Terminál 1 má přibližně 20 nástupních mostů, okupují ho nízkonákladové aerolinie (tedy kromě United Airlines), mezi kterými hrají prim Southwest Airlines. Ze dvojky (10 mostů) létá hlavně Delta. A čtvrtý terminál je mezinárodní.
Bahamasair dovoluje jedno odbavené zavazadlo zdarma. Myslel jsem si, že to je proto, že mají přísnější limity na carry-on (na stránkách to nemají). Při check-ingu skutečně měli nápisy, že carry-on se musí vejít pod sedadlo. Ale jak jsem následně viděl, do binu se normální kufry v pohodě vešly a také je dost cestujících mělo.
Někteří cestující vypadali, že se na Bahamy stěhují. Výjimkou nebyly tři-čtyři velké kufry. Odbavení probíhalo na třech přepážkách. Dorazili jsme asi 15 minut po začátku check-ingu. Řada na mě došla po dalších 5 minutách. O Bahamasairu jsem se dočetl samé hrůzy – hodinová zpoždění, přebookované lety, ztracená zavazadla. Bál jsem se hlavně toho, aby let nebyl přeplněný a já na ty Bahamy skutečně odletěl.
Naštěstí Check-ing proběhl bez problémů. S potěšením jsem viděl, jak mi agent sebral americkou „bílou kartu“ a dal mi na vyplnění bahamskou příletovou kartu. Pak mi řekl, ať jdu rovnou na security. Terminál 3 ve Ft. Lauderdale je sice pěkný, ale není tam moc výhled na plochu. Terminál má dva nástupní mosty (E a F). Bahamasair odlétá z Ečka. Před bezpečnostní kontrolou mi došlo, proč mě tam hned směřovali, fronta tam byla delší než ve Washingtonu a odbývalo to pomaleji.
Kontrola byla velmi důkladná, kromě toho, že mě svlékali skenerem, mi ještě manuálně kontrolovali pásek s hodinkami. Bezpečáka, který kontroluje před samotnou kontrolou pas a palubní lístek, zaujalo moje jméno a snažil se jej ne moc úspěšně vyslovit. Ale i přes důkladnou kontrolu a frontu jsem se dostal do nástupního prstu více jak hodinu před odletem do Nassau. Prošel jsem si celý nástupní prst, ale provoz žádný. Krátil jsem si čas vyplňováním bahamské příletové karty.
- Nástupní prst E
- Odlety ze třetího terminálu
- JetBlue
- Prst F
- Southwest
- Terminál Delty
- Už se těším :)
- Příletová karta Baham
Letadlo z Nassau přistálo s dvacetiminutovým zpožděním. Pár minut před plánovaným odletem oznámili odbavování řad 10 až 20. Zapomněl jsem si sice říct o místo u okna, ale i tak jsem jej dostal – 17F. Byl jsem asi pátý, kdo do letadla nastoupil. V plánovaný čas odletu (17:25) jsem se zrovna nastupoval do letadla. Boarding se docela táhl. Dlouhou dobu to vypadalo, že budu mít celou řadu pro sebe. Pak ale přišla černoška se dvěma malými kluky a dětskou sedačkou. Starší si sedl na Cčko, mladší na Dčko a vedle mě přistála dětská sedačka. Ona sama seděla o dvě řady za námi. Za chvíli přišel ještě menší kluk, který se podíval na mě a rezolutně prohlásil, že tam sedět nebude. Nakonec skončil vedle staršího bratra na Bčku. Vedle nich seděla starší silnější černoška.
Posádku tvořily tři černošky, v kokpitu byl pak starší černoch a mladá blondýna. Posádka byla ve srovnání se standardem amerických aerolinií ve velmi dobrém stavu, což se bohužel nedalo říct o letadle. Když jsem jej prvně spatřil, tak mě problesklo hlavou, že snad se pořekadlo „Čistota = půl zdraví“ nevztahuje i na letadla. Za motory bílý trup moc bílý nebyl. Ve vnitř chyběl kus obložení za mým sedadlem (cca. 10 x 3 cm), v mém sedadle byla místo popelníku díra, a okno bylo pěkně špinavé (přišlo mi, že je mastné). Na krátký přískok na Bahamy to ale stačí.
- 737-200 Bahamasair
- Interiér
- Dakota!?
Startovali jsme z dráhy 9L přímo nad Atlantik. Měl jsem výhled na terminály, které jsem také vyfotil. Po startu jsme pokračovali přímo na východ a nad první z bahamských ostrovů jsme přiletěli 8 minut po startu! Nabídl se mi pěkný výhled na souostroví. V letové hladině jsme letěli asi 20 minut, pak už začalo letadlo zase sestupovat. Až jsem začal pochybovat, jestli opravdu přistáváme v Nassau. Ono totiž při odbavení nad přepážkami stálo „Nassau/Freeport“, ale při nástupu do letadla už jen osamocené „Nassau“. A ostrov, kolem kterého jsme zrovna letěli, se mi zdál na New Providence nějaký velký.
- Terminál Delty
- Terminál 1
- Po startu
- Nákladní přístav
- Floridské pobřeží
- Ani ne po 10 minutách první z bahamských ostrovů
- Zajímavé dno
- To vypadá jako řeky
- První pohled na New Providence
Nad ostrovem zrovna panovala oblačnost, kterou jsme při sestupu museli proletět. Pak už se nám ale naskytl nádherný pohled na pobřeží a podle směru příletu jsem se uklidnil, že se jedná o ostrov New Providence a skutečně přistáváme v Nassau. Celý let trval jen 40 minut a společně s letem Tel Aviv – Eilat bude patřit k mým nejkratším. Občerstvení se nepodávalo, ačkoliv jsem četl, že před deseti lety dávali pití a snack.
Po dosednutí na dráhu se vyklopil revers, v první chvíli jsem se lekl, že se uvolnil kryt motoru, protože takovýhle revers z moderních letadel nepamatuji. Po opuštění dráhy jsme rolovali podél soukromých letadel k novému terminálu pro lety do USA, o jeho otevření byla reportáž v palubním magazínu, četl jsem ji při čekání na nástup ostatních cestujících. Starý terminál má dva! nástupní mosty. Ten nový už je pěkný moderní, ale postavená je zatím jen část využívaná pro odlety do USA. Na přílety se musí jít přes staveniště do přízemí starého terminálu. Je to docela pěkná procházka.
- Přiblížení na přistání
- Revers
- Druhá polovina flotily B737 Bahamasairu
- Rozestavěný příletový terminál
- A jeho interiér
V příletové hale nejdříve musíte projít imigrační kontrolou. Která byla až nečekaně přísná. Myslel jsem, že jen odevzdám příletovou kartu a nazdar, ale omyl – důstojnice se ptala na účel cesty, jak dlouho se zdržím, kde budu bydlet, chtěla vidět rezervaci hotelu a zpáteční letenku a následně i zpáteční letenku z USA do Evropy. V tu chvíli jsem si všiml, že jsem ji dal špatný pas – chtěl jsem, aby mi dala razítko do nového pasu, a ten jsem také napsal na příletovou kartu. Ale listovala bohužel pasem starým. Razítko přistálo vedle posledního amerického víza. Ručně na něj dopsala, že mi je povoleno zůstat na Bahamách týden.
Šel jsem si vyzvednout svůj kufr, naštěstí v pořádku dorazil. Pak jsem musel ještě na celní kontrolu, znovu najít pas s příletovou kartou. Odkýval jsem, že nevezu nic nedovoleného. Vybavuji si, že se důstojnice ptala na ovoce, to jsem neměl. Za to jsem měl chleba, konzervu šunky, konzervu paštiky, konzervu párků, klobásy a sýr ve spreji. Dneska jsem za ty zásoby rád, protože mi trvalo 24 hodin, než jsem objevil nějaký obchod s jídlem a nenarazil jsem na žádnou restauraci (kromě McDonaldu) otevřenou večer, když odplují výletní lodě.
Když jsem prošel poslední překážkou, odchytla mě ještě nějaká zástupkyně aerolinií a vyžádala si můj zavazadlový lístek, který mi sebrala. Vzhledem k tomu, že kufr jsem za sebou táhl, tak jsem se nebránil. Jen jsem se s podobným případem taky nikde nesetkal. Venku na mě čekala dodávka, která mě za 30 dolarů roundtrip měla odvést do hotelu. Mimochodem vůbec neřešili, kdy přijedu. Jen jsem se zarezervoval a „až přijdeš, tak pojedeš“. Čekal jsem v dodávce ještě asi 5 minut na další pasažéry. Kufr mi přijel jako jednomu z prvních, takže jsem musel čekat, než se celé letadlo vytrousí z příletové haly, kdyby mezi cestujícími byl nějaký další zákazník. Nakonec jsme v dodávce jeli tři, kromě mě ještě mladý novomanželský pár z Minnesoty. Moc, moc příjemní lidé. Ještě před odjezdem se dali do řeči. Oni jeli na vedlejší ostrov Paradise Island, který je s New Providence spojený mosty. Svatební cestu trávili v nějakém z vedlejších hotelů patřících pod hlavní resort Atlantis (jeden podobný je i v Dubaji). Díky tomu měl přístup do všech prostor Atlantisu (včetně obřího vodního parku) za zlomek ceny, který by jinak platili coby hoteloví hosté.
Během cesty do hotelu nás řidička zásobovala informacemi o Bahamách, Nassau, co se tu dá dělat, jak to tu chodí. Navíc má spolucestující měla pár velmi dobrých dotazů, jako například, jestli se tu může platit americkými dolary. Z internetu jsem věděl, že bahamský dolar je na americký fixován v poměru 1:1. Že jsou obě měny opravdu rovné, jsem se přesvědčil večer, když někdo přede mnou ve frontě u McDonalda platil dvěma dolarovkami – jednou americkou a jednou bahamskou.
Nassau je typická destinace výletních lodí. Když jsem se první večer chtěl jít podívat do centra (kolem 21:30), potkal jsem jen několik taxikářů a dva drogové dealery, kteří mi chtěli prodat marihuanu. Život tu končí, když výletní lodě odplouvají (i když jedna z těch, které v době mého příjezdu v Nassau kotvila, odplouvá až v šest ráno). Prakticky všechny obchody a restaurace byly zavřené. Moře je nádherně modré, akorát při vstupu do vody je spousta kamenů, alespoň na plážích, kde jsem byl. Florida má mnohem lepší vstup do moře, i když ne tak pěkného.
- Voda je krásně modrá
- Středeční provoz v přístavu (Norwegian Jewel, Carnival Triumph, Monarch of the Seas, Explorer)
- Fort Fincastle
- Atlantis, hlavní resort na Paradise Island
- Řízení dopravy
- Muzeum pirátství
- Hotel, měl tvar písmene E a byly v něm dva bazény
- Čtvrtek - Carnival Pride, Norwegian Sun
- Západ slunce nad nákladním přístavem
Bahamy jsou hodně amerikanizované. Prošel jsem jen centrum Nassau, ale narazil jsem snad na všechny americké fast foody. Centrum kolem přístavu výletních lodí vypadá jako každá jiná podobná destinace – jeden obchod se suvenýry vedle druhého. Ceny jsou obecně docela přijatelné. Jídlo mi přišlo levné (menu v McDonaldu za 5 dolarů, 1,5 litrová láhev vody za dolar, stejně tak plechovka Fanty v automatu, panáky (alkoholu) za 3 dolary, Pinacolada za 5. Dvoupokojový byt v Condominiu na Grand Bahama měsíčně za 1 290 dolarů – levnější než na Floridě, ty dražší v Nassau stojí měsíčně asi 5 000 dolarů. Kdyby se sem někdo chtěl stěhovat). V něčem si ale zachovali ostrovní charakter – nemají pořádné ulice, ale spíš uličky, po kterých se proplétají většinou ne příliš široká auta. Místní MHD autobusy jsou takové větší dodávky. Co mě trochu štvalo, byly chybějící chodníky, ale holt kolonizátoři nepočítali s tím, že tam pojedou dvě auta vedle sebe a ještě na obou stranách povede chodník a ty domky postavili příliš blízko sebe. Jo a každý tam jezdí jako prase a přejít ulici bylo docela umění i na semaforech (odbočující nedávali přednost). Jezdí se vlevo, ale většina aut volant na pravé straně nemá, některé ano. Viděl jsem tam i českou stopu – před policejním ředitelstvím parkovala bílá Felicie!
- Bahamské fáro
Ale na rozdíl třeba od Jamajky je to klidné místo, bez dotěrných černochů snažících se ti prodat cokoliv. Je vidět, že úrovní příjmů jsou trochu jinde (jediné, z čeho jsem Bahamana viděl telefonovat, a to i děti, byl iPhone). Chtěl jsem se druhý den podívat na Paradise Island, ale podle toho, co jsem zjistil, tak pokud tam nebydlíte, tak se v podstatě ani nedostanete na pláž, takže jsem to nakonec odpískal, poslední den jsem ale zjistil, že se dá koupit výlet do Atlantis resortu s přístupem do všech jejich prostor. Pivo (Kalik) prý chutná jako Corona, ale nezkoušel jsem ho. Za dvě třetinky v přístavu jsem dal 5 dolarů a 5 centů, což je 2,5 dolaru za láhev – možná, kdyby to bylo někde mimo centrum a ve větším balení, tak to vyjde ještě levněji. Vezu je na Floridu zkušeným pivařům, tak dám vědět, co na něj říkali.