s odbočkou SZB - PKG - SZB 2009
K opožděnému sepsání tohoto reportu mě po dlouhých dvou letech po uskutečnění inspiroval trip report zde uživatele sever2, který mě donutil vytáhnout své staré poznámky a zapátrat v paměti. Proto prosím omluvte, pokud se vám budou zdát některé skutečnosti neodpovídající aktuálním zážitkům při cestování v oné části světa z doby zcela nedávné (typy letadel, směrování linek se mění, letiště přestavují) a mé zážitky, zejména co se jídla na palubě týče za ne-příliš podrobné (nepatřím k nadšeným palubním jedlíkům). Rovněž nepatřím k nadšeným palubním fotografům, takže fotek bude poskrovnu.
QR 96 VIE - DOH 7.3.2009 - A320-200 - A7-ADC
Naše cesta začala v sobotu ráno v Ostravě a po obstojně rychlé cestě vlakem + busem po trase Ostrava - Přerov - Břeclav - Vídeň Südbahnhof - Letiště Schwechat jsme se ocitli okolo poledne v restauraci vídeňského letiště s výhledem na plochu a přistávací dráhu, kde kulinářské rozloučení se starým kontinentem obstaral zcela nenápaditě Wiener Schnitzel + Erdäpfeln, při jehož konzumaci vidíme dosedat náš A320 A7-ADC ještě ve starším zbarvení (oryx v kruhovém znaku na směrovce + logo Qatar Airways, nikoliv pouze velké Qatar). Odlet je v 15:00 a po 13:00 hodině jsme jako jedni z prvních odbaveni a dostáváme palubní vstupenku i na navazující let do Singapuru. Nemám vídeňské letiště moc v lásce, neboť neoplývá ani uživatelským komfortem, ani dostatkem místa k jakékoli aktivitě, ani možnostmi pozorování pohybů letadel z tranzitu. Naštěstí čas nástupu z jednoho z východů v okrouhlém zakončení prstu A (nyní jsou tyto východy značeny jako D) je stanoven už na 13:50. Qatar Airways mě na tuto cestu zlákaly cenou (jsem economy class traveller), pověstí 5* aerolinky a možností načtení mílí do Miles & More, což považuju při konkurenčním srovnání s Emirates taky za jednu z výhod.
Let byl zaplněn tak zhruba z 60 % a většina lidí si vybrala / byla check-inem usazena spíše do přední části letadla, takže v okolí mé v A320 oblíbené 28. řady k mému velkému uspokojení pusto - prázdno. Z dálkového letu (celkem 5:10 čistého času) v A320 jsem strach sice neměl - ale tento let prostě překonal mé očekávání, byť možná jakkoli dopředu skromné . IFE sice sestávalo z obrazovek nad hlavami cestujících asi tak v každé 4. řadě, zato servis mě opravdu příjemně překvapil. Opožděný oběd sestával z výběru z dvou teplých jídel, pamatuji si na velmi dobré bílé víno (z fotky identifikuju Savignon Blanc Reserva). Výkon palubního personálu hodnotím jako velmi profesionální (úslužnost, úsměvy - místy možná trochu strojené, nicméně tento styl je mi rozhodně sympatičtější než výkřiky "Budětě rýbu íli kúricu" blahé paměti na palubě Aeroflotu).
Přílet na Doha International Airport je 10 minut po desáté večer a tady začala ta méně přívětivá tvář cestování s Qatar Airways. V tuto dobu přistává většina linek z Evropy, ze kterých odhadem 99,7 % (ta desetina je opravdu střelená od boku
) cestujících směřuje na tranzit, kde se jim postaví do cesty bezpečnostní kontrola. Masa lidí je ohromná, kontrola důkladná, naštěstí je to poměrně slušně organizováno formou jedné jediné přístupové fronty, která se chvílemi i (relativně) svižně hýbe. I tak jsme v ní stávili odhadem okolo hodiny. Je pravda, že pokud má někdo "tight connection" občas se ozývají pokřiky typu "Ahmedabad - this way" a dotčení jsou protlačeni kamsi dopředu. O tranzitu DOH tady již bylo napsáno dost, kromě úrovně hygieny mě nepříjemně překvapují i ceny v jednom z mála barů (vždycky jsem věděl, že katarský rijál je přes 5 Kč a proto jsem se u cen kávy mírně přes 20 opravdu ujišťoval, že za cenou je zkratka QTR). Veškerá aktivita se dá omezit na pochodování mezi free-shopem a nepříjemně zaplněným prostorem haly nad schody, odkud je navíc mizerný pohled na provoz - všechny letadla stojí někde v dálce a to znamená, že nástup a výstup se koná prostřednictvím autobusu.QR 638 DOH - SIN 8.3.2009 - A330-300 A7-AEI
Boarding na tento let byl synonymem pro peklo. Odlet má být sice až ve 02:05, nicméně již kolem půl jedné je jeden z východů uprostřed haly (východ ústí do útrob o patro níže, kde probíhá přes malou místnost boarding do autobusů) obsypán neproniknutelnou hradbou těl, z nichž jen málo které má výšku přes 160. Let totiž pokračoval ze Singapuru do Jakarty, obsazenost byla 100% a odhadem 90 % tvořili indonézští gastarbaiteři, zřejmě vracející se s "pohádkovými" výdělky (a miliony přiručních ranců) ze Zálivu domů. Z nich velká převaha zahalených žen (skoro všechny poslušně třímaly v rukou svou cestovatelskou složku papírů s boarding passy vydanými v Abu Dhabi). Všichni cestovali ve velkých partách, v nichž většina byla i stejně oblečená a řadili se do dlouhých špalírů, tělo na tělo, stylem ruce na ramena předcházejícího ve frontě. Tyto fronty se v místě vstupu do gatu sbíhaly a tvořily vřavu schopnou Evropou odkojeného cestovatele rozšalapat.
Asi za hodinu nás dav odnesl do čekárny na autobus a za další půl se po nástupu autobusem Airbus rozjel po ploše. V tuto chvíli se obávaní spolucestující proměnili v poslušné beránky, kteří po narvání ranců do binů (tady se jim samozřejmě pomoc přes 180 cm vysokého Evropana hodila !) v sedačkách (po problémech i v těch, na kterých mají sedět) okamžitě usínají a až na výjimky až do konce letu nic nevyžadují, nevstávají, nejedí, nesledují IFE, prostě nic.
Palubní personál tentokrát předvádí výkon sice profesionální, ale těch úsměvů už je méně, a rozdíl v chování vůči Indonésanům a nám ostatním byl zřetelný, v neprospěch Indonésanů. Pamatuju si večeři (jako existenci časového úseku, nikoliv jeho náplň), pak dlouho nic a někde nad Sumatrou snídani, víc prostě nic, nastalo těžké kóma. Ve chvílích mimo kóma zprovozňuju na obrazovce IFE na sedadle přede mnou pěkně udělanou mapu letu. Všechna sedadla B a J, tedy vnější sedadla do uličky na dvojce u oken měla instalovanou v prostoru pro nohy pod předchozím sedadlem krabici od IFE, což znamenalo limitovaný prostor pro natažení nohou, ale OK, dalo se přežít. V jiných A330-300 jsou to ale pro změnu sedadla A a K, takže pro budoucí cesty a rezervaci místa v předstihu je každá rada drahá
Pokud přiletíte na letiště Singapur - Changi z Doha International Airport, neochvějně se dostaví pocit, že cesta z pekla do ráje trvá přesně 7 hodin 35 minut. Rozdíl mezi oběma letišti se totiž nedá vyjádřit škálou od 1 do 10 - osobně na mě Changi udělalo dojem, který se za ty dva roky zatím žádnému letišti překonat nepodařilo. Prosvětlené interiéry, všude kilometry (čistých) koberců, možnost dobrého levného jídla (vyzkoušeno až na odletu do DOH), bar s Tiger Beer, všude interiérová zeleň, naprosto bezproblémová, příjemná a korektní imigrační kontrola, perfektní spojení metrem do centra - nablýskaná výkladní skříň Singapuru.
Děkuji za pozornost, pokračování bude
