Asijské víkendové (ú)lety (novinka - Zima ve Vnitřním Mongolsku)

Odpovědět
firefly
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 601
Registrován: 17. 06. 2009, 20:15
Pohlaví: žena
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od firefly »

Naprosto úžasný report( jako všechny Cocíkovy reporty :D :D ), krásné fotky, prostě paráda! Klaním se až k zemi a obdivuji! Velice se mi také líbí jedna z fotek ze ZOO, ta, na které je ( snad ) autor TR a za ním nápis Wildlife is not found, na této fotce vypadá jako Dexter Morgan a to mě potěší vždy naprosto spolehlivě :clap: :clap: :clap: :clap: .


jjj
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 277
Registrován: 11. 04. 2005, 13:49
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od jjj »

persona píše:Díky, vítám každou informaci o Tokiu. Nakonec jsem se už neovládl a koupil u Aeroflotu 10 dní na konci května 2012.

A jak jsem říkal kolegyni: Jestli Tokyo opravdu nebude zástavba, která se táhne donekonečna k horizontu ve všech směrech a jestli město nebude neuvěřitelně obrovské a gigantické, tak ať si mě Japonci nepřejí a budou muset ještě něco přistavět ;)


Zkus si precist Rick Kennedy - Little Adventures in Tokyo. Je to inspirujici. Ranni spicka na Shinjuku je neco, co se ti bude libit. Cocik - gut jako vzdy.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od cocik »

Pridal jsem do prvniho prispevku nadpisy dalsich potvrzenych vikendovych trip reportu :D

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od cocik »

Jedna mala upoutavka na dalsi trip report. Foceno pred par hodinami chvili pred pristanim v INC...
Obrázek

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od cocik »

Pratele, prezil jsem cestu nocnim vlakem Yinchuan-Xining (da se to srovnat s rychlikem Poprad-Michalovce) a jestli to dobre dopadne, tak se v prubehu dne skutecne dostanu z Lanzhou o cca 75 kilometru dal, kde by (snad) melo bejt letiste, odkud to lita do Sanghaje. Momentalne sedim na jedny hore nad mestem na terase u buddhistickyho chramu, posloucham meditacni muziku (nejvetsi hity kapely Hasiaci Pristroj) a sleduju vychod slunce ve smogu, za kterej by se nemusely stydet ani Lovosice v roce 1985. Proste romantika :D


flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od flyingblue »

cocik píše:Pratele, prezil jsem cestu nocnim vlakem Yinchuan-Xining (da se to srovnat s rychlikem Poprad-Michalovce) a jestli to dobre dopadne, tak se v prubehu dne skutecne dostanu z Lanzhou o cca 75 kilometru dal, kde by (snad) melo bejt letiste, odkud to lita do Sanghaje. Momentalne sedim na jedny hore nad mestem na terase u buddhistickyho chramu, posloucham meditacni muziku (nejvetsi hity kapely Hasiaci Pristroj) a sleduju vychod slunce ve smogu, za kterej by se nemusely stydet ani Lovosice v roce 1985. Proste romantika :D


V Lovosicich zadnej poradnej smog nebyl. Musel bys pres Stredohori do hnedouhelne panve.

traveler
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 41
Registrován: 27. 06. 2007, 21:17
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od traveler »

cocik píše:Pratele, prezil jsem cestu nocnim vlakem Yinchuan-Xining (da se to srovnat s rychlikem Poprad-Michalovce) a jestli to dobre dopadne, tak se v prubehu dne skutecne dostanu z Lanzhou o cca 75 kilometru dal, kde by (snad) melo bejt letiste, odkud to lita do Sanghaje. Momentalne sedim na jedny hore nad mestem na terase u buddhistickyho chramu, posloucham meditacni muziku (nejvetsi hity kapely Hasiaci Pristroj) a sleduju vychod slunce ve smogu, za kterej by se nemusely stydet ani Lovosice v roce 1985. Proste romantika :D


A to jsi dobrovolne v ty pr..li sveta, nebo uz je z tebe takovy masochista ?

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od flyingblue »

traveler píše:
cocik píše:Pratele, prezil jsem cestu nocnim vlakem Yinchuan-Xining (da se to srovnat s rychlikem Poprad-Michalovce) a jestli to dobre dopadne, tak se v prubehu dne skutecne dostanu z Lanzhou o cca 75 kilometru dal, kde by (snad) melo bejt letiste, odkud to lita do Sanghaje. Momentalne sedim na jedny hore nad mestem na terase u buddhistickyho chramu, posloucham meditacni muziku (nejvetsi hity kapely Hasiaci Pristroj) a sleduju vychod slunce ve smogu, za kterej by se nemusely stydet ani Lovosice v roce 1985. Proste romantika :D


A to jsi dobrovolne v ty pr..li sveta, nebo uz je z tebe takovy masochista ?


To dela PRO NAS!

traveler
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 41
Registrován: 27. 06. 2007, 21:17
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - víkend v Toki

Příspěvek od traveler »

flyingblue píše:
traveler píše:
cocik píše:Pratele, prezil jsem cestu nocnim vlakem Yinchuan-Xining (da se to srovnat s rychlikem Poprad-Michalovce) a jestli to dobre dopadne, tak se v prubehu dne skutecne dostanu z Lanzhou o cca 75 kilometru dal, kde by (snad) melo bejt letiste, odkud to lita do Sanghaje. Momentalne sedim na jedny hore nad mestem na terase u buddhistickyho chramu, posloucham meditacni muziku (nejvetsi hity kapely Hasiaci Pristroj) a sleduju vychod slunce ve smogu, za kterej by se nemusely stydet ani Lovosice v roce 1985. Proste romantika :D


A to jsi dobrovolne v ty pr..li sveta, nebo uz je z tebe takovy masochista ?


To dela PRO NAS!


To byla ironie. Cocikova zaliba v hardcore destinacich je znama .....

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od cocik »

Hoši od Žluté řeky

Cestovatelské úchylky se mohou projevovat všelijak. V mém případě je to kreslení zajímavých obrázků z tras letů v mapách na flightmemory. Při pohledu na mapku svých vnitročínských cest jsem ale objevil jeden zásadní nedostatek – aby bylo sluníčko se středem v Šanghaji hezky symetrické potřeboval jsem udělat jeden, dva lety někam na severozápad Číny. Začal jsem proto pátrat po zajímavých lokalitách, kde jsem ještě nebyl, a které splňovaly moji oblíbenou definici čínského zapadákova. Shodou okolností šla v televizi soutěž Amazing Race China (lokální verze oblíbených závodů dvojčlenných týmů kolem světa) a chudáci závodníci se zrovna prokousávali horami v provincii Gansu, aby se dostali do jejího hlavního města, Lanzhou.

Super, takže mám první destinaci, ale pořád to ještě nebylo ono. Zapátral jsem proto na mapce okolí a našel miniaturní autonomní oblast Ningxia, kde žije početná minorita Hui, která patří k čínským umírněným muslimům (narozdíl od divokých Ujgurů ze Xinjiangu, jejichž gangy se poměrně úspěšně živí kriminalitou v centru Šanghaje). A uprostřed Ningxia byla vesnice (jen 750 tisíc obyvatel) Yinchuan, kde dokonce postavili zbrusu nové letiště. Rychle jsem otevřel stránku s čínskými jízdními řády, kde jsem objevil denní rychlík, který trasu pustinou z Yinchuanu do Lanzhou zvládl za necelých deset hodin, a bylo hotovo. Tedy ještě nebylo – zbývalo poslední dilema, a sice nakoupit letenky za akční ceny (v přepočtu 2 tisíce korun za jeden směr), nebo si připlatit další tisícovku a mít za ně plné míle. Hamižnost frequent flyera nakonec zvítězila a já se těšil na to, jak vyzkouším načítání mil China Eastern na účet OK Plus. Ze slušnosti jsem se zeptal přítelkyně, zda nechce letět taky, ale když zjistila trasu výletu, tak celkem rezolutně prohlásila, že do takové díry mám letět sám, protože tam nic není. Teprve později mi došlo, jakou měla pravdu...

Obrázek

PVG-INC, CA1258, A319-100

Letadlo Air China do Yinchuanu odlétalo z Pudongu krátce po osmé hodině ranní, což byl naprosto pekelný čas. Znamenalo to vstávat před pátou hodinou, rychle do sebe vyklopit několik Red Bullů, vzít fotobatoh, najít svetr, vytrhnout psovi z tlamy peněženku s doklady, kterou jsem neprozřetelně nechal válet na gauči, oprášit pohorky a někdy kolem půl šesté vyrazit z domu. Venku se zrovna rozednívalo a já s hrůzou zjistil, že ochranka ještě neotevřela vedlejší bránu našeho bytového komplexu, takže jsem se musel potupně vrátit k hlavnímu vchodu. Tam už číhalo několik taxíků – chlapci jsou evidentně naučení, že od nás jezdí brzy ráno na letiště celkem dost lidí. Pětačtyřicet minut skrze prázdné ulice uteklo jako voda a zrovna když se nad obzorem objevilo slunce, vystoupil jsem před druhým terminálem letiště PVG.

Od checkinu pro economy class se linul dlouhý had lidí se zavazadly, takže jsem si prokartičkoval cestu k prázdné přepážce pro první třídu, kde jsme se vzájemně šokovali se slečnou agentkou. První šok nastal ve chvíli, kdy jsem žádal místo u okna v zadní části letadla (chudák holka nepochopila, že se nechci po přistání hrnout ven jako jeden z prvních, ale že bych se radši celou cestu díval ven z okna, aniž by mi rušilo výhled křídlo). Následně šokovala ona mne, když mi vedle palubní vstupenky a pozvánky do salónku předávala i dva lístky na elektrovozík, kterým se běžně přepravují handicapovaní cestující. Chápal jsem, že jsem takhle brzo po ránu nevypadal příliš svěže, ale až takové drastické opatření přeci není potřeba. Bohužel jsem o pár minut později zjistil, že to potřeba celkem bylo – východ z bezpečnostní kontroly byl přibližně dvacet minut ostré chůze od salónku Air China i odletového gatu, takže jsem si dal ranní rozcvičku, zatímco kolem mne pendlovaly vozíky s kravaťákama.

Naprostou většinu svých vnitrostátních letů létám ze SHA, na které se dívám z okna kanceláře, takže jsem měl ve vnitrostáním salónku Air China premiéru. Nečekal jsem moc, ale realita mě velmi přijemně překvapila – povedené umístění na terase v mezipatře, velice vkusný interiér, spousta jídla a hlavně klid, protože po ránu nebyl zaplněný ani z jedné desetiny, a většina lidí dospávala ranní budíček. Nějakých deset minut před začátkem boardingu jsem sjel po eskalátorech dolů a k mému překvapení čekalo před gatem jenom pár desítek lidí. Nízký počet cestujících evidentně nahodal morálku agentů, protože začali s nástupem do letadla bez jakéhokoliv upozornění, nedejbože hlášení v reproduktorech. I tak se ale povedlo všem cestujícím nastoupit do útulného Airbusu 319 v rekordním čase, abychom si všichni způsobně usazení a připoutaní vychutnali dalších 45 minut čekání kvůli přecpanému letovému prostoru nad Šanghají.

Letiště mělo toho dne opravdu napilno, protože jsem při pojíždění k naší startovací runwayi 35R viděl, že jsou v provozu všechny tři dráhy. Těsně před námi sedal na vedlejší runway Boeing 737 China Eastern, který pak způsobně čekal, než jsme se odlepili od země. Venku bylo fantastické počasí s minimem oblačnosti – klasický šanghajský pozdim, nejlepší období celého roku. Začal jsem proto fotit a sledovat krajinu pod letadlem. Konečně jsem tak pochopil, co měla přítelkyně na mysli tím, že v Ningxia „nic“ není. Po pár desítkách minut letu totiž dole zmizela města, poté i vegetace, nakonec barvy, a když už jsem si říkal, že šedožluté hory snad zmizet nemůžou, zmizel i reliéf krajiny. Pod námi zkrátka byla pustá jednolitá placka, ze které tu a tam vykouknula nějaká vesnice.

Ve snaze vykompenzovat chudou krajinotvorbu začaly letušky servírovat překvapivě bohatou snídani, která by vzbudila závist i v business class ČSA. Měl jsem na výběr mořské plody nebo muslimské jídlo, a protože můj žaludek vede s krevetami a podobnou verbeží otevřený konflikt, šel jsem do multikulturní kuchyně. A udělal jsem dobře – míchaná vajíčka s houbami, opékanými bramborami a uzeným kuřecím masem byla fantastiká, k tomu navíc ovocný salát, jogurt a sladké pečivo s marmeládou. To vše na vnitrostátním letu do Horní Dolní v economy class. Zbylé hodnocení snídaně s radostí nechám na samotném p.t. čtenáři odkojeným evropskými aerolinkami.

Kdesi nad žlutou plackou jsme začali klesat a já za chvíli zpozoroval něco, co vzdáleně připomínalo bahnitou stoku s pruhem asfaltu. Došlo mi, že jde o letiště Yinchuan Hedong postavené hned na břehu Žluté řeky. Na finále jsme točili přímo nad řekou a těsně před přistáním přelétali chrámový komplex a také televizní ateliéry. Zní to možná divně, ale v Yinchuanu se díky příhodnému prostředí i klimatu točí spousta westernových filmů. Po bezproblémovém dosednutí jsme zamířili ke gatu a postavili se hned vedle dalšího Airbusu Air China. Zbývalo jenom počkat v tlačenici, projít potemnělou halou výdeje zavazadel a venku před terminálem chytnout taxíka. Tedy spíš dvě minuty bloudit a pak konečně zjistit, že taxíky čekají na parkovišti nedaleko letištní budovy...

Obrázek
Vnitrostátní check-in Air China

Obrázek
Fronta na check-in

Obrázek
Tak schválně který je náš let

Obrázek
Ranní slunce na letišti

Obrázek
Salónek Air China v mezipatře

Obrázek
"Dělaj hogo fogo, ale hajzly maj na chodbě..."

Obrázek
Kožené sedačky v salónku

Obrázek
Snídaně a vůbec

Obrázek
Tak tímhle bohužel neletíme

Obrázek
Za chvíli začne boarding

Obrázek
Místa na nohy moc není

Obrázek
Letuška a kyselý cestující

Obrázek
Konečně odlet

Obrázek
Většinou těhle ranních linek jsem už letěl

Obrázek
Po startu

Obrázek
Obrázek
Šanghajské dálnice

Obrázek
Cesta bude ještě dlouhá

Obrázek
Balíček s překvapením a muslimskou nálepkou

Obrázek
Snídaně

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Krajina postupně mizela...

Obrázek
Letiště Yinchuan

Obrázek
Finále nad Žlutou řekou

Obrázek
Dorazili jsme k terminálu

Obrázek
Výdej zavazadel

Yinchuan-Lanzhou, lůžkový vůz rychlíku K915

Taxikář se nejdřív trochu nechápavě díval na cizince ve svém autě, ale pak se zaradoval, když zjistil, že nejdřív potřebuju nějakých čtyřicet kilometrů za město k ruinám Čínské zdi a pak zase zpátky do města na nádraží. A tady se objevila první zrada – cesta do hor totiž vypadá na mapě jednoduše, ale v praxi je plná kamionů s uhlím, které pendlují mezi nelegálními doly v horách a stejně nelegálními elektrárnami. Na papíře se tak vykazuje dostatek elektriky při minimálním znečištění, ale v reálu je kolem elektráren v podstatě neobyvatelná oblast plná černého uhelného kouře, proti kterému je ostravský smog křišťálově čistý zdravý vzduch. Řidiči jsou navíc placení od provedených jízd, takže si s pravidly silničního provozu hlavu nelámou – na cestě platí právo silnějšího a předjíždí se kdykoliv a kdekoliv. Troufám si říct, že ze Šanghaje mám mez dopravní tolerance posunutou výrazně nad úroveň běžného Evropana, ale tohle bylo silné kafe i na mě. Řidič byl ale evidentně v pohodě – ve chvíli kdy se proti nám objevily na úzké cestě dva předjíždějící se kamiony, přičemž řidič rychlejšího šlápnul na brzdu a poslal návěs ve stokilometrové rychlosti do smyku, taxikář jenom pobafal z cigarety, bravurním manévrem našel dvoumetrovou skulinu a mezi zuby procedil, že to byl zase nějaký vesničan bez řidičáku. Tímto také skončily veškeré úvahy, že bych místo vlaku použil dálkový autobus, protože na téhle silnici šlo opravdu o život.

O pár hodin později jsem se s řidičem rozloučil před nádražím a šel si koupit lístek. V provozu bylo pět pokladen, u každé fronta tak padesáti lidí, ale naštestí postupovala rychle, takže jsem za dalších 45 minut požádal u okýnka o lístek do Lanzhou na zítra ráno. Odpověď usměvavé paní, která si oddechla, že nemusí lovit v hlavě zbytky angličtiny, mě však vyvedla z rovnováhy. Žádný vlak do Lanzhou zítra ráno nejede. Nechápal jsem, co se děje, protože na tabuli v hale i v jizdním řádu vlak vypsaný byl, ale dostalo se mi vysvětlení, že v sobotu nejede do Lanzhou, ale do nějakého jiného města úplně někde jinde. A jako na potvoru jsem chtěl lístek na sobotu. Další vlak jel až v deset večer, takže jsem poprosil o místo v lehátkovém voze a promptně vyklidil prostor, protože mi na záda dýchal rozlícený dav dělníků, které jsem evidentně zdržoval.

Po dvou dnech toulání po Yinchuanu a okolí jsem dlouho zvažoval, jak tohle místo popsat neznalému cestovateli. Město na mě působilo trochu jako Teplice zasazené do Afghanistánu – ani těch pár moderních staveb totiž nedokázalo dohnat kulturní odlišnosti obyvatel, kteří se teprve nedávno vzdali kočovného života. To platilo bohužel i o železničním nádraží, před kterým jsem v devět hodin večer vystoupil z auta. Ve vzduchu mlha smísená s uhelným kouřem, všude až nečínsky mnoho somráků a uvnitř nádraží davy stavebních dělníků z vesnic, pro které byl Yinchuan výspou moderní civilizace. S obavami jsem hleděl na světelnou tabuli, protože jsem se děsil okamžiku, kdy se tahle masa začne cpát úzkými vchody na nástupiště. K mému obrovskému překvapení to ale proběhlo v naprostém klidu a přímo vojenské disciplíně – těsně před otevřením zábran totiž přiběhlo na stupínky v hale několik rázných policistů, kteří začali řvát na tlačící se lidi, že kdo bude předbíhat, tomu vezmou lístek a vykážou ho z nádraží. Evidentně to mysleli vážně, protože je všichni poslouchali a do vlaku nastoupili v rekordním čase jako beránci.

Samotná jízda vlakem už tak zajímavá nebyla – šlo o noční rychlík, takže jsem se nemohl kochat pohledem z okna na obrovské hory a písečné pustiny, ani na model sporného regionu na čínsko-indické hranici v měřítku 1:1, který si kousek od Yinchuanu čínská armáda postavila pro výcvik svých tankových vojsk. V kupé se mnou byl jakýsi zaměstnanec vládní agentury, který pendloval mezi Yinchuanem, Lanzhou a Xi’anem a po pár víceméně zdvořilostních frázích jsme šli spát. Postele v první třídě jsou poměrně pohodlné a jediné, co člověka rušilo, bylo občasné křížení s nekonečně dlouhými nákladními vlaky, které několik minut duněly pár desítek centrimetrů od hlavy.

Ráno se rozednílo kolem sedmé pár minut před příjezdem na nádraží v Lanzhou a v plném světle se tak ukázal čínský paradox – celá země totiž používá jednu časovou zónu, byť je roztažená podobně jako pevninské USA, které potřebují hned čtyři časová pásma. V Šanghaji tak reálně svítá o několik hodin dřív než v západních provinciích, což může být pro nezkušeného cestovatele poněkud nezvyk. Zašel jsem si na snídani do KFC (což byla široko daleko jediná vývařovna s jedlým jídlem) a zvažoval, co dál. Letadlo zpět do Šanghaje odlétalo až v sedm večer, takže jsem na internetu hledal, co by se dalo v Lanzhou dělat. Cestovní průvodce byl poměrně nekompromisní – jde o město s dva tisíce let dlouhou historií a spoustou památek, které však svérázní obyvatelé před časem zbourali, aby udělali místo pro továrny a kancelářské budovy. Zachoval se v podstatě jenom chrámový komplex v kopcích nad městem, jeden park s vodními koly a historický most (tedy pokud za historii považujeme i kulturu prefabriovaných traverz). Realita mě však nakonec příjemně překvapila – chrámy a terasy se daly procházet klidně půl dne a slunečné pozdimní počasí dotvářelo příjemnou atmosféru města a jeho pohodových obyvatel. Zbývalo už jenom dát si poslední mísu zdejších slavných nudlí s hovězím masem a vydat se směrem k letišti...

Obrázek
Hotel v Yinchuanu

Obrázek
V noci před nádražím

Obrázek
Interiér nádraží

Obrázek
Nástup do vlaku

Obrázek
Z Horní Dolní do Ztracené Lhoty

Obrázek
Příjezd do Lanzhou

Obrázek
Ráno na nádraží v Lanzhou


LHW-SHA, MU2353, A320

Letište Lanzhou Zhongchuan se evidentně nechalo inspirovat evropským nízkonákladovým zlozvykem, kdy se cokoliv v dosahu sondy Voyager může považovat za vzdušný přístav daného města. Klasickým příkladem může být třeba Frankfurt-Hahn, Paris-Beauvais, vídeňské letiště Bratislava, nebo právě Lanzhou-Zhongchuan. Z centra města k letištnímu terminálu je to totiž pěkných 75 kilometrů, naštěstí z větší části po dálnici. Taxikáře můj požadavek na odvoz na letiště evidentně překvapil, ale zareagoval poměrně briskně s tím, že to není problém, ale musí před tím natankovat. Čekal jsem, že prostě zajede k benzínce, ale nakonec jsme skončili v zapadlé ulici zcela zaplněné čekajícími taxíky. Řidič vyběhl z auta směrem k dopravním policistům začal jim ukazovat, že má v autě cizince, co potřebuje na letiště, a chlapci nás pustili před celou frontu. Teprve pak mi došlo, kde že to vlastně jsme – šlo o čerpací stanici CNG (stlačený zemní plyn), jelikož všechny taxíky v Lanzhou musí používat právě tuhle technologii. Když mi při čerpání plynu kovově syčela tlaková láhev v kufru za zadním sedadlem, nebylo mi dvakrát do zpěvu...

Přemýšlím, co zajímavého by se dalo o letišti Lanzhou napsat, ale nic mě nenapadá. Jde o klasické regionální letiště s desítkou nástupních mostů, jedním patrem pro odlety a druhým pro přílety. Každý den odbaví přibližně třicet letů, vesměs pravidelné linky do ostatních čínských měst a k nim i pár sporadických mezinárodních spojů. Vzhledem k tomu, že je postavené neuvěřitelně daleko od jakékoliv rozumnější civilizace, bylo by velice nepříjemné zůstat na něm viset přes noc. S trochou nedůvěry jsem proto kráčel skrz symbolickou bezpečnostní kontrolu vstříc naš gatu číslo jedna, před kterým se rozjímal prázdný asfalt, který ani vzdáleně nepřipomínal Airbus 320 China Eastern. Najednou na odletové tabuli u přepážky zablikal ještě let do Pekingu, který měl odlétat 45 minut před tím naším, a za chvíli už na runway dosedlo letadlo, které neomylně zamířilo k nám. Přibližně polovina cestujících tranzitovala z nějakého dalšího města, takže se po vystoupení z letadla zase způsobně seřadila před dveřmi a čekala na povel k opětovnému nástupu. Tou dobou jsem klimbal a moc nesledoval dění kolem, což byla chyba. Všimnul bych si totiž, že agenti nástup ukončili nějakých patnáct minut před časem odletu, a nedivil bych se, proč do prostoru gatu dorazilo tolik neuvěřitelně naštvaných lidí, kterým ulětelo letadlo. Pozemní personál byl na tuhle situaci evidentně zvyklý, protože rozlícený dav přesměroval k jiné přepážce s tím, že tam snad ještě dnes večer něco do Pekingu poletí.

Jenže naše letadlo pořád nikde a já začal být nervózní. Agenti navíc přitáhli obrovskou nádobu s horkou vodou a několik krabic s jídlem, takže to vypadalo, že nás každou chvíli kompenzují a ohlásí několikahodinové zpoždění. Naštěstí se zčista jasna objevilo další letadlo China Eastern a já si s úlevou vydechnul, protože to nebyl krátký Airbus 319, ale delší třistadvacítka, kterou jsme měli letět my. Cestující začali vystupovat a dala se tušit přibližně hodinová sekera. Nějakým neznámým způsobem se ale podařilo stáhnout čas průletu na minimum a my odráželi od terminálu jenom s půlhodinovým mankem. Navíc jsme seděli v krásném stroji s čistým modrým interiérem a relativně slušnými rozestupy mezi sedačkami (pravda, trochu degradovanými tím, že se sedačky daly sklápět opravdu ve velkém úhlu).

Zbývalo mi přežít už jenom poslední věc, a sice pekelný catering China Eastern. Očekával jsem naprosto cokoliv, ale když jsem konečně rozbalil krabici s jídlem, skončil jsem v němém úžasu. Nejen že bylo jídla hodně, ale navíc skvěle vypadalo a ještě líp chutnalo. Nic lepšího jsem od China Eastern za poslední čtyři roky nejedl a můžu jenom hádat, jestli šlo o náhodný incident, nebo důsledek vstupu do Sky Teamu. Co však zůstalo tradičně čínské, byl vztah k bezpečnosti na palubě. Letušky se stoickým klidem nechaly chodit cestující po kabině ještě ve chvíli, kdy jsme pojížděli na runway a stejně tak jim bylo úplně jedno, že se pár cestujících chvíli po startu odpoutalo a ještě během poměrně ostrého stoupání a manévrování začalo hrabat v binech. Zato bezpečnostní video nám holky pustily hned třikrát, protože nějak zápasily s ovládáním přehrávače zábavního systému.

Zbytek letu ubíhal poměrně nudně, takže jsem se rozhodl vyzkoušet, co dovedou má nová sluchátka Bose Quiet Comfort 3 s aktivním rušením okolního hluku. Seděl jsem prakticky hned za motory, kousek za mnou řval infant a soused na vedlejší sedačce neustále popotahoval a velmi hlasitě chrchlal. Jako první jsem na iPodu zapnul Rockaway Beach od Ramones. Při plné hlasitosti bylo velmi dobře slyšet muziku a po hluku z motorů, dětském řevu ani chrchlání tuberáka nebylo ani památky. Na poloviční hlasitost jsem na tom byl víceméně identicky, takže jsem se rozhodl změnit repertoár za něco klidnějšího, co by nemělo negativní vliv na výsledek testu. Vybral jsem si skladbu Minuta ticha od kapely Orlík, ve které se kromě tichého tikotu hodin a závěrečného kopnutí do bubnu nic neděje. Z motorů byl slyšet téměř neznatelný šum (kdybychom byli v A380, tak by nejpíš nebylo slyšet nic), infant řval velmi tlumeně odněkud z dálky, ale chrchlání skrz elektronickou sluchátkovou hradbu pronikalo poměrně intenzivně.

Zbývalo provést polední část testu, a sice hluk vnější. Přeladil jsem na největší hity skupiny E!E a u písničky „Na$rat, na$rat, nikam nepudu“ postupně zvyšoval hlasitost a sledoval reakce okolí. Přibližně od nějakých osmdesáti procent volume se začal tuberácký soused ošívat a bylo na něm vidět, že punkové muzice moc neholduje. Na stovku nepříjemný rachot zaregistroval i cestující v uličce, ale jelikož ten nechrchlal a byl poměrně v pohodě, stáhnul jsem zvuk zpátky na osmdesát procent a začal klimbat. Probudilo mě až klesání k Šanghaji následované relativně hladkým přistáním. Bylo krátce před půlnocí a já měl cestování plné kecky. Vystál jsem si hodinovou frontu na taxi a vydal se směrem k domovu, kde už čekal pes a také přítelkyně, která iniciativně přes víkend zpracovala itinerář dalšího výletu.

Ale o tom zase až někdy příště...

Obrázek
Budova letiště Lanzhou

Obrázek
Odlety nahoře, přílety dole

Obrázek
Přepážky China Eastern

Obrázek
Zbytek haly

Obrázek
Odletová tabule

Obrázek
Čekání u gatu

Obrázek
Tímhle bohužel nepoletíme

Obrázek
Nový interiér

Obrázek
Příprava na odlet

Obrázek
Skvělé jídlo

Obrázek
Trasa našeho letu

wampa
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 386
Registrován: 12. 09. 2005, 20:46
Bydliště: Praha
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od wampa »

Skoda ze neni i fotka z vlaku. Jak to tam vubec vypada.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od cocik »

wampa píše:Skoda ze neni i fotka z vlaku. Jak to tam vubec vypada.


Vicemene stejne jako na fotkach z predchozich trip reportu... :D
Obrázek
Obrázek
Obrázek

mandrinka
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 396
Registrován: 02. 01. 2008, 15:12
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od mandrinka »

konečně, už se těším na zítřejší snídani :biggrin:

meir13
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 240
Registrován: 27. 12. 2008, 16:38
Bydliště: On the way from Sharjah to Bacoor or other way around.
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od meir13 »

cocik píše:Tou dobou jsem klimbal a moc nesledoval dění kolem, což byla chyba. Všimnul bych si totiž, že agenti nástup ukončili nějakých patnáct minut před časem odletu, a nedivil bych se, proč do prostoru gatu dorazilo tolik neuvěřitelně naštvaných lidí, kterým ulětelo letadlo. Pozemní personál byl na tuhle situaci evidentně zvyklý, protože rozlícený dav přesměroval k jiné přepážce s tím, že tam snad ještě dnes večer něco do Pekingu poletí.

Tohle mi neco napadne pripomina. Za posledni rok a pul jsem mel na letisti 2x infarktovy stav. Vzdy v HKG. Pokazde uz sedim u gatu. Neco vyrizuji tak si popojdu o "par" rad sedadel dal. A otocim se aby nebylo videt moje rvani do telefonu a nadavky spojene s komunikaci pocitacem. Asi pred rokem jsem letel do MNL a kdyz jsem se po nejakem case otocil, tak tam nebyli cestujici ani jsem nevidel zadne letadlo. Kdyz jsem se podival na hodiny, bylo uz po odletu. Minuly tyden stejne na lince do KHH. Nejdrive jsem se proklel do vseho mozneho. Kupodivu pak jsem se podival na departures board a zacal sprintovat, protoze v obou pripadech letadlo odletalo z jineho gatu a to za par minut. Pokazde jsem z toho mel uplnou smrt. :silent:

Report pekny. Ale jsem rad ze tam nemusim letet.

jankre
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 61
Registrován: 25. 03. 2010, 14:10
Stav: Offline

Re: Asijské víkendové (ú)lety (aktualizováno - Žlutá řeka)

Příspěvek od jankre »

"Teplice v Afghánistánu..." :lol: :lol: :lol: :thumbup:
Á propos: jak to, že ještě nikoho nenapadlo chránit naše města s bezpečnostními riziky bezpilotními letouny NATO či USAF :wink:


Odpovědět