Biohazard na palubě China Eastern PEK - PVG
Napsal: 26. 12. 2011, 23:26
V rámci svého výletu do Číny (odkaz: http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=7167) jsem absolvoval taky jeden vnitrostátní přelet mezi PEK a PVG.
PEK - PVG
16.9.2011
MU5183
A320 family, (podle fotek mi někdo poraďte a já to doplním)
Load Factor: 95% (Y)
Víno faktor: 0
Recepční byla trochu vyděšená našim požadavek na budíček už v 4:30, když je odlet až 8:05, ale bez zaváhání nás v požadovaný čas vzbudila a zařídila na pátou hodinu taxi na letiště Beijing Capital. Cesta v pět ráno ubíhala mnohem rychleji, než před dvěma dny, kdy jsme se po stejné airport express way v odpolední špičce probíjeli zácpou.
Taxikář byl to ráno s přehledem jedním z nejrychlejších na čtyřproudé dálnici na letiště. S umem mistra kličkoval v hluboké tmě mezi ostatními čínskými vozy, mezi nimi několika neosvětlenými. Díky tomu jsme už po půl hodince vykládali kufry před starým (1999) pekingským terminálem T2. Taxikář významnou chvilku lovil drobné, aby mi vydal zpátky do červené stovky. Dvacku a desítku našel hned, ale zbylé dva jüany hledal tak dlouho, až jsem nad nimi mávnul rukou.
PEK Terminál 2
Boarding proběhnul z gate 31. Nejprve pár šťastlivců s „first class“ (China Eastern nabízela jen tuhle a economy). Pak několik čínských kartičkářů a na konec všichni ostatní. Nástup byl na čínské poměry velmi spořádaný a naštěstí se neopakovala necivilizovaná situace z předchozího letu DXB – PEK.
Vytlačení ze stojánky proběhlo zhruba v 7:55 (tedy deset minut před plánovaným odletem), ale následovalo půl hodinové pojíždění. Suma sumárum tedy dvacet minut zpoždění na odletu).
Za zpáteční letenky PEK – PVG jsem v economy na stránkách China Eastern platil ¥1410 (cca. 3800 Kč). Když jsem viděl, jak pěkně vypadají křesla v první třídě, litoval jsem, že jsem si těch ¥500 za první třídu nepřiplatil. Kdybych měl letět znova, beru určitě F.
V economy oddílu bylo skoro plno a volných míst bylo poskrovnu (cizinci jsme na palubě byli možná tak 4). První polovinu letu jsem strávil pročítáním palubního magazínu a pozorováním mraků. Vrcholný zážitek letu měl teprve přijít.
Ač jsem byl Čočíkem varován před úrovní „cateringu“ (silný eufemismus v tomto případě), to co přistálo na stolku, mne přesto šokovalo. Snídaně se skládala z kyselého salátku s hnědou kuličkou, kterou bych s odstupem času prohlásil za „stoleté vejce“ (díky nápovědám z vlákna chystané tripreporty), jogurtu, housky s masem a fialového hnusu v misce z alobalu. Úspěšnost snídaně byla 50%. Jogurt a burger jsem spořádal a nad zbytkem jsme s bráchou svorně prohlásili, že „tohle žrát nebudem“ (dámy prominou).
Zbytek letu velmi klidný, bez turbulencí. Přílet na Pudong s minimálním zpožděním.
PVG - PEK
17.9.2011
MU5197
A320 family, (podle fotek mi někdo poraďte a já to doplním)
Load Factor: 90% (Y)
Víno faktor: 0
Po dvou úžasných dnech v Šanghaji bylo na čase se vrátit do Pekingu. Cesta Maglevem byla blesková (a to jsme jeli mimo špičku v obou případech pouze 301 km/h, místo maximálních 431 km/h).
Co se Maglevu týče, chtěl jsem si jízdu magnetickým vlakem vyzkoušet a tak jsem upřednostnil mezi letenkami na SHA nebo PVG, právě PVG. Jeho význam, ale v současnosti příliš nechápu. Na PVG vede přímá linka metra z centra, na kterou stejně musí člověk z Maglevu v půlce vzdálenosti mezi letištěm a centrem města přestoupit. Časová úspora několika minut je vykoupena nepohodlím v podobě dalšího přestupování.
Ale zpátky ke zpátečnímu letu. Na check-inu bylo právě tolik lidí, že všechny přepážky byly obsazené a my jsme byli první, co prošli mezi lany a spořádaně čekali na uvolněnou přepážku. Když se přepážka uvolnila, prohnal se kolem nás Číňan, který právě trénoval národní čínský sport – předbíhání. Dohlížející security guy ho však poslal do patřičných míst (za nás) a ode mě za to obdržel jedno „šje-šje“.
Před odletem jsme využili pobočku čínské pošty a odeslali pohledy, které do Česka přišly po krásných třech týdnech a pár dnech.
Zpáteční let probíhal v podobném duchu jako ten předchozí. Překvapil jenom zákaz používání elektronických přístrojů i během letu a nejen při vzletu a přistání. Na večeři byl výběr z „rice“ a „noodles", ale jíst se opět nedalo ani jedno.
V ceně zpáteční letenky byla nakonec obsažena i projížďka autobusem ze snad nejvzdálenější stojánky pekingského letiště k terminálu.
Vínový deficit z obou letů zažehnala lahvinka docela obstojného Changyu před spaním.
Suma sumárum nemám nic, proč bych s China Eastern neletěl znova. Cena byla úměrná tomu, že jsem letenky kupoval jen deset dní dopředu. Jídlo bych si do letadla vzal příště svoje a nejspíš bych přibalil i nějaké čtení, kdyby chtěl někdo vynucovat zákaz používání elektronických přístrojů během letu. Nebude-li výrazný rozdíl v ceně letenek, doporučuji připlatit si za F.
PEK - PVG
16.9.2011
MU5183
A320 family, (podle fotek mi někdo poraďte a já to doplním)
Load Factor: 95% (Y)
Víno faktor: 0
Recepční byla trochu vyděšená našim požadavek na budíček už v 4:30, když je odlet až 8:05, ale bez zaváhání nás v požadovaný čas vzbudila a zařídila na pátou hodinu taxi na letiště Beijing Capital. Cesta v pět ráno ubíhala mnohem rychleji, než před dvěma dny, kdy jsme se po stejné airport express way v odpolední špičce probíjeli zácpou.
Taxikář byl to ráno s přehledem jedním z nejrychlejších na čtyřproudé dálnici na letiště. S umem mistra kličkoval v hluboké tmě mezi ostatními čínskými vozy, mezi nimi několika neosvětlenými. Díky tomu jsme už po půl hodince vykládali kufry před starým (1999) pekingským terminálem T2. Taxikář významnou chvilku lovil drobné, aby mi vydal zpátky do červené stovky. Dvacku a desítku našel hned, ale zbylé dva jüany hledal tak dlouho, až jsem nad nimi mávnul rukou.
PEK Terminál 2
Boarding proběhnul z gate 31. Nejprve pár šťastlivců s „first class“ (China Eastern nabízela jen tuhle a economy). Pak několik čínských kartičkářů a na konec všichni ostatní. Nástup byl na čínské poměry velmi spořádaný a naštěstí se neopakovala necivilizovaná situace z předchozího letu DXB – PEK.
Vytlačení ze stojánky proběhlo zhruba v 7:55 (tedy deset minut před plánovaným odletem), ale následovalo půl hodinové pojíždění. Suma sumárum tedy dvacet minut zpoždění na odletu).
Za zpáteční letenky PEK – PVG jsem v economy na stránkách China Eastern platil ¥1410 (cca. 3800 Kč). Když jsem viděl, jak pěkně vypadají křesla v první třídě, litoval jsem, že jsem si těch ¥500 za první třídu nepřiplatil. Kdybych měl letět znova, beru určitě F.
V economy oddílu bylo skoro plno a volných míst bylo poskrovnu (cizinci jsme na palubě byli možná tak 4). První polovinu letu jsem strávil pročítáním palubního magazínu a pozorováním mraků. Vrcholný zážitek letu měl teprve přijít.
Ač jsem byl Čočíkem varován před úrovní „cateringu“ (silný eufemismus v tomto případě), to co přistálo na stolku, mne přesto šokovalo. Snídaně se skládala z kyselého salátku s hnědou kuličkou, kterou bych s odstupem času prohlásil za „stoleté vejce“ (díky nápovědám z vlákna chystané tripreporty), jogurtu, housky s masem a fialového hnusu v misce z alobalu. Úspěšnost snídaně byla 50%. Jogurt a burger jsem spořádal a nad zbytkem jsme s bráchou svorně prohlásili, že „tohle žrát nebudem“ (dámy prominou).
Zbytek letu velmi klidný, bez turbulencí. Přílet na Pudong s minimálním zpožděním.
PVG - PEK
17.9.2011
MU5197
A320 family, (podle fotek mi někdo poraďte a já to doplním)
Load Factor: 90% (Y)
Víno faktor: 0
Po dvou úžasných dnech v Šanghaji bylo na čase se vrátit do Pekingu. Cesta Maglevem byla blesková (a to jsme jeli mimo špičku v obou případech pouze 301 km/h, místo maximálních 431 km/h).
Co se Maglevu týče, chtěl jsem si jízdu magnetickým vlakem vyzkoušet a tak jsem upřednostnil mezi letenkami na SHA nebo PVG, právě PVG. Jeho význam, ale v současnosti příliš nechápu. Na PVG vede přímá linka metra z centra, na kterou stejně musí člověk z Maglevu v půlce vzdálenosti mezi letištěm a centrem města přestoupit. Časová úspora několika minut je vykoupena nepohodlím v podobě dalšího přestupování.
Ale zpátky ke zpátečnímu letu. Na check-inu bylo právě tolik lidí, že všechny přepážky byly obsazené a my jsme byli první, co prošli mezi lany a spořádaně čekali na uvolněnou přepážku. Když se přepážka uvolnila, prohnal se kolem nás Číňan, který právě trénoval národní čínský sport – předbíhání. Dohlížející security guy ho však poslal do patřičných míst (za nás) a ode mě za to obdržel jedno „šje-šje“.
Před odletem jsme využili pobočku čínské pošty a odeslali pohledy, které do Česka přišly po krásných třech týdnech a pár dnech.
Zpáteční let probíhal v podobném duchu jako ten předchozí. Překvapil jenom zákaz používání elektronických přístrojů i během letu a nejen při vzletu a přistání. Na večeři byl výběr z „rice“ a „noodles", ale jíst se opět nedalo ani jedno.
V ceně zpáteční letenky byla nakonec obsažena i projížďka autobusem ze snad nejvzdálenější stojánky pekingského letiště k terminálu.
Vínový deficit z obou letů zažehnala lahvinka docela obstojného Changyu před spaním.
Suma sumárum nemám nic, proč bych s China Eastern neletěl znova. Cena byla úměrná tomu, že jsem letenky kupoval jen deset dní dopředu. Jídlo bych si do letadla vzal příště svoje a nejspíš bych přibalil i nějaké čtení, kdyby chtěl někdo vynucovat zákaz používání elektronických přístrojů během letu. Nebude-li výrazný rozdíl v ceně letenek, doporučuji připlatit si za F.