Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od cocik »

Hudba Praha píše:Viděl jsem hladolet po obloze letět,
Směřoval k Mnichovu, na zem vrhal stín...


Přiznám se bez mučení, že moderní Evropě nerozumím. Naprostá většina světové politiky i světového byznysu se teď řeší přes Pacifik, a jediné místo, kde si toho zatím ještě nevšimli, je právě Evropa, zamrzlá v myšlení devatenáctého a dvacátého století, kdy se ještě dala s trochou dobré vůle považovat za pupek světa. Jenže když se tak dívám na statistiky svých letů za posledních několik let, tak jediným důvodem pro lety na Starý kontinent byly návštěvy příbuzných nebo kamarádů. Pro letošní vánoční návrat jsem si navíc vybral chuťovku v podobě „echt evropských“ aerolinek – německé Lufthansy. Zajímalo mě, jak bude vypadat jejich servis v porovnání s asijskými společnostmi a zda nezažiju nějaký kulturní šok.

Přiznám se, že jsem při nákupu letenky vyměknul hned dvakrát. Nejdřív při pohledu na cenu, kterou si němečtí soudruzi účtovali za business class. Než vyklopit takovou raketu, to radši poletím v economy a rozdíl ceny prolétám s kamarády v pražské Skydive Areně. No a když už jsem měl letět v economy, tak jsem vyměknul podruhé a vzal jsem spoj přes Mnichov, protože jsem nenašel odvahu sednout si do muzeálního Boeingu 747, který létá linku do Frankfurtu. Ještě stále totiž mám v živé paměti cestu tímto „letadlem“ do Seoulu a zpět, kterou jsem absolvoval před deseti lety.

Spousta z vás si asi řekne, že jsem proti Lufthanse zaujatý, ale rozhodně bych to neviděl tak černě. Jenom si narozdíl od spousty lidí myslím, že jejich dálkový produkt stojí – slušně řečeno – za exkrement, a to jak v economy (sedačky, servis), tak ve vyšších třídách (value for money). Každopádně dal jsem Lufthanse poslední šanci, aby si pošramocenou reputacli zlepšila. A ta poslední šance mě stála v přepočtu nějakých pětadvacet tisíc korun českých v levném tarifu, který dával jenom polovinu skutečně proletěných mil...


Obrázek


PVG-MUC, LH727, A340-600
Když jsem tedy jednoho sychravého prosincového večera dorazil na druhý terminál letiště PVG a uviděl situaci před přepážkami, které odbavovaly lety Lufthansy, měl jsem neodbytný pocit, že už jsem něco podobného jednou zažil. Zapátral jsem v paměti a už mi to došlo – na stejném místě a ve stejnou dobu jsem stál před dvěma lety, jenže to jsem šel bez fronty k jedné z deseti otevřených přepážek Singapore Airlines, které byly vpravo, kdežto tentokrát mě čeká levá strana, s několika málo pultíky Lufthansy. Pro jistotu jsem vytáhnul zlatou kartu a nechal se zařadit do prioritní uličky... abych nakonec zjistil, že i tam je fronta odhadem na dvacet minut. Samotné odbavení naštěstí proběhlo bez problémů, nikdo mi nekladl stupidní dotazy, zda nepotřebuju do Německa vízum, a dostal jsem palubní vstupenky na oba dva lety. Takže honem skrz bezpečnostní kontrolu do salónku, ze kterého jsem pak půl hodiny sledoval, jak se prostor u gatu plní lidmi.

Přiznám se, že mě trochu překvapilo, jak civilizovaně a v klidu probíhal nástup do letadla, ale při bližším ohledání spolucestujících to bylo logické – Číňanů na tomhle letu nastupovalo jenom velmi málo a většinu cestujících tvořili od pohledu Němci. I když teď mě napadá, že bych měl správně napsat „osoby držící v ruce německý pas“, protože většina z nich od pohledu jako Němci opravdu nevypadala. Každopádně v kapse sedačky byl skutečně magazín a bezpečnostní instrukce Lufthansy, což mě ujistilo, že jsem omylem nenastoupil do linky Turkish Airlines. Pohodlně jsem se uvelebil v sedačce u okna, bolestivě jsem si nakopnul palec o box od IFE schovaný pod sedadlem a čekal na vyřešení poslední neznámé – kdo se posadí vedle mě. Osobně jsem tipoval spíš zmateného Dederona s knírkem, který asi na dvě minuty zablokoval uličku ve snaze najít něco v příručním zavazadle, ale nakonec vedle mě skončil starý tlustý Číňan. A kdo četl některé mé předchozí trip reporty, tomu už je jasné, že následovalo multikulturní obohacení. Ve zkratce – hlasité krkání, prdění, přetékání lokty až někam na polovinu mé sedačky a hlavně naprosto neuvěřitelný smrad z pusy. Ach jo...

Palubní personál připravil letadlo ke startu v naprosto rekordním čase, a tak jsme se krátce před půlnocí srovnali na runway. Čekal jsem, že dají piloti plný plyn a zmízíme doprostřed noci, ale místo toho následovala – řekněmě úsporně ekologická – akcelerace redukovaného startu a teprve na konci dráhy se Airbus jenom velmi neochotně odlepil od země. Je jenom málo startů, které mi přišly horší než zážitek v Il-86 na lince z Moskvy do Adleru, ale tohle byl jeden z nich. Sotva jsme nastoupali na letovou hladinu, začal servis v podání čínsko-německých stewardek. To byla celkem povedená kombinace, protože usměvavé mladé Číňanky přeci jenom vyvážily strohé studené Němky, ale dojem z večeře se jim bohužel zachránit nepodařilo. Jenom ve zkratce – salát z nedovařených těstovin a chemického dressingu, sladká bulka, relativně slušný koláč s drobením a parodie na hovězí s bramborovou kaší s rozvařenou zeleninou a univerzální hnědou omáčkou. Začal jsem litovat, že jsem si před odletem nedal něco u Burger Kinga, ale nakonec jsem se (bláhově) uklidnil ujištěním, že se dojím v průběhu letu, až se bude roznášet zmrzlina a sušenky.

Čas do dalšího servisu jsem se rozhodl strávit prozkoumáváním pořadů v IFE. Výběr filmů ani seriálů nebyl úplně špatný, takže jsem si pustil Cowboys vs Aliens a pohroužil se do napínavého děje. Někdy v polovině filmu se ale ozvalo hlášení, že se bude zábavní systém restartovat, protože některým pasažérům nefunguje. Jasně, není problém, řekl jsem si, těch deset minut přežiju. Jenže bootovací obrazovka nechtěla zmizet po deseti, patnácti, ani třiceti minutách. Korunu všemu nasadilo další hlášení, které s německou precizností vysvětlovalo, že se uvolnil konektor PH-R datového kabelu RD-30 a po konzultaci s inženýry Lufthansa Technik AG ve Frankfurtu se kapitán rozhodl přepnout IFE do „degradovaného režimu“. S napětím jsem očekával, co že bude ten režim zač, ale žádné velké překvapení se nedostavilo – jeden univerzální program pro všechny bez možnosti obrazovku vypnout, takže všichni pasažéři strávili noční let se svítícím obdelníkem pár centimetrů od hlavy.

Zbytek noci probíhal poměrně jednotvárně – střídavě jsem klimbal, střídavě vyhlížel palubní personál, který za celou dobu udělal jenom dva průchody s kelímky s vodou, a střídavě se snažil nepozvracet (to když se Číňan Smrtihub ve spánku naklonil směrem ke mně). Kdesi nad Běloruskem pak přišlo vysvobození v podobě snídaně. Tedy, jestli se tak dá těm pár kouskům ovoce a naprosto nepoživatelné omeletě s houbami říkat. Ještě tradiční provokace v podobě přeletu kousek od Prahy (mít u sebe padák, tak bych nejradší poprosil, aby mi trochu zpomalili a otevřeli zadní dveře) a už jsme klesali noční tmou na letiště v Mnichově. Přistání naštěstí proběhlo jako do peřin a po pár minutách pojíždění jsme zastavili u našeho gatu. A jako na potvoru hned vedle Boeingu 777-300ER Singapore Airlines, který před pár minutami dorazil ze Singapuru. Byl jsem hladový, nevyspalý, přiotrávený Smrtihubem... jednoduše si nedokážete představit, jak moc jsem chtěl být na palubě toho vedlejšího letadla.

Obrázek
Poctivá německá fronta

Obrázek
Večer na druhém terminálu v Šanghaji

Obrázek
Náš hladolet

Obrázek
Nástup na palubu

Obrázek
Rozestupy jak pro trpaslíky

Obrázek
Těsně před startem

Obrázek
Večeře :roll:

Obrázek
Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Obrázek
Snídaně pokračuje v naznačeném stylu

Obrázek
Přelet nad Prahou

MUC-PRG, LH1688, Q400
Přestup v Mnichově probíhal překvapivě svižně a civilizovaně. Na pasovce fronty minimální, s německými celníky jsme se slušně pozdravili a popřáli si šťastné a veselé, prioritní uličky na bezpečnostní kontrole fungovaly také bez závad, takže jsem se po nějakých pětadvaceti minutách uvelebil na pohodlné sedačce v Senator Lounge, nabral si jídlo i pití a v klidu čekal na odlet linky do Prahy. Bylo mi jasné, že se bude boardovat autobusem, ale když jsem dorazil do přízemí na samém konci terminálu a uviděl řadu regionálních letadel zaparkovaných těsně před gaty, trochu jsem doufal, že možná bude stačit udělat pár kroků pěšky. Naneštěstí stálo naše letadlo na druhém konci letiště, což znamenalo nějakých patnáct minut otravné jízdy busem, ale ten byl příjemně vyhřátý a navíc nás v něm nejelo víc než dvacet, takže každý měl pro sebe celkem dost místa. Nakonec jsme zastavili kdesi na stojánce, kde vedle sebe stál obří An-124 Ruslan společnosti Volga-Dnepr a právě náš Q400 (nemusím asi vysvětlovat, že to vypadalo, jako kdyby si chtěl dát ruský Otesánek každou chvíli ten náš vrtulák k večeři).

Devatenáct pasažérů se naboardovalo během pár minut, kdo chtěl, ten si mohl přesednout na volnou dvousedačku a spolu s východem slunce jsme vyrazili směrem Praha. Musím se přiznat, že po dálkovém pekle byl pro mě krátký skok v podání Augsburg Airlines příjemným překvapením – místa na nohy požehnaně, všechno fungovalo tak, jak mělo, nikdo mi nesmrděl pod nos, a vynikající výsledný dojem podtrhoval naprosto pohodový servis a catering v podobě soft drinků a čokoládové tyčinky Corny, samozřejmě v německé verzi, nikoliv v druhojakostním východoevropském provedení. Přiblížení na přistání bylo – jak už tomu u malých letadel bývá – poněkud divočejší, jako bychom snad neměli přistávat v PRG, ale v LCY (nebo spíš na letadlové lodi Admiral Spree), ale nakonec jsme ve zdraví dosedli na plochu ruzyňského letiště. Letmým pohledem jsem zjistil, že je všechno při starém – nikdo nepřistavil nový mrakodrap ani nový terminál, jak by se po roce dalo čekat ve východní Asii. Rychlá pasovka, moje bagáž s prioritní nálepkou skutečně vyjela jako první (ke značné nelibost jakýchsi dvou hogofogo byznysmenů s moravským dialektem) a za půl hodiny po přistání už jsem seděl v taxíku. Ještě se rychle přepnout do módu „neporovnávat ceny služeb s Čínou“ a návštěva rodné hroudy mohla začít...

Obrázek
Výstup z letadla v Mnichově

Obrázek
Tak kdepak je let do Prahy?

Obrázek
Senator Lounge

Obrázek
Cestou ke gatu

Obrázek
Noční nástup do letadla

Obrázek
Místa na nohy bylo výrazně víc než v A340

Obrázek
Příprava na odlet

Obrázek
Snídaně

Obrázek
Někde u Prahy, část první

Obrázek
Někde u Prahy, část druhá

Obrázek
Že já vůl si zapomněl široký objektiv...

Obrázek
Bagáž vyjede za chvíli


PRG-MUC, LH1693, CRJ900
Každý výlet za exotikou ale nakonec jednou skončí, a tak jsem se jednoho odpoledne opět ocitnul na ruzyňském letišti s kufrem narvaným lázeňskými oplatky, salámy a asi tisícistránkovou publikací prozaicky nazvanou „Učebnice pilota“. U přepážek Lufthansy, kde se odbavovaly hlavně lety do MUC a FRA, byl až nezvyklý klid, takže si mne hned všimla slečna „třídička“ a přidala dotaz, zda letím v business class nebo economy. Popravdě odpovídám, že v economy, ale že mám zlatou kartu. Na otázku, zda myslím Miles & More nasazuji mírně opovržlivý výraz (podobný jako když náš kocour dostane místo čerstvého masa suché granule) a reaguji slovy Singapore Airlines. Slečna se chápavě usmála a posílá mě k přepážce prioritní odbavení. Dvě minuty tisknutí palubních vstupenek, pár zdvořilostních frází o cílové destinaci a už mám v ruce dvě palubní vstupenky s logem Austrian Airlines (což je v případě letiště PRG opravdu zajímavý paradox). Mířím do fast tracku, jehož existece evidentně překvapila obézního pasažéra v běžné frontě, protože mi začal hlasitě nadávat, ať nepředbíhám. Naštěstí jej okamžitě usměrnila jak pracovnice kontroly dokladů, tak jeho vlastní žena (až mi bylo chudáka pána trochu líto).

Protože jsem na letiště dorazil poměrně brzo, šel jsem si ještě na hodinu sednout do salónku. Musím se přiznat, že mě velmi příjemně překvapil, a to jak po stráce designu, tak celkovou pohodovou atmosférou. Ale to už se venku pomalu setmělo a nás vezl slušně zaplněný autobus ke stojánce, kde čekal regionální tryskáč Lufthansa Cityline, který nás měl dopravit do Mnichova. Opět bezproblémový nástup (okořeněný sledováním večerního provozu přímo ze stojánky) a ke své radosti jsem zjistil, že jsem sám na dvojsedačce hned za business class (teda jestli se tomu v regionálních letadlech dá tak říkat). A ještě jedna pozitivní zpráva – hned při nástupu všichni fasujeme od usměvavého stewarda tabulku čokolády Milka. Krátce po startu tuhle sympatickou svačinu doplnil ještě servis s nápoji a prakticky hned po sklizení sklenic jsme začali klesat k Mnichovu. Opět velice příjemný krátký segment...

Obrázek
Odletová hala v PRG

Obrázek
Češi se odbavují

Obrázek
Přepážka Lufthansy

Obrázek
Schody do salónku

Obrázek
Interiér...

Obrázek
Západ slunce nad Ruzyní

Obrázek
Pořád ještě v salónku

Obrázek
Dole u gatů

Obrázek
Večerní provoz v PRG

Obrázek
Náš ocas

Obrázek
Nástup do letadla

Obrázek
Na palubě

Obrázek
Dobrou chuť!


MUC-PVG, LH726, A340-600
Na přestup jsem měl tři hodiny, což znamenalo jediné – vytáhnout dlouhý seznam kosmetiky, který chtěla přítelkyně nakoupit v duty free (z nějakého mně neznámého důvodu je totiž nabídka kosmetiky v Číně velmi omezená) a po vybílení platební karty odejít relaxovat do Senator Lounge. Do salónku jsem dorazil právě včas, abych viděl zábavné estrádní vystoupení „opilý Helmut se houpe na židli a převrací obří květináč na stůl, u kterého sedí Japonci“. Potomci samurajů se však zachovali naprosto nehrdinsky a zcela v rozporu s kodexem bušidó začali prskat a pištět, protože se lekli a polili pivem a jablečným džusem. Personál se rychle snažil narovnat květináč a uklidit rozbité sklenice, Helmut dělal, jako že se ho to vůbec netýká, a přibližně dvacítka německých byznysmenů v oblecích jenom nevěřícně koukala na celé tohle divadlo. Přibližně za dvacet minut bylo všechno uklizeno a několik boarding callů proházelo osazenstvo lounge natolik, že mohla být celá trapná epizoda zapomenuta. Ale to už se blížil čas i mého odletu, a tak jsem se vydal ke gatu v předtuše nejhoršího.

A taky že jo. Nastává první hlášení o pre-boardingu rodin s dětmi a já jenom nevěřícně počítám, kolik že to infantů nastupuje do letadla. První, druhý, třetí... nebudu to protahovat, skončil jsem u čísla dvacet osm. Evidentně jsem nebyl jediný, kdo byl z celé situace nervózní, protože náhlý pohyb tolika lidí vytrhl z letargie přibližně stovku Číňanů, kteří se zcela v duchu kulturních tradic začali tlačit a mačkat v okolí nástupního prostoru. Chtěl jsem si zanadávat, že se zase dostanu do letadla až mezi posledními, ale naštěstí jsou tu ještě kulturní a historické tradice německé, mezi které patří i dokonale provedená selekce. Agenti tak poměrně rázně usadili naprostou většinu Číňanů, kterým bylo něco takového evidentně silně proti srsti, a nechali nastoupit prioritní cestující. V klidu jsem se tak usadil u svého místa u okna a začal vyhlížet souseda. Jenže do letadla nastupovali další a další lidé a vedle mě si pořád nikdo nesedá.

„Boarding finished,“ ozvalo se z palubních reproduktorů, takže okamžitě zvedám opěrku a stěhuji se doprostřed dvojsedačky. Letmo jsem zahlédl, že i cestující za mnou má vedle sebe volno, ale to už k němu mířil jeden ze stewardů s tím, že musí přesadit jiného pasažéra. Pro jistotu se přepínám do „Do not disturb“ režimu a předstírám spánek, protože každý centimetr místa navíc se na dálkových letech v economy s Lufthansou vyvažuje zlatem. Je proto otázka, zda ta rána do podlahy pár sekund po startu byla od zavírajícího se podvozku, nebo jestli to byl kámen, co mi spadl ze srdce, když mi došlo, že jsem si dvojsedačku uhájil.

Zbytek letu byl (díkybohu) velice nudný. Konektor tentokrát nevypadl, takže mohli všichni nerušeně sledovat IFE a dokonce ani večerě (v podobě bramborové kaše s kusem neidentifikovatelného masa) nebyla úplně špatná. A světe div se, v noci dokonce stewardi třikrát prošli kabinou s tácem s pitím. Snídaně už tak povedená nebyla – kromě relativně chutného ovoce bych zbytek tipoval na produkty firem BASF či IG Farben (plastiková vajíčka, gumové brambory a jakýsi hojně aromatizovaný a přibarvený pišingr). O stylovou tečku za celým výletem se postaral letištní personál v Šanghaji, který nejprve poslal na pás první várku prioritních zavazadel, potom všechny normální, a nakonec druhou várku s priority tagy. V praxi to znamenalo celkem zásadní problém– většina prioritních cestujících totiž měla zavazadel hned několik a minimálně jedno skončilo ve druhé várce. Čekání mi naštěstí zpestřila čínská spolucestující středního věku, která se začala sápat po mém kufru a vysvětlovat mi, že je to její zavazadlo. Nejprve jsem jí slušně vysvětlil, že se plete, když nepřestala, tak jsem jí ukázal na kuftu visačku se svým jménem, a když jí ani to nestačilo, tak muselo přijít radikální řešení – otevřel jsem kufr, vytáhl krabice s evropským balením kondomů Durex (nemusím asi vysvětlovat, proč se čínské modely nedají dost dobře používat) a velmi nahlas, aby to ostatní viděli a slyšeli, jsem se té konzervativní dámy mandarínsky zeptal, zda měla i tohle ve svém zavazadle. No a byl klid.

Obrázek
Moc pěkný bar v Senator Lounge

Obrázek
Multikulturně se pomodlit a honem do letadla!

Obrázek
Náš Airbus

Obrázek
Infanti všech zemí, spojte se!

Obrázek
Na palubě

Obrázek
Trochu mi to připomíná autobus Karosa

Obrázek
Otoč to na Šanghaj!

Obrázek
Večeře. Asi nejpodařenější jídlo ze všech

Obrázek
Chemická snídaně

Obrázek
Teď ještě aby dorazily i kufry...

Co říci závěrem? Tahle cesta mě utvrdila v přesvědčení, že s takzvanými „klasickými“ aerolinkami budu na delších trasách cestovat jenom v případě, kdy nebude existovat žádná jiná alternativa. Dálkový economy produkt Lufthansy totiž nemá v jednadvacátém století co pohledávat (a to jsem si ještě schválně vybral příjemnější variantu a ne retro výlet s jumbo jetem). Sedačky s miniaturními rozestupy (okořeněnými navíc monstrózní krabicí od IFE), minimalistický servis a catering ve stylu školní jídelny (koukej to sníst a radši se neptej, co v tom bylo) nemají sebemenší šanci ve srovnání s těmi nejlepšími (Asiana, Singapore Airlines, Cathay Pacific, Air New Zealand...), ale bohužel nestíhají ani v porovnání s širokou skupinou velmi sympatických aerolinek „druhého sledu“ typu Virgin, Emirates či Turkish Airlines. Na druhé straně musím velice pochválit letiště MUC, komplet personál v PRG a také regionální přískoky, které jsou nesmírně kvalitní. Až jsem si říkal, že bych to radši do Šanghaje vydržel v tom Q400 nebo CRJ...


barnes
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 29. 12. 2011, 09:22
Oblíbené typy letadel: TU154 / B747
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od barnes »

Opět velmi kvalitní kousek jak po literární, tak obrazové stránce. Díky a už se těším na TR z Mauritia

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od cocik »

Tak na ten se ja moc netesim. Pred par hodinama jsem zazil situaci, kdy se cca 600 Indu a Cinanu pretahovalo o par prepazek na check-inu. Aneb co se stane, kdyz nejaka dobra duse da na miniaturnim letisti odbaveni do Chennai a Sanghaje na to samy misto. Jeste chvili to musim vydejchat, nez zacnu uvazovat, jak to literarne zpracuju :D

barnes
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 29. 12. 2011, 09:22
Oblíbené typy letadel: TU154 / B747
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od barnes »

cocik píše:Tak na ten se ja moc netesim. Pred par hodinama jsem zazil situaci, kdy se cca 600 Indu a Cinanu pretahovalo o par prepazek na check-inu. Aneb co se stane, kdyz nejaka dobra duse da na miniaturnim letisti odbaveni do Chennai a Sanghaje na to samy misto. Jeste chvili to musim vydejchat, nez zacnu uvazovat, jak to literarne zpracuju :D


Dokážu si představit, na tom letišti jsme byli před 7mi měsíci a dokud nedostaví nový terminál, tak to bude masakr vždycky

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od jife »

Cociku jsi proste talent na psani, to se musi nechat. Jinak moje nedavna zkusenost s LH na trase PRG-FRA-GIG se tady ve foru objevi za nekolik dni, protoze jeste cekam na uzavreni celeho pomyslneho okruhu v podobe zpatecniho letu EZE-FRA-PRG rovnez s LH. Jinak zdravim z jacuzzi wellness hotelu Casa Calma v Buenos Aires, tedy dost mozna styl hotelu, ktery by i tva pritelka ocenila: http://www.casacalma.com.ar/en/home/ a rikam si: Kam to tady chodis na ten flak dobreho masicka?


cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od cocik »

Cokoliv v Palermu je v pohode, ale jestli budes mit stesti, tak zkus rezervacku do La Cabrera (na rohu Thames a Cabrera). A taky zdravim :D

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3039
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od Night fly »

jife píše:a rikam si: Kam to tady chodis na ten flak dobreho masicka?


Mno, tak ja napriklad v Bs.As. chodim na masiko do Rio Alba, Cerviño 4499 (pobliz Plaza Italia) anebo do La Brigada, Estados Unidos 465 (San Telmo). Ale nejlepsi je stejne domaci asado...

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od jife »

cocik píše:Cokoliv v Palermu je v pohode, ale jestli budes mit stesti, tak zkus rezervacku do La Cabrera (na rohu Thames a Cabrera). A taky zdravim :D


Diky, tak tu mame jako prvni na seznamu doporucenych nasledovanou El Mirasol , Don Julio a Cabana Las Lilas.
Jinak pokud se chystas navstivit pri pristi navsteve tento hotel (myslim, ze je to nejzadanejsi a nejlepe hodnoceny hotel ve sve kategorii v EZE dle Tripadvisoru), tak je patrne zbytecna volba pokoje se saunou, protoze ta je opravdu rozmerove malinkata.

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od jife »

Night fly píše:
jife píše:a rikam si: Kam to tady chodis na ten flak dobreho masicka?


Mno, tak ja napriklad v Bs.As. chodim na masiko do Rio Alba, Cerviño 4499 (pobliz Plaza Italia) anebo do La Brigada, Estados Unidos 465 (San Telmo). Ale nejlepsi je stejne domaci asado...


Diky ta La Brigada je rovnez na nasem seznamu jako No.4

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 197
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od Brut »

cocik píše:Každý výlet za exotikou ale nakonec jednou skončí


Tohle mě teda pobavilo :lol: Jinak moc pěkný report, líbí se mi jak je z toho cítit, že nás tu máš za burany :)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od cocik »

Brut píše:
cocik píše:Každý výlet za exotikou ale nakonec jednou skončí


Tohle mě teda pobavilo :lol: Jinak moc pěkný report, líbí se mi jak je z toho cítit, že nás tu máš za burany :)


Hehe, doufam, ze to tak nevyznelo, abych priste nedostal v CR po tlame :D Kazdopadne hodne moc me prekvapilo, jak jsou v PRG na letisti vsichni naprosto v pohode a poskytujou super servis - tak dobry jsem to necekal. Na druhou stranu me vydesilo, ze kdyz si koupim v ceskym obchodaku cokoladu Milka nebo nejakej jinej "evropskej" vyrobek, tak chutna uplne jinak nez nemecky/francouzsky importy, co obcas kupujem tady v Sanghaji. S tou druhoradou kvalitou mi to prijde jako obrovskej prusvih a doufam, ze se zacnou lidi ozyvat a neco s tim delat.

beedat
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 142
Registrován: 10. 08. 2009, 23:26
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od beedat »

Tak jsem se dočkal hladoletu, díky moc, paráda :clap:

Jinak druhořadé potraviny u nás nekupuji, jednou měsíčně nakoupím v Německu a doma beru jen pečivo,
i když i to je u nás odporné a druhořadé :confused:

Lukáš87
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 102
Registrován: 21. 08. 2011, 10:19
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od Lukáš87 »

cocik píše:Čekání mi naštěstí zpestřila čínská spolucestující středního věku, která se začala sápat po mém kufru a vysvětlovat mi, že je to její zavazadlo. Nejprve jsem jí slušně vysvětlil, že se plete, když nepřestala, tak jsem jí ukázal na kuftu visačku se svým jménem, a když jí ani to nestačilo, tak muselo přijít radikální řešení – otevřel jsem kufr, vytáhl krabice s evropským balením kondomů Durex (nemusím asi vysvětlovat, proč se čínské modely nedají dost dobře používat) a velmi nahlas, aby to ostatní viděli a slyšeli, jsem se té konzervativní dámy mandarínsky zeptal, zda měla i tohle ve svém zavazadle. No a byl klid.
:clap: :thumbup: :D

Jinak na TR jsem se těšil a jak jinak- nezklamal, díky ;-)

eMJay
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 10
Registrován: 20. 10. 2011, 15:54
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od eMJay »

Bezvadne, jako vzdy. KLM nelita z Shanghaje? Letel jsem s nimi parkrat do Malajsie a nemohu proti nim rici kriveho slova.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Es kommt der Hunger (PVG-PRG-PVG s Lufthansou)

Příspěvek od cocik »

KL i AF ze Sanghaje litaj, ale bohuzel u nich nemam status. Jsem omezenej pouze na *A + veci typu VS :(


Odpovědět