Poprvé za oceán

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 194
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Status: Offline

Poprvé za oceán

Příspěvekod Brut » 25. 03. 2012, 00:56

Když člověk létá pár let po Evropě, přestane ho to bavit a i když je pořád co objevovat, tu a tam zatouží po nějakém zpestření. Blížila se doba Vánoc a rozhodování co komu darovat se rychle změnilo v každý si koupí letenku pro sebe a užijeme si společný výlet. Na destinaci jsme se dlouho dohadovali, ale opakované akce Alitalie na východní pobřeží Spojených států nám rychle napověděli kam se vydat. A tak jsme po několika dnech rezervovali letenky, které se objevili na akčních letenkách s ratingem MXP-JFK/EWR-FCO-VIE za příznivou cenu, kterou skousne i konto studenta. Dále už stačilo se jen dostat do Milána, kam jsme zvolili EasyJet. Vše bylo naplánované a tak jsem mohl odletět na svoji první cestu mimo evropský kontinent.

PRG-MXP EasyJet (U22586)
Airbus A319, G-EZIL
647 km, 1:06 h


Po přestěhování do Prahy je ranní cesta na letiště naprosto ideální. Odlet byl naplánován na 9:40, stačilo vstávat po sedmé a v půl deváté jsem na letišti. Když si vzpomenu, jak jsem celou noc jel vlakem přes republiku, abych mohl ráno odletět, dělá se mi špatně. Jeli jsme jen s příručáky, což znamenalo vlastně jen foto výbavu a pár věcí, protože zbytek přivezla druhá skupina, cestující o den později. V Praze jako vždy vše bez problému a ke gatu docházíme už v době nástupu, jen naskočíme a zabíráme řadu 23 skoro na konci letadla, které má evidentně svá nejlepší léta za sebou. Odlet byl téměř na čas, a jelikož bylo sedadlo vedle nás volné, já se mohl v klidu dospat. Servisu EasyJetu se nedá nic vytknout, protože od lowcostu nic nečekám. Velmi ale potěšili rozdáváním květin ženám, protože se jednalo o let na MDŽ. Moc jsem se nevyspal, protože mě spolucestující probudila, když jsme začali přelétávat Alpy, byl to krásný pohled. Než jsme se stačili nabažit pohledy na zasněžené hory, už jsme klesali k letišti Malpensa. Itálie nás přivítala krásnými dvaceti stupni (z Prahy jsme odlétali za sněžení) a my se mohli vydat do města.

DSCF2297.JPG
PRG-MXP

DSCF2296.JPG
Květina pro dámy k MDŽ


Nejdříve jsme chtěli do města dojet variantou busem do Gallarate a potom vlakem do Milána, ale uspokojila nás nabídka přímého spojení Malpensa airport express kdy za zpáteční pro dva dáte 22,50 EUR. V Miláně jsme využili služeb laciného hostelu California, se kterým jsme nakonec byli spokojeni. Město nás ale nijak nezaujalo a tak jsme nejvíce času věnovali výborné italské kuchyni a užíváním sluníčka v Parku Sempione.

MXP-JFK Delta (DL161)
Boeing 767-400, N834MH
6419 km, 8:29 h


Dva dny v Miláně utekly jako voda a my se mohli konečně vydat na cestu za oceán. Stačilo jen vyzvednout zbytek cestujících a přečkat noc na letišti před ranním odletem. Check-in byl tři hodiny před odletem v oddělené části letiště speciálně pro lety do USA. I když se odbavovali zároveň lety do New Yorku a Atlanty a nebyla tam skoro žádná fronta, celé odbavení čtyř lidí bylo celkem zdlouhavé. Zbývala asi hodina a půl do odletu, což znamenalo stihnout poslední italské espresso a pomalu se ubírat na pasovku, která proběhla bez sebemenších problémů a tak jsme se odebrali ke gatu, kde už probíhal nástup prioritních cestujících.

Letadlo bylo v konfiguraci 2-3-2 a na stránkách delty jsem předem zamluvil dvojku na pravé straně v řadě 42, což se ukázalo jako dobrá volba. Letadlo také nebylo nejnovější, ale každý měl svůj vlastní IFE. Odlet proběhl načas a my se vydali vstříc Spojeným Státům. Trasa letu byla přes Švýcarsko, Paříž a nad Bretaní jsme opustili Evropu a k pevnině jsme se dostali u Newfoundlandu. Byl to můj první dlouhý let, takže jsem nevěděl, co mám čekat od servisu na palubě. Zhruba po hodině a půl letu se začal podávat oběd. Z nabídky byly na výběr kuře nebo pasta. Obě verze byly velmi povedené, a i když to vypadlo, že je toho málo, byl jsem přecpaný. Před přistáním se ještě podávala Pizza a zmrzlina. Obojí bylo vynikající a Delta na mě udělala dobrý dojem. Měl jsem celou cestu pocit, že něco křoupu. Nenechali nás o hladu ani na chviličku a pocit žízně se dal hasit každou chvíli, protože posádka se téměř nezastavila. Jedinou stinnou stránkou byl americký občan sedící přes uličku, který při každém jídle vypadal, jakoby týden nejedl a vše do sebe naházel neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně nechutně. Vždy jsem musel počkat až dojí, jinak by se mi z toho jídla udělalo zle. Naštěstí to nikdy netrvalo dlouho. IFE mi také přišel velmi kvalitní, protože obsahoval novinky jak z řad filmů, tak i hudby. Flight show je také povedená, takže jsem se po celou dobu dobře bavil.

Před Kanadou nás zbrzdil silný protivítr, který chvílemi dosahoval přes 250km/h a doba do konce letu se nezkracovala, ale prodlužovala. Po přeletu Amerických hranic už šlo vše ráz na ráz a přes Boston a celý Long Island jsme se přibližovali na letiště J. F. Kennedyho. Při přiblížení Delta promítala video, co dělat po příletu na letiště, které velice potěšilo při první návštěvě USA.

Letadlo zaparkovalo u terminálu 3, ke kterému najednou přiletělo několik letadel z Evropy. Tím se velice zkomplikoval vstup na americkou půdu. Před odletem do USA jsem byl varován, ale tohle předčilo i mé nejčernější představy. Hodina a půl stání v dlouhé chodbě vysoké cca 2 metry, bez oken a čerstvého vzduchu a poté asi hodina čekání ve frontě na nějakého volného úředníka, který byl ale vstřícný a po pár minutách jsme měli všichni razítko v pase. Teď už jen najít naše zavazadla v hromadě, odevzdat celní prohlášení a hurá na Americkou půdu. Krása, „jen“ tři a půl hodiny od dosednutí na dráhu. Pro cestu do hotelu jsme zvolili klasickou cestu AirTrainem a metrem.

DSCF2509.JPG
MXP-JFK

DSCF2508.JPG
MXP-JFK

DSCF2528.JPG
Oběd1

DSCF2530.JPG
Oběd2


V USA už většina z vás byla, takže asi nemá cenu cokoli popisovat. Návštěva Spojených Států mne ale naprosto učarovala. New York je jedním z nejlepších míst, které jsem v životě navštívil a určitě se tam chci vrátit. Po USA jsme se dopravovali Megabusem, což byla perfektní volba, protože kolikrát se člověk ze střední Evropy projede po čtrnácti proudové silnici? Navštívili jsme ještě Philadelphii a Washington D. C., města, která jsou spíše pro milovníky americké historie, ale bylo pěkné se po těch místech, kde se psala a píše historie USA, procházet. Jeden z nejsilnějších zážitků bylo navštívení hokejového zápasu ve Philadelphii.

DSCF3113.JPG
Liberty

DSCF3537.JPG
Devils @ Flyers

DSCF3558.JPG
Jarda vyhrál

DSCF3761.JPG
DC


EWR-FCO Alitalia (AZ643)
Airbus A330-200, EI-EJI
6898 km, 7:54 h


Osm dní v Americe uteklo jak voda a nastal čas odjezdu domů. Let byl naplánován na 18:05, takže jsme ráno stihli ještě navštívit slavné Flushing Meadows a pak už jsme nasedli na metro směr Penn Station, kde jsme přesedli na NY Transit do Newarku. AirTrain na Newarku mi přišel jako vtip. Malé komůrky pro pár lidí podle mě nemůžou kapacitně stačit. Na terminál B jsme přijeli akorát v době, kdy byl zahájen check-in na let do Říma. Při odbavování zavazadel jsme narazili na zřejmě prvního nepříjemného Američana, který byl nepříjemný teda pořádně. Po odbavení zbyl čas tak akorát na poslední občerstvení a pak už na pasovku a tělní skener. Proces při odletu trval oproti příletu jen pár minut. Celkově se mi letiště Newark zdálo perfektní.

Nástup do letadla byl podle řad, takže s naší řadou 31, kde jsme zabrali opět předem rezervovanou dvojku, jsme nastupovali mezi prvními. Krásný Airbus, který ještě voněl novotou, neměl na první pohled jedinou vadu. Při letu se jich ale pár objevilo. Jako největší bych viděl vstup na sluchátka z boku opěradla – při prvním hledání věcí v binu a znovusednutí na sedadlo jsem si zlomil jacka a musel jsem použít erátní sluchátka. Další nevýhodou byla krabice od IFE pod sedadlem u okna. Jinak ale letadlo působilo příjemně a místa na nohy bylo opravdu dost.
Asi po dvou hodinách byla podávána večeře, kde bylo na výběr hrozné kuře a vynikající ryba, bohužel doplněná o těstoviny bez chuti. Porce byly opět dostačující. Po sesbírání tácků se ale až ke Středozemnímu moři nic nedělo a kabina byla v potemněném módu spánku. Posádka byla zalezlá vzadu a pití bylo k dispozici v baru=krabice pár lahví. Let proběhl bez problémů, akorát Alitalia se moc nepředvedla. Např. omezená nabídka džusů, kde chyběly základní jako pomerančový nebo jablečný bych viděl jako fatální chybu. Neschopnost posádky umocnilo i to, že mé spolucestující nefungovalo IFE a i přes opakované připomínky, se nic zásadního nestalo a IFE bylo zaseklé až do konce cesty.

Při přiblížení k Římu velmi potěšila kamera umožňující sledování pohled z pilotovy perspektivy. Přistání proběhlo hladce a tak jsme mohli v klidu vyčkávat na další let směrem do střední Evropy. Na přestup jsme měli něco málo přes dvě hodiny, a jelikož kontroly v Římě probíhaly velmi rychle, byl tento čas dostačující jak na přesun z jednoho terminálu na druhý, tak na oblíbené italské espresso.

DSCF4420.JPG
EWR-FCO

DSCF4423.JPG
Večeře1

DSCF4424.JPG
Večeře2



FCO-VIE, Air One CityLiner (CT188)
Bombardier CRJ900, EI-DVS
779 km, 1:10 h


Letiště v Římě působilo příjemným dojmem, ale už byl čas nástupu. Ten probíhal přes autobusy. Před vstupem do letadla jsem ještě odevzdal větší kufr do zavazadlového prostoru. Proč jsem pochopil až v letadle, biny byly miniaturní a tam by se vážně nevlezl. Na FCO panovala ranní špička, takže jsme ve frontě na RWY šli až jako jedenáctí. Malinký Bombardier se jevil ze všech letadel jako nejpříjemnější a nejpohodlnější. Místa na nohy bylo královsky. Pokud by letadlo mělo IFE a více záchodů, rozhodně bych si dokázal představit letět celou trasu v tomto malém letadle. Krásné bylo pozorovat na křídlech, jak každý poryv větru s letadlem háže a letadlo se celou cestu prakticky kolíbá. Velmi potěšil i servis na takto krátkém letu. Nečekal jsem vůbec nic, ale dvoučlenná posádka stihla rozdat malý desert a nápoje. Myslel jsem si, že to bude lowcost AirOne, ale zřejmě nikoli. Let opět probíhal bez problémů a za hrubou hodinku jsme už dosedli na letiště ve Vídni, kde na nás překvapivě čekala zavazadla i náš transport. Pár hodin za volantem a budeme doma.

DSCF4443.JPG
FCO-VIE


Na závěr bych rád shrnul tento můj první trip mimo Evropu:
+ Samotné USA (obzvláště NYC)
+ Servis Delty
+ Celkový dojem z AirOne CityLiner
+ přestup na FCO
+ Letiště EWR
+ Letiště Praha Ruzyně (které se mimochodem konečně dostalo na první místo v flightmemory a konečně tak odsunulo Hahn na druhé místo :) )

- Servis a posádka Alitalie
- Imigrační na JFK
- Milán – je to fakt díra

Pokud jste dočetli až sem, tak gratuluji a děkuji za pozornost


simon1
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 37
Registrován: 14. 06. 2010, 19:03
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod simon1 » 25. 03. 2012, 07:03

Dobrá práce :clap:

lolkac
Nováček
Nováček
Příspěvky: 9
Registrován: 25. 03. 2012, 23:36
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod lolkac » 26. 03. 2012, 16:48

Skvelý report. Nevyznám sa veľmi v tom ale neboli v USA nejaké nepríjemné prešacovanie a kontroly?

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 194
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod Brut » 27. 03. 2012, 09:02

Já se v tom taky nevyznám, ale naopak kontrola nebyla skoro žádná, na nikoho se nic neptali, jen přiletělo mraky letadel, včetně A380 AirFrance, který tam podle mě neměl co dělat, ale podle tagů na kufrech v hromadě tam byl, a bylo otevřeno asi 5 přepážek - hold asi nečekali, že v sobotu taky lítaj letadla :)

cestujlevne
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 39
Registrován: 25. 03. 2012, 21:11
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod cestujlevne » 27. 03. 2012, 10:58

Na kolik tě vyšel lístek na hokej ? Měli jsme to taky v plánu, ale nakonec nebyl čas :lol:


flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5143
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod flyingblue » 27. 03. 2012, 11:12

Brut píše:Já se v tom taky nevyznám, ale naopak kontrola nebyla skoro žádná, na nikoho se nic neptali, jen přiletělo mraky letadel, včetně A380 AirFrance, který tam podle mě neměl co dělat, ale podle tagů na kufrech v hromadě tam byl, a bylo otevřeno asi 5 přepážek - hold asi nečekali, že v sobotu taky lítaj letadla :)


Myslim, ze a380 by k T3 nepustili. Lita na T1. Ale mozna navedli vas k imigracnimu na T1 :-)

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 194
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod Brut » 27. 03. 2012, 20:43

cestujlevne: tuším, že něco okolo 90$, já to dostal jako dárek, tak nevím přesně - jinak by to bylo mimo rozpočet... ale mám dojem, že v NJ je to o dost levnější...

flyingblue: asi ano, nebyl jsem zrovna hrrr do toho hledat, kde jsme a co se děje, po tom čekání chtěl být člověk co nejdřív pryč a začít si užívat

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5143
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Status: Offline

Re: Poprvé za oceán

Příspěvekod flyingblue » 27. 03. 2012, 20:54

Brut píše:flyingblue: asi ano, nebyl jsem zrovna hrrr do toho hledat, kde jsme a co se děje, po tom čekání chtěl být člověk co nejdřív pryč a začít si užívat


Letel sem asi tyden po nasazeni velryby na trat CFG-JFK prave velrybou. A za "handling cestujicich" by si americka administrativa te doby zaslouzila nafackovat.

Tusim jsem to komentoval slovy: "jestli je to ta 'change', co sliboval Obama, tak to potes panbuh". Bohuzel (predevsim pro moje americky kamarady) se to splnilo.



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů