Jelikož jedna z věcí, kterou jsem si přivezl je čtečka Kindle, připravil jsem jako bonus tento report i ve formátu pro ni. Soubor si můžete stáhnout zde (i když se mi to nepodařilo naformátovat podle představ).
Loňská návštěva New Yorku ve mě probudila dlouho potlačovanou touhu po dálkových letech a tak si i letos hodlám dopřát cestu za velkou louži. Kurz dolaru sice není proti loňsku zrovna příznivý, ale kámoš podléhá relativně snadno. Horší je to s výběrem toho správného letu. On by chtěl letět s A380, jenže s tou jsem letěl loni a navíc mám v plánu rozšířit statistiky na Flightmemory o let jumbem a triplsedmou. Trošku mi pomůže náhoda, kdy se objeví zpráva o trhlinách na křídlech a kamarádův zájem o seznámení s A380 vyprchá rychlostí blesku. Domlouváme se, že strávíme večer v příjemné společnosti cpt. Morgana a rezervačních webů. S první rundou startujeme Matrix a začíná hledání. Let přes Atlantik cenově i časově vyhrává KLM, místní přelety pak Virgin America a United. Všechno jde jako po drátkách a tak je brzy zarezervováno, vytištěno, kreditka vyčerpána a láhev Morgana vyprázdněna (pozn.: platba kreditkou sebou nese určité výhody a byla splacena v rámci bezúročného období). Akorát se trošku mračím nad údajem, kolik mil obdržíme do věrnostních programů aliance Sky Team - bude to míň, než kolik jsem loni dostal od konkurence *A za let do NY, ale jelikož si letenky vybírám prioritně podle ceny a typu letadla, není to úplně nejdůležitější. Střídáním společností stejně většinou dochází k tomu, že mi míle postupně propadají. Osobně si raději zinkasuju výhodu v podobě lepší ceny rovnou, než střádat míle a doufat, že jednou to na bonusovou letenku vyjde (a to jsem ještě netušil, co za kousek má připraveno ČSA se svým programem OK+).
Po týdnu dorazí mail, že námi vybraný let z LAS do NYC je zrušen a jsme přebookováni na dřívější let. V mezičase si také vybíráme sedadla, kde chceme strávit let přes Atlantik. Konfigurace jumba KLM je taková zvláštní co se týče umístění galley a protože se nechceme protahovat kolem stěny, volíme zadní část letadla. Chvilku uvažujeme, že vyzkoušíme jejich novinku Meet & Seat, podle textu na stránkách to totiž vypadá, že s touto službou jdou zvolit bezplatně i místa v economy comfort, ale nakonec to nepokoušíme. Docela bych nerad, aby mi z kreditky strhli dalších 300 €. Pokud někdo z vás ví, jak to je, napište to prosím do komentáře.
Let PRG-AMS, KLM 3120 (OK 616)
Airbus A319 OK-MEL
707 km, 1:20 hod
Nástup začíná včas a letuška kontrolující palubky u vstupu nahlas přečte naši cílovou destinaci a v jejím hlase je znát, že by se k nám hned přidala. Sedíme v šesté řadě, kterou jsme si zajistili časným on-line check-in, neboť na přestup je pouze 70 minut a v případě potřeby se nechceme probíjet celým letadlem. V byznys jsou pouze 4 cestující, economy je plná tak z 90 %. Nástup je ukončen, ale ozve se kapitán letadla s tím, že povolení ke startu máme uděleno až v 7:23, což rapidně ukrajuje z našeho přestupového času. Asi po deseti minutách nahazuje motory a po další čtvrthodině vyrážíme k dráze 24 a startujeme.
Po vystoupání do letové hladiny začíná servis - kus perníku, nealko a káva. Na krátký skok po Evropě to ujde. Na monitorech sledujeme průběh letu a podle údajů to vypadá, že v Amsterdamu přistaneme jen s malým zpožděním. Deset minut před přistáním ovšem letadlo točí prudce doprava a dozvídáme se, že si dáme jeden vyčkávací okruh. Náš přestupový čas se tím povážlivě zkracuje, takže je jasné, že nás čeká úprk po letišti. Po okruhu už jdeme na přistání na dráhu 18C a po desetiminutové jízdě zastavujeme u posledního gate prstu B. Jak jinak, když odlet do SFO bude z posledního gate prstu E. Vybíháme z letadla a doufáme, že na pasovce nebude velká fronta. Máme štěstí, na pasovce není ani noha a tak zbytek cesty do gate už absolvujeme klidným krokem. Na bezpečnostní kontrole si poprvé vyzkouším tělesný scaner. Letadlo je umístěno tak blbě, že nejde vyfotit, s určitou námahou se mi podaří zjistit aspoň registračku. Boarding již probíhá a během chvilky je naše řada vyzvána k nástupu.
- Snídaně ČSA
Let AMS – SFO, KLM 0605
Boeing 747-400 PH-BFN City of Nairobi
9011 km, 10:31 hod
Jumbo už od pohledu něco zažilo, vnitřek letadla je celý omšelý. Na sedačce máme připravený polštářek a deku, na obrazovce běží uvítací video a nejde přepnout. Místo na nohy žádná sláva. Boarding proběhne docela rychle, ještě dostaneme sluchátka pro IFE a po kontrole kabiny jdeme na start. Dráha 24 ubíhá rychle a jumbík se nemá k tomu, začít se zvedat. Nakonec se přeci jen vznese a začíná ukrajovat první kilometry z celkových 9011, které svítí na airshow (na airshow nás před startem zaujala informace, že jsme ve výšce -4 m). Catering začíná zhruba po hodině letu, kdy dostáváme pytlíček mandlí a pití, čímž tak leda podráždíme žaludky a těšíme se na oběd. Původně jsme měli v plánu vyzkoušet nabídku KLM na jídlo z nabídky à la carte, bohužel na lince do SFO není tato služba dostupná. V mezičase prozkoumáváme IFE. Ovládání je takové horší, má dlouhé reakce a chvilku mi trvá, než si osvojím ten grif na potvrzování voleb a jak mám sestavit svůj playlist. Z filmů mě žádný nezaujal, tak většinou poslouchám muziku, koukám na mapu a občas si zahraju některou z her.
K obědu je na výběr "fish or pasta". Zvolíme fish, což je pangas na kari s rýží. Žádný kulinářský zázrak to není, zato zbytek oběda je naprostá katastrofa. Nějaké naklíčené zrní, které ani neotvírám a jako dezert našlehaná nechutná hmota chemické barvy i chuti. Máslo není vůbec, místo toho nějakej rostlinej tuk, navíc skoro rozteklej. Hlavou mi proběhne chmurná představa smrti hladem a přemýšlím, že bych těch 15 € navíc rád zaplatil, abych se pořádně najedl. S povzdechem vytahujeme z batohu sušenky a dokrmujeme se.
Poté co stewardi sklidí nádobí, je čas vyrazit na průzkum letadla. Letadlo je v economy téměř celé zaplněno, zbývá pouze pár volných míst. Procházíme se dokola, v té přední zvláštní kuchynce pokecáme s jednou letuškou a necháváme si nalít pití. Na tak velké letadlo mi přijde malý počet záchodů. Jeden je navíc rozbitý, takže u všech stojí fronty. Vracíme se na místa a snažíme se zabavit pomocí IFE. Spíš nás ale zaujme přelet nad Grónskem a fascinovaně si z okénka prohlížíme holé bílé pláně. V půlce letu se servíruje snack, na výběr jsou sušenky nebo zmrzlina. Ptáme se stewarda, jaká je to zmrzlina a tak chvíli zkoumá obal, aby nám po chvíli odpověděl, že "delicious". Dostáváme záchvat smíchu a říkáme, že v tom případě si rozhodně dáme. Zmrzlina je opravdu vynikající, s karamelovou příchutí a vyhlašujeme ji cateringovým vítězem dne. Jak se posléze ukáže, bylo to předčasné, zlatý cateringový hřeb nás teprve očekával. Ke zmrzlině dostáváme i vodu. Balenou jak v kelímku od jogurtu, s čímž se setkávám na palubě letadla poprvé. Pro personál je to ale určitě pohodlnější, než nalévat 400 kelímků. V nabídce najdu Mr. Beana, tak mám chvilku na co koukat, ale jsou tam pouze dvě epizody. Ta z prádelny a z minigolfu. Poté se ještě podívám po jednom dílu na Toma a Jerryho, kojota Vilíka a Bugs Bunnyho. Škoda, že tam těch kreslených grotesek není více.
Po dalších třech hodinách se servíruje svačina. Ohřátý kousek pizzy, k tomu těstovinový salát, ovoce a karamelové sušenky. A svačina je na rozdíl od oběda vynikající. Spokojeni to všechno sníme a na zbytek letu se pokoušíme usnout. Moc to ale nejde, po osmi hodinách letu už nevím, jak bych se posadil. Moje vysoká postava není s 31 palcovými rozestupy sedaček moc kompatibilní a to mám štěstí, že cestující přede mnou svoji sedačku sklopil jenom symbolicky. I já jsem ohleduplný a také mám sklopeno jenom na první zářez. Holčina za mnou je ovšem drobné postavy a nemá problém se schoulit do sedačky a spát. Po chvíli to vzdávám a jdu se projít a protáhnout, i tak cítím, že to skončí křečema v lýtkách.
Tečka na mapě představující San Francisco se konečně přiblížila na dosah a za okýnkem vidím poprvé v životě Tichý oceán. Podlétáme město, otáčíme se a po deseti a půl hodinách přistáváme na dráhu 28L. Vítá nás zamračená obloha. Při pojíždění na gate zaregistrujeme, že u mezinárodního terminálu už stojí A380 Lufthansy, dvě jumba United a tripl Singapore. Což věští frontu jako kráva na imigračním a taky že ano. Uředníci jsou velice pečliví a fronta se jen pomalinku posunuje kupředu. Naštěstí po nás asi dlouho žádný mezinárodní let nepřistane a tak, když jsou odbaveni všichni američané u svých přepážek, začnou pracovníci letiště část cizinců přesouvat na tyto přepážky. A těmto úředníkům to jde podstatně rychleji od ruky. I tak jsme ve frontě stáli přes hodinu. Navíc ten můj je nějakej zvědavej a furt se mě na něco ptá. Občas mu nerozumím, tak mu odpovím na něco jiného, ale zase tolik mu to nevadí. Kufry už jsou dávno sundané z pásu, tak je chvíli hledáme v hromadě a pak už kráčíme na Bart (jízdenka stojí 8,10 USD) a jedeme do centra, kde máme rezervovanej hotel.
- Oběd na palubě jumba
- Nad Grónskem
- Vynikající zmrzlina
- Svačina
- letiště SFO
Let SFO – LAS, Virgin America 908
Airbus A320 N839VA
666 km, 1:05 hod
Po pěti dnech strávených v San Franciscu je čas přesunout se do města hazardu - Las Vegas. Odlet máme až odpoledne a tak se ještě naposledy projedeme historickou Cable car než vyrazíme Bartem na letiště. Jelikož poplatek za kufry hodláme platit hotově, musíme celé odbavení absolvovat na přepážce. Odbavení je rychlé, přepážek je otevřených dost a žádná fronta. Za kufr je poplatek 25 USD. Na bezpečnostní kontrole také skoro nikdo není. Pracovník TSA klade každému cestujícímu záludnou otázku - ptá se na jeho příjmení. Při pohledu na moje, pro shluk souhlásek američanama nevyslovitelné, ovšem kapituluje a tak ho zajímá moje křestní jméno. Terminál 2 je docela malý, naše letadlo už je připraveno u nástupního mostu. Okna na letišti jsou ovšem polepena takovou tečkovanou folií, což můj foták rozhodí natolik, že není pořádně schopný letadlo vyfotit. Zkoušíme bezplatnou wifi pro přístup na internet, ale v pohodě fungují pouze stránky letiště. Přístup na net by měl fungovat po dobu 45 minut po přehrání sponzorského videa, ale už 20 sekundové sponzorské video se přehrává skoro dvě minuty a pak se to zasekne úplně, takže se na mail nepřihlásíme.
Nástup do letadla začíná včas a podle řad odzadu, což pracovníci na gate kontrolují. Jelikož máme šestou řadu, budeme nastupovat skoro poslední (konfigurace kabiny je F8Y138). Cestou do letadla je možno koupit si za 2 dolary sluchátka. Vnitřek letadla je perfektní, skoro ještě voní novotou, i když letadlo je v provozu už rok. Sedačky jsou pohodlné, místa na nohy víc než dost. Každá sedačka má svoje IFE, většina obsahu je zdarma, pouze za filmy se platí poplatek 5 nebo 8 USD. K dispozici je 24 TV kanálů, hudba, propagační videa a mapa. Ta je trošku nepřesná, používají polohu na googlemaps, ale je tam určité zpoždění. K tomu zobrazují výšku, rychlost, zbývající míle a venkovní teplotu. Start z dráhy 1L, z pravé startuje 737 Southwest. V ceně letenky je pouze pití, dostáváme láhev vody. Let je to krátký, po hodině a 5 minutách přistáváme na McCarranově letišti. Dojmy z letu veskrze pozitivní, na lowcost služby na úrovni.
K Las Vegas přidám ještě jeden zážitek, i když není úplně letecký. Na vrcholu věže Stratosphere jsou umístěny atrakce pro milovníky zábavy. Já jsem si vybral Insanity, což je řekněme kolotoč, kdy se posadíte, rameno se přesune přes okraj věže a poté se rychlostí 65 km/h točíte a pod sebou máte 270 metrů volného prostoru. Úžasný pocit.
- Cable car
- Kočár do Las Vegas
- Letiště SFO
- Letiště McCarran - hrát můžete ihned po příletu
- Kolotoč nad Las Vegas
Let LAS – EWR, United Airlines 1519
Boeing B737-900 N37409
3586 km, 4:38 hod
Verze 900 je jedna z mála, se kterou jsem ještě neletěl, tak jsem se na tento let docela těšil. Odlet je v brzkých ranních hodinách, k přesunu na letiště tedy využíváme taxi, které vyjde na 13 USD. Check-in probíhá pomocí kiosků, zavazadla pak odevzdáváme na přepážce, kde také uhradíme poplatek 25 USD za každé. Poté si jdeme vystát frontu na bezpečnostní kontrolu a po ní přejíždíme AirTrainem k nástupním mostům D. Před nástupem ještě stíhám kávu. Na monitoru jsou všechny informace k letu. První třída je plná, na upgrade čeká 27 kartičkářů, v economy zbývá pouze 5 volných míst. Nastupuje se podle řad odpředu. Cestou do letadla dostáváme sluchátka. Místa na nohy je o fous více, než v osmistovkách TVS. Každá sedačka má svoji obrazovku, bohužel je zde nainstalována placená DIRECTV®, cena za let 7,99 USD. Zdarma je pouze prvních 30 minut, i tak je skoro přes celou obrazovku nápis, že získat přístup je snadné. Pár cestujících si zaplatí, pak nají k dispozici více jak 100 satelitních programů + hudba + filmy. Ty ovšem pravděpodobně nabíhají v pevně určený čas všem najednou (vždy se objevilo odpočítávání, že film začíná za 5 minut). Mapa není k dispozici, zdarma ani placená. Ostatní můžou koukat pouze na první kanál, kde promítají reklamy, upoutávky na filmy a návod jak uhradit poplatek. Volíme vlastní zábavu - Kindle a mp3.
V ceně letenky jsou opět pouze nápoje, bereme si tedy plechovku Coca Coly, do kelímku dostáváme i led. Během letu pak letušky několikrát nabízí vodu, je možno koupit sendviče. Let probíhá klidně a po necelých pěti hodinách přistáváme na dráze 22L letiště Newark. Letiště na mě nepůsobí dobrým dojmem a už vůbec se mi nelíbí, že kufry se vyzvedávájí v prostorách, které jsou přístupné komukoliv, zvláště když už jezdí na pásu. K cestě na Manhattan volíme autobus za 16 USD, v Lincolnově tunelu je ovšem zácpa a tak cesta trvá něco přes hodinu. I New York nás vítá zamračenou oblohou.
- Pokud se chceš koukat, protáhni kreditku
- Po příletu na EWR
Let JFK – AMS, KLM 0642
Boeing 777-200ER PH-BQC
5863 km, 6:22 hod
Pro seznámení s triplem jsem po zralé úvaze zvolil let operovaný verzí 200ER, neboť má konfiguraci 3+3+3. Abych řekl pravdu, nedovedu si představit, jak tam narvou těch 10 sedaček do řady a nechci to ani vidět, natož v tom sedět. Odlet z New Yorku je plánován v 18 hodin a tak krátce po třetí vyrážíme z hotelu metrem směr JFK. KLM létá z terminálu 4. U odbavovacích přepážek je prázdno, ale pracovník Delty nás nejdříve směruje k odbavovacím kioskům pro palubní vstupenku a teprve pak si můžeme nechat odbavit zavazadla a poté je předat pracovníků TSA ke kontrole.
Terminál 4 se momentálně upravuje a tak staveništěm kráčíme na bezpečnostní kontrolu, kde je docela velká fronta a moc se nehejbe. Zatímco se pomalu suneme, letištní rozhlas již hlásí, ať se všichni cestující linky 0642 do AMS dostaví na bezpečnostní kontrolu a tak fronta za námi rychle roste, což ovšem pracovníky nijak nestresuje. Nejvíc mě dostává, když pracovník letiště s jedním cestujícím na vozíku pracně kličkuje a probíjí se frontou economy, místo aby ho pustili fast trackem. I zde už mají tělesné scanery, což je důvod, proč to jde tak pomalu. Kontrola jednoho cestujícího scanerem trvá dýl než projití standardním rámem. Navíc nechápu, jaký přínos to má pro cestující, když stejně musí odložit všechno jako předtím včetně bot.
V gate si ještě stihneme koupit něco na zub a začíná boarding. Vyhlašují vždy zhruba 4 řady a to odzadu. Před nástupem na palubu kontrolují velikost příručních zavazadel a pokud některé nesplnuje rozměry, je odbaveno do nákladového prostoru. Ještě chvilku čekáme na poslední dva pasažéry a přesně v šest nás vytlačují ze stojánky abysme následující půlhodinu čekali na povolení pojíždět. V půl sedmý se konečně hejbneme a okružní jízdou po JFK míříme k prahu dráhy 22R. Na levé bude startovat A320 JetBlue, za námi se připravuje A330 Lufthansy. Krátce po startu vlétáme do mraků a z NY nevidíme nic.
Servis začíná podobně jako cestou sem pytlíkem s mandlemi, k večeři je poté na výběr pasta nebo beef. Volíme beef, kousky masa s bramborovou kaší, k tomu salát a medovej perník. Máslo opět nahrazeno tukem, ale jinak je večeře dobrá. Po večeři posádka zhasíná všechna světla. Nám se spát nechce, tak posloucháme muziku a čumíme na airshow. Tady mají ještě tu starou verzi, navíc ji pak před přistáním vypnou. Během letu jsme dosáhli nejvyšší výšky 39000 ft a rychlosti 1026 km/hod. Zbytek zábavy je stejný jako cestou do SFO. Po dvou hodinách roznáší balenou vodu a zhruba hodinu před přistáním je čas na snídani. Dáváme si kávu a v krabičce máme jahodový jogurt, mufin a balení pomerančového džusu o obsahu 89 ml. Tohle jejich balené pití mě fascinuje. Těsně před sedmou přistáváme na dráhu 18R amsterdamského letiště, chvilku za námi sedá jumbo KLM.
Na přestup máme tentokrát času dost a tak jdeme nakupovat. Potřebuju doplnit sbírku nafukovacích letadel, jumbo ještě nemám. Pak si dáváme pořádnou snídani a přes pasovku a bezpečnostní kontrolu míříme do prstu B, kde budeme mít odlet do Prahy.
- Concorde v NY
- B777 na JFK
- Večeře
- Snídaně
Let AMS – PRG, KLM 3121 (OK 617)
Airbus A319 OK-MEL
707 km, 1:11 hod
Letadlo dnes přilétlo načas a zjištujeme, že do Prahy se vrátíme stejným letadlem, kterým jsme svoji cestu začínali. V C jsou opět pouze 4 cestující, Y tipuju tak na 90 %, pár míst je volných. Z okénka pozoruju nakladače, jak se s kufry vůbec nemazlí. A když s tím mým pořádně fláknou, je mi jasné v jakém stavu se s ním shledám na pásu v Praze. Po loňské cestě za oceán jsem mohl kufr taky vyhodit, ale ten měl už něco nalétáno, zatímco tenhle je fungl nový.
Startujeme na čas z dráhy 18L. Tentokrát se podávají karamelové sušenky. Na monitorech pouštějí air-show a poté reklamní videa na ČR. V Praze přistáváme po 72 minutách letu a letadlem se rozezní Smetanova Má vlast. No, měl bych být vlastenec, ale ta hudba se mi nelíbí. Raději bych něco pohodovějšího.
Na zavazadla čekáme skoro půl hodiny a podle předpokladů je to moje zničené. Výztuhy jsou popraskané a kufr odmítá sám stát a kácí se k zemi. Tentokrát si to ovšem nenechám líbit a kráčím k reklamacím. Paní za přepážkou se nejdříve tváří, že žádné poškození nevidí a tvrdí, že kufr je v pořádku. Nakonec se zvedá a jde to prozkoumat zblízka a poté uznává, že to popraskané je. Nabízí bezplatnou opravu nebo proplacení škody. Než bych riskoval nějakou zflikovanou opravu, volím proplacení hodnoty kufru. Vyplnuje reklamační protokol a pro peníze mě posílá do prvního patra na odletech. Cestou jsme ještě podrobeni bedlivému zraku celníka a když podle tagů zjištuje, že letíme ze států, scanuje naše zavazadla, zda nepašujeme nějakou elektroniku. Stranou vidíme jejich úspěšný zátah na pašeráka cigaret, na stolku je vyrovnána pěkná hromada krabiček.
- OK-MEL v AMS
Naše cesta je u konce. Následují dva plonkové měsíce a v červenci letíme s partičkou na prodloužený víkend do Milána. Let bude s ČSA. K tomu bych jen poznamenal, že mají v současné době zvláštní způsob prodej letenek přes svůj web. Zatímco já jsem rezervaci po výběru data a zobrazení ceny vzdal, protože mi cena přišla vysoká, kámoška klikla na dále a zjistila, že v následujícím kroku cena poklesla o více jak tisíc korun! Takže zatímco ostatní společnosti se cenu snaží navýšit o nějaké příplatky, naše aerolinky cenu snižují. Teď jde o to, kolik lidí klikne na dále, aby to zjistilo a kolik odejde jinam.
Jelikož tahle cesta pro mě znamenala několik nej a poprvé, dovolím si je na závěr shrnout:
-poprvé jsem letěl jumbem, triplem a 737-900
-poprvé jsem se koupal v Tichém oceánu
-absolvoval jsem svůj nejdelší let (AMS-SFO dle airshow 9011 km, dle Flightmemory 8796 km)
-získal jsem nejvíce mil za jeden segment do FF (2228 mil za LAS-EWR do M&M)
A podobné reference na akční celníky v Praze jsem slyšel od člověka, co často lítá z USA a právě kvůli nim začal raději lítat přes MUC do VIE. Chtěli po něm totiž proclít novej pracovní notebook... takže je asi potřeba co nejdřív strhnout baggage tag, co?
navic vetsina pracovnich veci ma nejake inventarni cislo, ze? 
).
