80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývoje)

hafi
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1724
Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
Pohlaví: muž
Bydliště: bejvávalo YVR
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Moskva slzám nevěří)

Příspěvekod hafi » 02. 09. 2012, 12:06

Tak jsem včera večer přiletěl z OVB...a ruskou byrobuzeraci potvrzuji.
Po priletu tam nebyli na stolkach ty imigracni karticky...na pasove kontrole nas vzdy poslali ke stolkum, ze pry tam jsou. Az kdyz cele letadlo proslo pasovkou tak nekdo zacal resit proc jim tam asi deset lidi (kteri prospali rozdavani listecku v letadle) zbylo.


cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Moskva slzám nevěří)

Příspěvekod cocik » 08. 09. 2012, 10:13

Tenkrát na (čínském divokém) Západě

Obrázek

Dlouho jsem zvažoval, jestli mám opustit relativní pohodlí hotelu Hilton v Novosibirsku a vydat se na prohlídku města, ale měl jsem Ruska i Rusů plné zuby a okolí navíc nepůsobilo nijak vábným dojmem. Zvolil jsem proto náhradní program v pořadí vana s horkou vodou, večeře z hotelové restaurace a spánek (což šlo poměrně jednoduše, protože jsem byl z neustálého přelétávání časových pásem zvyklý usnout a probudit se na povel). Ráno rychlá snídaně, check-out a žádost o taxíka na letiště. Zradu jsem začal tušit ve chvíli, kdy se mi recepční začala omlouvat, že na ten taxík budu muset celkem dlouho čekat. Podotýkám, že nebyla dopravní špička, ale jedenáct hodin dopoledne, a já byl v nejlepším hotelu ve městě. Po půl hodině čekání naštěstí zastavil před hotelovým vstupem černý mercedes a portýr mi pokynul, abych nastoupil. S velmi přátelským řidičem jsme se dohodli, že budu sedět vpředu, abych si cestou trochu prohlédnul město, a tak jsem si užíval přibližně pětačtyřicet minut vyhlídkové jízdy kolem výstavních paláců, cestu po mostě přes řeku Ob, stašidelný průjezd starou tovární čtvrtí i dlouhou cestu po výpadovce kolem transibiršké magistrály. Putování bylo navíc okořeněné divadelní estrádou na téma „řidič obvolává dalších deset taxikářů, aby přišli do práce, ale všichni jsou opilí a posílají ho do háje“ a já začal chápat, proč většina věcí v Novosibirsku funguje tak, jak nefunguje. Nakonec jsme ale bezpečně dorazili na „aeroport“ a já se odebral do mezinárodní odletové haly...

CZ6004, OVB-URC, B737-700
„Otevřete kufr a ukažte mi, co v něm máte za kus železa,“ rezolutně prohlásila děžurná obsluhující rentgen u vstupu do terminálu. Vybalil jsem pár vrstev oblečení a vytáhnul masivní železný hřeb ze staré japonské železnice, který jsem dostal na Sachalinu coby stylový suvenýr. „Što eto takoje?“ otázala se přísná paní a musel zapojit svojí veškerou ruskou výřečnost, abych vysvětlil, že jde o suvenýr a rozhodně s tím nehodlám ohrozit bezpečnost ani plynulost leteckého provozu. Naštěstí mi uvěřila a pustila mě dál, ale dál už to tak jednoduché nebylo. Přepážky check-inu na náš let ještě několik hodin nebudou otevřené, takže musím zůstat ve veřejné části. Všechny sedačky v koutě sloužícím coby čekárna už byly obsazené, ale naštěstí se mi podařilo zabrat jeden z posledních volných stolů v malé letištní kavárně a ze samoobslužného pultu vybrat několik plechovek Red Bullu. Placení u pokladny s apatickým personálem trvalo asi deset minut, což byla na jednu stranu tragédie, ale zase jsem si byl jistý, že mě u stolku nikdo otravovat nebude, protože se dámy z obsluhy víc zajímaly o klábosení mezi sebou než o hosty.

Jistým paradoxem letiště v Novosibirsku je fakt, že zatímco veškeré služby mají tragickou úroveň, mají cestující k dispozici poměrně rychlý a bezplatný internet. Čas do otevření check-inu tak díkybohu utekl poměrně rychle a já se slzou v oku naposledy otevřel necenzurované stránky Facebooku a Youtube, které v Číně bez kvalitní šifrované VPN prakticky nefungují. Povedlo se mi navíc vychytat okamžik, kdy bezpečáci otevřeli přístup do haly s přepážkami, takže jsem stál na check-inu našeho letu jako první. Měl jsem tedy alespoň teoretickou výhodu v podobě minimální fronty na pasové kontrole o patro výš. „Hurá, jsem třetí na řadě, teď už se nemůže nic stát,“ pomyslel jsem si. Jako bych v tu chvíli zapomněl, že jsem v Rusku...

Po hodině a půl čekání jsem postoupil o jedno místo vpřed a byl jsem druhý na řadě. Mezi tím stihly pracovnice pasové kontroly dvě pauzy na kafe, tři zavření všech přepážek z naprosto neznámých důvodů, a také odbavení několika desítek pasažérů zpožděného letu do Dušanbe. Snažil jsem se na celou tuhle eskapádu dívat pozitivně a radovat se z toho, že jsem se opět dozvěděl něco nového. Dosud jsem považoval za nejprimitivnější a nejtupější cestovatele italské (případně brazilské) turisty, ale jejich kolegové z Uzbekitánu nasadili laťku lidské hlouposti a nepoužitelnosti výrazně výš. Naštěstí se pak kontrola rozeběhla o něco rychleji a já mohl po dalších deseti minutách čekání projít se štemplem v pasu do tranzitní zóny s bezpečnostní kontrolou. Čekal jsem klasický průchod rámem, ale ruští inženýři instalovali do malé místnosti po americkém vzoru rentgen postavy. Samozřejmě ruský model s jezdící plotnou, který působil trochu strašidelně, ale naštěstí fungoval poměrně rychle a jak jsem se záhy přesvědčil na potemnělé toaletě, bylo ozáření v normě, protože mi moč ani stolice nesvětélkovala. Každopádně jsem se nemohl dočkat, až dám konečně Rusku sbohem, a tak jsem nastoupil do Boeingu 737 China Southern jako jeden z prvních cestujících (naštěstí byl připojený nástupní most, takže jsme nemuseli autobusem jako při letu s S7 Airlines). Evidentně jsem nebyl s podobným pocitem sám, protože boarding proběhl v rekordním čase a za chvíli už plné letadlo odstartovalo a nabralo kurz na jih, do Čínské lidové civilizované republiky.

Samotný let nebyl ničím zvláštní – venku se setmělo a zatáhlo, takže nebylo nic vidět, a občerstvení se na krátkém skoku přes hranici skládalo ze dvou pišingrů a jedné salátové okurky zabalených v krabici s logem China Southern. Teprve až při klesání k mezinárodnímu letišti v Urumqi se obloha jakž takž vyjasnila a já si oddechl, protože se pod námi objevila pestrobarevná záře čínských velkoplošných reklam – neklamná známka, že jsme pryč z ruského pekla. Po dosednutí na plochu jsme nerolovali kolem hřbitova starých letadel někam na zapadlou stojánku, nýbrž slušně a civilizovaně zaparkovali u gatu zbrusu nového terminálu. Měl jsem z čínské efektivity takovou radost, že jsem málem po vzoru papeže Wojtyly padnul po vystoupení z letadla na kolena a začal líbat zem, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel, částečně kvůli davu nevrlých ruských turistek, které si klestily cestu směrem k pasové kontrole.

A právě na pasovce mě čekalo díkybohu poslední setkání se svéráznou ruskou kulturou. U pultíku s imigračními kartami bylo jenom několik propisek, takže jsem vytáhl svojí vlastní, abych nezdržoval frontu. Vypsal jsem pár údajů, podepsal papír a chtěl vyrazit směrem k imigračnímu oddělení, ale v tom mě zastavila metráková ruská matrona a afektovaně začala rusky řvát, ať jí koukám tu propisku dát, ať nemusí čekat. S úsměvem jsem čínsky odpověděl, že jí žádnou propisku nedám, protože je moje vlastní. Madam evidentně nerozuměla a utrousila ve své mateřštině invektivu o tom, že bych se mohl taky naučit rusky. Na to jsem plynule rusky odpověděl, že ruštinu používám pouze při komunikaci se slušnými lidmi, a rychle jsem odešel od prskající ježibaby k přepážce pasové kontroly. Tam na mě ale čekal kulturní šok – už jsem si zvyknul, že při příletu do USA často vypadám a mluvím více „americky“ než zaměstnanec na pasové kontrole, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem vypadal víc „čínsky“ než mladý ujgurský úředník. Naštěstí byl chlapec velký pohodář, rychle zkontroloval mé povolení k pobytu a popřál mi hodně štěstí v Urumqi.

Takže hurá ven do fronty na taxi. Bylo něco kolem půlnoci, takže jsem nemusel dlouho čekat a za chvíli už jsem seděl v blíže nespecifikované značce vozu taxislužby, který uháněl po dálníčním přivaděči k centru města. Cílem byl malý hotel na poměrně dobré adrese, ale protože jsem byl unavený, trochu jsem ztratil ostražitost, která je pro cestování po čínských městech nezbytná. Taxík totiž zastavil před krásně nasvícenou budovou, na které byl opravdu nápis s názvem hotelu, takže jsem zaplatil, vystoupil a pobaveně sledoval rvačku čekajících Číňanů o to, kdo do taxíku nastoupí (sehnat taxíka v centru o půlnoci z pátku na sobotu je téměř nemožné, protože stejný nápad má další milión lidí). Ochranka u dveří se mě ptá, jestli jedu do hotelu, tak odpovídám, že ano, načež se mi dostane studené sprchy – tohle je karaoke klub stejného jména a hotel, který hledám, je odsud přibližně dva kilometry.

No super, taxíka touhle dobou neseženu, takže budu muset pěšky. Dostávám pokyny, kterým směrem mám přibližně jít, s tím, že se pak určitě doptám. Tak jsem s celou bagáží vyrazil na cestu potemnělými uličkami, které jenom čas od času osvítil maják projíždějícího policejního auta. Ale moment, to přece nejsou policejní auta, ale armádní lehké obrněné transportéry. Ostatně není divu – před třemi lety na tomhle místě probíhala regulérní občanská válka. A tady se projevila první výhoda západního turisty v Xinjiangu. Zatímco Číňané opravdu nemají rádi Ujgury a z opačné strany je nenávist ještě mnohem větší, západní cizinci tu nikomu nevadí a obě strany konfliktu je nechávají na pokoji, protože jim záleží na jejich podpoře. Nebyl proto problém ptát se náhodných prodavačů na cestu a po nějaké půlhodině jsem skutečně dorazil do hotelu. Na obří velkoplošné obrazovce, která zabírala snad polovinu stěny pokoje, jsem si zapnul mistrovství Evropy ve fotbale a za chvíli usnul spánkem spravedlivých...

Obrázek
Na letišti v Novosibirsku

Obrázek
Skromná večeře

Obrázek
Mezinárodní přílety v URC :D

Obrázek
Venku před letištěm

Obrázek
Fronta na taxi

Druhý den ráno jsem se vydal na krátkou prohlídku města. Zaujalo mě, že je rozdělené neviditelnými linkami na části, kde žijí Číňané, a části, kde žije ujgurská menšina, přičemž se obě populace mísí jenom minimálně. Byl to divný pocit – představte si, že procházíte klasickým čínským maloměstem se všemi proprietami, jenže najednou přejdete ulici a ocitnete se úplně v jiném světě. Po Číňanech ani stopa, nápisy okamžitě přecházejí do arabštiny a na ulici to vypadá jako někde v Pakistánu nebo Afghanistánu. Tu a tam je zaparkovaný obrněný transportér s těžce vyzbrojenou vojenskou hlídkou v neprůstřelných vestách, ale jinak se človek cítí naprosto bezpečně, protože se o něj nikdo místní nezajímá (jaká příjemná změna oproti Šanghaji, kde operují ujgurské kapsářské gangy zaměřené na turisty). Největší problém tak představovalo pouštní klima – venku sice nebyla šanghajská „prádelna“, ale stačilo ujít kilometr a dva na prudkém poledním sluníčku, aby začalo tělo dávat hodně razantně najevo, že potřebuje do stínu.

Obrázek
Slitování!

Obrázek
Centrum Urumqi

Obrázek
Další zajímavá cedule


CZ6973, URC-PVG, B737-700
Uběhla další fotbalová noc a já měl před sebou definitivně poslední segment cesty kolem světa – relativně krátký skok z jednoho konce Číny na druhý. Ráno jsem na recepci zaplatil účet (přibližně třetinový oproti Hiltonu v Novosibirsku) a za chvíli už mě vezl taxikář probouzejícím se městem na letiště. A protože jsme byli v neklidném Xinjiangu, nikoho nezarazila dlouhá fronta před důkladnou bezpečnostní kontrolou u vstupu do letištní budovy (a stejně tak nikoho nezarazili dva postarší Číňani, kteří proti sobě divoce šermovali rukama a hádali se o to, kdo koho předběhl). Uvnitř terminálu bylo ale lidí minimum, i když jde o poměrně rušné letiště a jeden z poměrně významných hubů China Southern (není divu, tahle provincie je mnohem větší než Střední Evropa). Během pár minut jsem dostal boarding pass a mohl projít skrze další velice důkladnou bezpečnostní kontrolu do odletové haly. Měl jsem před sebou přibližně dvě hodiny čekání, které se bohužel nedalo zkrátit žádnou rozumnou aktivitou – použitelných obchodů nebo restaurací bylo v hale minimum a u Sky Teamu už bohužel nemám status, takže jsem ani nemohl do salónku. Usadil jsem se proto na sedačku a sledoval odlety do různých exotických destinací typu KRL, KJI, AKU, HTN, případně KCA.

Za chvíli se ale u našeho gatu objevil Boeing 737, ze kterého začali vystupovat tranzitní cestující, což byla neklamná známka, že za chvíli začne boarding. Což o to, boarding začal, ale agentky se rozhodly nejdřív naboardovat právě tranzitní pasažéry, kteří se mezi tím rozutekli po celé odletové hale a trvalo dalších dvacet minut než se všechny podařilo lokalizovat a nahnat zpátky do letadla. Následně musely holky ještě zpacifikovat pár vesničanů, kteří evidentně letěli poprvé a velmi agresivně se domáhali vstupu na palubu spolu s tranzitní skupinou. Nakonec jsme ale dostali pokyn k boardingu a za dalších dvacet minut se mohly zavřít dveře a letadlo vyrazilo směr Šanghaj. Piloti udělali po startu pár ostrých zatáček nad městem, aby nabrali správný kurz pro stoupání mezi horami, a za oknem začalo další z vyhlídkových představení v podobě vysokých horských štítů pokrytých sněhem a ledovci, které ostře přecházely ve vyprahlou poušť v nižších nadmořských výškách.

Z ničeho nic se před námi objevila obrovská hradba hustých mraků, která se táhla přes celý horizont. No jo, vlastně – už jsem pryč déle než měsíc a v jižní polovině Číny zrovna vrcholí období monzunových dešťů, takže to, čím jsme (za doprovodu nepříjemné turbulence) proletěli, byl právě okaj monzunu. Jakmile se letadlo přestalo klepat, začaly letušky servírovat oběd. Poučen z předchozích cest jsem požádal o muslimské jídlo, které je pro Evropana přeci jenom stravitelnější. Kromě krabice se salátem, rajčaty a houskou jsem tak dostal pikatní kuřecí kousky s rýží. Nebyly sice úplně špatné, ale rovněž nevybočovaly z leteckého kulinářského průměru. Zbytek letu jsem střídavě proklimbal (z okna byla vidět akorát mléčná mlha) a pronadával na svojí vlastní blbost, protože jsem si nechal dát místo v řadě před nouzovým východem, kde se nedaly sklápět sedačky. Klesání k letišti PVG, které se na poslední chvíli vylíhlo z hustých mraků, jsem bral jako vysvobození a bylo mi úplně jedno, že je venku hustě prší a já nemám ani deštník. Naposledy jsem vystoupil z letadla, naposledy vzal kufr z pásu, naposledy mávnul a taxíka a po pěti týdnech na cestách vystoupil před recepcí našeho domu. Ještě vyjet dvaatřicet pater výtahem, vyhabat z hlubin batohu klíče a je to tady – jsem doma! Přítelkyně se raduje, pes se raduje ještě víc a já si začínám uvědomovat, že druhý den ráno nepojedu na letiště, nýbrž do práce.

Obrázek
Odletová hala

Obrázek
Ranní provoz nic moc

Obrázek
Odlet z Urumqi

Obrázek
Obří nákladové nádraží

Obrázek
Pohled zpátky na letiště

Obrázek
Nálepka na jídle

Obrázek
Dobrou chuť

Obrázek
Hory poprvé

Obrázek
Hory podruhé

Obrázek
Začátek monzunu

Obrázek
Deštivá Šanghaj

Obrázek
Naše letadlo u gatu

Obrázek
Zajímavý codeshare


Ještě obligátní hodnocení poslední části výletu - ačkoliv China Southern nedosahují kvalit S7 Airlines, je Čína jako taková civilizačně minimálně o sto let před Ruskem. Všechno kolem létání tu funguje jasně, efektivně a bez zbytečných buzerací. Urumqi a ostatně celý Xinjiang je sice velmi svérázná část světa, ale rozhodně nelituji, že jsem se tam na chvíli zastavil. Sledovat střet čínské kultury se středoasijským militantním islámem je pro západního turistu velmi zajímavý a překvapivě bezpečný zážitek. Troufám si tvrdit, že se do Xinjiangu ještě někdy podívám...

Celkem proletěno km: 74 471
Nálada: Zmatená. Nějak mi nedochází, že už jsem doma...
Zadek: Mokrej. Když jsem byl pryč, tak přítelkyně nechala nainstalovat supermoderní elektronickou toaletu s automatickým postřikem a ofukem příslušných tělesných partií.

PS: Tohle ještě není konec. Můžete se těšit na poslední kapitolu se zhodnocením celé cesty.

Lukáš87
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 102
Registrován: 21. 08. 2011, 10:19
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Tenkrát na západě)

Příspěvekod Lukáš87 » 08. 09. 2012, 12:44

Super,na tohle jsem se dlouho těšil :wink:

Junglista
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 68
Registrován: 30. 08. 2011, 19:51
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Tenkrát na západě)

Příspěvekod Junglista » 08. 09. 2012, 18:16

Až mě skoro mrzí, že už to máš za sebou. Ale zase Tvá ctěná řiť už by toho moc asi nesnesla po týhle náloži :) Super jako vždy a těšim se na závěr.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Tenkrát na západě)

Příspěvekod cocik » 16. 09. 2012, 15:24

Poučení z krizového vývoje

Už je to tak, po pěti týdnech na cestě jsem konečně dorazil domů. Zablácené pohorky skončily v biologické karanténě, pračka se pustila do nerovného souboje s hromadou špinavého prádla a já začal studovat manuál k elektronickému ovládání naší nové robo-toalety. Při rozjímání nad nastavením ideální teploty vody a směru ostřiku mě ale napadlo, že by se slušelo celý výlet nějak shrnout a přidat i pár doporučení pro těch pár šílenců, kteří by se chtěli vydat na podobnou cestu. Takže s chutí do toho...

Obrázek

Na začátek trochu statistiky:
- Čistý čas strávený na cestě (nepočítám polopracovní pobyt v ČR a USA) – 23 dní
- Celková proletěná vzdálenost v dopravních letadlech - 74 471 km, průměr za den 3237 km
- Celkem 31 segmentů s 13 aerolinkami plus tři lety kategorie general aviation, dohromady 15 různých typů letadel
- Nejčastěji používané letadlo bylo Boeing 737-800 (9x), následované 73G a 321 (obě 4x), 732 a 320 (3x), 388 (2x) a nakonec CR7, 733, 764, 77W, 319, 332, B-125, L-410 a C-172 (všechna 1x)
- 5 segmentů ve widebody (34 048 km), 25 segmentů v narrow-body (38 941 km) a 1 segment v regionálním letadle (1482 km) ... ano, znamená to, že jsem v „malých“ letadlech obletěl prakticky celou zeměkouli, což považuji za vrchol masochismu
- V business/first proletěno 8 segmentů (13 534 km), v economy 23 segmentů (60 937 km)
- 2x jsem seděl v uličce (prioritní sedačky Singapore Airlines) a 29x u okna (všechny ostatní lety)
- Na palubě letadla celkem snědeno 21 velkých jídel a blíže neurčený počet snacků
- Orientační částka utracená za všechny letenky cca 250 tisíc korun, celkové náklady na cestu cca 400-500 tisíc korun ... což se blíží sumě, za kterou inzerují různé české agentury cestu kolem světa s Travel Servisem

Ano, byl to dlouhý a drahý výlet, který dává smysl jenom pro leteckého nadšence, a musím uznat, že byl na hranici mých časových i finančních možností (a koneckonců i na hranici fyzické odolnosti). Každopádně nebyl sestavený zas až tak špatně – zajímavé přelety kombinované s pár dny pobytu v netradičních lokalitách mi přijdou jako ideální mix a rozhodně bych ho preferoval před klasikou v podobě návštěv velkých světových metropolí. Ostatně něco podobného jsem zkusil už před dvěma lety při RTW s Air New Zealand. Destinace „na konci světa“ totiž mají jednu obrovskou výhodu – je tam klid. Představte si, že jste několik desítek hodin zavření v plechovce s dalšími několika stovkami lidí, případně sprintujete někde mezi gaty na rušném letišti, nebo čekáte v nekonečné frontě na imigrační odbavení. Teprve pak opravdu doceníte pohodu když sami stoupáte na vrchol bolívijské hory nebo relaxujete při sledování tuleňů na liduprázdných plážích Ochotského moře. Trochu mě ale štve, že jsem se z časových důvodů nemohl na pár dní zastavit na Marshallových ostrovech, pronajmout si loď nebo nějakou malou Cessnu a trochu se podívat po okolí.

Právě mikronéský island hopper a také neuvěřitelný vyhlídkový let se Sky Airline ze SCL do LPB považuji za nejlepší letecké zážitky cesty kolem světa. V případě skákání z ostrůvku na ostrůvek uprostřed Pacifiku si člověk uvědomí, jak obrovská je vlastně masa vody, nad kterou bez povšimnutí přelétá na pravidelných mezikontinentálních linkách z Asie do Ameriky, a jak se asi museli cítit američtí mariňáci, kteří za druhé světové dobývali jeden ostrov za druhým. A když se po několika hodinách letu nad nekonečnou modří mezi mraky vynoří kolečka Marshallových ostrovů, je to velmi silný zážitek. Cesta kolem pobřeží Chile je zas unikátní ze zcela jiného důvodu – vyprahlé hory, hluboké kaňony a rozeklané útesy vypadají spíš jako krajina na Marsu, než něco pozemského. Při mezipřistání v IQQ jsem tak měl pocit, jako bych se ocitl v nějakém sci-fi filmu o těžařské základně na pouštní planetě, protože kam oko dohlédlo, tam byly vidět jenom šedožluté kopce, kamení a prach. Dodnes nechápu, jak v takové lokalitě mohou žít lidé, ale soudě podle čilého ruchu ve městě tamní osídlení celkem prosperuje. Spojení se Sky Airline také patří k těm málo letům, které skutečně kopírují pobřeží (a díky dvěma přistáním v poměrně malé výšce), protože třeba při loňském letu ze SCL do LIM jsme chvíli po startu nabrali kurz nad moře, abychom letěli kratší cestou.

Ne všechno se ale při plánování povedlo. K největším blbostem, které jsem bohužel zjistil až v průběhu cesty, patřilo trojí přenocování na letišti. Nedošlo mi, že se člověk cítí relativně v pohodě, když stráví pár hodin klimbáním na letištní sedačce mezi dvěma krátkými lety orámovanými dovolenou, ale ten samý člověk bude naprosto mrtvý, když je udělá to samé uprostřed dvacetidenního itineráře s průměrem tří tisíc nalétaných kilometrů na den. Představa úporného čekání někde na židli v hale s tisíci dalšími lidmi totiž funguje značně depresivně, což se následně projeví i na únavě. Poprvé jsem na tenhle pocit totálního fyzického i psychického vyčerpání narazil v Santiagu, kde jsem měl naštěstí dost času, abych si šel pár hodin odpočinout do místního předraženého hotelu. V Honolulu jsem bohužel takové štěstí neměl, takže jsem si dosytosti užil přemáhání, abych vyčerpáním neusnul, protože mi bylo jasné, že bych se na odlet v pět ráno jenom těžko probudil. Třetí noc na letišti naštěstí proběhla celkem v pohodě, protože jsem byl v Seoulu, takže jsem se mohl brzy ráno zkulturnit v salónku Asiany. Každopádně pokud budu něco podobného plánovat příště, určitě se přespávání na letišti vyhnu.

Častým tématem vtipů před začátkem i v průběhu cesty byl můj zadek, respektive dotazy, jestli se dá vůbec podobná cesta v economy class a narrow-body letadlech přežít. Musím říct, že se mi během výletu otevřely dříve netušené obzory. Zadek kupodivu přežil v pohodě, i když sedačky třeba na letu United Airlines z Guamu do Manily byly na hranici snesitelnosti, ale hodně mě překvapilo, jak se s takovým cestováním srovnalo moje tělo. Už v Johannesburgu jsem zjistil, že dokážu na hotelu usnout prakticky na povel – místo klasického jet lagu jsem se naladil na jakýsi „kosmický čas“, kdy mi bylo jedno jestli je zrovna den nebo noc. A co víc, rozhodně to nebylo nic nepříjemného, naopak jsem třeba v USA ocenil, že mohu fungovat na místním, evropském i čínském času, podle toho jak bylo znova potřeba. Jenom jsem na ten odpočinek potřeboval pořádnou postel a klid od všech lidí... (a jsme znova u toho nepříjemného nocování na letištích)

...což mě přivádí k dalšímu tématu, a sice kvalitě aerolinek. Jistě, jsme na stránkách, kde recenzenti bazírují na jemných detailech v podobě roztíratelnosti másla nebo nabídce filmů v IFE, ale když se tak zpětně podívám na všechny ty lety v economy class, tak mi přijde, že nějaké velké rozdíly v nich vidíme jenom my, letečtí nadšenci. Dokážu si představit, že třeba moje matka či sestra nenajdou mezi United Airlines a Asianou příliš velký rozdíl a jediné, co by jim přišlo divné, by byl systém boardingu a neexistence zasedacího pořádku u Southwest Airlines. V business class je to samozřejmě o něčem jiném a kvalita sedaček i servisu výrazně kolísá, ale v turistické třídě se toho opravdu moc vymyslet nedá – sezení bude vždy plus mínus stejné a nějaké to pití a jídlo se u tradičních aerolinek servíruje skoro na všech letech. Obrovské rozdíly jsou ale v kvalitě letišť a efektivitě odbavení – hlavně trojkombinace MNL (davy lidí, chaos, bordel), ICN (nejlepší letiště na světě) a UUS (úděsní ruští imigrační a celní úředníci) dala během pár hodin možnost vyzkoušet si ty největší extrémy.

Každopádně hodnotit se bude:
Nejlepší aerolinky na cestě: Virgin America, Asiana Airlines, Singapore Airlines
Nehorší aerolinky na cestě: United Airlines, Lufthansa, China Southern
Příjemné překvapení: Copa Airlines, Southwest Airlines, S7 Airlines
Nepříjemné překvapení: AeroSur (protože zkrachoval)
Nejlepší letiště: ICN, SIN, FRA
Nejhorší letiště: OVB, JNB, MNL
Nejlepší jídlo v economy class: oběd na letu ICN-UUS s Asiana Airlines
Obrázek
Nejlepší jídlo v business/first: večeře na letu IAD-SFO s Virgin America
Obrázek
Nejhorší jídlo: večeře na letu GUM-MNL s United Airlines
Obrázek

Během několika málo týdnů jsem měl možnost vyzkoušet různé letecké společnosti z celého světa a udělat si obrázek o tom, jak vypadá současné dopravní létání. Podobně jako můj oblíbený hrdina z filmu „Vrať se do hrobu“ tak mohu konstatovat, že „valná většina leteckých společností již má zodpovědný přístup ke kvalitě cestování, existuje však nejméně polovina z nich, které zodpovědný přístup nemají“. Ale ne, zas tak špatné to nebylo a hodně mě překvapilo, že kromě jednoho zkrachovalého AeroSuru fungovalo všechno tak, jak mělo, a celý itinerář jsem absolvoval v podstatě bez problémů. Jasně, během plánování jsem používal hlavu a dával si na různá místa rezervy pro případ nepředvídatelných událostí, ale myslím si, že by něco podobného zvládnul každý alespoň trochu schopný cestovatel.

Zbývá už jenom odpověď na poslední otázku. Pustil bych se do podobného výletu znova? Po pravdě řečeno – ani náhodou. Jednou mi to bohatě stačilo a za podobné peníze se navíc mohu dostat na kterékoliv místo na naší planetě. A že jich je dost, kam bych se ještě rád podíval...

(a pak jsou samozřejmě další okolnosti, které podobnému cestování příliš nepřejí)

Naposledy upravil(a) cocik dne 17. 09. 2012, 05:45, celkem upraveno 1 x.


pavelpmi
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Příspěvky: 2091
Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Palma de Mallorca
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod pavelpmi » 16. 09. 2012, 15:48

Díky! :clap:

nartym
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 285
Registrován: 12. 09. 2011, 11:01
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod nartym » 16. 09. 2012, 16:58

Výbornej závěr závěru :D

klojM
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 122
Registrován: 26. 08. 2011, 23:04
Oblíbené typy letadel: De Havilland DH-106 Comet 4C
Lockheed L-1049F Super Constellation
Tupolev Tu-114
Pohlaví: muž
Bydliště: LKPR
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod klojM » 16. 09. 2012, 17:38

Také se přidávám s obrovským díky za tento krásný 13ti dílný seriál :clap: a ta tečka v podobě Dr. Holuba na závěr je opravdu trefná :thumbup: Věřím tomu, že v budoucnu někdy někdo natočí český film (zajisté v čínské koprodukci) a v něm bude stejně tak vtipně parodován sám autor tohoto TR :D

Marr3wk
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 123
Registrován: 11. 05. 2012, 09:24
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod Marr3wk » 16. 09. 2012, 17:43

:clap:

gr09
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1084
Registrován: 03. 01. 2011, 14:55
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod gr09 » 16. 09. 2012, 21:21

Opravdu unikatni vylet, diky za ctivou reportaz.

rastompk
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 114
Registrován: 08. 12. 2011, 10:32
Bydliště: CDG/ORY/BVA
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod rastompk » 16. 09. 2012, 21:46

Vyborne! Dobre sa to citalo, vyborny prierez cestovanim lietadlom v roznych castiach sveta a inspiracia kam by za to stalo ist v buducnosti!
A teraz nieco z nejakeho toho zapadnuteho kuta ciny!

pavelpmi
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Příspěvky: 2091
Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Palma de Mallorca
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Tenkrát na západě)

Příspěvekod pavelpmi » 16. 09. 2012, 21:58

cocik píše:Pustil bych se do podobného výletu znova? Po pravdě řečeno – ani náhodou.

To je celkem očekáva(tel)né. Ale jaké máš z toho pocity teď, s odstupem? Jsi rád, žes to podnikl?

rastompk
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 114
Registrován: 08. 12. 2011, 10:32
Bydliště: CDG/ORY/BVA
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Tenkrát na západě)

Příspěvekod rastompk » 16. 09. 2012, 22:08

pavelpmi píše:
cocik píše:Pustil bych se do podobného výletu znova? Po pravdě řečeno – ani náhodou.

To je celkem očekáva(tel)né. Ale jaké máš z toho pocity teď, s odstupem? Jsi rád, žes to podnikl?


Ja myslim, ze keby sa spytal tu istu otazku sam seba za polroka alebo rok tak odpoved by bola uplne opacna. Jasne, neviem sa uz dockat to zopakovat!

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod cocik » 17. 09. 2012, 05:33

Ja nelituju toho, ze jsem tu cestu podniknul, ale znova bych to nechtel letet :D Ale na pristi rok mam krome "obycejny" Australie naplanovany dva kratsi, ale o to zajimavejsi vylety

ANHILATOR
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 72
Registrován: 09. 08. 2008, 20:35
Status: Offline

Re: 80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývo

Příspěvekod ANHILATOR » 17. 09. 2012, 08:25

Jsem rád, že se někdo podělí s tokovou cestou o které se mi může možná tak jen zdát! Každopádně i kdybych na to ty fin. prostředky měl, tak nervy bych na to určitě neměl! Jsem nervózní z jednoho přestupu, natož pak z takového řetězce po celém světě. Nerad řeším neočekávané (-:

Ještě jednou parádní práce!



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů