80 000 km na cestě kolem světa (Poučení z krizového vývoje)
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (chvíle před odletem)
Sorry za zpozdeni, uz sem zacnu hazet jednotlivy kapitoly...
(jinak zdravim z La Paz, to pristani na El Altu bylo hodne zajimavy, z toho nekolikasetmetrovyho srazu na konci runwaye jsem nemel moc dobrej pocit)
(jinak zdravim z La Paz, to pristani na El Altu bylo hodne zajimavy, z toho nekolikasetmetrovyho srazu na konci runwaye jsem nemel moc dobrej pocit)
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 141
- Registrován: 29. 12. 2011, 09:22
- Oblíbené typy letadel: TU154 / B747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: PRG
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (chvíle před odletem)
cocik píše:Sorry za zpozdeni, uz sem zacnu hazet jednotlivy kapitoly...
(jinak zdravim z La Paz, to pristani na El Altu bylo hodne zajimavy, z toho nekolikasetmetrovyho srazu na konci runwaye jsem nemel moc dobrej pocit)
No vzhledem k tomu, že se na stejném letišti budeme vyskytovat za měsíc, tak mne poznámka o "zajímavém přistání" uvádí poměrně v nejistotu
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (chvíle před odletem)
Ze Šangaje do Prahy s civilizovanou aerolinkou
Je pátek, krátce před polednem. Kolegové se pomalu začínají připravovat na hromadný polední úprk do kantýny o šestadvacet pater níž, ale já si jich moc nevšímám, protože stojím před dveřmi výtahu a hypnotizuji displej. Mám přesně hodinu na to, abych dorazil domu, sbalil se a vyrazil na svůj zatím nejdelší cestovatelský výlet. Venku je překvapivě jasná obloha a nějakých devětadvacet stupňů ve stínu dává tušit, že léto přijde co nevidět. Přepínám se do režimu autopilota a nechám se unášet jednu stanici metrem, patnáct minut pěsky a dvaatřicet pater výtahem, protože jsem myšlenkami už na cestě. Překvapený čínský pes nechápe, jaktože jsem se doma objevil takhle brzo, ale narozdíl od českého kocoura není příliš vychcaný, takže nevyužívá situace a nedomáhá se mimořádného přídělu krmení případně procházky v parku.
Fajn, takže zabalit věci. Jeden fotobatoh s pár objektivy a elektronikou a jeden kufr velikosti příručáku – to mi musí na další měsíc cestování stačit. Minimalistická výstroj má svůj důvod – pokud bych někde nestíhal přestup nebo bych se (vycvičený z CDG a LHR) bál svěřit kufry zaměstnancům letiště, mohl bych se s trochou dobré vůle vejít do limitu pro příruční zavazadla. A pokud bych náhodou něco zapomněl, mám po cestě několik míst, kde se dá celkem rozumně nakupovat. Ale to už mi pípá budík, že je jedna hodina odpoledne, což znamená rychle zapnout zipy, vypadnout z bytu a požádat ochranku na recepci, aby mi zavolala taxíka. Po pár minutách zastavil před vstupní bránou mladý řidič, kterého rito na letiště evidentně potěšilo. Ještě trochu adrenalinu v podobě patnáctiminutového čekání před nadjezdem na dvoupatrovou dálnici, ale nakonec policisté uvolňují průjezd a cesta k letištnímu přivaděči je volná. Pokud všechno dobře dopadne, za měsíc se budu stejnou cestou vracet zpět...
PVG-SIN, SQ833, B777-300ER
Check-in Singapore Airlines na letišti v Šanghaji mám opravdu rád, protože kam až moje paměť sahá, nikdy jsem tam nemusel čekat déle než pár minut a ani dnešní den nebyl výjimkou. Jakmile jsem se přiblížil k prioritní uličce, hned mi pokynul agent od přepážky první třídy. Následoval dotaz, kam že letím, na což jsem odpověděl, že to bude trochu složitější, a předal mu itinerář RTW letenky. Můj routing ho evidentně pobavil, protože se s úsměvem zeptal, jestli mi stačí palubní vstupenky jenom do Prahy. No ještě aby nestačily, že... Coby pozornost aerolinek jsem k přání šťastné cesty kolem světa dostal i priority tag pro první třídu a zlatou visačku Solitaire. Radost z dobrého začátku cesty mi však trochu zkazila neuvěřitelná fronta na pasové kontrole (no dobře, ne zas tak neuvěřitelná, ale čekalo se dobrých dvacet minut). Do začátku boardingu bylo ještě něco přes hodinu, takže jsem se odebral do salónku dát si na dlouhou dobu poslední čínskou coca colu.
V lounge jsem ani nesledoval monitory, protože jsem předpokládal, že s linkou Singapore Airlines nebude žádný problém. Ve stanovený čas jsem se proto zvednul, sjel po eskalátorech dolů a došel pár kroků ke gatu z palubní vstupenky. Jenže co to – všude kolem stojí Korejci, což není zrovna typický národnostní profil cestujících do Singapuru. Pro jistotu se kouknu na displej a už to vidím – gate change a procházka na druhý konec letiště. V duchu se proklínám a přidávám do kroku, abych to stihnul, jenže po pár minutách chůze vidím za oknem přistávat něco, co vypadá jako „třístovka ER“ Singapore Airlines. Člověk nemusí být žádný Einstein, aby mu došlo, že rozhodně nebudeme odlétat včas. Na přestup jsem měl díkybohu dostatečnou rezervu, ale tahle událost jakoby předznamenala celou první část výletu...
Zpoždění evidentně rozhodilo i agenty u gatu, protože se ve snaze naboardovat letadlo co nejdříve vykašlali na nějaké řazení cestujících podle priority a brali to hezky po čínsku z neorganizovaného chumlu. Naštestí jsem měl ostré lokty, protože jsem seděl u nouzového východu hned na začátku economy class, kde je sice spousta místa a božský klid, ale s místem v binech se nedá počítat. Ještě rychlé přivítání s cabin crew a pak už jsem se jenom posadil a sledoval, kterak stewardi postrkují cestující, abychom odletěli co nejdřív. Nakonec z toho byla sekera nějakých pětačtyčicet minut, ale kapitán slíbil, že se pokusí alespoň dvacet minut dohnat.
Singapore Airlines normálně na tuhle krátkou linku nasazují Boeingy 777 v regionální konfiguraci, ale jednou denně se na ní otočí i dálkové letadlo a to byl právě důvod, proč jsem si let SQ833 zvolil. Singapurský 777-300ER totiž patří k tomu nejlepšímu, co v současné době létá kdekoliv na světě – ať již díky velkorysému prostoru ve všech cestovních třídách, skvělému IFE nebo kvalitě materiálů použitých v interiéru. A samozřejmě se nesmí zapomenout ani na špičkový servis. Pravda, večeře v podobě zapečeného kuřete se sýrem asi nevyhraje první cenu v žádné kulinářské soutěži, ale když si k tomu člověk přidá ještě skvělou zmrzlinu, nepočítaně nápojových servisů a tradiční nahřáté ručníky, dostane výsledek v podobě velmi příjemného a pohodového letu.
Jedinou větší výhradu bych ale měl k nabídce filmů v IFE. Na palubě byla sice maximální verze KrisWorldu s řádově stovkami hodin zábavy, ale nebýt výběru televizních programů a seriálů, mohl jsem se akorát tak dívat na závěs před sebou. Seznam filmů totiž připomínal beztvaré rozblemclé bezpohlavní absurdno, které sice mohlo zaujmout suchoprdného bankéře nebo upjatého Číňana, ale rozhodně ne normálního člověka, který nepije odstředěné mléko a dá si víc než jednu třetinku piva za večer. Z multikulturních úvah mě ale vytrhlo hlášení kapitána, že právě začínáme klesat k Singapuru. Ještě průlet tradičním pásmem turbulencí nad průlivem a už jsme mířili ke třetímu terminálu, kde již stál připravený Airbus 380 linky do Frankfurtu a New Yorku...
Check-in Singapore Airlines
Tak kam dneska poletíme?
Těch boarding passů je nějak moc
Na třetí kolej přijede zpožděný rychlík ze Singapurovic
Místa na nohy je víc než dost
Detail KrisWorldu
Večeře poprvé
Za chvíli budeme přistávat
Večerní nasvícení kabiny
SIN-FRA, SQ26, A380-800
Čas kolem půlnoci představuje v Singapuru tranzitní špičku, takže jsem se štěstím obsadil jedno z posledních volných míst v salónku KrisFlyer Gold a ještě vyřídil několik pracovních mailů, na které jsem v předcestovním shonu zapomněl. Z dalšího segmentu jsem měl trochu strach, protože poprvé poletím v A380 v ekonomické třídě. Naštěstí jsem si i tady předem zarezervoval sedačku u nouzového východu na začátku malé economy class sekce na horní palubě, ale tentokrát to byl spíš lístek do loterie, protože hned za uchem jsem měl sedačky s basinety pro infanty. V úvahu tak připadaly dvě varianty – buď bude let naprosto v pohodě, nebo půjde o bitvu decibelů mezi kojencem a kytarovým zesilovačem Paľa Habery...
Když jsem prošel rychlou bezpečnostní kontrolou a usadil se v čekárně před gatem, nechěl jsem věřit vlastním uším. Agenti právě oznamovali další zpoždění odletu, které mělo být opět kolem čtyřiceti minut, a to z důvodu čekání na cestující ze zpožděného letu z Bali. Reagoval jsem celkem odevzdaně a v duchu začal počítat, kolik že my zbyde času na přestup ve Frankfurtu a jak moc budu muset sprintovat. Bohužel čas příletu vycházel přesně mezi „poklusem to stihnu“ a „půjdu se rovnou přebookovat“, což mi na klidu nepřidalo. Každopádně to už začal boarding, a tak jsem mezi prvními vyšel na horní palubu, kde jsem se spokojeně usadil do pohodlné sedačky. Po dalších dvaceti minutách dorazila i ona skupinka zpožděných koupáků a k mému překvapení spadala minimálně polovina z nich do kategorie „zanedbaný přiopilý obtloustlý padesátiletý dědek z českého venkova, ze kterého na všechny strany táhl pivní smrad“. Naštěstí tito „krajané“ zmizeli kdesi vzadu, protože jsem opravdu neměl náladu na to poslouchat dvanát hodin opilecké řeči nebo hlasité chrápání.
Odlétali jsme se sekerou 45 minut a kapitán bohužel hlásil, že máme na trase velmi silný protivítr, takže nemůžeme počítat s tím, že by se podařilo nějaký čas dohnat. To znamená, že ve Frankfurtu budu mít na přestup necelou hodinu, takže všechno záleží na tom, ke kterému gatu dorazíme a odkud to pak poletí dál do Prahy. Chmurné úvahy jsem se rozhodl zahnat večeří v podobě hovězího s bramborovou kaší, těstovinového salátu a koláče s citrónovou polevou, která jakoby chtěla křičet do celého světa: „podívej se, Lufthanso, co se dá také jíst na cestě do Frankfurtu“. A konečně jsem se také mohl dozvědět výsledek své sedačkové loterie – na bulkheadu přes uličku sice cestoval infant, ale šlo o nesmírně disciplinovaného kojence, který se hlasitě projevoval snad jenom pět minut, než ho jeho máma uspala a byl klid. Rozhodl jsem se následovat jeho příkladu a také jsem si dal pár hodin spánku (pravda, trochu mi chyběly opěrky nohou, třeba ve stylu beanie bagů z nové premium economy Air New Zealand).
Vzbudil jsem se ráno chvíli před tím, než se servírovala snídaně. Musím se ale přiznat, že víc než míchaná vajíčka s klobásou a německý jogurt mě zajímala mapa, protože jsme právě přelétali střední Evropu. Představoval jsem si, kterak dole pod námi stojí nějaký český spotter a fotí náš přelet, ale z romantických úvah mě vytrhnul předpokládaný čas příletu. Tentokrát to bude hodně těsné, protože navíc sedím v zadní části dvoupatrového obra, takže se nedá počítat s tím, že budu první z letadla...
Čekání v salónku
Přesun ke gatu
Tak teda ještě počkáme, no
Horní paluba
Detail mé sedačky
Výhled na nouzový východ
Večeře podruhé
Snídaně
Klasické trasování
Za chvíli budeme přelétat nad Prahou
FRA-PRG, LH1392, A321
Dobrá, takže si znova vyzkouším oblíbenou sportovní disciplínu všech frequent flyerů – sprint napříč letištěm. Nejdřív hypnotizuji provoz na ploše, abychom se co nejdřív dostali ke gatu. Potom nekonečné minuty čekání na to, než připojí nástupní mosty. Další neskutečně dlouhé čekání, než konečně vystoupí lidé z business class a nás pustí horním východem ven. Tři, dva, jedna - start! Ostrým krokem se prodírám davem na nástupním mostu a koutkem oka zahlédnu na monitoru, že letadlo do Prahy odlétá z gatu A17. Teď bezpečnostní kontrola. Herdek, proč to těm lidem tak dlouho trvá. Rychle naházet notebook i iPad do přepravky, přidat tam foťák a pásek, na druhé straně rámu věci zase vrátit do batohu, a hurá do tunelu. Na výtah nemá smysl čekat, poběžím radši po schodech. Nebudu to zbytečně protahovat – s jazykem na vestě jsem dorazil ke gatu A17, kde samozřejmě nikdo nebyl, na monitoru vedle svítila změna na A24 a když jsem s posledními zbytky sil doběhl k A24, zjistil jsem, že boarding ještě nezačal, protože budeme mít přibližně půl hodiny zpozdění. Tak tomu se říkají smíšené pocity...
Samotný krátký skok z Frankfurtu do Prahy není potřeba nijak obšírně popisovat. Na krátkých tratích je Lufthansa vynikající a navíc patřím k lidem, kterým se nový interiér Airbusů s tenkými sedačkami opravdu líbí. Při pojíždění na start jsem navíc zahlédl Dreamliner ANA, který do Frankfurtu pravidelně létá z Tokia, a tak jedinou vadou na kráse posledního segmentu byla zdravá strava v podobě muesli s jogurtem. Přiznám se, že jediný důvod, proč jsem si takovou snídani dal, byla čistá zvědavost z balení ve stylu Receptáře Přemka Podlahy, kde nechyběla skládací lžíce a vkusná modrá plasová mistička. Naštěstí jsem přežil bez následků, protože mě nepotkala žádná střevní příhoda ani jsem neobrostl zdravým zeleným ekologickým listím. Po pětatřiceti minutách ve vzduchu jsme dosedli na runway ruzyňského letiště a první část cesty kolem světa byla úspěšně za mnou.
Dreamliner na ploše ve Frankfurtu
Náš odletový gate
Tenké regionální sedačky Lufthansy
Odlet z Frankfurtu
Snídaně "udělej si sám"
Ještě vám dlužím malé zhodnocení. Troufám si tvrdit, že v economy class neexistuje pohodlnější dvojkombinace než exit row v 777-300ER a A380 Singapore Airlines. Stejně tak Lufthansa patří v letech po Evropě k naprosté špičce. Teoreticky bych se teď měl radovat, že jsem konečně objevil ten nejlepší způsob dopravy z Šanghaje do Prahy, ale opak je bohužel pravdou. Tu neuvěřitelnou depresi, když jsem po šesti hodinách letu vystoupil v Singapuru a zjistil, že to mám do Prahy ještě dál, než když jsem vylétal z Číny, tu bych opravdu nikomu nepřál. Jenže jak praví klasik, někdo prostě musí tyhle slepé uličky prozkoumat, aby mohl nakonec říct: „Tak tudy opravdu ne, přátelé!“
Zatím proletěno km: 14 487
Nálada: Poměrně pozitivní, těším se na česká jídla
Zadek: V pohodě
Je pátek, krátce před polednem. Kolegové se pomalu začínají připravovat na hromadný polední úprk do kantýny o šestadvacet pater níž, ale já si jich moc nevšímám, protože stojím před dveřmi výtahu a hypnotizuji displej. Mám přesně hodinu na to, abych dorazil domu, sbalil se a vyrazil na svůj zatím nejdelší cestovatelský výlet. Venku je překvapivě jasná obloha a nějakých devětadvacet stupňů ve stínu dává tušit, že léto přijde co nevidět. Přepínám se do režimu autopilota a nechám se unášet jednu stanici metrem, patnáct minut pěsky a dvaatřicet pater výtahem, protože jsem myšlenkami už na cestě. Překvapený čínský pes nechápe, jaktože jsem se doma objevil takhle brzo, ale narozdíl od českého kocoura není příliš vychcaný, takže nevyužívá situace a nedomáhá se mimořádného přídělu krmení případně procházky v parku.
Fajn, takže zabalit věci. Jeden fotobatoh s pár objektivy a elektronikou a jeden kufr velikosti příručáku – to mi musí na další měsíc cestování stačit. Minimalistická výstroj má svůj důvod – pokud bych někde nestíhal přestup nebo bych se (vycvičený z CDG a LHR) bál svěřit kufry zaměstnancům letiště, mohl bych se s trochou dobré vůle vejít do limitu pro příruční zavazadla. A pokud bych náhodou něco zapomněl, mám po cestě několik míst, kde se dá celkem rozumně nakupovat. Ale to už mi pípá budík, že je jedna hodina odpoledne, což znamená rychle zapnout zipy, vypadnout z bytu a požádat ochranku na recepci, aby mi zavolala taxíka. Po pár minutách zastavil před vstupní bránou mladý řidič, kterého rito na letiště evidentně potěšilo. Ještě trochu adrenalinu v podobě patnáctiminutového čekání před nadjezdem na dvoupatrovou dálnici, ale nakonec policisté uvolňují průjezd a cesta k letištnímu přivaděči je volná. Pokud všechno dobře dopadne, za měsíc se budu stejnou cestou vracet zpět...
PVG-SIN, SQ833, B777-300ER
Check-in Singapore Airlines na letišti v Šanghaji mám opravdu rád, protože kam až moje paměť sahá, nikdy jsem tam nemusel čekat déle než pár minut a ani dnešní den nebyl výjimkou. Jakmile jsem se přiblížil k prioritní uličce, hned mi pokynul agent od přepážky první třídy. Následoval dotaz, kam že letím, na což jsem odpověděl, že to bude trochu složitější, a předal mu itinerář RTW letenky. Můj routing ho evidentně pobavil, protože se s úsměvem zeptal, jestli mi stačí palubní vstupenky jenom do Prahy. No ještě aby nestačily, že... Coby pozornost aerolinek jsem k přání šťastné cesty kolem světa dostal i priority tag pro první třídu a zlatou visačku Solitaire. Radost z dobrého začátku cesty mi však trochu zkazila neuvěřitelná fronta na pasové kontrole (no dobře, ne zas tak neuvěřitelná, ale čekalo se dobrých dvacet minut). Do začátku boardingu bylo ještě něco přes hodinu, takže jsem se odebral do salónku dát si na dlouhou dobu poslední čínskou coca colu.
V lounge jsem ani nesledoval monitory, protože jsem předpokládal, že s linkou Singapore Airlines nebude žádný problém. Ve stanovený čas jsem se proto zvednul, sjel po eskalátorech dolů a došel pár kroků ke gatu z palubní vstupenky. Jenže co to – všude kolem stojí Korejci, což není zrovna typický národnostní profil cestujících do Singapuru. Pro jistotu se kouknu na displej a už to vidím – gate change a procházka na druhý konec letiště. V duchu se proklínám a přidávám do kroku, abych to stihnul, jenže po pár minutách chůze vidím za oknem přistávat něco, co vypadá jako „třístovka ER“ Singapore Airlines. Člověk nemusí být žádný Einstein, aby mu došlo, že rozhodně nebudeme odlétat včas. Na přestup jsem měl díkybohu dostatečnou rezervu, ale tahle událost jakoby předznamenala celou první část výletu...
Zpoždění evidentně rozhodilo i agenty u gatu, protože se ve snaze naboardovat letadlo co nejdříve vykašlali na nějaké řazení cestujících podle priority a brali to hezky po čínsku z neorganizovaného chumlu. Naštestí jsem měl ostré lokty, protože jsem seděl u nouzového východu hned na začátku economy class, kde je sice spousta místa a božský klid, ale s místem v binech se nedá počítat. Ještě rychlé přivítání s cabin crew a pak už jsem se jenom posadil a sledoval, kterak stewardi postrkují cestující, abychom odletěli co nejdřív. Nakonec z toho byla sekera nějakých pětačtyčicet minut, ale kapitán slíbil, že se pokusí alespoň dvacet minut dohnat.
Singapore Airlines normálně na tuhle krátkou linku nasazují Boeingy 777 v regionální konfiguraci, ale jednou denně se na ní otočí i dálkové letadlo a to byl právě důvod, proč jsem si let SQ833 zvolil. Singapurský 777-300ER totiž patří k tomu nejlepšímu, co v současné době létá kdekoliv na světě – ať již díky velkorysému prostoru ve všech cestovních třídách, skvělému IFE nebo kvalitě materiálů použitých v interiéru. A samozřejmě se nesmí zapomenout ani na špičkový servis. Pravda, večeře v podobě zapečeného kuřete se sýrem asi nevyhraje první cenu v žádné kulinářské soutěži, ale když si k tomu člověk přidá ještě skvělou zmrzlinu, nepočítaně nápojových servisů a tradiční nahřáté ručníky, dostane výsledek v podobě velmi příjemného a pohodového letu.
Jedinou větší výhradu bych ale měl k nabídce filmů v IFE. Na palubě byla sice maximální verze KrisWorldu s řádově stovkami hodin zábavy, ale nebýt výběru televizních programů a seriálů, mohl jsem se akorát tak dívat na závěs před sebou. Seznam filmů totiž připomínal beztvaré rozblemclé bezpohlavní absurdno, které sice mohlo zaujmout suchoprdného bankéře nebo upjatého Číňana, ale rozhodně ne normálního člověka, který nepije odstředěné mléko a dá si víc než jednu třetinku piva za večer. Z multikulturních úvah mě ale vytrhlo hlášení kapitána, že právě začínáme klesat k Singapuru. Ještě průlet tradičním pásmem turbulencí nad průlivem a už jsme mířili ke třetímu terminálu, kde již stál připravený Airbus 380 linky do Frankfurtu a New Yorku...
Check-in Singapore Airlines
Tak kam dneska poletíme?
Těch boarding passů je nějak moc
Na třetí kolej přijede zpožděný rychlík ze Singapurovic
Místa na nohy je víc než dost
Detail KrisWorldu
Večeře poprvé
Za chvíli budeme přistávat
Večerní nasvícení kabiny
SIN-FRA, SQ26, A380-800
Čas kolem půlnoci představuje v Singapuru tranzitní špičku, takže jsem se štěstím obsadil jedno z posledních volných míst v salónku KrisFlyer Gold a ještě vyřídil několik pracovních mailů, na které jsem v předcestovním shonu zapomněl. Z dalšího segmentu jsem měl trochu strach, protože poprvé poletím v A380 v ekonomické třídě. Naštěstí jsem si i tady předem zarezervoval sedačku u nouzového východu na začátku malé economy class sekce na horní palubě, ale tentokrát to byl spíš lístek do loterie, protože hned za uchem jsem měl sedačky s basinety pro infanty. V úvahu tak připadaly dvě varianty – buď bude let naprosto v pohodě, nebo půjde o bitvu decibelů mezi kojencem a kytarovým zesilovačem Paľa Habery...
Když jsem prošel rychlou bezpečnostní kontrolou a usadil se v čekárně před gatem, nechěl jsem věřit vlastním uším. Agenti právě oznamovali další zpoždění odletu, které mělo být opět kolem čtyřiceti minut, a to z důvodu čekání na cestující ze zpožděného letu z Bali. Reagoval jsem celkem odevzdaně a v duchu začal počítat, kolik že my zbyde času na přestup ve Frankfurtu a jak moc budu muset sprintovat. Bohužel čas příletu vycházel přesně mezi „poklusem to stihnu“ a „půjdu se rovnou přebookovat“, což mi na klidu nepřidalo. Každopádně to už začal boarding, a tak jsem mezi prvními vyšel na horní palubu, kde jsem se spokojeně usadil do pohodlné sedačky. Po dalších dvaceti minutách dorazila i ona skupinka zpožděných koupáků a k mému překvapení spadala minimálně polovina z nich do kategorie „zanedbaný přiopilý obtloustlý padesátiletý dědek z českého venkova, ze kterého na všechny strany táhl pivní smrad“. Naštěstí tito „krajané“ zmizeli kdesi vzadu, protože jsem opravdu neměl náladu na to poslouchat dvanát hodin opilecké řeči nebo hlasité chrápání.
Odlétali jsme se sekerou 45 minut a kapitán bohužel hlásil, že máme na trase velmi silný protivítr, takže nemůžeme počítat s tím, že by se podařilo nějaký čas dohnat. To znamená, že ve Frankfurtu budu mít na přestup necelou hodinu, takže všechno záleží na tom, ke kterému gatu dorazíme a odkud to pak poletí dál do Prahy. Chmurné úvahy jsem se rozhodl zahnat večeří v podobě hovězího s bramborovou kaší, těstovinového salátu a koláče s citrónovou polevou, která jakoby chtěla křičet do celého světa: „podívej se, Lufthanso, co se dá také jíst na cestě do Frankfurtu“. A konečně jsem se také mohl dozvědět výsledek své sedačkové loterie – na bulkheadu přes uličku sice cestoval infant, ale šlo o nesmírně disciplinovaného kojence, který se hlasitě projevoval snad jenom pět minut, než ho jeho máma uspala a byl klid. Rozhodl jsem se následovat jeho příkladu a také jsem si dal pár hodin spánku (pravda, trochu mi chyběly opěrky nohou, třeba ve stylu beanie bagů z nové premium economy Air New Zealand).
Vzbudil jsem se ráno chvíli před tím, než se servírovala snídaně. Musím se ale přiznat, že víc než míchaná vajíčka s klobásou a německý jogurt mě zajímala mapa, protože jsme právě přelétali střední Evropu. Představoval jsem si, kterak dole pod námi stojí nějaký český spotter a fotí náš přelet, ale z romantických úvah mě vytrhnul předpokládaný čas příletu. Tentokrát to bude hodně těsné, protože navíc sedím v zadní části dvoupatrového obra, takže se nedá počítat s tím, že budu první z letadla...
Čekání v salónku
Přesun ke gatu
Tak teda ještě počkáme, no
Horní paluba
Detail mé sedačky
Výhled na nouzový východ
Večeře podruhé
Snídaně
Klasické trasování
Za chvíli budeme přelétat nad Prahou
FRA-PRG, LH1392, A321
Dobrá, takže si znova vyzkouším oblíbenou sportovní disciplínu všech frequent flyerů – sprint napříč letištěm. Nejdřív hypnotizuji provoz na ploše, abychom se co nejdřív dostali ke gatu. Potom nekonečné minuty čekání na to, než připojí nástupní mosty. Další neskutečně dlouhé čekání, než konečně vystoupí lidé z business class a nás pustí horním východem ven. Tři, dva, jedna - start! Ostrým krokem se prodírám davem na nástupním mostu a koutkem oka zahlédnu na monitoru, že letadlo do Prahy odlétá z gatu A17. Teď bezpečnostní kontrola. Herdek, proč to těm lidem tak dlouho trvá. Rychle naházet notebook i iPad do přepravky, přidat tam foťák a pásek, na druhé straně rámu věci zase vrátit do batohu, a hurá do tunelu. Na výtah nemá smysl čekat, poběžím radši po schodech. Nebudu to zbytečně protahovat – s jazykem na vestě jsem dorazil ke gatu A17, kde samozřejmě nikdo nebyl, na monitoru vedle svítila změna na A24 a když jsem s posledními zbytky sil doběhl k A24, zjistil jsem, že boarding ještě nezačal, protože budeme mít přibližně půl hodiny zpozdění. Tak tomu se říkají smíšené pocity...
Samotný krátký skok z Frankfurtu do Prahy není potřeba nijak obšírně popisovat. Na krátkých tratích je Lufthansa vynikající a navíc patřím k lidem, kterým se nový interiér Airbusů s tenkými sedačkami opravdu líbí. Při pojíždění na start jsem navíc zahlédl Dreamliner ANA, který do Frankfurtu pravidelně létá z Tokia, a tak jedinou vadou na kráse posledního segmentu byla zdravá strava v podobě muesli s jogurtem. Přiznám se, že jediný důvod, proč jsem si takovou snídani dal, byla čistá zvědavost z balení ve stylu Receptáře Přemka Podlahy, kde nechyběla skládací lžíce a vkusná modrá plasová mistička. Naštěstí jsem přežil bez následků, protože mě nepotkala žádná střevní příhoda ani jsem neobrostl zdravým zeleným ekologickým listím. Po pětatřiceti minutách ve vzduchu jsme dosedli na runway ruzyňského letiště a první část cesty kolem světa byla úspěšně za mnou.
Dreamliner na ploše ve Frankfurtu
Náš odletový gate
Tenké regionální sedačky Lufthansy
Odlet z Frankfurtu
Snídaně "udělej si sám"
Ještě vám dlužím malé zhodnocení. Troufám si tvrdit, že v economy class neexistuje pohodlnější dvojkombinace než exit row v 777-300ER a A380 Singapore Airlines. Stejně tak Lufthansa patří v letech po Evropě k naprosté špičce. Teoreticky bych se teď měl radovat, že jsem konečně objevil ten nejlepší způsob dopravy z Šanghaje do Prahy, ale opak je bohužel pravdou. Tu neuvěřitelnou depresi, když jsem po šesti hodinách letu vystoupil v Singapuru a zjistil, že to mám do Prahy ještě dál, než když jsem vylétal z Číny, tu bych opravdu nikomu nepřál. Jenže jak praví klasik, někdo prostě musí tyhle slepé uličky prozkoumat, aby mohl nakonec říct: „Tak tudy opravdu ne, přátelé!“
Zatím proletěno km: 14 487
Nálada: Poměrně pozitivní, těším se na česká jídla
Zadek: V pohodě
Naposledy upravil(a) cocik dne 16. 09. 2012, 07:54, celkem upraveno 3 x.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 1807
- Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
- Pohlaví: muž
- Bydliště: bejvávalo YVR
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
dočteno, pěkné, jen jakobych to někde už slyšel
a (ne proto, že jsem detailista, ale protože myslím, že jsi detailista ty) jen překlep, co jsem postřehnul:
Samotný krátká skok...
a (ne proto, že jsem detailista, ale protože myslím, že jsi detailista ty) jen překlep, co jsem postřehnul:
Samotný krátká skok...
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 43
- Registrován: 27. 02. 2012, 14:08
- Pohlaví: muž
- Bydliště: lkpr
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Už jsem si říkal , že se začátku ani nedočkám a konečně je to tady .
Moc příjemné čtení , přeju hodně štěstí na dalších segmentech cesty , hlavně pak v zajímavějších destinacích než PRG a FRA .
Myslím , že by možná bylo dobré udělat anketu o nejlepší trip report tohoto roku hned po konci této cesty. Pak už asi stejně nebude co řešit .
Moc příjemné čtení , přeju hodně štěstí na dalších segmentech cesty , hlavně pak v zajímavějších destinacích než PRG a FRA .
Myslím , že by možná bylo dobré udělat anketu o nejlepší trip report tohoto roku hned po konci této cesty. Pak už asi stejně nebude co řešit .
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Bude to jeste hodne zajimavy, zatim mam naladu jako na houpacce. Vcera v noci jsem byl tak znicenej, ze jsem se chtel na vsechno vykaslat, ale dnesni vyhlidkovej let pres Andy byl naprosto uzasnej. Jo a (znova) zkrachoval Aerosur, takze jsem si musel koupit druhou letenku s BoA, coz je takovej bolivijskej mix CSA a Ceskych drah
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
cocik píše:Jo a (znova) zkrachoval Aerosur, takze jsem si musel koupit druhou letenku s BoA, coz je takovej bolivijskej mix CSA a Ceskych drah
Na to se dá říct jenom jedno: Ty vole...
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Paráda, ať už je tu další část. Myslím, že náladometr a ukazatel stavu zadnice jsou dalšími průkopnickými vychytávkami v oboru psaní trip reportů.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2011
- Příspěvky: 2109
- Registrován: 16. 06. 2007, 10:14
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Nějak podezřele poklidná cesta! Čekal jsem, že bude nějaký rozeřvaný infant, nebo slintající Číňan - a ono nic!
Už se těším na tu Death Road, to myslím bude na zadnici větší nápor než ultratenké Recaro na palubě Luftwaffe...
Už se těším na tu Death Road, to myslím bude na zadnici větší nápor než ultratenké Recaro na palubě Luftwaffe...
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Death Road me ceka zejtra, dneska jsem se horko tezko vyskrabal na jednu petitisicovku. Toho kysliku tam opravdu moc nebylo
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2211
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Kyslíku je pořád +- stejně.
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Když jsem viděl ten routing přes FRA, tak jsem znovu čekal let s hladoletem Lufthansy, ale tohle byla jiná liga
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (chvíle před odletem)
cocik píše:Sorry za zpozdeni, uz sem zacnu hazet jednotlivy kapitoly...
No už jsem si říkal, jestli Tě náhodou čaj popíjený v Klubu cestovatelů nezbavil chuti k psaní reportů a ejhle, ono to má úplně jiné účinky. Čtu-li dobře tak, vidím samé zpoždění v podání SQ, slabší nabídka filmů v IFE a pak v dalším odstavci přichází dokonce toto:
cocik píše:Na krátkých tratích je Lufthansa vynikající a navíc patřím k lidem, kterým se nový interiér Airbusů s tenkými sedačkami opravdu líbí.
Nevařil Ti ten čaj někdo z LH?
cocik píše:Vcera v noci jsem byl tak znicenej, ze jsem se chtel na vsechno vykaslat, ale dnesni vyhlidkovej let pres Andy byl naprosto uzasnej.
Klííííd vždyť jsi teprve na počátku... Ty Andy jsou naprosto parádní v tom s Tebou naprosto souhlasím. Z mého pohledu asi nejkrásnější výhledy, co jsem z letadla viděl, tedy pokud pominu výhledy z hydroplánu v prostředí Malediv. Snad se někdy sám dokopu k tomu, abych je také přihodil na Rajce.net. Ochutnal jsi v odletovém terminálu SCL produkty místní pekárny či cukrárny?
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
Tak jsem uspesne prezil Death Road. To slovo "prezil" je na miste, protoze to bylo celkem peklo, jedna z nejvic nebezpecnejch veci, ktery jsem v zivote zazil. Jet na horskym kole skoro ctyricet kilometru po uzky kamenity ceste bez svodidel s kilometrovou propasti na jedny strane neni zadna sranda...
Re: 80 000 km na cestě kolem světa (odlet ze Šanghaje)
cocik píše:Tak jsem uspesne prezil Death Road. To slovo "prezil" je na miste, protoze to bylo celkem peklo, jedna z nejvic nebezpecnejch veci, ktery jsem v zivote zazil.
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Těším se na další příspěvky!