Každopádně to bylo loni, někdy na podzim. Kupoval sem ju nejak téměř společně s letenků do Washingtonu/New Yorku. Zatím co tam sem ale byl v půlce ledna, výlet na Floridu ma čekal až první červnový týden. Po jihozápadě USA a New Yorku /Washingtonu to bylo třetí místo v USA, které sem kdy chtěl navštívit. A o strasťochch a radosťoch z této cesty bude tento trip report.
Šecko vypadalo zpočátku až snad moc dokonale, moc podezřele na to aby to byla pravda, letenka na Floridu, s odletem a příletem o víkendu (takže enom 5 dní dovolené), s jedním přestupem, navíc za směšnů cenu, tady sa určitě něco vys..e Takže ideme do toho !
A necháme sa překvapit, co...Samozřejmě sa ukázalo, že mám pravdu, a to hned po pár týdňoch. Původně kůpená letenka měla trasu BUD-JFK-MIA. Delta v průběhu času ovšem přímý let na JFK z Budapešti zrušila, takže nastaly šachy. Prvně sem dostal jako náhradu let tam přes Paříž, zpět přes Prahu. Z toho sem moc nadšený nebyl, ale příslib letu v A380 to aspoň trochu vynahrazoval. Nejak 6 týdnů před odletem ale přišla další změna, Delta zrušila poslední let v daný den z JFK do MIA a mně by tak ten v té době předposlední, teď už poslední, uletěl asi o půl hodiny. Takže nastalo další hledání náhradního přestupního bodu z Budapešti. A rozlučka mojeho prvního letu v A38O (už sem měl aj vybrané sedadlo na horní palubě).
Jediná varianta, která připadala v úvahu při zachování datumů letů byla ta přes Amsterdam. O Amsterdamu sem sice četl spoustu rozporuplných informací, navíc odlet z Budapešti by sa mně přesunul z nejakých 10 dopoledňa na 6.20 ráno, z čehož vyplíval aj teda odpoledně noční přesun na letiště. Jelikož sem ale opravdu chtěl letět v sobotu a v nedělu sa pak vracat dom, nezbylo mně než na to přistůpit. Aj když včetně všech, v podstatě kosmetických, změn časů odletů a příletů to byla snad už desátá změna itineráře. Aspoň malá kompenzace za to měl byt dřívější, v 7 večer místo v 11, přílet do Miami. No jo, člověk míní a pánbůh mění
O tom ale víc až pozděj .BUD-AMS
KL1972
Boeing 737-8 (PH-BXL)
Nastal den odjezdu. Který byl teda díky změnám na letence o den dřív jak den odletu. V pátek, hned po padla v práci sem sa teda vydal na cestu. V 15.20 na bus do Brna, z kterého sem v 18.20 vlakem EC Jan Jesenius vyrazil směr Budapešť. Ve vlaku sem sa tak připojil k dvěma spolucestujícím na Floridu, kteří v něm jeli už z Prahy. V Budapešti měl vlak plánovaný příjezd v 22.35, takže do odletu sme měli hafo času. Jelikož sem v Budapešti samotné nikdy nebyl, bylo rozhodnuto že si uděláme jeho takovů malů noční prohlíku. Na vlakovém nádraží Keleti Pályaudvar sme si v úschovně zavazadel nechali naše kufry a vyrazili objevovat ve tmě schované krásy města Budapešti.
Procházka uběhla poměrně rychlo a v 3.30 sme už netrpělivě stepovali před nádražím, které právě v tu dobu po 3 hodinové noční přestávce znovu otevírá. Po vyzvednutí kufrů nám zbývalo sa už enom dostat na letiště. Mnů prosazovaná MHD neprošla, bere sa taxi. Hm, jak to asi mohlo dopadnůt, samozřejmě nás oškubal. Sice ne nejak brutálně, ale dost na to aby sme neměli dostatek Forintů a moseli sa tak pak s ním dohadovat a doplácat Eurama. Pro zajímavost, cesta (22 km) nás vyšla na 9850 Forintů, z čehož 8800 bylo placených Forintama a 5 Eur navíc k tomu místo zbývající tisícovce. Přitom podle ceníku byl za kilometr 360 forintů. Takže zafungovalo asi nejaké to „Turbo“. No nic, když už nic tak aspoň sme na letišti včas a stíháme v pohodě náš let. Což sa nebude dat v budůcnu řéct o každém našem letu
Tento náš let operuje KLM. Plánovaný odlet je v 6.20. Od stojánky nás odtlačujů v 6.15, následuje malé popojížďání a v 6.25 sa odlepujeme od ranveje. Let probíhá standartně, bez problémů. Po turbulencích ani památky. Po vystůpání do letové hladiny je nám rozneseno občerstvení. To sa na tomto letu skládá z pár deci pití a designového balíčku, který obsahuje vaječný sendvič a k němu jablečné cosi (viz.foto). Celkem nic moc. Půl hodiny na to nám eště přinesly jakési plněné oplatky. Taky nic moc. V Amsterdamu přistáváme v 8.25, po v podstatě celé cestě nad oblačností za polojasného počasí.
- Naše letadlo
- Občerstvení v malovaném obale...
- ... a bez něho
- Sušenka
- Místa je Exitu dost.
- Holandsko
- Taky Holandsko
- Všude KLM
AMS-JFK
DL0603
Boeing 767
Odlet z Amsterdamu je naplánovaný na 10.35, máme teda dost času sa v klidu přesunůt k naší bráně a vyzkůšat pověstnů Amsterdamsků ochranku. Nezklamali
Neco takového sem doposud nezažil. Možu od nekoho zkušenějšího dostat vysvětlení, co že je vůbec ta místní G4S zač ? Co má zač nebo kdo ji dává pravomoce ? A jaké přesně ? Bo takové otázky a jejich množství, včetně přístupu sem neviděl ani v USA na imigračním. Před nama bylo u brány ca 20 lidí, securiťákom pracujících v 4 skupinách toto „odbavit“ trvalo snad půl hodiny. Nakonec došla řada aj na nás. Kdo cestoval spolu, nehledě na to jestli je rodina, sa mohl jít vyslechnůt společně. Toho sme využili. A nastal kolotoč otázek typu- z kama sme, kam jedeme, co tam budeme dělat, jak dlůho, proč zrovna na Floridu, proč zrovna do Miami, kdy sem kupoval letenku, kde, čím sem ju platil, kde pracuju, jak dlůho, jak sa firma menuje, jaků pozici v ní mám..... Na další si nevybavuju, ale bylo jich fakt neurekom. Když pominu skutečnost, že jim možu řéct naprosto cokoliv a oni si to nemajů ani tu najmenší šancu jakkoliv ověřit, co sů k..va zač že majů právo sa na toto ptat ? Tu, u nás, eště v EU ? Nakonec nás pobavil prohlášením že sa ide poradit se svojím supervizorem, načež nám po pár desítkách sekund vítězoslavně oznámil že možem nastůpit do letadla. Uf, tak to sme měli fakt štěstí
Nástup do letadla a bezpečnostní kontrole před tím pak už byla opravdu enom formalita. Plánovaný odlet byl v 10.35. Od stojánky nás začali odtlačovat ale až v 10.55. Po 20 minutovém popojížďání po ploše sme sa v 11.15 odlepili od zemi, směr JFK. Eště o jedné výhodě spojené se zmatkama a změnama našich letenek sem sa zapoměl zmínit - nevím jestli to byl úmysl nebo nejaká chyba, ale naráz byly naše letenky, resp. jejich první 2 segmenty v M bookovací třídě. Což mělo za následek tu výhodu, že sme si mohli pro náš let do AMS a JFK vybrat místa v Economy Comfort bez příplatku. Toho sme samozřejmě rádi využili a eště k tomu navíc vybrali aj místa u Exitu. Takže místa na nohy sme měli snad jak někde v business třídě. Příjemné
Jednu nevýhodu ale to místo u Exitu přeca enom mělo - byl celkem hodně studený trup letadla. Předpokládám že je to proto že je tam slabší izolace, protože nikde sem sa s takto studeným povrchem uvnitř letadla nesetkal. Eště že si s sebů vozím svůj vlastní polštář, bo ten jejich sem mosel použit jako izolaci mezi mnů a letadlem. Trup ale nebyl jediným studeným místem, celkově byla v letadle poměrně velká zima. Jak obvykle deku pro přikrytí během letu nepoužívám, tentokrát sem ju měl na sobě v podstatě celý let. A nebyl sem zdaleka sám.
Nejak po hodině letu nám byly rozneseny minipretzels a miniarašídy s kelímkem pití. Po ca další hodině nám začalo byt roznášané už normální občerstvení, provázené klasickým dotazem „chicken or pasta“? Zvolil sem stejně tak klasicky chicken. Let ináč probíhal, co možu sůdit, v klidu. Většinu času sem totiž podřimoval a nejak si z něho moc nevybavuju. Z toho ale usuzuju, že žádné excesy nám počasí neprováďalo. Nějak hodinu a půl před přistáním nám byla roznesena lehká svačina ve formě kůsku pizzy a kelímku zmrzliny. Šecky jídla byla výborná, nemožu si stěžovat. Na JFK sme přistáli v 12.40. Tu sme museli na imigrační. Měli sme štěstí že sme z letadla vystupovali mezi prvníma, bo z těch snad 30 budek fungovali snad 2 nebo 3. Takže sme čekali enom asi třičtvrtě hodiny. Úředník byl naprosto v pohodě, jediné co ho zajímalo bylo lesti sem už v USA někdy byl a jak dlůho tu plánuju byt tentokrát.
- Economy Comfort + Exit = hromada místa
- Economy Comfort + Exit = hromada místa
- Preclíky a Buráky
- První jídlo
- Druhé jídlo
- Celkem silní protivětr
- Are We There Yet ? :)
- Před přistáním
- Panorama Manhattanu
- Přistávající AA na JFK
- Vzlétající - moc to teda nepoznat :) A380 na JFK
- Poukaz na jídlo v podání Delty
JFK-MIA(FLL)
DL119(DL1549)
MD-88
Na přestup v JFK sme měli skoro 3 hodiny času, dalo by sa teda řéct že luxus doba na to dorazit k bráně a nastůpit do letadla. Hm, krásná to teorie
Vědomi si dostatku volného času, nijak zvlášť sme k bráně pro odlet do Miami nespěchali, ukolébáni navíc prohlášením jednoho z personálu, kterému sme ukazovali naše palubní vstupenky že odlet máme ze stejného terminálu. Šli sme sa teda v klidu napojit a najest s tím že nejak hodinu před odletem vyrazíme k bráně. To sme taky uskutečnili. Jaké bylo ale naše zděšení, když sme zjistili že je náša brána o 2 terminály dál ! Zrada ! To bylo ca 45 minut před plánovaným odletem. Nastal kvapný přesun k místu odjezdu autobusu na náš skutečný terminál. Tam sme nekolik dlůhých minut strávili čekáním na jeho příjezd, dalších x nekonečných minut travlo než autobus odjel ze stanoviště a pak sa pooomaaalůůůčkuuu vydal na cestu k našemu terminálu. No, nebudu to protahovat, let sme nestihli. Ten řidič autobusu jel tu trasu snad poprvní, x-krát podle ma bezdůvodně zastavil v „poli“, nekolik minut (možná sekund, nevím, mně to přišlo v ten okamžik spíš jak hodin) stál a pak sa zas vlažně rozjel. Z busu sme pak doslova vystřelili a sprintem utěkali za zvuků „last call for Delta flight eighty six to Miami“ k bráně, která jak ináč, byla na přesně opačném konci terminálu než stavil bus.
Po doběhnutí nám paní za přepážků s úsměvem sdělila že máme štěstí, že to stíháme ale mosíme dál utěkat až přímo k letadlu. To sme taky provedli. Jaký byl ale náš šok když nám doslova 5 metrů před nosem zabůchli dveřa letadla a pustit nás do něho už odmítli. Prý kapitán rozhodl že sa už čekat nebude a poletí. Byly 2 minuty před plánovaným odletem. Tak, a co teď. Opravdu zdrcení sme sa už spíš doplazili zpátky k přepážce u brány, kde paní nechápala, jak to že sme to nestihli. Jak že to je s těma zavazadlama, které nesmí bez cestujících odletět samy ?
Jak sem psal už dřív, Delta svůj večerní let do Miami bez náhrady zrušila, takže přehození na následující let by znamenalo odlet až další den ráno. Což sa nám vzhledem k už zaplacenému ubytování a autu v Miami moc nechtělo. Jako další variantu nám teda paní nabídla buď přesun na LaGuardiu a z tama let do Miami. To bylo ale snad enom za 1.5 hodiny od toho okamžiku což sme usůdili že je nemožné z JFK stihnůt. Pak už nám byla nabídnuta enom možnost letu na inčí letiště než sme měli původně v plánu a to do Fort Lauderdale. Vzhledem k vzdálenosti letišť od sebe sme to brali všema deseti s tím, že mezi něma sa už přesunem přinajhorším aj pomocí taxíku, nebo nejakým tím shuttle busem apd. Takže to berem.
Teď nastalo snad třičtvrtě hodiny telefonování a ťukání do počítača ale výsledkem toho byly pro nás nové palubní vstupenky na let do Fort Lauderdale. Aniž bysme o neco žádali, společně s nima nám paní dávala každému 2 poukazy po 6 Dolaroch na občerstvení. Hm, tak jo, neodmítli sme, berem
Tomu říkám služby zákazníkom A jako zpestření našich letů, tento let neletěl nejaký „trapný! Boeing nebo Airbus, ale McDonnell Douglas 80. S tím sme nikdo z nás doposavaď neletěli Let probíhal, co možu posůdit, bez problémů. Skoro celý sem ho totoiž prospal. Únava z v ten okamžik už z víc jak 30 hodinového cestování si začala vybírat daň. Takže ani netuším jak to bylo z občestvením apd. Do Fort Lauderdale sme dorazili s téměř hodinovým předstihem. Co teď, ideme sa pokusit zjistit nejaké to info o našich kufroch, lesti sů v Miami a nebo lesti jich nejakým zázrakem stihli přepravit do Fort lauderdale.
Nestihli
Kufry na nás prý čekajů v Miami s tím že nám je, pokud chcem, dovezů do našeho hotelu. Jelikož sme ale hned brzo ráno plánovali odjezd směr Cape Canaveral, toto sa nám moc nehodilo a zvolili sme jejich odběr nama přímo na letišti v Miami, protože tam tak jak tak mosíme jít vyzvednůt naše auto. Při vyplňování nejakých těch formulářů ohledně kufrů sa nás paní za přepážků začla vyptávat jak došlo k tomu našemu nestihnutí letu. Situaci sme jí popsali, šecko nám odkývala a opět aniž by sme ju o cokoliv žádali, dala nám poukaz na přepravu z letiště Fort Lauderdale na letiště Miami. Hezky ! Tak to sme opravdu nečekali, to smekám ! Enom tak dostat zadarmo službu v hodnotě ca 7O dolarů, když to uletění letu navíc nebyla vyloženě jejich chyba.... No, opět sme neodmítli Vyšli sme ven z letiště a hned snad po 20 metroch byl stánek s dopravů. Ukázali sme jim ten poukaz, človíček enom ukázal ruků a my už sme nastupovali do Lincolnu Town Car, který nás měl odvézt až do Miami. A tak sa aj stalo. V Miami na nás už kufry v pořádku čekaly a my sme tak mohli vyrazit do Dollaru pro našeho Mustanga v kabriu a s ním odjet vstříc naší dovolené.
- Naše "eMDéčko"
- Interier "eMDéčka"
- Auto co nás vezlo z letiště v Fort Lauderdale na letiště v Miami
- A náš vypučený krasavec :)
MIA-JFK
DL86
Airbus A320
Odlet zpátky už byl podle plánu z Miami. S tím rozdílem ovšem, že zatím co do USA sme letěli šeci 3 stejnýma letama, po čachroch-machroch Delty s letama sme na zpáteční cestu měli trasování inčí – ti dva spolucestující letěli zpátky stejně jak do USA, přes Amsterdam, já přes Prahu. Kolik že tu lidí z fora při cestě do Česka v Praze enom přestupovalo ?
Různé sme tak měli aj časy odletů, jim to letělo nejak před 11 dopledňa, mně až v půl čtvrté odpoledňa. To ale nebyl problém, bo sem během toho týdenního pobytu na Floridě zažil docela nepravděpodobnů situaci – během našeho cestování sem na jedné křižovatce vyfotil stejné auto co mám tu v Česku (a kterých už v USA moc nejezdí) a na jehož diskuzní forum chodím s tím, že ho na něho dám jako pěkný úlovek z dovolené. Ten den večer sem ale u PC zjistil, že to auto patří jednomu člověku z toho fora !
Věděl sem už z dřívějška že jeden z toho fora na Floridě žije, ale nic bližšího. No byla to náhoda jak sviňa, takto na sebe nevědomky natrefit. Takže to už nešlo sa prostě nesejít a ideální čas pro ma k tomu byl těch 5 hodin času mezi letem mojím a letem kamarádů. K odletu sem pak po zkušenosti z JFK
dorazil 2,5 hodiny před odletem. Odbavení kufrů (až do Budapešti) proběhlo bez problémů, stejně tak aj bezpečnostní kontrola. Odlet byl naplánovaný na 15:25. Otlačovat od stojánky nás začali v 15:20, odlet pak byl 2 minuty po plánovaném čase. Jako občerstvení byly tentokrát čistě enom minipreclíky s kelímkem pitiva. Nj, holt vnitrostátní let. Za to nám asi fůkal větr do zád, protože přistání na JFK bylo 35 minut před plánem, v 18:05. Pak ale asi jako kompenzace toho nastalo 20 minut pojížďání a stání u chobotu. - Náše letadlo do JFK
- Miami
- Bahamy ?
JFK-PRG
DL210
Boeing 767
Odlet do Prahy byl tentokrát už z opravdu toho stejného terminálu jak přílet a tak 100 minut kterých zbývalo do odletu sem aspoň využil k psaní už uběhlých kapitol tohoto trip reportu. Nastupování do letadla začalo v 19:15, posádce ale dalo asi pořádně zabrat, protože odtlačení od stojánky nastalo až 10 minut po plánovaném odletu, v 20:15. Vzlet samotný pak byl až ve 20:40.
Tento let pak byl, stejně tak jak ten z Miami snad uplně plný. Aspoň já sem teda volné místo nikde nezahlédl. Jak teda mohla ČSA s letama do New Yorku skončit celkem nechápu. Cestující byli, aspoň v economy, převážně češi. A bylo to snad poprvní, co sem sa v letadle setkal s hlášením v češtině, překvapilo a potěšilo
Po vystůpání do letové hladiny začala roznáška večeře. Tentokrát byly na výběr dokonca 3 varianty – Chicken, Pasta a Salad (tuším že). Bral sem jako obvykle kuřa. Tentokrát sa jim ale moc nepovedlo, nepošmákl sem si, to na prvním letu bylo daleko lepší. Přesně opačný byl aj let co sa týče klimy na palubě. Jak byla v letu do JFK zima, tak tu bylo vyloženě horko. Sem sa zpotil enom než sem prošel letadlem k mojemu místu, ukludil baťoh a usadil sa. A ani časem sa to moc nezlepšilo, deka tentokrát opravdu potřeba nebyla. Jak pak dál let probíhal opět moc popsat nedokážu, bo sem ho znova skoro celý prodřímal.
Jediné co si vybavuju víc než jasně bylo málo místa. A to ne enom ve srovnání s letem do USA, kde sme seděli u Exitu ale subjektivně aj s ostatníma aerolinkami. Nebo lesti sa mně to enom zdálo, nevím, každopádně sem si opravdu nevěděl jak už si sednůt, všude ma neco tlačilo, vadilo. Žádná volná trojsedačka jak na letu z New Yorku minule sa nekonala… Asi hodinu před přistáním nám byla přinesena snídaně, sestávající sa z 80 ml džusu v kelímku od paštiky (kdo toto vymyslel ??), hůsky z vajíčkem a banánu. Celkem slabota. S občerstvením na lince do JFK podstatně horší.
Do Prahy sme dosedli za pochmurného počasí s 5 minutovým zpožděním oproti letovému řádu, pak následovalo 10 minutové popojížďání po ploše a přistavení chobotu.
- Ne moc povedene kuřa
- A opět ne moc povedená snídaňa
PRG-BUD
OK790
ATR-42
Můj první let s našů národní aerolinků ČSA
Na přestup na další let sem tak měl enom hodinu a pět minut. Což ale na Pražském miniletišti není vůbec problém. Provoz na něm byl minimální, na bezpečnostní kontrole sem byl sám. A tak už snad za 10 minut sem seděl před C14. Díky aspoň za těch 15 minut zdarma internetu, co na letišti je, mohl sem si aspoň rychlo prolétnůt co sa během mojeho cestování nového stalo. Co bych za ně dal na letišťách v USA, kde sa mně na rozdíl od evropských letišť (Praha, Brno, Vídeň, Budapešť…) prozatím nikdy žádná volná wi-fi objevit nepodařila.
Už při letu z JFK sem si říkal, jaká asi tak može byt obsazenost poledního nedělního letu do doslova pár kilometrů vzdáleného města. Eště tak 20 minut před odletem to vypadalo že sem měl pravdu – sedělo nás tam tak 10. Chvílu před odletem sa ale přihnali další cestující a obsazeno tak bylo přes polovinu sedadel. Nástup do busu začal 15 minut před plánovaným odletem, což ale vzhledem k počtu cestujících nebyl žádný problém. Popojeli sme asi půl kilometru po ploše a už sme nastupovali do „játra“ ČSA v barvách SkyTeamu.
Po usazení, do podle ma pohodlnějších sedaček s víc místem jak v B767 od Delty, sme začali hned rolovat ke startu, který proběhl s 5 minutovým zpožděním. A start jako takový mně přišel snad najvíc zatlačující do sedačky ze všech těch 6 letů, co sem absolvoval. Což bych u vrtulových letadel nečekal
Let probíhal v letové hladině 7 tis metrů, takže díky velké oblačnosti sme měli kolem sebe prakticky pořád bílo. Asi v půlce letu nám bylo roznášeno občerstvení. Což sa až skoro zdráhám napsat, bo kelímek pití a jednu jediná sušenka (neco na způsob jednoho kolečka z Diska sušenek) sa za občerstvení snad ani požadovat nedá. Doba je zlá, mosí sa šetřit, co naplat.
U tohoto letu ma eště zaujal steward, který vypadal že by spíš mohl dělat někde vyhazovača
A při letu, kdy měl co dělat sa do malého trupu letadla vůbec poskládat, vypadal docela zajímavě V Budapešti sme přistáli s 2 minutovým předstihem do uplně stejně škaredého počasí, jaké bylo v Praze. Po příchodu k pásu kufrů sem byl ale mile překvapený, že v Praze stihli ten můj kufr za tu hodinu přeložit, moc sem v to nedůfal.
- Frankfurt ?
- Karlštejn
- ČSA nově, ČSA staře a Delta
- Naše Játro.
), mi to přijde, jako bych letěl aspoň cestou tam s tebou 
.
A zážitky...
My pepikové pomalu chápeme, ale to tam u vás určitě dokážete odpustit, ne? 