Já mám na rozdíl od něho narozeniny v létě, ale stejně jako on jsem měl jasno v tom, že je strávím na nějaké cestě. Nechtěl jsem nikam daleko, cestoval jsem v poslední době celkem dost, dálkám dávám přednost raději v našem zimním období a hlavně v červenci je u mě hlavní sezóna návštěv, kterým je třeba se taky trochu věnovat.
Tak jsem chvilku přemýšlel o nějaké rychlé akci typu se Singapore Airlines z Mnichova do Manchesteru či naopak (ale SQ jak na potvoru měly linku létat každý den kromě čtvrtků, kdy jsem zrovna chtěl letět já; taky si je chci asi užít na nějakém trochu delším letu), nakonec jsem ale dostal ten nápad, že než jen tak někde zbůhdarma létat bych se přece mohl jet podívat do Toulouse, kde je sídlo Airbusu a kde se dá vidět spoustu zajímavého.
A tak jsem se trochu porozhlédl po internetu a zjistil jsem, že nám z Palmy přímo do Toulouse létá Vueling, a ranní krátký let jsem hned koupil. V Toulouse bychom byli ráno v sedm a pak jsem měl takovou představu, že strávíme den v Airbusu. Na serveru taxiway.fr jsou informace o připravených programech pro návštěvníky a na stránkách taxiway-resa.fr se pak jednotlivé okruhy v rámci akce Let’s visit Airbus dají objednat. Prohlídky ještě nebyly vypsané, termíny obvykle vypisují tak s měsíčním až dvouměsíčním předstihem; v průběhu roku jsou většinou návštěvy Airbusu možné dva dny v týdnu, ale o prázdninách pak každý den. A právě přesně na začátek francouzských prázdnin jsem měl cestu naplánovanou a doufal jsem tak, že se na můj termín prohlídky v plánu nakonec objeví. Na další den jsem měl namyšlený výlet kolem letiště, abych viděl a trochu zdokumentoval jistě zajímavý provoz, a zbývalo jen domyslet jak zpět. Přímý let je jen třikrát do týdne a v den, kdy jsem chtěl, zrovna nebyl, navíc by mi to přišlo trochu nudné; tak jsem přemýšlel, že bych se svezl rychlovlakem TGV do Bordeaux a odtud pak letadlem přímo do Palmy, ale vzhledem k brzkému odletu z BOD by to byla celkem honička. Nakonec jsem na německém webu Alitalie koupil večerní let Air France
z Toulouse na Malpensu s tím, že takto si užijeme ještě skoro celý den v Toulouse a následující den bude chvilka času na rychlou prohlídku Milána a třeba na oběd s kamarádkou, která se mnou tady v Palmě pracovala, a pak let opět easyJetem z MXP do Palmy.Nakonec ale dopadlo všechno trochu jinak – na moje datum nebyly dlouho vypsané žádné prohlídky, a už vůbec ne v angličtině, zato ale na předcházející den ano a volná místa kvapem ubývala. Jet do Toulouse a nevidět to, kvůli čemu tam jedu? Tak jsem zarezervoval všechny tři prohlídky na středu – v 9:00, v 10:45 a v 14:30 a šel kupovat další letenky. Vueling letěl v úterý a zase jen brzo ráno, a odlétat v 6:00 je, přiznejme si, celkem opruz, a tak jsem si našel na serveru azair.cz letenku, respektive dvě, s easyJetem v 9:40 s hodinou a dvaceti minutami na přestup v Miláně (přímo by to bylo 468 km, takto skoro o tisíc víc – 1 459 km). Do toho mi asi měsíc před odletem Vueling napsal, že moc lituje a že mi let, který jsem už nechtěl využít, posouvá o tři a půl hodiny. Tak jsem jim zavolal, jak se mi ta změna strašně nehodí, a nechal si vrátit peníze. Doposud to bylo stylově – když do Airbusu, tak Airbusem (respektive Airbusy, měl to být monotematický, čistě airbusový výlet – čtyřikrát s A319), ale nakonec jsem to na zpáteční cestě místo z Milána do Palmy vzal z Bergama přes Bratislavu s Ryanairem s krátkým pobytem v Česku. Ale o tom až potom.
PMI-MXP, easyJet (U22742)
Airbus A319, G-EZBJ
835 km, 1:20 hod
Nic zvlášť pozoruhodného na tomto letu, snad jen to, že jsme se všichni vešli do jednoho autobusu a tak bylo letadlo zaplněno asi jen z půlky. Pohodový let, obešlo se to bez scének s nucením cestujících, aby cpali zavazadla do rámů, bez napomínání, aby si co nejrychleji sedli na nejbližší volné sedadlo, kabina letadla a uniformy personálu nepůsobily tak strašně levně, palubní personál byl příjemný a pořád něco nenutil. Asi to tak opravdu bude, že Ryanair i v rámci low-costu tvoří samostatnou kategorii.
Odletěli jsme včas, čímž se mi ulevilo, až po koupení letenek jsem si totiž pořádně uvědomil, že doba, kterou máme na přestup, je celkem krátká a že v případě zpoždění bych se musel zamyslet nad nějakým náhradním plánem, a asi bych všechen naplánovaný program na další den nestihl.
Po cestě ze Španělska do střední Evropy (v našem případě do severní Itálie, což je po cestě) vždycky doporučuju sedadlo A, protože člověk toho nejvíc vidí, třeba Francouzskou riviéru. Po startu z Palmy jsme se otočili a v oparu viděli letiště a hory, včetně té naší nejvyšší.
Standardní odletová trasa vede nad Menorkou, ale letěli jsme přímo nad letištěm, tak jsme ho neviděli. Následuje chvilka letu nad mořem a pak už přichází Azurové pobřeží. Já se už po cestě orientuju podle letišť. To první je Toulon-Hyeres:
Pak je třeba vidět letiště v Cannes a největší je v Nice:
Po hodině a dvaceti minutách jsme přistáli na letišti Miláno-Malpensa, mají zajímavou věž,
a zamířili k Terminálu 2, který se nachází mezi rovnoběžnými drahami a který teď exkluzivně využívá easyJet. Nenechali nás vystoupit do tranzitního prostoru, jak se někomu podařilo, ale zavezli nás autobusem k východu z letiště. Nebyl to ale vůbec žádný problém, protože odletová hala byla o pár desítek metrů dál a průchod zpátky bezpečnostní kontrolou byl takřka okamžitý, protože letiště bylo skoro prázdné. Tak jsme si stihli ještě dát výbornou italskou kávu a zákusek.
MXP-TLS, easyJet (U22771)
Airbus A319, G-EZMH
623 km, 1:11 hod
Tentokrát bylo letadlo zaplněno tak ze tří čtvrtin. Při odletu jsme si mohli prohlédnout takřka opuštěný terminál 2 ze země
i ze vzduchu.
Otočili jsme se kolem letiště a pak jsme letěli zase stejnou trasou – směrem na Nice, pak Cannes
a pak na Marseille, kde mají letiště, jehož jedna dráha vybíhá do moře.
Před přistáním na letišti v Blagnac jsme letěli nad krásně upraveném Toulouse, aspoň seshora tak město působilo, a těsně před dosednutím jsme dostali ochutnávku toho, co uvidíme následující den.
Prosvištěli jsme kolem první třistaosmdesátky
a dalšího Concordu
a v dálce zahlédli další „velryby“ (fotka jen pro srovnání s dalším dnem)
a kolem zajímavé věže
přijeli k terminálu, kde byl taky viditelně zastoupen easyJet.
Odpoledne jsme aspoň měli čas na prohlídku Toulouse.
LET’S VISIT AIRBUS
U letiště má Airbus návštěvnické středisko s maketou kabiny A380 a obchodem, vstup má velikost a tvar části trupu Airbusu A380.
Zaslechli jsme jednu skupinku návštěvníků, kterým budovy přišly příliš obyčejné na to, jakou firmou je Airbus, ale jeden z nich říkal, že u Boeingu v Everettu je to podobné.
Návštěvnické středisko nabízí tři okruhy po továrně, letišti a jejích okolí, využili jsme všechny tři, když už jsme tam byli.
Okruh „Heritage“
V rámci historické prohlídky vás vezmou k hromadě starých letadel, která byla vidět už ze vzduchu, a ukážou vám tři důležité stroje, které se v Toulouse vyráběly. Tím prvním je jedno z nejúspěšnějších evropských proudových letadel první generace, jehož projekt je už z padesátých let minulého století, (Sud Aviation SE 210) Caravelle s motory vzadu. V Toulouse vystavují poslední postavenou Caravelle (12, s pořadovým číslem 280, F-BTOE).
Na prohlídce jsme měli anglického rodilého mluvčího, velmi zajímavě nám u letadla o Caravelle povídal. Hned vedle byla vidět další (Caravelle 10B, F-GHMU).
V tu chvíli se ale naše pozornost obrátila za plot, protože tam zrovna startoval jeden z prototypů A380 a za ním se hned chystala Beluga.
Tajně jsem si ji vyfotil, protože při prohlídkách se nesmí fotografovat, ale asi to platí je v prostorách továrny, protože nám pak náš průvodce řekl, že klidně můžeme fotit, což mě výrazně potěšilo.
Naše skupinka přeskočila kousek historie (zde unikátního zástupce šedesátých let, aby se k němu nakonec vrátila) a vydala se k prvnímu typu letadel značky Airbus.
Podívali jsme se do Airbusu A300B2. Mají ho speciálně upravený pro ukázku vnitřního uspořádání letadla návštěvníkům, tedy toho, co normálně běžný smrtelník nevidí.
Část podlahy je skleněná a je tak vidět nákladní prostor, ale i různá lanka a dráty. A části kabiny chybí obložení, a tak má člověk ukázku toho, co se asi skrývá schovaného za ním. A dá se taky nahlédnout do modře nasvíceného kokpitu.
No a nakonec jsme si nechali třešinku na dortu – nadzvukový letoun Aérospatiale-BAC Concorde. Letadlo registrace F-BVFC je jedním ze dvou Concordů, které lze z menší či větší dálky spatřit na letišti Toulouse Blagnac. Létal od roku 1976 do roku 2003.
Mohli jsme se projít pod ním
až k motorům.
Nejlepší ovšem bylo, že nás náš průvodce Matthew vzal dovnitř, usadil nás na sedadla a zatímco jsme si užívali posezení v Concordu, chvíli nám o letadle poutavě vyprávěl.
Při východu jsme ještě měli možnost nahlédnout do kokpitu.
První okruh tak byl nesmírně zajímavý a měl jsem velký zážitek.
Okruh A380
Další prohlídka následovala skoro hned a byla tentokrát věnovaná Airbusu A380. Nejdříve nám chvilku v návštěvnickém středisku povídali o programu A380, o tom kde se jednotlivé části vyrábějí a jak se do Toulouse dopravují, a ukazovali záběry z testování letadla a prvních letů. Pak nás autobusem převezli do montážní haly, která se rozprostírá na ploše deseti hektarů a kam se vejdou tři Airbusy A380. Fotit se nesmělo, tak jeden oficiální obrázek Airbusu:
Vyvezli nás výtahy do výšky, myslím, že to bylo na protějším konci haly, a odtud jsme mohli sledovat práci na dvou letadlech – F-WWXL s číslem 2 zatím ve firemních barvách, ze kterého bude mít princ Al Waheed létající palác, a druhé letadlo bylo v plných současných barvách Malaysia Airlines. No, práci… Dění nebylo vidět skoro žádné, ale průvodce nám tvrdil, že se pracuje hlavně vevnitř.
Pak jsme přešli ven, na balkón, a měli jsme výhled na zaparkované třistaosmdesátky venku, byly tam ty samé co předcházející den. Většina jich byla ještě zelených, jen s barvami společnosti na ocasní ploše, ale jedno letadlo Emirates bylo natřené celé, bylo tam tak prý na nějakých úpravách.
Po cestě z továrny do návštěvnického střediska, což byl fakt kousek, jsme viděli restauraci a jídelnu, a protože v návštěvnickém středisku měli jen automaty na sendviče, sladkosti a nápoje, zajímalo mě, jestli se dá normálně naobědvat v jídelně. Ti, co mají na starosti prohlídky a informování návštěvníků, mi nebyli schopni odpovědět, že prý se mám zeptat rovnou tam. V samoobslužné restauraci/jídelně mi pak řekli, že není problém, jen že má člověk přirážku na oběd nějakých 6,90 €, když není zaměstnanec Airbusu. A tak jsme měli další zážitek, když jsme poobědvali v závodní jídelně Airbusu se zaměstnanci Airbusu.
No, a když jsem začal jíst, bylo mi řečeno, že v reportech přece bývají fotky jídla a že bych měl rozhodně nějakou udělat – tak tady máte oběd z (ekonomické třídy) Airbusu.
Panoramatický okruh autobusem
Poslední prohlídka vezme návštěvníka na a kolem letiště Toulouse Blagnac. Letiště má dvě paralelní dráhy, s tím že se říká, že Airbusu je ta západní 14R/32L, protože takřka výhradně na ní probíhají lety Airbusu a kolem ní je soustředěna většina firemní výroby. Airbus má ale kolem celého letiště řadu objektů (administrativní budovy, vývojové středisko, místo, kde probíhají ceremonie a předávají se letadla, tréninkové středisko atd.), a třeba montáž Airbusů A380 probíhá na velké ploše a ve velké hale, které jsou vidět pro změnu na severní části letiště.
Odtud jsme taky zahájili prohlídku, kterou nás provázela tak ztotožněná Francouzka, že když hovořila o Airbusu, zásadně a hrdě používala slovo „my“. Když jsme pojížděli nedaleko drah a přistávalo zrovna letadlo Air France, říkala, že je to samozřejmě Airbus, a to A320. Já bych se teda hádal, že to byla třistadevatenáctka.
Pak jsme zajeli do areálu továrny. Projeli jsme i kolem haly s vrtulovými letadly ATR, která se v Toulouse taky vyrábějí. Zastavili jsme u zatím posledního vyrobeného kusu A320 a paní nám vykládala o programu rodiny A320. Stála tam i úplně nová A320 pro Qatar Airways už se „sharklety“. Pak jsme popojeli k velkým halám, kde se montují A330 (výroba A340 už skončila) a které zabírají největší plochu v této části továrny, a zase jsme zastavili a paní vykládala o A330 a A340. Potom jsme objeli letiště a vrátili se do návštěvnického střediska.
Tato prohlídka byla asi nejméně zajímavá, protože se sedělo pořád v autobuse, a když se zastavilo, tak to bylo vždycky celkem na dlouho a paní dlouho povídala, navíc jsem se od ní moc nového nedozvěděl. Ale aspoň jsme měli přehled, co potom uvidíme, až si půjčíme auto a objedeme letiště.
Celkově ale hodnotím prohlídky velmi vysoko, byl to velmi zajímavě strávený den. Jen trochu nezvládali před každou prohlídkou, člověk musel dlouho stát ve frontě, i když měl již prohlídku objednanou a zaplacenou; ale byli příjemní.
Ten den kolem letiště dost často létalo vojenské vrtulové letadlo se čtyřmi motory, v první chvíli jsem si říkal, jestli to nebude Airbus A400M, ale asi to byl C130 Hercules.
Líbí, paráda a dobrý tip na využití prázdnin.
