Je konec července a já se jako každý rok rozhoduji, kam vyrazím v září na dovolenou. Konec září jsem si poslední roky pro dovolenou velmi oblíbila. Léto končí a já si ho tím alespoň trochu prodloužím. Jedinou nevýhodou je fakt, že ve většině destinací, které jsou pro mě zajímavé, má být tou dobou období dešťů nebo není takové teplo, jak bych si přála. Ale protože jsem měla v minulých letech na počasí velké štěstí, i letos se ptám kolegy, zda na toto období plánuje dovolenou, že já bych si ji vzala. Plán je stejný jako poslední roky, kdy jsem cestovala mimo Evropu pouze s anglickými CK či anglickými aerolinkami.
Asi bych měla na úvod říci, že nemám ráda české cestovní kanceláře. Během svých mladších let jsem si jich užila docela dost, ať už během zájezdů autokarem (ještě jako dítě) nebo poté během leteckých zájezdů. Od jisté doby jsem začala mít poznámek jako např. „hlavně, aby nám neztratili kufr, mám tam ty pěkný žlutý šaty...“, plné zuby. Další mojí „oblíbenou“ věcí byla nekonečně dlouhá schůzka s delegátem večer v den příletu či druhý den po příletu, kde se teprve rozjelo to pravé rodeo, neboť všichni museli delegátce vypovědět, že matrace je příliš měkká či tvrdá, ručníky příliš malé nebo že v lednici nebyla po příletu kojenecká voda. Proto jsem pro cesty po Evropě postupně začala volit pouze metodu na „vlastní pěst“.
Pak jsem před pár lety narazila na anglickou stránku podobnou české Invii, kde se prodávají zájezdy různých anglických CK a zjistila jsem, že za cenu Řecka či Kanárských ostrovů s polopenzí od české cestovní kanceláře můžu z Anglie odletět na Kubu či do Dominikánské republiky s all inclusive a když ještě trochu připlatím, dostanu za to například Maledivy. A tak jsem to zarezervovala a odletěla. A byla jsem nadšená. Britové mají díky většímu trhu lepší servis, pokoje v hotelech, na vše si nestěžují a navíc žádné dlouhé schůzky s delegáty. Proto jsem posledních pár let volila anglické CK velmi často a vždy jsem byla velmi spokojená. Jak jsem již psala, to samé jsem chtěla udělat i letos. Jenže ejhle, když jsem prohlédla stránky svých osvědčených CK, žádná zajímavá nabídka. Napadl mě Mauritius – oproti předchozím rokům – drahé nebo žádná nabídka, Zanzibar – žádné nabídky. Nejzajímavější byla Jamaika či Mexiko a sem tam nějaké Maledivy. Ty jsem vzhledem k četnosti svých předchozích návštěv vyloučila, Jamaiku také, neboť nebyla na přední příčce mého pomyslného seznamu a nakonec i Mexiko, protože nabídky byly dobré pouze zdánlivě.
Ještě bych asi měla podotknout, že hlavním cílem mé spolucestující bylo válení u moře, nejlépe s all inclusive. Dívám se tedy na akční letenky.com, kde nacházím například Martinik, Filipíny, Floridu, Thajsko a Rio de Janeiro. Poslední dvě jsou mou spolucestující zamítnuty, první tři destinace jsou pro změnu za akční ceny vyprodané nebo nevyhovují termínem. Mezitím si přečtu tripreport od jife na téma Iorana Rapa Nui - aneb cesta na Velikonoční ostrov z Prahy, který mě velmi nadchne.
( viewtopic.php?f=42&t=7479&start=0&hilit=jife )
Vzhledem ke kratší délce dovolené se inspiruji v části cesty Rio de Janeiro – Iguazu (spolucestující nakonec po přednesu hlavních výhod cesty do Ria souhlasí, když se v Riu alespoň pár dní vykoupeme). Všichni nás straší, že nepřijedeme živé a zdravé nebo nás minimálně okradou. Známí, kteří byli v Riu navíc přidávají autentické historky tu o strhnutém zlatém řetízku, tu o ukradeném fotoaparátu či peněžence. I přesto se nenechám odradit a zakupuji letenky u španělské Iberie (akční nabídka aerolinek Alitalia mezitím vypršela) na termín 18. 9. 2012 – 30. 9. 2012 s mezipřistáním v Madridu a hrozně se začínám těšit, neboť do Ria už se chci pár let podívat a na vodopády Iguazu ještě více.
Je 18. září 2012. Ráno jdu do práce, abych stihla vše předat a v 11:00 odjíždím na letiště. Plánovaný odlet je ve 14:00 hod. a přílet do MAD v 17:05 hod. Letadlo je Airbus A 321, klasické řazení sedadel 3-3. Sedím u okna, za což jsem ráda, protože můžu fotit. Je zde málo místa na nohy, jak je u těchto malých letadel obvyklé. Let má být bez občerstvení, resp. občerstvení lze zakoupit (je mi jasné, že to budou bagety), takže se najíme na letišti. Odlétáme plus mínus na čas, takže v Madridu jsme plánovaně okolo páté. Máme rezervovaný hotel Axor Madrid Barajas kousek od letiště ( http://www.axorbarajashotel.com ). K hotelu nás odveze hotelový mikrobus. Po ubytování vyrážíme do města, poznat večerní Madrid, kde ani jedna z nás nebyla. Projdeme centrum, kde vidíme nejdůležitější památky (Královský palác, katedrálu, náměstí Plaza Mayor atd.) a samozřejmě se zastavujeme i v typické místní restauraci. Další den odlétáme až v poledne, takže si můžeme dovolit zůstat ve městě déle. I přes krátký pobyt musím říct, že Madrid mě naprosto očaroval, má úžasnou atmosféru, takže doufám, že se sem co nejdříve znovu podívám.
- Katedrála v Madridu
Další den odlétáme z MAD na GIG ve 12:15 hodin. Letadlo je airbus A340-600. Místo na nohy je zde celkem obstojné. Předchozí nachlazení ještě doznívá, takže si před odletem na letišti zakupuji červené víno, abych cestu přežila bez bolení hlavy. Iberia mě, co se týče jídla, příjemně překvapila. Jídlo nám přinášejí po cca hodině, což je milé překvapení oproti Angličanům, kteří nejprve nabízejí placené nápoje a různé snacs a teprve poté, po cca 4 hodinách letu, donášejí první občerstvení. Většinou neodolám a stejně jako angličtí kolegové se natláskám vším možným a pak už na jídlo, které nám donesou, ani nemám chuť. Zde máme na výběr Shepherd ´s pie nebo těstoviny. Vybírám si své oblíbené jídlo, tedy první variantu (viz foto) a dostanu další víno.
Jídlo není špatné, takže sním vše. Po dalších cca 3 – 4 hodinách dostáváme sendvič se šunkou serano a sýrem. Serano zbožňuji, takže sendvič sním (je to navíc první sendvič za cestu, tak jich ještě nemám plné zuby). Cca hodinu a půl před přistáním dostáváme poslední občerstvení této cesty, viz foto. Bageta mi příliš poživatelná nepřijde, ale alespoň kousek sním. Kromě bagety se ve žluté krabičce dají najít sušenky, minikitkat a džus.
Přilétáme plánovaně v pět hodin místního času. Na radu turistického průvodce si vezmeme nikoliv klasický žlutý taxík, kterých v Riu jezdí asi miliony, ale předražený radiotaxi (přece jen se začíná stmívat a máme trochu strach). Bydlíme v centru v hotelu poblíž stanice metra Gloria, cesta radiotaxi z letiště do centra vyjde na 90,- BRL, tj. cca 900,- Kč.
- Naše letadlo
Druhý den pro příletu dopoledne nasedáme do metra (ano, odvážily jsme se použít metro!)
a vystoupíme na stanici Carioca, abychom proběhly centrum (vidíme například Metropolitní katedrálu, divadlo, muzeum, knihovnu atd.). Odpoledne se již přesouváme na letiště směr Iguazu.
- Metropolitní katedrála
- Vnitřek Metropolitní katedrály
- Divadlo
Na letišti mají problém s našimi jmény, takže nás odbavují 4 úředníci, nicméně nakonec je po cca 40 minutách problém vyřešen a my procházíme bezpečnostní kontrolou. RIO – IGU je vnitrostátní let, takže hala za bezpečnostní kontrolou je malá, je zde jen pár obchůdků
a občerstvení.
Náš let má téměř 45 minuté zpoždění. Letadlo je Airbus A320, klasické řazení sedadel 3-3. Maximální hmotnost zavazadel je stejně jako u Iberie 23 kg na osobu, takže se do limitu bez problémů vejdeme. Za letu dostaneme občerstvení v podobě krabičky se sušenkami cookies, miničokoládičky a slaných sušenek se sýrem. TAM mě překvapil vtipně kresleným videem se safety instructions, viz foto.
- Letadlo TAM
- Safety instructions
Z letiště do hotelu, který je vzdálen asi 2 km, jedeme taxíkem a jsme mile překvapeny, neboť nás veze taxikářka, která ač křehké konstrukce, vezme od nás oba kufry a velmi rychle a šikovně je umístí do kufru auta.
http://www.harborhoteis.com.br/en/inici ... l-colonial
Na Iguazu není zrovna úplné horko, takže v hotelu trošičku mrzneme. Topení i přes veškeré snahy netopí a proto spím ve velmi „přitažlivém“ oblečku – mikina s kapucí, legíny a tlusté ponožky.
Na následující den po příletu si objednáme výlet na argentinskou stranu vodopádů, která je větší. Jsem ráda, že nemusím vyřizovat vstupní formality, neboť i našemu průvodci to trvá téměř hodinu. Jsem ospalá, takže na argentinské straně si dávám nejlepší kávu za celý výlet
a přemýšlím, že ochutnám pravé argentinské maté. Přes den je krásné počasí, takže doufám, že i večer bude tepleji. Není, takže teplý obleček opět přijde na řadu.
Druhý den se vydáváme na brazilskou stranu vodopádů, která se mi líbila více. Jednak díky menšímu počtu lidí (i když náš turistický průvodce říkal opak) a jednak díky (podle mě) lepšímu výhledu na vodopády. Možná nakonec i proto, že člověk je vodopádům blíž, takže si dokonale užije tu osvěžující vodu, která stříká všude kolem (věřím, že si jí užil i fotoaparát, který jsem musela před vodou chránit a neustále otírat).
Odpoledne v 15:15 máme naplánovaný let IGU – GIG, přičemž v Riu bychom měli přistát v 17:13 hodin. Tentokrát odlétáme s půlhodinovým zpožděním. Při odchodu z odbavovací přepážky si nezkontroluji letenky, takže až před nástupem z letadla zjišťuji, že mám sedět u uličky (přestože jsem na přepážce potvrdila, že bych chtěla místo u okna). Letadlo není plné, ve spoustě řad sedí jen dva namísto tří, takže ve chvíli, kdy si myslím, že už nikdo nepřijde, se přesouvám k oknu, abych mohla fotit. Bohužel jen chvíli potom přijde poslední cestující naší řady a velice arogantním tónem mě od okénka vyhazuje. Následně zatahuje okénko, které je zatažené po celou dobu letu a čte si. Stejně jako na IGU letíme Airbusem A 320. Občerstvení tvořil pytlíček arašídů, které jsem vzhledem ke své alergii nejedla.
Z letiště si opět vezmeme předražené radiotaxi (pro představu – radioataxi z letiště na Copacabanu vyjde na 105 Realů, normální žlutý taxi nás na cestě z Copacabany na letiště poslední den, vyšel na 52 realů, tedy na polovinu a nemohu říct, že by radiotaxi bylo lepší)
a ubytujeme se v rezervovaném hotelu na Copacabaně.
http://www.royalrio.com/
Hotel je dva bloky od pláže. Vzhledem k tomu, že na pláži jsme za celý pobyt strávily tak dvakrát dvě hodiny, poloha mi nakonec vyhovovala, neboť hotel byl i kousek od stanice metra Arcoverde.
Následující den ráno se vydáme poprvé na pláž. Je krásné počasí, takže se těším, až si konečně, poprvé od začátku cesty, odpočinu. Vlny jsou obří, takže koupat se nedá, ale aspoň se trochu poválíme a opálíme. Na pláži vydržíme asi dvě hodiny. Hurá, nikdo nás za tu dobu neokradl! Při odchodu z pláže si všimneme trochu netradiční posilovny přímo na pláži. A jak dokládá foto, byla i plně obsazená!
Odpoledne vyrážíme do města. Chtěla bych si dát kávu a proto se zastavujeme v McDonaldu, který je hned u stanice metra Cinelandia. Kdyby manažer nezalezl do kuchyně, nejspíš bych mu řekla, že to není McDonald, ale jeden velký svinčík. Stolky neuklizené a špinavé, jedna jediná otevřená pokladna, přičemž zbytek cca 20 členného personálu se buď tísnil v kuchyni, kde pracovali všeho všudy dva zaměstnanci nebo stál za prodavačkou na pokladně a buď přinášel objednávky nebo nedělal vůbec nic. Připomnělo mi to stavbu našich silnic, kdy dva dělníci pracují a dalších dvacet stojí kolem nich, opírá se o lopatu a říká si, jestli ti dva se nezbláznili. Další den se situace opakuje, jen s tím rozdílem, že projdeme jinou část centra a znovu se v McDonaldu už nezastavujeme.
Na následující den máme naplánovaný výlet „One day in Rio“. Rozhodly jsme se zaplatit si tento výlet (v ceně 170 Realů), protože se snáze dostaneme na hlavní atrakce – Corcovado a Cukrovou homoli. V programu výletu je dále Metropolitní katedrála, Sambodrom, Maracaná a oběd. Metropolitní katedrálu jsme již navštívily předtím, nicméně i tak vystupuji z autobusu a jdu fotit. Dále následuje Sambodrom, kde neodolám a za v přepočtu 50 Kč si půjčuji příšerný karnevalový kostým, abych se v něm mohla vyfotit. Maracaná vidíme pouze zvenčí. Dále následuje Corcovado. Naším mikrobusem vyjedeme nahoru na centrální parkoviště (cestou jedeme okolo několika favel, takže i když jsme je přímo nenavštívily, vidíme, jak to tam vypadá), kde se přesuneme do jiného mikrobusu, který nás vyveze nahoru pod sochu Krista. Výtahem vyjedeme nahoru k soše, kde ji fotíme zezdola, zepředu, zprava, zleva, prostě odevšad. Od sochy je krásný výhled na Rio, takže Maracaná si vyfotím i z výšky.
- Sambodrom
- Karnevalové kostýmy
- Maracaná z výšky od Krista
- Corcovado
Následuje oběd v restauraci Carretao na Ipanemě, kterou můžu jen doporučit.
http://www.carretaochurrascaria.com.br
Restauraci je podobná např. některá z pražských Ambiente Brasileiro. Na výběr zde mají salátový bar, kde nalezneme i těstoviny, sushi, plody moře a jiné lehčí pokrmy a dále přinášejí výborná masíčka. Výběr hovězího je úžasný. Jako sladká tečka následuje zmrzlinový pohár. Restaurace je skvělá a proto ji během pobytu navštívíme ještě jednou, podruhé však stejnou restauraci na Copacabaně.
Divím se, že po tomto obědě jsem ještě vůbec schopná vstát a jet na Cukrovou homoli. Výhled z Homole je nádherný, jen mě zklamalo, že město je pod lehkým oparem, způsobeným zřejmě smogem, takže fotky nejsou úplně jasné.
- Cukrová homole
Následující den bych si ráda šla odpočinout na pláž, počasí nám však nepřeje, je přívalový déšť a proto si zavoláme taxík a vyrážíme do nedalekého obchodního centra Riosul
( http://www.riosul.com.br ).
Obchodní centrum je poměrně velké, ale nic pozoruhodného zde nenacházíme, za zmínku stojí jen brazilská obuv. Další dny opět vyrážíme do města. Na procházení po městě je počasí ideální. Pokud počasí nepřeje pláži jako nám, doporučuji na lehký odpočinek například botanickou zahradu, kde se prohánějí opice nebo třeba park Praça da República, kde kolem vás bude celou dobu pobíhat spousta malých vtipných zviřátek aguti, viz foto. Pokud jste milovníci koček, jako já, taky si zde přijdete na své, v parku je jich opravdu hodně.
- Paco imperial
- Palácio Duque de Caxias naproti Praça da República
- Aguti v parku Praça da República
- Koček je v parku Praça da República opravdu hodně
- Kaktusy v botanické zahradě
- Opice v botanické zahradě
- Botanická zahrada
V den odletu přijíždíme na letiště 3 hodiny před plánovaným odletem GIG – MAD, který je plánován na 19.10 hod. Jedná se opět o Airbus A340-600. Na letišti toho mnoho není, dáváme si tedy pouze kávu a lehké občerstvení a prozkoumáme duty free shop. Poté již nastupujeme do letadla. Nechápu, proč všichni ti lidé stojí „kilometrovou“ frontu na gate, když není ještě otevřený a ještě poměrně dlouhou dobu nebude. Dávám si tedy další kávu a způsobně sedím a čekám, až se gate otevře.
Poté, co se zařadíme do fronty a postupujeme ke gatu, všimnu si pána před námi, který se neustále zastavuje, takže přes něj nemůžeme projít a dívá se dozadu se šíleným výrazem, jako kdyby nebylo cesty zpět. Očekává snad pád letadla? Kromě výrazu si všimnu rovněž jeho oblečení, kde mě fascinují zelené ponožky v hnědých sandálech, zelená čepice a růžová košile. Dále mě fascinuje, že pán má evidentně namalované řasy řasenkou a vzhledem k meruňkové barvě rtů bych ho tipovala i na rtěnku (na konci letu má rty červené, takže odhad byl správný, pán totiž seděl přes uličku). Jsem tolerantní a po návštěvě londýnského Camden town mě hned tak něco nezarazí, ale jeho oblečení alá můj bývalý středoškolský profesor v kombinaci s řasenkou a rtěnkou není úplně standardní. Ovšem proti gustu ...
Let utekl díky vínu opět velmi rychle. Dostaneme dvoje občerstvení, večeři a snídani.
U hlavního chodu večeře je na výběr kuřecí a těstoviny, takže vybírám kuřecí a je to dobrá volba. Kromě hlavního chodu dostáváme ještě krevetový salát s kuskusem, výborný čokoládový dortík s banánem, sušenky a bagetku s máslem. Na snídani dostaneme opět sendvič, džus a sušenky.
Na letiště v Madridu dorazíme plánovaně okolo čtvrt na jedenáct. Naše zavazadla letí přímo do Prahy, aniž bychom je znovu odbavovaly, takže jdeme rovnou do zóny k našim gatům.
U McDonalda v Madridu vše funguje skvěle, takže si zde nakonec dáme i oběd. Po dlouhé době mám na Mc Donald chuť. Na letišti v duty free shopu mají vinné slavnosti, takže si po obědě ještě udělám malou degustaci vín a ty (podle mě) nejlepší kupuji domů.
Na PRG odlétáme plus mínus na čas, tedy v 16.00 hodin. Letíme Airbusem A321. Občerstvení se dá zakoupit, já však po obědě na letišti ani nemám chuť a raději usínám. Let proběhl bez jakýchkoliv problémů. Zavazadla se na pásu objevila, takže se můžeme radovat, že „ty pěkný žlutý šaty“ se nám neztratily. Asi vypadáme podezřele, neboť nás odchytne celní úředník a projíždí naše zavazadla rentgenem. Nic nenachází, takže můžeme v klidu odejít k autu. Výlet je u konce. Jsem unavená, že bych potřebovala další dva týdny dovolené, abych si odpočinula, ale velmi nadšená. Výlet do Ria a na Iguazu můžu jen doporučit, krásné město a ještě hezčí vodopády. S bezpečností jsme neměly jediný problém, takže si takový výlet v budoucnu ráda zopakuji!
P.S. Milovníky másla asi zklamu. Vzhledem k velikosti občerstvení u Iberie jsem máslo s bagetkou nejedla, takže nemohu poreferovat ....
