VIE-IST-AYT
Ráno brzy před šestou hodinou ranní panuje na hlavním rakouském letišti příjemný, spíše menší ruch. Přicházím na odbavení, kde je přede mnou pouze jeden člověk, který se jen informuje. Agentka u chechkinu je příjemná a na dotaz, zda by mi mohla dát sedadlo u okénka, říká, že to nebude žádný problém. Rozloučím se s doprovodem a mířím ke kontrole. Mám zhruba hodinku a pul do odletu, takže pomalu procházím probouzející se letiště, které má ještě polovinu obchodů zavřené. Překvapují mne malé kuřácké „telefonní budky“, které mi připadají trochu ponižující a tak se kupodivu nedostavuje ani chuť na mou oblíbenou cigaretu. Před gatem je jen hrstka cestujících. Jen pro informaci, jedná se o můj třetí let (s odstupem asi šesti let), takže jsem mírně nervózní. Několik týdnů před odletem jsem strávil na fóru airways, takže trošku čekám, co bude následovat. Sedím vedle velikánského okna a sleduji nevelký ruch na letišti. Vidím jedno odstavené letadlo Niky a přílet Korean mě donutí vykouknout na letištní plochu. Je to asi největší letadlo, které je zde vidět.
- British na letisti VIE
Přede mnou je let do Istanbulu menším letadlem A319. Obsazenost letadla je zhruba 90%, což není pro tak malé letadlo velký problém. Boarding je velmi rychlý a na palubu letadla nastupují nejdříve business cestující, následně poslední řady a na konec jsou to řady uprostřed letadla. V letadle hraje turecká hudba a už na palubě začíná má z části pracovní a z části odpočinková cesta. Posádka je příjemná a tvoří ji dva stevardi a dvě letušky. Všichni jsou profesionálové a po instruktáži, kterou stevardi provádějí při popojíždění na dráhu, startujeme bez čekání. Start je rovněž v pohodě, ale stoupání mi připadá hodně dlouhé. Jakmile se dostaneme do letové hladiny (alespoň myslím, že se tomu tak říká), začíná personál rozdávat jídelní lístky společně s oříšky. Sedím na sedadle 18F, což je v u okénka v zadní části letadla. Servis je rychlý a prvotřídní. Trochu si připadám jako v business třídě, podle toho, jak zde ostatní popisují lety s AF nebo ČSA. Dostáváme snídani, která je opravdu chutná. K dispozici je nerezový příbor, voda, čaj, kola, co si kdo vzpomene. Let není dlouhý (2:15) a takovýto servis jsem opravdu nečekal. Ještě, abych trochu odbočil. Cestuji s velkým kufrem a golfovým bagem. Vše je v ceně a nic nepřiplácím. Celá země pod námi je zahalená do hustých mračen a tudíž vidím něco zajímavého až při klesání, které je na můj vkus opravdu strmé. Po přistání v Istanbulu vidím, jak za námi dosedají další tři letadla, což mě utvrzuje v tom, že je to velké letiště. Výstup z letadla probíhá také velmi rychle a už stojím u pasové kontroly. Ta je tedy opravdu dlouhá. Je to jedna dlouhá řada, ve které je odhadem asi třista lidí. Na konci se lidé sami třídí k jednotlivým přepážkám. Kupodivu to jde docela rychle, ale mít na přestup pouze pár minut, tak se navazující let určitě nestihne. Po pasové kontrole bloudím. Hledám vnitrostátní terminál, který jakoby ukrývali. Nakonec na informacích dostávám radu a letím. Času mám dost, ale asi před měsícem se mi zdálo, že nestíhám letadlo, takže se mi tento sen vybavil a pohání mě rychlým krokem. Do terminálu přicházím s dvouhodinovým předstihem, takže sedím v čekárně a píší tento článek. Zhruba 40 minut před startem letadla vybíhá na tabuli nápis go to gate. Odebírám se tedy po nehezkém vnitrostátním terminálu ke kontrole. Vše je v pořádku a hledám východ 404, který je situován v přízemí. To mi napovídá, že do letadla pojedeme autobusem, což mi nevadí, protože to je zase něco jiného. Autobus se pomalu plní a my odjíždíme směr letadlo A321 opět TK. Nastupuji do letadla jeho zadní částí, protože mi opět bylo přiřazeno sedadlo vzadu, nyní 29A. Letadlo je naplněno tak z 60%. Posádka opět příjemná a vítá nás na palubě. Pojíždíme přes celé letiště Ataturk a jdeme na start. Ten je příjemný a pilot nám to zpestřuje ostrou zatáčkou při stoupání (vím, že je to zřejmě jeho dráha letu). Po vystoupání nám na hodinový let servírují bagetu se salátem a čokoládovou pěnou. Až na salát, který já osobně neznám a není mi příliš po chuti, je opět vše velmi chutné, včetně bagety a pěny. Jen vzlétneme, dojíme a už se točíme nad mořem, abychom přistály na letišti v Antalyi. Domluvené taxi nejede a já si připlácím o 15 EUR navíc a jedu celkem za 50 EUR do hotelu v Beleku.
- Přiblížení na letiště IST
- Letiště IST
- Naše A319 po příletu do IST
- IST
- Interier A321 THY
- Vzlet z IST do AYT
- Občerstvení na hodinovém letu IST - AYT
- IST-AYT
- AYT
AYT-IST-VIE
Týden uběhl jako voda a já se opět dostavuji na letiště v Antalyi. Je hezký den a v Čechách je dle předpovědi opravdu ošklivé počasí, takže se svého návratu celkem obávám. Do odletu mám ještě asi 3,5 hodiny, takže se odebírám k check inu. Nikdo zde není a agentka mi oznamuje, že nemám letenku na let, který ji říkám. Naštěstí jsem si v kanceláři vytiskl elektronickou letenku a předal ji papír. Následně něco ťuká do počítače, někam telefonuje a nakonec mi připíná na kufr cedulku. Ptám se jí, zda by byla tak hodná a dala mi sedadlo u okna a na oba lety tedy dostávám 22F. Na vnitrostátním terminálu je poměrně klid, ale na mezinárodním je opravdu hodně cestujících. Pomalu pocházím kontrolami a dostávám se k východu 6, odkud by mělo letět mé letadlo. Opět je to A321, které zatím není z okna vidět. Letadlo přijíždí asi 20 minut před boarding timem a to mi již naznačuje, že nejspíše budeme opožděni. Taky že ano. I když na tabulích svítí gate open, není to pravda a před východem se tvoří řada. Vůbec se nehledí na skupiny business a další. Prostě, kdo dříve přijde, dříve mele. Tím se také hodně opožďuje boarding, protože jej ucpávají cestující v první části letadla.Letadlo je nyní plné asi s 90%. Následně startujeme asi s 25 minutovým zpožděním. Nejsem z toho vůbec nadšený, protože mám v Istanbulu pouze hodinu a tričtvrtě na přestup. Let je vše, jen ne příjemný. Hodně to s námi hází. Po vystoupání následuje na hodinovém letu bageta, nápoj, salát a buchtička jako desert. Přistání se mi vůbec nelíbí. Hodně to hází a na dráhu dosedáme až napodruhé a následuje hodně prudké brždění. Jsem opravdu rád, když už jsem na zemi. Vím, že to není chyba pilotů, protože z okna jsem viděl hodně silné pršení, takže povětrnostné podmínky byly opravdu nepříznivé. Na letišti Ataturk utíkám, protože vnitrostátní terminál je opravdu daleko od mezinárodního. Před pasovou kontrolou je obrovská řada, odhadem asi 500 lidí. Bojím se, že letadlo do Vídně nestihnu. Po pasové kontrole utíkám k východu, který je opět situován v přízemí, což znamená, že mě čeká opět boarding z autobusu. Sedím v předposlední řadě, opět u okénka. Netrpělivě čekám na poslední cestující, ale nakonec už nikdo nenasedá a to znamená, že mám trojku pouze pro sebe. Obsazenost letadlo dohaduji tak za 70%. Vzlétáme, po vystoupání následují oříšky a menu na výběr. Buď kuřecí nebo beef, takže volím beef. Jako předkrm je nějaká uzená ryba se salátem, hlavní jídlo je maso s rajčatovou omáčkou a rýží, dezert je vanilková panacotta. Na dvouhodinovém letu, prostě nepřekonatelné. Let je klidný, i když jsme upozorněni, abychom si nechali pásy zapnuté. Nic se neděje a dosedáme na letišti ve Vídni. Po výstupu z letadla čekáme na zavazadla. Při přestupu se prý zavazadla často nenaloží na druhý let, což u mě platilo na 50%. Kufr dorazil, golfové hole nikoliv. Navíc kufr byl značně poškozen (zcela zničená výsuvná rukověť a roztržený šev). Na reklamacích jsem velmi roztrpčen zaměstnankyní, která si bez jakéhokoliv stresu objednává u kolegyně kapučíno a večeři. Tento rozhovor trvá asi 5 minut a tak jej ukončuji, protože na mě čeká odvoz a jistě mnozí znáte celkem drahé parkování na letišti. Paní na mě mluvím pouze německy, což mi nevadí, i když jsem to zkoušel spíše anglicky. Nakonec mi zjistí, že bag zůstal v Istanbulu. Prý mi ho přivezou zítra. Ohledně poškozeného kufru, mám kontaktovat nějakou firmu, která by mi jej měla opravit. Golfový bag nakonec dorazil za dva dny, naštěstí v pořádku. Na číslo se zatím nemohu dovolat, takže ani po třech dnech není kufr opravený.
Závěr: naprosto dokonalý servis na palubě. Výborná cena letenky (5.800 Kč vč. Zavazadel a golfového bagu). Hrozné letiště Istanbul – zejména vnitrostátní terminál. Nepříjemná pasová kontrola a bezpečností kontroly u vstupu na letištích v Turecku. Turkish Airlines mi ovšem opravdu připadají jako skvělé aerolinky, které si své ocenění opravdu zaslouží. A trošku to nechápu, proč se o tom všude píše, ale roztíratelnost másla byla dokonalá. Děkuji za pozornost a omlouvám se za chyby, protože čeština není mým rodným jazykem.
