Vietnam s Emirates
Napsal: 22. 12. 2012, 23:32
Moje poslední letošní cesta vedla do Vietnamu. Původně jsem ani neplánovala tvořit trip report, protože cesta byla na můj vkus spíše "koupácká", ale protože se tato destinace stala poslední dobou pro Čechy velice oblíbenou, třeba bude někomu užitečný.
Letíme s Emirates přes Dubai do Ho Chi Minh city. Tato destinace je v síti EK nová, otevřela se teprve letos. Kdysi už Emirates do SGN létaly, ale pak byly lety ukončeny.
Večeře na letu PRG-DXB. Roztíratelnost másla: 8/10
Čekání v Dubaji po příletu z Prahy je docela dlouhé, cca 9 hodin. Až do března platí pro cestující na této lince výjimka a všichni mají nárok na poskytnutí ubytování od Emirates, nezávisle na ceně letenky. My letěli ale na zaměstnanecké a tak jsme tuto možnost neměli. Čekání jsme si zkrátili nákupy v Duty Free, prohlídkou výstavy historie letectví v UAE v přechodu terminálů 1 a 3 a pospáváním na zemi u travelátorů v terminálu 1.
Výstava historie letectví v UAE.
Takhle to všechno začalo...
Ráno pokračujeme krásným B777-300ER s nejnovější variantou IFE.
Lety s Emirates mě naučily dívat se na bollywoodské filmy. Už znám i některé herce jménem. Například doporučuji filmy s Katarinou Kaif.
Jídlo na trase DXB-SGN.
Přiletěli jsme do Vietnamu. Češi mají ohledně vstupních víz do země dvě možnosti. Buď si je vyřídit dopředu před cestou na vietnamské ambasádě v Praze, cena přibližně 1800,- Kč. Druhá možnost je vyžádat si je dopředu přes internet, zaplatit cca 8-15 USD (dle počtu lidí a poskytovatele služby), dostat pak e-mailem jakýsi papír, se kterým se dostavíte po příletu do SGN k okénku VISA. Tady se zaplatí v hotovosti 25 USD (je potřeba mít přesně připravenou hodnotu, protože vracet se úředníkům moc nechce) a za cca 10 minut zavolají vaše jméno (patřičně zkomolené, takže je potřeba mít uši na pozoru) a vrátí vám pas i s vízy.
Imigrační v Ho Chi Minh City.
Vymotali jsme se z příletové haly a jali se hledat taxi do hotelu. Začali nás klasicky odchytávat taxikáři. Nabízeli ceny od 30 do 40 USD. Nejsme včerejší a zjistili jsme si dopředu, že tam kam chceme, nestojí cesta více než 15 USD. Vrátili jsme se zpět do haly k přepážce oficiálních taxíků a dostali cenu 11 USD. No prosím.
Na dvě noci pobytu v Ho Chi Minh City jsme si zabookovali apartmán pro 4 lidi přes booking.com. - Khoi An Apartments. Cena byla 142 USD za dvě noci pro všechny, čili 18 USD/osoba/noc.
Apartmán měl obývák, kuchyni, dvě ložnice, dvě koupelny. Vše super čisté, personál milý a ochotný.
Ráno jsme vyrazili poznávat město.
Po dvou dnech pobytu přelétáváme do Nha Trangu, koupáckého letoviska.
Odlety z vnitrostátního terminálu.
Vnitrostátní terminál.
Odbavení letu Vietnam Airlines.
Naše letadlo. Cena letenky cca 1500,-Kč.
Vnitrostátní síť Vietnam Airlines.
Náš hotel v Nha Trangu - Nice Swan. Cena: 110 USD/2 noci/4 lidi
Výhled z hotelu.
Pláž v Nha Trangu.
Nha Trang je dvojjazyčný vietnamsko-ruský. Vše tu mají v těchto dvou jazycích, včetně jídelníčků v restauracích.
Zakoupili jsme si celodenní výlet po okolních ostrovech. Cena včetně oběda 360 Kč na osobu. Usmlouváno z původních 390 Kč.
Odvezli nás z hotelu busem do přístavu, odkud se pokračovalo lodí. Ještě v autobuse nás průvodce nutil obléct si žluté čepičky, abysme se jako skupina vždycky poznali. Odmítli jsme, že nás pozná a hlavně uslyší, což ho rozhodilo.
Jedna z atrakcí tohoto výletu je jízda na pštrosu. Nedalo se odolat.
Pláž jednoho z ostrovů, kam nás vzali.
Opičí ostrov.
Vždycky jsem měla opice za roztomilá zvířata, ale tyhle byly pěkné mrchy. Pohybují se volně po ostrově, syčí na lidi a výhrůžně se dívají. Není možné si ani pro něco sahat do kabelky, v tu chvíli se chystají ke skoku, protože si myslí, že vytáhnete něco k snědku.
Cesta lodí na další ostrov.
Oběd v ceně zájezdu. Posadili nás ke stolu ke francouzskému páru a páru starší neatraktivní angličan a mladičká Vietnamka. O tomto jsme četli v Lonely Planet, že pokud je místní vietnamka v doprovodu bílého cizince, jedná se většinou o placenou společnici. Zajímalo mě to a tak jsem se jich zeptala, jestli jsou manželé nebo jen přátelé. Trošku jsem je zaskočila, nakonec řekli, že jen přátelé. Ona je z Hanoje a je studentka. On Brit a byl tu jen na chvíli a pak ji potkal a rozhodl se pobyt prodloužit a je tu už asi dva měsíce.
Ceny fresh džusů a nealko kokteilů cca 40 Kč.
Z Nha Trangu jsme pokračovali letecky do Da Nangu. Cena opět cca 1500 Kč.
Odletová hala Nha Trang.
Tentokrát letíme ATRkem.
V Danangu jsme nezůstali a přejeli taxíkem za 400 Kč do Hoi Anu.
Dvojapartmán v Ho Anu v hotelu Sea and Sand - cena 100 USD/2 noci/4 lidi
Hoi An je proslulý tím, že je tu asi 300 krejčoství, kde vám na zakázku do druhého dne ušijí na míru cokoliv. Stačí ukázat na typ vystavených šatů, vybrat si z množství látek a druhý den je hotovo. Cena takovýchto dlouhých šatů cca 60 USD.
Hoi An je malebné městečko plné lampionů.
Vzorkovna látek na výběr.
Vietnamská kuchyně.
Pláž v Hoi Anu.
Ulice Hoi Anu.
Odlet z Da Nangu zpět do Ho Chi Minh City.
Návštěva muzea vietnamské války.
Některé věci by člověk ani vidět nemusel.
Před odletem jsme navštívili opuštěný Boeing 707 odstavený v parku.
Odbavení zpět do Dubaje.
Večeře SGN-DXB.
Snídaně SGN-DXB.
Na letu z Dubaje do Prahy se od zimního letového řádu 2012/2013 podávají dvě jídla. Snídaně a oběd. Takže se vlastně skoro pořád jí.
Snídaně DXB-PRG.
Oběd DXB-PRG.
Vietnam je fajn destinace, ale docela mi vadilo, že NIKDO neumí anglicky. Že neumí lidé na ulici si netroufnu odsuzovat, ale že to neumí zaměstnanci v hotelech mi vadí. Respektive, hoteloví zaměstnanci jsou naučeni jako stroj pár frází, které potřebují a jakmile člověk uhne od tématu co znají, jsou ztracení.
Například v Hoi Anu nás v sedm ráno probudil řev na chodbě, kterým se domlouvaly uklízečky za dveřmi skrz vysílačky s kolegyněmi o patro výše. Nechápu, proč do vysílaček nemohly normálně mluvit a musely řvát jako když je na nože berou, takže jsem vyšla na chodbu a požádala je, ať se ztiší. Nechápali, co chci. Tak jsem jim gestem ukázala, ať zavřou pusu.
Dospali jsme a já si chtěla jít ztěžovat na recepci. Slečna za pultem se na mě usmála a já jí začala vysvětlovat, jestli nemůžou říct uklízečkám, aby v 7 ráno nehulákali na chodbách, když hosti ještě spí. Pokyvovala hlavou a usmívala se, jako že mi rozumí a když jsem dopovídala, tak se zeptala: "Brékfést?" a ukázala směrem k jídelně....
Co mě překvapilo, tak to, že tam naprosto neznají Českou republiku. Všude se nás ptali, odkud jsme. Zkoušeli jsme Czech Republic i Czechoslovakia, ale nic nezabralo. Občas se chytli na Europe, ale to tak v polovině případů.
Vietnam je ideální pro cestovatele, kteří chtějí hodně zážitků za málo peněz. Úroveň služeb (kromě společnosti Vietnam Airlines na domestic letech, tam není co vytnout) je o kategorii níž, než je označována. Jsem ráda, že jsem tam byla, díky mým spolucestujícím jsme si výlet užila, ale určitě to není místo, kam bych se plánovala vracet.
Letíme s Emirates přes Dubai do Ho Chi Minh city. Tato destinace je v síti EK nová, otevřela se teprve letos. Kdysi už Emirates do SGN létaly, ale pak byly lety ukončeny.
Večeře na letu PRG-DXB. Roztíratelnost másla: 8/10
Čekání v Dubaji po příletu z Prahy je docela dlouhé, cca 9 hodin. Až do března platí pro cestující na této lince výjimka a všichni mají nárok na poskytnutí ubytování od Emirates, nezávisle na ceně letenky. My letěli ale na zaměstnanecké a tak jsme tuto možnost neměli. Čekání jsme si zkrátili nákupy v Duty Free, prohlídkou výstavy historie letectví v UAE v přechodu terminálů 1 a 3 a pospáváním na zemi u travelátorů v terminálu 1.
Výstava historie letectví v UAE.
Takhle to všechno začalo...
Ráno pokračujeme krásným B777-300ER s nejnovější variantou IFE.
Lety s Emirates mě naučily dívat se na bollywoodské filmy. Už znám i některé herce jménem. Například doporučuji filmy s Katarinou Kaif.
Jídlo na trase DXB-SGN.
Přiletěli jsme do Vietnamu. Češi mají ohledně vstupních víz do země dvě možnosti. Buď si je vyřídit dopředu před cestou na vietnamské ambasádě v Praze, cena přibližně 1800,- Kč. Druhá možnost je vyžádat si je dopředu přes internet, zaplatit cca 8-15 USD (dle počtu lidí a poskytovatele služby), dostat pak e-mailem jakýsi papír, se kterým se dostavíte po příletu do SGN k okénku VISA. Tady se zaplatí v hotovosti 25 USD (je potřeba mít přesně připravenou hodnotu, protože vracet se úředníkům moc nechce) a za cca 10 minut zavolají vaše jméno (patřičně zkomolené, takže je potřeba mít uši na pozoru) a vrátí vám pas i s vízy.
Imigrační v Ho Chi Minh City.
Vymotali jsme se z příletové haly a jali se hledat taxi do hotelu. Začali nás klasicky odchytávat taxikáři. Nabízeli ceny od 30 do 40 USD. Nejsme včerejší a zjistili jsme si dopředu, že tam kam chceme, nestojí cesta více než 15 USD. Vrátili jsme se zpět do haly k přepážce oficiálních taxíků a dostali cenu 11 USD. No prosím.
Na dvě noci pobytu v Ho Chi Minh City jsme si zabookovali apartmán pro 4 lidi přes booking.com. - Khoi An Apartments. Cena byla 142 USD za dvě noci pro všechny, čili 18 USD/osoba/noc.
Apartmán měl obývák, kuchyni, dvě ložnice, dvě koupelny. Vše super čisté, personál milý a ochotný.
Ráno jsme vyrazili poznávat město.
Po dvou dnech pobytu přelétáváme do Nha Trangu, koupáckého letoviska.
Odlety z vnitrostátního terminálu.
Vnitrostátní terminál.
Odbavení letu Vietnam Airlines.
Naše letadlo. Cena letenky cca 1500,-Kč.
Vnitrostátní síť Vietnam Airlines.
Náš hotel v Nha Trangu - Nice Swan. Cena: 110 USD/2 noci/4 lidi
Výhled z hotelu.
Pláž v Nha Trangu.
Nha Trang je dvojjazyčný vietnamsko-ruský. Vše tu mají v těchto dvou jazycích, včetně jídelníčků v restauracích.
Zakoupili jsme si celodenní výlet po okolních ostrovech. Cena včetně oběda 360 Kč na osobu. Usmlouváno z původních 390 Kč.
Odvezli nás z hotelu busem do přístavu, odkud se pokračovalo lodí. Ještě v autobuse nás průvodce nutil obléct si žluté čepičky, abysme se jako skupina vždycky poznali. Odmítli jsme, že nás pozná a hlavně uslyší, což ho rozhodilo.
Jedna z atrakcí tohoto výletu je jízda na pštrosu. Nedalo se odolat.
Pláž jednoho z ostrovů, kam nás vzali.
Opičí ostrov.
Vždycky jsem měla opice za roztomilá zvířata, ale tyhle byly pěkné mrchy. Pohybují se volně po ostrově, syčí na lidi a výhrůžně se dívají. Není možné si ani pro něco sahat do kabelky, v tu chvíli se chystají ke skoku, protože si myslí, že vytáhnete něco k snědku.
Cesta lodí na další ostrov.
Oběd v ceně zájezdu. Posadili nás ke stolu ke francouzskému páru a páru starší neatraktivní angličan a mladičká Vietnamka. O tomto jsme četli v Lonely Planet, že pokud je místní vietnamka v doprovodu bílého cizince, jedná se většinou o placenou společnici. Zajímalo mě to a tak jsem se jich zeptala, jestli jsou manželé nebo jen přátelé. Trošku jsem je zaskočila, nakonec řekli, že jen přátelé. Ona je z Hanoje a je studentka. On Brit a byl tu jen na chvíli a pak ji potkal a rozhodl se pobyt prodloužit a je tu už asi dva měsíce.
Ceny fresh džusů a nealko kokteilů cca 40 Kč.
Z Nha Trangu jsme pokračovali letecky do Da Nangu. Cena opět cca 1500 Kč.
Odletová hala Nha Trang.
Tentokrát letíme ATRkem.
V Danangu jsme nezůstali a přejeli taxíkem za 400 Kč do Hoi Anu.
Dvojapartmán v Ho Anu v hotelu Sea and Sand - cena 100 USD/2 noci/4 lidi
Hoi An je proslulý tím, že je tu asi 300 krejčoství, kde vám na zakázku do druhého dne ušijí na míru cokoliv. Stačí ukázat na typ vystavených šatů, vybrat si z množství látek a druhý den je hotovo. Cena takovýchto dlouhých šatů cca 60 USD.
Hoi An je malebné městečko plné lampionů.
Vzorkovna látek na výběr.
Vietnamská kuchyně.
Pláž v Hoi Anu.
Ulice Hoi Anu.
Odlet z Da Nangu zpět do Ho Chi Minh City.
Návštěva muzea vietnamské války.
Některé věci by člověk ani vidět nemusel.
Před odletem jsme navštívili opuštěný Boeing 707 odstavený v parku.
Odbavení zpět do Dubaje.
Večeře SGN-DXB.
Snídaně SGN-DXB.
Na letu z Dubaje do Prahy se od zimního letového řádu 2012/2013 podávají dvě jídla. Snídaně a oběd. Takže se vlastně skoro pořád jí.
Snídaně DXB-PRG.
Oběd DXB-PRG.
Vietnam je fajn destinace, ale docela mi vadilo, že NIKDO neumí anglicky. Že neumí lidé na ulici si netroufnu odsuzovat, ale že to neumí zaměstnanci v hotelech mi vadí. Respektive, hoteloví zaměstnanci jsou naučeni jako stroj pár frází, které potřebují a jakmile člověk uhne od tématu co znají, jsou ztracení.
Například v Hoi Anu nás v sedm ráno probudil řev na chodbě, kterým se domlouvaly uklízečky za dveřmi skrz vysílačky s kolegyněmi o patro výše. Nechápu, proč do vysílaček nemohly normálně mluvit a musely řvát jako když je na nože berou, takže jsem vyšla na chodbu a požádala je, ať se ztiší. Nechápali, co chci. Tak jsem jim gestem ukázala, ať zavřou pusu.
Dospali jsme a já si chtěla jít ztěžovat na recepci. Slečna za pultem se na mě usmála a já jí začala vysvětlovat, jestli nemůžou říct uklízečkám, aby v 7 ráno nehulákali na chodbách, když hosti ještě spí. Pokyvovala hlavou a usmívala se, jako že mi rozumí a když jsem dopovídala, tak se zeptala: "Brékfést?" a ukázala směrem k jídelně....
Co mě překvapilo, tak to, že tam naprosto neznají Českou republiku. Všude se nás ptali, odkud jsme. Zkoušeli jsme Czech Republic i Czechoslovakia, ale nic nezabralo. Občas se chytli na Europe, ale to tak v polovině případů.
Vietnam je ideální pro cestovatele, kteří chtějí hodně zážitků za málo peněz. Úroveň služeb (kromě společnosti Vietnam Airlines na domestic letech, tam není co vytnout) je o kategorii níž, než je označována. Jsem ráda, že jsem tam byla, díky mým spolucestujícím jsme si výlet užila, ale určitě to není místo, kam bych se plánovala vracet.