PRG-WAW, LO524, B787-8 Dreamliner
Sobota brzy ráno, Letiště VH, Terminál 2. Přepážka na check-in otevřena už dvě hodiny před odletem, takže rychlou chůzí k ní a snaha slušně poprosit o upgrade. Bohužel, je prý pouze pro senátory a HONáky. Nepomohlo ani to, že jsme se shodou okolností ocitli u business přepážky. Upgrade až do business naopak dostali kolegové stojící vedle u economy. No nic, za pokus to stálo (když v tu chvíli nebyly žádné pořádné informace o tom, jak vlastně upgrady budou probíhat).
U gatu již začalo být jasné, kdo všechno se do Varšavy chystá. Letečtí nadšenci, letečtí nadšenci a další letečtí nadšenci. Bůh ví, kolik lidí letělo proto, že se vlastně potřebovalo dostat do Varšavy. Konkrétně odhalena jen jedna ruská slečna, která po přistání úprkem opouštěla letadlo na svůj navazující spoj, zatímco se ostatní snažili narvat do kokpitu. Tím jsem trochu prozradil, že tento let rozhodně neletěl načas. Už z Varšavy bylo zpoždění asi půl hodiny, ale než jsme se konečně odlepili od Havla, připadalo mi to jako věčnost. Nicméně věčnost strávená ve velice příjemném letadle.
Ale zpátky na začátek - před naloděním upgradovat u gatu všechny šťastlivce s kartičkami (tedy všechny kromě nás) a hurá dovnitř. Pasažéři do business samostatným chobotem. Interiér letadla je, jak by se dalo čekat, krásný a novotou zářící - navíc vypadá na výšku skutečně prostorně, hlavně když se zaklapnou všechny biny. Nejdůležitější zjištění: místa na nohy je dost i pro dlouhého člověka. Následné taky hodně důležité zjištění: místa na šířku zas tak moc není. Tento problém doprovází ještě další nepříjemnost, a to že konektor od sluchátek trčí směrem do sedačky. V praxi jsem si tuto nepříjemnost nevyzkoušel, protože sluchátka pasažéra, sedícího u okýnka úplně vpravo, trčí do sedačky sousedovi uprostřed, ale ono celkově sedět uprostřed bude i v Dreamlineru za trest.
Jelikož bylo letadlo zaplněno snad ani ne ze dvou třetin (business a premium ale díky upgradům narvány), se ale mohl každý uvelebit na minimálně jeden a půl sedačky a pak to bylo cestování vcelku příjemné. Vyššího cestujícího jako mě už štvala jedině nízká opěrka na hlavu, která sice jde vystrčit nad sedadlo, ale zkrátka ne dost.
Odzoomujme pohledem na letištní plochu, kde se Dreamliner nechává ošetřovat protinámrazovou kůrou a konečně najíždí na dráhu 06/24. Rozjezd... a jsme ve vzduchu. Neuvěřitelně lehké a tiché odlepení se od země. Podobně tichý je pak i celý zbytek letu - inženýři v Boeingu zvukové odhlučnění skutečně velice dobře vymakali.
Je načase začít si užívat samotný let. Po vystoupání do letové hladiny začíná servis. Jako předkrm jsou servírována sluchátka pro zábavní systém, jako hlavní chod polské tuc-tolárky a k pití klasická nabídka. Posádku Dreamlineru má podle propagačních materiálů tvořit speciálně vyškolená - extrémním tlakům odolná a extrémně milá - posádka, ale nezpozoroval jsem vůbec žádné superschopnosti ani jiné odlišnosti. Pečené kulaté krekry dobré a alespoň trochu člověka zaplácnou. Není ale moc čas nad nimi debužírovat, protože na otestování IFE je jen pár chvil. Než jsem se totiž najedl a napil - a přišel na to, kam se strká onen zmiňovaný konektor od sluchátek - už je zase chtěli pomalu sbírat. Nabídka zábavního systému nijak zvlášť neohromila (resp. nezaujala), filmů tam moc nebylo (pamatuji si prvního Sherlocka Holmese), seriálů pár ano, hudbu jsem neměl moc čas důkladně procházet, v e-čtečce byly časopisy jen v polštině, ale třeba se vše do zahájení long-haul letů ještě rozšíří. Nabídka map a sledování stavu letu pěkná.
Přistání proběhlo na tomto letu hladce a posádka (relativně) ochotně svolila všem nadšenců jít si blýskat fotoaparáty do business kabiny a k pilotům do kokpitu. Šance sednout si aspoň na chvilku do business třídy potěšila a piloti na fotku ochotně zapózovali. Mám ale takový dojem, že právě díky tomuto nabírá Dreamliner už od rána pravidelná zpoždění.
- Už si to sviští.
- Tehdy stále ještě funkční 1. Dreamliner LOTu.
- Pohled do business třídy.
- Sedačka zezadu.
- Prostřední trojsedačka.
- Základní menu v IFE.
- Tuc! Teda, Krakowskie Talarki.
- Kompletní menu.
- Je to urolbovaná sjezdovka, či snad křídlo Dreamlineru?
- Anketa v IFE - hlavně žádné návodné odpovědi!
- Krása vnímaná skrz zatmavené okénko.
- Místo na nohy.
- Economy.
- Premium Economy.
- Business.
- Díky!
Varšava
Z letiště se dá od června 2012 do centra na hlavní náměstí dostat pohodlně novými metro-vlaky, které jezdí asi každou půlhodinu (je dobré se předem mrknout na jízdní řád, jezdí dvě různé linky dvěma různými trasami) a platí na ně minimálně celodenní jízdenky, možná i ty jednotlivé (to si radši ověřte).
Samotná Varšava mě zaujala tak podle očekávání. Dům kultury mi přijde jako skvělá stavba a stejně jako vánoční strom u hradu a pár dalších památek hraje v noci všemi barvami. Místní trh na starém rynku je nabídkou vcelku rozmanitý, ale do atmosféry těch německých nebo vídeňských má daleko. K jídlu otestovány hlavně místní pirohy, jedny od dědy na trhu a další v místním restauračním řětezci piroháren - na vytipování si nějaké úžasné, vyhlášené restaurace dopředu nebyl příliš čas.
Čím je ovšem Varšava skvělé město, jsou místní ceny ubytování. Standardní kvalita typu Ibis stojí něco přes pět stovek, ale pokud má člověk někde šanci vyzkoušet si pětihvězdičkové luxusní hotely, tak právě tady. Je libo za ceny od 1000 do 2000 Kč pětihvězdičkový Intercontinental, Marriott, Radisson Blu, Westin, Hyatt, Le Meridien, Sheraton, Mamaison, Rialto nebo Sofitel? Právě na poslední zmiňovaný padla volba u nás. Hlavně z důvodu, že cena ubytování i se snídaní vycházela přesně na dva vouchery vyhrané v nedávné soutěži a skýtala se zde šance na upgrade díky taktéž bezplatně získanému platinovému statusu.
A po návštěvě rozhodně mohu Sofitel doporučit. Zvenku sice hnusná krabice, ale vevnitř luxusní - ale ne přebubřele luxusní - hotel s příjemným personálem, bohatým a chutným snídaňovým bufetem a také naprosto fantastickým bazénem se zrcadlovým stropem. Lokace je také velice dobrá, mezi centrem a starým městem. Na rozdíl od letadla se zde upgrade povedl (byť v praxi to zde znamená jen pokoj s lepším výhledem). Tímto také zdravím všechny ostatní “účastníky zájezdu”, kteří si pro přespání vybrali také zrovna tento hotel.
- Gastrovložka. Kvalitní foto pirohů bohužel nemám.
- Vánoční vložka - stromeček všemi barvami hrál.
- Kulturní vložka - no není krásný?
WAW-PRG, LO527, B787-8 Dreamliner
Neděle začala dříve než by bylo normálně příjemné, hlavně proto, že ten bazén je vážně tak fantastický, že jsem cítil potřebu mu ještě jednou rozčeřit vody. Pak se v klidu nasnídat, zabalit svých pár švestek, prehistorickou tramvají dojet zpátky ke Stalinovu domu a vlakem se vrátit na lotnisko Chopina.
Zpáteční let probíhal v podobném duchu jako ten první, jen tentokrát bylo letadlo v economy zaplněné snad ani ne ze třetiny. To nabízelo všem nadšencům možnost vyfotit si každou opěrku a každé sedadlo a nevynechat samozřejmě ani moderní toalety, které jsou - zcela upřímně - vážně skvělé a prostorné. Nabídka občerstvení stejně natucaná jako na letu z Prahy.
Abych to celé shrnul, Dreamliner LOTu je velice příjemné letadlo (vzduch byl nejspíše také opravdu lepší, i když to je věc, co nějak člověk nevnímá, když mu nevadí), kde bych si dokázal dlouhý let klidně představit, ale bylo to nejspíš také tím, že bylo vždy více než poloprázdné. Neodpustím si přání, že bych si i na krátkých evropských letech přál nějaké větší občerstvení než sebelepší slané křupavé tolárky (jako třeba bagetku s čokoládou ála Swiss). A také upřímně lituji všechny, kteří si letenky stejně my a většina našich spolucestujících zakoupila právě kvůli letu Dreamlinerem a nakonec se jej nedočkali, protože se ten supermoderní krám rozbil.
- Malý muž pod velkým letadlem.
- Detail zásuvky.
- Na zdraví!
Jinak doporučuji na jídlo, na pyrogy, restauraci na těchto souřadnicích (52.247194,21.012556), název je jinej než ukazuje mapa. A jako obsluha jsou tam pěkný holčiny v zástěrách 
