Za kačku na lítačku

[Brut]

Za kačku na lítačku


Sobota jako každá jiná. Je říjen, celý den se vyhřívám na slunci v parku, ale když se večer dostanu domů, nestačím se divit. Jako vždy první stránku na internetu otevřu akčníletenky.com a v diskuzi se někdo zmiňuje o promo kódu u Alitalie PROMOJP, který dělá zázraky v rezervacích. Sleví o přibližně 250 Euro. To nezní špatně. Zkouším štěstí a obratem „kupuju“ zadarmo dárek k Vánocům pro celou rodinu do Benátek. V tom systém padá a vypadá to, že je po všem. Dávám od toho ruce pryč, ale kolem půlnoci jdu znovu na akční letenky a vidím, že se tam vesele nakupuje, tak to zkouším znova a hle. Jde to. Navíc kombinace PRG-MXP-JFK-MXP vychází na 1300 Kč? Chvíli tomu nevěřím, ale když zkouším termíny, na které jsme s rodinou tak jako tak plánovali jet do NYC, a cena tam vážně je. V tu chvíli začíná tradiční sms komunikace mezi mnou a mojí mamkou:
Já: „New York na jarní prázdniny za 1300kč! Ne, nechybí tam nula“
Mamka: „Čísla kreditky máš“

Tím bylo rozhodnuto a letenky pro čtyři lidi na termín 1. 2. – 9. 2. byly na světě. Ještě tu noc rezervuji letenky na všechny termíny, které jsem potřeboval někam letět, ovšem většinu zadarmo. Samozřejmě přidávám i letenky pro zbytek mojí rodiny z MXP do PRG na 10. 2. a pro sebe MXP-FCO-LHR na ten samý den. Zbývalo jen dokoupit pro mě do Čech (rád bych doplnil, že jsem již půl roku studijně ve Velké Británii, takže začínám tam), co jsem nakonec vyřešil klasicky Ryanairem do Brna 31. 1., kde zajdu na pár piv a ráno dojedu do Prahy s SA.

Pár dní po rezervacích začala ale Alitalia všechny rezervace rušit a nakonec zbyly jen ty, za které se alespoň trochu platilo, takž mě zbyly letenky do NYC, moje letenka z MXP a ještě jeden let z Palerma do Janova, který zůstal neproletěný. Tím se komplikuje cesta z Milána do Prahy pro zbylé tři členy rodiny. Abych to neprotahoval, tak jsem jim nakonec rezervoval odpolední ČSA. Nakonec ještě zbývalo tematické tričko, které nechal vyrobit další člen z al.com D4NNY, kterému děkuji a mohlo se letět.

STN-BRQ 31. 1. 2013
Ryanair FR8403 B737-800 EI-DPF 24F
15:54 – 18:25 (1h 31m)

Ranním autobusem z Midlands jsem se dopolední špičkou dostal do Londýna na Victorii, kde jsem chtěl chytit metro a přejet na Baker street, odkud mi jel Easybus, ale když jsem viděl, jak je venku krásně a měl jsem něco přes hodinu, tak jsem se rozhodl jít pěšky. Mimo to „trubku“ vyloženě nesnáším. Londýn je na procházení perfektní město a tyhle procházky s kufříkem mi nejsou cizí, takže nebylo co řešit. Na stanici Easybusu už bylo slyšet češtinu a nakonec ve dvanácti místné dodávce nás jelo Čechů minimálně osm.

Na Stanstedu už standardní procedury a celkem na čas odlet do Brna letadlem plném Čechů vracejících se z dovolené v Londýně. Vždycky jsem si myslel, že letět se suverénními Čechy je to nejhorší, co člověka může potkat, ale to jsem netušil jaké to je letět s partou anglických opilých turistů. Partička, která zabrala skoro celou zadní část letadla, jela slavit narozeniny jednoho z nich (samozřejmě, že seděl vedle mě) do Brna. No, chtěl jsem spát. Tak třeba příště. Po hodině a půl utrpení sedáme v Brně, kde spěchám na pasovku, protože to, co jsou tam celníci někdy schopni předvést, nechci znovu absolvovat. Povedlo se a hurá do víru Moravské metropole.

V Brně je to klasicky české jídlo, několik českých piv a spát dostatečně brzo, abych ráno nezaspal odjezd v 11.30. Autobusem SA Fun & Relax jedu vůbec poprvé a celkem povedený produkt za 165Kč. Na PTV se akorát stihnu podívat na United 93 a už stavíme na Florenci. Kombinací metra a autobusu 119 se dostanu na Vaclav Havel Airport Prague. Tam už na mě čeká zbytek rodiny, takže přivítání jak se patří a jde se na odbavení.

STN - BRQ

PRG-MXP 1. 2. 2013
Air One AP521 A320 I-WEBA 11A
17:37 – 18:52 (1h 15m)

Na check-inu jsme druzí v pořadí na jedné ze dvou otevřených přepážek a už je jasné kam všichni letí. Do New Yorku. Slečna při otevření našich letenek zasněně prohlásí: „Taky do New Yorku? Jo, tam je krásně“. Kufry poslané až na JFK, jen palubky nešly vytisknout. Snad poprvé jsem musel v Praze protahovat příručák skrz nějaký kontrolní rám už při první kontrole boarding passů. Pražské letiště mám rád. Všechno funguje rychle a efektivně. Nikdy jsem tam nezažil žádný problém.
Do Milána letělo jen pár lidí, takže letadlo bylo téměř prázdné. Miniaturní rozestupy sedaček jsme se rozhodli řešit požádáním letušky o přesednutí po startu k nouzovým východům. To sice bylo povoleno, ale po usednutí tam přišla rázná vedoucí kabiny a pěkně nás vypakovala zpátky na naše místa. Tu hodinu se to dalo vydržet, servis se nekonal a my už přistávali v Miláně na Malpense.

Noc budeme trávit tady, vyhazovat peníze za hotel, když se dá krásně vyspat na letišti je nesmysl. Ihned po příletu jdu k přepážce ViaMilano vybavit karty na Fast Track a salonek – samozřejmě zadarmo. Celkem mě překvapilo, že z celého letadla jsme tam byli jediní. Myslel jsem si, že je to známá služba na Malpense, ale asi ne. Noc jsme přečkali v 4* letištního spaní a to u Mekáče na pohodlných lavicích. V tomto ohledu jsem v Evropě ještě nebyl na lepším letišti, kde se člověk tak krásně vyspí. Ovšem základem pro spaní na letišti je spát co nejméně noc před tím, což jsem splnil, takže nemám výtek.

PRG - MXP

MXP-JFK 2. 2. 2013
Alitalia AZ604 A330-200 EI-EJJ 29J
12:45 – 15:42 (8h 57m)

Po ranní kávě už můžeme na check-in, kde jsme znovu mezi prvními. Na rozdíl od Delty z loňska se nás nikdo na žádné vtíravé otázky neptal a ani nám nedávali žádné nálepky na příručáky – prostě nic. Paní na přepážce nám ještě nabídla upgrade do Businessu za 150 Eur, což jsme s díky odmítli (ovšem letět za cca 5000kč do USA v Céčku, to by teprve bylo ono, ale třeba příště). Evidentně se snažili na poslední chvíli nějak na ten let vydělat. Takže jsme odbaveni a můžeme jít přes fast track, který v tuto chvíli byl užitečný, protože fronta byla opravdu dlouhá, a pasovku rovnou do salonku kousek od gatu. Nabídka pití byla výborná i jídlo celkem šlo, ale dost mně vadilo, že tam nejsou žádná okna a nejde sledovat provoz na letišti.

To už byl ale čas odletu a tak jsme sešli o patro níž a nastoupili do nám známého Airbusu A330. Letadlo čisté, celkem nové a místa na nohy bylo akorát. Přede mnou ani nikdo neseděl, takže se mi nikdo neklopil do klína. K jídlu v zadní části kabiny byly už jen lasagne, ale byly celkem poživatelné a před přistáním byla ještě nějaká houska na způsob pizzy nebo co to bylo, takže také OK. IFE u Alitalie je. A tím to asi končí, protože tam je, ale uvnitř se moc zábavy neskrývá. Ale díky hraní her a nakonec i sledování jednoho českého filmu těch devět hodin uteklo rychle. Po příletu jsme po celkem vyhlídkové jízdě po JFK přijeli k terminálu, kde to na pasovce trvalo asi deset minut když nás navedli na US passports, aby to šlo rychleji. Trochu rozdíl oproti loňským třem hodinám. Po všech kontrolách a vyzvednutí všech kufrů jsme jeli do centra klasicky Airtrainem na Jamaicu a pak metrem E na stanici Queens Plaza, odkud bylo už jen kousek pěšky na náš hotel Ramada Long Island City, kde jsme měli zarezervovaný čtyřlůžák za více než férovou cenu 90 dolarů na noc s taxami. Asi se dá mluvit o štěstí, protože na necelé dvě hodiny od dosednutí letadla na runway už jsme na pokoji.

MXP - JFK

New York

Ve městě, které nikdy nespí, jsme byli již podruhé a tak jsme některá místa, která nás zaujala, zopakovali, některá místa úplně vynechali a samozřejmě jsme navštívili i místa, která jsme loni nestihli. Protože byla zima, tak jsme program řešili více méně podle počasí a podle nálady. Tuto část popíšu spíše fotkami.

První den patřil střednímu Manhattanu a kde jinde začít prohlídku NYC než na Times Square. Přes něj jsme pokračovali kolem Rockefellerova Centra až ke katedrále Sv. Patrika. Bohužel je momentálně v rekonstrukci, takže zvenku je vidět akorát lešení, ale vevnitř je vidět monstróznost tohoto svatostánku. Dále bylo v plánu přejít po páté avenue k městské knihovně, kde jsme se konečně dostali i dovnitř a dále přes Grand Central a kolem Chryslera k sídlu OSN. Tam ale není nic k vidění, tak byl plán rozšířen o Rooseveltův ostrov, celkem pěkné místo k odpolední procházce ovšem my tam byli už za tmy. Nakonec dne jsme se jeli projet Staten Island Ferry zadarmo tam a hned zpět s nejlepším výhledem na Lower Manhattan a na Sochu Svobody.

Zdravime akcni letenky

Radio City

GE Tower

Knihovna uvnitr

Grand Central

Trochu jiny pohled na Chrysler

Lanovka na Roosevelt Island

Druhý den bylo ráno krásně slunečno, takže bylo jasné, že se musíme hned ráno vydat na Brooklyn Bridge, který přejít pěšky, což je podle mě jedno z TOP míst/aktivit v celém městě. Byla ale dost zima a tak jsme ho skoro přeběhli. Pak kolem City hall jsme došli do informačního centra k 9/11 Memorial, kde jsme vyzvedli předem rezervované lístky. Památník k jedenáctému září je podle mě jeden z nejpovedenějších, který jsem kdy viděl. Nádherné místo, které dokonale popisuje a vystihuje téměř dvanáct let starou tragédii, při které zahynulo na 3 tisíce lidí včetně dvou Čechů. Po památníku následoval krátký skok do Centrury 21, kde nás ale nic nezaujalo, spíš odradilo, ale přeci jen jsme tam pár dolarů nechali a vydali se znovu na Staten Island Ferry, tentokrát za denního světla. Po obědě na Staten Islandu jsme zamířili na vyhlídku na GE Tower v Rockefellerově centru. Tuto vyhlídku jsme vybrali z důvodu, že jsme už na Empiru byli loni a tak jsme chtěli srovnání. Vyhlídka Top of the Rock, jak ji nazývají je z mého pohledu lepší než na Empire State Building. Obě vyhlídky jsou cenově už na dolar stejné a v tuto roční dobu byly obě téměř bez lidí. GE je sice o nějakých 60 metrů níže, ale zato je více v centru mrakodrapů, je vidět celý Central Park a je z ní krásný pohled právě na ESB. Na vyhlídce jsme vydrželi asi dvě hodiny, abychom viděli vyhlídku za světla i za tmy. Hlavně západ slunce nad New Jersey byl nádhernou podívanou. Po vyhlídce jsme zašli na večeři na vyhlášený (podle několika serverů ten nejlepší) hamburger ve městě a to do Corner Bistra v Greenwich village. Za 8 dolarů dostanete výborný hamburger. Co mě zarazilo, bylo to, že si sami naúčtovali tip $7. Nevím, jestli je to běžné, ale nikde jinde jsme se s tím nesetkali. Po večeři už klasicky na večerní Times Square a pak na hotel.

Pohled z pokoje 1

Pohled z pokoje 2

Pohled z pokoje 3

Prechod Brooklyn Bridge

Socha Svobody z mostu

Uz nejvyssi budova NYC

9/11 Memorial

Lower Manhattan z lode

Socha Svobody z Staten Island Ferry

Top of the Rock 1

Konkurencni vyhlidka

Top of the Rock 2

Tohle z ESB neuvidite

Top of the Rock 3

Top of the Rock 4

Pry nejlepsi burger NYC - Corner Bistro

Nocni Times Square

[Brut]

Další den jsme začali na Coney Islandu. Jede se tam sice hodinu, ale zato většiny cesty nadzemkou, takže je krásný výhled na místa, kam bychom normálně nešli. Na pláži na Coney Islandu jsme pobyli jen krátce. V létě to může být ale moc pěkné místo. Pláže v New York City by čekal málokdo, tedy ještě míň bych čekal, že to bude „okupováno“ rusky mluvící společností. Po Coney Islandu byl na plánu zasněžený Central Park, do kterého jsme vcházeli na Columbus Circle a postupně došli až k muzeu Natural History. Tam jsme zkusili trik s nerespektováním jejich doporučeného vstupného a projít na námi řečenou sumu. Nikdo s tím neměl problém a dostali jsme lístky jako všichni ostatní (toto je možné pouze u přepážky, nikoli u automatu). Muzeum je obrovské, ale mě to moc nezaujalo. Nevím, ale tato muzea nemám moc v lásce. Z muzea je to jen kousek k vyhlášenému místu s hot dogy Grey’s Pappaya na Amsterdam Ave. Hot dogy byly výborné, tisíckrát lepší než na ulici a celkem i levné. Pak už následovala procházka po Brodwayi k Lincolnovu centru a dál znovu na Times Square a nakonec až na 32. ulici u Empire State Building, jehož špička byl v mlze.

Bohužel byla červená - plavky máme zbytečně :)

Coney Island ještě před sezonou

Columbus Circle

Central Park pod sněhem

Nejzajímavější z Natural History

Franks z Grey's Pappaya

Lincolnovo centrum

Chvilka slávy na Times Square

ESB

Další den jsme pojali netradičně a jeli na sever Manhattanu, kde jsme začali prohlídkou největší gotické katedrály na světě St. John’s the Divine, která je ovšem nedostavěná a nikdo neví, jestli někdy dostavěná bude. Uvnitř ještě není moc co k vidění, ale nachází se zde zajímavý památník k 9/11. Po katedrále jsme zamířili směrem ke Kolumbijské univerzitě a dále k památníku generála Granta z občanské války, který byl ovšem zavřený, tak jsme pokračovali dále do Harlemu na 125. ulici. Harlemem jsme prošli bez problémů, sice jsme byli asi široko daleko jediní běloši, ale to nám nikomu nevadilo. Procházkou po Harlemu jsme došli až na severní část Central parku, kde jsme kousek popojeli autobusem, abychom mohli projít tzv. mall se známou fontánou. Z parku jsme odjeli do našeho oblíbeného Queens Center Mall, kde jsme udělali nějaké ty americké nákupy za pár dolarů.

St. John's the Divine

Zajímavý 9/11 památník

Columbia University

Pamatník generála Granta

Harlem 1

Harlem 2

Slavné divadlo Apollo

Severní Central Park

[Brut]

Další den byl na programu Boston. Díky akci megabusu někdy v prosinci, jsme za 4 jízdenky zaplatili pouze 0,50 dolarů a tak jsme si mohli užít další město severovýchodu za minimální náklady. Protože jsem současně student univerzity a velký fanoušek amerických univerzit, museli jsme strávit většinu času v univerzitních kampusech dvou nejlepších univerzit na světě a to v Harvardu, který si drží druhou pozici a ve vůbec nejlepší univerzitě, MIT. Každý máme své sny, takže sen o známém oboru Astro & Aero na MIT na postgrad mi nikdo nevezme . Z MIT jsme šli směrem do centra Bostonu podél a následně i přes řeku. Jelikož už nezbývalo mnoho času, tak jsme centrum jen tak prolítli. Nakoupili pár drobností v TJ Maxxu a šli na večeři, kde jsme se poprvé dozvěděli o blížící se bouři Big Daddy, neboli Nemo, nebo bůh ví, jak se to vlastně jmenovalo. Srovnávání s největšími bouřemi v historii města nepředpovídali nic jednoduchého. Zhruba o 15 hodin později bylo v Bostonu, kde jsme měli slunečné počasí asi metr sněhu a město se takřka zastavilo. Naštěstí jsme, stejně jako zřejmě většina města (soudě podle situace večer na autobusovém nádraží), už byli pryč a v relativním bezpečí.

Harvard 1

Harvard 2

MIT 1

MIT 2

Boston 1

Boston 2

Zajímavá budova v Bostonu. Myslím, že radnice

Den před odjezdem jsme se probudili do probíhající bouře. Ze sedmého patra hotelu se to ale nezdálo tak hrozné, nejhorší mělo přijít v noci. Samozřejmě, že žádné letiště nefungovalo a my se pomalu začali smiřovat s prodloužením pobytu. Tento den vydatně sněžilo a foukal silný vítr, který o sobě dával hodně vědět i mezi mrakodrapy. Nic kloudného se dělat nedalo, takže jsme skoro celý den trávili v různých restauračních zařízeních a nákupy například v perfektním tržišti přímo pod Queensboro u zastávky lanovky na Rooseveltův ostrov.

Sněhová bouře na Times Square

Perfektní tržnice pod Queensboro Bridge

V den odletu byl překvapivě krásný slunečný den. Jen na ulicích bylo asi o metr víc sněhu než večer. V televizi bylo vidět, že NYC nebylo zasaženo tolik jako více severnější části pobřeží. Ráno jsem se podíval, že letadlo z Milána odstartovalo a my tedy domů poletíme asi včas. Zbýval nám zhruba půl dne ve městě, takže nejdřív se podívat k žehličce, kterou jsme nenašli – myslel jsem, že je na Union square a evidentně není, tak jsme ji přeskočili a šli po East Village nejdřív k soše Antonína Dvořáka a pak směrem na jih všemožnými uličkami až na Washington Square. Město bylo zasypané sněhem a navíc bylo slunečno, takže to byl nový pohled na město, který jsme si vyloženě užívali. U Washington Square je druhá pobočka Grey’s Pappaya, kde jsme se naposled před odjezdem občerstvili a už jen jeli naposled na Times Square, kde proběhlo přání k narozeninám naší mamce na jedné z velkoplošných obrazovek http://www.youtube.com/watch?v=ZRfhqWK2ljc a pak už do hotelu pro kufry a rychle na letiště. Po cestě metrem na letiště bylo jasné to, že si všichni přejí, aby byl let zrušen a my „museli“ zůstat déle. Když jsme ale přijeli na letiště, všichni byli zklamaní.

Ráno po bouři

Zasněžené Washington Square

Zde bych si dovolil trochu odbočit a říct něco o chování Američanů ve chvílích jako je tato. Člověk by čekal chaos. Po půl roce ve Velké Británii, kde po sebemenší sněhové nadílce kolabuje celá země a trvat to více než dva dny, tak padne vláda, protože chaos a neorganizovanost Britů při sněhu je neskutečná. Říká člověk, který v létě loňského roku Brity vychvaloval do nebes, kterak zorganizovali celosvětový svátek sportu. Ovšem to, jak všichni Američané byli v klidu, organizovaní a hlavně poslouchali všechny bezpečnostní složky bylo neskutečné. Nikdo nezmatkoval, neporušoval zákazy vyjíždění. Nic. Samozřejmě to bylo jen z mého pohledu obyčejného turisty a mohlo to být jinak, ale takhle jsem to cítil. V NYC je vždycky mraky policistů, ale teď jich tam bylo dvakrát tolik a všechno řídili. Tak to má podle mě vypadat. Jeden kamarád z Floridy mi jednou vyprávěl, že když se řítí nějaká bouře nebo hurikán do Ameriky, tak Američani se zásobí. To je logické, ale oni se zásobí způsobem, že v obchodě nezbude naprosto nic. Nakoupí prakticky všechno. I to, co vůbec při bouřce nepotřebují, ale hlavně, že něco koupili a mají toho dostatek na dlouhou dobu. Tohle jsme teda nezažili, ale je možné, že někde na venkově to tak být může. Konec odbočky.

JFK – MXP 9. 2. 2013
Alitalia AZ605 A330-200 EI-EJK 29C
19:44 – 08:49 + 1den (7h 05m)

Když jsme přijeli na letiště tak na terminálu 1 už probíhal check-in. Ráno jsem na hotelu zarezervoval místa tak, abychom seděli společně po dvojicích za sebou. Alitalia měla celkem dost přepážek, takže jsme skoro nečekali. Jen Kufry jsme po check-inu museli přenést asi k dvacet metrů vzdálené kontrole zavazadel, kde jsme je odevzdali. Jelikož den před tím bylo letiště zavřené, tak tam bylo celkem dost lidí a hlavně na security byla velká fronta, ale všechno postupovalo organizovaně a celkem rychle. Dokonce i kontrolor pasů se omlouval za frontu, že tu mají dneska dva dny v jednom. Všichni do jednoho prošli tělními skenery a pak už jen asi hodinu čekat než začne nástup. Nevím, jestli je to normální na JFK, ale přišlo mi, že nás chtějí připravit na suchý vzduch v letadle a už v terminálu nebylo po čerstvém vzduchu ani památky. Při čekání na odlet jsem mohl pozorovat skladbu cestujících, která se skládala z italsko-amerického fotbalového týmu, pár postarších Italů, bohužel několika dětí a samozřejmě nesmím zapomenout ani na české, pravděpodobně, akční letenkáře, které jsem objevil když mi jeden český malý kluk naběhl na kufr. Nástup byl celkem rychlý a za chvíli jsme už pojížděli ve frontě než se uvolní dráha. V Airbusu A330 Alitalie se dá při pojíždění sledovat kameru, která ukazuje pilotův pohled. Před námi na start bylo ve frontě Jumbo Qantasu, které se za celých 23 hodin (přes LAX) dostane do své destinace, kde bude už bude o dva dny déle. Může být zajímavé letět touhle linkou.

Asi po hodině letu se začala servírovat večeře z klasické kombinace kuře nebo pasta. Obojí bylo jakš takš poživatelné. Samozřejmě že jsme si vybrali smůlu na spolucestující okolo, protože nás obklopoval onen italsko-americký fotbalový tým, který musel dávat hlasitě najevo, že jsou na palubě. Co kdyby si toho náhodou někdo nevšiml, že? Ihned po jídle se mi jeden z fotbalistů uvelebil v klíně se svojí na maximum sklopenou sedačkou. Jakýkoli respekt k ostatním cestujícím nebo otázka zda-li by si mohl sklopit sedadlo jsou přeci zbytečné. Koukat nějakému sedmnáctiletému fotbalistovi na hlavu rozhodně není mým koníčkem. Očividně jsem v této situaci nebyl jediný. Naštěstí se brzo kabina zhasla a tak i já jsem se mohl pokusit o spánek. Skoro nikdy se mi to ale nepodaří až na tento let. Musím říct, že probuzení jakého se mi dostalo, bych nepřál nikomu. Budí mě křik. Rozespalý si myslím, že jde o nějaké dítě vepředu, ale ne. Najednou si uvědomím, že letadlo docela hází. Postupně se probouzím a dochází mi, že takové turbulence jsem ještě nezažil. A nejsem jediný, jedna žena o pár řad před námi křičí cosi italsky (ještě, že nevím co), evidentně panikaří a strhává další. Většina cestujících se začíná modlit a to už zahýbe i se mnou. Pak mrknu na mapu, a co vidím? Ano jsme v oblasti, kde kdysi nějakému letadlu došlo palivo a musel letět až na Azory, protože není kde přistát. Že já na ty katastrofy pořád koukám. Po úplném probuzení se uklidňuji. Nejsou to nějaké obří turbulence, ale někde uprostřed Atlantiku to nebylo nic příjemného. Musím ale pochválit italský palubní personál, který začal panikařící lidi ihned uklidňovat, což se jim daří. Turbulence trvaly skoro až k francouzskému pobřeží. Během nich jsem sledoval mapu a zaznamenal jsem obří teplotní rozdíly v krátkých časech (až o 30 stupňů), z čehož by se asi nějak příčina turbulencí dala vyvodit, to ovšem neumím. Nad Francií se ještě servírovala snídaně a po zhruba sedmi hodinách letu sedáme v Miláně na známém letišti Malpensa.

Na flightmemory mám tento let jako suverénně nejrychlejší, kdy průměrná rychlost byla 906 km/h, ale v některých okamžicích díky silnému větru byla, podle IFE, rychlost vůči zemi až 1100km/h.

JFK - MXP

Poslední pohled na Manhattan

Po dosednutí bylo vidět, že většina lidí si doslova oddychla, že jsme bezpečně na zemi. Poté následovala celkem rychlá pasovka, sebrat kufry, nabít kartu ViaMilano a rychle na check-in. Já mám letět zhruba za hodinu Alitálií přes Řím do Londýna a zbytek rodiny asi za 6 hodin ČSA do Prahy. No, nebudu to protahovat, ne vždycky se všechno povede, ale z jistých důvodů nejsem na seznamu cestujících, byť držím v ruce potvrzenou letenku. No nakonec jsem neletěl a musel jsem si na letišti sehnat přípoj do Londýna. Obavy, že to bude pěkně mastné, se potvrzovali. Jelikož nefungoval internet, musel jsem se ptát v kioskách různých společností.

Obešel jsem snad všechny stánky a nástřely různých společností byly astronomické. Nejvýše se dostala Lufthansa, která mi nabídla letenku přes Mnichov za 945 Eur. Měl jsem ale štěstí. Nejdříve to vypadalo na AirEuropa přes Madrid za 240 Eur, ale nabídku British Airways nikdo nepřekonal, jejíž výše byla 152 Eur na večerní let. To by šlo. Bylo mi jasné, že jsem neobešel všechny a taky, že ve stánku z toho něco musí mít, takže jsem za 3 Eura na 15 minut použil letištní počítač s internetem a taky že jo. BA za 122 Eur a Easyjet ještě trochu míň, ale tam bych musel platit za batoh, takže jsem porušil všechna bezpečnostní pravidla o vyplňování údajů o kreditce na veřejných místech a koupil BA na 21.45. Tak jo, co dělat 11 hodin na letišti? Zhruba okolo dvanácté šla rodina na check-in ČSA, kteří mimochodem asi desetkrát změnili typ letadla. Nakonec letěl A319, ale otevřená byla pouze jedna přepážka pro Economy a jedna pro Business. Fronta byla dost velká a taky check-in trval dost dlouho. Po chvilce rozjímání už všichni odešli přes fast track na security a následně k letadlu. Tak jo 8 hodin do odletu. Shrnu to, protože jsem nedělal nic. Akorát jsem brouzdal po internetu, který je na letišti sice placený, ale při registraci máte 15 minut zdarma. Tak jsem se jako pravý Čech registroval pořád dokola a měl vždy 15 minut zadarmo. To byla prakticky jediná zábava.

MXP - LHR 10. 2. 2013
British Airways BA581 A319 G-EUPT 4F
21:45 – 22:21 (1h 36m)

Konečně po nekonečně dlouhém čekání nastal čas odbavení, kde jsem byl jako první nedočkavec. Počítám možnosti jet z Londýna do Midlands a vím, že poslední autobus jede z Victorie v 00.30. To bude o fous, musím si pohnout. U check-inu se ptám paní, jestli nemá místo někde vepředu. Dostávám sedadlo v business class sekci, ale s Economy servisem. Sedačky tím stylem, že místo uprostřed bylo zůžené a neobsazované. Ještě před odletem jsem se šel naposled občerstvit do salonku a pak už hurá na palubu třináct let starého Airbusu. Z letu si nic nevybavuji, ihned po startu sklápím sedadlo na maximum (nikdo za mnou nebyl, navíc prostor mezi sedačkami byl obrovský), tvořím téměř postel a okamžitě usínám. Probouzí mne až steward s tím, že přistáváme. Jakýkoli servis jsem zaspal, ale sympaticky mi ten samý steward při odchodu z letadla podává sendvič a plechovku koly na cestu. Takhle se mi to líbí.

Nuže začíná souboj s časem. Mám dvě hodiny. Přistáli jsme na terminálu 5, ale na pasovku jsme museli kamsi vláčkem. Můj autopilot šel prostě jen za nápisem EXIT, nic jiného mě nezajímalo. Rychle proběhnout pasovka, najít pás, kde pojedou bágly a… a čekal bych, že vezmu bágl a rychle pryč. To byl ale omyl. Pás ještě nejel. Ten se ale rozjel za chvíli, ovšem moje zavazadlo přijelo asi prioritně dlouho po všech ostatních. No, nakonec přijel jako úplně poslední. Rychle beru ho a přemýšlím jak do města. Musím na Victorii. Vlak nebo metro. Vlak jede na Paddington, z kterého bych stejně musel kus metrem, takže volím metro. Jede sice dlouho, ale měl bych to stihnout na bus v 00.30. Kupuju lístek na Victorii, nasedám a co se děje? Hlášení, že je výluka a jede se jenom pár stanic a pak busem. Sakra, vypadá to na noc v Londýně. Takže se svezu pár stanic metrem na Boston Manor, odkud má jet náhradní bus na Hammersmith. Jo ten jede, aspoň něco. Když nastupuju do autobusu, ještě ve mně žije naděje, že bych to mohl stihnout. Akorát by ten bus nemohl jet tak dlouho, protože v čase odjezdu mého autobusu z Victorie přijíždíme na Hammersmith. Tam se sháním po autobuse na Victorii, jenže ačkoli mám lístek, který by měl být až tam, musím si koupit nový, takže přeskakuji Victorii a snažím se dostat na Euston, odkud mi jede ráno vlak. Takže další krásná hodinová projížďka po nočním Londýně. Euston samozřejmě na noc zavřený. Tak jdu na St. Pancras, který je otevřený nonstop. Dávám si kafe a zjišťuju na internetu možnosti jak jet ráno domů tak, aby mě to nezruinovalo a stihl jsem v 9 školu. Nakonec kupuju po netu lístek na první ranní bus z Victorie, kam si dám procházku – stejně nemám co dělat a spát nemám kde a už nesněží. Po probdělé noci v ulicích Londýna, kdy se proklínám a slibuji si, že už nikdy cestovat nebudu, se konečně dostávám na Victorii. Tam už nemám sílu ani reagovat na to, že bus má hodinu zpoždění a další dvě nabere po cestě, takže se domů dostávám po zhruba padesáti hodinách od opuštění hotelu v New Yorku totálně vyčerpán a hlavně zmrzlý jak … a školu jsem samozřejmě nestihl. Přijel jsem v době, kdy končila.

Přísahal jsem si, že už nikdy nikam nepojedu, nepoletím, prostě nic. Ale asi po týdnu, kdy jsem prakticky jen spal a rozmrzal, už zase koukám po letenkách a vymýšlím vše, co se dá.

Rozloučení s rodinou

MXP - LHR

Nakonec si dovolím ještě krátké hodnocení. Po letecké stránce není co vytknout. Letenka stála pro mě nakonec něco přes 4 tisíce a pro zbytek rodiny okolo dvou tisíc, takže s rozpočtem na evropský víkend se dá někdy zažít díky perfektnímu fóru akcniletenky.com i něco jiného. Servis Alitalie je standard a BA po Evropě asi taky. Hotel, ve kterém jsme bydleli, Ramada Long Island City, který jsem díky corporate code rezervoval asi dva týdny před odletem za 90 dolarů/noc/4lidi je parádní. Pokoj s výhledem na Manhattan a Queensboro Bridge nemá chybu. Snídaně sice slabší, ale kvůli tomu se nezblázním. A výlet celkově byl prostě parádní. Je pravda, že jsme v NYC byli už podruhé a chyběl ten WOW efekt, ale o to víc jsme si užívali věci a místa, která jsme měli v oblibě a navíc poznali nová místa. Stejně jsme nestihli vše a musíme se ještě vrátit. Např. Intrepid, který jsme vynechali jednak kvůli počasí a jednak také kvůli tomu, že raketoplán nebyl přístupný. Dále ještě musíme na High Line nebo spoustu muzeí, na která jednoduše nebyl čas. Taky mne mrzí, že jsme nebyli na žádném hokejovém zápase, ale zrovna nebylo nic atraktivního v dosahu, a taky na další sporty jako basket nebo Baseball. Ale to už jsou jiné kapitoly, o tom snad příště.


Gratuluji!!! Protože pokud jste dočetli až sem, tak to muselo zabrat hodně času. Vím, že jsem to trochu roztáhl a z nudné cesty do NYC, kterou zažil snad každý z fóra, napsal sáhodlouhý report.

Děkuji všem, díky kterým jsme mohli letět na tento nízkonákladový trip (uvnitř kabiny A330-200 společnosti Alitalia na letu JFK - MXP)

[hafi]

taletenka MXP-FCO-LHR byla free nebo proč neplatila?

[morph]

Pekny trip report

Protože jsem současně student univerzity a velký fanoušek amerických univerzit museli jsme strávit většinu času v univerzitních kampusech

dvou nejlepších univerzit na světě a to v Harvardu, který si drží druhou pozici a ve vůbec nejlepší univerzitě, MIT.

ale za toto by te lide z CMU a Stanfordu (a nejen odtud) ukamenovali!!! prece nemuze byt nejlepsi univerzitou na svete skola, kde neumi pohnout s poradnym kusem zeleza Go Tartans!!!

Každý máme své sny, takže sen o známém oboru Astro & Aero na MIT na postgrad mi nikdo nevezme . Z MIT jsme šli směrem do centra Bostonu podél a následně i přes řeku.

I kdyby ti nevysly prijimacky sem, nezoufej - pokud mas za sebou nejake slusne vysledky (a spravne kontakty), je dost velka sance se na tuto (nebo jinou) skolu podivat alespon v ramci staze - jako vzdy jsou penize az na prvnim miste a obecne jsou 3 moznosti jak je ziskat: vydelat, usetrit a ukrast. Treti je pro univerzity neprijatelna, prvni se neda zvetsovat do nekonecne a tak zbyva treti - usetrit. A prave toto je cesta - pokud jsi ochotny prijet za svoje penize (= penize jine univerzity, kde prave studujes, osobniho grantu/stipendia, svoje penize, ...), jet tam alespon na pul roku, aby jsi byl prinosem pro projekt, tak jsou dvere otevrene dokoran - jses totiz vyrazne levnejsi nez kmenovy student, navic tech neni nekonecne mnozstvi a obcas (skoro porad) je potreba pouzit kratkodobe na dany projekt vice lidi nez je k dispozici.

[jife]

Pěkne ses rozepsal Brute,

a máme i něco společného:
ty: MXP-JFK 2. 2. 2013 Alitalia AZ604 A330-200 EI-EJJ 29J
já: MXP-MIA 1. 2. 2013 Alitalia AZ636 A330-200 EI-EJJ 29J

Byla ještě vyhřátá?

[firefly]

Výborný TR !
Pro mě ještě sympatický tím, že můj syn s kámošem jsou právě teď v NY, samozřejmě také akce od Italů, též přes Malpensu, kde přespali. Také chytili jakousi akci na bus do Washingtonu za pár centů, takže tam hned šli i na NHL Washington - New Jersey. Zatím mám od něho jen pár sms, takže jsem velice zvědavá na jeho zážitky, až se ve středu 27.2. vrátí. Bohužel budou muset opět nocovat v Miláně na letišti, protože do PRG z MXP sehnali let až s EZY ve středu v poledne.

[pavelpmi]

Super! (az na to, ze bude o dva dny déle, kdyz tam letadlo prileti )

Rad jsem si zas o New Yorku precetl, obzvlast, kdyz uz jsem si tam konecne naplanoval cestu. Akorat nemam rad zimu, nechtelo by se mi chodit tam v mrazu, a tak jsem nechal navstevu na moje nejoblibenejsi obdobi - na jaro; doufam, ze bude hezky.

A divam se, ze hotel mam rezervovany stejny jak vy, dik za hodnoceni.

Diky za tipy a za report!

[Brut]

Díky za ohlasy

hafi: letenka byla asi za 60kč, takže platná byla, ale ne vždy se všechno povede - moje kravina mi nedovolila letět ...

morph: jasně. vím, že ty žebříčky se různí a každý, kdo nějaký žebříček vydá, tak má na prvním místě někoho jiného, jsou tu nejen Harvard a MIT, ale i CalTech, Stanford, nebo i Cambridge a Oxford, atd atd... já jen podvědomě neuznávám (nebo spíš mi není sympatický) Oxford, takže ty žebříčky, kde je vepředu přeskakuju
O tom dostat se na MIT ještě musím popřemýšlet, to školné 23k USD za rok je celkem dost a krást nebudu. Díky za tip na stáž tam, to mě ještě nenapadlo. Třeba to jednou vyjde

jife: dobrá náhoda

firefly: nemusíš říkat bohužel, na MXP se spí krásně

pavelpmi: jo, ten mráz nebyl zrovna nejpříjemnější, ale zase to byl jiný pohled na město. Ovšem je jasné, že když je teplo a svítí slunce, tak je to větší pohodička. My loni byli na jaře a rozkvetlý Central Park mezi mrakodrapy je perfektní. Jinak zkoušej se občas podívat, jestli ten hotel neslevnil. Já ho nejdřív rezervoval za 110 USD, ale asi dva týdny před odletem to slevnili na 90, tak jsem jen dal změnit rezervaci, dal stejný datumy a bylo 140 dolarů ušetřeno

[Brut]

Jo a úplně jsem zapomněl poděkovat italským daňovým poplatníkům, kteří tento trip sponzorovali

[firefly]

Letím do NY v červnu, bude to má 10.jubilejní návštěva, ale i tak se mi rozhodně hodí několik tipů z tohoto TR, např. nejlepší hambáč, nejlepší hotdog, vyhlídka, zatím jsem vždy automaticky navštěvovala vyhlídku na ESB, takže letos udělám změnu, díky za tip!
Dotaz : To tržišťátko u stanice lanovky na Roos.ostrov, to je klasická tržnice s ovocem a zeleninou nebo něco jako u nás všehochuť?

[persona]

Je vždy zajímavé srovnat si dojmy z tohoto města. American Museum of Natural History určitě nevypovídá o muzejní/galerijní scéně v jablku a na prvním místě lze doporučit Metropolitan Museum of Art, což je encyklopedické výtvarné muzeum á la Louvre (se zvláště krásnou stálou kolekcí klasické moderny, to je má oblíbená část, a dále výbornými dočasnými výstavami, na něž je vstup též zdarma v rámci suggested admission - nachl mě např. komplexně představený Bauhaus či Alexander McQueen).

firefly: Jinak ono "tržiště" je pobočka řetězce luxusních supermarketů Food Emporium (má menší pobočky i uprostřed Manhattanu), pro milovníky jídla a výborných surovin vřele vřele a ještě jednou vřele doporučuji na prvním místě Fairway Market (jejich výběr cca 600 druhů tvrdých sýrů je nepřekonatelný a je to asi nejlepší americký bio/organic/fair trade/luxusní supermarket, o chloupek lepší než Whole Foods Market (též doporučuji) a asi i o něco lepší než britský Marks and Spencer, základní info zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Fairway_Ma ... _selection - je to zážitek). Doporučuji pobočku na 86. ulici mezi 2. a 3. Avenue - je to kousek od zastávky metra 4, 5 a 6. (do Google si dejte do obrázku Fairway Market a uvidíte).

A spíš než Lincolnovo centrum, které je velmi rozsáhlé, zachycuje momentka budovu Metropolitní opery (MET). Ale to jsou jen poznámky člověka, který se poctivě snažil New York projít.

[don_quijote]

Parádní tripreport! Lituju, že jsem zrovna v tu chvíli byl moc mimo na bookování a taky si něco podobnýho nestřihnul

Ihned po příletu jdu k přepážce ViaMilano vybavit karty na Fast Track a salonek – samozřejmě zadarmo.

Prozradíš prosím, co je to za trik?

[Airbus380]

Jo a úplně jsem zapomněl poděkovat italským daňovým poplatníkům, kteří tento trip sponzorovali

Jinak report parádní, osobně ho řadím k těm nejlepším po psané stránce, fotek z letu by mohlo být víc, ale zase je pravda, že samotné lety nebyly zase tolik ničím zajímavé (typ/trasa/společnost).
Ale tento report je důkazem toho, že i ze zdánlivě trochu "tuctové" cesty z Evropy do NYC se dá udělat něco, u čeho se člověk ani minutu nenudí. Ještě jednou tleskám.

[Brut]

díky persono za upřesnění ať už za MET nebo to tržiště, neboli ten supermarket, nabízel všechno, co se týče jídla. Bylo to sice trochu dražší, ale zato super výběr a kvalita snad taky

...Metropolitan Museum of Art, což je encyklopedické výtvarné muzeum á la Louvre

tak jestli je to jak Louvre, tak tam nemusím

don_quijote: je to nějaká akce letiště MXP. U kufrů najdeš kiosek ViaMilano, zaregistruješ se a más hodinu net, fast track, salonek a nějakou slevu na duty free. To všechno zadarmo. A ještě jde přes net zařídit zadarmo pojištění když ti uletí přípoj, když to máš na dvou letenkách např. EZY a AZ, ale musíš tam mít asi 100minut na přestup. Všechno na http://www.flyviamilano.eu/en
Nic složitého a nic to nestojí