Na občanku do Indického oceánu (PRG-CDG-RUN)
Napsal: 12. 03. 2013, 20:18
Po loňské aktivní dovolené na Azorech jsme chtěli letos v zimě něco podobného, přidanou hodnotu mělo tvořit teplo a moře umožňující koupání. Po zvážení několika možností nakonec volba padla na Réunion. Letenky na únor jsme koupili v říjnu a stejně tak rezervovali ubytování a auto – už v tu dobu bylo hodně hotelů a apartmánů plných.
9. 2.
PRG – CDG
AF1383, 10:10 – 11:30, A320
Přískok do Paříže nesliboval žádnou extra zábavu. Před odletem vyvolalo u některých spolucestujících zděšení fakt, že letadlo má zpoždění a tak se jejich čas na přestup z hodiny a půl pěkně smrsknul na 20 minut. Nás to netrápilo, na přestup jsme měli v Paříži osm hodin, takže jsme vítali vše, co ukrátí nudu – samozřejmě kromě zrušeného letu.
Airbus A320 Air France byl poměrně nový, online checkin nás dokonce pustil na místa u nouzáku, takže místa dost. Při servisu jsme si mohli vybrat mezi slanými krekry a sladkým muffinem a zbytek letu už nic zajímavého nenabídnul. Výkop z letadla proběhl do busu a tak jsme si pěkně objeli letiště. Podezřívali jsme řidiče, že jedním místem projel dvakrát…
Čekání na zavazadla nám zkrátilo našich osm hodin na sedm a čtvrt, vydali jsme se do terminálu 2A. Terminál nepatří mezi nejrušnější místa letiště a tak jsme museli i za jídlem jinam.
Po návratu jsme obsadili strategická místa kousek od checkinu a na drop off přepážku jsme tak dorazili jako první. Prošli jsme hned pasovkou a security, trojnásobnou kontrolou palubky a mohli jsme zakotvit na vcelku pěkných barevných sedátkách. Klid trval jen do příchodu rodinky s rozjivenými dětmi, naštěstí už jsme nějak čas zbývající do boardingu přečkali.
O výbornou zábavu se nám opět postarali spolucestující tvořící frontu u gatu, jejich úsilí bylo samozřejmě zbytečné, nastupovalo se po řadách.
9. 2.
CDG - RUN
UU974, 20:45 – 10:00, B773
Air Austral provozuje čtyři dálková letadla, tři B773 a jeden B772. Na cestě na Réunion nás bohužel potkalo první zmíněné ve verzi megaprasečák – seating 3-4-3, kapacita 18/40/384. Přes online checkin na nás už nevyzbyla žádná dvojsedačka, vzali jsme zavděk trojkou v řadě 35 vlevo s vírou, že to třeba nebude plné…
Plné to bylo, tipuji obsazenost 95 %. Tudíž jsme se museli smířit s tím, že se následujících 11 hodin blíže seznámíme s réunionskou babičkou. Odlet na čas nám znemožnilo nakládání kufrů a carga a následné odmrazování, takže jsme odlétali s hodinovou sekerou.
Brzy po startu začal servis rozdáním lazonů, poté následovala distribuce speciálních jídel a tak mi na stolečku přistál předem objednaný sea food.
Byla jsem za to ráda, vzhledem ke stísněnosti sedaček si nedokážu představit, že bychom jedli všichni tři najednou. Servis mě mile překvapil, jednak tím, že personál zároveň servíroval jídlo i pití, jednak širokou nabídkou aperitivů. Výběr ze dvou jídel nebyl, podávalo se kuře s těstovinami. Celkově to šlo docela svižně, další kolo už byly teplé nápoje a kdo se chtěl zbavit plata, měl možnost. Stevardi a stevardky byli velice příjemní, zaujaly mě i jejich modročerné vzorované uniformy a růžová sáčka, velice slušivé.
Velice efektní byly zářivky měnící barvu v průběhu letu, nejdřív nám palubní personál vytvořil dojem západu slunce a pak se během servisu rozzářily do modra a oranžova.
Zběžně jsem projela IFE, asi třicítka filmů, ucházející hudba, ale já se těšila, že se vyspím, takže jsem z amenity kitu, který jsme dostali, vyndala klapky na oči a jala se spát. Bohužel spánek se nedostavil v kvantitě, jakou jsem předpokládala, a tak to spíš bylo převalování. Časový posun na Réunionu je plus 3 hodiny a tak už jsme před servírováním snídaně měli docela hlad. Následovala opět světlohra, horké ubrousky a poměrně vydatná snídaně.
Už tam budeme
Pak už jsme mohli pomalu zahájit přiblížení na letiště Rolanda Garosse. Mimochodem, všichni jistě známe tenisový turnaj po něm pojmenovaný, ale víte, čím se tento réunionský rodák proslavil?
Po přistání nás pobavil spadlý kryt nadokenní zářivky na nebožáka sedícího řadu před námi (celý let jsme se sázeli, jestli spadne nebo ne). Následoval „kopanec“ réunionské vlhkosti a tepla a další pokus vyfotit letadlo opět přes dvojité sklo.
Terminál má tři gaty, nikde nebyla možnost vyfotit si éro přímo. Dost našich spolucestujících zamířilo do tranzitní haly na přípoje na Mauritius či Madagaskar.
Réunion je ostrov sopečného původu s dosud aktivní sopkou Piton de la Fournaise na jihu. Oproti vedlejšímu Mauritiu je hornatější a nejvyšší hora Piton des Neiges dosahuje 3069 metrů. Dominantou jsou pak tři kruhy, cirques, jedná se o tři horské uzavřené masívy, z nichž každý ve svém nitru skrývá údolí, početné vodopády a malé městečka či vesničky. Ostrov je tak skvělým místem pro treky, ale nachází se na něm i krásné pláže.
Pláž v Saint Gilles les Bains
Cirque de Mafate
Vyhlídka Le Maido na Cirque de Mafate
Rezervace pro mořské želvy Kelonia
Sedlo Col de Boeuf a vrtulník zásobující od civilizace odříznuté vesnice
Cirque de Salazie a jedny z mnoha vodopádů
Vodopády Bassin de boeufs
Nejvyšší hora Piton des Neiges
Le Grand Etang
Údolí Takamaka
Jih ostrova
Plaine des sables a mimořádně hnusné počasí
Letiště Saint Pierre na jihu.
Z letiště jsme chtěli letět na výlet helikoptérou nad ostrovem a sopkou, bohužel počasí nám to ani jeden den neumožnilo
Cirque de Cilaos
Velice zajímavá orchidej - vanilka
Silnice na Réunionu dokážou být zrádné
21. 2.
RUN – CDG
UU976, 11:30 – 20:00, B772
Deset dní uteklo až příliš rychle, bohužel jsme nestihli kvůli počasí vše, co jsme chtěli vidět. Při online checkinu volíme dvojsedačku v předposlední řadě napravo a vidíme, že poletíme kratší verzí triple sedmy.
Na letiště kvůli zácpám na silnici dorazíme tak akorát včas na to, abychom vrátili auto, zbavili se kufrů a vyzvedli si palubky a mohli se přes pasovku a security vydat do odletové haly.
Úředník na pasovce vidí české pasy snad poprvé v životě, listuje šanonem a zjišťuje, zda nepotřebujeme pro vstup do Francie víza…
V hale čekají lidé do dalších destinací a vypadá to, že náš let nebude plný. Ještě obejdeme obchůdky, nakoupíme poslední suvenýry a čekáme. Boarding začíná až 15 minut před odletem (samozřejmě se lidé dobývají vstupu dřív) a most je nezvykle přistaven k pravým dveřím. S uspokojením zjišťujeme, že letadlo je poloprázdné, každý zabíráme dvojsedačku s vidinou možnosti spánku na čtyřsedačce přes uličku.
Ve startu nám brání přílet A330 Corsairu, jedeme až na konec dráhy otočit se a vidíme na přední kameře Corsair pojíždět proti nám.
Pak už nám nebrání nic ve vzletu a rozloučení se s ostrovem, doufám, že ne na dlouho.
Opět dostáváme amenity kit, lazóny a proběhne vzhledem k počtu cestujících rychlý servis, dávám si svůj oblíbený tropický džus a opět dostávám sea food.
Po jídle vytuhávám a tak se ani nedočkám čaje, kávy nebo čokolády a probouzím se už bez plata. Jdu se natáhnout na čtyřsedačku, ale vytrvalé turbulence mi po chvilce spánek zhatí.
Air Austral má na transparentech i ikonky elektronických přístrojů
Destinace a flotila Air Australu
9. 2.
PRG – CDG
AF1383, 10:10 – 11:30, A320
Přískok do Paříže nesliboval žádnou extra zábavu. Před odletem vyvolalo u některých spolucestujících zděšení fakt, že letadlo má zpoždění a tak se jejich čas na přestup z hodiny a půl pěkně smrsknul na 20 minut. Nás to netrápilo, na přestup jsme měli v Paříži osm hodin, takže jsme vítali vše, co ukrátí nudu – samozřejmě kromě zrušeného letu.
Airbus A320 Air France byl poměrně nový, online checkin nás dokonce pustil na místa u nouzáku, takže místa dost. Při servisu jsme si mohli vybrat mezi slanými krekry a sladkým muffinem a zbytek letu už nic zajímavého nenabídnul. Výkop z letadla proběhl do busu a tak jsme si pěkně objeli letiště. Podezřívali jsme řidiče, že jedním místem projel dvakrát…
Čekání na zavazadla nám zkrátilo našich osm hodin na sedm a čtvrt, vydali jsme se do terminálu 2A. Terminál nepatří mezi nejrušnější místa letiště a tak jsme museli i za jídlem jinam.
Po návratu jsme obsadili strategická místa kousek od checkinu a na drop off přepážku jsme tak dorazili jako první. Prošli jsme hned pasovkou a security, trojnásobnou kontrolou palubky a mohli jsme zakotvit na vcelku pěkných barevných sedátkách. Klid trval jen do příchodu rodinky s rozjivenými dětmi, naštěstí už jsme nějak čas zbývající do boardingu přečkali.
O výbornou zábavu se nám opět postarali spolucestující tvořící frontu u gatu, jejich úsilí bylo samozřejmě zbytečné, nastupovalo se po řadách.
9. 2.
CDG - RUN
UU974, 20:45 – 10:00, B773
Air Austral provozuje čtyři dálková letadla, tři B773 a jeden B772. Na cestě na Réunion nás bohužel potkalo první zmíněné ve verzi megaprasečák – seating 3-4-3, kapacita 18/40/384. Přes online checkin na nás už nevyzbyla žádná dvojsedačka, vzali jsme zavděk trojkou v řadě 35 vlevo s vírou, že to třeba nebude plné…
Plné to bylo, tipuji obsazenost 95 %. Tudíž jsme se museli smířit s tím, že se následujících 11 hodin blíže seznámíme s réunionskou babičkou. Odlet na čas nám znemožnilo nakládání kufrů a carga a následné odmrazování, takže jsme odlétali s hodinovou sekerou.
Brzy po startu začal servis rozdáním lazonů, poté následovala distribuce speciálních jídel a tak mi na stolečku přistál předem objednaný sea food.
Byla jsem za to ráda, vzhledem ke stísněnosti sedaček si nedokážu představit, že bychom jedli všichni tři najednou. Servis mě mile překvapil, jednak tím, že personál zároveň servíroval jídlo i pití, jednak širokou nabídkou aperitivů. Výběr ze dvou jídel nebyl, podávalo se kuře s těstovinami. Celkově to šlo docela svižně, další kolo už byly teplé nápoje a kdo se chtěl zbavit plata, měl možnost. Stevardi a stevardky byli velice příjemní, zaujaly mě i jejich modročerné vzorované uniformy a růžová sáčka, velice slušivé.
Velice efektní byly zářivky měnící barvu v průběhu letu, nejdřív nám palubní personál vytvořil dojem západu slunce a pak se během servisu rozzářily do modra a oranžova.
Zběžně jsem projela IFE, asi třicítka filmů, ucházející hudba, ale já se těšila, že se vyspím, takže jsem z amenity kitu, který jsme dostali, vyndala klapky na oči a jala se spát. Bohužel spánek se nedostavil v kvantitě, jakou jsem předpokládala, a tak to spíš bylo převalování. Časový posun na Réunionu je plus 3 hodiny a tak už jsme před servírováním snídaně měli docela hlad. Následovala opět světlohra, horké ubrousky a poměrně vydatná snídaně.
Už tam budeme
Pak už jsme mohli pomalu zahájit přiblížení na letiště Rolanda Garosse. Mimochodem, všichni jistě známe tenisový turnaj po něm pojmenovaný, ale víte, čím se tento réunionský rodák proslavil?
Po přistání nás pobavil spadlý kryt nadokenní zářivky na nebožáka sedícího řadu před námi (celý let jsme se sázeli, jestli spadne nebo ne). Následoval „kopanec“ réunionské vlhkosti a tepla a další pokus vyfotit letadlo opět přes dvojité sklo.
Terminál má tři gaty, nikde nebyla možnost vyfotit si éro přímo. Dost našich spolucestujících zamířilo do tranzitní haly na přípoje na Mauritius či Madagaskar.
Réunion je ostrov sopečného původu s dosud aktivní sopkou Piton de la Fournaise na jihu. Oproti vedlejšímu Mauritiu je hornatější a nejvyšší hora Piton des Neiges dosahuje 3069 metrů. Dominantou jsou pak tři kruhy, cirques, jedná se o tři horské uzavřené masívy, z nichž každý ve svém nitru skrývá údolí, početné vodopády a malé městečka či vesničky. Ostrov je tak skvělým místem pro treky, ale nachází se na něm i krásné pláže.
Pláž v Saint Gilles les Bains
Cirque de Mafate
Vyhlídka Le Maido na Cirque de Mafate
Rezervace pro mořské želvy Kelonia
Sedlo Col de Boeuf a vrtulník zásobující od civilizace odříznuté vesnice
Cirque de Salazie a jedny z mnoha vodopádů
Vodopády Bassin de boeufs
Nejvyšší hora Piton des Neiges
Le Grand Etang
Údolí Takamaka
Jih ostrova
Plaine des sables a mimořádně hnusné počasí
Letiště Saint Pierre na jihu.
Z letiště jsme chtěli letět na výlet helikoptérou nad ostrovem a sopkou, bohužel počasí nám to ani jeden den neumožnilo
Cirque de Cilaos
Velice zajímavá orchidej - vanilka
Silnice na Réunionu dokážou být zrádné
21. 2.
RUN – CDG
UU976, 11:30 – 20:00, B772
Deset dní uteklo až příliš rychle, bohužel jsme nestihli kvůli počasí vše, co jsme chtěli vidět. Při online checkinu volíme dvojsedačku v předposlední řadě napravo a vidíme, že poletíme kratší verzí triple sedmy.
Na letiště kvůli zácpám na silnici dorazíme tak akorát včas na to, abychom vrátili auto, zbavili se kufrů a vyzvedli si palubky a mohli se přes pasovku a security vydat do odletové haly.
Úředník na pasovce vidí české pasy snad poprvé v životě, listuje šanonem a zjišťuje, zda nepotřebujeme pro vstup do Francie víza…
V hale čekají lidé do dalších destinací a vypadá to, že náš let nebude plný. Ještě obejdeme obchůdky, nakoupíme poslední suvenýry a čekáme. Boarding začíná až 15 minut před odletem (samozřejmě se lidé dobývají vstupu dřív) a most je nezvykle přistaven k pravým dveřím. S uspokojením zjišťujeme, že letadlo je poloprázdné, každý zabíráme dvojsedačku s vidinou možnosti spánku na čtyřsedačce přes uličku.
Ve startu nám brání přílet A330 Corsairu, jedeme až na konec dráhy otočit se a vidíme na přední kameře Corsair pojíždět proti nám.
Pak už nám nebrání nic ve vzletu a rozloučení se s ostrovem, doufám, že ne na dlouho.
Opět dostáváme amenity kit, lazóny a proběhne vzhledem k počtu cestujících rychlý servis, dávám si svůj oblíbený tropický džus a opět dostávám sea food.
Po jídle vytuhávám a tak se ani nedočkám čaje, kávy nebo čokolády a probouzím se už bez plata. Jdu se natáhnout na čtyřsedačku, ale vytrvalé turbulence mi po chvilce spánek zhatí.
Air Austral má na transparentech i ikonky elektronických přístrojů
Destinace a flotila Air Australu